Konec amerického impéria

Chas W. Freeman
4.6.2016 Zvědavec

Chci zde mluvit o konci americké Říše. Ale předtím chci poznamenat, že jednou z našich nejkouzelnějších charakteristik coby Američanů je naše amnézie. Tedy to, že jsme velmi dobří v zapomínání toho, co jsme udělali a kde jsme to udělali.

Vybavil se mi jeden maník – někdo zhruba v mém věku – který seděl v obýváku a popíjel tam s přáteli, zatímco jeho žena připravovala večeři.

Řekl svému příteli: „Víš, minulý týden jsme zašli do opravdu skvělé restaurace. Líbila by se ti. Skvělá atmosféra. Vynikající jídlo. Výborná obsluha.“

„Jak se jmenuje,“ zeptal se přítel.

Podrbal se na hlavě. „Ach, hm. Jak se říká těm červeným kytkám, které dáváš ženám, jež miluješ?“

Jeho přítel zaváhal. „Růže?“

„Správně. Um, hele, Růžo! Jak se jmenovala ta restaurace, kde jsme byli minulý týden?“

Američané rádi zapomínají, že jsme měli říši nebo tvrdí, že pokud ano, tak jsme ji nikdy ve skutečnosti nechtěli. Ale řízení osudu z nás udělalo imperiální mocnost. Dovedla nás mimo břehy kontinentu, kterého jsme se zmocnili a vzali ho domorodcům a mexickým vlastníkům. Monroeova doktrína prohlásila západní polokouli za americkou sféru vlivu. Ale americká Říše se nikdy neomezovala jen na tento prostor.

V r. 1854 Spojené státy poslaly námořní pěchotu do Číny a Japonska, kde si vynutily naše první „smluvní“ přístavy. Podobně jako Guantanamo to byla místa v cizích zemích, kde vládlo naše právo, ne jejich, ať se jim to líbilo, nebo ne. Rovněž v r. 1854 americké dělové čluny začaly hlídkovat ve Žluté řece (hlavní tepně Číny), což byla praxe, která skončila až v r. 1941, kdy Japonsko, stejně jako Číňané, po nás šlo.

V r. 1893 zorganizovaly Spojené státy změnu režimu na Havaji. V r. 1898 jsme tyto ostrovy přímo anektovali. V témže roce jsme pomohli Kubě získat nezávislost na Španělsku, zatímco jsme zkonfiskovali zbývající državy španělského impéria v Asii a Amerikách. Guam, Filipíny a Portoriko. Na počátku r. 1897 americké námořnictvo bojovalo o Samou s Německem. V r. 1899 jsme zabrali východní ostrovy Samoi a zřídili jsme v Pago Pago námořní základnu.

Od r. 1899 do r. 1902 Američané zabili podle odhadů nejméně 200.000 Filipínců, kteří se pokusili získat nezávislost pro svoji zemi. V r. 1903 jsme donutili Kubu postoupit nám základnu v Guantanamo a odtrhli jsme Panamu od Kolumbie. V pozdějších letech jsme okupovali Nikaraguu, Dominikánskou republiku, části Mexika a Haiti.

Nestoudné budování americké Říše tímto způsobem skončilo s druhou světovou válkou, kdy bylo nahrazeno soubojem mezi námi a těmi v naší sféře vlivu na jedné straně, a Sovětským svazem a zeměmi v jeho sféře vlivu na straně druhé. Ale antipatie, které naše předešlé budování Říše vytvořilo, zůstaly silné. Hrály významnou roli v rozhodnutí Kuby požádat o sovětskou ochranu po své revoluci v r. 1959. Inspirovaly sandinistické hnutí v Nikaragui. (Augusto César Sandino, po kterém je hnutí pojmenováno, byl charismatický vůdce odboje vůči americké okupaci Nikaragui v letech 1922-1934). V r. 1991, jakmile studená válka skončila, Filipíny zrušily americké základny a vyhnaly americké síly ze svého území.

Sféry vlivu jsou jemnější formou nadvlády, než říše jako takové. Podrobují jiné státy velké mocnosti neformálně, bez nutnosti smluv či dohod. Ve studené válce jsme vládli kurníku ve sféře vlivu zvané „svobodný svět“ – svobodný pouze ve smyslu, že do něj patřily všechny země mimo konkurenční sovětskou sféru vlivu, ať již demokratické či spojenecké ve vztahu k USA, nebo ne. S koncem studené války jsme začlenili většinu bývalé sovětské sféry vlivu do své, protlačili jsme samozvanou zodpovědnost za řízení všeho v ní až po hranice Ruska a Číny. Neochota Ruska akceptovat, že vše mimo jeho území je naše, je hlavní příčinou krizí v Gruzii a na Ukrajině. Neochota Číny podvolit se permanentní americké nadvládě v jejích blízkých mořích je důvodem současného napětí v Jihočínském moři.

Názor, že naše sféra vlivu je globální, vyjma pár zón bez přístupu v Rusku a Číně, je nyní tak hluboce zakořeněn v americké psýché, že naši politici si myslí, že je zcela přirozené činit řadu dalekosáhlých výroků, jako tyto:

1) Svět zoufale touží po tom, aby jej Američané vedli tím, že budou tvořit pravidla, regulovat globální veřejné statky, dělat světového policajta a likvidovat „zlé hochy“ všude, jakýmikoliv prostředky, které náš prezident považuje za nejvhodnější.

2) Amerika ztrácí vliv, když neposílá více vojáků na více míst.

3) Spojené státy jsou nepostradatelným rozhodcem toho, co by světové mezinárodní finanční instituce měly dělat a jak by to měly dělat.

4) I když se mění, tak americké hodnoty vždy představují univerzální normy, od kterých se ostatní kultury odchylují ke své škodě. Takže rouhavost, svatokrádež a rouhání – kdy toto vše bylo před ne tak dlouhou dobou pro Američany předmětem nenávisti – jsou nyní základními lidskými právy, na kterých se trvá mezinárodně. Stejně tak shovívavost k homosexualitě, popírání změny klimatu, prodej GMO potravin a konzumace alkoholu.

A tak dále.

Tato americká domýšlivost je, samozřejmě, sebeklam. O to více je to nepřesvědčivé pro cizince, protože všichni mohou vidět, že Amerika je nyní ve schizofrenním zmatku – schopna začít střílet na domnělé nepřátele, ale trpící šalbou, pomatená a vnitřně rozdělená do té míry, že je v politické paralýze. Probíhající „vyčleňování“ je národním rozhodnutím nečinit rozhodnutí o národních prioritách, nebo o tom jak za ně zaplatit. Kongres se na tuto činnost vykašlal a nechal rozhodnutí o válkách a míru na prezidentovi a předal ekonomickou politiku Fedu, kterému nyní došly možnosti. Téměř polovina našich senátorů má čas psát nepřátelům Ameriky v Teheránu, aby se distancovali od autority prezidenta, který nás má zastupovat na mezinárodní scéně, jak předepisuje ústava a zákony. Ale nemají čas na posuzování smluv, osob jmenovaných do veřejných funkcí, nebo návrhů rozpočtů. Politici, kteří dlouho tvrdili, že „Washington je vyřízený“, se, zdá se, hrdě chlubí, že ho konečně vyřídili. Kampaň prezidentských voleb 2016 poskytuje průběžné důkazy, že Spojené státy v současné době trpí politickým ekvivalentem nervového zhroucení.

Kongres může stávkovat proti zbytku vlády, ale naši vojáci, námořníci, piloti a námořní pěchota nadále tvrdě pracují. Od přelomu století měli napilno v bojích v nerozvážných válkách – z nichž všechny prohráli nebo prohrávají. Jejich hlavním úspěchem v řadě intervencí v muslimském světě bylo, že demonstrovali, že použití síly není odpovědí na velmi mnoho problémů, ale že existuje jen pár problémů, které nemůže zhoršit. Naše opakovaná neschopnost vyhrát a ukončit naše války poškodila naši prestiž u našich spojenců, jakož i nepřátel. Přesto, kdy se Kongres nadále zříká své zákonné zodpovědnosti a veřejnost se bouří proti bordelu ve Washingtonu, americké globální vůdcovství není příliš vidět, vyjma na bojišti, kde jeho výsledky nejsou nijak působivé.

Zahraniční politika postrádající diplomacii vyhodí do vzduchu spoustu věcí, aby měly televizní zprávy o čem mluvit, ale přináší teroristický zpětný ráz a je to drahé. Existuje přímé příčinné spojení mezi evropskými a americkými intervencemi na Středním východě a bombovými atentáty v Bostonu, Paříži a Bruselu, jakož i záplavou uprchlíků nyní mořící Evropu. A v tomto století jsme již vynaložili přes 6 bilionů dolarů a budoucích finančních závazků na války, které toho příliš nedosahují, pokud vůbec něčeho, a jen pěstují protiamerické teroristy s globálním dosahem.

Půjčili jsme si peníze, abychom mohli vést tyto vojenské aktivity v zahraničí, na úkor investování doma. Takže mimo neskutečného navyšování našeho státního dluhu se můžeme pochlubit i klesající životní úrovní pro všechny, vyjma „1%“., zmenšující se střední třídou, rostoucím strachem z terorismu, rozkládající se infrastrukturou, neřešenými lesními požáry a nahlodáváním občanských svobod. Přesto, s pozoruhodnou výjimkou Bernie Sanderse, každý hlavní stranický kandidát na prezidenta slibuje nejen, že se bude v politice, která tento bordel přinesla, pokračovat, ale že bude posílena.

Není divu, že jak američtí spojenci, tak nepřátelé nyní považují Spojené státy za nejnevyzpytatelnější a nejnepředvídatelnější prvek současného světové neřádu. Nemůžete si uchovat respekt ani občanů, ani cizinců, když se odmítáte poučit ze zkušeností. Nemůžete vést, když nikdo, včetně vás, neví, co chcete nebo proč. Nemůžete mít respekt spojenců a ti vás nebudou následovat, jako v případě Iráku, když trváte na tom, aby se k vám připojili v rámci zjevného útoku na základně zfalšovaných výzvědných informací. Nemůžete si zachovat loajalitu chráněnců a partnerů, když je opustíte, když jsou v potížích, jak jsme to udělali s egyptským Husni Mubarakem. Nemůžete nadále ovládat globální finanční systém, když, jako v případě MMF a Světové banky, nedodržujete slib je reformovat a financovat.

A nemůžete očekávat, že toho dosáhnete příliš zahajováním válek a pak žádáním našich vojenských velitelů, aby zjistili, jaké by měly být jejich cíle, a co by mohlo představovat dostatečný úspěch, aby bylo možné uzavřít mír. Ale právě to jsme dělali. Naši generálové a admirálové byli dlouho učeni, že jsou tu od prosazování politiky, ne od její tvorby. Ale co když je civilní vedení bezradné nebo oklamané? Co když neexistuje žádný schůdný politický cíl vojenských akcí?

Šli jsme do Afghánistánu, abychom dopadli pachatele 9/11 a potrestali režim Talibanu, který je ukrýval. Udělali jsme to, ale my tam stále jsme. Proč? Protože můžeme? Abychom prosazovali vzdělání dívek? Proti islámské vládě? Abychom chránili dodávky heroinu do světa? Nikdo nedokáže poskytnout jasnou odpověď.

Šli jsme do Iráku, abychom zajistili, aby zbraně hromadného ničení, které neexistovaly, nepadly do rukou teroristů, kteří neexistovali, dokud je náš příchod nevytvořil. Pořád tam jsme. Proč? Aby se zajistila vláda šíitské většiny v Iráku? Aby se zabezpečil Irák před íránským vlivem? Aby se rozdělil Irák mezi Kurdy, sunity a šíitské Araby? Aby se chránil přístup Číny k irácké ropě? Aby se bojovalo s teroristy, které naše přítomnost vytváří? Nebo co? Nikdo nedokáže poskytnout jasnou odpověď.

Uprostřed toho neomluvitelného zmatku náš Kongres nyní běžně žádá bojové velitele, aby přicházeli s politickými doporučeními nezávislými na těch, se kterými přišel jejich civilní vrchní velitel nebo ministr zahraničí. Naši generálové nejen poskytují takovéto rady; otevřeně obhajují akce na místech jako Ukrajina a Jihočínské moře, které podkopávají vedení Bílého domu, zatímco usmiřují jestřáby v Kongresu. Musíme k tomu přidat rozklad civilního řízení armády a prodlužování seznamu ústavních krizí, které náš imperiální avanturismus vytvořil. V zemi zmatených civilistů nabízí armáda proveditelné přístupy a disciplínu, která je relativně přitažlivá. Ale americký militarismus má nyní dobře doloženou historii neschopnosti přinést cokoliv, vyjma eskalování násilí a dluhu.

To mne přivádí ke zdrojům civilní nekompetentnosti. Jak nedávno řekl prezident Obama, existuje scénář Washingtonu, který diktuje vojenskou akci jako první reakci na mezinárodní výzvy. Takovouto hru jsme hráli – a prohráli – po celém světě. Příčina našich neštěstí je domácí, nikoliv zahraniční. A je strukturální, nikoliv důsledkem akcí strany u moci nebo toho, kdo je v Oválné pracovně. Vývoj osazenstva Rady národní bezpečnosti pomáhá pochopit proč.

Rada národní bezpečnosti (NSC) je vládní těleso zřízené v r. 1947, kdy začala studená válka, k probírání a koordinování politiky řízené prezidentem. Původně neměla žádné zaměstnance nebo politickou roli nezávislou na vládě. Osazenstvo moderní NSC začalo za Kennedyho. Ten chtěl, aby mu pár asistentů pomohlo řídit praktickou aktivistickou zahraniční politiku. Zatím dobré. Ale osazenstvo, které zřídil, se během desítek let rozrostlo, aby nahradilo vládu stojící v centru rozhodování Washingtonu o zahraničních záležitostech. A, jak se to vyvíjelo, stalo se jejich hlavním úkolem zajistit, aby zahraniční vztahy nedostaly prezidenta ve Washingtonu do problémů.

Původní osazenstvo Kennedyho NSC čítalo šest lidí, z nichž někteří, jako McGeorge Bundy a Walt Rostow, dosáhli hanby jako autoři vietnamské války. O dvacet let později, když se úřadu ujal Ronald Reagan, se osazenstvo NSC rozrostlo na asi 50 lidí. V době, kdy se prezidentem v r. 2009 stal Barack Obama, čítalo asi 370 lidí, plus dalších 230 lidí mimo seznam a s dočasnou funkcí, což je celkem asi 600 lidí. Toto nafukování neustalo. Pokud někdo ví, kolik lidí nyní tvoří NSC, tak o tom nemluví. Osazenstvo NSC, stejně jako ministerstvo obrany, neprodělalo nikdy audit.

To, co kdysi bývalo osobním štábem prezidenta, se od té doby stalo nezávislou agenturou, jejíž oficiální a dočasní zaměstnanci dublují odborné posudky ministerstev výkonné složky vlády. To zbavuje prezidenta potřeby používat vhledy, zdroje a kontrolní mechanismus vlády jako celku, zatímco umožňuje centralizaci moci v Bílém domě. Osazenstvo NSC dosáhlo kritické masy. Stalo se byrokracií, jejíž úředníci se starají především o vlastní prosazení, a ne o služby civilnímu sektoru, armádě, zahraničním věcem nebo tajným službám. Zaměřují se na ochranu nebo posilování domácí politické pověsti prezidenta tím, že ořezávají zahraniční politiku na parametry washingtonské bubliny. Výsledky v zahraničí jsou důležité především v rozsahu, v jakém slouží tomuto cíli.

Od poradce národní bezpečnosti dolů není osazenstvo NSC potvrzováno senátem. Jsou imunní vůči kongresovému či veřejnému dohledu, na základě výkonného privilegia. Současní ministři vlády – obzvláště ministři obrany – si konzistentně stěžovali, že členové NSC již nekoordinují a nesledují formulování politiky a její realizaci, ale snaží se politiku řídit a provádět funkce diplomatické a vojenské politiky sami. Takže ministerstva pak po nich musí uklízet a krýt je při slyšeních v Kongresu. Pamatujete na Olivera Northa, fiasko Iran Contra a graf tvaru klíče? Tato epizoda naznačovala, že se řízení naši zahraniční politiky zmocnili Keystonští policajti. Byl to záblesk budoucnosti, která nyní dorazila.

Na velikosti a číslech záleží. Mimo jiného podporují nadměrnou specializaci. To vytváří to, čemu Číňané říkají fenomén „jung di zhi wa“ – úzký pohled žáby na dně studny. Žába hledí nahoru a vidí malý světelný kruh, který si představuje jako celý vesmír mimo její místo výskytu. NSC má nyní spoustu lidí, takže jsou tam stovky žab ve stovkách studní, kdy každá vyhodnocuje co se děje ve světě na základě té trochy reality, kterou vnímá. Neexistuje žádný účinný proces, který by vytvářel synergii z komplexních hodnotících trendů, událostí a jejich příčin.

Tato rozhodovací struktura činí strategické úvahy téměř nemožnými. Akorát to zaručuje, že reakce na jakýkoliv stimul bude úzce taktická. Směruje vládnutí na cvrkot ve Washingtonu, ne na to, co je důležité pro dlouhodobé blaho Spojených států. A znamená to, že se rozhoduje hlavně podle dopadu rozhodnutí na domácí scéně, nikoliv v zahraničí. Ne náhodou tento systém také odstraňuje zahraniční politiku z dohledu Kongresu, který ústava předepisuje. To pak zhoršuje nevraživost mezi výkonnou a zákonodárnou složkou federální vlády.

Mnoha způsoby připomíná nyní osazenstvo NSC ústrojí planetária. Točí se sem a tam, k těm v jeho sféře, a zdá se, že nebesa se pohybují spolu. Ale je to zařízení, které promítá iluze. V rámci jeho horizontu událostí je vše pohodlně předvídatelné. Mimo něj – kdo ví? – tam může zuřit třeba hurikán. To je systém, který vytváří a realizuje zahraniční politiku napasovanou na báchorky Washingtonu, ale odtrhává ji od vnější reality, často až do rozsahu bludu, jak ilustrují katastrofy Ameriky v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii. A tento systém nikdy nepřipouští chyby. To by znamenalo politický trapas, i když by to mohlo být poučné.

U řízení vlády jsme sešli neskutečně z cesty, nemluvě o neformální říši projevující se jako sféra vlivu. V případě, že jste si nepovšimli, není efektivní u žádného úkolu. Doma Američané cítí, že byli zredukováni na sbor v řecké tragédii. Vidí slepou sebedestruktivitu toho, co herci na politické scéně dělají, a mohou nad tím hlasitě bědovat. Ale nemohou hercům zabránit vést je do zániku.

V zahraničí to naši spojenci sledují a jsou tím sklíčeni. Naše loutkové státy a partneři jsou zděšeni. Naši nepřátelé jsou zaražení. A náš vliv slábne.

Ať je medicína na naši blbou náladu a pochyby cizinců jakákoliv, není jí utrácení více peněz za ozbrojené síly, vršení dalších dluhů díky vojenskému keynesiánství, nebo předstírání, že svět po nás touží, abychom za něj činili všechna rozhodnutí, nebo abychom byli jeho policajtem. Ale právě po tomto naši politici nyní volají, jako po léčbě. Když se udělá to, co navrhují, nesníží to hrozbu cizího útoku, ani to neobnoví domácí klid, který zpětný ráz terorismu narušil. Neopraví to naše rozbité silnice, vratké mosty, nebo chabý vzdělávací systém. Neprovede to reindustrializaci Ameriky, ani to nezmodernizuje naši infrastrukturu. Neumožní nám to vypořádat se s geo-ekonomickou výzvou Číny, účinně konkurovat ruské diplomacii, nebo zastavit metastáze islámského fanatismu. A neodstraní to ztrátu mezinárodní důvěryhodnosti, kterou přitroublá a špatně prováděná politika pohřbila. Příčina této ztráty není ve slabosti amerických ozbrojených sil.

Američané nezískají opět svůj klid a respekt našich spojenců, přátel a nepřátel v zahraničí, dokud neuznáme jejich zájmy a úhel pohledu, stejně jako náš, nepřestaneme je poučovat o tom, co potřebují, a nesoustředíme se na nápravu bince, který jsme vytvořili zde doma. Existuje dlouhý seznam sebedestruktivního chování, které je třeba napravit, a stejně dlouhý seznam toho, co musíme udělat. Američané potřebují zaměřit se na dání si věcí do kupy doma a na znovuobjevení diplomacie jako alternativy použití síly.

Jak prezident, tak Kongres dnes porušují ústavu čím dál více. V našem systému peníze rozhodují do té míry, že Nejvyšší soud to uznal. Naši politici jsou připraveni prodávat se jako prostitutky jak u domácích, tak zahraničních záležitostí.

Politický dialog zastupuje zvláštní zájmy, necivilní, neinformované a bezvýchodné. Americké politické kampaně jsou nekonečné, hrubé a plné vědomě podvodné reklamy. Ukazujeme světu, jak velké republiky a říše umírají, ne jak činí rozumná rozhodnutí nebo brání sféru vlivu.

Sféry vlivu znamenají zodpovědnost pro ty, kteří je řídí, ale ne nezbytně pro země, které začleňují. Vezměte si například Filipíny. V bezpečí americké sféry se neobtěžovaly vytvořit námořnictvo nebo letectvo, když náhle – v polovině 70. let – si nárokovaly vlastnictví ostrovů, na které si dlouho činila nároky Čína v blízkém Jihočínském moři, a obsadily je, Čína zareagovala opožděně. Filipíny stále nemají žádné námořnictvo, ani letectvo, které by stálo za řeč. Nyní chtějí, aby se Spojené státy vrátily s dostatečnou silou, aby bránily jejich nároky proti Číně. Vojenské konfrontace jsou naše! Takže je poslušně provádíme.

Být chtěn dělá dobře. Ale jinak co z toho máme? Možnou válku Ameriky s Čínou? Dokonce i kdyby taková válka byla moudrá, kdo by s námi šel do války proti Číně kvůli nárokům Filipín na bezcenné písečné duny, skály a útesy? Zcela jistě by bylo lepší prosazovat diplomatické řešení sporných nároků, než pomáhat urychlit vojenskou konfrontaci.

Konflikty v Jihočínském moři jsou především o ovládnutí teritoria – suverenity nad ostrůvky a skalisky, která znamenají právo na přiléhající moře a mořské dno. Naše spory s Čínou jsou často americkými představiteli popisovány jako spor o „svobodu plavby“. Pokud tím myslí zajištění volné plavby komerčních lodí touto oblastí, je to výzva zcela domnělá. Tento typ svobody plavby tam nebyl nikdy ohrožen nebo narušen. Není irelevantní, že největší zájem tam má Čína. Jihočínským mořem proplouvá do a z čínských přístavů spousta zboží na čínských lodích.

Ale my svobodou plavby myslíme právo amerického námořnictva nadále jednostranně dohlížet na prostý lid v Asii, jak tomu bylo po sedmdesát let, a právo našeho námořnictva číhat na 12 mílové hranici a připravovat se a nacvičovat její překročení, v případě konfliktu Číny s Taiwanem, nebo v případě nějaké jiné války. Není překvapivé, že měli Číňané námitky v obou záležitostech, stejně jako bychom je měli my, kdyby se námořnictvo Čínské lidově-osvobozenecké armády pokoušelo dělat totéž dvanáct mil od Block Island, či dvanáct mil od Pearl Harboru, Norfolku nebo San Diega.

Tvrdošíjně na tom trváme, nejen proto, že Čína je nyní zvoleným nepřítelem našich vojenských plánovačů a zbrojního průmyslu, ale protože jsme odhodláni pokračovat v naší jednostranné nadvládě světovým mořím. Ale taková nadvláda neodráží současnou rovnováhu moci, nemluvě o budoucí rovnováze. Jednostranná nadvláda je možností, které vypršel čas. Nyní je potřeba obrat k partnerství.

Součástí toho by mohlo být i budování rámce pro sdílení zátěže zajišťování svobody plavby s Čínou, Japonskem, Evropskou unií a dalšími velkými ekonomickými mocnostmi, které se obávají jejího narušení. Jako země s největším světovým obchodním obratem, která brzy předežene Řecko a Japonsko u počtu nákladní lodní tonáže, má Čína větší zájem na pokračování ničím neomezovaného mezinárodního obchodu, než jakákoliv jiná země. Proč tohoto zájmu nevyužít ve prospěch světa a řádu v Asii a Pacifiku, kdy by to chránilo naše zájmy za nižších nákladů a snížilo riziko konfliktu s jadernou mocností?

Můžeme se pokusit i o trochu diplomacie. V praxi jsme naváděli a pomáhali těm, kteří dávají přednost Sýrii zmítající se v nekonečném zmatku, před Sýrií coby spojencem Íránu. Naše politika spočívala v dodávání zbraní syrským a zahraničním nepřátelům Assadovy vlády, z nichž někteří svým fanatismem a bestiálností konkurují našim nejhorším nepřátelům. Po pěti letech, nejméně 350,000 mrtvých a více než milionu Syřanů vyhnaných z domova, Assadova vláda stále nepadla. Možná je čas připustit, že jsme neignorovali jen mezinárodní právo, ale velmi špatně jsme vyhodnotili politickou realitu, ve snaze svrhnout syrskou vládu.

Obratné posílení diplomacie Ruskem prostřednictvím nedávného omezeného použití síly v Sýrii nyní otevřelo zjevnou cestu k míru. Možná je čas dát stranou antipatie studené války a tuto cestu prozkoumat. Zdá se, že právě to ministr zahraničí John Kerry konečně dělá se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Mír v Sýrii je klíčem k likvidaci Daesh (tak zvaného „kalifátu“, který se usídlil na hranici mezi Sýrií a Irákem). Pouze mír může skoncovat s proudy uprchlíků, které destabilizují Evropu, jakož i Levantu. Je dobré, že aspoň uznáváme, že bombardování je nesmyslné, pokud není navázáno na schůdné diplomatické cíle.

Existuje také jistý důvod pro to doufat, že se posunujeme k většímu realismu a účelovějšímu přístupu k Ukrajině. Ukrajina potřebuje politickou a ekonomickou reformu více, než zbraně a vojenský výcvik. Jen když bude na Ukrajině, s jejími vnitřními neshodami, mír, může být bezpečným mostem a nárazníkovou zónou mezi Ruskem a zbytkem Evropy. Démonizování pana Putina toho nedosáhne. Bude si to však vyžadovat hledání společného základu s Ruskem.

Bohužel, jak debilní islamofobie, která charakterizuje tak zvané debaty mezi prezidentskými kandidáty, ilustruje, v současnosti neexistuje žádný srovnatelný trend k realismu v našem přístupu k muslimskému terorismu. Musíme se postavit faktu, že americké intervence a další vynucovací opatření zabily v posledních desetiletích nejméně dva miliony muslimů. Člověk nepotřebuje komplexní přehled historie evropského křesťanského a židovského kolonialismu na Středním východě, nebo tajné americké dohody s obojím, aby pochopil zdroje arabského vzteku, nebo usilování některých muslimů o odplatu. Oplácení islamistické vražednosti naši vlastní není způsob, jak ukončit teroristické násilí.

22% lidí na světě jsou muslimové. Umožnění bombardování a válčení prostřednictvím bezpilotních letounů k definování našeho vztahu s nimi je receptem na nekonečné teroristické zpětné rázy proti nám. Na Středním východě jsou nyní Spojené státy uzamčeny v tanci plném smrti s fanatickými nepřáteli, nevděčnými loutkovými státy, odcizenými spojenci a ožívajícími nepřáteli. Teroristé jsou tu proto, že my jsme tam. Udělali bychom lépe, kdybychom upustili od svých snah vyřešit problémy islámského světa. Muslimové jsou mnohem pravděpodobněji schopní vyléčit své bolesti, než my, dělající to za ně.

Příští vláda musí začít s pochopením, že jednostrannost v obraně globální sféry vlivu nefunguje a fungovat nemůže. Přechod na přátelství se světem mimo naše hranice má mnohem lepší šanci na úspěch. Američané musí dát své ambice do rovnováhy s našimi zájmy a zdroji, které jsme připraveni na to věnovat.

Potřebujeme mírové mezinárodní prostředí, abychom obnovili svoji zemi. Abychom toho dosáhli, musíme zlikvidovat náš strategický deficit. K tomu musí příští vláda opravit poškozený aparát tvoření politiky ve Washingtonu. Musí opětovně objevit výhodnost opatření jiných, než válka, naučit se, jak používat vojenskou sílu šetrně na podporu, místo jako náhražku diplomacie, a pěstit zvyk ptát se „a co potom?“, než začne s vojenskou operací.

Když byl v r. 1787 dotázán, jaký systém on a otcové zakladatelé dali Američanům, Benjamin Franklin slavně odpověděl: „Republiku, pokud ji dokážete udržet.“ Po dvě století jsme ji udrželi. Nyní, pokud nedokážeme napravit necivilnost, dysfunkci a korupci naší politiky, ztratíme svoji republiku, stejně jako říši. Problémy Ameriky jsou made in USA, vytvořené Američany, nikoliv uprchlíky, přistěhovalci či cizinci. Volají po tom, aby je napravili Američané.

The End of the American Empire vyšel 13. dubna 2016 na Counterpunch. Překlad v ceně 1641 Kč Zvědavec.

Pět důvodů, proč se Washington již rozhodl jít do války s Ruskem

Vystavil Václav Dvořák v 8:23:00

Stát „cvičí“ proti vlastním občanům: Přijde „americký Hitler či Stalin“? Policie v USA zbrojí ve velkém. K čemu desítky milionů tříštivých střel a polní nemocnice?

John W. Whitehead , ředitel slavného amerického think-tanku Rutherford Institute, pokládá palčivé otázky, jež si měli nejen Američané dávno položit sami

Ke světovládě v plných obrátkách: Spojené státy Al-Kajdu stvořily a dnes za ně opět bojuje. Příprava Velké války probíhá nyní nejen na Ukrajině, ale i v Iráku

Kurt Nimmo a Alex Jones dávají nahlédnout do pozadí současných válek nejen v Iráku, kde ve skutečnosti bojuje Al-Kajdá – řízená americkou vládou a NATO…

Paul Craig Roberts na úvod: Spojené státy předstírají, že jsou domovem svobody a demokracie. Ve skutečnosti USA rychle degenerují do policejního státu a horší dystopie, než si představoval George Orwell ve své knize „1984“.

John W. Whitehead níže popisuje vězení, které je budováno pro nás všechny. Toto vězení je dílem mnoha našich spoluobčanů, včetně vědců a podnikatelů, kteří se proslavili a získali bohatství tím, že vytvořili žalář pro lidstvo. Co si mysleli, když věnovali svoji energii a svůj život budování dystopického policejního státu?

Washington ani náhodou nechce krizi na Ukrajině vyřešit. Protože se mu nepodařilo se této země zmocnit a vypudit Rusko z jeho černomořské základny, spatřuje Washington v krizi nové příležitosti.

Konvent na spadnutí: Je možné, že Spojené státy se po dvou stech letech samy „zruší“? Ve hře je i odstranění FEDu. Inspirace pro odpůrce Evropské unie…

Redakce Protiproud přináší zprávu z Ameriky, kde se právě děje něco zcela mimořádného – a mainstreamová media to proto jako obvykle ignorují

Nová tvář Bilderbergu: Úsměvy, slunce a krásný nový svět ve Watfordu

Erika Hájková Co se to stalo? Máme opravdu věřit tomu, že se skupina Bilderberg otevírá veřejnosti? Ale jděte! Tento víkend se konal další ročník „summitu“ skupiny Bilderberg, která je mnohými označovaná za neoficiální „světovou vládu“.

Čína znovuotevře Hedvábnou stezku jako novou obchodní cestu spojující Německo, Rusko a Čínu

“Navrhl, aby Německo a Čína spolupracovaly na vystavění nové “ekonomické Hedvábné stezky” spojující Čínu a Evropu, s využitím role Duisburgu jako světově největšího vnitrozemského přístavu a centra německého ocelářského průmyslu v Porúří. Možnosti pro ekonomický růst v celé Eurasii jsou ohromující.”

Je s podivem, že západní média dosud obě události opomíjela. Vypadá to jako touha prodloužit ještě faleš naší západní iluze a arogance – aspoň po dobu mlčení.

Hovoří španělsky, francouzsky, německy, anglicky a nizozemsky, dorozumí se portugalsky, polsky, italsky a rusky, a bez ohledu na to, kterým jazykem zrovna mluví nebo píše, vždycky je to rovnou k věci. Jeho ostré názory a postřehy, podepřené schopností dávat do souvislosti kvanta nastudovaných informací, však často budí bouřlivé ohlasy a nelibost. V poslední době na sebe upozornil například otevřeným dopisem prezidentu republiky ohledně provaleného napojení ministra kultury Hermana na teroristickou organizaci Lidových mudžáhidů nebo sporem s katolickým knězem Halíkem.

Musím říct, že jsem byl lehce nervózní, protože se k nám dostávaly zprávy o zvěrstvech a masakrech a válečném konfliktu v plné síle. Předtím jsem to nikdy nezažil, tak jsem k tomu přistupoval s rozpaky a smíšenými pocity. Naše čtyřčlenná novinářská skupina měla být mnohem početnější, ale nikdo z novinářů středního proudu tam nechtěl jet.

Mě to nepřekvapilo. Protože to bylo oficiální pozvání. Ti naši novináři se většinou do Sýrie dostávají ilegálně přes tureckou hranici, což je pro Syřany velký problém. Vadí jim, že tam jezdí bez víza, bez pasu, kontroly, že je s sebou berou ti takzvaní rebelové. To platí jak pro novináře včetně České televize, tak třeba pro lidi z Člověka v tísni.

Pustili, vždyť je tam zvali. Ale oni mají jiné záměry a raději se na tu problematiku dívají jenom z té druhé strany, protože a priori nemají zájem o objektivní přístup k věci. Je to dělané jakoby na zakázku.

Mohli jsme si o tom napsat, co jsme chtěli, a jít kamkoliv. Ministr informací říkal, že tam bylo asi 80 mediálních delegací, a že až na pár výjimek všechno to, co tam bylo řečeno, překroutily potřebným směrem. Nedokázali ani přesně citovat slova těch, kteří je přijali. Záměrně. Měli jsme nabitý program a sešli jsme se jak s vládními činiteli, tak s těmi opozičními. Málokdo ovšem chápe, co je vlastně v Sýrii opozice. Díky těm tlakům, které začaly řekněme v březnu 2011, v květnu 2012 proběhly volby a odsouhlasila se nová ústava, kde se otevřelo politické spektrum jiným stranám. Byl tam pokus o usmíření, ustát to civilní, demokratickou cestou, přičemž zanikl monopol strany Baas.

No samozřejmě. To nenahrávalo do karet těm, kteří chtěli válku. Ve volbách byli zvoleni do 250členného parlamentu dokonce i členové opozice ze dvou opozičních stran a ti byli okamžitě kooptováni do vlády. Vy jste z opozice, my chceme mír, tak pojďte do vlády. Místopředseda vlády je z opozice a celkem výrazná opoziční osobnost Ali Hajdar se stal ministrem pro národní usmíření. To je velice důležitá pozice. A na té národní úrovni k tomu relativnímu usmíření opravdu došlo. K dialogu byly zvány všechny opoziční strany, ale ty, co se schovávaly v cizině a staly se loutkami cizích států, které si je platily, se na tom dialogu nechtěly podílet. Oni nechtěli demokratické změny a nějakou participaci na moci, oni tu moc chtěli převzít. To byla pravá agenda celého konfliktu.

Například ta opozice, která se podílela na dialogu a chtěla zabránit krveprolití, které se tam v tu chvíli už rozjíždělo, když ozbrojenci začali napadat policejní stanice, neozbrojené policisty, vojáky a vraždili na potkání, za to zaplatila. Tou druhou, „zahraniční“ opozicí byli označeni jako kolaboranti. Paradoxně, protože opozice měla dlouhá léta v Sýrii problémy a čelila opravdu represím, neboť ta země má svá specifika. Sýrie je na hranicích s Izraelem, se kterým nemá doposud uzavřenou mírovou dohodu, takže je mezi oběma státy de iure stav války. Zuřila válka v sousedním Iráku, takže dorazily až dva miliony uprchlíků do země, která má přes 20 milionů obyvatel. Stejně tak proudili do Sýrie uprchlíci z Palestiny. Jsou tam tlaky, různé skupiny. V 80. letech byl pokus o převrat, kdy chtěli zavraždit Hafíze Asada, otce současného prezidenta, v režii Muslimského bratrstva, které teď krátce úřadovalo v Egyptě. Muslimští bratři jsou právě v té zahraniční opozici. Ta úřaduje z Istanbulu, říká se jí Istanbulský parlament, další skupiny jsou placené v Dauhá.

Ne, jenže to vůbec neřeší ten problém. Protože v době, kdy došlo k národnímu dialogu a opozice vstoupila do vlády, už v zemi řádily ze zahraničí najaté hordy mudžáhidů a džihádistů, kteří bojovali proti všem Syřanům, kteří jim nedali jídlo, ženy, pití nebo peníze.

Vemte si, že hlavní opozičník z té vnitřní opozice Ali Hajdar přišel ve válce při cíleném atentátu o syna, stejně jako třeba předseda parlamentu o bratra, Velký muftí o syna, a tak bych mohl pokračovat. Vnější opozice se snažila potlačit jakékoli pokusy o smír a všechny zastrašit a od dialogu odradit. Dialog tam prostě podle toho zahraničního diktátu nebyl žádoucí. Podobně jako teď na Majdanu. Cílem bylo svržení vlády a nahradit ji někým prozápadním. Z toho všeho jde vyvodit, že šlo o zcela jinou operaci než o nastolení demokracie. Protože když se tam demokracie opravdu začala nastolovat a nepřineslo to kýžený efekt převratu, tak se prostě začalo ve velkém vyzbrojovat. Vždyť šéf takzvaných rebelů, který byl i na konferenci v Ženevě, je odsouzený zločinec, mimo jiné za pašování drog a nájemnou vraždu. O tom málokdo ví.

Kdybych řekl, že to násilí přichází z vnější opozice, tak to není úplně pravda. Bohužel. Ta vnější opozice už nemá na to násilí žádný reálný vliv. Když po nich v Ženevě chtěli, aby udělali pauzu kvůli humanitárnímu zásobování obležených měst, museli požádat a zavolat vůdce teroristických organizací a ty, kteří je platí – Katar, Saúdskou Arábii a západní tajné služby. Název Svobodná syrská armáda (SSA), tedy původní rebelové, se už dnes ani nepoužívá, jelikož toto uskupení de facto již neexistuje. Ti žili z loupení, obléhání vesnic a kradení jídla, aby vůbec mohli fungovat, protože příhraniční logistika tam sice je, ale armáda se ji snaží odříznout. Spousta těchto lidí se na té vlně svezla a už nevidí cestu zpátky. Někteří se napili krve a baví je vraždit a loupit, udělali si z toho živnost. Postupně jich ale mnoho přestoupilo k těm teroristickým skupinám, protože jsou lépe organizované a financované.

Vznikla taková symbióza mezi SSA a teroristickými buňkami jako Džabhat al-Nusrá (odnož al-Káidy) nebo ISIS – tím způsobem, aby to naoko vypadalo, že Západ financuje Svobodnou syrskou armádu a ne teroristy. SSA dělá jen zástěrku. Ti mluví s médii a přebírají zbraně, fotí se s různými politiky… Teroristé jsou však náboženští fanatici, nebo tak alespoň vystupují, takže když tam někdo tančí z řady, sekají mu ruce a hlavy. Oni si tam zjednali svůj pořádek a zavedli právo šaría. Teď je otázka, co je lepší – jestli nějaké právo, i když takhle radikální, nebo žádné. Ti teroristé totiž začali zprovozňovat i pekárny, aby si získali lidi, protože jinak by jim veškeré úsilí bylo k ničemu. Chtějí zavést chalífát, ale nemůžou hlavy a ruce uřezat všem.

Určitě tam bylo mnoho zhrzených lidí, jako v každé zemi. Ale Sýrie je země s tisíciletou kulturou, která normálně fungovala, životní úroveň nebyla špatná. Zato teď jde po Afghánistánu, Iráku či Libyi o další rozvrácený stát, kde je obrovská inflace, vše je v plamenech, v určitých místech je hladomor, celé fabriky byly zničeny nebo ukradeny. Továrny z průmyslové zóny v Aleppu převezli do Turecka a tam to prodali. Syřané podali proti Turecku, které to podporovalo a dopustilo, stížnost do Haagu. Režim v Sýrii byl určitě autoritářský, jako ve všech okolních zemích, například v Turecku, kde Erdoğan vězní novináře a řeže demonstranty. O Libanonu, Iráku, Jordánsku či Saúdské Arábii nemluvě. Jenže o žádnou demokracii tu nikdy nešlo a ty protesty nebyly spontánní.

Na kyjevském Majdanu vlály i syrské opoziční vlajky. Je to stejný scénář. Na Majdanu se snažili také dosáhnout svržení prezidenta, používali stejné prostředky, to znamená útoky na policisty, které zapalovali, bili pruty, tyčemi, lynčovali je, řezali jim hlavy. Ukrajinská ani syrská vláda se nechtěly nechat vyprovokovat, a tak byli zpočátku policisté neozbrojeni. A podle mě to byla chyba. To samé jsme viděli v roce 2002 ve Venezuele, kde použili odstřelovače, aby vyprovokovali násilí a svrhli Cháveze. Lidi to ale nechtěli a obsadili celý prezidentský palác, takže museli Cháveze vrátit. A zároveň se kontingent parašutistů schoval ve sklepech paláce Miraflores, a když byla inaugurace nové vlády, tak je všechny zatkli. Je to pořád dokola. Využívá se klasické vrtěti psem.

Co já registruji ve svém okolí, společnost je rozdělena na ty, kteří mají nějaké ponětí o tom, co se děje třeba na Ukrajině, a ty, co o tom nic neví, dělají si iluze a věří tendenčnímu zpravodajství. Věří, že lid toužící po svobodě bojuje proti Rusku, které někoho utlačuje, taková ta pohádka dobra proti zlu. Nebezpečné na tom je, že to zásadně rozpůlilo společnost a emoce se záměrně přiživují, místo aby se média a politici snažili situaci uklidnit. Záměrně dělají pravý opak a panuje tu až taková předválečná propagandistická nálada, a to mě znepokojuje.

Existují nějaké propočty a studie, jak dlouho potrvá, než druhá strana předběhne současného hegemona, tedy Spojené státy. Technologicky, vojensky, finančně. Jde o vliv a petrodolarový systém. Západ hrozí sankcemi, ale kdyby Rusko v důsledku sankcí vyhlásilo také sankce nebo odstoupilo od obchodování s dolarem, celá ekonomika by šla do kytek a USA, které jsou na pokraji bankrotu, to dobře ví. Proto nic neudělají – není dobrý nápad zahnat medvěda do kouta. Přesto se snaží svůj konec oddálit, a nyní je poslední zvonění, kdy se USA musí všemi prostředky pokusit ten růst konkurentů Ruska a Číny zastavit. Teď, nebo nikdy. USA jsou jedničkou pouze díky parazitování na ostatních, kteří už si to nechtějí nechat líbit. Když chtěl Saddám Husajn začít obchodovat místo v dolarech v eurech a dolar spadl, USA napadly Irák a jeho svrhly. Írán začal obchodovat s ropou ve zlatě, a tak vznikl „problém“ s jeho jaderným programem. I o Kaddáfím se říkalo, že měl takové aspirace, a jak dopadl… Amerika nemůže jít proti Číně a Rusku, které chtějí změnit zavedené pořádky, najednou, a tak jde proti Rusku, dokud může. Amerika hraje o všechno.

Evropa je jen apendix Spojených států. Tam je především historická provázanost Velké Británie a Spojených států, vezměme třeba mezinárodní bankovnictví. Naopak Německo s Ruskem začalo vyvíjet dobré vztahy, a to se jim nelíbilo, a tak bylo načase tyto vztahy zbrzdit a rozbít. Pokud by Rusko nyní padlo, neustálo to a vrátilo se do doby Jelcina nebo doby sovětské revoluce – což byla podobná operace proti carskému Rusku, vedená, vyzbrojená a financovaná ze Západu –, tak by to byla katastrofa pro celý svět. Já si ale nemyslím, že je to realistické. Rusko s tím atakem počítá dlouhodobě, je to jako šachová partie.

To je velmi dobře opečovávaná záležitost od samého začátku. Springer v Německu dostal po válce 7 milionů dolarů od CIA, aby založil svoje mediální impérium. Turner, Murdoch, General Electric… My pod washingtonsko-bruselským režimem držíme směle krok. Pro koho tady dělal Železný? Pro Laudera, který je na tyto kruhy napojen. Babiš, který si prý vydělal peníze – přitom si stačí přečíst o něm knihu, která byla na Slovensku soudem zakázána, ale cirkuluje na internetu. Bakala, který do Ameriky odešel jako krejčí a vrátil se jako průmyslový magnát, tak tomu snad může věřit jenom někdo, kdo věří na pohádky.

Tak by byla na řadě Čína. Proto je to taková salámová metoda. Nejdřív byl rozpuštěn socialistický blok, na tom se ještě všichni byli schopni domluvit, protože to byl sociální experiment, který nevyšel v té formě, v jaké byl. Potřeboval být zlikvidován, aby mohl být znovu zaveden v trošku lepší, v takové neomarxistické formě – a to je Evropská unie. Centrální legislativa, centrální plánování, pětiletky a tak dále. Převzali stejný model, ale dělají ho lépe. Neřídí to sověty a ústřední výbory, ale řídí to bankéři. Stalin se jim totiž trochu vymkl a zabil jim Trockého.

Ano, ale Putin jim to zkazil. Rozebrali by si Rusko a svět by se centralizoval v jednu světovou vládu, takový byl plán.

Já už si toho ani nevšímám, to je běžné nálepkování. Ale dnes už se to používá mnohem hůř, protože se čím dál víc a rychleji prokazuje, že to, co říkají ti, co jsou takto nálepkováni, je realita. Těžko se nám může někdo vysmát za to, když už jenom popisujeme věci, které se dějí. Můžeme je pouze popisovat odlišně než jiní, jako v případě Ukrajiny. Ale ti se nechávají unášet na vlnách emoce, které jsou šířeny mediální hysterií, anebo záměrně lžou.

Po vyšetřování 11. září jsem si říkal, jak to, že mě to, že bylo všechno jinak, nenapadlo dřív. Velkým milníkem byla irácká válka. Stěžejním momentem ale bylo, kdy se mi před šesti lety narodil syn, to mě nějak vyburcovalo a víc a víc jsem si uvědomoval, že to není v pořádku. A začal jsem být politicky aktivní. Důvodem byla snaha zavést tady americký radar. Vstoupil jsem do Strany zelených, protože ta by logicky měla být proti. Ale opak byl nakonec pravdou. Bursík i Liška hlasovali pro radar, to bylo neskutečné. Klvaňa byl lobbista a píárista najatý British American Tobbaco, byly v tom obrovské peníze a lhalo se tu strašným způsobem veřejnosti. Říkalo se, že jde o obranu v rámci NATO, Američani přitom od začátku říkali, že jde jen o jejich národní obranu. Nemohl jsem to nechat jen tak.

Šel jsem celkem razantně proti Bursíkovi, který si kupoval straníky, kterým zajišťoval živobytí na různých ministerstvech. Pak jsem zažil šok, když si zelení najmenovali Schwarzenberga na ministra zahraničí – ten kašlal na názory straníků, byl pro válku v Iráku a hlasoval proti rezoluci proti používání ochuzeného uranu. Bursík byl neuvěřitelná zmije, spíš kobra, a uměl to prodávat, hypnotizoval své oběti. Když jsem viděl, jak jednal, jaké dělal levárny, jak byl prolhanej a zlej, zvedal se mi žaludek. Zelení, ty přece mají rádi přírodu… houby! Liška lhal taky pořád. A to nebyla ta nejhorší strana. Byla tam ale i základna, kterou tihle hochštapleři potřebovali, a to byli srdcaři. Zjistil jsem také, že politický systém funguje velmi dobře. Pro kmotry a lidi, kteří platí kampaně, a pro jejich loutky. Je to o moci a tu lze konsolidovat pouze penězi. Viděli jsme to u Věcí veřejných, které byly jako jeden muž, protože je Bárta platil. Jakmile se ale dostali do parlamentu, přišli větší hráči, nabídli jim víc a celé se to rozpadlo.

Pro mě jako pro politologa je vždycky zajímavé to vidět bezprostředně. Co člověk zná teoreticky, můžu si ověřovat v praxi. Někdy tam jsou shody a někdy jsou teorie pouhé eufemismy. Ten Brusel mě prostě zajímá. Studoval jsem to, žil jsem tam, věnoval se tomu a sleduju to.

O místo mě svou intervencí připravil kontroverzní kněz Tomáš Halík, neboť mě nařkl z politického extremismu a psal rektorce horlivý dopis, jak to, že mě nevyhodí. Já jsem ho zmínil v nějakém rozhovoru v souvislosti s Novým světovým řádem a ono se ho to nějak dotklo. Napsal jsem mu dopis: bratře v Kristu, co to děláš, že mi tady mažeš schody, vyjmi si trám z oka svého… A ten se zděsil a napsal rektorce druhý dopis, že místo abych se mu omluvil, z něčeho jsem ho nařkl. Já mu odepsal, ať dokáže, že není pravda, že není svobodný zednář, že nenapsal recenzi na Huntingtona, která se jmenuje Nový světový řád jako východisko pro církev, že se nepaktuje s lidmi z Fóra 2000, kteří plánují barevné revoluce po celém světě apod. Teď dostal Templetonovu mezinárodní cenu, což je de facto důkaz, že jsem měl pravdu. John Templeton, svobodný zednář, byl stipendista Cecila Rhodese – studoval za peníze magnáta, který pracoval jako Rothschildův agent v Oxfordu. To, že to dostal zrovna Halík, není náhoda. A ke všemu těsně poté, co tady na něj prasklo, že má neodborné publikace a podvádí daňové poplatníky, neboť uvádí svá soukromá díla jako vědecké práce a univerzita za to nárokuje granty z veřejných peněz. Tuto cenu mimochodem dostal i někdejší placený agent CIA dalajlama. Majitelka se zalekla Halíkova mediálního vlivu a neprodloužila mi smlouvu. Ale teď jsem tam začal působit znovu, takže to odnesla voda.

Já bych tomu rád věřil. Zdrojů a technologií na to máme dost. Uvidíme, jak budou ti šílenci pokračovat v tlaku na Rusko a podobně. To, že se takhle křičí, je součást plánu. Oni dobře věděli, že Rusové obsadí Krym. Kdyby Západ nechtěl, aby Rusko obsadilo Krym, tak by neorganizoval ten puč. Donutili soupeře k tahu. Takové věci se plánují na několik kroků dopředu. Snad se jim ten orwellovský svět, kde je vše kontrolováno, regulováno, šmírováno, a když někde bude špatně myslet, tak se vypne, nepodaří dobudovat.

Dejiny Domu Rothschildovcov

13.5.2009

Po prečítaní samotného článku by vás už podobné mediálne klamstvá nemali príliš prekvapiť. Už v deväťdesiatych rokoch 19. storočia si kúpili veľkú spravodajskú agentúru Reuters a kúpi ďalších agentúr (a samozrejme televízií, rádiových programov, vydavateľstiev atď) na seba nenechali dlho čakať. Dnes už prakticky neexistuje mienkotvorné médium, na ktoré by nemali vplyv.

Ak patríte k tým, ktorí súčasné smerovanie svetových udalostí považujete za prirodzené, odhoďte akúkoľvek zaujatosť a prečítajte si o jedinej moci súčasnosti – moci MEDZINÁRODNÝCH BANKÁROV

Rothschildovci držia kontrolu nad svetom už veľmi dlhý čas a ja k tomu predkladám v nasledujúcich riadkoch svoje dôkazy. Rothschildovci svojim zriadením sionizmu, zradili princípy Torah a spôsobili veľké utrpenie po celom svete. Kde sa len dá menujem individuálnych Rothschildovcov, avšak kvôli tajnosti, do ktorej sa zahaľujú, nie je menovanie presného Rothschilda vždy možné. Chcem tiež poznamenať, že tento článok nekritizuje každého s menom Rothschild, proste len kriminálny prvok tejto skupiny, ktorý spôsobil zradu, ktorú podrobne opisujem. Okrem toho, veľmi veľká časť tohto zločineckého prvku už nenosí meno Rothschild a je obrovské množstvo dôkazov poukazujúcich na skutočnosť, že ľudia, ktorí v súčasnosti kontrolujú Spojené štáty, Britskú a Izraelskú vládu sú v skutočnosti Rothschildovci.

Časová priamka Rothschildovcov

1743: Mayer Amschel Bauer, narodený v nemeckom Frankfurte, ako syn Mosesa Amschela Bauera, bankára a zlatníka. Ponad vchodové dvere umiestňuje červený štít.

1753: Narodila sa Gutele Schnaper (budúca manželka Mayera Amschela Bauera).

1760: Počas tohto desaťročia pracuje Mayer Amschel Bauer pre banku vlastnenú Oppenheimerovcami v nemeckom Hanovery, je vysoko úspešný a stáva sa mladším partnerom. Počas práce pre banku sa zoznamuje s Generálom von Estorffom. Po otcovej smrti sa Bauer vracia do Frankfurtu, aby prevzal jeho obchod. Bauer rozpoznáva význam červeného štítu a svoje meno mení na Rothschild. (“Rot“ znamená v Nemčine “červený“ a “schild“ znamená “štít“) Mayer Amschel Rothschild teraz zisťuje, že Generál von Estorff patrí k dvoru Princa Williama z Hanau. Preto s ním znovu nadväzuje známosť pod zámienkou predaja vzácnych mincí a bižutérie za znížené ceny. Ako plánoval, je následne predstavený samotnému princovi Williamovy, ktorý je viac než potešený zníženými cenami, ktoré pýta za svoje vzácne mince a bižutériu a Rothschild mu ponúka prídavok za každý ďalší obchod, ktorý mu Princ zoženie. Rothschild sa následne stáva blízkym spoločníkom Princa Williama a napokon obchoduje s ním a s členmi dvora.

1769: Mayer Amschel Rothschild dostáva povolenie od Princa Williama, aby zavesil vo svojich obchodných priestoroch ceduľku, prehlasujúcu, že je “M. A. Rothschild, dvorný činiteľ, na základe dohody s jeho veličenstvom, princom Williamom z Hanau.”

1770: Mayer Amschel Rothschild si berie Gutele Schnaperovú. Zároveň zostavuje plány na vytvorenie skupiny zvanej Ilumináti a poveruje Adama Weishaupta jeho organizáciou a vývojom.

1773: Narodil sa Amschel Mayer Rothschild.

1774: Narodil sa Salomon Mayer Rothschild.

1777: Narodil sa Nathan Mayer Rothschild.

1788: Narodil sa Kalmann (Carl) Mayer Rothschild.

1791: Rothschildovci prostredníctvom Alexandra Hamiltona (ich agenta vo vláde Georgea Washingtona) zriaďujú centrálnu banku v USA, nazvanú The Bank of the United States. Táto je zriadená s 20 ročnou zmluvou.

1792: Narodil sa Jacob (James) Mayer Rothschild.

1796: Amschel Mayer Rothschild si berie Evu Hanau.

1798: Nathan Mayer Rothschild odchádza z Frankfurtu do anglického Manchestru, kde za pomoci svojho otca a bratov vyváža anglický textil do Európy.

1800: Salomon Mayer Rothschild si berie Caroline Sternovú.

1806: Napoleon vyhlasuje, že jeho “cieľom je odstrániť dom Hesse-Cassel z vlády a vymazať ho zo zoznamu mocností.“ Po dopočutí sa tohto, Princ William z Hanau utečie z Nemecka, ide do Dánska a svojim majetkom v hodnote vtedajších 3 000 000 dolárov poveruje Mayera Amschela Rothschilda.

Nathan Mayer Rothschild si berie Hannah Barent Cohenovú, dcéru bohatého londýnskeho obchodníka a svoj obchod začína sťahovať do Londýna.

1808: Nathanovi Mayerovi Rothschildovi sa narodí jeho prvý syn Lionel Nathan de Rothschild.

1809: Keďže blokáda Kanála (La Manš) znepríjemňovala vývozný obchod, Nathan Mayer Rothschild prechádza na New Street v Londýne a presadzuje sa ako bankár.

1810: Sir Francis Baring a Abraham Goldsmith zomierajú. Táto udalosť urobí z Nathana Mayera Rothschilda jediného veľkého bankára v Anglicku. Salomon Mayer Rothschild ide do Viedne a zakladá tam banku, M. Von Rothschild und Söhne.

1811: Výsada pre Americkú banku vyprší a keď má byť zakladajúca listina na 20 rokov opäť obnovená, je to zamietnuté. Nathan Rothschild, hlava Bank of England, rozpoznáva potenciál Ameriky a niekoľkým štátom poskytuje pôžičky, čím sa vlastne stáva oficiálnym európskym bankárom vlády Spojených štátov. Keďže podporuje vytvorenie Bank of the United States, hrozí: „Buď bude poverovacia listina obnovená, alebo sa Spojené štáty ocitnú v najkatastrofálnejšej vojne.“

1812: Financovaní Rothschildovými peniazmi, Briti vyhlasujú Spojeným štátom vojnu. Plánom Rothschildovcov bolo spôsobiť Spojeným štátom v tejto vojne taký dlh, že by sa museli skloniť pred Rothschildovcami a povoliť predĺženie výsady pre Rothschildom vlastnenú Bank of the United States. Vojna dvíha národný dlh zo 45 miliónov dolárov na 127 miliónov dolárov

19 septembra zomiera Mayer Amschel Rothschild. Vo svojej poslednej vôli vydáva presne stanovené pravidlá, ktorými sa má Dom Rothschildovcov riadiť:

1) Všetky kľúčové pozície v rodinnom obchode musia zastávať výhradne členovia rodiny a len mužskí členovia rodiny majú povolené podieľať sa na ňom. Najstarší syn najstaršieho syna sa mal stať hlavou rodiny (táto podmienka mohla byť zmenená iba ak väčšina rodiny rozhodla inak). Toto sa stalo hneď v roku 1812, kedy bol za hlavu rodiny zvolený Nathan Mayer Rothschild. (Je dôležité poznamenať, že Mayer Amschel Rothschild mal aj päť dcér, takže dnes je šírenie Rothschildovej sionistickej dynastie bez mena Rothschild širokosiahlé.);

2) Členovia rodiny si mali brať prvého a druhého bratranca/sestrenicu, aby sa zachoval rodinný majetok. Napríklad, jeho syn Jacob Mayer si vzal za manželku dcéru ďalšieho syna, Solomona Mayera. Toto pravidlo bolo v ďalších generáciách považované za menej dôležité, pretože boli prehodnotené rodinné ciele a dochádzalo k svadbám s členmi iných bohatých rodín.

3)Nemohol byť zverejnený žiadny zoznam rodinných nehnuteľností; žiadny súdny spor sa nesmel konať vo veci hodnoty dedičstva.

Jacob (James) Mayer Rothschild odchádza do Paríža, aby tam založil banku de Rothschild Frères. Narodil sa Nathaniel de Rothschild, synovec Jacoba (Jamesa) Mayera Rothschilda.

1814: Čo sa týka 3,000,000 dolárov, ktoré Princ William z Hanau zveril Mayerovi Amschelovi Rothschildovi do úschovy a na vysvetlenie toho, čo sa stalo potom, obraciame sa na Židovskú Encyklopédiu z roku 1905, zväzok 10, strana 494, na ktorej sa píše, “Podľa legendy boli tieto peniaze schované do súdov z vínom a uniknúc pátraniu Napoleónových vojakov keď vstúpili do Frankfurtu, boli znovu odkryté neporušené v rovnakých sudoch v roku 1814, keď sa princ William z Hanau vrátil do Nemecka. Fakty sú trochu menej romantické a viac efektívne.”

Táto posledná veta naznačuje, že peniaze neboli Princovi nikdy vrátene. Encyklopédia ďalej hovorí, že Nathan Mayer Rothschild tieto 3,000,000 dolárov investoval do “zlata z východoindickej spoločnosti, vediac, že bude potrebné v kampani o Wellingtonský polostrov.”

Z ukradnutých peňazí získal Nathan “nie menej než 4 zisky:

i) z predaja Wellingtonských cenných papierov;

ii) z predaja zlata Wellingtonovi;

iii) z požičiavania peňazí zarobených za zlato;

iv) na poslaní zlata do Portugalska.”

V septembri začína kongres vo Viedni, ktorý trvá až do júna 1815. Rothschildovci dúfajú, že na ňom vytvoria akúsi „Ligu národov“. Diskusie sa točia okolo vytvorenia Európskej federácie, ktorú by tvorila skupina nezávislých kráľovstiev, ktoré by boli zviazané spoločnou administratívou, ktorá by, okrem iného, zaisťovala spoločnú obranu. V ich pláne bolo Švajčiarsko učinené neutrálnym štátom, ktorý mal slúžiť ako pokladnica pre ich financie.

Ruský cár za plánmi na Európsku federáciu rozpoznal spiknutie Iluminátov a nesúhlasil s ňou a preto v roku 1915 podpísal s Rakúskom a Pruskom zmluvu Svätej Aliancie. Zmluva zaručovala suverenitu akejkoľvek monarchie, ktorá sa bude držať kresťanských princípov v štátnych záležitostiach.

Rakúsky minister zahraničia, princ Klemens Furst von Metternich, najvplyvnejší štátnik v Európe a Rothschildov agent, povedal, že jeho idea Európskej federácie si kladie za cieľ iba zachovať spoločenský poriadok, a že je presvedčený, že Alexander je choromyseľný.

Pravým účelom kongresu vo Viedni pre Iluminátov bolo, vytvoriť federáciu, aby mohli získať politickú kontrolu nad väčšinou civilizovaného sveta. Mnoho európskych vlád bolo u Rothschildovcov zadlžených, čo im dalo do rúk mocný nástroj. Ilumináti boli pri svojom prvom pokuse neobyčajne blízko k získaniu kontroly nad svetom. Hlava rodiny, Nathan Mayer Rothschild, očakával deň, kedy sa jeho rodina pomstí zničením cára a jeho rodiny, čo sa nakoniec uskutočnilo v roku 1917.

1815: Päť bratov Rothschildovcov pracuje spoločne na dodaní zlata Wellingtonovej armáde (cez Nathana v Anglicku) aj Napoleónovej armáde (cez Jacoba vo Francúzsku) a začínajú svoju politiku financovania oboch strán vo vojnách. Vďaka skutočnosti, že títo bratia mali banky rozšírené po celej Európe, dávalo im to možnosť vybudovať bezkonkurenčnú sieť tajných ciest a rýchlych kuriérov. Títo Rothschildový kuriéri boli jediný obchodníci, ktorí mali povolené prejsť cez anglickú aj francúzsku blokádu.

Boli to tiež títo kuriéri, kto udržiaval Nathana Mayera Rothschilda informovaného o priebehu vojny, takže mohol používať túto spravodajskú službu, aby kupoval a predával zo svojej pozície pri výmene akcií v súlade s touto službou. V tom čase boli britské cenné papiere volané konzuli a obchodovalo sa s nimi v priestoroch výmeny dlhopisov. Nathan Mayer Rothschild nariadil všetkým svojim pracovníkom v týchto priestoroch, aby začali predávať konzuli. Pred ostatnými obchodníkmi predstierali, že Británia prehrala vojnu a preto začali zúfalo predávať. Z toho dôvodu cena konzulov prudko klesla na hodnote a vtedy dal Nathan Mayer Rothschild tiché inštrukcie svojim pracovníkom, aby skúpili všetky konzuli, ktoré im prišli pod ruku. Keď dorazili správy o tom, že

Británia v skutočnosti vojnu vyhrala, konzuli stúpli na cene dokonca ešte vyššie než boli pred koncom vojny, čím priniesli Nathanovi Mayerovi Rothschildovi zisk približne 20 ku 1. Toto dalo Rothschildovcom úplnú kontrolu Britskej ekonomiky, v tom čase už finančného centra sveta po porážke Napoleona a prinútení Anglicka založiť Bank of England, ktorú kontroloval Nathan Mayer Rothschild.

Nathan Mayer Rothschild neskôr vyhlásil:

“Nezaujíma ma ktorá bábka je posadená na Anglický trón, aby vládla ríši, nad ktorou slnko nikdy nezapadá. Muž, ktorý kontroluje obeh peňazí v Británii, kontroluje celé Britské impérium a obeh peňazí v Británii kontrolujem ja.”

Rothschildovci používajú svoju kontrolu nad Bank of England aj na to, aby nahradili metódu posielania zlata z krajiny do krajiny a namiesto toho používajú svojich 5 bánk tiahnucich sa naprieč Európou, na zriadenie systému debetu a úveru, bankového systému známeho dnes.

1816: Výsada pre Bank of the United States je predĺžená na ďalších 20 rokov a Rothschildovci opäť kontrolujú obeh peňazí. Britská vojna proti Amerike kvôli tomu stála životy tisícok Britských a Amerických vojakov, ale Rothschildovci dostali svoju banku.

1818: Po zabezpečení masívnych pôžičiek vo Francúzsku v roku 1817 za účelom pomoci obnovy po ich ničivej porážke pri Waterloo, Rothschildový agenti kupujú obrovské čiastky francúzskych vládnych dlhopisov, spôsobiac, že ich cena vzrastá. 5 novembra hodia veľké množstvo na otvorený trh, čím spôsobujú, že ich hodnota prudko klesá a Francúzsko sa ocitá vo finančnej panike.

Rothschildovci potom zasiahnu, aby sa chopili dodávky peňazí pre Francúzsko. Bolo to v tom istom roku, kedy boli Rothschildovci schopní požičať 5 000 000 libier Pruskej vláde.

1822: Rakúsky cisár urobil z piatich bratov Rothschildovcov barónov. Nathan Mayer Rothschild odmieta titul prijať.

1827: Sir Walter Scott vydáva svoju 9 zväzkovú knihu, Život Napoleóna, a v zväzku 2 uvádza, že Francúzska revolúcia bola plánovaná Iluminátmi (Adam Weishaupt) a financovaná peňažnými zmenárnikmi Európy (Rothschildovcami).

1828: Prezidentom sa stáva Andrew Jackson. (siedmy prezident Spojených štátov v rokoch 1829 až 1837) Jeho slogan znel: „Nech vládne ľud.“ Jackson tvrdil: „Pokiaľ má Kongres podľa Ústavy právo vydávať papierové peniaze, bolo mu toto právo dané preto, aby ho používal a nie, aby ho udeľoval jednotlivcom alebo korporáciám.“ Jackson povedal, že riadenie centrálnej banky „by bolo uskutočňované niekoľkými jednotlivcami nezávislými na vláde, ktorí by získali kontrolu nad pracovnou silou a príjmami väčšiny ľudí.“

V priebehu prezidentskej kampane v roku 1828 Jackson pri prejave na adresu bankárov povedal: „Ste brloh zmijí. Mám v úmysle vaše hniezdo vypáliť a s pomocou Božou ho aj vypálim.“

1832: Senátom prešiel návrh zákona na novú zmluvu (4 roky pred vypršaním tej starej) pomerom 28-20 a Dolnou komorou pomerom 107-85 a každý vedel, ako sa Jackson zachová. Prezident banky Biddle sa vyhrážal:

„Keď ho Jackson bude vetovať, ja budem vetovať jeho!“ Jackson zmluvu vetoval a banku zrušil. Tajomníkovi štátnej pokladne nariadil, aby odstránil všetky vklady vlády z amerických bánk a uložil ich do štátnych bánk.

1835: 8 januára Jackson zaplatil poslednú splátku nášho národného dlhu a bol to jediný okamžik amerických dejín, kedy bol národný dlh zredukovaný na nulu a Spojené štáty boli schopné nahromadiť prebytok 35 miliónov dolárov, ktoré boli rozdelené medzi jednotlivé štáty. Nicholas P. Trist, prezidentov osobný tajomník, povedal: „Toto je koruna slávy Andrewa Jacksona a najdôležitejšia služba, akú kedy svojej vlasti preukázal.“

Na prezidenta je spáchaný pokus o atentát, o ktorom neskôr vyhlásil, že vie, že zaň boli zodpovední Rothschildovci.

Rothschildovci získavajú právo na ortuťové doly v Španielsku. Bolo to v čase najväčších ústupkov na svete a keďže ortuť bola nevyhnutným prvkom v rafinácii zlata a striebra, toto dalo Rothschildovcom prakticky svetový monopol.

1837: Rothschildovci posielajú ďalšieho zo svojich agentov do Ameriky. Volá sa August Belmont (pravým menom August Schonberg, príbuzný Seligmanovej rodiny z Frankfurtu). V roku 1829, ako pätnásťročný chlapec, začal pracovať pre banku vo Frankfurte a prejavil sa ako finančný génius. V roku 1832 bol povýšený a začal pracovať v banke v Neapoli, takže mohol byť plne začlenený do medzinárodného bankovníctva. Jeho poslaním bolo vyvolávať finančné problémy v južných bankách. Riadil banku v New York City a stal sa vedúcou postavou vo finančných kruhoch tým, že kúpil obligácie vlády a neskôr sa stal finančným poradcom prezidenta.

Po svojich rokoch boja proti Rothschildovcom a ich americkej centrálnej banke, Prezident Andrew Jackson napokon uspeje vo vyhnaní Rothschildovej banky z Ameriky. Trvalo až do roku 1913, kedy boli Rothschildovci opäť schopní zriadiť svoju tretiu centrálnu banku v Amerike, v podobe Federálnej rezervy.

1836: Zomiera Nathan Mayer Rothschild.

1838: Amschel Mayer Rothschild prehlasuje:

Dovoľte mi vydávať a kontrolovať peniaze národa a ja sa nebudem zaujímať o to, kto tvorí jeho zákony.

1840: Rothschildovci sa stávajú maklérmi zlata anglickej banky. Zakladajú kancelárie v Kalifornii a Austrálii.

1841: Prezident John Tyler (desiaty prezident Spojených štátov v rokoch 1841 až 1845) vetuje zákon o obnove výsady pre Bank of the United States. Obdrží stovky listov s vyhrážkami, že bude zavraždený.

1844: Salomon Mayer Rothschild kupuje United Coal Mines vo Vítkoviciach a rakúskouhorskú spoločnosť s vysokými pecami, ktorá patrí medzi najvyšších 10 v svetových priemyselných spoločnostiach. Benjamin Disraeli (ktorý sa neskôr stal dvakrát britským ministerským predsedom) vydáva Coningsby, v ktorom charakterizuje Nathana Mayera Rothschilda ako “pána a majstra peňažných trhov celého sveta a samozrejme prakticky pána a majstra všetkého ostatného. Doslova držal v hrsti príjem Severného Talianska a monarchovia a ministri všetkých krajín sa uchádzali o jeho rady a boli usmerňovaní jeho návrhmi.“

1845: Andrew Jackson (siedmy prezident Spojených štátov) zomiera. Tento veľký vlastenec zanecháva inštrukcie vo svojej záveti, aby mal na svojom náhrobnom kameni vyryté, “Zabil som Banku“, odkaz na to, že v roku 1938 vypudil z krajiny druhú centrálnu banku Rothschildovcov.

Jacob (James) Mayer Rothschild, teraz známy pod menom Barón James de Rothschild získava kontrakt na stavbu prvej veľkej železnice naprieč krajinou. Bola nazvaná Chemin De Fer Du Nord a spočiatku viedla z Paríža do Valenciennesand, neskôr sa spojila s rakúskou sieťou železníc, ktorú dal postaviť jeho brat Salomon Mayer Rothschild.

1847: Lionel De Rothschild si berie dcéru svojho strýka, Kalmanna (Carla) Mayera Rothschilda a vo voľbách získava parlamentné kreslo pre City of London. Požiadavkou na vstup do parlamentu bolo odprisahať prísahu na skutočnú kresťanskú vieru. Lionel de Rothschild toto odmietol, keďže bol Žid, a tak jeho kreslo v parlamente zostalo prázdne 11 rokov, až pokým bola povolená nová prísaha.

1848: Zomiera Eva Hanau, manželka Amschela Mayera Rothschilda.

1849: Zomiera Gutele Schnaperová, manželka Mayera Amschela Rothschilda. Pred svojou smrťou vyhlásila:

Ak by moji synovia nechceli vojny, nebolo by žiadnych.”

1850: V tomto desaťročí začínajú stavby panstiev v Mentmore v Anglicku a Ferrières vo Francúzsku, a po svete ich bude nasledovať viac Rothschildovských usadlostí, všetky naplnené umeleckými dielami.

1852: N.M. Rothschild & Synovia začínajú rafinovať zlato a striebro pre Royal Mint, Bank of England a iných medzinárodných zákazníkov.

1853: Nathaniel de Rothschild, synovec Jacoba (Jamesa) Mayera Rothschilda, kupuje Château Brane Mouton, vinohrad v Bordeaux a premenúva ho na Château Mouton Rothschild.

1854: Zomiera Caroline Sternová, manželka Salomona Mayera Rothschilda.

1855: Zomiera Amschel Mayer Rothschild. Zomiera Salomon Mayer Rothschild. Aj Kalmann (Carl) Mayer Rothschild zomiera.

1858: Lionel De Rothschild napokon zasadá na svoje miesto v parlamente, keď je požiadavka prísahy na skutočnú kresťanskú vieru rozšírená aj na iné prísahy. Stáva sa prvým židovským členom Britského parlamentu.

1861: Prezident Abrahám Lincoln (16 prezident Spojených štátov od roku 1860 do jeho zavraždenia v roku 1865) kontaktuje Rothschildovcov v pokuse získať pôžičky na podporu prebiehajúcej Americkej občianskej vojny.

Rothschildovci súhlasia pod podmienkou, že Lincoln povolí výsadu na založenie ďalšej centrálnej banky Spojených štátov a je pripravený platiť úroky vo výške 24% až 36% zo všetkých požičaných peňazí.

Lincoln je veľmi nahnevaný kvôli tejto výške úroku a tak dáva vytlačiť svoje vlastné úrokom nezadlžené peniaze a informuje verejnosť, že toto je teraz platidlo pre verejné a súkromné dlhy.

1862: Do apríla je vytlačených a rozšírených 449 338 902 dolárov Lincolnových úrokom nezadlžených peňazí.

Prehlasuje:

Dali sme ľuďom tejto republiky najväčšie požehnanie aké kedy dostali, ich vlastné papierové peniaze na platenie ich vlastných dlhov.

V tom istom roku noviny The Times of London prinášajú príbeh, obsahujúci nasledujúce prehlásenie:

Ak by sa tá zlomyseľná finančná politika, ktorá má svoj pôvod v Severoamerickej republike mala stať zatvrdnutou vo svojom upevňovaní, potom sa táto vláda vybaví svojimi vlastnými peniazmi bez výdavkov. Vyplatí si dlhy a bez dlhov aj zostane. Bude mať všetky peniaze potrebné na pokračovanie svojho obchodu. Stane sa prosperujúcou nad rámec precedensu v dejinách civilizovaných vlád sveta.

Mozgy a bohatstvo všetkých krajín pôjdu do Severnej Ameriky. Tá vláda musí byť zničená, kým ona nezničí každú monarchiu na planéte.

1863: Rothschildov bankový dom v talianskom Neapole, C. M. de Rothschild e figli, zatvára, po zjednotení Talianska.

Rothschildovci využívajú jedného zo svojich agentov v Amerike, Johna D. Rockefellera, aby vytvoril obchod s ropou, ktorý sa bude volať Standard Oil, ktorý nakoniec prevládne nad všetkou svojou konkurenciou.

1864: Prezident Abrahám Lincoln spoznáva ruského Cára, Alexandra II (1855 – 1881), ktorý mal tiež problémy s Rothschildovcami, keď odmietal ich neustále pokusy o založenie centrálnej banky v Rusku. Prezident Lincoln žiada Cára o pomoc v občianskej vojne a Cár posiela časť svojej flotily, aby zakotvila pri New Yorku a inej časti Kalifornie. Cár dáva jasne najavo Britom, Francúzom a Španielom, že ak zaútočia na ktorúkoľvek stranu, Rusko zaujme pozíciu po boku prezidenta Lincolna. Lincoln následne víťazí v občianskej vojne.

1865: Vo vyhlásení pred Kongresom prezident Abrahám Lincoln uvádza:

Mám dvoch veľkých nepriateľov, Južnú armádu pred sebou a finančné inštitúcie za sebou. Z týchto dvoch, tá za mnou je mojim najväčším nepriateľom. Neskôr toho istého roku je Lincoln zavraždený. Nathaniel de Rothschild sa stáva členom parlamentu pre Aylesbury v Buckinghamshire.

1868: Jacob (James) Mayer Rothschild zomiera, krátko po kúpe Château Lafite, jednej zo štyroch najväčších špičkových viníc vo Francúzsku. Je posledným synom Mayera Amschela Rothschilda.

1869: Rothschildovci sa v Londýne stretávajú s Morganom a Drexelom (synom zakladateľa najvplyvnejšieho bankového domu vo Philadelphii) a prostredníctvom spoločnosti Northern Securities Corporation začína upevňovanie moci a vplyvu Rothschildovcov v Spojených štátoch. Morgan pokračuje v partnerstve, ktoré začalo, keď jeho otec fungoval ako dvojitý agent pre Rothschildovcov a pre vládu USA.

1870: Zomiera Nathaniel de Rothschild.

1873: Stratové medené bane Rio Tento v Španielsku sú kúpené skupinou zahraničných finančníkov vrátane Rothschildovcov. Tieto bane predstavujú najväčšie zásoby mede v Európe.

1875: N. M. Rothschild & Synovia podnikajú vydanie akcií na získanie kapitálu na prvý projekt tunela cez kanál na prepojenie Francúzska a Anglicka, kde polovica kapitálu pochádza od Rothschildom vlastnenej Compagnie du Chemin de Fer du Nord.

Tento rok tiež Rothschildovci zaisťujú ministerskému predsedovi Benjaminovy Disraelimu financie pre Britskú vládu, aby získali hlavný podiel na stavbe Suezského Prieplavu. Táto dohoda bola uskutočnená vo veľkej tajnosti Lionelom De Rothschildom.

1876: Otto von Bismarck vyhlasuje:

Rozdelenie Spojených štátov do dvoch federácií rovnakej sily bolo rozhodnuté dlho pred občianskou vojnou vysokými finančnými silami v Európe. Títo bankári sa obávali, že Spojené štáty, ak zostanú v jednom celku ako jeden národ, dosiahnu ekonomickú a finančnú nezávislosť, ktorá by zmarila svetovú finančnú nadvládu bankárov. Hlas Rothschildovcov prevládol. Predvídali obrovskú korisť ak dokážu nahradiť dve nevýrazné demokracie, zadlžené finančníkom, dynamickou republikou, sebaistou a sebestačnou. Preto vyslali svojich vyslancov, aby využívali otázku otroctva a tak zväčšovali priepasť medzi dvoma časťami Republiky.

1881: Prezident James A. Garfield (20 prezident Spojených štátov, ktorý bol vo funkcii len 100 dní) prehlásil dva týždne pred svojim zavraždením nasledovné:

Ktokoľvek kontroluje obeh peňazí v našej krajine je absolútnym vládcom všetkého priemyslu a obchodu…..a keď si uvedomíte, že celý systém je veľmi ľahko kontrolovaný, či už tak či onak, niekoľkými mocnými mužmi na vrchole, nie je ani nutné vám hovoriť ako vznikajú obdobia inflácie a ekonomickej krízy.

Edmondovi Jamesovi de Rothschildovi sa narodí syn Maurice de Rothschild.

1883: Po vykopaní 6000 stôp tunela La Manš, Britská vláda projekt zastavuje, uvádzajúc skutočnosť, že by bol hrozbou pre bezpečnosť Británie.

1885: Nathaniel Rothschild, syn Lionela De Rothschilda, sa stáva prvým židovským členom snemovne lordov a je mu udelený titul Lord Rothschild.

1886: Francúzska banka Rothschildovcov, de Rothschild Frères získava značné čiastky ruských ropných polí a vytvára Kaspickú a Čiernomorskú petrolejovú spoločnosť, ktorá sa rýchlo stáva druhou najväčšou v ťažbe ropy.

1887: Rothschildovci financujú zlúčenie diamantových dolov v Kimberley v Južnej Afrike. Následne sa stávajú najväčšími podielnikmi v tejto spoločnosti, De Beers, a dolujú drahé kamene v Afrike a Indii.

1888: Narodila sa Noémie Halphenová, budúca manželka Mauricea de Rothschilda.

1891: Britský robotnícky vodca urobí nasledujúce prehlásenie na tému Rothschildovci:

Táto krv cicajúca banda bola v tomto storočí príčinou nevýslovného darebáctva a utrpenia v Európe a svoj ohromný majetok nahromadila vďaka podnecovaniu vojen medzi štátmi, ktoré nikdy nemali mať medzi sebou nezhody. Kedykoľvek je v Európe problém, kdekoľvek sa šíria fámy o vojne a mysle ľudí sú vydesené strachom zo zmeny a kalamity, môžete si byť istí, že krivonosy Rothschild je niekde nablízku v oblasti nepokojov.“

Podobné komentáre robia Rothschildovcom starosti a tak ku koncu 19. storočia kupujú spravodajskú agentúru Reuters, aby mali nejakú kontrolu nad médiami.

1895: Edmond James de Rothschild, najmladší syn Jacoba (Jamesa) Mayera Rothschilda navštevuje Palestínu a následne poskytuje finančné prostriedky na založenie prvých tamojších židovských kolónií, čo má napomôcť dlhodobému cieľu vytvorenia Rothschildovcami vytvorenej krajiny.

1897: Rothschildovci zakladajú Sionistický Kongres a pripravujú jeho prvé zhromaždenie v Mníchove. Avšak, kvôli miestnej židovskej opozícii je preložený do švajčiarskeho Bazileja a koná sa 29 augusta. Zhromaždeniu predsedá Theodor Herzl, ktorý je následne zvolený za Prezidenta Sionistickej Organizácie.

1898: Zomiera Ferdinand de Rothschild.

1901: Rothschildov bankový dom vo Frankfurte, M. A. von Rothschild und Söhne, je zatvorený, pretože nie je žiadny mužský dedič, ktorý by ho prevzal.

1902: Narodil sa Philippe de Rothschild.

1906: Kvôli rastúcej nestabilite v regióne a zvyšujúcej sa konkurencii od Standard Oil, Rothschildovci predávajú Kaspickú a Čiernomorskú petrolejovú spoločnosť spoločnostiam Royal Dutch a Shell.

1907: Rothschild a Jacob Schiff, hlava bankového domu Kuhn, Loeb and Co., v prejave pred newyorskou obchodnou komorou varuje, že:

Buď budeme mať centrálnu banku s dostatočnou kontrolou finančných zdrojov, alebo táto krajina podstúpi najvážnejšiu a najďalekosiahlejšiu peňažnú paniku vo svojich dejinách.

Náhle sa Amerika ocitne uprostred ďalšej typickej radovej Rothschildovcami zosnovanej finančnej krízy, ktorá ako zvyčajne ruinuje životy nevinných ľudí po celej Amerike a prináša miliardy pre Rothschildovcov.

1909: Maurice de Rothschild si berie Noémie Halphenovú.

1911: John F. Hylan, vtedy starosta New Yorku, vyhlasuje:

Skutočná hrozba pre našu republiku je neviditeľná vláda, ktorá ako obrovská chobotnica rozprestiera svoje slizké chápadlá nad našim mestom, štátom a národom. Na čele je malá skupina bankových domov, na ktorej členov sa všeobecne odkazuje ako na medzinárodných bankárov.

Werner Sombart vo svojej knihe Židia a Moderný Kapitalizmus, uviedol, že v roku 1820 začala “Éra Rothschildovcov,” a zakončil to tým, že, “V Európe je len jedna moc a tou sú Rothschildovci.”

1912: V decembrovom vydaní časopisu “Truth, (Pravda)” George R. Conroy píše o bankárovi Jacobovi Schiffovi:

Pán Schiff je hlavou veľkého súkromného bankového domu Kuhn, Loeb, a spol., ktorý predstavuje Rothschildové záujmy na tejto strane Atlantiku. Je opisovaný ako finančný stratég a roky je finančným sprostredkovateľom veľkej sily zvanej Standard Oil. Bol ruka v ruke s Harrimanovcami, Gouldovcami a Rockefellerovcami vo všetkom ich podnikaní pri stavba železníc a stal sa ústrednou silou v železničnej a finančnej moci v Amerike.”

1913: Rothschildovci zakladajú v Spojených štátoch Anti Defamation League (ADL) (Ligu proti Hanobeniu) s úmyslom označiť za “antisemitu“ každého, kto spochybňuje alebo napáda Globálnu elitu. Čo je dosť podivné, v tom istom roku ako robia vyššie zmienené, zriaďujú aj svoju poslednú (fungujúcu dodnes) centrálnu banku v Amerike, Federálnu Rezervu. Kongresman Charles Lindbergh uvádza po prijatí Zákona o Federálnej Rezerve 23 decembra nasledovné:

Tento zákon potvrdzuje najgigantickejší trust na svete. Keď prezident podpíše tento zákon, bude zlegalizovaná neviditeľná vláda peňažnej moci…..Týmto bankovým a menovým zákonom je páchaný najväčší zločin v dejinách. Je dôležité poznamenať, že Federálna Rezerva je súkromná spoločnosť a nie je ani federálna ani nemá žiadne rezervy. Opatrne sa odhaduje, že zisky presahujú 150 miliárd dolárov ročne a Federálna Rezerva nikdy vo svojej histórii nezverejnila svoje kontá.

1914: Rothschildovci už kontrolujú tri európske spravodajské agentúry, Wolff (1849) v Nemecku, Reuters (1851) v Anglicku a Havas (1835) vo Francúzsku. Rothschildovci využívajú agentúru Wolff na vmanipulovanie Nemcov do zápalu vojny. Od tejto chvíle sú Rothschildovci len zriedkakedy zmieňovaní v médiách, pretože teraz už médiá vlastnia.

1918: Rothschildovci nariadia popravu Cára Nikolasa II a celej jeho rodiny v Rusku Bolševikmi, ktorých kontrolujú. Toto je odplata Rothschildovcov (okrem iného) za to, že Cár Alexander II podporoval prezidenta Abraháma Lincolna v roku 1864. Je pre nich veľmi dôležité zavraždiť celú rodinu vrátane žien a detí, aby ukázali svetu, že toto sa stane, ak niekedy skrížite cestu Rothschildovcom.

1919: Po skončení prvej svetovej vojny sa koná Versailleská mierová konferencia, ktorá má rozhodnúť o výške reparácií, ktoré musí Nemecko zaplatiť víťazom. Na tejto konferencii je tiež rozhodnuté o potvrdení Izraela ako židovskej vlasti. Kontrola nad Palestínou je daná Británii. V tom čase tvoria Židia len menej ako jedno percento populácie Palestíny. Hostiteľom tejto konferencie je jej šéf, Barón Edmund de Rothschild.

29 marca prinášajú noviny Times v Londýne správy o bolševikoch v Rusku:

Jednou zo zvláštnych čŕt bolševického hnutia je vysoké percento neruských skupín medzi jeho vodcami. Z dvadsiatich alebo tridsiatich komisárov alebo vodcov, ktorí zaisťujú ústrednú mašinériu bolševického hnutia, nie menej než 75% sú Židia.

Je oznámené, že Rothschildovci sú nahnevaní na Rusov preto, lebo neboli pripravení umožniť im založenie centrálnej banky vo svojom národe. Preto zhromaždili skupiny židovských špiónov a poslali ich do Ruska, aby tam vyvolávali podporu pre revolúciu.

Boli im dané ruské mená, napr. Trocky bol členom prvej skupiny a jeho pôvodné meno bolo Bronstein. Tieto skupiny boli poslané do oblastí po celom Rusku, aby vyvolávali nepokoje a rebéliu. Jewish Post International Edition z 24 januára 1991 potvrdzuje, že Vladimir Iljič Lenin bol židovského pôvodu.

N. M. Rothschild & Synovia dostávajú trvalú úlohu určovať denne svetovú cenu zlata. To sa koná v kanceláriách City of London, denne o 11:00, v rovnakej miestnosti až do roku 2004.

1920: Winston Churchill píše článok do Illustrated Sunday Herald, s dátumom 8 február:

Od dní Spartaka-Weishaupta až ku Karlovi Marxovi a Trockému (Rusko), Bélovi Kunovi (Maďarsko), Rose Luxemburgovej (Nemecko) a Emme Goldmanovej (USA), toto celosvetové sprisahanie na prevrátenie civilizácie a rozriedenie spoločnosti na základe spomaleného vývoja, závistlivej zlomyseľnosti a nemožnej rovnosti neustále rastie… a teraz nakoniec táto skupina výnimočných osobností z podsvetia veľkých miest Európy a Ameriky strhla Ruský národ za vlasy a stala sa prakticky neochvejným pánom ohromného impéria.

1926: N. M. Rothschild & Synovia refinancujú Spoločnosť Podzemných Elektrických Dráh v Londýne, ktorá má rozhodujúci podiel v celom londýnskom systéme podzemnej prepravy.

Maurice de Rothschild má syna, Edmonda de Rothschilda.

1934: Sú reformované švajčiarske bankové zákony o utajení a stáva sa zločinom, za ktorý je možné ísť do väzenia, ak akýkoľvek bankový úradník poruší tajomstvo banky. Všetko toto je prípravou na Rothschildovcami pripravovanú Druhú svetovú vojnu v ktorej ako zvyčajne financujú všetky strany.

Zomiera Edmond de Rothschild.

1938: Rakúsky bankový dom Rothschildovcov vo Viedni, S. M. von Rothschild und Söhne, je zatvorený následkom nacistickej okupácie Rakúska.

1939: I.G. Farben, vedúci svetový výrobca chemikálií a najväčší nemecký výrobca ocele dramaticky zvyšujú svoju výrobu. Táto zvýšená produkcia je takmer výlučne použitá na zbrojenie Nemecka na Druhú svetovú vojnu. Táto spoločnosť bola kontrolovaná Rothschildovcami a mienila použiť Židov a iných nelojálnych ľudí ako otrockú silu v koncentračných táboroch.

1940: Hansjurgen Koehler vo svojej knihe, “Vo vnútri Gestapa,” uvádza nasledujúce o Márii Anne

Schicklgruberovej, Hitlerovej starej matke:

“Malá slúžka…….prišla do Viedne a stala sa domácou slúžkou…….v sídle Rothschildovcov…….a Hitlerovho neznámeho starého otca by bolo pravdepodobne treba hľadať v tomto skvostnom dome.”

Toto potvrdzuje aj Walter Langer vo svojej knihe, “Hitlerova myseľ,” v ktorej uvádza:

“Adolfov otec, Alois Hitler, bol nemanželským synom Márie Anny Schicklgruberovej…….Mária Anna Schicklgruberová žila vo Viedni v čase keď otehotnela. V tom čase bola zamestnaná ako slúžka v dome baróna Rothschilda. Hneď ako jej rodina zistila, že je tehotná, bola poslaná späť domov…..kde sa narodil Alois.”

1943: 8 februára, sionista Izaak Greenbaum, riaditeľ Jewish Agency Rescue Committee, v prejave k Sionistickej Výkonnej Rade prehlasuje:

Ak sa ma spýtajú, či by som dal z peňazí UJA (United Jewish Appeal) na záchranu Židov, budem hovoriť nie a opäť opakujem nie!

A pokračoval tvrdením:

Jedna krava v Palestíne má väčšiu cenu než všetci Židia v Poľsku!

1948: Na jar tohto roku Rothschildovci podplácajú prezidenta Harryho S. Trumana (33 prezidenta Spojených štátov v rokoch 1945 až 1953) dvoma miliónmi dolárov na jeho kampaň, aby uznal Izrael ako suverénny štát.

Potom prehlasujú Izrael za suverénny židovský štát v Palestíne a v priebehu pol hodiny prezident Truman vyhlasuje, že Spojené štáty sú prvým cudzím národom, ktorý ho uznáva.

1953: N. M. Rothschild & Synovia zakladajú British Newfoundland Corporation Limited na získanie 60,000 štorcových míľ pôdy v kanadskom Newfoundland, ktorá zahŕňa elektráreň využívajúcu silu z Hamiltonových (neskôr premenovaných na Churchillových) vodopádov. V tom čase to bol najväčší stavebný projekt, akého sa kedy ujala súkromná spoločnosť.

1955: Edmond de Rothschild zakladá v Paríži Compagnie Financiere.

1957: James de Rothschild zomiera a je oznámené (Rothschildovcami vlastnenými médiami), že odkázal veľkú sumu peňazí pre štát Izrael na stavbu ich budovy parlamentu, Knessetu. Prehlasuje, že Knesset by mal byť “symbolom v očiach všetkých ľudí o večnosti štátu Izrael.”

V Paríži zomiera Maurice de Rothschild.

1962: de Rothschild Frères zakladajú Imétal ako zastrešujúcu spoločnosť pre všetky ich obchodné záujmy v ťažbe minerálov.

Frederic Morton vydáva svoju knihu, Rothschildovci, v ktorej uvádza:

Hoci kontrolujú veľké množstvo priemyselných, obchodných, ťažobných a turistických korporácií, ani jedna z nich nenesie meno Rothschild. Vzhľadom na to, že sú to súkromné spoločenstvá, domy rodiny nikdy nemusia (a ani to nerobia) zverejňovať čo i len jedinú stránku o ich majetku, alebo akúkoľvek správu o ich finančných podmienkach.

Tento prístup odhaľuje skutočný cieľ Rothschildovcov, odstrániť všetku konkurenciu a vytvoriť svoj vlastný svetový monopol.

1963: 4 júna prezident John F. Kennedy (35 prezident Spojených štátov v rokoch 1961 až 1963) podpisuje zákon 11110, ktorý vracia vláde Spojených štátov moc vydávať peniaze, bez toho aby šiel cez Rothschildovcami vlastnenú Federálnu Rezervu.

O menej než 6 mesiacov, 22 novembra, je prezident Kennedy zavraždený kvôli tomu istému dôvodu prečo bol zavraždený Abrahám Lincoln v roku 1865. Chcel tlačiť americké peniaze pre Američanov, v protiklade k ziskuchtivej cudzej elite vojnových štváčov. Tento zákon 11110 je zrušený prezidentom Lyndonom Bainesom Johnsonom (36 prezidentom Spojených štátov v rokoch 1963 až 1969) Edmond de Rothschild zakladá vo Švajčiarsku La Compagnie Financière (LCF). Táto spoločnosť sa neskôr vyvinie do investičnej banky s mnohými pobočkami. Berie si tiež ženu menom Nadine a majú spolu syna Benjamina de Rothschilda.

1967: de Rothschild Frères sa premenuje na La Banque Rothschild.

1968: Zomiera Noémie Halphenová, manželka Mauricea de Rothschilda.

1970: Britský ministerský predseda Edward Heath menuje Lorda Victora Rothschilda za riaditeľa svojej politickej jednotky. Zatiaľ čo je na tomto poste, Británia vstupuje do Európskeho spoločenstva národov.

1973: Vo svojej knihe, None Dare Call It Conspiracy, Gary Allen uvádza:

Hlavným dôvodom pre historické cenzurovanie role medzinárodných bankárov v politickej histórii je skutočnosť, že Rothschildovci sú Židia….

….Židovskí členovia tohto sprisahania používajú organizáciu zvanú Anti-Defamation League (ADL) (Liga proti ohováraniu) ako nástroj na presvedčenie každého, že akákoľvek zmienka o Rothschildovcoch a ich spojencoch je útokom na všetkých Židov. Týmto spôsobom potlačili takmer všetky poctivé vedecké práce na tému medzinárodní bankári a z celej témy urobili tabu na univerzitách. Ktorýkoľvek jednotlivec alebo kniha, odhaľujúci túto tému, sú okamžite napadnutí stovkami kancelárií ADL po celej krajine. ADL prostredníctvom svojich vysoko profesionálnych očierňujúcich kampaní nikdy nedopustí aby pravda alebo logika zavadzali v ceste.

….V skutočnosti, nikto nemá väčšie právo byť viac nahnevaní na klan Rothschildovcov ako ostatní Židia….Impérium Rothschildovcov pomáhalo financovať Adolfa Hitlera.”

Projekty British Newfoundland Corporation a Churchill Falls spoločnosti N. M. Rothschild & Synovia v Newfoundland sú dokončené. N. M. Rothschild & Synovia tiež vytvárajú novú časť tzv. asset management (manažment aktív) spoločnosti, ktorá obchoduje celosvetovo. Z tohto napokon vzišla spoločnosť Rothschild Private Management Limited.

Edmond de Rothschild, pravnuk Jacoba (Jamesa) Mayera Rothschilda, kupuje malomeštiacke vinice Clarke v Bordeaux.

1980: Začína celosvetový fenomén privatizácie. Rothschildovci za ním stoja od samého začiatku, aby sa zmocnili kontroly nad všetkým verejne vlastneným majetkom na celom svete.

1981: Banque Rothschild je znárodnená Francúzskou vládou. Nová banka sa volá Compagnie Européenne de Banque. Rothschildovci následne zakladajú nástupcu tejto francúzskej banky, Rothschild & Cie Banque (RCB), ktorá sa neskôr stane vedúcim francúzskym investičným domom.

1985: N. M. Rothschild & Synovia odporúčajú Britskej vláde privatizáciu Britského plynárenského priemyslu. Následne vláde odporúčajú aj privatizáciu prakticky všetkého štátom vlastneného majetku vrátane Britskej ocele, Britského uhlia, všetkých Britských regionálnych elektrární a všetkých Britských regionálnych vodární.

1987: Edmond de Rothschild vytvára the World Conservation Bank, ktorá je navrhnutá na to, aby prenášala dlh z krajín tretieho sveta do banky a obratom tieto krajiny budú banke dávať svoju pôdu. Dôvodom je, aby Rothschildovci mohli získať kontrolu nad tretím svetom, ktorý predstavuje 30% povrchu Zemskej súše.

1988: Zomiera Philippe de Rothschild.

1989: Londýnski a Parížski Rothschildovci oznamujú uvedenie novej dcérskej spoločnosti, Rothschild GmbH, v nemeckom Frankfurte.

1995: Bývalý vedec na poli atómovej energie, Dr Kitty Little tvrdí, že Rothschildovci už kontrolujú 80% svetových zásob uránu, čo im dáva monopol v oblasti nukleárnej energie.

1996: Amschel Rothschild, 41, je zaškrtený šnúrou vo svojej hotelovej izbe v Paríži. Francúzsky ministerský predseda prikazuje francúzskej polícii, aby uzavrela vyšetrovanie a sionista Rupert Murdoch dáva svojim redaktorom a riaditeľom správ po celom svete pokyny, aby to označili za srdcový infarkt, alebo samovraždu, ak už sa o tom vôbec musia zmieňovať.

1997: Edmond de Rothschild zomiera v Ženeve na emfyzém (pľúcnu chorobu).

1998: Vo Frankfurte, teda meste z ktorého pochádzajú Rothschildovci, je zriadená Európska centrálna banka.

2001: 11 septembra je Britániou, Amerikou a Izraelom zorganizovaný útok na Svetové Obchodné Centrum, na príkaz Rothschildovcov, ako zámienka na odstránenie slobody ľudí po celom svete výmenou za bezpečnosť, presne tak, ako to urobili z ohňom v budove Reichstagu v Nemecku v 30 rokoch. Útoky použijú tiež na získanie kontroly nad niekoľkými národmi sveta, ktoré nedovoľujú zriadenie Rothschildových centrálnych bánk a tak menej ako mesiac po týchto útokoch americké ozbrojené sily útočia na Afganistan, ktorý je jedným z iba 7 národov, ktorý ešte nemá Rothschildovcami kontrolovanú centrálnu banku. Týždeň pred útokmi na WTC je Zim Shipping Company presťahovaná zo svojich kancelárií vo WTC, porušiac svoj kontrakt a stojac spoločnosť 50 000 dolárov. Nikdy nebol uvedený žiadny dôvod, ale Zim Shipping je spolovice vlastnený štátom Izrael. (Rothschildovcami)

2003: Spojené štáty podnikajú útok na Irak, ktorý je teraz jedným zo šiestich národov, ktorý nemá Rothschildovcami kontrolovanú centrálnu banku.

2005: 7 júla je spáchaný bombový útok na Londýnsku sieť metra. Izraelský minister financií, Benjamin Netanyahu, je v Londýne v čase útokov, aby sa zúčastnil ekonomickej konferencie v hotely nad stanicou metra, kde sa majú výbuchy odohrať, namiesto toho však zostáva vo svojej hotelovej izbe, po tom čo je informovaný pracovníkmi izraelskej tajnej služby, že sa očakávajú útoky.

Na celom svete teraz zostáva už len 5 národov bez Rothschildovcami kontrolovanej centrálnej banky: Irán; Severná Kórea; Sudán; Kuba; a Líbya.

Záver

Americká a britská spravodajská služba zdokumentovali dôkazy, že Dom Rothschildovcov a ďalší medzinárodní bankári financovali obe strany vo všetkých vojnách od Americkej revolúcie. Finančník Haym Solomon, ktorý podporoval patriotov v priebehu Americkej revolúcie a neskôr požičiaval peniaze Jamesovi Madisonovi, Thomasovi Jeffersonovi a Jamesovi Monroeovi, bol agentom Rothschildovcov. Ako som sa už zmienil, počas napoleonských vojen jedna vetva rodiny financovala Napoleona, zatiaľ čo druhá vetva podporovala Veľkú Britániu, Nemecko a ďalšie národy.

Rothschildovci pôsobia v oblasti v srdci Londýna, ktorá je známa ako ‚The City‘. Leží na severnom brehu Temže a zaujíma plochu 677 akrov alebo jednej štvorcovej míle (je tiež známa ako „najbohatšia štvorcová míľa na svete“). Je doslova stredom finančného sveta. Všetky dôležité britské banky tu majú svoje hlavné kancelárie, rovnako ako pobočky 385 zahraničných bánk, vrátane 70 zo Spojených štátov. Môžeme tu nájsť Bank of England, burzu, Lloyd’s of London, Baltic Exchange (námorná preprava), Fleet Street (domov nakladateľských a novinových akcií), London Commodity Exchange (obchod s kávou, kaučukom, cukrom a vlnou) a London Metal Exchange. Od zriadenia súkromne vlastnenej Bank of England sa ‚The City‘ stalo miestom s posledným slovom v záležitostiach krajiny, zatiaľ čo ministerský predseda, kabinet a parlament sa stali len fasádou skutočnej moci.

Je známe, že Rothschildovci stoja za zjednocovaním všetkých národov Európy do jedného politického celku, Európskej Únie, ktorý je ďalším krokom smerom k jednotnej svetovej vláde.

Zdroje:

• The Life of Napolean – Sir Walter Scott – 1827
• Coningsby – Benjamin Disraeli – 1844
• The Rothschilds, Financial Rulers Of Nations – John Reeves – 1887
• The Jews and Modern Capitalism – Werner Sombart – 1911
• Pawns In The Game – William Guy Carr – 1937
• Inside The Gestapo – Hansjurgen Koehler – 1940
• Barriers Down – Kent Cooper – 1942
• The Mind Of Adolf Hitler – Walter Langer – 1943
• The Empire Of The City – E. C. Knuth – 1946
• The Jewish State – Theodor Herzl – 1946
• The Curious History of the Six-Pointed Star – G. Scholem – 1949
• Red Fog Over America – William Guy Carr – 1958

Washington je nejhorším nepřítelem lidstva

Paul Craig Roberts( více o autorovi > )

17.4.2014

---

Není tam naprosto žádná demokracie. Volební hlasování jen maskuje vládu hrstky mocných zájmových skupin. Ve dvou rozhodnutích 21. století (Citizens United a McCutcheon) americký Nejvyšší soud rozhodl, že kupování si americké vlády soukromými zájmovými skupinami je pouhým uplatněním svobody projevu. Tato rozhodnutí umožňuje mocným korporátním a finančním zájmům používat své peníze-moc k dosazování vlád, které slouží jejich zájmům na úkor obecného blaha.

Kontrola soukromých zájmů nad vládou je tak naprostá, že tyto soukromé zájmy mají imunitu a nelze je stíhat za zločiny. Na svém rozlučkovém večírku 27. března žalobce Komise pro cenné papíry James Kidney uvedl, že jeho stíhání Goldman Sachs a dalších „bank příliš velkých na krach“ bylo zablokováno nadřízenými, kteří „byli zaměření na získání vysoce placených míst po odchodu z vládních služeb“. Vedení KCP (SEC), řekl Kidney, „nevěří na trápení spokojených a mocných“. Ve své zprávě o rozlučkovém projevu Kidneyho Eric Zuesse poukazuje na to, že Obamův režim vydal dvě podvodné statistiky, kde uvedl stíhání, které neprobíhalo, aby tak přesvědčil důvěřivou veřejnost, že gauneři z Wall Street jsou trestáni (zde).

Demokracie a svoboda si vyžadují nezávislá a agresivní média, nezávislé a agresivní soudnictví a nezávislý a agresivní kongres. Spojené státy nemají z výše uvedeného nic.

Americká média neustále lžou ve prospěch vlády. Reuters nadále uvádí, podvodně, že Rusko napadlo a anektovalo Krym. Washington Post přišel s evidentně podvodnou historkou, danou do novin Obamovým režimem, že masivní protesty na bývalých ruských územích Ukrajiny jsou „najatý dav“ popíchnutý ruskou vládou.

Dokonce ani loutkoví poskoci Washingtonu v Kyjevě tomu nevěří. Představitelé Washingtonem nastolené vlády v Kyjevě uznali potřebu jisté autonomie pro rusky mluvící regiony a zákona umožňujícího referendum, ale tato realistická reakce na šířící se obavy mezi Ukrajinci byla evidentně Washingtonem a jeho médii presstitutek zamlčena. Americký ministr zahraničí John Kerry je nadále vůči ruskému ministru zahraničí hluchý a nadále požaduje, že „Rusko musí stáhnout své lidi z jihovýchodu“.

To, co se děje, je velmi nebezpečné. Washington špatně vyhodnotil svoji schopnost zmocnit se Ukrajiny. Opozice proti americkému uchvácení je v rusky mluvících oblastech téměř totální. Místní policie a bezpečnostní síly přešly na stranu protestujících. Zkorumpovaný Obamův režim a zaprodaná média lžou, že protesty nejsou upřímné a že jsou pouhým divadlem zorganizovaným „Putinem, který chce obnovit sovětské impérium“. Ruská vláda se nadále pokouší konflikt a nepokoje, které hazardní puč Washingtonu v Kyjevě způsobil, ukončit, bez toho, aby musela opětovně absorbovat bývalá ruská území, jak byla nucena udělat na Krymu. Ale Washington ruskou vládu nadále ignoruje a viní z nepokojů zasahování Ruska, ne Washingtonu. zde Viz také zde.

Ruská vláda ví, že Washington nevěří tomu, co říká, a že systematicky provokuje a usiluje o pokračování a zhoršování problému. Ruská vláda by ráda věděla, jakou agendu Washington realizuje. Je Washington ve své stupiditě a velmocenské nafoukanosti arogantní, že není schopen poznat, že převzetí Ukrajiny přišlo nevhod a zvrtlo se? Nechápe snad Washington, že ruská vláda již nemůže akceptovat násilí proti ruské populaci na Ukrajině, stejně jako nemohla akceptovat násilí proti Rusům v Jižní Osetii? Pokud se Washington nevzpamatuje, bude muset ruská vláda poslat své jednotky, jak je musela poslat do Gruzie (zde).

Protože toto je jasné dokonce i blbovi, tak je snad cílem Washingtonu začít válku? Je to důvod, proč Washington hromadí jednotky NATO na ruských hranicích a posílá raketové křižníky do Černého moře? Washington vystavuje riziku celý svět. Pokud Rusko dojde k závěru, že Washington má v úmyslu dotáhnout ukrajinskou krizi do války, místo ji vyřešit, bude Rusko sedět a čekat, nebo zaútočí první?

Člověk by si myslel, že německá kancléřka, britský premiér a francouzský prezident nebezpečí situace uvidí. Možná, že ho vidí. Nicméně je velký rozdíl mezi pomocí, kterou poskytuje zemím Rusko, a pomocí poskytovanou Washingtonem. Rusko poskytuje finanční pomoc vládám; Washington dává pytle peněz jedincům ve vládě s vědomím, že tito jedinci budou s největší pravděpodobností jednat ve vlastním zájmu, místo v zájmu své země. Proto když Washington tlačí tuto krizi do války, evropští politici mlčí. Pokud válka nebude, jediným důvodem toho bude, že Putin přijde s řešením, které Washington nemůže odmítnout, jak to učinil u Sýrie a Íránu.

Je paradoxem, že je Putin vykreslován jako zloduch, zatímco Washington předstírá, že je přeborníkem „svobody a demokracie“. V 21. století nadobyl Washington veškeré znaky diktatury: ilegální a protiústavní popravy občanů bez řádného procesu; ilegální a protiústavní věznění občanů na dobu neomezenou, bez řádného procesu; ilegální a protiústavní mučení; ilegální a protiústavní převozy do věznic v zahraničí; ilegální a protiústavní šmírování; a ilegální a protiústavní války. Výkonná složka rozhodla, že se před právem nebo ústavou nezodpovídá. Nezodpovídající se vláda je diktaturou.

Unaven tím, že je šmírován a je mu lháno, přišel senátní Výbor pro rozvědku s důkladným vyšetřování mučících programů CIA. Toto vyšetřování, než bylo dokončeno, trvalo čtyři roky. Výbor zjistil, jednoznačně, že CIA lhala o rozsahu mučení a únosů, že vězni neprodělávali nějakou mírnou formu „pokročilého vyslýchání“, ale že byli vystavováni brutálnímu a nelidskému mučení, že CIA, v rozporu se svými tvrzeními, nezískala svými závažnými zločiny proti lidskosti ani jednu užitečnou informaci. Prodejné prostitutky v amerických médiích pomáhaly CIA v nepřesném líčení účinnosti a mírnosti gestapáckých praktik CIA. Během celého vyšetřování CIA ilegálně šmírovala osazenstvo senátu provádějící vyšetřování.

Uvidí někdy veřejnost tuto zprávu mimo částí, které unikly? Ne, pokud tomu CIA a Obama mohou zabránit. Prezident „změna“ Obama rozhodl, že je na CIA, aby rozhodla, kolik z vyšetřování senátního Výboru pro rozvědku bude zveřejněno. Jinými slovy, dokud někdo nenechá uniknout celou zprávu, americká veřejnost ji nikdy neuvidí. Avšak „máme svobodu a demokracii“.

Samotný senátní Výbor pro rozvědku má pravomoc celou zprávu odtajnit a uvolnit ji. Výbor by tak měl učinit okamžitě, než budou členové výboru zastrašováni, bude jim vyhrožováno a budou nuceni věřit, že ohrožují „národní bezpečnost“ a poskytují tím oněm postiženým osobám základ pro žaloby.

Americká vláda je nejzkorumpovanější vládou na Zemi. Neexistuje žádné nezávislé soudnictví nebo média, a kongres se podřídil neoprávněným zásahům výkonné složky moci. Podívejme se na soudnictví. Michael Ratner z Centra pro ústavní práva zastupoval otce amerického občana, který byl, jak Obama řekl, zavražděn americkou vládou na základě podezření, že je napojen na terorismus. Když Ratner požádal federální soudy, aby zablokovaly ilegální a protiústavní popravy amerických občanů, bez řádného procesu, federální soudce, který měl případ na starosti, rozhodl, že otec syna, který byl zavražděn, není v pozici, aby předložil případ jménem svého syna.

Poté, co bylo prezidentem „jsem ve vraždění lidí dobrý“ Obamou zmařeno několik životů, Ratner zastupoval příbuzné Obamou zavražděných obětí v žalobách o náhradu škod. Podle amerických zákonů to bylo jasné jako den, odškodnění bylo oprávněné. Ale federální soudce rozhodl, že „vládě musí být věřeno“ (zde).

Jestli má někdo právo nebo ne je zcela na rozhodnutí vlády. Berňák zastává v této záležitosti zcela jiný postoj. IRS může dětem zabavit přeplatky zaplacených daní kvůli dluhu jejich rodičů (zde).

Takže v Americe „svobody a demokracie“ jsou děti zodpovědné, pokud si berňák „myslí“ – není potřeba žádného důkazu – že vypsal rodičům příliš velký šek se sociálními dávkami, ale otec nemá žádné právní oprávnění přednést žalobu, aby americké vádě zabránil v mimoprávním zavraždění jeho syna .

Díky Republikánské federalistické společnosti a republikánským soudcům dokázala Federalistická společnost jmenovat do federálních křesel soudců své lidi, takže federální soudnictví funguje jako ochránce diktatury výkonné složky moci. Ať výkonná složka tvrdí a dělá cokoliv, je to přípustné, obzvláště pokud se výkonná složka začne zaklínat „národní bezpečností“.

V dnešní Americe výkonná složka tvrdí, že „národní bezpečnost“ je umenšena, pokud výkonná složka nemůže operovat ilegálně a protiústavně a pokud se občané nejsou ochotni vzdát všech ústavních práv, aby mohli být učiněni bezpečnými v totálním policejním státu, který šmíruje a dokumentuje každý aspekt jejich života.

Dokonce i Úřad zodpovědnosti vlády (GAO) byl vykleštěn. V r. 2013 Úřad zodpovědnosti vlády řekl TSA, aby zrušila svůj program sledování chování, protože je to plýtváním peněz a nefunguje. Takže co TSA udělala? No, samozřejmě, rozšířila neúčinné vnikání do soukromí cestujících.

To je dnešní Amerika. Přesto však Washington neustále poskakuje a vykřikuje něco o „svobodě a demokracii“, dokonce i v situaci, kdy překonává i ty největší diktatury v lidské historii.

Pouze důvěřiví Američané očekávají, že vůdci a elita, nebo hlasování, něco s institucionalizací diktatury udělají. Elitu zajímají pouze peníze. Dokud systém produkuje více bohatství pro elitu, elitu nezajímá diktatura nebo to, co se děje nám ostatním.

Washington Is Humanity’s Worst Enemy vyšel 13. dubna 2014 na paulcraigroberts.org.

 

• The Rothschilds – Frederic Morton – 1962
• None Dare Call It Conspiracy – Gary Allen – 1972
• Two Rothschilds And The Land Of Israel – Simon Schama – 1978
• A History of the Jews in America – Howard M. Sachar – 1992
• And The Truth Shall Set You Free – David Icke – 1994
• Descent Into Slavery – Des Griffin – 1994
• Jewish History, Jewish Religion – Israel Shahak – 1994
• The Biggest Secret – David Icke – 1999
• The Elite Serial Killers of Lincoln, JFK, RFK & MLK –
• Robert Gaylon Ross – 2001
• Children Of The Matrix – David Icke – 2001
• The Elite Don’t Dare Let Us Tell The People – Robert Gaylon
• Ross – 2004
• Codex Magica – Texe Marrs – 2005

 

Tajná smlouva illuminátské elity

Napsal Svět kolem nás dne 4. duben 2014. Kategorie Kontroverzní realita

 

Tajná smlouva

Iluze, která nastane, bude tak obrovská, že unikne jejich vnímání.
Ti, kdož uvidí, budou považování za blázny.
Vytvoříme oddělená vzezření, aby zabránila možnosti vidět spojení mezi námi.
Budeme se chovat, jako kdybychom nebyli spojeni, abychom udržovali iluzi naživu.
Našim cílem bude vykonat jeden krok za čas, aby nikdy nepadlo na nás samotné podezření. To jim také zabrání vidět změny tak, jak budou nastávat.

 

Budeme vždy stát nad relativním polem jejich zkušeností, neboť my známe tajemství absolutna.
Vždy budeme pracovat společně a zůstaneme spojeni krví a utajením. Toho, kdo promluví, postihne smrt.
Ponecháme jim krátkou dobu života a jejich mysle slabé, i když budeme předstírat, že děláme opak.
Budeme využívat znalostí vědy a technologie lstivými způsoby, takže nikdy neuvidí, co se děje.
Budeme používat měkké kovy, urychlovače stárnutí a sedativa v jídle a vodě a také ve vzduchu.
Budou pokryti jedy kamkoli se otočí.
Měkké kovy budou způsobovat, že budou ztrácet své mysle. Budeme slibovat z našich mnoha stran najít lék, přestože je budeme zahrnovat stále větším jedem.
Jedy budou absorbovány prostřednictvím pokožky a úst, budou ničit mysl a reprodukční systém.
Z toho všeho se budou rodit mrtvé děti, ale tuto informaci budeme skrývat.
Jedy budou schovány ve všem, co je obklopuje, v tom co pijí, jedí, dýchají a nosí.
Musíme být důmyslní v dávkování jedů, neboť mohou dohlédnout daleko.
Naučíme je, že jedy jsou dobré, s veselými obrázky a hudebními tóny.
To pomůže k vůli pomáhat. Získáme je, aby prosazovaly naše jedy.
Uvidí, jak se naše produkty používají ve filmu, postupně si na ně zvyknou a nikdy nepoznají jejich skutečný účinek.
Když zplodí dítě, vstříkneme jedy do krve jejich dětí a a předsvědčíme je, že to je pro jejich dobro.
Začneme s tím brzy, když bude jejich mysl mladá, zaměříme se na to, co děti milují nejvíce, na sladkosti.
Když budou mít zubní kazy, vyplníme jim zuby kovy, které usmrtí jejich mysl a ukradne jim budoucnost.
Až bude jejich schopnost učit se narušena, vytvoříme lékařství, které je učiní nemocnějšími a způsobí další nemoci, na které vytvoříme ještě další léky.
Uděláme z nich naší mocí poddajné a slabé před námi.
Budou vyrůstat deprimovaní, pomalí a otylí a když si k nám přijdou pro pomoc, zahrneme je ještě většími jedy.
Zaostříme jejich pozornost na peníze a materiální statky, takže se mnozí z nich nikdy nespojí s vnitřním já. Rozptýlíme je sexem, vnějšími lákadly a hrami, takže nikdy nebudou sami v souladu s všeobjímající jednotou.
Jejich mysli budou patři nám a oni udělají, co řekneme. Jestliže odmítnou, najdeme způsoby, jak implementovat mysl měnící technologie do jejich životů. Strach budeme využívat jako svou zbraň.
Ustanovíme jejich vlády a uvnitř nich založíme opozici. Budeme vlastnit obě strany.
Vždy budeme skrývat svůj cíl, ale provedeme náš plán.
Naše rodiny se nikdy nebudou mísit s jejich. Naše krev musí zůstat vždy čistá, to je ta cesta.
Donutíme je zabíjet se navzájem, pokud nám to bude vyhovovat.
Budou nám poskytovat svou práci a my budeme prosperovat z jejich dřiny.
Budeme je prostřednictvím dogmat a náboženství držet oddělené od Jednoty.
Budeme kontrolovat každý aspekt jejich životů, říkat jim, co si mají myslet a jak.
Jemně a mírně je povedeme, ale necháme je si myslet, že se vedou sami.
Skrze naše frakce mezi nimi bude rozdmýchávat nepřátelství.
Když se mezi nimi rozsvítí světlo, uhasíme ho výsměchem, či smrtí, tím, co nám bude nejlépe vyhovovat.
Donutíme je vytrhávat si navzájem svá srdce a zabíjet své vlatní děti.
Toho dosáhneme využitím nenávisti jako svého spojence, hněvu jako svého přítele.
Nenávist je zcela zaslepí a nikdy neprohlédnou, že z jejich konfliktů se vynořujeme jako jejich vládci. Budou vytíženi zabíjením se mezi sebou.
Bodou zalití svou krví a budou zabíjet své sousedy, pokud nám to bude vyhovovat.
Budeme z toho obrovsky těžit, neboť nás neuvidí, neboť nás vidět nemohou.
Budeme prosperovat z jejich válek a umírání.
Budeme to opakovat stále znovu a znovu, dokud nebude dosaženo našeho konečného cíle.
Budeme pokračovat v nucení, aby žili ve strachu a zlosti, prostřednictvím obrazů a zvuků.
Použijeme všechny prostředky, abychom toho dosáhli.
Prostředky budou poskytovány díky jejich práci.
Donutíme je nenávidět sama sebe a své sousedy.
Vždy před nimi budeme skrývat božskou pravdu, že všichni jsme jeden. To se nesmí nikdy dozvědět!
Nikdy nesmí poznat, že barva pleti je iluze, vždy si musí myslet, že si nejsou rovni.
Krok po kroku, krok po kroku se budeme blížit svému cíli.
Převezmeme jejich půdu, zdroje a bohatství, abychom nad nimi vykonali naprostou kontrolu.
Donutíme je akceptovat zákony, které jim ukradnou poslední zbytky svobody, které mají.
Postavíme finanční systém, který je navždy uvězní, bude udržovat je samotné i jejich děti zadlužené.
Když budou společně klít, nařkneme je ze zločinů a světu prezentujeme jinou verzi, neboť budeme vlastnit všechna média.
Budeme používat média ke kontrole toků informací a jejich vyznění v náš prospěch.
Když proti nám povstanou, rozmačkáme je jako hmyz, neboť nic jiného nejsou.
Budou bezbranní cokoli udělat, neboť nebudou mít žádné zbraně.
Rekrutujeme některé z nich, aby uskutečnili naše vlastní plány, slíbíme jim život věčný, ale žádný takový nebude, neboť nejsou jedni z nás.
Rekrutové budou nazýváni “zasvěcenci” a budou indoktrinováni věřit falešným obřadům průchodů do vyšších sfér. Členové těchto skupin, kteří se budou domnívat, že jsou s námi v jednom celku, nikdy nepoznají pravdu. Tu pravdu se nesmí nikdy dozvědět, neboť by ji obrátili proti nám.
Za svou práci budou odměněni pozemskými věcmi a skvělými tituly, ale nikdy se nestanou nesmrtelními a nepřipojí se k nám, nikdy nepřijmou světlo a nebudou cestova ke hvězdám.
Nikdy nedosáhnou vyšších realit, neboť zabíjení svého vlastního druhu bude blok k přechodu k osvícení. Tohle nikdy nepoznají.
Ach ano, iluze svobody bude tak obrovská, že nikdy nezjistí, že jsou našimi otroky.
Pravda bude ukryta v jejich tváři, tak blízko se nebudou schopni zaměřit, dokud nebude příliš pozdě.
Až bude vše hotovo, realitu, kterou jsme pro ně stvořili, je bude vlastnit. Tato realita bude jejich vězením. Budou žít v sebe-klamu.
Až bude náš cíl splněn, začne nové éra tyranie.
Jejich mysli boudou spountány jejich vírami, vírami, které jsme ustanovili za pradávných časů.
Ale pokud by někdy zjistili, že jsou rovnocenní, zahyneme.
TOHLE SE NESMÍ DOZVĚDĚT.

Pokud někdy zjistí, že by nás společně mohli porazit, uskuteční akci.
Nesmí se nikdy dozvědět ani to, co jsme udělali, neboť pokud by se to dozvěděli, nebudeme mít prostor utíkat, neboť bude snadné vidět, kdo jsme, až závoj spadne. Naše akce odhalí, kým jsme a oni nás uloví a nikdo nám neposkytne úkryt.
Toto je tajná smlouva, kterou budeme žít zbytek svých současných a budoucích životů, neboť tato realita transcenduje mnoho generací a životních období.
Tato smlouva je zpečetěna krví, naší krví. Námi, těmi, kteří přišli z nebe na Zemi.
O této smlouvě se NIKDY NIKDO nesmí dozvědět, že existuje. Nesmí být NIKDY zapsána či řečena kýmkoli z nás, vědomí toho by bylo příčinou uvolnění hněvu PRVOTNÍHO STVOŘITELE nad námi a my bychom byli vrženi do hlubin, odkud jsme přišli a zůstali tam až do konce času nás samotné.

[zdroj]