Termín acidobazická rovnováha označuje kombinaci mechanismů zabezpečujících, aby tělesné tekutiny (zejména krev) nebyly příliš kyselé ani příliš zásadité. Náš organismus funguje optimálně pouze tehdy, jsou-li tělesné tekutiny chemicky neutrální či příliš neutrální.

V tělesném metabolismu neboli látkové přeměně dochází ke štěpení cukrů a tuků za současného uvolňování energie. K tomu štěpení a tvorbě energie je nezbytný kyslík a důsledkem je mimo jiné i produkce oxidu uhličitého (když se rozpustí ve vodě, tvoří kyselinu uhličitou) a organických kyselin, jako je kyselina pyruvátová. Jde tedy o metabolické procesy samotného organismu, které způsobují kolísání kyselosti i zásaditosti krve i ostatních tělesných tekutin.

Organismus má pro udržování acidobazické rovnováhy k dispozici tři mechanismy – je to nárazníkový, dechový a ledvinový mechanismus. První z nich, nárazníkový, označuje ty látky v krvi, které usilují o neutralizaci buď kyselých nebo zásaditých odpadních látek. Dechový mechanismus znamená, že rychlejší dýchání zvyšuje odstranění oxidu uhličitého z krve a následkem toho dochází ke snížení kyselosti. Tedy naopak, pokud je dýchání pomalejší, zvyšuje se kyselost krve. Třetí z nich, ledvinový mechanismus označuje schopnost ledvin udržovat stálou kyselost krve prostřednictvím regulace množství kyselých či zásaditých látek vylučovaných do moči.

Poruchy acidobazické rovnováhy se označují jako acidóza (zvýšená kyselost krve) nebo alkalóza (zvýšená alkalita neboli zásaditost krve). Acidóza je vyvolaná nedostatkem zásaditých nebo nadbytkem kyselých látek v krvi. Dělí se na metabolickou a respirační.

Metabolická vznikne jako následek zvýšené produkce kyselin metabolickými procesy. Jako příklad lze uvést ketoacidózu, která je následkem špatně léčené cukrovky. Může ji v menší míře vyvolat i hladovění. Tato forma může být způsobena ztrátou zásaditého hydrouhličitanu (hydrogenuhličitan sodný neboli bikarbonát) při silných průjmech nebo naopak nízkým vylučováním kyselých látek do moči při selhání ledvin.

K acidóze respirační dochází právě tehdy, když se během dýchání z plic nedostatečně odstraňuje oxid uhličitý. Nadbytečný oxid uhličitý zůstává v krvi, mění se rozpuštěním na kyselinu uhličitou a zvyšuje kyselost. Zhoršené dýchání může být vyvoláno různými plicními nemocemi, například bronchitidou, bronchiálním astmatem nebo obstrukcemi dýchacích cest.

Naproti tomu při alkalóze dochází ke zvyšování alkálií (bazí, zásad) nebo ke ztrátám kyselin. U alkalózy existují stejné dva typy jako u acidózy – respirační a metabolická. U metabolické alkalózy dochází ke zvýšení zásaditosti buď nadměrným užíváním antacid (léků na snižování hladiny žaludeční kyseliny) nebo důsledkem silného zvracení. Při respirační alkalóze způsobuje snížení hladiny kyseliny uhličité v krvi silná hyperventilace (volně by se to dalo přeložit jako předýchání či superdýchání). K této situaci může například dojít záchvatem panického strachu, či při velkých nadmořských výškách vlivem nedostatku kyslíku.

Tělo v podstatě nepřetržitě bojuje o udržení pH krve, které je pro něj smrtelně důležité. Proto pH moči vylučované v ledvinách poměrně rychle kolísá podle momentální situace v těle, pH moči zadržované močovým měchýřem je pak zprůměrováním toho, co se vylučovalo ledvinami od předchozího vyprázdnění močového měchýře. I tak je pH moči dynamicky se měnící hodnota, která by se v ideálním případě pohybovat kolem čísla 7 nebo se od něj alespoň vzdalovat co nejméně. To že se tak většinou neděje, ukazuje naše rezervy v životním stylu.

pH moči nás informuje o dvou zdrojích překyselení současně:

1. o tom, jak moc kyselinotvorné či zásadotvorné potraviny po strávení přešly do našeho metabolismu,
2. o tom, kolik kyslíku jsme do těla dodali a kolik kyselého kysličníku uhličitého jsme vydýchali.

Potraviny nedokonale spálené a vydýchané pryč dávají v těle vzniknout různým kyselým zbytkům – především je to kyselina mléčná přímo v buňkách.

Každá živá buňka lidského těla potřebuje ke své existenci stálý přísun energie. O tu se starají geniální nitrobuněčné organely – mitochondrie, které dokáží spalovat glukózu a tuky (v horším případě i aminokyseliny z bílkovin) na energii. Při dostatečném přísunu kyslíku je odpadem kysličník uhličitý a voda, v případě aminokyselin jsou metabolickým odpadem toxičtější dusíkaté odpadní látky.

Pokud má tělo krátkodobý nedostatek kyslíku, umí si s tím sice také poradit, ale té potřebné energie se cukrů a tuků uvolní podstatně méně. Horší je, je namísto bezproblémové vody a kyselého, leč snadno vydýchatelného kysličníku uhličitého, začne ve všech nedostatečně okysličených buňkách vznikat kyselina mléčná a její sloučeniny (laktáty).

Budete-li pátrat na internetu, zjistíte, že vědecký popis těchto pochodů rozšiřuje původní starší jednoduchý chemický popis. Metabolické děje kolem nedostatku kyslíku v buněčných mitochondriích vysvětlují „hlavy pomazané“ velmi složitě na úrovni atomární jako přebytek protonů (H+). Našemu zdraví je však zcela lhostejné, zda se vědci baví o kyselině mléčné, laktátech nebo přebytečných protonech vodíku, protože výsledek je stále stejný. Pokud tělu včas nedodáme chybějící kyslík, dochází k okamžitému útoku na naše zdraví, protože kyselina mléčná přímo uvnitř buňky je pro její vnitřní prostředí poměrně toxická. Tělo má sice řadu ochranných mechanismů, jimiž dokáže tuto toxicitu dočasně snížit přenesením do jiné oblasti a hlavně co nejdříve ven z buňky, ale každý ochranný mechanismus se nakonec vyčerpá.

Málokdo – snad kromě jogínů specializovaných na pránajógu – si uvědomuje, jaké zázraky uzdravení lze zažít s pomalým hlubokým dýcháním. Kdo si z pomalého hlubokého dýchání udělá užitečný koníček, má větší šanci na zdravou dlouhověkost.

Technická poznámka: Z hlediska co nejlepší funkce orgánů by se mělo vdechovat i vydechovat pouze nosem. Nos je mnohem lépe zařízen na čistění, zvlhčování a ohřívání vdechovaného vzduchu. Ale i výdech bychom měli ponechat nosu. Pokud budete ústy vydechovat, zbytečně ošidíte nosní sliznici – během výdechu nosem má sliznice značnou úlevu od „pracovního“ prochladnutí a osychání, protože na ni blahodárně působí vysoká vlhkost a vyšší teplota vydechovaného vzduchu. Nosní sliznice během výdechu mnohem lépe odpočívá, než když vydechujeme ústy, jak se občas nesprávně doporučuje. Jedinou výjimkou je situace, kdy krájíme cibuli – tehdy se vyplatí vdechovat ústy a vydechovat nosem. Pokud se Vám to takhle povede bez jediného chybného nádechu nosem, měli byste nad cibulí méně slzet. Důvod je jednoduchý – spouštěčem slzení je podráždění nosní sliznice.

Kyselost a její opak – zásaditost se udává v hodnotách pH (zkratka od „potential of Hydrogen“ = množství volných iontů vodíku H+). Udává se ve stupnici od 0 do 14. Neutrální je například čistá voda. Její pH má hodnotu 7 a to je hodnota i všech ostatních pH neutrálních roztoků. Má-li roztok hodnotu nad 7, znamená to, že je zásaditý (převažují v něm zásadité látky). Při pH pod 7 jde o roztok kyselý – převažují v něm kyselé látky.

Pro lidský organismus je udržení přesného pH krve otázkou života či smrti (doslova!)
Ideální hodnota pH krve je 7,4 a pohybuje se v nepatrném rozmezí od 7,35 do 7,45. To znamená, že v krvi musí být neustále lehký přebytek zásaditých látek – především jsou to minerály. Tělo tedy musí nepřetržitě a za KAŽDOU CENU udržet pH v nepatrném rozptylu uvnitř těchto hraničních hodnot, jinak umíráme.

Proč jsou slova „ZA KAŽDOU CENU“ zvýrazněna?
Když tělu znesnadníme udržení přesného pH krve, tou cenou, kterou platíme, je postupná ztráta kyselinami doslova „proleptaného“ zdraví. Tělo má sice opravdu úžasné detoxikační možnosti, ale nemohou být přetěžované neustále každý den – pak prostě musí tělo obětovat část sama sebe (níže popsanou demineralizací), jen aby se udrželo na živu – v rozmezí oněch hodnot pH KRVE 7,35 – 7,45.
Prosím nezaměňovat za pH moči, které naopak během dne kolísá ve velikém rozpětí – přesně podle toho, jak s tělem zacházíme.

Čím vším tělo překyselujeme:

Především naším „moderním“ přesněji řečeno sebevražedným jídelníčkem. Leckde na internetu najdete podrobnější seznamy, které potraviny jsou kyselinotvorné, které jsou neutrální a které jsou naopak zásadotvorné. Úmyslně se píše „kyselinotvorné“ a „zásadotvorné“ a nikoliv kyselé či zásadité, protože samotná chuť potraviny není rozhodující. Pro příklad – citron chutná kysele a přesto je to potravina, která tělu pomáhá udržet zásaditější (zdravější) vnitřní prostředí.

Nejnebezpečnější kyselinotvorné potraviny jsou maso, cukr a alkohol.

Maso je dvojnásob nebezpečné proto, že kromě samotného překyselení zanáší organismus ještě tzv. purinovými metabolity, které jsou také schopny vyvolat různá nebezpečná a bolestivá doživotní onemocnění.
Cukr (nečastěji sacharóza) je kromě velmi silného překyselování nebezpečný i tím, že se až příliš rychle vstřebává do organismu a tělo na něj musí velmi dramaticky reagovat – protože i hladina cukru (glukózy) v krvi musí být udržována v určitém rozmezí, i když naštěstí ne v tak těsném a život ohrožujícím, jako je udržení přesného pH.
Alkohol je dvojnásob nebezpečný proto, že (kromě překyselování) i v malém množství poškozuje nervové buňky (především myelinové obaly jemných nervových vláken). Alkohol je agresivní organické rozpouštědlo, které se hodí opravdu jen do průmyslu a nikoliv do něčeho tak složitého, jako je lidské tělo. Aceton také nepijeme.

Jako mnohaletý laktovegetarián si neodpustím poznámku: Běžný evropský jídelníček průměrného všežravce obsahuje mnohem více bílkoviny, než naše tělo požaduje pro své zdraví.

To, co z bílkovin ve skutečnosti potřebujeme, je pouze malá skupina tzv. esenciálních aminokyselin. Při přechodu na zdravější bezmasé stravování jsou jejich dostačujícím zdrojem fermentované (kysané) mléčné výrobky a bílkoviny obsažené prakticky ve všech rostlinných semenech. Z nich absolutně nejzdravější je čerstvě rozmixované lněné semínko = mimo jiné i pro vysoký obsah životně důležitých omega-3 nenasycených mastných kyselin. Semínka jsou kromě obilovin i luštěniny, ořechy, mák, sezamové semínko…

Málokdo ví, že aminokyseliny pro nás vytvářejí i různé s námi žijící bakterie = například ty, co jsou v pravém kváskovém chlebu – což většinou není ta hmota, kterou naše supermarkety za chleba vydávají. Vřele doporučuji prostudovat tento článek s podrobnou informaci o užitečnosti kváskového chleba a také o chemii v dnešních pekárnách (www.hn.ihned.cz/c1-43505500-konec-ceskeho-chleba).

Zpět k překyselování:

Druhým nejdůležitějším zdrojem překyselování je jakékoliv duševní napětí. To vede k závažné nerovnováze v řízení našeho těla – dochází k potlačení aktivity regenerujícího parasympatického nervového systému a k převaze adrenalinového (sympatikotonního) systému = který mimo jiné spouští v těle nadměrnou tvorbu různých kyselých látek, které potřebuje pro domnělý boj nebo útěk.

V průběhu duševní zátěže navíc většina z nás nevědomě potlačuje své dýchání (proto se říká „strachy ani nedýchal“).

Třetí hlavní zdroj našeho chronického překyselování je nedostatečné dýchání. Až příliš často dýcháme nepravidelně, málo a povrchně. Kromě chybějícího kyslíku, který by jinak dokázal spoustu kyselých látek doslova spálit, je druhým důsledkem hromadění kysličníku uhličitého v krvi, který vytváří asi nejběžnější kyselinu naší krve = kyselinu uhličitou.

Pomalé hluboké dýchání dokáže v těle i jiné malé zázraky a tak doufám, že jeho nácvik bude součástí povinné školní výuky – ale nespíše až v nějaké příští civilizaci, která jednou nahradí tu, která zde nezadržitelně vymírá nedostatkem vlastního potomstva.

Kdo chce s hlubokým dýcháním začít teď hned, může si nastudovat třeba tento článek: Karmická medicína 10 – Energetická cvičení (bandhy)

Jak si zkontrolovat stav vlastního překyselení ?
Kupte si pH papírky na kontrolu moči. Kromě těch kombinovaných, co sledují kde co, jsou k dostání i jednoúčelové jen na měření samotné pH. První ranní moč se ještě toleruje v hodnotách pod pH 7, ale přes den musí mít Vaše moč MINIMÁLNĚ pH 7 – ale raději ještě o pár desetin vyšší. Pokud máte v průběhu dne pH moči pod 7, můžete si být jisti, že už teď je Vaše zdraví nějak poškozeno a bude to s Vámi stále horší –  pokud se nezařídíte.
Někdo doporučuje měřit pH slin, ale to osobně nepovažuji za lepší řešení, než je měření moči. Jednak slina nezabíhá do tak varovné vysoké kyselosti a za další před její kontrolou se nedoporučuje dvě hodiny nic jíst a pít (kromě čisté vody) a to je v kolizi s dobrým pitným režimem. Proč čistá pitná voda není pro tělo ideální, to je zas na jiné povídání. (Lež se prostě nestane pravdou jen proto, že ji stále někdo opakuje).

Zrádnost jednoduchých řešení.
Takovým rychlým a jednoduchým řešením je staronové doporučování užívání jedlé sody a dnes i podávání složitějších zásadotvorných směsí různých chemikálií. Tyto minerální zásadotvorné směsi bohužel v některých případech obsahují vápník.

Jednorázově snížit pH krve jen proto, že právě upozornila kontrola moči, že v cévách Vám asi koluje něco, co se poněkud podobá elektrolytu v autobaterii, to je sice lákavé, ale není to nic o trvalé změně dosavadního překyselujícího a sebezničujícího životního stylu.

Pokud budete jíst to, co dosud a pouze přetrvávající přebytek kyselin jen odstraníte zvýšeným přívodem neutralizačních chemikálií obsahujících vápník, tak se Vám takto vzniklé sloučeniny vápníku časem někde nepříjemně připomenou. To proto, že soli kyselin a vápníku jsou dost špatně rozpustné a mají tendenci se z roztoku zase někde vysrážet. Tenhle úkaz nás sice může naplňovat nadšením při návštěvě krasových jeskyní, ale rozhodně není dobré tvořit si v těle „krápníky“ v podobě ledvinových kamenů, kalcifikací cév nebo jako výrůstků na páteři, patách a kolem všech možných kloubů.

Tato námitka se netýká jedlé sody, ta žádný vápník neobsahuje, zato obsahuje sodík, prvek, kterého máme ve stravě i tak nadbytek v podobě kuchyňské soli.

Jak nás zvýšená kyselost poškozuje a pomalu zabíjí.
Prostě tím, že tělo nadbytek kyselých látek samo ihned neutralizuje vším, co je k dispozici = především odebírá tkáním vápník. Například cévy mají velmi jemnou výstelku a opravdu nejsou vhodné pro transport kyselých roztoků. Nadbytečné kyseliny se naváží na vápník v cévní stěně a ta jednak tuhne a jednak na takové postižení reaguje „záplatou“ z cholesterolu.

Vápník ale i další zásadotvorné minerály tělo odebere nejen z cév, kostí, ze zubů a kloubních chrupavek. Nadměrné množství kyselých látek v těle dokáže poškodit jakýkoliv orgán. Nejprve formou desítek různých zánětlivých onemocnění – a nakonec nás zahubí skrze rakovinu, infarkt nebo mozkovou mrtvici.
Který orgán bude napaden a poškozován přednostně – o tom rozhoduje nastavení naší psychiky, a její vliv na funkce jednotlivých orgánů.

Odkyselení organismu by mělo být vždy základním krokem při řešení jakýchkoliv zdravotních problémů. Teprve při dosažení rovnováhy mezi kyselými a zásaditými složkami krve (i všech ostatních tělních tekutin) může tělo mnohem efektivněji využít jakékoliv další kroky na cestě k uzdravení – ať už nám jde o použití detoxikačních produktů (vilcacora) nebo přírodních látek s regeneračním účinkem. Těch je celá řada, a tak zde uvedu jen několik mně nejmilejších: pravý žen-šen (panax ginseng) maca, cordyceps, polygonum mutiflorum, bacopa monnieri.

Také látky s nutričním účinkem (včetně vitamínů a minerálů) mohou tělu mnohem více prospět jen tehdy, není-li překyselené.

Naštěstí si od překyselení – této zřejmě nejčastější a nejzhoubnější odchylky od zdraví – může si každý pomoci sám. Protože to za nás stejně nikdo nemůže udělat. Takže nejrozumnější řešení je, zahájit svoji novou životní etapu a nejlépe hned teď – tím, že ještě s pohledem na tyto řádky začnete pomalu zhluboka dýchat a už nikdy nepřestanete.

Koupíte si selektivní papírky na měření pH, (jiné než selektivní totíž nemají dostatečnou přesnost), postupně změníte celý jídelníček, budete dodržovat pravidelně pitný režim (2 – 3 litry tekutin denně), začnete místo adrenalinových sportů raději chodit na pomalé meditační procházky… A snadno se tak přiřadíte k lidem, kteří po celý svůj prodloužený život nepotřebuji žádnou chemickou ani chirurgickou léčbu…
Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/prekyseleni-organismu-a-zradnost-jeho-jednoduchych-reseni.htm#ixzz3TM9dOiFt

Běžné metody, které se v medicíně používají k určování hodnoty pH a tím k zjišťování kyselosti organismu, nepřináší žádné využitelné výsledky, protože tělo krev natolik ochrání, že jakékoliv odchylky se dají jen zřídkakdy zachytit. Přitom tkáň může být silně překyselená, protože pH hodnota krve se testem ukáže jako neutrální.

Chemická měřicí analýza je poněkud náročná a nákladná. Oproti tomu určení pH hodnoty moče odráží téměř přesně i stav tkáně a je přitom velmi snadno a levně proveditelné. Ideální hodnota tkáně leží mezi pH 7,4 až 7,5, bohužel běžná hodnota často dosahuje sotva 5,5. To znamená, že acidóza (překyselení) se stala pravidlem u většiny lidí.

Díky procesu odkyselování během noci je ranní moč nejkyselejší. Proto slouží jako měřítko. Pokud je její hodnota nižší než pH 7, musí být tělu odlehčeno dodatečným podáním zásaditých látek. Jak dalece důležitá je pro tělo hodnota pH 7,4, dokládá skutečnost, že překyselení krve by vedlo k okamžité smrti. Zdraví kojenci, živení mateřským mlékem, mají moč o pH hodnotě 8 až 8,5.

K pravidelné kontrole míry kyselosti vašeho těla doporučuji používat lakmusové papírky. Dbejte na to, abyste je měli kdykoliv při ruce, a to jak v koupelně či n toaletě, tak i během jakékoliv cesty, aby bylo možné opravdu vždy a všude kontrolovat stav kyselosti. A v okamžiku, kdy hodnota případně poklesne pod 7 jednotek, vezměte si opět plnou čajovou lžičku zásadité směsi. Vaše tělo vám za to poděkuje. Čím zásaditěji se budete stravovat, tím méně budete svému tělu dodatečně pomáhat.

Také zkouška slin přináší potřebné poznatky o pH hodnotě. U zdravého člověka se přibližně pohybuje kolem 7,1. Pokud se po jídle objeví jakýkoliv odklon od této hodnoty, lze z toho rovněž usuzovat, že v těle došlo k překyselení.

Doporučuji měřit pH hodnotu moče několikrát denně, neboť v průběhu dne se projevují zřetelné odchylky. Například ranní moč bývá převážně kyselá, jelikož během noci se tělo snaží přebytečné kyseliny odstranit. Okolo 17 hodiny bývá naopak nejvyšší přísun zásaditých látek. Pokud je tomu jinak, je nejvyšší čas, abyste tělu pomohli.

Šest stupňů překyselení podle MUDr. Worlitschka

1. Ideální stav
V tomto případě panuje rovnováha mezi kyselinami a zásadami a vyskytuje se dostatečné množství pufrů, látek, které vyrovnávají výkyvy v poměru kyselin a zásad vznikajících příležitostně během jídla.

2. Skryté překyselení
Jedná se o latentní acidózu. Krev má s ohledem na svoji vysokou schopnost regulace ještě stále dobrou pH hodnotu, avšak „zásobárny“ se již zaplňují zbytky kyselin. V tomto stadiu zaznamenávají odborníci zrádné příznaky zpravidla u pacientů, kteří se necítí výslovně nemocně a stěžují si pouze na nevysvětlitelnou únavu, tlak v oblasti žaludku, případně zácpu.

3. Přechodné překyselení
V tomto případě se jedná o akutní acidózu. Pod tímto označením rozumíme posun v acidobazické rovnováze, jenž muže být způsoben jakýmkoliv infekčním onemocněním. Infekce totiž nutí tělo k takovým protiopatřením, jako je např. horečka, průjem, záněty či zvýšené vylučování moče – všeobecné stavy, jež jsou vyvolány nebo zesíleny kyselou látkovou výměnou. Po překonání původce nemoci se látková výměna opět normalizuje – pokud jsou ovšem k dispozici dostatečné zásadité rezervy. Při jejich nedostatku má organismus sklon opětovné infekci, která znovu vyvolává již uvedené „kyselé“ reakce.

4. Chronické překyselení
Tato chronická acidóza se projevuje v dramatických podobách onemocnění, jejichž původ bývá částečně připisován „neznámým“ příčinám – jako např. u revmatismu.

5. Místní překyselení
K projevům tzv. lokální acidózy patří např. srdeční či mozkové příhody. Jejich příčinou mohou být jednak problémy krevního oběhu způsobené kyselou „sraženinou“ červených krvinek, arteriosklerózou, zvýšeným množstvím fibrinogenu, jenž ovlivňuje vytváření krevních sraženin, jednak i nedostatečný přísun kyslíku v důsledku oslabeného krevního průtoku. V nejhorším případě, kdy dojde k cévnímu uzávěru, jsou části srdečního svalu nebo mozku zcela „odpojeny“ od přívodu kyslíku. Tkáň se udusí a umírá.

6. Kyselá smrt
Konečná „kyselá smrt“ může mít různé podoby – od selhání ledvin přes smrtelný infarkt a rakovinu až po diabetické kóma.

Vypadá váš jídelníček a životní styl následovně? vaše zdroje bílkovin jsou výhradně maso, uzeniny, sýry, mléko, mléčné produkty, ryby a vejce denně konzumujete produkty z bílé mouky a bílého cukru ovoce a zelenina je jen občas bylinky a klíčky chybí nepravidelnost v jídle jíte často pod stresem a málo stravu rozkousáváte na procházky a sport není čas dopujete se prášky občas někdy připojíte alkohol ze stresových situací nevycházíte často se v noci budíte Jestliže jsou vaše zvyklosti totožné s výše uvedenými, tak vás mohu ujistit, že vaše tělo trpí silným překyselením.

Latentní překyselení se stalo civilizační chorobou
Základem zdraví je vyvážený poměr kyselin a zásad v těle. Tento poměr měříme hodnotami pH. Konstantní tedy vyvážený stav kyselin a zásad je důležitý pro kvalitní průběh všech biochemických a enzymatických reakcí v těle. Např. naše kosti jsou důležitou zásobárnou bází. V případě převahy kyselinotvorných potravin, uvolňují naše kosti nasbírané minerály pro neutralizaci velkého množství kyselin. Tato reakce těla se snaží udržet jakousi přirozenou rovnováhu kyselin a zásad. Bohužel nic nejde do nekonečna. A jestliže naše strava je zdrojem neustálého příjmu kyselinotvorných potravin, naše zásoby minerálů v kostech velice rychle začnou mizet. Výsledkem je velmi rozšířené onemocnění OSTEOPORÓZA. Samozřejmě nerovnováha neovlivňuje negativně jenom naše kosti. Např. v tlustém střevě je vyvážené a standardní pH velmi důležité pro udržení správného počtu střevní mikroflóry, která se stará o kvalitu našeho imunitního systému. Při oslabení střevní mikroflóry náchylnost k infekcím rapidně stoupá. Velmi kyselé vnitřní pH je přímo ideálním prostředím pro rozvoj NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ.

Jak kyselí jsme doopravdy?
Jedna z nejjednodušších metod je měření pH moči lakmusovými papírky během několika dní. Papírky jsou k dostání na www.prozdravi.cz a obsahují indikátor, který se močí zbarví nebo zůstane bez barevné změny. Nezbarvení proužku signalizuje na silné překyselení organismu. Zbarvení proužku do zelenomodra ukazuje na basické pH. Měřte si hodnoty pH moči několikrát denně a několik dní po sobě.

Jenom tak se vám podaří získat ideální obraz o vašem poměru kyselin a zásad v těle. Ranní moč bývá kyselejší v důsledku detoxikační činnosti orgánů přes noc. V průběhu dne v závislosti na stravě by mělo pH stoupat.

Ideální hodnoty pH moči v průběhu dne

Jak můžeme překyselení zabránit?

• pomalu a s požitkem jíst
• součástí každého jídla, by měla být zelenina nebo ovoce
• dostatečný pitný režim
• nejíst pozdě večer
• něco sladkého jako občasná odměna (méně je více)
• místo produktů z bílé mouky konzumovat celozrnné obilniny a celozrnné pečivo (vločky, pohanka, jáhly, quinoa, kuskus, bulgur, zelené zrno, celozrnná rýže, polenta)
• k živočišné bílkovině jíst vždy min. 2 pěsti zeleniny
• vedle živočišné bílkoviny často konzumovat rostlinné varianty bílkovin (tofu, luštěniny, semena a ořechy)
• používat hojně omega – 3 oleje řepkový, sezamový, lněný, ořechový, dyňový a omega – 6 olivový olej
• při přípravě pokrmů používat hojně bylinky a koření
• často konzumovat houby (hlíva ústřičná, žampiony, lesní houby)
• pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu
• alkohol výjimečně
• nekouřit!!!

Nezapomeňte jedno sousto 30 – 40x pokoustat před tím, než je polknete. Možná na poprvé se vám to nepodaří, ale s trochou snahy to bude lepší a lepší. Uvidíte sami, že dobře poukousaná strava podporuje kvalitní zažívání a přináší jedinečný chuťový zážitek.

Hodně zdaru v boji proti kyselinám!

Ústředním tématem všech tradičních a dlouhodobě osvědčených systémů léčby, jako je čínská medicína nebo ajurvéda, je rovnováha v organizmu. Je-li narušena, člověk onemocní. Číňané tomu říkali Jin a Jang. Dnešní doba si také našla svou terminologii. Říká se jí rovnováha pH, neboli kyselého a zásaditého v těle.

Vodíkové a hydroxylové  ionty je možno změřit elektronickým pH metrem nebo lakmusovým papírkem, když na něj hned po ránu, sotva se probudíme, plivneme…  A tak si snadno ověříme, jak na tom, co se týče rovnováhy Jin a Jang, jsme. Západní zdroje, americké a německé, uvádějí, že tzv. acidosou neboli vychýlením do kyselé polohy, trpí 80 % všech lidí. Je to způsobeno zejména převažující okyselující stravou a také příliš akčním a nervy drásajícím způsobem života i myšlení. Na jedněch amerických webových stránkách jsem nalezl údaj, že tím, co nejvíce přispívá k alkalizaci těla, neboli k vyvážení převažujících okyselujících vlivů, je meditace. Alkalického není v našem kyselém světě nikdy dost.

Na stránkách Dr. Tulia Simonciniho www.curenaturalicancro.com zjistíte, že tento italský onkolog již 15 let léčí úspěšně až s 90% uzdravením rakovinu jedlou sodou. Je zjištěno, že rakovinný nádor prosperuje a vzniká vždy v silně kyselých tkáních. Také sliny rakovinou nemocných lidí mívají mnohem méně než správných a zdravých 7,1 pH, což ukazuje na celkové převážení organizmu do kyselé oblasti.

Každý homeopat to zná ze své praxe: někteří se po léku vyvíjejí zázračně a rychle se zbavují chronických nemocí, zatímco jiní jdou kupředu jen velmi ztěžka, a jiní vůbec ne. Mnohé nemoci, jako rakovina, diabetes, roztroušená skleróza apod. mají přímou spojitost s poklesem pH. Jakmile se nám podaří trvale převážit pH na mírně alkalickou stranu, ustupují. To však často není snadné. Kyselé úsady v těle jsou zakonzervovány v tuku, kloubech a v buněčných stěnách a jejich neutralizace a vyplavení může trvat mnoho měsíců.

Jsou tři jednoduché prostředky, jak vyvážit organizmus: Strava, jedlá soda a elektrolyzovaná voda. A jeden prostředek obtížně dostupný: zklidnění života a meditace.

Dávám nyní svým homeopatickým klientům s doporučením léku nebo s autopatickou lahvičkou často ještě tabulku stravy, jíž se mají podle svých možností a vůle řídit. Najdete ji na konci článku.

Pokud vyvažování stravou není dost úspěšné, doporučím, aby si dávali do sklenice vody jednou až třikrát denně půl čajové lžičky jedlé sody (jak nám o tom vyprávěl na své přednášce dr. Murphy). Těm, kdo se nebojí nakupovat na internetu, pak doporučuji, aby si pořídili ionizér vody, produkující vodu s pH 9,5 a tu pak pili po libosti. Když napíšete do googlu „water alkalizer“, objeví se vám mnoho desítek zahraničních prodejců.

Moje filosofie věci je, že člověk stojí na průsečíku sil – těch působících zespoda, to jest materiálních a těch působících shora, to jest jemnohmotných. Je často třeba mu pomoci z obou stran, stravou i homeopatií, zvlášť když je na tom opravdu špatně.

Tabulka alkalizující a okyselující stravy:

Potraviny zvyšující pH – a tedy zásaditost (od nejúčinnějších k těm méně):

• jedlá soda,
• rozinky, sušené fíky, okurky, špenát, zázvor, celer, brokolice, kapusta, petržel,
• mrkev, pampelišky, zeleninová nať, kedluben, černý rybíz, citrón,
• čistý lecitin, houby, květák, meloun, mango,
• řepa, ředkev, ředkvička, česnek,
• hlávkový salát, černá melasa, olivy, jablečný ocet, rajčata,
• sojové boby, pomeranče, cibule, zelené fazole (lusky),
• banány, hrušky, jablka, maliny, meruňky, třešně, další ovoce, lískové ořechy,
• brambory, zelený a bylinný čaj, kefír.

Potraviny snižující pH a způsobující kyselost (v pořadí od těch nejvíc okyselujících k těm méně):

• vepřové, telecí, rýže tmavá, králík, mořští raci, hovězí, ústřice, uzeniny, soft drinks
• ryby, jiné maso, vajíčka, likéry, čokoláda, tvrdý a uleželý sýr, krocan, kuře,
• oves, čaj černý, perlivé nápoje,
• chléb, margarín, vlašské, burské a kešu ořechy, další obilniny, těstoviny, bílá rýže
• pitná voda při spodní hranici normy (norma 6,5 -9,5 pH) nebo pod ní
• tvaroh a čerstvý měkký sýr, kokosový ořech, mandle, máslo a smetana,
• syrovátka, kravské a kozí mléko, fazole, čočka, víno, káva, pivo

Potraviny uvedené tučně kurzívou zanechávají silnou kyselou stopu v organizmu. Okyselující potraviny na spodních řádcích se blíží neutralitě a nepředstavují (při střídmé konzumaci) z hlediska pH problém.

Nejvhodnější z olejů je olivový – oleje jsou převážně neutrální.

Další okyselující faktory: Kouření, velká a dlouhotrvající námaha bez odpočinku (soutěžní sporty, přepracování atp.) stres, strach, drogy, smog a elektrosmog.
Další alkalizující faktory: Meditace, odpočinek, harmonie, rozumné cvičení a rekreační sport, procházky, relaxace.

pH sliny měřené ráno po probuzení lakmusovým papírkem – jeho rozsah 6,0 – 7,5 pH apod. Nejprve odplivneme, měříme čerstvě vytvořenou slinu, optimálně nemá klesat pod 6,8, pokud klesá pod 6,3, jedná se o acidosu, která je podstatným udržujícím faktorem chronických nemocí (nerovnováha jin a jang). Nejlépe (u zdravých, vyvážených lidí) bývá pH sliny 6,8 i více, slina dobře vyjadřuje stav pH v buňkách těla.

OBECNĚ:

Potraviny, zanechávající v těle zásaditou stopu:

• všechna zelenina,
• ovoce,
• jedlá soda – půl čajové lžičky do vody 1x až, na omezenou dobu, 4x denně  u dospělých osob.

Potraviny způsobující v těle okyselení:

• všechno maso,
• rýže a obilniny,
• černý čaj, perlivé nápoje.

Autoimunita, proces, kdy tělo z „nepochopitelného důvodu“ začne ničit samo sebe. Proč? Co je zde příčinou? Jako bychom se my samotní vědomě odsuzovali k zániku, ničili buňky tím, že jiné z nich naprogramujeme k bojovné reakci, jež je však tolik chybná. Úkolem našeho imunitního systému je správně odlišit vetřelce od pana domácího. To, co vyhodnotí jako cizí a nebezpečné, zneškodní. Neškodné nechá volně plynout. Občas však dochází k fatální chybě, imunita, která je znovu a znovu zkoušena různými alergeny (ať už lepek či laktóza), stresem, pocity, kterými člověk sám na sebe doslova útočí. Jednou tu jednoduše pohár trpělivosti přeteče, organismus zaútočí, aby tu pak příliš pozdě účtoval a narovnával pokřivenou hůl.

Co pak? Jak se z toho bludného kruhu neustálých bolestí, neklidu, nepříjemných medikamentů vymanit? Ti, kteří tu kráčejí s diabetem 1. typu, autoimunitním zánětem štítné žlázy, sklerozou multiplex, revmatoidní artritidou, celiakií a dalšími, dalšími podobnými neduhy, by mohli sáhodlouze vyprávět. V prvé řadě se objeví prazvláštní únava, člověk je vyveden ze svého běžného denního rytmu a klidu, naprosto přirozené úkony se náhle stávají nemyslitelné, než se na vše skutečně přijde, lékaři si nás většinou přehazují jako horký, nepoddajný brambor.

Sama jsem si užila své, autoimunitní zánět štítné žlázy, posléze diabetes 1. typu, který byl jen vyústěním toho, že jsem stále dokola opakovala jedny a tytéž chyby. Tehdy jsem byla dítě a život mne na onu cestu ještě nedokázal přivést. Tehdy mi bylo třeba ještě něco pochopit. Nyní již vím a za vše předchozí jsem tolik vděčná. Pojďme se tedy společně podívat na to, co mi zde od první chvíle začalo fungovat, co mé tělo zklidnilo, navrátilo onu ztracenou rovnováhu. Jedním z kroků byla strava, prostřednictvím které jsem si došla až ke své podstatě, ke své životní pravdě, že tu netřeba za ničím se hnát. Ne rychleji, než nám stačí dech. Ona touha po dokonalosti, vypadat v očích druhých lépe, než je zvykem… A tak běžíme, běžíme s větrem o závod, kdy nás pak již nezastaví ani malé zvonečky, které tu v každém z nás, umíme-li naslouchat, začnou bíti na poplach. Život tu přeci není dostihová dráha, učme se zpomalit, naslouchejme sobě, jeden druhému, zamilujme si ticho. I to je totiž součástí krásného života.

Autoimunita, to je zánět, zánět, kterým rozumíme obrannou reakci živého organismu na různé druhy poškození. Příroda je vskutku mocná a tak, některé z potravin, které v ní najdeme, můžeme zařadit mezi ty s nálepkou protizánětlivé.

Kurkuma

Žlutá díky silnému barvivu kurkuminu, ve 100 g kurkumy jej najdeme 3-5 g. Jedná se o přírodní látku, jež má pozitivní vliv na rakovinu a stovky dalších neduhů, mezi které patří právě záněty, poškození DNA, peroxidaci lipidů, choroby jater, diabetes, Alzheimerova choroba a další. Kurkumin dále zabraňuje ucpávání cév, nadměrnému výskytu triglyceridů v krvi, snižuje riziko infarktu.

Výzkumy ukázaly, že při akutních zánětech je kurkuma účinnější, než aplikace kortikosteroidů. Jak s ní však naložit? Nejprve si ujasněme, že všechny potraviny jsou zároveň lékem a že tu tedy netřeba nic přehánět. Kurkuma je skutečně natolik silná, že při jejím předávkování by se mohly objevit žaludeční potíže. Kontraindikace platí také pro žaludeční a dvanácterníkové vředy.

Pokud jsme si však již zvykli na jeden velký zeleninový salát za den, přisypme do něj půl čajové lžičky kurkumy a promíchejme s ostatními bylinkami. Případně přidejme do rýže, do jáhel, do všech příloh, které tu uchystáme naslano.

Omega 3 a 6 nenasycené mastné kyseliny

Lidské tělo si je schopno vytvořit všechny mastné kyseliny, až na dvě jediné, kterými jsou omega 3 a 6. Protože jsou nezbytné, je třeba na ně myslet a zahrnout je tak do stravy.

Jejich benefity:

• regulace krevního tuku a tlaku,
• snižují výskyt srdečních chorob,
• chrání nás před aterosklerozou,
• regulují záněty,
• zmírňují onemocnění dráždivého tračníku,
• tvoří podstatnou část buněčných membrán,
• kontrolují nervové přenosy ovlivňující náladu, poruchy emocí a pozornosti,
• tvarují struktury pleti a vlasů aj.

Najdeme je především v rybách, avšak, já zmíním ještě jednu plodinu, která je na omega 3 a 6 NMK nesmírně bohatá. Není jí nic jiného, než lněné semínko. S tím úspěšně experimentovala i německá biochemička Dr. Johanna Budwig, která byla sedmkrát nominována na Nobelovu cenu, tu však, díky vyšším zájmům farmaceutického lobby, nikdy nedostala. Během svých výzkumů studovala tisíce vzorků krve pacientů, kdy objevila rozdíl spočívající v tom, že v krvi zdravých lidí se nachází mnohem vyšší koncentrace omega 3 nenasycených mastných kyselin, než u pacientů, které tu navštívila nemoc. Po dalších experimentech přišla také na to, že ono vyvážené množství omega 3 NMK obsahuje lněné semínko. Semínko, které má v české zemi tisíciletou tradici. Při léčbě je nejúčinnější lněný olej, na omega 3 velice bohatý v kombinaci s tvarohem. Tato souvztažnost umožňuje rozpouštění tuku ve vodě, takže je tělem absorbován rychleji. Takto upravený pak může prostoupit i do nejmenších kapilár, rozpustit jakýkoli nevhodný tuk a pročistit žíly a tepny.

Můj osvědčený tip

• 120 g plnotučného tvarohu (nízkotučný obsahuje jen minimum omega 3)
• 40 g lněného oleje
• 30 g lněného semínka, které rozemeleme na prášek těsně před konzumací
• česnek
• petrželová nať

Vše tedy rozmixujeme na velmi hladký krém a posypeme zelenou petrželkou. Pomazánku lze namazat na dobrý žitný chléb, případně na plátek kedlubny, okurky, či jen tak nabírat mrkví, kterou jsme nakrájeli na tenké hranolky.

Dalším z pomocníků je rovněž slunce, které celkový léčivý efekt ještě více umocní. Proto, můžeme-li, vyběhneme každý den alespoň na chvíli pochytat něco z těch teplých slunečních paprsků a dovolme tak našemu tělu se tu skutečně uzdravit.

Třešně

Letos to již nestihneme, ovšem příští léto si jich dosyta užijme. Proč? Pod svou červenou slupkou, ale také uvnitř ní, ukrývají takovou spoustu sloučenin, které se vyznačují silnými protizánětlivými a protirakovinnými účinky. Najdeme zde kupříkladu flavonoid quercetin, jež vykazuje silné protizánětlivé vlastnosti. Další zdraví prospěšnou látkou je zde kyselina ellagová, jež v těle spouští apoptózu, buněčnou smrt rakovinných buněk, aniž by měla vliv na buňky zdravé. Ráda ještě zmíním, že 200 g třešní denně významně snižuje hladinu kyseliny močové v krvi. Pokud již třešně, tak opravdu ze své zahrádky, případně ze zahrady někoho, kdo neužívá pesticidů. Na seznamu potravin, které jsou nejvíce zatíženy chemickými postřiky, totiž zaujímají smutné dvanácté místo.

Listová zelenina

Listovou zeleninu pokládám za základ. Její doporučená denní dávka by se vešla, pokud ji natrháme, do třech 250 ml hrnečků. Jeden z nich můžeme přidat do ranního smoothie, část třeba odšťavnit, přidat do zeleninového salátu, jež by měl tvořit základ našeho jídelníčku. Česká populace listové zelenině příliš nedá. Raději zvolíme rajčátko či okurek, protože s listovou zeleninou neumíme pracovat. Uchystat zvládneme ještě hlávkový salát, kolik z nás však využívá rukolu, polníček, pekingské zelí, římský salát, čekanku, mangold, kolik z nás využívá volně rostoucí bylinky, jako je jitrocel, pampeliška, jako je silně protizánětlivý medvědí česnek? Přitom ten mne dokázal postavit na nohy jako jeden z největších siláků.

Medvědí česnek

Roste od února do května, kdy zelené lístky sbíráme do doby, než provoní květem. Poté chřadnou a ztrácejí svou životodárnou sílu. Již ve 100 g najdeme 150 mg vitamínu C, což téměř jednou tolik převyšuje doporučenou denní dávku. Významný svým obsahem jodu a aliinu, který najdeme rovněž v klasickém paličkovém česneku a cibuli. Ve svém čerstvém stavu se jedná o silně protizánětlivou bylinku s fungicidními a baktericidními účinky, ničící plísně, bakterie, ale také mykózy. Lze jej užívat také při střevních chorobách, kdy mimo jiné, léčí také střevní parazity. Ulevuje od nadýmání a křečí v zažívacím traktu. Léčí kandidu. Letos na něj už nevyběhneme, příští rok si jej však snažte namrazit, případně nasušit, abyste jeho léčivou sílu mohli využít v měsících, kdy již neroste.

Mrkvová šťáva

Při autoimunitních poruchách doporučuji všeobecně navýšit konzumaci mrkve, celeru, petržele a řepy. Pokud je budeme odšťavovat, zkusme k nim přidat také kousek zázvoru, krásně nás prohřeje a navíc, řadí se mezi další z protizánětlivých potravin. V počáteční fázi svého diabetu 1. typu jsem s mrkví skutečně nešetřila. Brzy se stala běžnou součástí mého jídelníčku. Kromě hezkého množství betakarotenu v ní najdeme také vitamíny skupiny B, dále vitamín C, E a K. Díky vápníku a zásaditému charakteru napomáhá uchovat naše zuby a kosti pevnější. Předchází zánětům krčních mandlí, nosních dutin, celkově posiluje, čistí játra. Což u autoimunitních poruch rovněž vyzdvihnu. Mimo to v ní najdeme rovněž i selen, silný antioxidant, draslík, hořčík, železo, měď, fosfor, jód a kobalt. Osobně si již nedokážu představit svůj den bez sklenice mrkvové šťávy s kouskem zázvoru a troškou skořice, kterou do nápoje pokaždé přimíchám.

Krom toho bych ještě ráda vyzdvihla:

• zásaditý charakter stravy, kdy vyloučíme, dnes bohužel zcela běžné kyselinotvorné potraviny s přemírou lepku, jako je bílá mouka, pečivo, knedlíky, spousta sušenek, dále maso, kromě kvalitních ryb, bílý, ale také třtinový cukr, který se ve výsledku chová stejně jako ten řepný, alkohol,
• snižme příjem nasycených tuků, upřednostňujme příjem těch nenasycených, z kvalitního oleje, semínek,
• příliš zpracované potraviny nahraďme těmi čerstvými, to znamená kompotované ovoce nahraďme ovocem čerstvým. V letních měsících upřednostněme borůvky, maliny, ostružiny a rybíz,
• mysleme na enzymy, které mají, mimo jiné, dar utišit zánět,
• denně snězme 3 porce listové zeleniny,
• dostatečně spěme, kdy se naučme usínat před půlnocí,
• dýchejme z plných plic, neživme zde negativní emoce, dělejme práci, kterou milujeme, pokud to nelze, naplňme alespoň volný čas něčím pro nás výjimečným,
• hýbejme se, netřeba tu skály lámat, denně postačí svižná krátká procházka,
• skutečně tu buďme šťastni, nezapomínejme na to, že autoimunita, to je destruktivní proces, namířený proti nám samým. Ukažme tělu, že tu lze skutečně žít v míru a lásce,
• ZPOMALME, učme se umění pomalých kroků, nechť je náš život jemnou meditací dne během pracovních zastávek, kterých tu třeba, abychom zde byli soběstační.

Chronické a autoimunitní nemoci

Je dobré, že naše společnost komunikuje s lidmi, ti nám píší příspěvky, chodí si o radu do poradny. Jedna čtenářka dokonce podala návrh na téma tohoto článku. Píše: „Chorobou naší společnosti je bída, nezaměstnanost a bezdomovectví a neustálé zvyšování duševních chorob a rakovin. Jsme jeden organismus – celek a tyto choroby zametáme pod koberec. Jak je léčit dřív, než nás sežere rak jako celek?“

Protože s lidmi, kteří mají diagnózy chronických a autoimunitních chorob, pracuji mnoho let, musím konstatovat, že příčiny jsou mnohem hlubší a krutější, než naše čtenářka uvádí. Například bída, nezaměstnanost a bezdomovectví jsou také jen následky. Jsou urychlovači těchto nemocí. Základ nemoci si každý takto nemocný člověk vytvořil někde v hloubi své duše a v duchovní prázdnotě a často na něj přechází jako „dědictví“ předků…

Zamyšlení nad výrokem

Ale chtěl bych se zamyslet nad výrokem naší čtenářky, že tyto choroby zametáme pod koberec…

Příklad revmatoidní artritidy

Tak například: Pacientce byla stanovena diagnóza revmatoidní artritidy. Klasický postup zařadil tuto nemoc do rubriky autoimunitní – revmatoidní. Laboratorní hodnoty to potvrdily a byla nastavena léčba imunosupresí a protizánětlivými léky.

Jenže pokud nad tím budeme přemýšlet a zamyslíme se nad laboratorními nálezy, které potvrzují diagnózu, zjistíme, že ty výsledky nám pouze ukazují, jak naše tělo reaguje, jaké pochody se tam dějí. Ale nevysvětlují nám, proč se tak děje.

Jsou přítomné vysoké revmatoidní a imunitní hodnoty, je přítomen zánět, pacient trpí bolestí. Ano, lékař přichází s léčbou, která toto zastaví. Pacientovi se uleví.

Jenže podstata toho, proč tak tělo reaguje, se tím nevyřešila, a pokud podstata pokračuje dále, je jen otázkou času, kdy se nemoc projeví znovu. A lékaři to pochvalně sami říkají – dosáhli jsme remise – pacientko, jste v bezpříznakové fázi, a když budete užívat tyto léky dále, remise bude pokračovat a doufáme, že se nemoc nevrátí.

A tento stav u jmenované pacientky trval skutečně několik let, revmatoidní artritida přestala obtěžovat, jenže ouvej – objevila se rakovina.

Pochopitelně byla pacientka přesunuta z revmatologie na onkologii, kde se v lékařské zprávě píše: Pacientka léčena pro revmatoidní artritidu, nyní ve fázi remise. A následuje popis nálezů, které potvrzují rakovinu.

Tento bod lze chápat jako zametání pod koberec. Je totiž jasné, že obě nemoci spolu souvisejí. Základem je problém imunologického systému, který z určitých důvodů nedovede správně pracovat, nedokáže rozlišovat, co je pro tělo dobré a co je pro ně špatné, a v této nejistotě si začne tvořit protilátky, které obracejí svou pozornost na synovii kloubu – a tam vznikne zánět. Byla nasazena léčba, jak jsem uvedl výše, která zastavila zánět a poplašenou imunitu, ale vlastní podstata, že ona imunita nedokáže správně rozlišovat, co je pro tělo dobré a co špatné, zůstala, a je dokonce pravděpodobné, že imunosuprese tuto podstatu ještě více zaslepila.

U každého člověka se tvoří rakovinné buňky a náš imunitní systém je rozpozná a zlikviduje je. To se děje běžně a vůbec to netušíme. Jenže v tom případě, že imunita je slepá, rakovinné buňky nerozpozná, ba umožní jim, aby se rozmnožily, a důsledky si každý domyslí sám.

Nyní jde však pacientce o život. Nastává úplně stejná situace jako na začátku revmatoidní artritidy.

Je stanovena diagnóza a potvrzena nálezy o tom, jak tělo reaguje, doloženo histologií, rentgeny, magnetickou rezonancí. Vzniklý obraz je perfektně popsán. Ale podstata o tom, proč tak tělo reaguje, opět není zpracována, ani není řešena… Následuje operace, chemoterapie, ozařování – a konstatování ´jsme v remisi´, nebo ´je nám líto, ale proces již nedovedeme zastavit´. A „zametání pod koberec“ je v mnoha dalších případech.

Příklad autoimunitní sklerodermie

Jiná pacientka trpí autoimunitní sklerodermií a podle podobného, výše popsaného postupu se její nemoc posunula k poničení ledvin a nyní musí dojíždět na dialýzu.

Příklad autoimunitní poruchy štítné žlázy

Mnoho, mnoho pacientek zápasí s autoimunitní poruchou štítné žlázy a podstata není řešena, s tvrzením lékaře, že autoimunitní podstata se nedá léčit, a pacientka je tedy léčena pouze udržovací terapií, a to tak, že je do těla dodáván umělý hormon, který si nemocná žláza sama nedovede tvořit v důsledku autoimunitního zánětu, anebo je tvorba hormonu tlumena v tom případě, že si ho „autoimunitní“ žláza tvoří hodně. Po jisté době je nemocná žláza vyoperována…

Příklad dětské cukrovky I. typu

Velkou kapitolou je problematika kolem dětské cukrovky – DM I. typu. Základem je opět autoimunitní princip – protilátky napadají beta buňky slinivky, která nedokáže produkovat inzulin.

A jde často o čas: Když se projeví vysoká hladina cukru v krvi a klinické projevy nemoci, to je již hodina dvanáctá.

„Zametání pod koberec“ spočívá v tom, že se problém řeší pouze v rámci diabetologie – inzulinem, dietou, perfektně vypracovaným programem pro diabetiky, ale ona imunologická příčinná okolnost se neřeší.

Mnohdy, při včasném stanovení cukrovky, ještě nejsou buňky slinivky zcela zničeny a ještě dokážou svůj inzulin částečně tvořit. Tomuto stavu se pomůže umělým inzulinem – to je bez diskuse, stav se kompenzuje. Pokud však imunologická podstata pokračuje, dokončí „autoimunita“ své „dílo“ – tj. definitivně buňky slinivky zničí. A pak už skutečně není jiné léčby, než trvale píchat inzulin…

Příklad kombinace autoimunitního zánětu štítné žlázy a autoimunitního úvodu DM I. typu

Často jdou ruku v ruce autoimunitní zánět štítné žlázy a autoimunitní úvod DM I. typu, neboť oba orgány (ŠŽ a slinivka) jsou si svou strukturou podobné jako dvě sestry.

Praktických příkladů bych zde mohl jmenovat spousty, ale nechtěl bych, aby z mého referátu vyznělo, že za všechno může klasická medicína, která neřeší příčiny a zaměřuje se jen na následky.

Otázka postoje

Každý pacient je se svým tělem stále, podílí se na všem, co se s ním děje, je to vždy na něm, zda se zjistí příčina, nelze se spoléhat na to, že tu příčinu za něj někdo vyřeší… U dětí to mají řešit rodiče.

Naše čtenářka se dále ptá: „…Jak se léčit dřív, než nás sežere rak jako celek?“

Dostávám množství dotazů a jednotlivé nemoci mají něco společného. S každým tazatelem jeho problém řeším. Upozorňuji na ten základní princip, že dříve než se sestaví léčebný program, se má pojmenovat příčina a zjištěná příčina se má řešit.

A to je velký problém. Společnost jako celek na tento postup není zvyklá, lékaře to na školách sice vyučují, ale v praxi se to neděje.

Místo toho probíhá jiné schéma: příznak a hned lék, který reaguje na příznak. Pacient sám nutí lékaře, aby mu předepsal lék, jenom aby ho ta bolest už netrápila. Není ochoten se podrobit rozboru, neudělá si na něj čas, má životní priority nastaveny jinak, bojuje o přežití, musí platit hypotéky, alimenty, dluhy, nebo prostě jen nájem, inkaso, benzín…

Uschovávám si dotazy klientů do rubrik podle nemocí. Čas od času připravím seminář na jejich společné téma a dotyčné klienty na seminář pozvu. A přijedou třeba ze sta pozvaných lidí dva nebo tři, někdy nikdo. Prostě jejich nemoc je nemotivuje k prevenci, k tomu, že se musejí změnou života sami postarat, aby překonali svou nemoc. Mnohem pohodlnější je nastavený zdravotnický systém, je levnější, je při něm vidět okamžitý efekt, pacient cítí úlevu.

Problém přesunutý do budoucna

V daném okamžiku si pacient zřejmě neuvědomí, že si nemoc jen přesunul do budoucna a že si pomalu plní svou tělesnou nádobu nemocí, která jednoho dne nádobu přeteče, anebo tato „nádoba“ praskne.

Chronická nemoc je nemocí celku člověka i jeho rodiny

• Tvrdím také, že chronická nemoc je nemocí celého člověka a jeho rodiny.
• Je nezbytné, aby vždy zasedla „rodinná rada“, protože se zdravotní problém člena rodiny dotýká rodiny celé.

Nelze to oddělit. Na konzultaci, třeba k rozboru jejich situace, si zvu celou rodinu. A to byste nevěřili, jaké výmluvy dostávám, proč se členové rodiny nemohou ke konzultaci dostavit.

Naše čtenářka napsala: Jsme jeden organismus – celek… Ano, základem je rodina a potom celá společnost. Jedinec sám se nedovede s chronickou nemocí vypořádat, potřebuje rodinu a společnost. Trvám na tom, aby přišla celá rodina, chci, aby všichni členové věděli, jak vážná je situace, jak důležitá je prevence, jak potřebné je, aby si doma udělali změnu priorit. Aby si udělali čas na sebe navzájem – to je to nejpodstatnější a od toho má začít léčení chronické nemoci.

A když se sjednotí rodina a pozve do svého středu ošetřujícího lékaře, pak vznikne nová situace, najednou se otvírají cesty k vyšetřením, která předtím udělat nešla, začne se pátrat po příčinách.

Zájem o léčení je mocným argumentem, musí se projevit víra, odmítnutí programu, že je nemoc nevyléčitelná.

Autoimunitní nemoc – je léčitelná?

Sóda bikarbóna – Nočná mora farmaceutického priemyslu