Ukrajina: Dočasné příměří a vražda ruských novinářů spolu souvisí. Kolomojskyj a Avakov obviněni z válečných zločinů. V Praze bude demonstrace na podporu Donbasu

18. 6. 2014

Diskuse

Tisk článku

Poslat e-mailem

Václav Danda komentuje poslední vývoj na východě Ukrajiny s opatrným optimismem a nadějí, že se situace snad začíná mírně obracet k lepšímu

Rozbliklo se nepatrné světlo na konci tunelu? Po masovém vraždění civilního obyvatelstva, ke kterému sáhli kyjevští pučisté po vyhlášení samostatnosti Doněcké a Luhanské lidové republiky, bylo včera mezi bojujícími stranami uzavřeno první křehké příměří.

Od včerejšího večera, kdy poprvé utichly zbraně a bylo pozastaveno dnem i nocí trvající bombardování východních regionů, mohli konečně obyvatelé vylézt z krytů a podívat se na spoušť, kterou za sebou „trestná výprava“ Kyjeva dosud zanechala. Z donedávna životem pulsujících měst na východě země, se celé obytné čtvrti proměnily v doutnající ruiny s mrtvými na ulicích.

Čtěte ZDE: Obránci Donbasu se nevzdávají: vytvořili vlastní televizi a sestřelili dvě okupační letadla. Kyjevská smyčka kolem Doněcké a Luhanské republiky se stahuje

Křehké příměří a pohřbívání padlých

Pohřbení padlých – to byla první věc, ke které obě strany příměří využily. Barbarské chování kyjevských okupantů, kteří dlouhé dny a týdny neumožnili domobraně např. v Luhansku pohřbít mrtvé z bojů o letiště, bylo opravdu do nebe volající. „Těla zraněných a zabitých byla vyvezena z celé fronty,“ konstatoval jeden z ukrajinských velitelů.

Příměří v celé oblasti slíbil při inauguraci západoukrajinský prezident Petro Porošenko, jako součást „mírového plánu“. Opak byl však pravdou. V týdnu po jeho jmenování do funkce se útoky vládních jednotek a Národní gardy na domobranu a civilisty staly ještě zběsilejšími. Za použití tříštivých fosforových bomb, byl na „dobytých“ územích uplatňován v civilizovaných zemích jen stěží představitelný teror vůči civilistům, kteří přežili. Toto jednání nese jasné znaky válečných zločinů a v budoucnu by mělo kyjevské aktéry této „války“ proti vlastním občanům přivést před soud.

Čtěte ZDE: Genocida na východě Ukrajiny: Na Slavjansk dopadají fosforové bomby. Kyjev používá taktiku spálené země. Premiér Doněcka žádá o vyslání ruských mírových sborů

Proč tedy najednou taková změna a náhlý obrat, když ještě včera dopoledne Porošenko uvažoval o vyhlášení stanného práva na celém území východní Ukrajiny? Odpověď hledejme jak ve zhoršující se situaci na „východní frontě“, tak v zahraničním tlaku. Za poslední dva dny se totiž situace již zcela vymkla kontrole. Ukázalo se, že odhodlanost domobrany občanů Donbasu je natolik nezlomná, že dokáží i několik měsíců odolávat drtivé převaze těžkých zbraní, tanků, dělostřelectva i bombardovacích perutí srovnávajících jejich města pomalu se zemí. Ztráty na civilním obyvatelstvu již byly neudržitelné a informace z první linie fronty, ukazovaly dnes a denně barbarství a zločinnost kyjevské junty v přímém přenosu.

Vražda novinářů bodem obratu

Právě na „nepříjemné svědky“ zločinů – skutečně nezávislé novináře – soustředila v poslední době palbu i kyjevské armáda. Připomeňme, že včera při granátovém útoku u Luhansku zemřeli reportér a zvukový inženýr ruské státní televize a rozhlasu, kteří pořizovali záběry z ostřelování obce Metallist. Zatímco zvukař Anton Vološin byl na místě mrtvý, reportér Igor Korneljuk zemřel po převozu do nemocnice na operačním sále.

A právě tento moment mohl být údajně rozhodujícím psychologickým faktorem při změně uvažování Porošenka a jeho okolí. Smrt novinářů totiž vyvolala obrovskou vlnu solidarity nejen v Rusku ale i v západní Evropě, kde novináři bývají hákliví na vraždění svých kolegů. To vše ve chvíli, kdy se veřejné mínění na Západě dramaticky radikalizuje a dává stále častěji najevo nesouhlas s podporou „svých“ vlád masakru občanů východní Ukrajiny.

Porošenko také po zvednutí vlny emocí volal Vladimíru Putinovi a za smrt novinářů se „omluvil“. Putin podle zpravodajů podmínil jakékoli další jednání s Porošenkem okamžitým zastavením bojů. Zdá se, že ruský prezident nakonec přiměje Kyjev k jednání.

Výbuch plynovodu jako vzkaz Kyjevu

Druhou důležitou událostí, která zřejmě přispěla ke změně kyjevského postoje, bylo jistě i zastavení dodávek ruského plynu do Kyjeva a výbuch plynovodu, kterým proudí plyn ze Sibiře do Evropy. V poltavské oblasti u města Lochvycja asi 200 kilometrů na východ od Kyjeva vyšlehly plameny do výše zhruba 200 metrů.

Je docela možné, že tento výbuch, který si nevyžádal žádná zranění ani oběti na životech, mohl být „vzkazem“ partyzánských oddílů působících po celém území Ukrajiny, že v případě pokračování genocidy východu pocítí občanskou válku i Kyjev. Přerušení dodávek plynu by postavilo Kyjev před neřešitelný problém. Není vyloučeno, že právě sled těchto událostí, spolu s nenápadnou, chytrou a důraznou politikou Moskvy, přiměl Kyjev k alespoň k částečné změně krvavého kurzu.

To se ovšem nebude líbit jestřábům typu dočasného premiéra Jaceňuka, ministra vnitra Avakova, či šéfa tajných služeb Parubije. A především s tímto mírovým řešením nebudou souhlasit oligarchové jako  Kolomojský či Achmetov, kteří již nainvestovali do vraždění „Moskalů“ obrovský kapitál a se ztrátou svého vlivu na východě země se jen tak nesmíří.

Čtěte ZDE: Za vším hledej peníze: Kdo je ukrajinský oligarcha Kolomojskyj a jeho soukromá armáda zabijáků? Syna amerického viceprezidenta Bidena má ve správní radě…

Obvinění Avakova a Kolomojského

Jejich obavy také pramení z vyšetřování válečných zločinů, kterých se na východě za poslední měsíce dopustili. Právě dnes byli dva z nich Arsen Avakov a Igor Kolomojskyj ruskou prokuraturou obviněni z válečných zločinů a započalo jejich vyšetřování. Oba jsou podezřelí z trestných činů organizace vražd, používání zakázaných prostředků a způsobů vedení války a únosů, které na jejich příkaz prováděli členové Národní gardy a Pravého sektoru, stejně jako bojovníci speciálních jednotek Dněpr.

Součástí obžaloby je i dělostřelecká palba na Slavjansk, Kramatorsk, Doněck, Mariupol a další zdecimovaná města, kde v rozporu s mezinárodním právem, úmyslně nechali zabíjet neomezený počet civilistů pomocí raketometů „Grad“, leteckých raket a další municí. Dále je ruská prokuraturou viní z toho, že zorganizovali únosy řady ruských novinářů.

Jedno je ale prakticky dnes již jisté. Po zločinech, kterých se Kyjev na východě země dopustil, jednotná Ukrajina již není možná. Dnes se na podporu samostatnosti sešli tisíce lidí v Doněcku, ke kterým promluvil kromě premiéra Pušilina a předsedy parlamentu Bolotova také velitel domobrany plukovník Igor Strelkov. Ten varoval před přílišným optimismem a znovu žádal občany Doněcka a Luhanska, aby byli připraveni na obranu svých domovů před kyjevskými agresory.

Důkazem solidarity s těžce zkoušeným Novoruskem je i demonstrace na podporu samostatnosti Doněcké a Luhanské republiky, která proběhne tuto neděli od 16 hodin na Hradčanském náměstí v Praze.

Volby v občanské válce: Ukrajinský Babiš jménem Porošenko se stal kyjevským prezidentem. Boje v Doněcku pokračují. Tajný plán na ose Washington – Moskva – Brusel k zastavení vraždění?

27. 5. 2014

Diskuse

Tisk článku

Poslat e-mailem

Václav Danda se zamýšlí nad prezidentskými volbami na západě Ukrajiny ve světle pokračujících bojů na východě země a klade některé závažné otázky

Prezidentské volby na západě Ukrajiny mají vítěze již v prvním kole. Petro Porošenko, místní ukrajinský Babiš, usedne do křesla, z něhož byl státním převratem na Majdanu nedávno odstraněn prezident Janukovyč. Výsledkem by prý mělo být „uklidnění situace“, jak pučisté říkají lidovému povstání ve východních regionech.

Tam se volby nekonaly, zato však dále pokračují dramatické boje. Přibývají desítky, podle některých zdrojů i stovky mrtvých, zraněných jsou tisíce. Kyjev zapojil do bojů bombardéry, rakety a další těžkou techniku. Je jenom těžko představitelné, že pokračující vraždění pod názvem „protiteroristická operace“ může vyústit v nějakou podobu ukrajinského „usmíření“.

Plán, který nevyšel

Prezidentské volby byly naplánovány tak, aby proběhly současně s volbami do Evropského parlamentu. Důvod byl jasný. V době, kdy se na nich kyjevští pučisté ze Západem dohodli, byl volební termín vymyšlen jako mechanismus „oboustranného“ nátlaku: Ukrajina se měla stát součástí bruselské předvolební kampaně – přesně tak, jak to u nás usilovně demonstroval Karel Schwarzenberg a jeho havlistické seskupení TOP 09:

Pocit ohrožení Ruskem, na němž vskutku „goebelsovsky“ pracovala západní mediální propaganda, měl zakrýt neřešitelné problémy, které těžce nemocná EU není – a z principu svého uspořádání nemůže být – schopna zvládnout. To mělo přinést „semknutí“ voličů evropských států ve smyslu sloganu „uprostřed brodu se nepřepřahá“, a zajistit tak „federalistům“ dalších pět let na dokončení jejich projektu Čtvrté říše.

Osmačtyřicetiletý miliardář se také stejně jako jeho český kolega angažuje v médiích. Patří mu kromě jiného důležitý Pátý televizní kanál ukrajinské televize, který sehrál rozhodující úlohu už v oranžové revoluci a později i v operaci „Majdan“.

Toto plánované „semknutí evropského lidu“ mělo zase zpětně působit na Ukrajince. Jenže pokračující boje na východě, které Kyjev – pokládaný tam za agresora a okupanta – nebyl s to potlačit, měly opačný výsledek. Volilo se jen na západě země. Přesto zahraniční „pozorovatelé“, jindy tak „oddaní demokratickému průběhu“ lidového hlasování, okamžitě po ohlášení výsledků oznámili, že volby proběhly v pořádku – a platí pro celou zemi. Tradiční pokrytectví „pozorovatelských misí“ tentokrát dosáhlo zřejmě svého vrcholu.

Ukrajinský Babiš

Nový prezident Ukrajiny, oligarcha a „čokoládový král“ Petro Porošenko, získal 54 procent hlasů. Druhé kolo voleb se tak k velké úlevě organizátorů nemusí konat. Kdo však je muž, který údajně má dát zemi do pořádku, jak ostatně během kampaně v Kyjevě sliboval?

Porošenko jehož majetek odhaduje časopis Forbes na 1 miliardu 600 milionů dolarů, patří k sedmi nejbohatším oligarchům v zemi. Kromě cukrárenské korporace Roshen se stejně jako Andrej Babiš zabývá i podnikáním v agroprůmyslu přes svoji společnost Ukrprominvest. Stejně jako Babiš i on se v 90 letech vrhl do potravinářského průmyslu a údajně zbohatl na obchodu s kakaovými boby.

Čokoládový král a mediální magnát

Později ovládl několik cukrářských závodů a čokoládoven, a následně všechny své firmy spojil do holdingu Roshen, což je v současnosti jedna z největších čokoládoven na světě. Do jeho impéria patří i automobilky, výroba autobusů a také lodí.

Osmačtyřicetiletý miliardář se také stejně jako jeho český kolega angažuje v médiích. Patří mu kromě jiného důležitý Pátý televizní kanál ukrajinské televize, který sehrál rozhodující úlohu už v oranžové revoluci a později i v operaci „Majdan“. Porošenkovy zájmy se ale nikdy neomezovaly pouze na byznys. Přesně řečeno vždy věděl, že zájmy jeho podnikání jsou závislé a propojené s politickou mocí. Právě tak jako Andrej Babiš, který to jen otevřeně dal najevo o něco později než jeho ukrajinský kolega.

Politický turista

Porošenko vždy z pozadí ovlivňoval politické strany a prosazoval „poslance“ pro svůj byznys, jako to dělají i ostatní oligarchové na Východě i na Západě (kde se jim tak ovšem neříká). A byl vždy dostatečně „pružný“. Do vládních funkcí usedl za vlád prozápadní i proruské koalice. Uměl se vždy přiklonit na stranu vítězů a hbitě zradit své dosavadní spolupracovníky.

V roce 1998 byl poprvé zvolen do parlamentu za Sjednocenou sociálnědemokratickou stranu Ukrajiny, později si založil vlastní stranu Solidarita, ale poté zase pomáhal zakládat Janukovyčovu Stranu regionů. Brzy přešel naopak na stranu prozápadního uskupení Naše Ukrajina vedeného bývalým prezidentem Viktorem Juščenkem. Za jeho vládnutí byl šéfem vlivné prezidentské Rady národní bezpečnosti a obrany. V roce 2005 musel kvůli korupci z funkce šéfa této mocné instituce odstoupit.

Podporovatel Janukoviče i Majdanu, ministr a korupčník

V 2007 byl šéfem bankovní rady centrální banky a od října 2009 do března 2010 ministrem zahraničí. V roce 2012, tedy za vládnutí Viktora Janukovyče, se stal ministrem hospodářství. Vždy měl dobré informace, vždy se včas přidal na stranu vítězů. Pokud se mu to hodilo spolupracoval s Janukovyčem, aby potom pomohl financovat Pravý sektor a „majdanskou“ revoluci proti němu.

V tom se nijak neliší od ostatních oligarchů, kteří Majdan rovněž masově podporovali, a po převratu za to obdrželi posty gubernátorů. Stejně jako gubernátor Dněpropetrovské oblasti Ihor Kolomojskij či gubernátor Doněcké oblasti Rinat Achmetov si i Porošenko vydržuje soukromou armádu, která se podílí na občanské válce na východě země.  V tomto smyslu je dostatečně „legitimizován“ i pro režiséry ukrajinské krize ze Západu.

Čtěte ZDE: Volby probíhají jen na západě Ukrajiny. Ve Slavjansku se tvrdě bojuje o každý dům. Oligarchové inscenují prokyjevské „spontánní“ demonstrace. Prázdné hlediště vydává ČT za zaplněný stadion

Čtěte ZDE: Za vším hledej peníze: Kdo je ukrajinský oligarcha Kolomojskyj a jeho soukromá armáda zabijáků? Syna amerického viceprezidenta Bidena má ve správní radě…

Teror „trestné výpravy“ nabírá na síle

Volební místnosti na východě sice zůstaly zavřené, ale o to větší drama se v nich mnohde odehrálo. Jejich civilní obránci nasazovali vlastní životy. Osudné se to mnohým stalo například ve městě Novoajdar, severně od východoukrajinského Luhanska. Tam Kolomojského „prapor Dněpr“ všechny neozbrojené obránce volebních místností bez milosti postřílel.

Bez ohledu na skončení „regulérních voleb“ kyjevští pučisté pokračují v „trestné výpravě“ proti nedávno vyhlášeným samostatným republikám na východě země. Kromě obklíčeného Slavjansku, kde stejně jako v Kramatorsku boje trvají už celý měsíc, se Národní garda a ukrajinské letectvo spolu s výsadkáři rozhodli zaútočit přímo na Doněck a zlomit odpor místních obyvatel.

Boje o Doněck

Nejtvrdší boje se rozpoutaly v pondělí o dopravní uzly, jako jsou letiště a nádraží, protože kyjevská armáda a Národní garda potřebují přisunout do města další jednotky, které by pomohly město ovládnout. Proti obráncům města proto nasadily stíhací a bombardovací letouny i bojové vrtulníky.

Podle očitých svědků se na letišti celé pondělí intenzivně bojovalo a to dokonce i v době, kdy nad přistávací plochou kroužila civilní letadla. Na město útočily i stíhací letouny Su-27. Na mnoha místech bylo slyšet výbuchy raket a palbu z těžkých zraní.

Trestná výprava vyústila stejně jako ve Slavjansku do vyvražďování civilního obyvatelstva pomocí raket a bombardování civilních čtvrtí. Obránci dostali formální „ultimátum“, aby se vzdali a odevzdali zbraně, ti to ovšem pochopitelně odmítli. Některé obytné čtvrti v Doněcku byly pak po následujícím bombardování zcela zničené a počet obětí se podle některých zdrojů počítá již nikoli na desítky, ale na stovky. Zraněných jsou tisíce. Akce se účastní i speciální oddíly výsadkářů a trestná komanda Pravého sektoru a Kolomojského jednotek „Dněpr“.

Armádní vrtulníky ostřelovaly i areál doněckého strojírenského závodu Točmaš. Počet obětí není znám. Ve městě byla vyřazena i mobilní telefonní síť. „Ukrajinští okupanti letadly a raketami bombardují Doněcké mezinárodní letiště a nasazují proti nám těžkou vojenskou techniku,“ konstatují orgány „Doněcké lidové republiky“ při svém volání o pomoc. Obrátili se s ním kromě jiného také na Ruskou federaci.

Čtěte ZDE: Doněcko a Luhansko jednají o vytvoření společného nového státního útvaru. Pučisté v Kyjevě stínují jednání. Rusko už možná ví, co dál. Západ jako vždycky čeká na Godota

Podivné ticho

Rusko však zatím k této výzvě mlčí. Ústy ministra zahraničí Sergeje Lavrova den před zahájením útoku na Doněck pouze varovalo, že „vystříhání se nepřátelství“ je jednou z podmínek, bez níž nebude možné se vrátit k formálnímu dialogu. Je však docela možné, že pučistická vláda a její američtí instruktoři a poradci si toto chování vysvětlili jako slabost a nyní zcela otevřeně útočí proti východoukrajinským městům. Rusko se pochopitelně nechce dát zatáhnout do občanské války v sousední zemi. Otázka ale zní, dokdy vydrží relativně nečinně přihlížet vraždění Rusů nedaleko svých hranic.

Překvapivé ztišení propagandistických útoků lze ovšem pozorovat také na Západě. Může jít samozřejmě jen o důsledek „propagandistického zatížení“ médií evropskými volbami a čekání na první kroky Petra Porošenka. Podobný důvod mohou mít i Rusové, s nimiž prý nový „kyjevský prezident“ umí mluvit. Nicméně lidé ve východních regionech dále umírají a „diplomatické ticho“, které se navazdory rachotu při bombardování jejich měst kolem nich rozprostírá, je přinejmenším podivné.

Bylo by samozřejmě krásné, kdyby situace směřovala k politickému řešení. Desítky či stovky hrobů na východě Ukrajiny, které stále přibývají, jsou však „hrozny hněvu“, mementem, které „smírné“ řešení už prakticky neumožňuje. „Nové Rusko“ je po vyhlášení samostatnosti nových republik a jejich spojení už realitou, stejně jako pokračující bombardování tohoto nového celku. Pokud existuje společný plán Washingtonu, Moskvy a Bruselu na ukončení této tragédie – jak tvrdí některé zasvěcené zdroje – vypadá zatím spíše jako hollywoodské sci-fi.

MMF jde na Ukrajině do války

Pepe Escobar( více o autorovi > )

11.5.2014

Konec amerického impéria

Chas W. Freeman
4.6.2016 Zvědavec

Chci zde mluvit o konci americké Říše. Ale předtím chci poznamenat, že jednou z našich nejkouzelnějších charakteristik coby Američanů je naše amnézie. Tedy to, že jsme velmi dobří v zapomínání toho, co jsme udělali a kde jsme to udělali. Continue reading →