Příznačně v postní době další satanský krok EU: Co znamená právo žen disponovat svým tělem a právo na potrat? Sankce za odmítnutí vraždit? Výsměch do tváře Boží
14. 3. 2015
Evropský parlament ve Štrasburku odhlasoval v úterý rezoluci o takzvaném rovnoprávném postavení mužů a žen. Diskuse se týkala dvou zpráv, které obsahovaly mj. i paragraf Právo na potrat. V hlasování se pro zmíněná „práva“ vyslovilo 441 poslanců, 205 hlasovalo proti a 52 se zdrželo.
Všechny protesty slušných lidí marné
Jako důležité opatření proti „nespravedlnosti“ uvedla zpráva belgického socialisty Marca Tabarelly realizaci „práva žen disponovat svým tělem“. Tato formulace se setkala v diskusi od pondělka se souhlasem i s odporem. Druhá zpráva italského socialisty Piera Antonia Panzeriho zdůrazňovala právo na bezpečný a legální potrat.
Nebojme se konfliktů se státní mocí, vědomi si slov Spasitelových: „Budou vás vydávat soudům….“
Evropský zastřešující Svaz katolických sdružení pro rodinu (Fédération des Associations Catholiques Familiales en Europe/FAFCE) varoval poslance před schválením rezoluce. Zdůraznil, že dokument se zabývá citlivými otázkami, které jsou v kompetenci 28 členských států a tam musí i zůstat. Odsouhlasením zprávy se ignoruje princip subsidiarity, jak uvedl dotyčný svaz pro rodinu. Proti zprávě bylo shromážděno 60 000 podpisů.
FAFCE naopak žádal, aby byl potvrzen alternativní návrh ke zprávě poslynkyně Estrelové z r. 2013. Tato portugalská socialistka předložila tenkrát podobnou zprávu, zaštítěnou Výborem pro práva žen a rovnoprávnost, jež ale byla zamítnuta. Opačný návrh, schválený místo zprávy Estrelové, stanovil, že politika zdravotnictví, jeho organizace, zdravotní péče a sexuální výchova na školách zůstávají pouze a jedině v kompetenci členských států EU.
Rezoluce též požaduje rozšířit možnosti žen na pracovním trhu. Otcové by zase měli mít nárok vzít si „otcovskou dovolenou“ v délce minimálně 10 pracovních dní.
Výsměch do tváře Boží
Tak se jim to přece povedlo! O tom nebylo pochyb, šlo pouze o otázku času, kdy získají v Evropském parlamentě většinu. S novými volbami do EP nastoupily nové tváře nemravů a zvrhlíků přinášející „nového ducha“ legalizace těžkého hříchu a výsměchu Božím přikázáním.
Co je to „právo žen disponovat svým tělem“? Bude mít ve smyslu tohoto opatření jakákoliv vdaná žena kdykoliv a kdekoliv „právo na nevěru“, aniž by se podvedený manžel mohl jakkoliv ozvat a vyjádřit svůj odpor? A pokud tak učiní, bude jej moci jeho záletná manželka zažalovat pro narušení tohoto jejího „práva“?
Mladí mužové, pomýšlející na sňatek, bojte se! Vaše žena vám může zcela libovolně a svobodně zahnout a válet se s kdekým, vy ale nemáte žádné právo jí cokoliv říct a vytknout porušení manželské přísahy, jinak porušujete její „právo disponovat svým tělem“. Konsekvence mohou tady být katastrofální i pro církevní sňatky, neboť požadovat při nich slib doživotní věrnosti se tak stane narušením „práva disponovat svým tělem“.
Bránit se je povinnost před Pánem
S „právem disponovat svým tělem“ souvisí samozřejmě i „právo na bezpečný a legální potrat“. EP má samozřejmě nástroje, aby jej prosadil v celé osmadvacítce, vlastně se jedná dnes už pouze o maličkou Maltu, kde jsou potraty trestné bez jakékoliv výjimky, dále pak o Irsko, kde jsou možné pouze v případě ohrožení života matky, a Polsko, kde je zákony povolují pouze v určitých taxativně vypočítaných situacích.
Jestliže v mnoha zemích EU jsou administrativně nebo i trestněprávně stíháni zdravotníci odmítající vykonávat potraty nebo při nich asistovat, jakož i vůbec všichni, kteří se odváží proti nim vystoupit například modlitbou před potratovou klinikou, pak nepochybujte, že v důsledku nového zákona EP to velmi rychle přijde i do těch zemí, kde ještě postihy za tyto projevy nesouhlasu neexistují. Mezi ně se řadí i Česká republika.
Genderová totalitní diktatura
Genderová totalitní diktatura je na postupu. Jistěže obranou proti ní musí být na prvém místě vzorné katolické rodiny tvořené otcem, matkou a dětmi, kdy rodiče jdou příkladem vzájemné lásky a věrnosti, jenže to samo o sobě nestačí. V zájmu budoucnosti našich dětí, jakož i v zájmu morálního zdraví našeho národa bude třeba vyhlásit veškerému genderovému svinstvu boj. Manifestace podobné nedávnému Pochodu pro rodinu v Paříži by měly být častější, stejně tak modlitební akce před potratovými klinikami nebo protesty před budovami parlamentů a vlád. Nebojme se ani konfliktů se státní mocí, vědomi si slov Spasitelových: „Budou vás vydávat soudům….“
Není pochyb, že Pán se nás jednou – a to už na osobním soudu hned po smrti – zeptá, co jsme udělali proti tomuto pekelnému jedu z nejhlubších temnot satanových. Jak odpovíme? Snad lze použít tuto úvahu i jako postní zamyšlení, co říkáte?
Sergej Chelemendik – Ak Európu čaká konfrontácia s Ruskom – Česko a Slovensko nebudú na mape Európy – rozhovor pre PARLAMENTNILISTY.CZ
2015-05-01 (17:06)
- Ako vidíte vzťahy medzi EÚ a USA? V súvislosti s ukrajinskou krízou sa už pred niekoľkými mesiacmi hovorilo o tom, že Brusel iba uskutočňuje politiku USA, ak je reč napríklad o sankciách, či ostrej antiruskej rétorike. Môžeme povedať, že EÚ a USA sú rovnocenní partneri, alebo niekto z nich dominuje?
- Súčasné Spojené štáty americké nemajú a ani nemôžu mať partnerov.
Existujú podriadení, a tých je zatiaľ dosť a potom nepriatelia, ktorí sa podriadiť odmietajú.
Pritom Spojeným štátom pribúda čoraz viac nepriateľov, lebo osud tých, ktorí sa podriadili, vyvoláva hrôzu u všetkých ostatných. To, čo sa deje na Blízkom východe a na Ukrajine to jasne ilustruje.
Európska únia je v súčasnosti kolóniou USA, preto je nesprávne hovoriť o tom, že Brusel má dnes nejakú vlastnú politiku. Je to iba plnenie príkazov Washingtonu, tak ako v minulosti štáty Varšavskej zmluvy plnili príkazy Moskvy.
Týka sa to nielen sankcií, ale doslova všetkého.
Druhá otázka je, že Brusel a EÚ netreba stotožňovať s Európou mnohých krajín a národov, ktoré ešte stále žijú svojím národným životom a snažia sa obhajovať svoje národné záujmy.
Som presvedčený o tom, že väčšina Európanov dnes nielenže vie o svojom podriadenom postavení vo vzťahu k USA, ale sú s takýmto postavením veľmi nespokojní. Odtiaľ pramení v Európe rastúci antiamerikanizmus veľkých más ľudí na pozadí servilnej poslušnosti tzv. európskych elít.
Tu v prvom rade nemám na mysli postkomunistické krajiny, ktoré sa stali kolóniami na druhú aj EÚ aj USA súčasne a sú beznádejne ohlupované médiami. Aj v týchto krajinách antiamerikanizmus rastie, ale zatiaľ len placho a nesmelo. Mám na mysli kľúčové krajiny ako Nemecko alebo Francúzsko, kde nespokojnosť s postavením zámorskej kolónie USA rastie úmerne tomu, ako sa čoraz jasnejšie ukazuje, kam konkrétne vedú USA Európu.
Odpor voči politike USA sa pomaly, ale iste stáva mainstreamom európskej politiky. Pribúda stále viac parlamentných európskych strán, ktoré vystupujú proti podriadenému postaveniu ich štátov a národov. Aby sme lepšie pochopili, prečo je to tak, stačí vymenovať ciele americkej politiky v Európe: centralizované zdieranie Európy pomocou početných finančných pyramíd a machinácií, kde hlavnou pyramídou bol a zostáva americký dolár; poštvať proti sebe Európu a Rusko a prebudiť k životu pre USA záchrannú novú veľkú vojnu. A potom odpísať všetky svoje dlhy, predkladať marshallove plány, pohrúžiť vojnou zničenú Európu do novej dlhovej kabaly. Tak sa stalo už dva razy v minulom storočí a USA vtedy nemali ani omrvinku ich súčasných síl a možností. Ak sa to podarilo vtedy, keď boli perifériou sveta, prečo by to nevyšlo teraz, keď sú najsilnejšie zo všetkých?
- Po druhej vlne sankcií proti Rusku vzťahy medzi EÚ a Ruskom boli prakticky zmrazené. Môžeme v poslednom čase hovoriť, že sa zlepšili? Zo strany NATO znejú hlasy o tom, vraj Rusko je náš nepriateľ, a to isté niekedy počuť aj od európskych politikov. Ako sa podľa vás budú vyvíjať vzťahy medzi Európou a Ruskom?
- To bude závisieť najmä od USA, ktoré urobia všetko pre to, aby postavili proti sebe Európu a Rusko, od toho, ako efektívne a agresívne budú dosahovať tento cieľ. Potom to do veľkej miery závisí aj od dominujúcich členov EÚ a tu už veci nevyzerajú tak ružovo, ako by si to USA želali. Európania už nechcú byť zruinovaní a ešte menej sa im chce bojovať. Ak by im ukázali tú vojnu, ktorá sa reálne odohráva na Ukrajine, strach a pobúrenie Európanov by boli oveľa silnejšie.
Nemyslím, že väčšina ľudí v Európe považuje Rusko za nepriateľa, napriek obrovskému úsiliu propagandy. Myslím, že takmer vo všetkých európskych krajinách by v čestných voľbách vyhral prezident Putin, ak by sa ich mohol zúčastniť. Je populárnejší než mnohí miestni politici. Popularita Ruska sa paradoxne zvyšuje úmerne útokom na jeho lídra. Pretože Európania inštinktívne cítia, že práve Rusko a Putin ich môžu zachrániť pred vojnou a deštrukciou.
Nakoniec Rusko môže jednoducho neprísť do vojny s Európou, ktorú tak starostlivo pripravujú USA. Ak sa Rusko zatiaľ vyhlo vojne s Ukrajinou aj napriek obludným krvavým provokáciám zo strany amerických marionet v Kyjeve, vojne s Európou sa tiež môže vyhnúť. Prísne vzaté práve v tom je nádej, nádej na Rusko, a nie na kolonizovanú USA Európu.
Všetko toto bude určovať budúce vzťahy Ruska a Európy, ktoré zase budú určovať budúcnosť sveta a scenáre sú len dva.
Buď zvonku vnútená konfrontácia, pričom Británia bude nesporne pôsobiť na strane USA, je to jedna anglosaská civilizácia, ktorá má viac než tisíc rokov. Alebo strategické spojenectvo Európy a Ruska, ku ktorému sa nevyhnutne pripojí Čína a takmer všetky ostatné štáty sveta.
Takýto scenár znamená koniec dominancie USA, preto USA urobia všetko, aby to nepripustili, vrátane svetovej vojny. Chcel by som podčiarknuť hrubou červenou čiarou – USA otvorene a cieľavedome pripravujú svetovú vojnu, je to v súčasnosti ich jediná alternatíva, pričom svetová vojna, aby naozaj bola svetovou, sa môže rozšíriť iba v Európe ako zrážka Európy a Ruska. Práve preto pozornosť všetkých mysliacich ľudí na svete bola upriamená na vojnu na Ukrajine, ktorá je koncipovaná ako zápalná šnúra v Európe.
- Aj tým najviac antiruským politikom v Európe musí byť jasné, že Rusko nezmizne zo svetovej mapy a bude nutné s ním v každom prípade mať dočinenia. Alebo to tak nie je? Môže Európa existovať bez Ruska? Alebo naopak, môže Rusko normálne žiť bez spolupráce s Európou?
- Stáročný sen Anglosasov nespočíva v tom, aby zmizlo Rusko, ale aby bola zlikvidovaná ruská civilizácia a mohli sa zmocniť jej obrovských území a bohatstiev. Je to sen banálny, je to koloniálna idyla, tak kedysi snívali aj o Indii, aj o Číne, prakticky o celom svete, ale dokonca ani v Afrike sa to zatiaľ nepodarilo. Chápu to európski politici? Pravdaže, mnohí chápu, ale nevie to skorumpovaná desaťročiami hnilá elita EÚ, ktorá nevedie Európu do svetlej budúcnosti, ale na cintorín dejín, čo ako zvláštne to znie dnes na pozadí sýtych miest Holandska alebo Anglicka a zničeného vojnou Donecku.
Ale Doneck vybudujú znovu ruskí ľudia, tak ako množstvo krát v dejinách obnovovali svoje zničené vojnami mestá, zatiaľ čo európske mestá, pekné a sýte,– mimochodom dokonca aj české mestá, – čoskoro obsadia iní, presnejšie už obsadzujú. Pretože Európania o 100 rokov budú tvoriť v Európe mizernú menšinu. Títo iní aj budú tu žiť spolu so zbytkami Európanov, tých z nich, ktorí prežijú po desaťročiach chaosu, vojen a skazy, ktoré nevyhnutne budú predchádzať koncu Európy. A spoliehať sa Európa môže iba na Rusko, ak bude mať sily, možnosti a chuť pomáhať. Bez Ruska je Európa sirota, bez Ruska je Európa neživotaschopná, ale je to čisto hypotetická otázka, pretože Rusko bude. Rusko bez Európy prežije – je to viac životaschopná civilizácia.
- Na Ukrajine nedávno prebehli voľby do parlamentu a pred niekoľkými dňami prebehli voľby v Donbase a v Lugansku, ktoré sa Kyjev nechystá uznať. Aký vývoj na Ukrajine predpovedáte behom najbližších mesiacov? Môže sa situácia postupne ukľudniť, napríklad pod vplyvom zimy a nevyhnutnosti ruského plynu, môže Kyjev uznať autonómiu Donecku a Lugansku? Aký vývoj predpovedáte na Ukrajine?
- Vojna na Ukrajine bohužiaľ iba začína a nevymysleli ju v Kyjeve a príkazy ukrajinské vojská nedostávajú odtiaľ. Najľahšie prognózovať situáciu na Ukrajine môžu americkí stratégovia, ktorí de facto riadia túto rozpadávajúcu sa krajinu, presnejšie riadia jej ničenie. Práve títo stratégovia, sledujúc svoje ciele, používajúc svoju technológiu, vytvorili na Ukrajine peklo na zemi pre 40-miliónový slovanský národ, značná časť ktorého navyše vždy seba samých identifikovala ako Rusov. Rovnaké peklo, ako v Iraku, Líbyi, Sýrii, zoznam môže pokračovať.
Prognóza je nasledovná: vojna s Ruskom, ktorú zahájili USA na území Ukrajiny, bude pokračovať a niekto v nej zvíťazí. Ak sa obmedzí iba na Ukrajinu, víťaz je jasný vopred. Ale USA formulujú úlohu vždy široko a rozsiahle – zatiahnuť do vojny Európu, а potom aj celý svet. To aj je hlavná otázka budúcnosti, ale už nielen Ukrajiny – budúcnosti celého sveta. Či prerastie vojna na Ukrajine do vojny svetovej.
Všetci jednohlasne dnes tvrdia a kričia: nie, to sa nemôže nikdy stať, v žiadnom prípade! Ale veď aj Chamberlain v roku 1938 sa vrátil z Mníchova, kde Hitler dostal ako darček Československo so slovami: „Priviezol som vám mier na večné veky.“
Pre Európu teraz nastáva hodina pravdy – buď ju znovu poštvú proti Rusku a stane sa znovu arénou a obeťou novej svetovej vojny – to je scenár USA, – alebo Európa bude mať vlastné scenáre. Je dôležité chápať, že vlastné scenáre má aj Rusko a vojna s Európou kvôli Ukrajine nie je súčasťou plánov Ruska.
– Už dlho robíte geopolitické prognózy. Čo predpovedáte Európe? Bude po skončení vojny na Ukrajine v Európe kľud alebo sa môže rozhorieť požiar vojny v nejakej inej európskej krajine? Táto otázka sa môže zdať nemiestna, ale pred pol druha rokom by nikto z bežných ľudí nepovedal, že na Ukrajine môže začať vojna…
- Pretože bežní ľudia vojny zvyčajne nezačínajú. Veľakrát som hovoril a písal behom posledných rokov: mier v Európe skončil, keď začalo bombardovanie Juhoslávie a došlo k rozpadu tejto ešte nedávno bohatej a úspešnej krajiny. Ale zatiaľ to nie všetci chápu a málo kto tomu verí.
Obyčajný Pražák za nič na svete neuverí, že na jeho uliciach môže začať najprv majdan, potom likvidácia civilného obyvateľstva nejakými hrdlorezmi, ktorí sa ktovie odkiaľ zrazu objavia, a je jedno, či sú to fašisti, islamisti, separatisti alebo ešte niekto. Zatiaľ čo obyčajný Barcelónčan už dnes tomu uverí, niektorí obyčajní Parížania už to tiež zažili, hoci zatiaľ vo veľmi miernej verzii, keď náhle islamská mládež spálila celé štvrte Paríža iba nato, aby budúci prezident Francúzska maďarského pôvodu Sarkozy ich mohol exemplárne ukľudniť a vyhrať voľby. Začínajú sa s týmto javom oboznamovať aj obyčajní Bruselčania, Londýnčania.
Ak očakávate optimistickú odpoveď, radšej sa obráťte na zástupcov politického mainstreamu v Česku, ktorí sú povinní rozprávať o budúcom blahobyte v Európe rovnako úprimne, ako ich otcovia rozprávali o nevyhnutnom víťazstve komunizmu.Pravda, veria v to len tí najjednoduchší a najmenej vzdelaní českí politici. Zložitejší a viac rozmýšľajúci prinajmenšom začínajú pochybovať, ale nahlas opakujú zaklínadlá o užitočnosti Európskej únie a všetkých rozprávkových výhodách, s ňou spojených.
Prognóza pre Európu môže byť jednoduchá a očividná – čakajú ju otrasy rôzneho druhu, sociálne, medzietnické a medzikonfesné strety, vzbury ako výsledok vnútorných konfliktov a protirečení, ktoré Európania nielenže neriešia, ale akoby naschvál vytvárajú. Každý tretí obyvateľ Francúzska už v súčasnosti nie je Francúz, ale tí, ktorí Francúzmi ešte sú, sa ani pošepky na to nemôžu posťažovať…
Európu čaká to, o čom vôbec nikto nehovorí, pretože je to veľké tajomstvo – ale bude to práve tak: Európu určite okradnú, zoberú jej peniaze – s pomocou vynikajúcej meny euro sa to dá spraviť ľahko a pohodlne, nato aj bola vytvorená a čoskoro splní svoju historickú misiu. Už teraz hovoria, že euro bude stáť menej ako dolár a prosím vás zapamätajte si tieto slová.
Nie náhodou Anglicko nevstúpilo a nikdy nevstúpi do eurozóny, pretože Anglicko sa považuje za Európu, keď je to výhodné a keď to nie je výhodné je bližšie k Amerike. Taká je to prefíkaná, zákerná krajina. A to, že Česi euro nemajú v priebehu vysávania Američanmi peňazí z Európy Čechom žiaľ nepomôže, pretože česká koruna je k euru fatálne priviazaná.
Prognóza pre Európu môže byť aj zložitá – jej budúcnosť závisí od toho, do akej miery za Európu aj naďalej budú o všetkom rozhodovať USA, či sa podarí USA poštvať proti sebe Európu a Rusko, ak nie, – а taká možnosť pre Európu zatiaľ existuje, – aké miesto zaujme Európa v novom viacpólovom svete, aké vybuduje vzťahy s Ruskom a Čínou.
Ako viete, v Česku sú takéto myšlienky zatiaľ prístupné iba hŕstke obzvlášť zvedavých, ktorých ktovie prečo ešte nazývajú konšpirológmi, hoci v susednom Nemecku to už sú témy strategických polemík, niekedy dokonca verejných.
Zatiaľ je však otázka stanovená celkom jednoducho – USA cieľavedome rozsievajú chaos po celom svete. To je ich oficiálna stratégia, ktorá sa nazýva „riadený chaos“ а Európa, berúc do úvahy vojnu, ktorá začala na Ukrajine, sa stáva hlavným recipientom tohto amerického know how globálneho merítka. Chaos sa tu rozsieva na stále väčších územiach a to, že v Česku to nikto nevidí a nechápe, vôbec neznamená, že to tak nie je. Ani Beneš, ani Hácha, ani Tiso nevideli a nechápali nič z toho, čo sa dialo s Československom, а potom aj s Európou. Ani plány Hitlera, ani plány Stalina, ani plány Angličanov nielenže nepoznali, ale ani nechceli poznať – čoskoro o tom preložíme do češtiny knihu môjho kolegu a priateľa Nikolaja Starikova. Tak aj teraz plány USA a Nemecka v súvislosti s Českom českých politikov nezaujímajú dokonca ani len z čisto akademického hľadiska. Veď v podstate by bolo užitočné vedieť, čo títo veľkí a silní plánujú s nami robiť. Ale vedieť to nechcú, a možno je to tak správne. V Rusku hovoria: menej vieš – lepšie spíš.
– V jednom interview ste hovorili, že USA predovšetkým chcú rozpútať bratovražednú vojnu medzi Slovanmi a slovanskými štátmi. Ako vidíte z tohto hľadiska budúcnosť Centrálnej a Východnej Európy?
- Vojny medzi Slovanmi bohužiaľ už boli rozpútané aj na Balkáne, teraz je situácia oveľa horšia – na Ukrajine poštvali medzi sebou navzájom Rusov a Ukrajincov tak, že už tečú rieky krvi. Najhoršie je na tom to, že my, Slovania, dovoľujeme im štvať nás proti sebe navzájom. Prečo je to tak – to je tá najhlavnejšia otázka, na ktorú sa pokúšali odpovedať mnohí ruskí myslitelia, ale jednoduchá, pochopiteľná a spásonosná odpoveď na to zatiaľ neexistuje. A to je strašné pre všetkých nás, Slovanov, vrátane Čechov, časť ktorých sa na svoje slovanstvo pozerá zložito. Pretože ak nás bude možné proti sebe štvať aj naďalej, vyvraždíme sa navzájom a oni sláviť víťazstvo. Existuje jednoduchá odpoveď – je to tak, pretože sme hlúpejší, prostoduchejší, ale to je nesprávna odpoveď. Slovanov stáročiami proti sebe poštvávali predovšetkým Anglosasi prostredníctvom ich fenomenálnej schopnosti infiltrovať sa do vládnucej elity Slovanov, nasádzať tam svojich agentov, zabíjať lídrov. Bude spravodlivé povedať, že Slovania, vrátane Rusov, vždy boli obeťami zákernosti, krutosti a cynizmu Anglosasov. V Česku to málokto vie, ale behom posledných tristo rokov mnohí ruskí cári boli zabití tak alebo inak Anglosasmi, dokonca by som povedal, že väčšina z nich.
- Česko a Slovensko dokopy majú približne rovnaké obyvateľstvo ako hlavné mesto Číny, teda nejedná sa o veľké štáty a ich možnosti hájiť svoje záujmy sú obmedzené. Na druhej strane to, že sme malí, neznamená, že sme nezaujímaví pre tak silné veľmoci ako napríklad USA?
- Pre začiatok podotknem, že za malých sa označujú takmer výlučne sami Česi a Slováci, označujú sa tak často, čo odráža ich hĺbkovú filozofiu, podstata ktorej je v tom, že hájiť svoje záujmy skutočne nie sú zvyknutí a na tom sa nič nezmení. Tradície štátnosti, patriotizmu a nezávislosti nevznikajú ani behom rokov, ani dokonca behom desaťročí. Behom posledných stoviek rokov tieto národy boli súčasťou Rakúsko-Uhorského impéria v podriadenej pozícii a také tradície, aj napriek pokusom o odpor, sa jednoducho nemali odkiaľ zobrať. Nečakaný vznik silného Československa v roku 1918 síce silno ovplyvnil postavenie aj Čechov aj Slovákov vo svete, ovplyvnil pozitívne, ale nemohol principiálne zmeniť filozofiu a mentalitu. Česi a Slováci začali sami seba chápať ako národy, ktoré majú vlastné štáty, a nie jednoducho obyvateľstvo provincie impéria Habsburgovcov, aj napriek tomu, že Československo bolo predovšetkým anglosaským projektom upevnenia svojich pozícií v Centrálnej Európe s pomocou takéhoto nového štátu.
Česko a Slovensko zastávajú z hľadiska geopolitiky v Európe mimoriadne dôležitú pozíciu. Vedia to aj vo Washingtone, aj v Moskve aj v Berlíne. Je to kľúč k mieru alebo vojne v Európe – najviac si to v súčasnosti uvedomujú USA, ktoré sa intenzívne zaoberajú rozpaľovaním svetovej vojny, preto aj úsilia USA, ktorých cieľom je kontrola kľúčovej pozície, sú značné a viditeľné. Ako aj pokusy slovenských a obzvlášť českých politikov získať výhody z tejto pozície, pokusy zatiaľ neúspešné, pretože sa uskutočňujú podľa princípu veterníka, po rusky sa tomu hovorí nastaviť nos tým smerom, kam fúka vietor (po slovensky: kade vietor, tade plášť).
Problém je len v tom, že politici Česka a Slovenska necítia, aké vetry fúkajú a nakoľko sú silné.
Aj napriek povedanému, niektorí českí politici, napríklad Václav Klaus alebo Miloš Zeman, predstavujú zriedkavý príklad snahy pochopiť, odkiaľ fúka tento rozhodujúci vietor.
Z tohto hľadiska je v súčasnosti Česko svojim spôsobom unikátny pre totálne kolonizovaný postkomunistický priestor fenomén, kde nielen politici, ale aj veľa autorov, analytikov, verejných činiteľov sa pokúša pochopiť, čo sa deje vo svete, a tak vytvárajú mechanizmus vlastného politického myslenia. Začínajú opatrene hovoriť, že ich médiá sa nachádzajú pod totálnou kontrolou tajných služieb USA – to isté hovoria Nemci a Francúzi už dávno, hovoria otvorene.
Česká skúsenosť vlastného geopolitického videnia sveta je unikátna preto, že nič také sa nedeje ani na Slovensku, ani v Poľsku, ani v Bulharsku alebo Chorvátsku. A tým viac na zmietanou vojnou Ukrajine. Svoju suverénnu politiku v Európe dnes generuje iba Orbán v Maďarsku, ktorý nielen sám rozmýšľa, ale aj koná, pokúšajú sa nájsť svoju cestu vo svete aj Srbi.
Česi začínajú rozmýšľať, a to je zdrojom opatrného optimizmu.
Tu chcem stručne predstaviť svoje videnie budúcnosti Centrálnej Európy – zatiaľ iba formou téz.
Myslím si, že spolu s vývojom vojen v Európe – nielen na Ukrajine, v poradí je Podnestersko, Moldavsko, možno Pobaltie, Poľsko, – pozícia Centrálnej Európy sa stane absolútne kľúčovou z hľadiska toho, či bude možná naozaj veľká vojna s vtiahnutím do nej Nemecka a potom aj ďalších členov NATO.
Preto za veľký cieľ geopolitiky pre Európu a Rusko chcem označiť vytvorenie v Centrálnej Európe neutrálneho priestoru, ktorý sa stane reálnou nárazníkovou zónou bezpečnosti ako pre Západnú Európu, tak aj pre Rusko. Túto zónu môžu sformovať bývalé časti Rakúsko-Uhorska, ktoré majú k sebe blízko historicky, kultúrne aj mentálne – Rakúsko, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko, Česko – v mene vlastného prežitia – myšlienky prosperity by som dnes odložil na lepšie časy.
Tu nie je až také podstatné, či tieto krajiny budú aj formálne mať status neutrálnych tak, ako ho dnes má Rakúsko. Podstatné je to, aby sa geopoliticky správali podľa rakúskeho modelu, teda aby nemali na svojom území základne NATO a nezúčastňovali sa na bojových operáciách na strane NATO, v konfliktoch a vojnách, ktoré USA rozpaľujú po obvode Ruska. Ani v Afganistane, ani na Ukrajine, ani v Moldavsku. Pravdaže, ideálne je, aby tieto krajiny vystúpili z agresívneho bloku NATO alebo dostali v rámci neho akýsi nový, zvláštny status.
Prečo je obzvlášť dôležité, aby tam neboli základne NATO, ktoré formálne zatiaľ doteraz neexistujú?
Pretože vojenské základne na území NATO sa automaticky stávajú terčom pre úder zo strany Ruska, na ktoré sa dnes útočí a vytvára sa nebezpečná možnosť provokácie. Predstavme si, z takejto základne na Slovensku alebo v Maďarsku zrazu odštartovali rakety smerom k Rusku alebo vzlietli americké lietadlá – takáto udalosť by znamenala automatickú vojenskú reakciu Ruska. Odvetný úder do týchto základní stavia veľkých členov NATO pred nevyhnutnosťou zapojiť sa do vojny – zbombardovali nášho spojenca na zatiaľ ešte nie našom území, ale na území „divokých, neplnohodnotných“ Slovanov. A je nádej, že táto vojna sa odohráva iba na ich území.
To je oveľa nebezpečnejšie, ako účasť stoviek poľských žoldnierov vo vojne na Ukrajine, to je priamy casus belli, a práve to sa snažia vytvoriť USA na území Centrálnej Európy.
Vidím úlohu vytvoriť z Centrálnej Európy neutrálne pásmo ako reálnu, ak Európa a Rusko prejavia pre jej vyriešenie politickú vôľu. A ak želanie nestať sa nevyhnutnou obeťou v novej vojne prejavia aj krajiny Centrálnej Európy.
V neutrálny status Slovenska a Česka zatiaľ verí málo ľudí, ale Maďarsko sa výrazne hýbe týmto smerom a je potrebné si z neho brať príklad.
- V EÚ bola vytvorená nová komisia a nový človek sa postavil na jej čelo. Očakávate od „európskej vlády“ niečo nové, nejaké kroky vpred alebo viditeľné reformy? Ako bude vyzerať EÚ o päť rokov?
- Veľký francúzsky patriot Jean-Marie Le Pen nazýva EÚ kolóniou globalizmu a od tejto kolónie ja osobne očakávam iba jedno – EÚ sa bude podieľať na masovom ozbíjaní Európy, čo vlastne už aj robí desiatky rokov a eurobyrokrati, ktorí poznajú reálny stav vecí, sa budú snažiť ukradnúť pre seba podľa možnosti čo najviac, pretože predstavenie sa blíži ku koncu a väčšina z nich aj ich rodiny budú musieť dožiť svoje životy v USA, budovať tam nový život bez obrovských platov eurokomisárov a europoslancov, takže teraz potrebujú oveľa viac peňazí. Preto si musia ešte viac šplhať u svojich patrónov v USA, pretože do Ameriky tiež nezoberú všetkých, ale iba tých najaktívnejších. A časť nechajú v Európe, aby okúsili hnev národných más. Aby potom im mohli stavať pomníky. Taká je technológia Anglosasov, má stovky rokov a zatiaľ vo svete dominuje.
Ako bude vyzerať EÚ o päť rokov? Je možné, že už nijako. Vojny v Európe sa rozvíjajú veľmi rýchlo a ak to bude pokračovať, EÚ bude zhodená zo scény vojnami, tak ako to bolo s Ligou Národov.
Ak stratégia USA v Európe nebude úspešná – a to je celkom možné, – EÚ sa bude radikálne meniť, bude to Európa národov a suverénnych štátov, a nie kolónia USA. Tieto zmeny sa tiež urýchľujú – pozrite sa na Anglicko, ktoré najpravdepodobnejšie vystúpi z EÚ, na Maďarsko, ktoré prestáva poslúchať, aj napriek tomu, že je rovnako „malé a slabé“, na totálne skrachované vďaka vstupu do EÚ Bulharsko a Rumunsko, na Francúzsko, kde je Marine Le Pen najpopulárnejšou političkou, na Katalánsko, na sever Talianska… EÚ vo svojom súčasnom stave je neživotaschopná – veľa som hovoril a písal o tom počas našej kampane do európskeho parlamentu.
- Na slávnostiach, venovaných štátnemu sviatku Česka, prezident Miloš Zeman udelil najvyššie štátne ocenenie aj vášmu premiérovi Robertovi Ficovi. Nie je tajomstvom, že Zeman a Fico sa poznajú dávno a majú dobrý vzťah. Môže táto ich spolupráca pomôcť v medzinárodnej sfére?
- Zeman nielen ocenil Fica, ale ešte ho pomenoval slovenským Churchillom. Po tomto už Ficovi neostáva nič iné, ako pomenovať Zemana českým Napoleonom a tiež mu udeliť významné ocenenie, pravda, geopolitické postavenie Česka a Slovenska tieto historické udalosti nezmenia. Zatiaľ sa Ficovo správanie najviac podobá na stratégiu Janukoviča, s ktorou sa držal pri moci niekoľko rokov, ale skončilo to zle – slúžiť aj Amerike aj Európe aj Rusku naraz, hľadať kompromis, ktorý je v jeho situácii nemožný apriori, keďže veľkí geopolitickí hráči majú protikladné a vzájomne sa vylučujúce záujmy.
Fico s veľkou láskou privítal Porošenka v Bratislave, ponúkol mu to, čo sa nikdy neponúkalo dokonca ani za čias proamerického Dzurindu: uskutočniť spoločné zasadnutia ukrajinskej a slovenskej vlády, pomáhať ukrajinskej vláde s eurointegráciou, zaručiť dodávky plynu, nezávisle od pozície Ruska.
Minister zahraničných vecí SR Lajčák ostro vystúpil proti novému ruskému plynovodu Južný potok. Všetko to sú otvorené protiruské kroky, tým viac, že súčasne s návštevou Porošenka v Bratislave sa objavilo jeho senzačné interview, kde vyhlasuje, že pripravuje Ukrajinu na totálnu vojnu s Ruskom. Či to chceme alebo nie, ale Slovensko pod vedením Ficovej vlády je čoraz viac vťahované do prípravy na vojnu proti Rusku. A nedávne Ficove vyhlásenia, o tom, že Slováci nepôjdu ako barani na jatky vojny, po tom všetkom nevyzerajú o nič viac ako rétorika.
Keďže exponenciálne rastie počet ľudí, ktorí sa zaujímajú o budúcnosť svojich krajín, teda o svoju vlastnú budúcnosť, a Česi a Slováci tu nie sú výnimkou, dovolím si takúto prognózu.
Ak Európu čaká konfrontácia s Ruskom – či už ju pomenujú studenou vojnou, hybridnou vojnou alebo jednoducho vojnou, – Česko a Slovensko nebudú na mape Európy a na ich území sa s nimi najprv bude diať približne to isté, čo sa teraz deje na Ukrajine, hoci nie v tak krutej podobe. Teda sa tieto krajiny stanú arénou zápasu a je možné, že sa trochu na tom zápase aj zúčastnia. Potom v tejto konfrontácii niekto vyhrá a o osudoch týchto dvoch krajín budú rozhodovať víťazi – tak to bolo po svetových vojnách, tak to bolo aj po prehranej ZSSR studenej vojne, tak to bude znovu.
Ak sa fatálny stret medzi Európou a Ruskom sa vyprovokovať nepodarí, Česko a Slovensko budú mať určitý priestor pre manévrovanie, ale kvalita politických „elít“ týchto krajín prakticky vylučuje možnosť využitia tohto priestoru v prospech Čechov a Slovákov. Ak sa u týchto národov neobjavia svoji lídri a svoje idey, budú jednoducho objektmi cudzej vôle, aj napriek možnostiam.
Chápem, že to je zlá správa, ktorej mnohí dnes nebudú veriť, ale vidím to takto.
Jediné, čo môže potešiť našich čitateľov, je to, že väčšina Čechov a Slovákov si to všetko ani nevšimne a jednoducho sa zobudí v novej realite – ako to bolo v 1914, 1918, 1939, 1945, 1968, 1989 roku. Nevšimnú si to, pretože v supermarketoch budú výpredaje a v televízii ukážu reality show s obzvlášť špinavým, svinským obsahom.
Potom všetci budú prekvapení, potom tí najbystrejší sa znovu začnú štverať hore, podarí sa im zapáčiť novým patrónom a život sa znovu dostane do svojich koľají…
Nadvláda Západu končí, říká profesor Oskar Krejčí
Na světovou scénu pronikají nové ekonomické velmoci, což je jednou z příčin současných „křečí“, tedy válek, provokací, nenávistné propagandy, rozpadu mezinárodního práva, říká v exkluzivním rozhovoru pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí.
Třeba i proto, že by některé země z centra vypadly. Podívejte se například na složení skupiny G 7, která si osobuje právo řídit globální procesy – společenství USA, Velká Británie, Kanada, Japonsko, Německo, Francie a Itálie. To je pohrobek 20. století, nemluvě o postkoloniální mentalitě. Stačí se podívat na údaje Mezinárodního měnového fondu, který rozhodně nelze podezřívat z levicové či protizápadní propagandy. Ještě v roce 1990, tedy na počátku tohoto geopolitického cyklu, tvořil souhrnný hrubý domácí produkt těchto zemí 55,9 % světového produktu. Loni to však bylo jen 37,1 %. A tento trend, tedy pokles podílu skupiny G7, bude pokračovat.
PZ: A když se tyto země vzepřou snaze nových mocností podílet se na řízení světa, co se podle vás stane?
Ony se už vzpírají, což je jednou z příčin současných „křečí“, tedy válek, provokací, nenávistné propagandy, rozpadu mezinárodního práva. Když takový trend bude pokračovat, možnosti jsou dvě. Může se vytvořit nové, další paralelní centrum globalizace. Nebo propukne velká válka.
PZ: Jestli vám dobře rozumím, základ problémů současného světa vidíte v tom, že Západ není schopen akceptovat změny?
Rozumíte mi dobře. Setrvávání na paternalistické postkoloniální politice, vize sebe sama jako nadřazeného vůdce – to je velký světonázorový problém. Představa „břemena bílého muže“, který koloniálním vykořisťováním přivádí své snědé bratry k civilizaci, se transformovala v „demokratické náboženství“. Jen Západ ví, jak se má žít. A ti, co to nechápou, musí být přivedeni k poznání. V poslední době se stále častěji výchovným a vzdělávacím nástrojem stávají drony.
Jsou dva státy, které ukazují nejnázorněji na nemožnost setrvat u současného modelu světa. Rusko a Čína. Rusko symbolizuje politickou vzpouru, Čína ekonomickou. Pozoruhodné je, že na počátku tohoto geopolitického cyklu se Rusko všemožně snažilo zařadit mezi ony vybrané země Západu. Dokonce vznikla skupina G8. Jenže přišla válka v Jugoslávii, rozšiřování NATO k ruské hranici, národní protiraketová obrana USA, válka s Gruzií, převraty v Kyjevě… Rusko se dostalo do situace, že se buď vzepře, nebo podřídí. Myslím, že válka v Gruzii, tedy rok 2008, byla oním zlomem, kdy v Moskvě přestali věřit slovům západních politiků. Pochopili, že se vůči němu hraje tradiční geopolitická hra. A následovala vojenská reforma. Přezbrojování a reorganizace ruské armády, posílení významu Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, rozsáhlá vojenská cvičení, některá společně s čínskou armádou.
PZ: Mluvíte o „čínské ekonomické vzpouře“. Údaje z Číny za loňský rok ale hovoří o nejnižším růstu hrubého domácího za 25 let. Není váš pohled na Čínu zastaralý?
U statistických údajů týkajících se hodnocení geopolitických změn potřebujete vždy vidět trendy, absolutní a relativní hodnoty, a srovnání mocenských center. Porovnejte si například nejúspěšnější čínský rok 1992 s tím loňským. V prvním případě byl meziroční růst hrubého domácího produktu o 14,2 %, loni byl růst o 7,3 %. Jenže v prvním případě onen větší relativní přírůstek činil 80,0 miliard dolarů, loňský menší relativní meziroční přírůstek byl v absolutních číslech 821,9 miliard dolarů. Alespoň podle údajů Mezinárodního měnového fondu. Ona procenta se počítají z výrazně odlišného základu.
Prof. Oskar Krejčí: Žijeme v čínském století!
Proto čínské vedení hovoří v souvislosti s růstem o „nové normálnosti“. A ještě poznámka o vztahu k jiným mocenským centrům. Čínský „nový normál“ je vysoce nad dlouhodobým unijním „normálem“ a je více než dvojnásobným růstem ve srovnání s loňským mimořádným úspěchem USA. Řečeno jinak, podíl Číny na světovém domácím produktu stále stoupá, zatímco podíl Spojených států klesá. Klesá i podíl Evropské unie.
PZ: Čínské vedení však letos počítá s dalším relativním poklesem růstu.
To máte pravdu. Ovšem nikdo přesně neví, co se světovou ekonomikou udělá například pokles cen fosilních paliv. Zatím je to Čína, kdo je největším vítězem. Loni dovezla 308 milionů tun ropy, což je 60 % její spotřeby. Jestliže se udrží současná cena, Peking na nákladech za dovoz ropy ušetří polovinu. Další příspěvek k čínské dynamice.
Mimochodem nedávno vydaný přehled americké agentury Bloomberg popisuje po jednu generaci trvající akumulaci finančních rezerv Číny. Když v roce 1979 Teng Siao-pching, architekt čínských reforem, navštívil USA, činily čínské rezervy 167 milionů dolarů. Když v roce 1997 Teng umíral, dosáhly tyto rezervy 140 miliard. Letos by měly překročit čtyři biliony dolarů, to je čtyři tisíce miliard dolarů. Oficiální údaj z Washingtonu říká, že rezervy USA činily v prosinci 2014 něco přes 130 miliard dolarů.
PZ: Je třeba vidět v Číně nebezpečí pro náš svět?
V americké politologické literatuře, ale často i v ruské produkci, lze cítit velké obavy z Číny. Je zde však rozdíl. Většina ruské veřejnosti dnes podle sociologických výzkumů vidí v Číně nejpřátelštější stát – dokonce přátelštější než Bělorusko. Obavy šíří hlavně prozápadní liberálové, kteří neustále hovoří o čínském zalidňování Sibiře a Dálného východu. Což ale žádný výzkum nepotvrdil.
Ve Spojených státech se lavinovitě šíří obavy z Číny, přičemž se poukazuje na ohrožení globální hegemonie USA. Hysterie proniká i do vojenské oblasti, Pentagon mění dislokace námořnictva směrem k čínskému pobřeží, přestavuje se základna na Guamu a podobně.
PZ: Dobře, ale je podle vás Čína tímto nebezpečím?
Z vojenského hlediska zůstává nedotknutelnost USA, ale i Ruska nezměněna. A trendy ve výdajích na zbrojení i s ohledem na vojenskopolitické strategie zmíněných tří států potvrzují stabilitu tohoto stavu. Pokud jde o ekonomiku, pak je třeba citlivě rozlišovat jednotlivé indikátory.
Vývoj hrubého domácího produktu je jednoznačný, ten čínský má největší dynamiku a v řadě ohledu i největší absolutní hodnoty. Především pokud jde o reálnou ekonomiku, ale i o zahraniční obchod. Loni už byla Čína největším příjemcem zahraničních investic. Změny čínské ekonomiky za poslední tři dekády – to je přehlídka historických rekordů. Jen jeden příklad. Za šest let, kdy Čína začala stavět tratě pro rychlovlaky, se může pochlubit 16 tisíci kilometrů těchto tratí. A nelze zapomínat, že například obrovský letecký park, kterým v současnosti Čína disponuje, ovládají piloti, inženýři i letušky první generace. Což platí i o jaderných elektrárnách či elektronice. Dochází vlastně k prvotní akumulaci zkušeností – a skutečné proměny by měly teprve přijít. A to i díky současnému důrazu na kvalitu a restrukturalizaci, kterou prosazuje nové pekingské vedení s ohledem na naplnění toho, čemu říká „čínský sen“.
V řadě ukazatelů si USA stále zachovávají prvenství. Třeba v některých inovacích. Ale je tu i onen tak často diskutovaný problém dolarizace světové ekonomiky. Dolar pořád ve světové ekonomice panuje a tvoří mocný nástroj udržování hegemonie.
PZ: Právě v oslabování role dolaru je cítit velmi výrazně roli Číny.
Ano, ale změny jsou to mnohem pomalejší, než řada analytiků či propagandistů tvrdí. Čínská měna jüan je oficiálně světovou měnou teprve od roku 2012. Loni se podle SWIFT stal jüan pátou nejužívanější měnou na světě, když z této pozice vytlačil kanadský dolar. Před ním jsou japonský jen, britská libra, Euro a US dolar. Podíl čínské měny na světových transakcích činí 2,17 %. Což je z jedné strany málo, z druhé pak velmi výrazná změna. Dá se například předpokládat, že letos se jüan dostane na čtvrtou příčku.
PZ: Z těchto čísel se dá usuzovat, že se americký dolar a Euro nemají čeho obávat…
Důležité jsou jednoznačné tendence, které naznačují kvalitativní změnu podoby globální ekonomiky. A co to udělá s politickým uspořádáním světa?
A pak je tu onen druhý důvod, proč je nutné hovořit o globálních politických proměnách. Ten se netýká nových mocností, ale proměn uvnitř starých mocností – tedy uvnitř samotného Západu. Současný západní model naráží na hranice svých ekonomických a sociálních možností…
PZ: O tom velmi inspirativně hovoří Ilona Švihlíková ve své nejnovější knize Přelom. Od velké recese k velké transformaci.
To máte pravdu. Abych tedy neopakoval paní docentku, chtěl bych říci, že velký geopolitický zlom je zpravidla spojen i s vnitřní krizí hegemona. Dnes tedy Spojených států a obecně Západu. Příliš mnoho zásadních změn uvnitř USA Barack Obama vynechal ve své zprávě o stavu Unie. A velmi snadno se může stát, že to nejdůležitější, co v Evropě zůstane po kancléřce Angele Merkelové, bude, že výrazně napomohla zrodu nové levice.
Podvod zvaný TTIP: Pokus potají přijmout zničující pakt s USA vrcholí. Za záchranu dolaru máme položit na stůl své zbývající peníze a obětovat zdraví. Je za tím i Andrej Babiš?
23. 9. 2014
Václav Danda se zamýšlí nad skutečným smyslem utajované transatlantické smlouvy mezi EU a USA, která je dalším „tichým“, ale rozhodujícím krokem na cestě k Novému světovému řádu
Jednotlivé státy se v okamžiku jejího schválení stanou hříčkou v rukou nadnárodních průmyslových a obchodních obrů a budou moci být vysávány kromě jiného i prostřednictvím arbitrážních komisí. Ty zasedají neveřejně a jsou v podstatě prodlouženými pažemi mezinárodních zájmových skupin. Státům tak budou moci být udělovány astronomické pokuty v miliardách dolarů, pokud se plně nepodřídí „majitelům klíčů“ Nového světového řádu (NWO) – znemožní-li například vysávání svých zemí a drancování jejich surovinových zdrojů.
Smlouvu mezi USA, Kanadou a Mexikem, kterou vznikla Severoamerická unie, „podpořil“ hlavní opěrný sloup Bilderbergu a zakladatel Trilaterální komise David Rockefeller. TTIP je další fází při spojení těchto „megacelků“ s Asií
Právě z těchto důvodů je vše týkající se smlouvy v režimu přísného utajení a pro veřejnost a zákonodárce jsou uvolňovány pouze relativně neškodné pasáže, týkající se technických norem a pod., nad kterými už se začíná nesměle diskutovat i v médiích hlavního proudu. Tím se však má odvést pozornost od podstaty celé gigantické operace, která je dalším podstatným krokem k vytvoření „světové vlády“ nad propojenými nadnárodními „superstáty“ typu EU.
Bitva vrcholí
Že jde již opravdu do tuhého ukazuje také stále ostřejší tón oddaných bojovníků za zájmy Spojených států v Evropě i u nás. Třeba Ondřej Houska, zpravodaj (veřejnoprávního!) Českého rozhlasu v Bruselu, uveřejnil v dnešních Bakalových Hospodářských novinách článek s příznačným titulkem: Zachraňme obchodní smlouvu s USA. Kromě jiného s obavami píše:
„Co je dnes hlavním nebezpečím pro Evropu? Když se podíváte na veřejnou debatu třeba v Německu a na činnost různých aktivistů po celém kontinentu, získáte dojem, že to nejsou islamističtí radikálové v Iráku a Sýrii nebo ruská politika. Jako by tím hlavním rizikem byla chystaná smlouva o zóně volného obchodu mezi zeměmi Evropské unie a Spojenými státy (TTIP). (…)
Hysterickým hrozbám, že evropský trh zaplaví kuřata prohnaná chlorem a geneticky modifikované potraviny, bychom se mohli smát, kdyby neměly stále větší vliv. Ukazuje se, jak snadné je hrát na dvě osvědčené noty: kritiku byznysu, hlavně toho velkého, a antiamerikanismus. (…)
Europoslankyně za hnutí ANO Dita Charanzová (má to ale ten „nepolitik“ Babiš v Bruselu obstarané!, pozn. V.D.), která měla dříve na českém velvyslanectví při unii na starosti obchodní politiku, to říká jasně: „Nezažila jsem transparentnější vyjednávání.” Pokud ale odpůrci chtějí dostávat důvěrné vyjednávací pozice předem, pak je evidentní, že jim nejde o transparentnost, ale o to, aby dohodu za každou cenu pohřbili. TTIP má totiž nejen ekonomické, ale i politické a strategické souvislosti, a to si její protiamericky naladění odpůrci dobře uvědomují.“
Chybička se vloudila
Lze k tomuto „patafyzickému“ argumentování amerického lobbisty z Českého rozhlasu něco dodat? Snad jen, že pánové Babiš a Bakala nemají ještě média tak zmáknutá, jak si myslí. Občas se vloudí chybička. Dokonce i do veřejnoprávní ČT, což je skoro skandál. Ale jak známo výjimka potvrzuje pravidlo: O víkendu, v pořadu ČT 2 Nedej se!, který se této kauze věnoval, totiž překvapivě kriticky hovořili mnozí naši ekonomové i někteří politici. Mezi nimi „zlobivý“ europoslanec Jan Keller, kterého za jeho odmítnutí hlasovat pro asociační dohodu EU – Ukrajina už napadají i jeho věrní příznivci z Práva a z Lidového domu.
I když se většina pořadu věnovala spíše technickým parametrům smlouvy, přesto stojí za to se na něj podívat. Zejména mlžení státních úředníků je přímo ukázkové. Autoři samozřejmě nemohli opominout základní fakt, že evropské normy mají daleko přísnější standardy kladené na kvalitu výrobků než USA. Například 70% amerických potravin obsahuje geneticky modifikované potraviny (GMO).
Navíc 40% amerických potravin obsahuje chemikálie, které narušují lidský hormonální systém. Více než 90% hovězího masa v USA je vyprodukováno pomocí růstových hormonů, které mohou způsobovat rakovinu. Americký trh je totiž zaplaven GMO a jinými rizikovými potravinami, které do nás konečně potřebují Američané nacpat. A současně tak zacpat díry ve svém hroutícím se hospodářství.
Navzdory statisícům podpisů
TTIP tomu všemu otevře dveře dokořán. Všichni dotazovaní odborníci se rovněž shodli na tom, že největším rizikem jsou arbitrážní soudy a neúměrné zvýšení vlivu nadnárodních korporací. Zmíněný Jan Keller k tomu poznamenal, že právě tyto otázky jsou ve smlouvě řešeny tajnými dodatky, ke kterým nemají přístup ani europoslanci.
Připojil se tak k mnohým odpůrcům smlouvy z různých evropských států, kteří se stále hlasitěji ptají, proč – je-li tato smlouva pro Brusel a Washington tak velevýznamná – se vše děje v utajení a v přítmí bruselských katakomb? Najdou se dokonce takoví „kverulanti“, kteří požadují okamžité zastavení jednání o smlouvě a předložení všech dokumentů s ní spojených veřejnosti k posouzení.
V uplynulých měsících v tomto směru nejaktivněji vystupovala iniciativa STOP TTIP. Aktivisté shromáždili statisíce podpisů z mnoha zemí Evropy pro požadavek zastavení jednání o smlouvě. V polovině července požádali organizátoři petice o zaregistrování svých požadavků a vypsání referenda. Nyní se z úst Evropské komise dozvěděli, že jejich požadavky nebudou brány v úvahu, neboť smlouva dosud nebyla uzavřena. Kdo četl román Hlava XII, ví, na čem je.
Jan Keller k tomu s mrazivou ironií poznamenal: „Když si budete stěžovat, že někdo připravuje Třetí světovou válku, příslušný úřad vás upozorní, že válka ještě nezačala. Dokud nevybuchnou první jaderné nálože, je vaše stížnost naprosto bezpředmětná. Teprve po řádném odmoření terénu si můžete jít stěžovat do trosek toho úřadu, pod který jste náleželi.“
Malý problém
Opravdu to není legrace a jde do tuhého. Vzpomeňme na zkušenosti z přípravy smlouvy o Severoamerické unii NAFTA. Nezávislým kritickým americkým novinářům bylo nezakrytě vyhrožováno, iniciátory protestních akcí sledovala policie i tajné služby a někteří z nich byli i fyzicky napadeni. Nezabránili jejímu přijetí. Neměli šanci.
Smlouvu mezi USA, Kanadou a Mexikem, kterou vznikla Severoamerická unie, totiž „podpořil“ hlavní opěrný sloup Bilderbergu a zakladatel Trilaterální komise David Rockefeller. TTIP je další fází při spojení těchto „megacelků“ s Asií. Jistý problém způsobilo však založení volného uskupení zemí BRICS a zvláště pak Putinovo Rusko, které zjevně nebylo ochotno stát se součástí těchto dohod o světovládě.
Také proto byla mimo jiné vyvolána ukrajinská krize, jejíž další fází má být pokus o změnu postoje Ruské federace – odstraněním Vladimíra Putina. Při pohledu na katastrofální selhání zamýšlených protiputinovských víkendových demonstrací v Moskvě a v dalších velkých městech by se zdálo, že je to plán dopředu odsouzený ke krachu.
Občan Bruselu má pravdu
Ale nepodceňujme soudruhy z Bilderbergu a Trilaterální komise. Projekt „Otevřené Rusko“ – společně s hlavní postavou zamýšleného puče Michailem Chodorkovským – připravují její různí významní a vlivní členové po celém světě. Včetně třeba našeho pražskou kavárnou milovaného „majdanského revolucionáře“ Karla Schwarzenberga. Jejich pěstovaný „nový Jelcin“ – Chodorkovskyj se právě dnes vyjádřil, že je připraven stát se ruským prezidentem. A s „knížetem“ se opakovaně scházejí a připravují mediální projekty na podporu tohoto plánu. Zní to směšně? Ne, opravdu to myslí vážně.
TTIP má totiž řadu rovin. Jak správně pochopil pan Houska, momentálně občan Bruselu (za naše peníze, daně zvané „rozhlasové poplatky“): „TTIP má totiž nejen ekonomické, ale i politické a strategické souvislosti, a to si její protiamericky naladění odpůrci dobře uvědomují.“
Pokud tím míní, že je „protiamerické“ zachovat si naději na vlastní suverénní stát, nezlikvidovat také v Evropě geneticky neupravené plodiny, necpat do lidí šílené chemikálie ještě více než dosud a z peněženek občanů evropských zemí zachránit Davidu Rockefellerovi a spol. hroutící se dolar – pak má zřejmě pravdu. Ale my, kteří na (nejen jeho) bruselský „sladký život“ vyděláváme, bychom si ty ekonomické, ale i politické a strategické souvislosti měli konečně naléhavě uvědomit také. A především nemlčet.
Putinův šachový gambit: Povstalce na Ukrajině ponechá svému osudu, cílem je rozklad NATO a EU!
V posledních dnech a týdnech je čím dál tím patrnější, že situace na východě Ukrajiny eskaluje k balkánskému modelu, kdy vítězství dosažené armádou je pouze začátkem dlouhé a vleklé občanské války a nestability, partyzánského vedení boje a v neposlední řadě genocidy a snahy o etnické vyčištění prostoru v domnění, že tím se uklidní a zejména stabilizuje situace. Ušlechtilé úmysly jsou v takových situacích dlážděny doslova polpotovskými metodami a jak už je vidět nyní, ukrajinský řezník Porošenko si v ničem nezadá se slavným předchůdcem z Kambodži z dob vlády Rudých Khmérů. Mnozí z vás jistě zaregistrovali zprávy o mrtvolách na Ukrajině s odřezanými vnitřními orgány, které se na černém medicínském trhu jistě dobře prodávají, stejně tak naprosto bezprecedentní bombardování civilistů ve vesnici Kondrašovka. Povstalci už několikrát usilovně žádali Putina o přímou vojenskou pomoc, o vyslání ruských divizí, jenže tyto žádosti, narozdíl od volání z Krymu, tentokrát dopadly k hluchým uším v Kremlu. Včera se objevila na Lidovkách vcelku zajímavá analýza situace na východě Ukrajiny [1], nicméně zásadní teze v článku jsou zcela chybné.
[FOTO] Zapalování barikád Ukrajince do Evropy nepřivede…
Představa, že vůdce povstalců Igor Strelkov představuje ohrožení pro Putina a tudíž prezident Ruska chce, aby Strelkova ukrajinská armáda zabila a povstání potlačila, je naprosto zcestná. Právě díky lokálním vůdcům ovládá Putin velkou širou Rus s takovým přehledem, jako dosud, přesně podle hesla rozděluj a panuj, neboť v Rusku ani v bývalém Sovětském Svazu nešlo nikdy vládnout centrálně z Moskvy, to bylo a je naprosto vyloučené. Vláda v Rusku má poněkud atypický charakter, což chápu, že běžným českým novinářům uniká. Rusko je obrovská země, kde jeden jediný ruský „okres“ je velký jako celé bývalé Československo, kde veškerá moc vlády v Moskvě je vykonávána skrze gubernační pojetí výkonu moci, které pochází de facto ze 17. století z dob masivního osídlování vzdálených zámořských teritorií. Moc vlády v regionech se opírá doslova o osoby jakými jsou právě Sergej Aksyonov na Krymu, Igor Strelkov v Doněcké republice anebo třeba Ramzan Kadyrov v Čečensku. Bez těchto mocných lokálních vůdců by ruská vláda ztratila veškerou moc nad oblastmi. Z tohoto pohledu je analýza Lidovek zcela chybná.
Důvod, proč Putin neposílá a s vysokou pravděpodobností (pokud nedojde k nějaké drastické eskalaci v podobě plošného vyvražďování Rusů na Ukrajině) ani nepošle žádné oficiální či neoficiální významné vojenské posily povstalcům na východě Urkajiny, je ten, že Putin sleduje narozdíl od Krymu úplně jiný cíl, což povstalci a vlastně ani západní média pořád nepochopila: totiž snahu o destabilizaci NATO a Evropské Unie jako takové. Putin je vynikající stratég a de facto politický šachista, který konná rozhodnutí s ohledem na mnoho tahů dopředu. Ukrajina, poté co dobude povstalci obsazená města na východě země, bude uvržena do éry „balkanizace“. Porážkou povstalců rozpad Ukrajiny teprve začne. Pro-ruští příznivci se myšlenky na odtržení nevzdají. Už na podzim se chystají parlamentní volby na Ukrajině, koho si zvolí východ Ukrajiny? Pro-kyjevské předáky? Anebo někoho z čela současných povstalců? Co udělá Porošenko? Nechá kandidáty odstranit, čímž vyvolá nové povstání anebo jim umožní zasednout do parlamentu v Kyjevě, kde budou hlasovat podle not, které budou přicházet z Moskvy? Jak se Brusel vyrovná s tím, že „reformy“ nadiktované Kyjevu výměnou za balíčky pomoci z IMF jim budou sabotovat zákonodárci z východu země a i když zákony budou přijaty, že je na východě země nikdo moc dodržovat nebude? Čím budou v parlamentu předáci z východu země podmiňovat své ústupky? Požadavky na federalizaci země? Na autonomii? Na výjimku ohledně volného trhu s Ruskem namísto s EU?
Už včera zazněla zpráva, že NATO šláplo na brzdu a oznámilo, že rozhodně v blízké době nehodlá přijímat nové členy [2]. To samozřejmě neznamená, že se Ukrajina jednou nedostane do NATO, nicméně je to vyslaný signál do Kyjeva, že země musí urovnat své vztahy s Ruskem, protože oficiální podporu od NATO země čekat nemůže. V kontradikci s tímto prohlášením je však aktivita USA. Tady je nutné zdůraznit poněkud znepokojující fakt, že už dávno neplatí, že NATO rovná se USA. Bílý dům začal totiž na Ukrajině rozjíždět vlastní plán, a to ohledně ničeho menšího, než otevřeného vojenského střetu s Ruskem na území Ukrajiny, tedy opakování modelu Afghánistánu v 80. letech minulého století. Rusko má být vtaženo do války na Ukrajině s ukrajinskou armádou. Následně poté požádá Kyjev USA o vojenskou pomoc a USA toto vyslyší, přičemž v druhé fázi se připojí (z povinnosti) i spojenci z NATO, i když velice neradi. Někteří to odmítnou, určitě Francie, určitě i Německo.
[FOTO] Ukrajina je navzdory svému nerostnému bohatství jednou z nejchudších zemí Evropy… proč?
A tady nacházíme tu zásadní odpověď na to, proč Putin se ve vztahu k povstalcům na východě Ukrajiny chová jinak, než jak se choval k povstalcům na Krymu. Cíle a plány prezidenta Putina nejsou v získání malého území Ukrajiny a připojení jeho průmyslu ke své zemi, ale naopak dosazení Trojského koně do Evropské Unie a posléze i do NATO v podobě rozvrácené Ukrajiny. Protože Ukrajina s nevyřešenou národnostní otázkou statutu východu Ukrajiny bude destabilizačním faktorem gigantických rozměrů nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropskou unii. Pojďme si udělat rozbor několika šachových tahů v geniálním Putinově plánu.
Rusko se nenechá do války vyprovokovat, ta by mohla skončit i nukleární výměnou s USA. I když generalita v USA o jaderné vymazání Ruska z mapy usiluje, potřebuje k tomu nejprve krok Ruska v podobě invaze Rusů na Ukrajinu a k tomu se Putin vyprovokovat nenechá. Ukrajina bude dál tvrdit muziku a páchat genocidu na ruských obyvatelích na východě Urkajiny, aby Moskvu k válce vyprovokovala. V určitém horizontu několika týdnů dojde k ovládnutí regionu mohutnou vojenskou přesilou ukrajinské armády. Povstalci přejdou do ilegality, do partyzánského odboje, část jich odejde do Ruska. Ukrajina zahájí etnickou čistku na východě země. Lidé, kteří podporovali povstalecké republiky, ti budou odstranění. Pod tím si můžeme představit cokoliv, od obyčejného zastřelení až po uvěznění nebo vysídlení ze země. Toto půjde ale realizovat jen u nejkřiklavějších případů. Většina obyvatel východu země si bude myslet své. V nadcházejících volbách na podzim budou volit své zástupce, ne nutně pro-ruské radikály, ale rozhodně ne pro-kyjevské a pro-eurounijni kandidáty, jak si teď maluje Porošenko. Výsledkem bude paradoxně ten samý stav, který tu byl před Janukovyčovo pádem, totiž takový, že východ země bude volit jinak než západ. A bude hůř.
V druhém tahu bude následovat restrukturalizace ukrajinské ekonomiky. Zavírání nekonkurenceschopných fabrik, které byly závislé na ruském odbytu a ten teď skončil, privatizace těch málo profitabilnich závodů, optimalizace (snižování počtu zaměstnanců), obrovský nárůst nezaměstnanosti na už tak chudé Ukrajině povede k radikalizaci politických skupin. EU bude muset celou Ukrajinu buď subvencovat anebo o Ukrajinu přijde, a ta se po 4 nebo 5 letech ve volbách opět přikloní mohutně k Rusku. Ochota členských zemí k dotování Ukrajiny bude mizivá, to vidíme už teď na modelu Slovenska, které odmítlo posílat reverzně plyn na Ukrajinu na úvěr (rozuměj zadarmo, neboť Ukrajina za plyn, jak je jejím zvykem, neplatí). Na Ukrajině do 5 let dojde k vystřízlivění z EU, východní region bude de facto načerno obchodovat s Ruskem, vliv Putina bude klíčový. Skrze zástupce parlamentu v Kyjevě bude ovládat politiku Ukrajiny zevnitř. Povstalci na východě země nezmizí, budou dál sabotovat vládní ukrajinskou infrastrukturu, ale čím dál tím více budou bojovat politicky než zbraněmi, převezmou vládu nad regionem legálně jako volení pro-ruští gubernátoři. Rusko bude poukazovat na porušování lidských práv na východě Ukrajiny ze strany Ukrajinců, bavit se bude jen s pro-ruskými předáky. Kyjev si bude klást podmínky za pokračování v kamaráčoftu s Bruselem. Vydírání Bruselu se bude týkat především plateb za ruský plyn, kdy Brusel bude platit Rusům za dodávky plynu Ukrajincům. Jak dlouho to vydrží? Odpověď známé všichni, moc dlouho ne.
[FOTO] Ukrajinská pro-evropská naivita brzy vezme za své, s prvními výpověďmi z práce, s prvními zavřenými fabrikami…
Ve třetím tahu začne Ukrajina v určitě chvíli tlačit na zrovnoprávnění svého významu a postavení v EU, tedy především na přijetí do prostoru Schengenu. To narazí na odpor. Ukrajina v Schengenu, z toho se Německo osype. A nejen Německo. Pokud ale Ukrajinu do Schengenu nepustí, bude to opět důkaz pro Ukrajince, že Brusel chce Ukrajinu jenom využít, ale za rovného partnera ji nikdy považovat nebude. Ani nebude moci, protože do Schengenského prostoru nemůže být podle současné legislativy přijata země, která nemá zabezpečené své hranice. A východ Ukrajiny s povstalci, kteří proudí z Ruska a zpět a s nimi zbraně, to rozhodně za zabezpečené hranice považovat nelze. A množství zbraní na Ukrajině, které by se dostaly do Schengenu, to jistě také děsí úředníky v Bruselu a nejen tam.
V dalším tahu a v určitou chvíli, která přijde v pravý čas, Ukrajina zjistí, že byla ze strany USA a EU zneužita. Občané zjistí, že cílem přijetí Ukrajiny do EU má být privatizační faktor ukrajinského národního bohatství za cenu obrovského nárůstu nezaměstnanosti, kterou Brusel bude chtít řešit uvolněním kvót pro ukrajinské gastarbeitery, jako by jich už dnes nebylo v EU dost. Rusko bude dál pořádat vojenské manévry u ukrajinských hranic a Kyjev bude volat po členství NATO, s tím nebudou souhlasit evropské země NATO, protože žádná z nich nechce, aby NATO sdílelo tak obrovskou a dlouhou hranici přímo s Ruskem jakou má Ukrajina. To ale naopak chce Bílý dům. Snaha o konfrontaci s Ruskem já dána snahou o „konečně řešení Studené války“. Demise SSSR v Evropě koncem 80. let není finální tečkou. Americká generalita chce konflikt s Ruskem za každou cenu. A hodí se to i bankéřům, protože Rusko je hlavním vůdcem snah o de-dolarizaci světových trhů. To představuje hrozbu pro USA neskutečného rozsahu, proto Rusko musí být zničeno, buď ekonomicky nebo fyzicky a nukleárně.
V posledním tahu se tak Ukrajina stane štěpícím faktorem jak uvnitř euro-atlantické aliance NATO, tak i uvnitř EU. Zatímco USA chtějí konfrontaci s Ruskem a připojení země k NATO s vybudováním základen na Ukrajině, EU právě tohle vůbec nechce. Dříve či později se Evropská Unie s myšlenkou NATO v současné podobě rozejde, protože vůdčí úloha USA v NATO bude představovat pro Brusel větší a větší destabilizační faktor. Ekonomické subvencování Ukrajiny bude naopak lézt krkem voličům v zemích EU, v určitém okamžiku řeknou dost a Ukrajina zůstane bez pomoci, čímž se nastartuje setrvačný mechanismus celé země směrem zpět k Rusku.
Putin vidí až takto daleko na politické šachovnici, a proto nechá povstalce na Ukrajině svému osudu, jakkoliv to bude drsné a nepochopitelné pro lidi na obou stranách společné hranice. V dlouhodobém horizontu však Putin připravil neskutečnou past pro EU i NATO. Na Ukrajině tak můžou zařvat nejen obrovské peníze západních bank, ale i celé letité smlouvy týkající se volného pohybu v EU či existence NATO v současné podobě.
V.K.
Bilderberg „doporučil“ a bylo rozhodnuto: Brusel dál přitvrzuje kurz. Cameron pod tlakem. Petr Mach se otočil k „hymně“ zády. Bravo! – ale stačit to nebude
3. 7. 2014
Václav Danda se zamýšlí nad zvolením elitních federalistů do čela „unijních“ institucí, což má být „odpovědí kladivem“ na probouzení veřejnosti evropských zemí
Těsně po vyhlášení výsledků voleb do Evropského parlamentu byli mnozí přesvědčeni, že je možné začít optimisticky uvažovat o „evropském jaru“. Vítězství euroskeptiků v Anglii a ve Francii a dobré výsledky „protiunijních“ stran i jinde v Evropě dávaly naději, že by vládci unie mohli alespoň trochu „povolit šrouby“ bruselských okovů.
A jaro karty míchá…
Realisté ale naopak poukazovali na to, že výsledky sice opticky vypadají jako velký úspěch probouzející se veřejnosti národních států, ale v konečném součtu povede tento „úspěch“ naopak k zabetonování daného stavu.
Tvrdé „federalizační jádro“ totiž pouze vyděsí a přiměje k ještě ostřejší cestě k naplnění jejich sociálně-inženýrského snění. Na jeho konci je jednotný „korporátní“ fašistický stát s demokracií jako pouťovou atrakcí. Není proto překvapivé, že strany, které se předvolebně „ideově“ proti sobě vymezují, našly vzápětí společnou řeč a během několika dní byla na stole dohoda evropských socialistů a lidovců, ke které se postupně připojily i ostatní „revoluční síly“ – liberálové a zelení.
„Demokraté“ zvolili knihovníka-marxistu
Mnozí z nich to říkají zcela otevřeně – i když samozřejmě používají orwellovskou unijní „novořeč“: „Je třeba postavit hráz euroskeptickým silám, které chtějí unii rozbít nebo ji alespoň oslabit. Proto je na místě dohoda demokratů proti extremistům,“ sdělil ČT novopečený europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil. Těmto „dobrým Evropanům“ se samozřejmě hodí do krámu také ukrajinská krize, o jejímž načasování mnozí komentátoři soudí, že byla součástí předvolební kampaně „federalistů“.
Evropa je tedy podle těchto „demokratů“ aktuálně v ohrožení. Proto je třeba ji ještě více semknout a neumožnit Rusku a jeho euroskeptickým agentům, aby rozkládali naši „říši svobody“. Ve spolupráci s našimi spojenci v USA tuto svobodu uhájíme i kdybychom měli vést proti Rusku válku, říkají. A opět – nikoli náhodou to zní skoro jako citace z Orwelovy antiutopie 1984.
Nominace Jeana – Clauda Junckera, který ve svých 59 letech drží titul nejdéle sloužícího premiéra v zemích EU, neboť v Lucembursku vládne už bezmála už dvacet let, má totiž více než symbolické pozadí. Jeho politická síla se opírá především o „skupinu Bilderberg“, která ho na post šéfa Evropské komise na svém kodaňském zasedání v květnu „doporučila“.
Zvolení německého knihovníka-marxisty, typického bruselského aparátčíka Martina Schulze, na kterém se shodli socialisté s lidovci, výměnou za podporu fanatického eurofederalisty Jeana – Clauda Junckera do čela bruselské vlády, je dokladem toho, že tvrdé federalizační jádro má vše nadále pevně pod kontrolou.
Volby (jak) za komunistů
Staronový předseda europarlamentu Schulz byl zvolen v prvním kole tajné volby a získal 409 hlasů ze 751. Z toho je tedy jasné, že „europeisté“ disponují dostatečnou většinou k dalšímu válcování demokratů – které příznačně a ze svého pohledu vlastně správně nazývají populisty či extrémisty. Schulz prakticky neměl relevantní protikandidáty. Mezi ně totiž nelze rozhodně počítat španělského komunistu Pablo Inglesiase či fanatickou rakouskou feministku Ulrike Lunacek, nominovanou za frakci Zelených, ani britského „konzervativce“ Sajjada Karima. Ti byli nominováni, aby alespoň formálně šlo o „volbu“, nikoli diktát – tak si demokracii představují „ukáznění“.
Priority „bilderberského“ Junckera
Jistě ne náhodou soudruh Schulz prozradil, že za jednu ze svých priorit pokládá dojednávání takzvané obchodní smlouvy TTIP se Spojenými státy a pokračování klasického bolševického „boje“ typu poručíme větru dešti s „klimatickou změnou“. TTIP je symbolem i praxí propojení americké a evropské unie a spolu s pacifikací Ruska je nejdůležitějším bodem současné agendy elit Nového světového řádu, jehož je Schulzova socialistická internacionála nedílnou součástí.
Za ještě příznačnější lze považovat druhou část obchodu mezi socialisty a lidovci. Nominace Jeana – Clauda Junckera, který ve svých 59 letech drží titul nejdéle sloužícího premiéra v zemích EU, neboť v Lucembursku vládne už bezmála dvacet let, má totiž více než symbolické pozadí.
Jeho politická síla se opírá především o „skupinu Bilderberg“, která ho na post šéfa Evropské komise na svém kodaňském zasedání v květnu „doporučila“. Jak by ne. Juncker patří k pravidelným účastníkům těchto „zednářských dýchánků“. Není tedy pochyb, že spolu s Martinem Schulzem budou pracovat přesně podle „direktiv“ této hlavní globalistické organizace, která společně s Radou pro zahraniční vztahy a Trilaterální komisí určuje agendu pokrokové cesty k celosvětové totalitní „vesnici“.
Cameron vůbec není směšný
Proti jeho nominaci se však ostře postavila Velká Británie. A právě tady se možná rodí vážný konflikt, neboť „cukající se“ Británie je momentálně hlavním problémem, před kterým vládci EU stojí. Premiér David Cameron nominaci Junckera komentoval dvěma slovy „Budete litovat.“ Abychom tomu rozuměli správně: Cameron samozřejmě není žádný odpůrce EU, naopak. Jenže britští občané mají Bruselu už dávno plné zuby, proto také tak zásadně podpořili euroskeptiky ze Strany nezávislosti UKIP Nigela Farage, kteří žádají odchod Británie z EU. A Cameron ve snaze zabránit dalšímu masívnímu odlivu voličů od konzervativců slíbil v případě svého vítězství ve volbách referendum o setrvání Británie v EU.
To také zopakoval při ultimátu, před které byl na Radě ministrů postaven, když za jeho veto proti Junckerovi se postavilo pouze Maďarsko a skandinávské státy. Od toho okamžiku je v médiích líčen jako zpátečník a hlupák, který brzdí rozvoj Evropské unie a kazí „dobré dílo“ směřující k větší spolupráci a integraci, která je přece dnes zapotřebí zejména tváří v tvář ruské hrozbě.
„Pětiminutovka nenávisti“
Není proto divu, že i naše média odhalila v Cameronovi slabocha a „kazisvěta“ a v Británii věčného potížistu. Jak píše ve svém komentáři v pondělním Právu s příznačným názvem „Britský kůl v plotě“ Michal Mocek: „Z Camerona a jeho party se stane legrační čertík vyskakující z krabičky pro zábavu. I dlouho opakované výhrůžky že Británie může odejít z EU, pokud se unie „nepolepší“, začnou ztrácet na významu, pokud Londýn nevybředne z karantény, do níž se nyní – a to už poněkolikáté – sám uvrhl.“
Stejně se v komentáři „Co s Velkou Británií v Evropské unii?“ rozhořčil jeden z českých účastníků „bilderberských víkendů“, bývalý ředidel Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla, Jiří Pehe. „Je velká škoda, že Evropská unie nemá mechanismy, které by z politického vydírání, jemuž je podrobena ze strany Velké Británie, udělaly obousměrný proces. Je kupříkladu tristní sledovat pasivitu EU, když britský premiér vyhrožuje referendem o setrvání v Unii s tím, že může dopadnout jakkoliv, pokud EU nepřistoupí na britský požadavek nepostavit do čela Evropské komise Jean-Claude Junckera,“ říká bez obalu současný ředitel New York University v Praze.
Pan Pehe a pan Gottwald
„Možná že kdyby Angličané věděli, že rozhodnutí vystoupit z EU posune Skotsko k vystoupení z Velké Británie, svoje postoje k EU by rychle přehodnotili,“ sděluje výhrůžně Jiří Pehe a pak korunuje své dílo: „Ať tak či onak, vláda Davida Camerona se zdá být pro Velkou Británii ve vztahu k její budoucnosti vysloveným neštěstím. Zdá se, že Cameron nezná českou báseň Viktora Dyka Země mluví, která končí: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“
Je půvabné číst slova výsostného českého katolického nacionalisty, použitá havlistickým internacionalistou. Obdobným „Opustíš-li mne“ argumentovali svého času Gottwaldovi soudruzi proti emigrantům z bolševického ráje. Kruh se uzavírá.
Stačí stát „k hymně vzad“?
Hezkou etudu při včerejším prvním zasedání Evropského parlamentu, odehráli někteří euroskeptičtí poslanci. Při „hymně“ EU se obrátili zády k orchestru, který po zvolení Martina Schulze v parlamentním sále zahrál příznačně groteskně Beethovenovu Ódu na radost. Uvědomíme-li si, že dokonce i podle Lisabonské smlouvy EU žádnou hymnu ani vlajku nemá, bylo komické, že většina „dobrých Evropanů“ se postavila naopak do pozoru. Britští konzervativci zůstali alespoň sedět, zatímco poslanci za UKIP se k neexistující „hymně“ otočili zády. Bylo příjemné vidět, že mezi protestujícími byli i další členové frakce Evropa svobody a demokracie – včetně předsedy Svobodných Petra Macha.
Jistě – Evropský parlament je komedie. Žádným parlamentem není, jen potěmkinovskou kulisou demokracie. Že v něm i naši lidovečtí političtí kolaboranti – ať už si říkají TOP 09 či KDU-ČSL, členové socialistické internacionály jako ČSSD, členové evropského Agrofertu za ANO a mnozí další – salutují před německým protektorem Schultzem, je symbolické a příznačné. Nezbývá než doufat, že ti ostatní si snad uvědomují, že pouze „výmluvná gesta“ už napříště nestačí. V tamním kabaretu se sice naoko hraje komedie, ale ve skutečnosti jde o tragédii. Na jevišti jsme všichni. Jako diváci svých osudů, které již nemáme v rukou. Oni se jich alespoň dotýkají
Obama destabilizuje evropskou ekonomiku: Sankce prohlubují krizi
Prof James Petras( více o autorovi > )
25.8.2014
Obamova vláda aktivně tlačila Evropu k uvalení tvrdých sankcí vůči Rusku, aby chránily násilné převzetí moci („změnu režimu“) na Ukrajině. Anglie, Francie, Německo a zbytek evropských režimů se podvolily požadavkům Washingtonu. Rusko reagovalo uvalením recipročních sankcí, obzvláště na zemědělské produkty, a obrátilo se na alternativní obchodní partnery a zvyšuje obchod s Čínou, Iránem, latinskou Amerikou a Afrikou.
K politice sankcí dochází v době, kdy jsou evropské ekonomiky v hluboké krizi, a prohlubuje to dlouhodobou stagnaci a chronickou krizi. Tento článek bude krizi identifikovat a bude analyzovat, jak militaristická imperiální politika Washingtonu podkopává evropskou ekonomiku a destabilizuje zbytek světa vojensky. Zatřetí, budeme probírat, jak jsou evropští vůdci Washingtonem postrkováni, řečeno natvrdo, prostřednictvím agresivního „buzeračního procesu“, aby se zřekli své ekonomické suverenity, a jak podrobení se americkému projektu na Ukrajině povede k jejich dlouhodobému propadu a rozkladu. Nakonec probereme dlouhodobé vyhlídky přeorganizování ekonomiky světa, kde vojenské konflikty mohou vést k rozsáhlým změnám.
Od stagnace k recesi, od sankcí ke krizi
Po celé Evropě, bez vyjímky, trápí ekonomiky krize. Dominantní země, Německo, Francie a Itálie, jsou v recesi, silně prohloubené sankcemi vůči Rusku, diktovanými Washingtonem. Od severského Finska, přes pobaltské státy, po střední a jižní Evropu, je „zotavení“ eurozóny „kaput“! „Tři morové rány“ kapitálového snižování investic, ekonomických sankcí a válek vyvolaly prohlubující se ekonomickou krizi.
Německo: „Patolízalství“ režimu děsí průmysl a finanční sektor
Důvěra německého finančního trhu kolabuje, v důsledku podpory ekonomických sankcí vůči Rusku kancléřkou Merkel a reciproční reakce prezidenta Putina. Ohroženo je několik set tisíc německých pracovních míst v průmyslu; dovozy ruské ropy a plynu jsou ohroženy; rozsáhlé dlouhodobé německé investice a lukrativní exportní trhy jsou ohroženy. Tyto obavy a nejistoty vedly k poklesu investic a k bezprecedentnímu zápornému růstu 0,2% v německé ekonomice v druhém čtvrtletí 2014. Krize z Německa čeří vody v celé Evropě – obzvláště ovlivňuje Polsko, Českou republiku, Maďarsko a jižní Evropu.
Servilní kapitulace Merkel a podvolení se rozkazu amerického prezidenta uvalit sankce na jednoho z největších německých obchodních partnerů, na Rusko, může závažně poškodit ekonomiku země. Německé průmyslové vývozy do Ruska činí 36 miliard euro; pak je zde 20 miliard euro investic ročně; a přes 400,000 německých pracovníků je zaměstnáno ve společnostech vyvážejících do Ruska. … Joe Kaesser, generální ředitel Siemens, jízlivě poznamenal, že „politické napětí představuje vážná rizika pro růst v Evropě letos a v příštím roce“. Prodeje v některých sektorech poklesy od června 2014 o 15%. Německá ekonomika již čelila stagnaci, dokonce ještě před pučem v Kyjevě…, ale vývozci strojů mají obzvláštní obavy ze ztráty ruského trhu, neboť ostatní trhy se propadly. Například německé prodeje do Brazílie poklesly téměř o 20%.
Navíc trpí němečtí farmáři: vývoz německého masa a masných produktů do Ruska činil 276 milionů euro, či 21% vývozů mimo EU. Němečtí producenti mléka získávali z obchodu s Ruskem 160 milionů euro, 14% celkových vývozů mimo země EU.
Merkel vědomě obětovala německý průmysl, zemědělství a zaměstnanost tím, že se podvolila Obamově politice „buzerování jeho evropských spojenců“. Na druhou stranu Obamovy sankce vůči Rusku nemají prakticky žádný dopad na zájmy americké ekonomiky. Pouze Evropané pocítí následky. Podpora Merkel USA-NATO zorganizovanému puči v Kyjevě a probíhající vojenský útok proti protipučistickým demokratům na východní Ukrajině vede k oživování studenoválečné konfrontační politiky vůči Rusku, a ztratila sympatie většiny německých výrobců a vývozců, jakož i německé veřejnosti.
Itálie: Kapitalistická krize a sankce
Itálie vězí v deset let dlouhé silné recesi, které pokračovala i v r. 2014. Její GDP poklesl v druhém čtvrtletí o 0,2%, čímž se úroveň GDP dostala pod úroveň v r. 2000! Sankce vůči Rusku stály Itálii přes 1 miliardu euro ve ztrátě vývozů, zasáhly nejpalčivěji sever Itálie a vyvolaly hněv konzervativní Ligy severu. Velké italské energetické společnosti, s velkými investicemi v Rusku, čelí dokonce ještě větším ztrátám. Italští zemědělci, od Toskánska po Sicílii, zaznamenávají velké ztráty u zemědělských vývozů. Jinými slovy, kvůli sankcím chronicky nemocná italská ekonomika ztratila jakoukoliv šanci na zotavení a pravděpodobně přejde z recese do krize.
Francie: Od nulového růstu ke krizi
Francie vstoupila do období trvalé krize: nezaměstnanost převyšuje 11%, podzaměstnanost a „nouzové práce“ přesahují 20%… GDP se kymácí kolem krizových úrovní, mezi nulou a 0,5%. …Úsporná opatření, včetně rozsáhlých škrtů v sociálních programech a u daňových odpisů firem, nahlodala spotřebitelské výdaje, aniž by zvýšila kapitálové investice. A Obamovy sankce vůči Rusku nadále poškodí francouzské vývozce, obzvláště v zemědělském sektoru, a výrobce zbraní. A „hyper militaristický socialistický“ prezident Hollande rozhodil platební bilanci Francie tím, že poslal letectvo a pozemní jednotky, aby zasáhly na třech kontinentech. To způsobilo, že přes 82% francouzských voličů volilo alternativní strany, pozdvihlo to nacionalistickou pravicovou stranu, Národní frontu, na čelo.
„Zadnice Evropy“: Španělsko, Řecko a Portugalsko
Kdy jsou tyto země hluboce pohřbeny v téměř desetileté krizi, s nezaměstnaností od 26% v Řecku a Španělsku po 16% v Portugalsku, ruské reciproční sankce vůči zemědělským vývozům zasáhly jejich zemědělský vývozní sektor nejzávažněji, což způsobilo, že hory vína, rajčat a dalších rychle se kazících produktů hnije na polích. Tuny produkce jižní Evropy skončí jako kompost. Desítky tisíc zemědělců čelí ještě větším problémům a více jich bude donuceno k bankrotu, kvůli diktátu Washingtonu.
Španělští zemědělci přijdou o 158 milionů euro, kvůli sankcím týkajícím se jejich čerstvého ovoce a ořechů, či o 22% z celkových vývozů mimo země EU; řečtí zemědělci přijdou o 107 milionů euro, 41% vývozů mimo země EU. Španělští vývozci masa přijdou o 111 milionů euro, či o 13% trhu mimo EU.
Evropská unie nabízí skromnou úlevu – kdy očekává, že se tisíce těžce tlačených zemědělců podvolí Obamovým požadavkům. Mezitím, jak Rusko aktivuje alternativní trhy v latinské Americe, vyslala EU své emisary za louži, aby tam žebrali u latinsko-amerických vlád, aby odmítly zemědělské obchody za mnoho miliard dolarů s Ruskem a aby se podvolily sankcím USA-EU. Doposud každá země v latinské Americe „okouzlující“ ofenzivu EU odmítla. Ekvádorský prezident Correa projevil opovržení vůči EU: „Nemusíme žádat o něčí svolení, abychom vyváželi do přátelských zemí. Pokud vím, latinská Amerika není součástí Evropské unie.“ Egypt a Turecko spěchají nahradit zemědělce z Evropy a USA a vyváží své zemědělské produkty do Ruska.
Maďarsko, Bulharsko, Polsko, Finsko, Litva, Dánsko a Holandsko
Maďarský prezident Viktor Orbán kvůli sankcím zuří a vyhrožuje, že nebude držet basu, protože Budapešť sčítá své ztráty u vývozu a zhodnocuje ohrožení pro tuto energeticky závislou zemi. Bulharský poslušný prezident se tlaku Brusele podvolil a zrušil smlouvu na plynovod v ceně 40 miliard dolarů, podepsanou mezi Ruskem a místními bulharskými podnikateli, což přivodí velkou bankovní krizi a kolaps druhé největší banky – Corbank. Vklady stovek tisíc Bulharů byly zmraženy, nebo zmizely. Když Brusel Bulhary buzeruje, tak ti bankrotují vlastní banky.
Finsko, kdysi vzor ideologů „třetí cesty“, je v dlouhodobé recesi. Jeho ekonomika klesala poslední čtyři roky po sobě a dokonce i režimní optimisté odhadují, že na zotavení budou potřebovat 10 let. Finský premiér Alex Stubbs, ideolog volného trhu, je oddaným stoupencem sankcí vůči Rusku, ačkoliv ty drasticky srazí finské zemědělské vývozy (mléčných produktů, masa, ryb atd.). Stubbs obhajuje svoji katastrofickou kapitulaci před násilným chopením se moci v Kyjevě provedeným NATO tím, že prohlašuje, že „naše principy (sic) nejsou na prodej; věříme v mezinárodní instituce; věříme ve vládu práva“. Finsko, pod svým „právo dodržujícím“ prezidentem, přijde letos minimálně o 253 milionů euro, či o 68% svých vývozů mimo EU. Jinými slovy, tato politická loutka obětovala blahobyt stovek tisíc finských producentů mléka a pěstitelů, aby podpořila NATO dosazený režim v Kyjevě, který posílal jednotky neonacistů, aby masakrovaly ukrajinský odboj a civilisty.
Mnohamiliardové zemědělské vývozy Polska do Ruska zkolabovaly, což způsobilo, že Varšava žebrala ve Washingtonu a Bruseli o nouzové dotace a prosila u jablka vyvážejících Američanů, aby „jedli polská jablka“. Polští pěstitelé ovoce přijdou o 317 milionů euro, či o 61% svých vývozů mimo EU. Vývozci masa přijdou o 162 milionů euro, či 20% svých vývozů mimo EU. Producenti mléka přijdou o 142 milionů euro, 32% svých vývozů mimo EU.
Poláci, kteří při každé příležitosti zaujímali ten nejreakčnější rusofobní postoj a byly do hloubky zapojeni do organizování a výcviku neofašistických gangů, které svrhly zvolenou ukrajinskou vládu, nyní tahají ulicemi Varšavy dvoukoláky s jablky a klobásami, místo aby zásobovali supermarkety v Rusku – a skučí, že by Newyorčané měli nechat svých jablek a jíst polská!
Litva přijde o 308 milionů euro u vývozu čerstvého ovoce do Ruska, či o 81% svých vývozů mimo EU; producenti mléka přijdou o 161 milionů euro, či 74% vývozů mimo EU. Dánsko a Holandsko přijdou o více než 800 milionů euro zemědělských vývozů do Ruska – což prohloubí jejich krizi.
Závěr
Zatímco neustále přesvědčující panák ve Washingtonu, prezident Obama, buzeroval vůdce EU, aby dotlačili vlastní ekonomiky do ještě hlubší krize, aby mohl zahájit novou studenou válku s Ruskem, zatahuje USA do ještě hlubší vojenské konfrontace v Iráku, na Ukrajině a v Sýrii. Zdá se, že Obama ztratil v tom chaosu kontrolu nad vojenskými programy pomoci: Netanyahuovi sionističtí spojenci v kongresu dokázali obejít Bílý dům a ministerstvo zahraničí a schválili další dodávky zbraní Pentagonem do Izraele, což podkopalo jakoukoliv vládní páku na probíhající genocidu v Gaze.
Japonsko se připojuje k sankcím USA-EU vůči Rusku a zostřuje vlastní ekonomickou krizi: v r. 2014 zažilo Japonsko nejhorší propad od r. 2009, kdy v druhém čtvrtletí došlo k poklesu o 7,1%. Stále více nepopulární japonský premiér Abe je oddán posilování armády. Stále více japonských politiků navštěvuje chrám Yasukuni, militaristický chrám uctívající válečné zločince, což znovu probouzí strašlivé vzpomínky na oběti imperiálního Japonska. Dochází ke stále více válkychtivým konfrontacím s Čínou kvůli sporným několika holým šutrům v Jihočínském moři. … Jak se Obamovo ukotvování se v Asii navyšuje, tak japonská ekonomika klesá.
Žádná evropská země nemůže mít ze zastávání se zkrachovalého režimu v Kyjevě prospěch. … Ukrajinská měna je ve volném pádu – je na tom hůř, než toaletní papír. Největší odvětví, zcela závislá na obchodu s Ruskem, jsou bankrot, nebo byla bombardována pučistickým režimem NATO v Kyjevě. Zemědělské vývozy jsou zdevastovány. Mezitím ukrajinské rodiny musí kácet vlastní stromy, nebo si kopat vlastní uhlí, kdy předjímají, že v zimě budou zcela odříznuti od ruského plynu, protože oligarchové v Kyjevě nebyli schopni nebo ochotni zaplatit obrovský energetický dluh. Kvůli oddané podpoře tomuto zkrachovalému režimu, ovládanému „miliardářským oligarchou“ v Kyjevě, za dodržování „principů“, tak velebených finským prezidentem Stubbsem, bude milionů evropských zemědělců zakopávat svá jablka, vylévat své mléko na ulice a vysypávat své hrozny, pomeranče a rajčata na hnijící hromady. … A to proto, aby jejich vůdci, Obama, Cameron, Merkel a Hollande, mohli dodržovat své skutečné „principy“ územní expanze, rozšířit své vojenské operace na hranice s Ruskem a vydávat se za bojovníky, zatímco ničí produktivní ekonomiky svých zemí, bankrotují své zemědělce a výrobce, tlačí miliony lidí do nezaměstnanosti a prohlubují bolesti krize.
Ukrajina přibude na rozrůstající se seznam zemí, jako Libye, Egypt, Sýrie, Irák, Afghánistán Pákistán, Somálsko a Jemen, které Washington a NATO „zachránily“ (abych parafrázoval amerického generála) tím, že byly zničeny.
Opět americká armádou tažená imperialistická politika diktuje ekonomický vývoj: destruktivní války a sankce ničí životaschopné trhy a ožebračují celé sektory ekonomik. Uvalování sankcí na cizí země volá po odvetě – bumerangový efekt ochromuje domácí výrobce. Jak světový obchod a investice klesají, vnitřní stagnace se stává endemickou, krize se prohlubuje a zotavení se stává vzdálenou chimérou. Finanční tisk, Wall Street Journal a Financial Times, který se stal hlásnou troubou západních válečných magnátů, již neuveřejňuje ódy na volný trh, ale plive jedovaté slinty volající po válce a sankcích… což trhy uzavírá a ničí důvěru investorů.
Buzerováni Obamou evropští patolízalové bankrotují vlastní ekonomiky a pak nechávají kolovat žebrací klobouk.
Itálie čelí realitě desetiletí stagnace.
Portugalská ekonomika krachuje a zadrhává se.
Německá výrobní mašinérie se zadrhává.
„Principiální“ lezení do prdele Finska má zpětný ráz.
Anglie je přeměňována na peníze peroucí bankéřský městský stát, kde jedna třetina dětí žije v chudobě.
Polsko se požírá samo, opilé zbraněmi a hnijícími jablky.
Jedním slovem, podvolení se doktríně Washingtonu permanentních válek se Evropa vyhnula jediné cestě mimo permanentní krizi: mírové koexistenci. Mega buzeranti ve Washingtonu a patolízalové v Evropě si zvolili sankce před obchodem a destrukci před prosperitou. Platí za to: domácí nepokoje, vypuzení z trhů vynořujícími se ekonomikami a propadání se do chaosu, jako způsobu života v západní Evropě.
Obama Destabilizes Europe’s Economy: Sanctions Deepen the Rece
Česko a Slovensko se vydává maďarskou cestou. Reálpolitik na český způsob?
Premier CR Bohuslav Sobotka si nemysli, ze rozmisteni vojaku NATO na uzemi CR je na poradu dne [1]. Premier SR Robert Fico sel pro ostrejsi vyraz, pripadnou dislokaci jednotek NATO na uzemi statu prirovnal k okupaci z roku 1968 [2]. A treti moment tohoto tydne, mozna nejzasadnejsi, ze Ceska Republika neni pripravena na prijeti Eura a ze cela situace se bude moci prehodnotit ne drive nez za dva roky [3].
A nechybi ani ctvrty moment, kdy cesky premier se postavil na odpor Bruselu a odmitl zvysovani veku pro odchod do duchodu a zachovani II. pilire penzijni reformy prosazeneho predchozi vladou [4]. Na to nejsou v Bruselu zvykli. Ctyri navzajem provazane informace napovidaji mnohem vice, nez co rikaji tiskove titulky bulvarnich deniku. Totiz to, ze Ceska republika se nachazi v odstredivem pohybu smerem ven z Evropske unie. Spolu se Slovenskem, Madarskem a minimalne z pohledu ceskych pro-bruselskych politiku jde o katastrofalni trend. Evropa je Cesku na obtiz, to se rika v Bruselu. Cesi maji obecne v unijnich kuloarech povest truc-potizistu, svejku, lemplu, korupcniku a zejmena podvodniku s dotacemi. V nedobre povesti jsme predbehli uz Polaky. Navic, o Cesich se rika, ze polovina naroda voli vlevo, druha polovina k volbam nechodi.
Dukazem pro to budiz fakt, ze od roku 1989 se do ceskeho parlamentu nedostala jedina vskutku pravicova „echt“ strana. Vsechno to byly jen variace na oblibeny „konzervativni neoliberalismus“, ktery prosazovala predevsim ODS za pomoci Lidovcu anebo „socialni alibismus“ dodnes mene ci vice dusledne prosazovany CSSD. Vrcholem ceskeho „taky-demokratismu“ je potom hnuti ANO, ktere razi doslova bezpohlavni, dosiroka rozkrocenou, levo-pravou politiku, kterou jako vrchni kormidelnik diriguje byvaly estebak, ktery v 90. letech k majetkum prisel zpusobem, ze i Berdychuv gang by musel blednout zavisti a stydet se nad svym vlastnim amaterismem.
Cesko ma sve politiky, kteri vedi, ze rozkradat se da beztrestne jen z vlastni hromadky. K tomu je zapotrebi vlastni mena (viz. nedavna „mala kurzovni domu“ ze strany CNB pro pana Kellnera a jeho Telefonicu), vlastni statni rozpocty a hlavne zadne kontrolni mechanismy zvenci. Cesko chce byt v Evrope, ale nechce platit Eurem. Mnoho ceskych politiku ale uz tusi, ze byt v EU znamena byt drive ci pozdeji v Eurozone a platit Eurem. A tak se na to jde od lesa, pres volice a jejich blaho. Vetsi zadluzovani, aby bylo na duchody, tim padem zajisti, ze CR nebude nikdy pripravena Euro prijmout. Jenze tahle hra „na blbeho“ muze brzy skoncit, to az v Berline dojde Merkelove trpelivost s ceskym politickym panoptikem z Protektoratu Bohmen und Mahren. Brusel pote stanovi pevny termin, kdy Cesko bude muset Euro prijmout a prizpusobit sve rozpoctove schodky natvrdo pro splneni limitu pro prijeti Eura anebo bude muset nase krasna vlast celit sankcim, rozumej zastaveni dotaci z bruselske pokladnicky. Hruza pomyslet, brrrrr…
Tento tyden mne velice zaujal souzvuk dvou „socialistu ve zbrani“, Sobotky a Fica, kterak odmitli Obamovy „divize miru a lasky“ umistene na svych uzemich. Hystericke reakce od opozice bylo slyset vyrazneji nez kdykoliv predtim, ovsem uz drive Stropnickeho paralela se Srpnem 1968 ukazala, ze tenhle nazor zdaleka neni v ceske vlade ojedinely. Ono kdyby doslo na hypoteticke referendum, kdo by byl pro umisteni vojsk NATO u nas a kdo je proti, dopadlo by to katastrofalne, az by v Moskve radosti mohli zacit bouchat šampusky a postavit vodu na samovary, protoze odpor vuci umistovani jakychkoliv cizich vojsk na nasem uzemi, paklize nasi zemi nehrozi prime, viditelne a verejnosti zcela jasne vnimane nebezpeci, je mezi obyvatelstvem obrovsky.
Druhy moment odporu vuci jednotkam NATO ma ekonomickou rovinu ve snaze udrzet dobre obchodni vztahy s Ruskem za kazdou cenu, sankce nesankce. V teto rovine pracuje nejzretelneji Babis, jehoz imperium Agrofert ma nezanedbatelne obchodni zajmy v Ruske federaci. CSSD a ANO se tak ve veci „mirneho pokroku“ ve vztahu normalizace vztahu s Ruskem po ukrajinskem statnim prevratu v Kyjeve dokazou minimalne shodnout na klasickem „realpolitik“ modelu v pristupu k ruske otazce, totiz ze nase zavazky k NATO bereme vazne, ale ten plyn, co k nam tece z velke sire Rusi, ten nam opravdu v blizkych nekolika letech nikdo jiny nedoda a narozdil od Nemecka, ktere chce pripadne preruseni dodavek plynu z Ruska kompenzovat mnohem drazsim plynem z Norska a Severniho more, Cesko nema tolik penez, aby dokazalo v uz tak napjatem statnim rozpoctu dotovat domacnostem 200 az 500% narusty ceny plynu, coz realne hrozi nemeckym domacnostem a podnikum, pokud zacnou odebirat plyn z omezenych zdroju na severu Evropy, cimz na trhu dojde k rapidnimu zdrazeni teto komodity.
Presto se Merkelova neboji tlacit na Rusko spolu s Obamou a hrozit Ruske federaci blize neupresnenymi a bezpochyby mohutnymi sankcemi [5], udajne neprilis vzdalenym plosnemu embargu na veskere zbozi a sluzby, kterym nyni celi napr. Iran nebo Severni Korea. Cim dal tim vice se ukazuje, ze Obama chce za kazdou cenu vyprovokovat Moskvu k prime vojenske intervenci na Ukrajine, ale Rusko hraje tento politicky gambit bravurne a zapadni spojenci jsou z toho zoufali. Rusko dava kazdym dnem vice najevo, ze Evropu ke svym ekonomickym zajmum vubec nepotrebuje, ze Rusko vice zajima ekonomicka stabilita v ramci zemi skupiny BRICS, ktera produkuje dohromady vyssi objemy obchodu a trzeb nez cela EU a USA dohromady.
Cesko, Slovensko i Madarsko uz chapou, kdo bude vitezem v tehle pretahovane, ze Rusko nelze porazit na jeho hristi, a proto je vhodne vyuzit prilezitosti ke zvyseni tlaku na Brusel a vyjadreni jinak zcela ojedineleho disentu ve veci penzijnich reforem ci schodku rozpoctu. Jak se rika: kdyz vetsi bracha (Moskva) dava pres hubu frajerovi, ktereho sami neumime preprat (Brusel, Washington), je to prilezitost, jak si prisadit take jednu ci dve slabe rany. Jenom je ale treba myslet i na to, co se stane potom, az velky bracha odejde a velci „Mažňáci“ si olizou sve rany a na kom si spravi sve ublizene ego…
2 229 zobrazení
