Svět ruskýma očima 354

5.6.2016 Outsidermedia

BRICS – bolestivá tříska pro Západ

Jurij Kondratěv
30. května 2016
Američané se snaží přetáhnout na svoji stranu Indii, Vietnam a další země a rozvrátit, nebo alespoň oslabit BRICS. Chtějí si tak pomoci v boji proti Rusku a Číně. O této otázce debatují Sergěj Luněv, profesor katedry orientalistiky Státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) a Alexandr Salickij, vědecký spolupracovník Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů Ruské akademie věd.

S Indií není všechno tak jednoznačné

Američtí zákonodárci nedávno schválili zákon, podle něhož dostala Indie status spojence NATO. Dokonce je přirovnána k Izraeli, což znamená, že ji budou povinni chránit nezávisle na přání prezidenta.
K této záležitosti oba odborníci uvádějí, že Nárendra Módí nikterak nenarušuje status nepřidružení. Indie se nestává vojenským partnerem USA. Mezi Indií a Ruskem probíhá sbližování a také se rozvíjejí vojenské a politické vazby s Čínou. Informace, které se v této věci objevily, je potřeba považovat za předběžné. Indie ještě nic nepodepsala a její zahraniční politika se drží pravidel restrikce na blokovou strategii.

USA a Vietnam se sbližují na protičínské vlně

Obama navštívil Vietnam a sdělil, že Spojené státy zrušily pro Vietnam embargo na dodávky letálních zbraní. Proč již Washingtonu nepřipadají vietnamští komunisté nebezpeční?

Zde hraje svou úlohu psychologické chápání Vietnamu. Američané sice byli ve Vietnamu poraženi, ale dnes je podstatné to, že se Čína stala hlavním konkurentem USA a že Vietnam se posilování Číny bojí. Na tom stojí vietnamsko-americké sbližování. Jak Vietnam, tak Indie rozvíjejí s Ruskem velmi aktivní vojenskou a politickou spolupráci, která je mnohem hlubší než spolupráce s USA.

USA sázejí na podněcování napětí v oblasti Jihočínského moře. Rusko je zastáncem zásady, aby si všechny otázky mezi sebou vyřešily samotné země. Americké zásahy překážejí.  

Útok zaměřený proti BRICS

V Brazílii došlo s pochybnou legitimitou k impeachmentu Dilmy Rousseffové. V Jižní Africe se rýsuje majdan proti Jacobu Zumovi. Indii „lákají“ na stejnou neobvyklou cestu. Vietnam se snaží přesvědčit ke strategickému partnerství.

Takové partnerství by bylo jen do určité míry. V asijsko-pacifickém regionu chtějí USA především obklíčit Čínu. Těžko však budou Vietnam a Indie s nimi vážně rozvíjet vojenskou a politickou spolupráci. Indie na tyto plány rozhodně nepřistoupí.

Uskupení BRICS určitě děsí celý Západ. Je to společenství všech největších nezápadních zemí, kterým nevyhovuje monopol Západu v hospodářském a politickém systému. Z tohoto důvodu se v USA činí veškerá opatření k omezení možností BRICS. Dnes je věc nejasná jen u Brazílie.

V BRICS je nejdůležitější strategický trojúhelník Rusko – Indie – Čína. Tři největší země jsou propojeny stejnými úkoly a cíli v globálních otázkách. Jsou si blízké v postoji ke světovému politickému komplexu. Především zde je základna.

BRICS a další kolektivní formáty, které vytvořily některé země ŠOS, jsou do značné míry orientované tak, aby samostatně v rámci kolektivu rozhodovaly záležitosti regionů. V ŠOS je jasné ustanovení o zadržování nadměrně jednopolárního světa. Daří se to. Jde to s pády a vzestupy, ale jde a bude pokračovat.
 

Vietnam navrhuje Rusku návrat do Cam Ranh

Co musí Rusko udělat?

Pro Rusko jsou Vietnam i Indie důležitými partnery. Ohledně vojenských a politických vazeb Ruska s Indií bylo mnoho pesimistických hodnocení. Nic nebezpečného v tom není. Indie je hlavní odběratel ruských zbraní, přičemž objem nákupu stále roste. Ovšem pokud USA odstraní všechny bariéry na nákup zbraní Indií, může se zde ruský podíl snížit.

Stejně tak s Vietnamem. Nyní navrhl vietnamský velvyslanec Rusku vrátit se do Cam Ranh. Rusko užívá Cam Ranh pro zásobování svých válečných lodí a bombardérů. Loni žádali Američané po Vietnamu, aby tuto základnu uzavřel. Prý tam moc často létají ruské bombardéry. Vietnam jim nevyhověl.

Vojenská, politická a hospodářská spolupráce USA se zeměmi Asijsko-pacifického regionu bude pokračovat, ale to vůbec neznamená, že se z těchto zemí stanou jejich stoprocentní partneři.

Rusko se už stalo protiváhou jednopolárnímu světu a dominanci USA, které se snaží bezostyšně míchat do vnitřních záležitostí jiných zemí a do regionálního poměru sil. Podle A. Salického se jim čelí dostatečně jasně a otevřeně. Takový postoj vyvolává, krom jiného, uznání mnohých veřejných činitelů nejen v zemích BRICS, ale i v Evropě a samotných USA. Je to naprosto patřičný postoj Ruska. V této pevné politice je potřeba pokračovat.

Převzato z Pravda.ru
http://www.pravda.ru/world/30-05-2016/1302212-lunev-0/

 

Nikolaj Starikov: Geopolitika – Ako sa to robí. Exkluzívne ukážky z novej knihy ešte pred jej vydaním

2015-10-25  (23:56)

25.10.2015

Nikolaj Starikov (*1970) patrí k novej generácii spoločensky angažovaných ruských postkomunistických intelektuálov. Ide o publicistu, ktorý od roku 2006 napísal pätnásť kníh (niektoré už vyšli vo viacerých vydaniach) so zameraním na aktuálne témy politického života v Rusku so zdôraznením jeho medzinárodného kontextu. Pútavým spôsobom sa vyjadruje k pálčivým politickým problémom, ostro nastoľuje otázky, ktoré zaujímajú verejnú mienku. Jeho publikácie vyvolávajú živú diskusiu v odbornej verejnosti i v čitateľskej obci

Prinášame vám druhú časť jeho knihy Geopolitika – Ako sa to robí, ktorá vyjde na prelome októbra a novembra vo Vydavateľstve Spolku slovenských spisovateľov. Knihu si môžete objednať na e-mailovej adrese vsss@stoline.sk a predpokladaná cena knihy bude 9,90 eura.

 

Ukážka z druhej kapitoly: Pri prameni prameňov alebo Ako Rusko vstúpilo do svetovej geopolitiky

Ak budeme dejiny vnímať z hľadiska geopolitických termínov a definícií, pomerne rýchlo zhodnotíme konanie štátnych predstaviteľov. Odrazu je jasné, aký prínos znamenal vodca Ruska, ktorý obhajoval záujmy krajiny v tom – ktorom dejinnom období. Základný princíp geopolitiky totiž spočíva v nevyhnutnosti boja morského živlu s pevninským, boja dvoch civilizácií: Mora a Pevniny. V jednotlivých dejinných obdobiach reprezentovali tieto civilizácie rôzne štáty alebo spoločenstvá štátov. Napríklad dnes teda More stelesňuje Severoatlantická aliancia NATO na čele s USA. A Pevninu? Civilizácie Pevniny sú dve – Rusko a Čína.

Čo je hlavnou úlohou civilizácie Mora? Drobením oslabovať civilizáciu Pevniny. Brániť jej v prístupe k morskému pobrežiu. A predovšetkým – nedovoliť jej postaviť loďstvo, ktoré by mohlo konkurovať loďstvu samotného Mora. Civilizácia Pevniny má úplne protikladné záujmy. Smeruje k zjednocovaniu, pohlcuje okolité suchozemské dŕžavy. No predovšetkým – len čo získa prístup k moru, musí okamžite začať budovať silné loďstvo, a pozbaviť tak civilizáciu Mora jeho najdôležitejšej výhody, pozbaviť ho vlády nad Svetovým oceánom, ktorý zo všetkých obmýva a lemuje Pevninu.

Som si istý, že meno vodcu Ruska, ktorý ako prvý naozaj získal prístup k moru a rozbehol výstavbu skutočne mocnej flotily, správne určí väčšina čitateľov. Je to Peter Veľký. No s presne rovnakou dávkou istoty si dovolím tvrdiť, že reálnu podobu činnosti a veľkoleposť jej výsledkov, ktorú táto osobnosť dosiahla, v jej úplných rozmeroch vníma doslova sotva niekoľko solitérov. Samozrejme, Rusko sa usilovalo predrať k moru už skôr, aj iní cári sa usilovali získať prístup k oceánom. Keď sa Peter pokúsil „vyrúbať okno“ do Európy, nerobil teda nič nové. Pokračoval v pláne načrtnutom predchodcami. Petrova veľkoleposť a genialita však spočíva v tom, že bol prvým vodcom Ruska, ktorý pozdvihol na štátnu úroveň princípy geopolitiky. Hoci ich oficiálne nehlásal, hoci si ich uplatňovanie dokonca ani neuvedomoval. Azda intuitívne, no dôsledne konal v súlade s princípmi geopolitiky, ktoré za jeho čias ešte nikto nevyjadril a nesformuloval.

V súčasnosti sa mnoho diskutuje o protirečivých črtách osobnosti prvého ruského imperátora. Konal správne alebo nie? Bolo alebo nebolo potrebné uskutočniť tie či iné činy, rozhodnúť sa takto alebo inak? My ako meradlo na posudzovanie použijeme pravidlá geopolitiky, opodstatnenosť rozhodnutí cára, prezidenta (generálneho tajomníka) budeme hodnotiť práve z ich hľadiska. Pravda býva občas šokujúca. Ak sa budeme držať línie geopolitickej perspektívy pohľadu, pochopíme nielen správnosť cárových skutkov, ale aj skutočné príčiny rozhodnutí druhých hláv štátov, ako i skazonosnosť mylného opovrhovania princípmi geopolitiky. Môžeme to vyjadriť aj úplne presne: každé porušenie zásad tejto vedy spôsobilo Rusku veľké vnútorné i vonkajšie problémy. Každé zlyhanie našej krajiny nevyplýva z ničoho iného než zo zlomyseľnosti či hlúposti zavŕšenej odchýlky od zákonov geopolitiky! Funguje to ako v stavebníctve: ak sa pokúsite ignorovať osvedčené zásady, chybne postavený dom sa zrúti alebo sa začne nakláňať nabok. Preložené do politiky to znamená ekonomické problémy, oslabenie štátnej moci, stratu území, vplyvu a spojencov.

Tým, ktorí majú v úmysle vyčítať Petrovi Alexejevičovi Romanovovi, že nevyhnutnosť flotily pre svoju suchozemskú krajinu pochopil až na druhý pokus, musíme pripomenúť jeden detailík. Pred Petrom túto nevyhnutnosť nepochopil nikto. Ba viac než to – po ňom tiež prestali chápať. Veď i dnes medzi titulkami novín nájdeme: „Kudrin navrhuje znížiť rozpočet na obranu a národnú bezpečnosť.“ Petrovi sa podarilo stať Veľkým, lebo nepočúval žiadneho „kudrina“, hoci som pevne presvedčený, že agentov západného vplyvu, zbabelcov a hlupákov bolo i vtedy habadej. Ruský cár vypočul všetkých, no keďže sa pri konaní riadil geopolitickými záujmami Ruska, bol schopný z našej krajinyVYTVORIŤ jednu z najväčších ríš Európy a sveta. Na vtedajšej ruskej politickej scéne však určite nevystupovali strany, činnosť ktorých otvorene smeruje k ochromeniu obranyschopnosti a brzdeniu rastu flotily i armády. Ako príklad uveďme program strany Jablko (Jabloko), ktorá sa podľa pravidiel demokracie prízračne vznáša od krachu ku krachu vo všetkých možných voľbách. Kto z voličov hlasujúcich za „jablčníkov“ ho vlastne pozorne čítal? Pritom stačí zbežný pohľad a pochopíte, aké zhnité ovocie sa pred vami nachádza: „Sme zástancami princípu nevyhnutnosti integrácie Ruska do svetovej ekonomiky a domnievame sa, že najväčšie nebezpečenstvo Rusku hrozí od jeho nevyriešených vnútorných problémov.“ Znie to pôsobivo a vzletne. No vari členovia strany naozaj veria, že na Rusko zaútočia zlé cesty bok po boku s armádou hlupákov a úplatkárov? Áno, revolúcie v našej krajine vždy čerpali oporu z nevyriešených vnútorných problémov. Lenže vnútorné nepokoje odpradávna nastávali práve počas vojenských operácií štátu. Alebo sa hádam niekto z „jablčníkov“ odváži tvrdiť, že roku 1913 nevyriešené vnútorné problémy neboli, ale sa zjavili roku 1914 a začali rásť? Rusko zatiahli do svetovej vojny práve preto, že v mierových časoch žiadna revolúcia, čiže vnútorný výbuch, po ktorom nasleduje zničenie súpera, nie je uskutočniteľná. A práve preto sa civilizácia Mora usilovala usporiadať prvú svetovú vojnu, ktorou plánovala oslabiť alebo zničiť konkurenčné civilizácie Pevniny, t.j. Rusko a Nemecko.

Chvalabohu, v petrovskom Rusku nepôsobili také strany, ktoré by v rámci svojich programov otvorene hlásali, že na vytvorenie „silnej modernej armády“ je nevyhnutné zníženie jej stavov. Nuž a čo sa týka našej súčasnej flotily, „jablčníci“ vravia priamo, aké opatrenia treba vykonať. Skôr, než si prečítate nasledujúci odstavec, pripomeniem vám, že strategické ponorky vyzbrojené jadrovými zbraňami sú v súčasnosti rozhodujúcou silou, ktorá zabezpečuje pokojné nebo nad našou hlavou. A čo nám o tom vraví jedna z najväčšmi prozápadných, čiže preložené do jazyka geopolitiky „promorských“ politických strán Ruska?

Prerušiť konštruovanie a výstavbu nového typu strategických raketonosných ponoriek. Namiesto toho čo najdlhšie využívať momentálne najmodernejšie raketonosné ponorky a vyrobiť pre ne sadu nových balistických rakiet. Vyradiť staré bombardéry z arzenálu SJAS a využívať ich na bojové úlohy v regiónoch, vrátane využitia presne riadenej munície. Od roku 2015 budú SJAS pozostávať iba z jednej zložky – pozemných MBR rozmiestnených na stacionárnych a mobilných základniach.

Kým vaša „jadrová stolička“ stojí na štyroch nohách, je to fajn. Nepriateľ nie je schopný prekvapivým útokom zničiť všetky vaše jadrové sily. Nemožnosť odstránenia hrozby jadrovej odpovede je najzásadnejšou zárukou mieru. ZSSR disponoval jadrovým arzenálom na súši, jadrovými zbraňami v ponorkách a na bojových lodiach, jadrovými raketami boli vyzbrojené strategické bombardéry. A bola tu aj bojová finta – rakety ukryté v železničných vagónoch. Obrovskou krajinou teda uháňa vlak, ktorý sa navonok ničím nelíši od obyčajnej súpravy s prepravníkmi. Ustrážiť ho je ťažké, nájsť ešte väčšmi. A takýchto vlakov bolo veľa. Potom ich Gorbačov poslal do útrob odzbrojenia. Bez záruk z druhej strany zničil šikovnú a lacnú zbraň. Našej „jadrovej stoličke“ ostali tri nohy. O čo sa teda musia usilovať vlastenci? Čo najrýchlejšie zhotoviť (presnejšie obnoviť) štvrtú. A o čo sa usiluje Jabloko? Zlikvidovať dve ďalšie: nestavať nové ponorky (veď staré sa skôr či neskôr opotrebujú) a odstrániť z arzenálu SJAS ťažké bombardéry. Je jasné, čo sa stane so stoličkou na jednej nohe? Samozrejme, je to jasné. No strany, ktoré pritakávajú Západu, čiže nám cudzej civilizácii Mora, iné návrhy neponúkajú. Ich hlavnou úlohou totiž je pomáhať DRUHEJ civilizácii.

Rozloženie mocenských pozícií v Európe, a teda i v celosvetovom meradle, sa zo dňa na deň naozaj výrazne zmenilo. Víťazom sa všetci klaňajú, porazených za nič nemajú. Uvedené jednoduché pravidlo pocítilo dnešné Rusko naplno na vlastnej koži. Keď Gorbačov zničil ZSSR a Rusko sa stalo podľa západného vzoru demokratickým štátom, rešpekt svetových veľmocí a ich pritakávačov nielenže nevzrástol, ale naopak, prudko klesol. Nasledovali ďalšie požiadavky a obvinenia. A tak to aj ostane, pokiaľ sa opäť nestaneme silnými.

Likvidácia súpera jeho vnútorným rozkladom patrí k základným metódam geopolitického boja. Práve preto geopolitickí súperi zakaždým s radosťou uvítajú akúkoľvek revolúciu v krajine protivníka.

99 percent revolucionárov má určite kontakty s vonkajšími nepriateľmi štátu a čerpá od nich výpomoc prostredníctvom peňazí, zbraní, diplomacie alebo rád. Zvyšné percento sa s cudzincami spája vo fáze rozmachu živelnej vzbury, ktorá síce nastáva veľmi zriedka, no nedá sa vylúčiť. Vonkajší nepriatelia podnecujú svojich agentov spomedzi revolučných elít k činom, ktoré oslabia beztak zmätkom zachvátenú krajinu.

Neľútostné bakchanálie rozdrvia nielen armádu a ekonomiku, ale i konkrétne, schopné, a preto pre cudzinu nebezpečné osobnosti. Niektoré z nich sa, pod kepienkom záchrany pred revolučným terorom, podarí privábiť na druhú stranu. Z uvedeného vyplýva, že revolúcia znamená pre štát smrtonosnú tragédiu, pre jeho nepriateľov výpredaj mozgov, území, výdobytkov.

Pripomeňme si teraz opäť, že v súlade s princípmi geopolitiky je súperom Mora Pevnina. Položte si otázku: čo sa bude v prvom rade usilovať urobiť štát Mora, ak sa mu podarí podnietiť zmätok vnútri štátu Pevniny? Odpoveď znie: zničiť loďstvo. To je prvoradá úloha, všetko ostatné môže počkať. Hlavný cieľ geopolitiky predsa spočíva v tom, aby Pevnina nebola schopná postaviť flotilu, schopnú konkurovať flotile Mora. A z čoho pozostáva flotila? Nuž, nielen z lodí postavených, ale i rozostavaných. A najmä z ľudí, ktorí ju tvoria a ovládajú. Námorných dôstojníkov, inžinierov, admirálov. Práve ich budú v prvom rade likvidovať počas každej revolúcie v pevninskej dŕžave. Uvedieme dva príklady. Revolúciu v roku 1917 v Rusku a vo Francúzsku z roku 1789. Obe krajiny boli v tých časoch najnebezpečnejšími súpermi veľmoci Mora, Veľkej Británie. No a potom v Rusku aj vo Francúzsku vypukli revolúcie. A čo sa v búrlivom období dialo s flotilou? Stavba a údržba loďstva je predsa nielen nákladnou, ale pre štát i nesmierne dôležitou záležitosťou. Každá revolúcia musí obraňovať svoje výdobytky. Flotila sa teda celkom iste bude hodiť.

V predvečer prvej svetovej vojny sa Rusko v snahe nahradiť straty flotily, spôsobené rusko – japonskou vojnou roku 1905, intenzívne venovalo stavbe lodí. Potom vypukol svetový konflikt, takže stavba bojových lodí sa stala ešte aktuálnejšou úlohou. Najsilnejšie a z vojenského hľadiska najdôležitejšie lode boli vtedy dreadghnouty – plavidlá s nesmiernou palebnou silou a obrovským kalibrom zbraní. Názov, používaný ako všeobecné podstatné meno, pôvodne patril iba anglickej vlajkovej lodi Dreadghnout (Neohrozený), postavenej v rokoch 1905 – 1906. Vďaka výdobytkom najnovšej dobovej vedy a techniky boli tieto lode veľmi odolné, takmer nepotopiteľné. Dreadghnouty začali rýchlym tempom stavať vo flotilách všetkých súperiacich krajín. Náklady na ich výstavbu, množstvo použitej ocele a obrnených súčastí boli jednoducho závratné. Ich konštruovanie bolo preto záležitosťou jedinečného majstrovstva, bez šance zmeny na pásovú či masovú výrobu. Zničenie každej takejto lode znamenalo pre ktorúkoľvek z veľmocí veľmi citeľnú, ťažko nahraditeľnú stratu. Lode postavené v „preddreadghnoutovej“ ére sa im vyrovnať nemohli, takže sa okamžite stali zastaralými. To bol však len začiatok. Vývoj obrnených oblúd bol taký dynamický, že o päť rokov sa stala aktuálnou výroba „superdreadghnoutov“, ktoré palebnou silou prevyšovali dreaughnouty prvej generácie viac než dvojnásobne. V čase vypuknutia prvej svetovej vojny búrlivý rozmach bojového loďstva dospel do fázy zostrojenia už tretej generácie dreadghnoutov. Rusko začalo štyri prvé superlode stavať až v lete roku 1909 v Peterburgu. Roku 1912 aj naša krajina postúpila o stupeň v pyramíde konštruovania lodí a pristúpila k zostrojeniu „superdreadnoughtov“. V Peterburgu rozpútali stavbu ďalších štyroch gigantov. Ďalšie štyri dreadghnouty začali stavať pre čiernomorskú flotilu. Takže roku 1914 už Rusko malo dvanásť supersilných bojových lodí v rôznych fázach výstavby. Všetky mali byť do boja pripravené roku 1917. Mimochodom, našli by sa aj menej dôležité na dôvody na zorganizovanie revolúcie, ktorá mala zastaviť prudký rozmach ruskej flotily.

A teraz trochu predbehnime udalosti a položme si otázku: čo sa naozaj stalo s našimi superloďami? Na sklonku občianskej vojny zostali v Rusku iba štyri, z toho iba tri v síce úbohom, no bojaschopnom stave.  Tri a pol z dvanástich. Sotva štvrtina bývalých síl vojnového loďstva. Hľa, výsledok udalostí revolúcie a občianskej vojny. Obrovské náklady v podstate hodené do vody. A čo je najhanebnejšie a najodpornejšie: žiaden z ruských korábov – velikánov nezahynul, ako sa na bojovú loď patrí, v boji. Všetky sa stali obeťami podlej zrady. Na potopenie ôsmich dreadghnoutov by bolo potrebné vyvinúť obrovskú námahu a zorganizovať konflikt celých loďstiev. Financovanie niekoľkých revolučných strán v priebehu niekoľkých desaťročí je v porovnaní s cenou čo aj len jednej superlode doslova kvapkou v mori. Takže revolúcia je ekonomicky veľmi výhodná finta. Ibaže nie pre krajinu, v ktorej sa odohráva.

Ďalšie výňatky z knihy si môžete prečítať v nedeľu 1. 11. 2015 na našom portáli

Predchádzajúcu 1. časť si môžete prečítať TU

 

Znalec Ruska Jaroslav Bašta si po Putinově obsáhlém výstupu všímá zajímavých věcí a dodává, co zásadního ruský vůdce neřekl

17. 4. 2015 7:14

Třináctou „reprízu“ čtyřhodinového maratonu, kdy ruský prezident živě odpovídal na otázky občanů, pro ParlamentníListy.cz podrobně komentuje exministr a bývalý velvyslanec v Rusku Jaroslav Bašta. Na rozdíl od pouhého hodnocení toho, co Putin řekl, se také Bašta zamyslel nad tím, co vůbec nezaznělo, přestože to možná mnozí očekávali – práva krymských Tatarů.

 

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Jiřího Zlatušky (z 8.4.),  (+ z 21.2.), Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Jaroslava Hutky, Pavla Svobody, Miroslavy Němcové, Zdeny Mašínové, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Letos už po třinácté odpovídal ruský prezident Vladimir Putin v rámci „přímé linky“ svým občanům na otázky. Rusové svému prezidentovi, kterému za poslední měsíce důvěřuje stabilně přes osmdesát procent z nich, položili více než tři miliony otázek. A Putin s klidem odpovídal čtyři hodiny v kuse v živém televizním přenosu.

Jak už pro ParlamentníListy.cz uvedla analytička Veronika Sušová-Salminen, která Putinův výstup sledovala, nekonalo se žádné překvapení, ruský vůdce podle ní hovořil celkem konzistentně.

ParlamentníListy.cz nyní přinášejí komentář politika a diplomata Jaroslava Bašty, který kromě svého ministerského angažmá ve vládě Miloše Zemana působil později jako velvyslanec na Ukrajině i v Rusku.

Jaroslav Bašta zmiňuje například pasáž, kdy Putin hovořil o sankcích. „Ruský prezident pohovořil o blahodárném vlivu sankcí, které velmi ulehčují restrukturalizaci ekonomiky i modernizaci státní správy, protože formule ‚je to kvůli západním sankcím‘ nedovolí nikomu změny kritizovat nebo sabotovat,“ píše pro ParlamentníListy.cz Bašta.

A dále vypichuje Putinova slova o tom, že Rusko nemá imperiální choutky a nechce obnovovat impérium. Zato USA prý nepotřebují žádné spojence, ale chtějí vazaly. A vazalem Rusko nebude.

„I třináctá repríza otázek občanů Vladimíru Putinovi ukázala roli, kterou ruský prezident hraje v životě své země. Jeho popularitu lze vysvětlit také tím, že nejen Vladimír Putin, ale i občané RF považují čtyři hodiny milionů otázek a stovky odpovědí za demokratický dialog,“ shrnuje celkově vystoupení prezidenta Ruské federace někdejší český velvyslanec v Moskvě.

 

 

Psali jsme:

• Gita Zbavitelová: Ruská dodávka S-300 Íránu? Moskva opět vzdoruje Západu
• Konflikt na Ukrajině prý nabízí Západu tuto obrovskou příležitost
• V USA prý dobře vědí, co je Zeman zač. A podle exdiplomata už to i dávají najevo
• Otevřený dopis: Češi proti putinovým Nočním vlkům
• Putin: Některým západním politikům cestu do Moskvy Washington nepovolil
• Pochody německých ordnerů před 2. světovou válkou byly také demonstrace síly, napsal komentátor Navara k jízdě Putinových motorkářů
• Kreml chce dohnat Američany i ve vesmíru. V roce 2030 má první Rus vstoupit na povrch Měsíce

 

Celý komentář Jaroslava Bašty pro ParlamentníListy.cz zde:

I letos ruský prezident zopakoval každoroční jarní rituál, kdy odpovídal v přímém přenosu na otázky občanů své země. Obrátilo se na něho něco přes tři miliony zájemců o jeho stanovisko či komentář a na vybrané dotazy odpovídal přes čtyři hodiny. Nejvíce všechny zajímala ekonomika, bezpečnost, zahraniční politika. V odpovědích Vladimíra Putina vedle starších tezí o tom, že Ruská federace potřebuje dva roky na zotavenou, zazněly i velmi optimistické tóny. Týkalo se to posílení rublu, zažehnání hrozby nekontrolovatelné inflace, chválil ruské banky, že se vypořádaly se sankcemi bez potřeby státní pomoci, protože zvládly splatit 160 miliard dolarů půjček, které musely vrátit, a nenarušila se funkčnost jejich fungování.

Ruský prezident pohovořil o blahodárném vlivu sankcí, které velmi ulehčují restrukturalizaci ekonomiky i modernizaci státní správy, protože formule „je to kvůli západním sankcím“ nedovolí nikomu změny kritizovat nebo sabotovat. V tomto ohledu mají opravdu jednoznačný pozitivní dopad. Za zmínku stojí způsob, jakým se vypořádal se stížností na nemožnost splácet hypotéky ve valutě, když rubl ztratil tolik na své hodnotě – občan, který bere výplatu v rublech, ale hypotéku si pořídil ve valutě, vzal na sebe dobrovolně kurzové riziko a nemůže žádat pomoc od státu.

Asi nejzajímavější byly odpovědi na otázky týkající se obecně bezpečnosti, obrany a mezinárodní bezpečnosti. Vybírám: Již Alexandr III. říkal, že jedinými spojenci Ruska jsou ruská armáda a ruské námořnictvo. „Být přáteli a nepřáteli Ruska je stejná čest. Nicméně nikoho z mezinárodního společenství nepovažujeme za své nepřátele a nikomu nedoporučujeme, aby nás považoval za svého protivníka. Nechystáme se s nikým válčit, ale budeme upevňovat svou obranyschopnost natolik, aby si každý rozmyslel s Ruskem bojovat.“

„Nechceme obnovovat impérium, Rusko nemá imperiální choutky, ale chceme zajistit důstojný život i Rusům žijícím za našimi hranicemi…“

Zajímavá také byla odpověď týkající se obnovení normálních vztahů se Západem – „My jsme je nepokazili, jsme pro normální vztahy se všemi státy, na Východě i Západě. Ale oni nepotřebují spojence, chtějí jen vazaly – mám na mysli USA. V takovém systému vztahů Rusko fungovat nemůže. Proto hlavní podmínkou obnovení normálních vztahů je respekt k Rusku a respektování jeho zájmů.“

Putin znovu popřel přítomnost ruské armády na východní Ukrajině. Dodávku protiletadlového komplexu S 300 Íránu zdůvodnil občanskou válkou v Jemenu a zhoršením bezpečnostní situace v regionu. Domnívá se, že tím zabrání další eskalaci konfliktu.

Zajímavá byla i otázka, která „nepadla“, ač ji všichni očekávali – o svobodě slova pro Krymské Tatary.

I třináctá repríza otázek občanů Vladimíru Putinovi ukázala roli, kterou ruský prezident hraje v životě své země. Jeho popularitu lze vysvětlit také tím, že nejen Vladimír Putin, ale i občané RF považují čtyři hodiny milionů otázek a stovky odpovědí za demokratický dialog.

Psali jsme:

• Ukrajinský vládní poslanec projevil radost ze zavraždění opozičníka: Další spodina pryč
• Na Ukrajině byl zavražděn proruský novinář
• Provokace, promluvil Lubomír Zaorálek o jízdě ruských motorkářů
• Ruská propaganda nás poráží. Novináři, která platíme, musí přidat, padlo v Kongresu USA
• Generál Pavel burcuje NATO: Rusům se nesmí ustupovat. Teď můžeme ukázat, že jsme silní
• Padlí hrdinové nekádrují, kdo bude stát vedle Zemana, ty naše vládo jehňat. Lenka Procházková drsně i s dojetím k výročí konce války
• Znevažování role Rudé armády svědčí o hlupství nositelů těchto názorů, napsal publicista
• Jan Ziegler: Jako pod ruskou knutou zničená Abcházie skončí i Krym a východ Ukrajiny