OSN se zhrozilo rozměrů represivního aparátu ukrajinské státní moci
5. 6. 2016 zdroj
OSN vydala zprávu, podle níž pronásledování z politických důvodů tzv. orgány Ukrajiny nabylo masového charakteru. Zpráva obsahuje informace o stovkách nelegálních zatýkání a mučení zadržených ze strany represivních orgánů „euroasociovaného státu.“ V OSN je sice silná americká lobby, avšak možnost zastavit represe na Ukrajině a v dalších zemích zde je a hlavní je, aby byla kvalifikovaně využita.
Podle asistenta generálního tajemníka OSN pro lidská práva Ivana Šimonoviče informace, shromážděné aktivisty v oblasti lidských práv, odhalují „rozsah a brutalitu systému mučení, podporovaného státním aparátem Ukrajiny.“
Je zajímavé, že informací o zvěrstvech majdanového režimu mohlo být více. Aktivistům OSN pro lidská práva bylo na Ukrajině bráněno ve vyšetřování. Delegaci organizace nebyl umožněn vstup do míst, kde SBU drží v nelidských podmínkách „nepřátele režimu.“ V této souvislosti byla zvláštní mise OSN nucena předčasně přerušit svou práci „na nezávislé Ukrajině“. Přes odpor ukrajinské strany je ve zprávě zmíněno 5 tajných věznic SBU, kde je proti zadrženým používáno mučení.
Pro ruské aktivisty v oblasti lidských práv a veřejné činitele není hrůzné porušování lidských práv na Ukrajině ani zdaleka tajemstvím. Právě ruským aktivistům a vládním činitelům se nakonec podařilo upozornit mezinárodní společenství na represe majdanové vlády proti vlastnímu národu.
Ochránci lidských práv se po dlouhou dobu chovali na způsob monitorovací mise OBSE na Donbasu. Jinými slovy, raději přivírali oči nad nepohodlnými událostmi a incidenty.
Evropa, na niž postupně přechází řízení Ukrajiny od USA, se snaží zobrazit svatou prostotu. Evropští politici prý nevěděli, že na Ukrajině udávají politický tón nacistické ozbrojené gangy a že bezpečnostní služba země se změnila na kopii gestapa.
Jako by Evropanům nebylo známo, že vnější správa USA v jiných zemích zanechává po sobě charakteristické krvavé stopy. Rozruch kolem uzavření věznice Guantánamo, kde bylo oficiálně potvrzeno mučení vězňů americkými dozorci, není nic víc než zastírací manévr. USA s pomocí svých zahraničních vazalů otevřely po celém světě desítky věznic, jako je Guantánamo.
Například v Gruzii se doposud zabývají následky represí americké loutky v prezidentském křesle, nyní gubernátora Oděsy, Michaila Saakašviliho. Události, které probíhají na Ukrajině, lze dnes studovat podle gruzínské dokumentalistiky. Tím spíš, že mnozí aktéři gruzínských represí nyní pracují na Ukrajině.
Aktivisty OSN pro lidská práva je teď nutno přimět k vysledování celkového obrazu represivního aparátu vnější správy USA. Situace na Ukrajině je jen její nedílná součást. Zpráva o mučení na Ukrajině poslouží ruským diplomatům jako vynikající platforma, na jejímž základě bude postavena práce na ochranu lidských práv na celém světě. V OSN je sice silná americká lobby, avšak možnost zastavit represe na Ukrajině a v dalších zemích zde je a hlavní je, aby byla kvalifikovaně využita.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Jediným dostupným prostředkem Kyjeva proti nacistickému převratu je zostřování vojenských akcí na Donbasu. Ano, Porošenko musí projít po tomto ostří břitvy. Vojenské akce musí být dostatečně silné, aby bylo možné odeslat k likvidaci další dávku nacistů, přičemž to nemá vést k fyzické likvidaci polní armády „holiči“, „taxikáři“ a dalšími „rekreanty“.
Již koncem dubna-začátkem května tohoto roku pozorovatelé s jistotou zaznamenali zhoršení vojenské situace na Donbasu. Počet a urputnost útoků narůstaly, pravidelně docházelo k lokálním střetům omezených kontingentů pěchoty. Události se vyvíjely vzestupně a v červnu strany téměř otevřeně stáhly k linii dotyku těžké zbraně, dělostřelectvo na obou stranách působí téměř nepřetržitě a boje v oblasti jasinovatského kontrolního stanoviště, průmyslové zóny Avdějevky a ještě na dvou-třech místech nabyly trvalého charakteru.
Výrazně se zvýšil počet mrtvých a raněných vojáků Ozbrojených sil Ukrajiny. Armáda DLR oficiálně hlásí mnohem menší ztráty, přesto internet zpestřily panické pověsti s odvoláním se na „zdroje“, které tvrdí, že Donbas přichází o celé roty vojáků.
Protože paralelně byla posuzována iniciativa Kyjeva o zavedení ozbrojené mise OBSE na Donbas, celá řada odborníků a mnozí novináři učinili nabízející se závěr o propojenosti těchto dvou procesů. Podle jejich názoru Kyjev záměrně zhoršuje situaci s cílem získat další argumenty ve prospěch mise.
Všechno to však zdaleka není tak jednoduché, jak se zdá. Pokud někdo v kyjevském vedení předpokládal, že zintenzivnění vojenských akcí poskytne nové argumenty pro obchod kolem Minska, pak, za prvé, to stejně nebylo hlavní příčinou zostření, a za druhé, tyto předpoklady se již dříve nenaplnily a naplnit nemohly. To znamená, že pokud na první pohled zjevné spojení zostření situace na Donbasu s procesy v Minsku bylo, pak mělo pouze vedlejší charakter.
Začněme tím, že ani mise OSN, ani mise OBSE nevstupují do zóny bojové aktivity. Aby se někde objevili mírotvůrci (tím spíš ozbrojení), musí být dosaženo trvalého příměří. Pro zavedení mírových sil je třeba souhlas a garance obou čelících stran. Právě stran konfliktu, ne garantů a zprostředkovatelů.
Proto Rusko opakovaně uvádí, že není proti ozbrojení mise OBSE na Donbasu a hned zase prohlašuje, že k tomu nedalo souhlas. Rozpor je zde pouze zdánlivý. Moskva může být ve skutečnosti jakkoliv pro, ale nemůže poskytovat jakýkoliv souhlas, protože není stranou konfliktu. Souhlas může být poskytnut pouze DLR/LLR, s nimiž se má oficiální Kyjev domlouvat.
Ale Kyjev DLR/LLR neuznává nejen jako nezávislé útvary. Neuznává je dokonce ani jako partnera k jednání. I když v mezinárodní praxi se velmi často oficiální orgány domlouvají se svými ozbrojenými protivníky, aniž by je uznávali jako mezinárodní právní subjekt, ale uvědomují si potřebu dialogu s těmito osobami a strukturami, které ve skutečnosti kontrolují území a vedou válku. Ukrajinská vláda oznámila tento postup za nepřijatelný. Dokonce i v rámci minského procesu podepisuje dokumenty jménem Ukrajiny Kučma, který nemá oficiální status, a Porošenko se snaží působit jako garant při plnění smluv společně s Merkelovou, Hollandem a Putinem.
Vypadá to směšně, protože pravomoci jednat a podepisovat dokumenty mohl Kučma dostat jen od ukrajinské vlády (vlády a prezidenta). Na rozdíl od vedoucích představitelů Francie, Německa a Ruska, kteří působí jako garanti správného konání struktur, na něž se jejich ústavní pravomoci nevztahují, Porošenko se snaží „garantovat“ sám sebe. A to vše jen proto, aby si nemusel rovnocenně sednout s DLR/LLR k jednacímu stolu.
To znamená, že kyjevské orgány, v rámci své zvolené strategie vyjednávání, nemohou připustit situaci, při níž by lidové republiky a Ukrajina měly stejný status v souvislosti s jakoukoli vnější strukturou. Proto se Kyjev snažil dosáhnout rozhodnutí OBSE o zavedení ozbrojené policejní mise na Donbas bez účasti DLR/LLR při jednání. To však není možné. Rozhodnutí OBSE je přijímáno na základě konsensu a stačí jediný hlas proti, aby nebylo přijato. Za podmínek, kdy není dodrženo základní pravidlo OBSE, že chybí výslovný souhlas ke vstupu mise jedné ze stran konfliktu, to znamená, že hlasů proti bude víc než dost.
V důsledku toho, i bez ohledu na hluboký rozpor o možném mandátu mise a absenci těch, kteří chtějí poslat své vojáky do hypotetického kontingentu, čistě technicky, vzhledem k přijatému politickému postoji, Kyjev není schopen realizovat svou myšlenku na zavedení na Donbas ozbrojené policejní mise. No a návrhy na ozbrojení přítomných pozorovatelů OBSE jsou odmítnuty samotnými pozorovateli OBSE, kteří si uvědomují, že v takovém případě se okamžitě stanou předmětem provokací ukrajinské strany.
Na druhé straně to znamená, že zhoršení situace na Donbasu nemůže být přímo spojeno s iniciativou na zavedení policejní mise a že je pro to jiný důvod.
Z mého pohledu je důvod aktuálního zhoršení stejný jako všechny ty předchozí. Kyjevská vláda se potýká s rostoucí vnitřní politickou nestabilitou. Jednotlivé, neorganizované, rozptýlené, živelné protesty obyvatelstva proti zvyšování tarifů a katastrofálnímu propadu životní úrovně znepokojují Kyjev tak málo, jako skupiny demonstrantů s georgijevskými stužkami na Den vítězství. Obojích je příliš málo a jsou bezmocní, mohou být kdykoli neutralizováni policií, SBU a/nebo nacistickými bojovníky.
Ale samotní nacističtí bojovníci byli problémem před dvěma lety a zůstali jím i nyní. Na pozadí oslabené vlády ještě zesílili. „Nadin týden“ v Kyjevě byl dobrým lakmusovým papírkem. Savčenko je neadekvátní jednotlivec, ale křičí do davu zhruba stejná hesla jako systémoví nacisté. Kvůli piaru nemohla vláda zacpat ústa „hrdince národa“ hned. Kdo jiný by byl okamžitě obviněn z práce pro FSB a zavřen jako Kocaba, ale na příkladu Savčenko se alespoň podařilo zjistit reakci lidí na heslo: „Všechny zabít! Ať žije nacistická diktatura! “ Ukázalo se, že lidé nejsou proti. A systémoví nacisté, kteří i dříve pravidelně připomínali vládě, že ji nemají rádi, se aktivizovali. I „Azov“ (dnes nejlépe organizovaná a politicky registrovaná nacistická síla) hned provedl několik protestních pochodů.
Problém nacistické opozice řeší Kyjev rovněž standardně. Pokaždé, jakmile jsou bojovníci příliš bojovní, zahajuje se pro ně na Donbasu bojová činnost. Okamžitě jim připomínají, že vystupovat během války proti vládě je trestný čin a nejaktivnější zničí v bojích a kotlech.
Chci připomenout, že nacisté se aktivizovali ještě předtím, než započalo smlouvání ohledně mise OBSE. Stalo se to už brzy na jaře. A zhoršení situace na Donbasu z iniciativy Kyjeva začalo zhruba ve stejnou dobu. Od února-března také několik respektovovaných a informovaných lidí, kteří se cítí skvěle za všech režimů (Firtaš, Rabinovič) začalo Porošenkovi předpovídat pád v létě-na podzim. Dokonce i majdanoví novináři (Leščenko, Najm, Šuster) najednou začali kritizovat Porošenka. Přičemž první dva jsou dokonce v jeho parlamentní frakci.
Kyjevská elitní sešlost ucítila krev dalšího převratu. Ale provést další převrat mohou pouze nacisté. Jiná organizovaná a ozbrojená síla, která oponuje státní moci, v zemi prostě není.
Jak již bylo uvedeno výše – jediným dostupným prostředkem Kyjeva proti nacistickému převratu je zostřování vojenských akcí na Donbasu. Ano, Porošenko musí projít po tomto ostří břitvy. Vojenské akce musí být dostatečně silné, aby bylo možné odeslat k likvidaci další dávku nacistů, přičemž to nemá vést k fyzické likvidaci polní armády „holiči“, „taxikáři“ a dalšími „rekreanty“.
Ideální verzí pro Kyjev je trochu si zaválčit, ale zachovat nynější konfiguraci fronty a minský proces. Ukrajině bylo přece přislíbeno, že Minsk-3 nebude, a soudě podle reakcí Berlína a Paříže, pokud Porošenko zmaří Minsk-2, s úlevou vystoupí z procesu a ponechají Ukrajinu o samotě s jejími problémy.
Není to triviální úkol, ale za prvé, dvakrát se to Porošenkovi podařilo, a za druhé, jiné východisko stejně neexistuje.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Kyjev zuří: Žádá Francouze, aby nevysílali dokument o Majdanu a Oděse
Ukrajinská ambasáda ve Francii požádala francouzskou TV stanici Canal+ , aby nevysílala filmový dokument o Majdanu a o oděských událostech z 2. května 2014.
Z oděských událostí
1.únor 2016 – 15:05
Podle ukrajinské ambasády předkládá dokument „Masky revoluce“ francouzského režiséra Paula Moreira „falešný a zkreslený obraz o situaci na Ukrajině.“
„To není pluralita sdělovacích prostředků, to je podvod, a doporučujeme, aby televizní kanál Canal + znovu zvážit možnost vysílat film,“ píše se v prohlášení na oficiálních stránkách velvyslanectví na Facebooku.
Kromě toho ukrajinská ambasáda navrhla dodat francouzské TV vlastní sbírku dokumentů o událostech v zemi.
Francouzský novinář Paul Moreira natočil film „The Mask revoluce“, v němž se snažil pochopit tragédii Domu odborových svazů v Oděse 2. května 2014, stejně jako americkou roli v událostech na Ukrajině. Během natáčení, se setkal se zástupci ukrajinských dobrovolnických praporů „Azov“ a nacionalistické organizace „Pravý sektor“.
V Oděse 2. května 2014 příslušnící Pravého sektoru spálili stanový tábor na Kulikovém náměstí, kde Oděsané shromažďovali podpisy pro referendum o federalizaci Ukrajiny a aby ruský jazyk dostal oficiální status na Ukrajině. Stoupenci federalizaci uprchli před extrémisty do Domu odborových svazů, ale radikálové obklíčili budovu a zapálili ji.
Během těchto tragických událostí bylo zabito nejméně 48 lidí, více než 200 zraněných. Ukrajinské orgány uvedly, že provedly vyšetřování těchto událostí a oznámily, že konflikt vyvolali výhradně antimajdanovští příznivci s tím, že nebylo prokázané, že šlo o plánované žhářství Domu odborových svazů.
Byli jsme zklamáni, že dne 1 února Canal +, v rámci TV vysílání chce odvysílat dokument „Masky revoluce“ – film, který předkládá falešný pohled o situaci na Ukrajině.
V tomto ohledu jsme začali jednání a zaslali dopis předsedovi Dozorčí rady Canal+ M. Vincentovi. Navrhli jsme i výběr dokumentárních filmů o událostech na Ukrajině, v naději, že jednoho dne budou tyto filmy prezentovány na programu Canal +.
„… Verze pana Moreira o událostech na Ukrajině, včetně nelegálního anektování Krymu, je sladká hudba pro uši příznivců konspiračních teorií a proruských propagandistů. ..
Ve spěchu a honbou za senzacechtivostí, tento dokument byl vyroben s použitím primitivní metody novinářské manipulace, včetně manipulace uvedených komentářů, zkresleného na překladu, jakož i faktů a obrázů.
Tedy, autor vytvořil film, který generuje předsudky a uvádí diváky ve zmatek o tragické události.
Pokusy o vysvětlení těchto událostí jako jsou operace financované Spojenými státy jsou nejen neupřímné, ale úplně neuctivé k našim spoluobčanům zavražděných v srdci kyjeva při obraně demokracie
Pan Moreira má právo na svůj názor na Spojené státy, ale takováto propaganda nemá své místo v dokumentu, a tak francouzští diváci nemají možnost zjistit, že jsou uvedeni v omyl. Tohle není pluralismus v médiích, ale klam, a stanici Canal+ bylo doporučeno, aby zvážila šíření filmu.
Tenhle druh žurnalismu je neloajální je to velmi mocná zbraň, která může být skutečně použita na úkor svých diváků… “
Nous avons été déçus d’apprendre que le 1er février prochain, #Canal+, dans le cadre de l’émission Spécial Investigation prévoit de diffuser un documentaire «Les masques de la Révolution» – un film qui donne au spectateur une représentation travestie et mensongère de la situation en Ukraine.
A cet égard nous avons commencé les négociations et addressé une lettre au Président du Conseil de surveillance de Groupe Canal+ M. Vincent Bolloré. Nous avons également proposé une sélection de films documentaires sur les événements en l’Ukraine, en espérant qu’un jour ces films pourront être présentés dans les programmations de Canal +.
Voici quelques extraitsde notre adresse:
« … La version de M. Moreira des événements en Ukraine, y compris l’annexion illégale de la Crimée, est une douce musique aux oreilles des partisans des théories du complot et des propagandistes pro-russes. Cela fait de ce reportage un pamphlet à la hauteur des pires traditions de désinformation.
Dans une course effrénée au sensationnalisme, ce « documentaire », produit par la société de production Premières lignes télévisions, a recours à des méthodes primitives de manipulation journalistique, y compris par la manipulation des commentaires des personnes interrogées, déformée lors de la traduction ainsi que par des faits et des images purement fabriqués.
Par conséquent, l’auteur a créé un film qui génère des préjugés et induit les téléspectateurs en confusion sur les événements tragiques que l’Ukraine a subi ces derniers temps.
Les tentatives d’explication de ces événements comme une opération financée par les États-Unis ne sont pas seulement malhonnêtes, mais totalement irrespectueux envers nos co-citoyens assassinés en plein coeur de Kiev en défendant l’aspiration démocratique de leur pays.
M. Moreira a le droit d’avoir son opinion sur les États-Unis, mais une telle propagande n’a pas sa place dans un documentaire montré aux téléspectateurs français qui n’ont aucun moyen de savoir qu’ils sont induits en erreur. Ce n’est pas du pluralisme dans les médias, mais de la tromperie, et Canal Plus serait bien avisé de reconsidérer la diffusion du film.
Vous le savez, sans doute, ce genre de journalisme déloyal est une arme très puissante qui peut en effet être utilisé au détriment de vos téléspectateurs… »
SPECIAL INVESTIGATION, présenté par Stéphane Haumant
canalplus.fr|Od Canal+
ROZHOVOR Analytik Tomáš Haas dlouhodobě sleduje dění na Ukrajině a projevuje čím dál větší obavy z dalšího vývoje v zemi. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz obsáhle shrnul novinky ze země, kde s tolerancí úřadů dochází k vraždám opozice, přijímají se zákony ustavující kult banderovských bojovníků a na denním světle spolu bojují nejvlivnější oligarchové.
Foto: plus.google.com
Popisek: Prezident Ukrajiny Petro Porošenko
Po uzavření druhé dohody z Minsku Ukrajina trochu zmizela z předních stránek světových deníků. To ale rozhodně neznamená, že by se v této zemi nic nedělo. Co považujete v posledních týdnech za nejzásadnější události?
Asi nejzásadnější je to, že v tuto chvíli obě strany zřejmě porušují příměří, ale žádná nechce rozpoutat válku naplno. Může to znamenat, že jedna nebo obě strany jen podobně jako při prvním příměří využívají čas k doplnění stavů, zásob i munice a k dovyzbrojení. Může se, ale i když to pokládám za daleko méně pravděpodobné, to příměří stabilizovat a znamenat něco víc. Ale tady bych spekuloval. A nemyslím, že Kyjev dokáže kontrolovat dobrovolnické útvary, které už dlouho tvrdí, že žádnou dohodu nepřijmou a považují ji za zradu. Potvrzují to i dnes, a proto jsem pesimista.
V minulých týdnech se psalo o sérii vražd politiků a novinářů spojených s předmajdanovskými elitami. Celkem snad od počátku března mělo jít téměř o deset osob. Za podezřelých okolností měl zemřít i syn exprezidenta Janukovyče. Co z toho lze považovat za skutečně prokázanou a věrohodnou informaci?
Nejspíše těch několik případů, kdy i kyjevská vláda musela uznat, že jde o vraždy. Mimochodem těch případů bylo víc než deset, ale nedostaly se na první stránky novin a na televizní obrazovky ani na Ukrajině a v Rusku, natož u nás. Musíte hledat v lokálních médiích. Prokazatelné je rovněž to, že někteří vysoce postavení politici na Ukrajině ty vraždy schvalují, dokonce veřejně projevují radost a podporují vytváření seznamu lidí, kteří by měli být příštím cílem té skupiny, která se k vraždám hlásí. Hovořím o tajemníku Parlamentního výboru pro legislativní podporu vymáhání práva a členu kolegia ministra vnitra Ukrajiny, poslanci Antonu Gerašenkovi. Ostatně i jeho ministr, Andrej Avakov se nechal slyšet, že když vidí jednu z osob na tom seznamu, bývalou poslankyni Elenu Bondarenkovou, která se kriticky vyjadřuje o ukrajinské občanské válce, sahá po revolveru.
Jak se k těmto událostem, a vůbec k vypořádání se spojenci uprchlého prezidenta Janukovyče, staví současné kyjevské elity? A jak média?
Média i elity jsou zajedno – tam, kde nemohou popřít, že jde o vraždy a ne sebevraždy, popisují to jako akty ruských tajných služeb. A to je vlastně jediné, co o nich v Kyjevě uslyšíte, pokud se vyšetřují, je vyšetřování rychle ukončeno konstatováním, že jde o sebevraždu. A pokud to nejde za sebevraždu prohlásit, vyšetřuje se několik měsíců, aniž se cokoliv vyšetří. Ostatně tak je to se všemi kontroverzními zločiny na Ukrajině, dodnes nebylo vyšetřeno, kdo střílel na Majdanu, dodnes nebyl vyšetřen děsný masakr vloni na začátku května v oděském Domě odborů, dodnes nebylo vlastně vyšetřeno nic.
Můžete jen pro úplnost stručně shrnout, jaké je rozložení oligarchických sil na současné Ukrajině a co jsou zač nejvlivnější hráči?
Mocenské poměry na Ukrajině se rychle mění a včerejší spojenci mohou dnes být soupeři, ve skutečnosti zuří na Ukrajině nejen občanská ozbrojená válka, ale i politická válka, ve které, jak se zdá, válčí každý s každým a spojenectví se mění někdy během dní.
Takže na vaši otázku nemohu s určitostí odpovědět a nemyslím, že by to dokázal kdokoliv jiný. Co se zdálo být pravdou včera, nemusí být pravdou dnes, a už vůbec to nelze považovat za něco, co bude platit za měsíc.
Dá se ale z mnoha indicií soudit, že klesá význam té skupiny oligarchů, kteří se ujali vlády potom, co ta stará „Janukovyčova skupina“, vyklidila pole.
Dnes opět stoupá její vliv, různí partneři mocenské hry je dnes potřebují jako spojence, a tak se o nich znovu hovoří jako o vlivných politických osobnostech.
Na debatě Institutu pro politiku a společnost bývalí diplomaté Štefan Füle a Petr Kolář unisono tvrdili, jakou má Ukrajina úžasnou vládu s reformním a protikorupčním drajvem, která ji chce rychle dostat na Západ. Jaký je váš pohled na činnost Jaceňukova kabinetu?
Štefan Füle je tou poslední osobou, kterou bych žádal o hodnocení ukrajinských politiků. Byl to on, kdo vedl jako komisař pro rozšíření Unie rozhovory s bývalým prezidentem Janukovyčem. Do poslední chvíle jej pokládal za solidního, plnohodnotného, kompetentního a oprávněného partnera pro jednání o asociační dohodě. Když Janukovyč odmítl podepsat nabízenou poslední verzi dohody, pan Füle jej okamžitě spolu se svými kolegy v Komisi začal prohlašovat za zkorumpovaného oligarchu, zločince, který musí být svržen – za aktivní pomoci unijních představitelů a evropských i amerických politiků.
O tom, jak úžasná je kyjevská vláda, svědčí to, že během roku dokázala téměř veškerou asistenci Západu použít na vedení občanské války. Reforma jako nový lustrační zákon a zákon o uznání Banderovců za členy odboje i s přiznanými výhodami není podle mě reformou, je regresí k diktatuře. Ukrajina je dnes už ne na pokraji bankrotu, ale je v bankrotu, jen to nikdo nechce přiznat.
Mimochodem, objevují se informace, že právě premiér Jaceňuk má být „koněm“ oligarchy z Dněpropetrovsku a jednoho z nejvlivnějších hráčů dnešní Ukrajiny Ihora Kolomojského. Do jaké míry je to podle vás pravda?
Je fakt, že Kolomojskij byl s Jaceňukem spojován a že financoval volební kampaň jeho strany. Ale Jaceňuk je především „koněm“ americké administrativy, byl „vybrán“ paní Nulandovou, zástupkyní amerického státního tajemníka Kerryho za premiéra první pomajdanovské prozatímní vlády. Ale je rovněž pravda, že konflikt prezidenta Porošenka a premiéra Jaceňuka je stále zřejmější a že právě v tuto dobu došlo k otevřené roztržce mezi prezidentem a Kolomojským. Porošenko z ní vyšel jako vítěz. Jak se to projeví na Jaceňukově postavení? Nepříliš příznivě, Jaceňuk je již dnes považován za politika na odchodu.
Dalším nepřehlédnutelným fenoménem je nárůst nacionalismu, zejména uctívání velmi problematických hrdinů z éry Stěpana Bandery. Jak se v posledních týdnech projevují?
Nárůst nacionalismu se projevuje politicky a vojensky. Politicky tak, že neonacisté mají dostatek síly protlačovat své verze nových zákonů, které jsou vše, jen ne demokratické. Lustrační zákon dovoluje odvolat a propustit z armády, od policie a ze státní správy kohokoliv, kdo kdy pracoval pro minulou, Janukovyčovu vládu. A lustrační komise obsazují členové extremisticky nacionalistických a někdy přímo neonacistických stran. O zákoně, který sice zakazuje komunistickou a nacistickou ideologii, ale zároveň rehabilituje příslušníky někdejších i dnešních „bojovníků za svobodu Ukrajiny“, Banderovců a dalších neonacistů, jsem již hovořil.
A vojensky?
Vůdce neonacistického „Vojensko-politického hnutí Pravý sektor“ a vrchní velitel jeho dobrovolnických jednotek, Dmytro Jaroš, Interpolem hledaný terorista, byl potom, co jeho dobrovolnické jednotky vypověděly poslušnost vládě a zřídily si vlastní, paralerní generální štáb, jmenován poradcem generálního štábu a koordinátorem dobrovolnických jednotek. To znamená, že se nezměnilo nic v hierarchii neonacistických dobrovolnických praporů Pravého sektoru a národních gard, ale to, co existovalo dříve, bylo legitimizováno a legalizováno. Dobrovolnické jednotky jsou stále pod jeho přímou kontrolou a kontroluje navíc i dobrovolnické prapory, které byly dosud kontrolovány ministerstvy obrany a vnitra. Má dnes více moci než předtím. Vláda se ovšem chlubí, že dostala strukturu dobrovolnických jednotek pod generální štáb – což není pravda a některé dobrovolnické prapory národních gard odmítají i toto aranžmá, takže situace není zdaleka vyřízená. To ostatně může být i důvod pro to, že Minská dohoda II je zatím dodržována.
Prezident Porošenko má těžkou pozici, na jedné straně dobrovolnické prapory potřebuje, protože jsou dnes jedinou bojeschopnou ozbrojenou silou na Ukrajině. Ostatně od regulérní armády dávají ruce pryč i spojenci, američtí výsadkáři nepovedou výcvik regulérní armády, nebudou instruktory a poradci ukrajinské armády, ale povedou výcvik dobrovolnických praporů a budou jejich instruktory a poradci.
A na druhé straně se jich Porošenko bojí. Mají dnes již tolik síly, že proti nim nemá obranu, pokud se jej pokusí svrhnout. A někteří jejich velitelé již dokonce hrozí „pochodem na Kyjev“, hned jak bude dosaženo vítězství nad rebely.
Mimochodem v ukrajinském parlamentu snad prý už má být i legislativa ukotvující hrdinský statut Banderovců a zároveň velmi omezující práva menšin. Je to tak?
Ano, je to tak. Evropa má nové hrdiny – Banderovce. A „národní myšlenka“ se stává ukrajinskou oficiální doktrínou.
Prof. Krejčí: Ukrajina je výsledkem strategické slepoty Západu
Krize na Ukrajině urychlila pohyb, který byl patrný již od války v Jugoslávii – Západ právě tak nesmyslně, jako vytrvale tlačí Rusko směrem na Východ a na Jih, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí.
Oskar Krejčí, profesor a politolog
16.únor 2015 – 18:00
PZ: Většina komentářů k minské dohodě o ukončení bojů na Ukrajině dává najevo skepsi: nevěří, že se závěry německo-francouzsko-ukrajinsko-ruského summitu podaří naplnit. Vy již dva týdny neskrýváte optimismus. Z čeho pramení?Umírněný optimismus. Vezmeme-li vývoj od převratu v Kyjevě do současnosti, můžeme zachytit tři hlavní faktory, které určí budoucnost, ať již se podaří válku zastavit, nebo ne. Především je to dramatický ekonomický propad Ukrajiny, který bude mít i sociálně-politické důsledky. Druhým faktorem je skutečnost, že se nepodařilo mezinárodně izolovat Rusko. Tím třetím je zpětná vlna v podobě ztrát Západu, především Evropské unie – mám na mysli zodpovědnost za ekonomicko-sociální propad Ukrajiny a důsledky ekonomické blokády Ruska.PZ: Který z nich pokládáte za nejdůležitější? Záleží na kritériích. Z jedné strany je tu objektivní význam pro dějiny, z druhé to, co pokládají za nejdůležitější představitelé mocností. Pro kancléřku Angelu Merkelovou je pravděpodobně nejdůležitější dopad situace na Ukrajině na Evropskou unii. Rostoucí válečná a sociální migrace směřuje nejen na východ, ale i na západ. Stabilizaci Ukrajiny by měl financovat ten, kdo ji takzvaně vyhrál převratem v Kyjevě – tedy Unie. Prodlužování sankcí pak vede nejen k nárůstu finančního objemu škod, ale především ke ztrátě významného obchodního partnera. Ztrátě, která se velmi brzy může stát nezvratnou, neboť unijní firmy nahradí podnikatelé a bankéři z Asie, Latinské Ameriky, Srbska…PZ: Dobře, ale který z uvedených faktorů je podle Vás nejvýznamnější?Selhání snahy izolovat Rusko.Ve Washingtonu zvítězil geopolitický pohled na východní Evropu. Celý konflikt kolem Ukrajiny má podobu zápasu o to, kdo získá tuto zemi, nikoliv jak se bude žít Ukrajincům. Když ošklivé Rusy nevyhnal z Ukrajiny převrat v Kyjevě – ono to ani nešlo, příliš mnoho jich na Ukrajině žije – pak je třeba Putinovo postavení ve světě i doma pomocí konfliktu na Ukrajině rozložit.Jenže dopad sankcí na ruskou ekonomiku je sice velký, nikoliv však katastrofální. Na místo západních firem přicházejí podnikatelé z jiných zemí. Hrozí nebezpečí, že se sankce stanou oním Kremlem řadu let hledaným stimulem k modernizaci výroby, k diverzifikaci exportu, k omezení závislosti na finančních institucích Západu.
Podívejte se, s jakou úctou byl tento týden přijat Putin v Egyptě. V Pekingu jednal šéf Gazpromu o urychlení stavby plynovodu do Číny ze západních oblastí Sibiře – tedy z nalezišť, z kterých proudí plyn do Evropy. V červenci se v ruské Ufě sejde summit států BRICS (tj. Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). Na něj naváže summit Šanghajské organizace spolupráce. Tam budou přijaty za plnohodnotné členy Indie a Pákistánu. Přijetí Íránu je vázáno na odvolání sankcí OSN uvalených v souvislosti s jaderným programem, což by mělo být v relativně krátké době. Prof. Krejčí: ČT je militantnější, nenávistnější než politické elity!
Když s vizí osy Moskva–Peking–Dilí a případně Teherán v 90. letech přišel Jevgenij Primakov, vypadala jako abstraktní, vyumělkovaný model. Primakov nezískal podporu v Moskvě ani v dobách, kdy byl ministrem zahraničí a následně premiérem. Krize na Ukrajině ale urychlila pohyb, který byl patrný již od války v Jugoslávii – Západ právě tak nesmyslně, jako vytrvale tlačí Rusko směrem na Východ a na Jih. Kdyby ruští podnikatelé uměli politicky uvažovat, už několik let by si nechodili pro úvěry do Londýna či Frankfurtu, ale do Hongkongu a Šanghaje. Západ se sám svojí politikou dvojího metru a snahou udržet si privilegia izoluje od nejdynamičtějších oblastí světa. Ukrajina – to je jen další důkaz strategické bezradnosti či přímo slepoty západních politiků.
Zdá se, že Primakov měl pravdu.
PZ: Myslíte, že Vámi zmíněné tři faktory jsou dostatečné k tomu, aby na Ukrajině konečně zavládl mír?
Asi nejsou. Je tu ale řada dalších, zdánlivě podružných činitelů, které se mohou ukázat jako významné. Řada lidí si začala uvědomovat, jak katastrofální dopad má občanská válka na ukrajinský genofond. Ukrajinský národ měl vždy smůlu v tom, že v centralizovaném carském impériu, ale i za dob Sovětského svazu ti nejlepší odcházeli za prací do Moskvy, do tamních ústředních orgánů, školských a výzkumných pracovišť. I dnes lze přepokládat, že rychlé osvobození se Ruska od dovozu vojenské a kosmické techniky z Ukrajiny je spojeno s odchodem inženýrsko-technických kádrů. A občanská válka – to je vždy masakr těch nejobětavějších, a to z obou stran. Ukrajina válkou ničí základy dynamiky své mladé státnosti likvidací nadějných kádrů.
PZ: Nezdá se mi, že by takto uvažovalo mnoho lidí.
Důležitá může být změna nálad oligarchů. Pro převrat v Kyjevě bylo mimořádně významné, že oligarchové kolem svrženého prezidenta nenasytně útočili na majetek politicky méně šťastných oligarchů. Ti pak začali financovat napřed manifestanty, pak ozbrojené bataliony. Například Igor Kolomojskij. Jeho majetek je rozprostřen přibližně ve stovce firem a je odhadován na tři miliardy dolarů. Má trojí občanství – ukrajinské, izraelské a kyperské – a byl Oleksandrem Turčinovem, jedním z vůdců převratu, jmenován gubernátorem Dněpropetrovské oblasti. Financuje prokyjevské jednotky, vypsal odměnu, samozřejmě v dolarech, za zajetí představitelů povstalecké Novorosiji.
Kolomojskij údajně osobně nenávidí Putina. Jenže určitě miluje peníze. Většinu majetku má na východě Ukrajiny, o něco přišel na Krymu a v Moskvě. Rozštěpil židovskou obec. A i když si koupí politiky či vojáky, nekoupí si lásku a důvěru rozrůstajících se sociálně slabých vrstev. Ve volbách do parlamentu, které organizoval Kyjev, Kolomojského lidé v Dněpropetrovsku prohráli. Přestože tento oligarcha stále představuje třetí centrum moci na Ukrajině, válka pro něho začíná být velmi ztrátová. Právě tak i pro některé další oligarchy.
PZ: Pořád nejsem přesvědčen, že toto je záruka míru.
Samozřejmě že to není záruka ve smyslu zdroje absolutní jistoty. V politice často rozhodují sobecké zájmy státníků, jejich chybný kalkul, náhoda. Největší nejistotu, mluvíme-li o domácích zdrojích, vyvolává nejednota kyjevské elity a samořízení některých ozbrojených batalionů blízkých oligarchům a Pravému sektoru. Někdy je pro dosažení míru nutné i zavést výjimečný stav.
PZ: A zahraniční prameny nejistoty? Existují nějaké?
Zaangažovanost německé kancléřky a francouzského prezidenta je nesporná, vsadili na kartu míru skutečně hodně. Není mi však jasné, zda prezident Barack Obama ovládá všechny instituce, které provádějí zahraniční politiku USA. Vliv neokonzervativců, pro něž je šíření amerických hodnot třeba i pomocí kulometu posvátným posláním, je stále velmi velký.
PZ: Obama ale prohlásil, že dává přednost diplomatickému řešení ukrajinské krize.
Dávat přednost znamená nevylučovat i jiná řešení. Myšleno dodávky zbraní a vojenských poradců. Tedy eskalaci válčených akcí. Pak bychom mohli mluvit o několikaleté válce na hranicích Evropské unie a Ruska. A o možnosti, že někoho v Moskvě napadne, že než se dívat na desetitisíce mrtvých, miliony běženců a města měnící se v ruiny je lepší rychle ukončit válku zásahem ruských vojsk.
PZ: Zatím jsme ale jen slyšeli, že Američané budou cvičit pouze 600 příslušníků jednotek ukrajinského ministerstva vnitra. To není příliš mnoho.
Mluvíme o modelu odzkoušeném v Latinské Americe. Ve výcvikových střediscích, například v oblasti Panamského průplavu, byli připravováni velitelé pro policejní sbory i armády banánových republik.
PZ: Takže Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne. Bude mír na Ukrajině?
Mír není rozhodnutí státníků v Minsku, ale sociální proces na Ukrajině. Není to stav, ale cesta. Cesta, ze které se dlouho nesmí uhnout, i když má mnoho zatáček, i když se na ní vyskytnou překážky a provokace. Třeba i krvavé provokace. V rozvrácené zemi je snazší válčit než vystavět mír.
Mír neznamená odstranění konfliktů, ale jejich přenesení z bojišť za jednací stoly. Žádné téma, které je předmětem sporu – ať již jde o jazyková práva, rozsah samosprávy regionů, propustnost hranic či jiná – se mírem neztrácí. Jen o nich musí sporné strany jednat kulturním způsobem. I zákony, které dnes pomohou k zastavení bojů, lze později změnit, aniž by se muselo válčit.
PZ: Objevují se i názory, že závěry minského jednání jsou porážkou Vladimíra Putina. Ofenziva povstalců byla zastavena, povstalci ztratí kontrolu hranice, Ukrajina zůstane unitárním státem…
Putinova prohra je nejlépe patrná v těch pasážích závěrečné dohody z Minsku, které pojednávají o Krymu.
PZ: A co se lze o Krymu v těchto částech ujednání dočíst?
Nic. Žádné tam nejsou.
(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz, foto: arch.)
Američtí experti: USA musí taky na Ukrajinu dodávat smrtící zbraně!
Američtí experti vypracovali novou zprávu o situaci na Ukrajině, podle níž jsou přesvědčeni, že Washington musí poskytovat přímou vojenskou pomoc Ukrajině, smrtící obranné zbraně. Mezitím se v médiích objevila zpráva, že z ČR putovaly tanky na pomoc Ukrajině.
Ilustrační foto
2.únor 2015 – 22:04
Možná vojenská pomoc pro Ukrajinu ze Spojených států by měla zahrnovat protitankové střely, říkají američtí experti, včetně bývalých členů administrativy, kteří připravilili novou zprávu o situaci na Ukrajině.“Smrtící defenzivní vojenská pomoc bude zahrnovat protitankové střely,“ – píše se v dokumentu, napsaném odborníky z Atlantické rady Ústavu.Také se píše o nutnosti dodávat tzv „neletální vojenskou pomoc“, zejména radarové systémy, bezpilotní letouny, komunikační zařízení, obrněná vozidla Hummer.Podle zprávy, by také ostatní členové NATO měly poskytnout vojenskou pomoc Kyjevu. „To platí zejména pro ty země, které používají zbraně sovětského typu, což je srovnatelné s těmi zbraněmi, které Ukrajina používá,“ uvádí se v dokumentu.Mezi autory dokumentu „Udržení ukrajinské nezávislosti vůči ruské agresi, co by měly udělat Spojené státy a NATO.“ je podepsán bývalý americký velvyslanec při NATO Ivo Daalder, bývalý náměstek ministra obrany Michele Flournoy, bývalý náměstek amerického ministra zahraničí Strobe Talbott, bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Steven Pifer a Jang Herbst, bývalý zástupce vedoucího společného velitelství NATO v Evropě James Stavridis.Kyjev opakovaně prohlásil, že Rusko dodává ozbrojeným milicím na Donbas ruskou vojenskou pomoc včetně vojáků. Nicméně Moskva popírá všechna obvinění a označila je jako neopodstatněné, neboť ukrajinské úřady nebyly schopny předložit konkrétní důkazy na podporu těchto informací.Když v čele obrany je herec a finance řídí velkoprůmyslník… Ukrajina děkuje ČR za zbraněV době, kdy po základnách NATO v Evropě kroužil obří letoun Antonov AN-124, 26. ledna přistál na ostrovském letišti v Mošnově letoun Antonov An-225. Bez jakýchkoliv detailů bylo řečeno, že natřikrát přepraví do Afriky tanky a vojenské vybavení. Tajemství okolo toho všeho vyvolávalo mezi některými spekulace, že letadlo přepravovalo vojenskou techniku na Ukrajinu. Podle trasy letu to ale tak nevypadá. Média na to potvrdila, že společnost Excallibur Army Company posílá tanky do Nigérie….ALE …Mezitím se na internetu objevil oficiální dokument Ukrajinského Ministerstva obrany s datem 28. leden 2015. V tomto dokumentu ukrajinský ministr obrany generál Poltorak děkuje českému ministrovi zahraničí Martinu Stropnickému za „extenzivní pomoc při posilování ukrajinské národní obrany a vojenskou technickou podporu při externí hrozbě.“ Poltorak v dokumentu také uvádí, že je země v kontaktu s Excallibur Army Company ohledně dalších dodávek zbraní.
Česká vláda nedávno oznámila, že na Ukrajinu pošle přebytečné vojenské vybavení v podobě vest a plyšových čepic. O dodávkách zbraní nebylo řečeno nic.
Ministerstvo obrany bylo ohledně této věci kontaktováno a tady je odpověď
Dobrý den,
Ministerstvo obrany poskytlo Ukrajině nepotřebný materiál jako například kabáty, boty nebo čepice. Tato informace byla prezentována v českých médiích. Autenticitu dokumentu, který jste zaslal nedokážu v tuto chvíli potvrdit, nicméně z něj nevyplývá, že by někdo děkoval za dodávku zbraní. Co se týče aktivit společnosti Excalibur Group odkáži Vás přímo na tuto společnost, jejich obchody komentovat nebudeme, protože se na nich nepodílíme. Případně se obraťte na Ministerstvo průmyslu a obchodu, které vydává souhlas s vývozem vojenského materiálu i příslušné licence.
S pozdravem
Petr Medek
Velitel radikálů Biletskij (Azov): Ukrajina je na pokraji kapitulace!
V Kyjevě houstně atmosféra. Všechno směřuje k vojenské porážce Ukrajiny, země je na pokraji kapitulace, prohlásil velitel pluku Azov Národní gardy Ukrajiny a poslanec Andrej Biletskij.
Andrej Biletskij, velitel Azova
2.únor 2015 – 21:24
„Všechno směřuje vojenské porážce naší země. A následně k podpisu kapitulantských podmínek v té či oné podobě,“varovně sdělil Biletskij ukrajinským médiím. Předpokládá, že silová operace Kyjeva skončí uznáním nezávislých republik DLR a LLR v oblastech Doněcka a Luganska.Podle velitele Azova ukrajinskou armádu demoralizují řeči o (mírových) jednáních a západní pomoci, která ve skutečnosti nebude.Podle všeho se nejedná jen o reakci na neúspěchy kyjevských sil na frontě s povstalci. Patrně svoji roli hrají i rozpory mezi radikálními křídly Národní gardy a vedením v Kyjevě. Ukrajinská média přitom poukazují na údajným výrok prezidenta Petro Porošenka, který označil radikální militanty za „hrozbu vnitřní bezpečnosti“ Ukrajiny.V pátek se například pokusili vlámat se na ministerstvo obrany příslušníci praporu Ajdar. Ten měl být, podle ukrajinských médii, rozpuštěn a včleněn do pravidelné ukrajinské armády.Militanti Pravého sektoru se odmítli podřídit ministerstvu obrany! Před několika dny ohlásil poradce ukrajinského prezidenta Jurij Birjukov, že prapor radikální organizace Pravého sektoru na Ukrajině odmítl nabídku pro vstup do vojenské služby na základě smlouvy s ministerstvem obrany.„Osobně jsem navrhl Pravému sektoru schéma plné legalizace. Zejména bylo navrženo mnoho možností pro povinnou službu na základě smlouvy. Odmítli to,“ konstatoval Birjukov.O napětí v Kyjevě svědčí i včerejší demonstrace dobrovolnických vojáků v Kyjevě, kteří požadovali rezignaci Petro Porošenka.Na shromáždění na náměstí Nezávislosti se sešlo nejméně 500 lidí. Řečníci z tribuny požadovali, aby prezident odstoupil. Vrátivší se z oblasti vojenské operace prohlásili, že jednotkám chybí financování a dodávky zbraní.
(kou, prvnizpravy.cz, rt.com, foto: arch.)
Když se upalují lidé zaživa Západ nezajímá?
Vyšetřování oděsské tragédie se prakticky nehýbe a Západ nadále ignoruje toto téma. Uvedl to dnes ruský náměstek ministra zahraničních věcí Gennadij Gatilov.
Hrůza v oděsském Domě odborů
2.únor 2015 – 22:05
Nazval to „dvojím metrem“ a řekl, že Rusko nepřestane klást tuto otázku.Na Západě se snaží umlčet děsivou tragédii z května v Oděse, při níž podle oficiálních údajů bylo 48 lidí zabito, z toho mnoho lidí upáleno zaživa nebo ubito extrémisty, když se snažili uniknout z hořícího Domu odborů.„Bohužel, téměř neprobíhá šetření, a to navzdory skutečnosti, že jsme aktivně vznesli tuto otázku v průběhu mnoha zasedání Rady bezpečnosti OSN,“ řekl diplomat. Zdůraznil, že „západní kolegové se snaží ignorovat tyto otázky a reagovat na ně.“Lidi upalovali na Ukrajině naposledy nacisti! zní z ruské strany Gatilov ujistil, že téma tragédie v Oděse bude předložena ruskou delegací do Rady bezpečnosti OSN. Když mluvil o postoji Západu, řekl: „Nemůžeme to klasifikovat jinak, že jako dvojí metr při posuzování a přístupu k zjevným problémům.“Připomeňme, že podle oficiálních údajů bylo loňského 2. května v Oděse bylo zabito 48 lidí a přes 200 zraněno, když radikálové Pravého sektoru a fotbalových ultras zapálili budovu Domu odborových svazů, v níž se snažila skrýt skupina aktivistů „antimajdanu“. Mnoho obětí uhořelo, další se udusily. Některé z lidí, kteří se pokusili uniknout skokem z oken, pak zraněné dobíjeli na místě.Místní poslanec Vadim Savenko tvrdí, že se kyjevské orgány snaží skrýt skutečné údaje o obětech. Podle něj bylo zabito 116 lidí.
Invaze Ruska na Ukrajinu: Vrtění Kyjeva psem, aby odvedl pozornost od kapitulace UA v Donbasu. Porošenko hodlá požádat NATO o vojenskou intervenci, generální štáb AČR v pohotovsti!
Invaze Ruska na Ukrajinu: Vrtění Kyjeva psem, aby odvedl pozornost od kapitulace UA v Donbasu. Porošenko hodlá požádat NATO o vojenskou intervenci, generální štáb AČR v pohotovsti!
Do švestek nevydrží! To se říkalo o ukrajinské armádě na východě Ukrajiny v květnu a jak to vypadá, předpověď se naplnila. Ukrajinská armáda dnes zahájila v Donbasu mohutné stahování z pozic pod obrovským nátlakem protiofenzívy povstalců. Kyjev ztrácí jedno město za druhým, Mariupol je obklíčen povstalci, Ukrajina se zřejmě ani nepokusí tento strategický přístav bránit. Jenže to, co se děje právě v těchto chvílích v Kyjevě, nad tím se tají dech ještě více.
[FOTO] Nouzový útěk Porošenkovy junty z Kyjeva má zajistit podobný stroj Gulfstream… kdyby přišli Rusové…
Na kyjevském mezinárodním letišti, podle ruské televize, stojí 24 hodin denně natankovaný Gulfstream, který čeká na případnou evakuaci kyjevské Porošenkovy junty ze země. V Kyjevě už několik dnů kolují zvěsti, že prezident Putin vydal tajný dekret, zatykač, na představitele kyjevské junty, kteří provedli krvavý převrat na jaře a svrhli prezidenta Janukovyče. Putin prý s nimi chce udělat velký soudní monstr-proces v Moskvě, žalobci by byli z řad pozůstalích po zabitých civilistech ve Slavjansku, Luhansku a Doněcku. Podle těchto zpráv, které můžou být pochopitelně jen poplašnou zprávou a nemusí se zakládat na pravdě, hrozí během noci zcela reálně obsazení Kyjeva ruskými elitními výsadkáři, jejichž úkolem by bylo pozatýkat a pochytat současnou nelegitimní kyjevskou vládu, která se neopírá o žádný mandát.
Panamský precedens pro invazi?
Existuje totiž precedens v mezinárodním právu, o kterém Vladimír Putin hovořil s novináři při své návštěvě Krymu. Putin připomněl, že USA provedly zatčení Manuela Noriegy během invaze do Panamy v prosinci 1989. Pretextem k invazi byla ochrana bezpečnosti občanů USA v Panamě. Mandát k invazi nebyl od OSN, ale od americké vlády, která se opírala o zprávy tajných služeb, že Noriegova junta mučí a zabíjí americké vojáky a občany v Panamě.
[FOTO] Invaze USA do Panamy z 15. Prosince 1989 měla za úkol ochranu Američanů v zemi…
„Kdybychom se chtěli chovat jako Američané, už dávno bychom Ukrajinu obsadili…„, nadhodil v žertu Putin s poukazem na licoměrnost americké politiky, která provádí vměšování a invaze do cizích suverenních států zcela běžné, zatímco činnost domobrany na východě Ukrajiny je čistě domácí záležitostí, i když Putin připustil, že hranice mezi Ruskem a Ukrajinou není oddělena ostnatým drátem a je možné, že povstalci přes hranici pašují zbraně, tomu ve válečném konfliktu nelze zabránit. Ovšem tuto válku vede Kyjev. A nevede ji proti Rusku, ale proti vlastním občanům, za použití amerických zbraní, amerických fosforových pouzder, americké výstroje a amerických instantních polévek z dodávek americké vládní neziskovky USAID, přičemž tyto potraviny měly jít v rámci humanitární pomoci civilistům na Ukrajině a nikoliv jako menáž pro vojáky UA, dodal Putin.
V koutě a bez pomoci
Kyjev je zatlačený do kouta. Dnes požádal Porošenko o mimořádné zasedání RB OSN spolu s prohlášením, že Rusko provedlo invazi do země. To je hodně divoké prohlášení, když ještě před 2 dny na TV Nova tvrdil pan redaktor, že Doněck je před dobytím UA a povstalci před porážkou a vítězná UA je prakticky neporazitelná a nezastavitelná. Dva dny uběhly a více než 10,000 vojáků UA je na útěku z fronty, velení se rozpadlo (pozor, nejdená se o koordinovaný odsun ale o zbrklý útěk) a povstalci, aby podpořili svoji ofenzívu, prohlásili, že zajatce UA už brát nebudou, protože je nemají kam dát.
Z pohledu ukrajinských vojáků se tak změnila situace, protože pochopili, že už jim nehrozí zajetí a gáblík dobrého jídla od povstalců, ale rovnou zastřelení. Tím si lze vysvětlit rozpad celé ukrajinské fronty a tak rychlý postup povstalců za pouhých 18 hodin od včerejší půlnoci. Pokud se podíváme, proti čemu stojí Ukrajina, není to nic jiného, než několik tisíc odhodlaných tátů od rodin, kteří brání své baráky a nemovitosti od každodenního bombardování a ostřelování ukrajinskou armádou. Taktika spálené země se Kyjevu vymstila. Jestli před začátkem „operace proti teroristům“ měl Kyjev alespoň nějaké sympatizanty na východě země, dnes můžeme s jistotou prohlásit, že podpora Kyjevu se v Donbasu mezi obyvateli blíží limitně nule. A to zcela bez přehánění a nějakých superlativů.
[FOTO] Dezertéři UA z elitního útvaru, kteří odmítli velení od předáků Pravého sektoru
Urban warfare je špinavá válka. Nelze ji vyhrát bez použití prvků genocidy. A genocidou nelze získat sympatie obyvatelstva. Nelze mluvit o míru, když vám padají na hlavu a na váš dům bomby. Není bez zajímavosti, že na nemovitosti Ukrajinců na východě země se nevztahují pojistky nemovitostí. Válečný stav a nepokoje patří mezi výluky v pojišťovacích smlouvách, takže rozbombardované baráky nikdo obyvatelům nezaplatí. Z čeho potom ti chudáci budou své domy a paneláky opravovat?
Škody na východě Ukrajiny pojišťovny neuhradí!
Škody napáchané na infrastruktuře a nemovitostech na východní Ukrajině jdou do miliard EUR, německá kancléřka Angela Merkel byla odvážnější, když nedávno prohlásila, že škody způsobené na východě Ukrajiny půjdou až do výšky 400 miliard EUR. To je taková pálka, že to si ani člověk nedokáže představit. A chudá Ukrajina nebude schopna východ země opravit. To bude muset zafinancovat samozřejmě Rusko, protože Rusko je jediná země, která bude i v budoucnu ochotna Ukrajině pomáhat, ekonomický, finančně a obecně po hospodářské stránce. Žádná EU, na to Ukrajinci můžou zapomenout, EU má dost starostí se sebou, se Španělskem, s Itálií, Řeckem, Portugalskem, strukturální deficity členských států Eurozóny jsou děsivé. Kde by EU vzala prachy na záchranu Ukrajiny i bez války na východě země?
[FOTO] Tady by likvidátor z pojišťovny byl hotový hodně rychle, ale žádný sem do Luhansku nepřijde…
Je jenom otázkou času, než EU řekne, že nemá na to prostředky, aby Ukrajině pomohla s přežitím, s válkou nebo bez války, na tom nezáleží. Bez ohledu na to, jestli se Ukrajina rozpadne, jako že je k tomu opravdu nakročeno, nebo zůstane vcelku, Ukrajina zůstane odkázána na pomoc Ruska. A zkouška odvahy přijde brzy, blíží se zima. Tuhá zima, říkají meteorologové. A tuhá zima na Ukrajině, to je sakra zlá zima. Za války se štípal nábytek na topení. Čím budou Ukrajinci topit letos? Plynem určeným pro Česko nebo Slovensko? A čím budeme topit my?
Zaplatíš si i ty svého nezaměstnaného Ukrajince ze svých daní?
Armáda nezaměstnaných Ukrajinců po podpisu Asociační dohody s EU zaplaví úřady práce na Ukrajině. Práce pro ně nebude, takže zůstanou na dávkách. Ale kde vezme Kyjev peníze na dávky? Řekne si o ně IMF nebo ECB? Nebo Německu? A co za to bude EU chtít? Privatizaci ukrajinských podniků do rukou západních rodinných klanů? Madlenka Albright anebo synáček pana amerického viceprezidenta Bidena, ti už mají své karty rozdané na Ukrajině, ale pořád je tam toho dost k privatizaci. Zbrojovky, doly, vodárny, státní byty, lukrativní pozemky, železnice…
[VIDEO] Porošenko pod drtivými zprávami z fronty o kapitulaci jeho armády vytahuje kartu o invazi Rusů…
Svržení kyjevské junty by vyřešilo ze dne na den celý konflikt na Ukrajině. Jasné NE revoluci a Majdanu by vneslo do země zpátky rád a pořádek. Ale nemyslím si, že toto je cílem Moskvy. Putinovi současný stav na Ukrajině vyhovuje. Dává mu to roli mírotvorce a naděje, která Ukrajincům přichází z východu. Není na Ukrajině nejnenáviděnějšího politika, než je Porošenko a spolu s ním Jaceňuk. O těchto dvou údajných Židech se v Kyjevě proslýchá, že z Ukrajiny neutečou s prázdnou. Že si odkloní majetky Ukrajiny v nadcházející privatizaci a při reformách. Tomu se dá docela věřit. U nás tomu nebylo jinak, všichni pamatujeme ty nejrůznější Dyby a Kočárníky, že? Anebo už jsme zapomněli?
Český voják může jít válčit i na Ukrajinu, to je realita!
Samozřejmě, že mlácení prázdné slámy v Kyjevě má i přesto efekt na západní politiky. Vojáci a generálové v NATO mají poplach, na Generálním štábu AČR je teď pěkně rušno, asi má pár generálů naší hrdinné expediční armády opravdu obavy, že by mohlo dojít na „mírovou misi“ NATO na Ukrajině, rozuměj na východě země, a to by byla jatka. Bohuslav Sobotka i Lubomír Zaorálek už dopředu před summitem NATO v Cardiffu prohlásili před 3 dny, že Česko jede na summit s předsevzetím, že neschválí válku s Ruskem, ale bůhví jak tomu bude po dnešním dni, pokud se Porošenkovi podaří zahrát kvalitní divadelní figuru a na západě mu báchorku o ruské invazi spolknou, že pár dobrovolníků na straně povstalců navíc je ve skutečnosti mohutná ruská agrese.
Každopádně ale pozor, tahle hra nemusí být inscenovaná z Kyjeva, ale odjinud a Porošenko tak nemusel říkat svoji pohádku, ale cizí text na něčí objednávku. A to by znamenalo, že Barack Bombama chce opravdu americké vojáky (pod deštníkem NATO) poslat na Ukrajinu, a to by bylo hodně drsné probuzení, nejen pro Angelu Merkel, ale i pro Bohouše s Lubošem. A jít do války na východ Ukrajiny, to už by nebyla žádná žoldácká selanka ala Afghán. Tam by šlo o držku každou hodinu, každou minutu. Zbývá se jenom zeptat: „Chceme dovolit naším politikům, aby naše hochy posílali na smrt?“
-VK-
Prezident Putin: Medvěd se nebude ptát, co mu Západ dovolí. „Demokratické volby“ s ISIL heslem „Podřízni svého Moskala“. Východ má narozdíl od nás už opět přirozený čas…
26. 10. 2014
Petr Hájek komentuje zásadní realistický projev prezidenta Putina, který se od pozadí, na němž probíhá západní hra na ukrajinské volby, odlišuje stejně ostře, jako manipulace s časem
Je zcela lhostejné, s jakými výsledky skončily parlamentní volby na Ukrajině – přesněji řečeno na území, které dosud ještě ovládá Západ skrze kyjevský pučistický režim. Jsou to volby, jaké dobře známe od nás z obou protektorátů: nacistického i sovětského. Jediným „volebním programem“ je uměle fabrikovaná „nenávist k nepříteli“.
Dokonale to ilustruje předvolební plakát jedné z „proevropských“ kyjevských stran, který se pravdivě inspiroval od úspěšných „bratrů hrdlořezů“ z Islámského státu v Sýrii a Iráku (ISIL): „Podřízni svého Moskala.“
Rusko přesto „volby“ uzná
Pučisté, kteří ozbrojeným státním převratem svrhli demokraticky zvoleného prezidenta a vládu, potřebují (před zimní válečnou přestávkou) své pozice nějak formálně „legitimizovat“. Pro oči Západu samozřejmě. Zbytek světa ukrajinská krize už příliš nezajímá, narozdíl od hospodářské krize, která se na Západě opět prohlubuje.
Ostatně volby nezajímaly ani většinu Ukrajinců – a to je bezpochyby hlavní zpráva o této smutné hře na demokracii. Z českých médií, zvláště pak z vysílání České televize, musel mít každý dojem, že tamní občané netouží po ničem jiném, než legitimizovat pučisty svým hlasováním. Nízká volební účast byla šokem dokonce i pro české novináře přítomné na místě. Je půvabné, jak sami uvěřili své vlastní lživé propagandě.
Měli koneckonců důvod věřit, že k urnám přijde každý, komu ještě po několika nenáviděných Porošenkových mobilizacích zůstaly nohy. Nejít k volbám, bylo tak pro mnoho lidí výrazem hrdinství. Výhrůžky členů místních „uličních výborů obecného blaha“ nebylo možné brát na lehkou váhu. Již několik týdnů „aktivisté“ ujišťovali, že budou bedlivě sledovat, kdo k volbám nepůjde – protože ten dostane cejch „putinovského zrádce“. Přesto si to většina riskla.
Hru Západu na demokratické volby současně doprovází manipulace vším: Fakty, realitou, veřejným míněním – i časem
Volby za situace, kdy pučistická vláda vede vyhlazovací válku proti několika miliónům spoluobčanů na východě země, jsou samy o sobě protimluv. Spojeným státům a jejich vazalům z EU to ale bude stačit. A to ani nemluvme o tom, že nový „parlament“ se sejde až za několik měsíců, tak aby prezident Porošenko mohl zatím vládnout jako diktátor.
Přesto je rozumné, že i Rusko dopředu oznámilo, že volební výsledky Kyjeva uzná: Potřebuje totiž vůbec nějakého partnera pro jednání, má-li zabránit, aby se ukrajinská krize přeměnila na zničující válku dvou jaderných supervelmocí. V předvečer těchto Západem nadiktovaných „voleb“ však ústy svého prezidenta řeklo Rusko mnohem víc. Mnohem podstatnějšího, než byla kyjevská hra na volby v západní režii.
Vladimir Putin s dosud nevídanou otevřeností pojmenoval základní problémy současného světa. Především očividnou snahu o nastolení Nového světového řádu pod vedením aktuálních amerických a evropských elit. Dal jasně najevo, že tomuto pokusu o novou celosvětovou totalitu Rusko odmítá asistovat. Je příznačné, že list The Financial Times označil jeho páteční projev na Mezinárodním Valdajském diskusním fóru v Soči za „nejvíce protiamerický“ za celé patnáctileté období. Stejně příznačné je, že o tomto projevu česká média téměř neinformovala. Pojďme proto alespoň ve stručnosti rekapitulovat, co v Soči zaznělo.
Ruský prezident vyzval Západ, aby v souvislosti s pokusem o nastolení nového světového pořádku nezapomněl na dějinná poučení. To, co se nyní děje, by totiž podle něj skutečně mohlo přivést svět nejen k dalším lokálním konfliktům, ale nakonec i k nové světové válce. „Vzniká dojem, že takzvaní vítězové studené války se rozhodli změnit světový pořádek čistě podle toho, jak to vyhovuje jejich zájmům, prohlásil Putin, když komentoval americkou politiku. Současně vyjádřil přesvědčení, že mechanismus „brzd a protivah,“ který těžce a často za velmi dramatických okolností vznikal v minulých desetiletích, by neměl být zničen. Byl to totiž právě tento mechanismus, který dosud zkáze světa v jaderném konfliktu zabránil.
Ruský prezident míní, že je třeba provést rozumnou rekonstrukci tohoto systému a adaptovat jej na novou realitu mezinárodních vztahů. „Avšak Spojené státy, které s neobyčejnou suverénností samy sebe vyhlásily vítězem studené války, si zřejmě myslí, že to není potřeba. Proto namísto řešení konfliktů ve světě došlo k jejich eskalaci. Místo posilování suverénních, stabilních států se velmi rychle rozšiřuje prostor ovládaný chaosem.“ Jako typický příklad této zničující metody agrese Západu uvedl Libyi. Z normálně fungujícího státu je dnes tato země na pokraji rozpadu. „Západem ,osvobozená‘ Libye se stala výcvikovým táborem pro teroristy,“ prohlásil ruský prezident.
Hlavně mít obraz nepřítele
K protiruským sankcím řekl jasně a s velkou převahou realistického politika: Takzvané sankce jsou pouze v zájmu Spojených států. Narušují základy mezinárodního obchodu, pravidla WTO, principy nedotknutelnosti soukromého majetku a podrývají liberální model světových hospodářských vztahů. Ale jejich smysl je širší: „Sankcemi se nás snaží svést na cestu k sebeizolaci, ale my navzdory tomu neplánujeme uzavírat se před světem,“ uvedl ruský prezident.
Prohlásil, že Rusko se necítí být výrazněji dotčeno politicky motivovanými ekonomickými sankcemi, a zcela určitě nebude Západ prosit o blahosklonnost. Ruskými prioritami je podle něj zlepšování funkce demokratických institucí a otevřená ekonomika. Přestože politika sankcí znamená, že Rusko výrazně otevřelo své trhy řadě nových zemí, na prvním místě asijským partnerům, neznamená to, že se Moskva zcela odvrací od Evropy. Právě to by si totiž tolik přála Amerika, která doufá, že přesměrování evropského trhu do zámoří ji zachrání z obrovských ekonomických problémů, v nichž tone stále hlouběji.
Spojeným státům je podle Vladimíra Putina vlastně nakonec jedno, kdo v jejich propagandě nahradí někdejší Sovětský svaz jako hlavního oponenta. Někoho ale nezbytně potřebují. Jestli to bude Írán, vydávaný za zemi usilující o jaderné technologie, Čína jako nejvýkonnější ekonomika na světě, nebo Rusko jako jaderná velmoc, je vlastně druhotné. Potřebují obraz nepřítele. Podle jeho slov, stále neřešitelnější problémy, do kterých se Spojené státy vlastním přičiněním dostávají, je vedou k pokusu opětovně „rozdrobit svět.“ Snaha vytvořit za každou cenu obraz nepřítele, je poněkud bláhové doufání, že tato strategie bude stejně úspěšná jako za studené války. Jenže svět už je jinde.
Ruský prezident samozřejmě nevynechal ani ukrajinské téma. Zopakoval, že opětovné pokusy vyřešit konflikt na jihovýchodě Ukrajiny vojenskou silou, vedou pouze z jedné slepé ulice do druhé. „Pouze po skutečném zastavení války bude možné hovořit o obnovení dialogu mezi Kyjevem a Donbasem.“ Současně zdůraznil, že Rusko trvá na dodržení minské dohody všemi stranami. Právě odmítání Kyjeva řešit krizi otevřeným jednáním je podle něho klíčový problém současné patové situace.
Mnoho pozoruhodného padlo ještě během otázek a odpovědí, které následovaly po projevu. Patrně nejzajímavější byla prezidentova reakce na charakteristiku činů Západu, který se domnívá, že jedná dle známého latinského „Co je dovoleno bohům, není dovoleno volovi.“ Ruský prezident dal najevo, že vola ze sebe jeho země rozhodně dělat nedovolí, když suše poznamenal: „Medvěd se na dovolení rozhodně ptát nebude.“
Západoukrajinskými volbami budou nyní nějaký čas žít česká, evropská i americká média. Budou donekonečna rozebírat jejich výsledky, pozice jednotlivých stran a seskupení, dohadovat se o tom, jaký vliv nyní v kyjevské politice převáží. To vše ve snaze vtlouci veřejnosti do hlavy, že šlo o volby regulérní, demokratické. Je to ale už snaha dosti legrační. Západní propaganda selhává, lidé už jí přestávají věřit. O mnohém ostatně vypovídá příznačný předvolební „vzkaz“ šéfa fašistického Pravého sektoru na adresu aktuálního kyjevského prezidenta: Když nebude po našem, volby nás vůbec nezajímají. Svrhli jsme Janukovyče, svrhneme i Porošenka.
Především však připomeňme, že v Doněcké a Luhanské lidové republice se volby budou konat až na začátku listopadu. To o legitimitě současného hlasování coby „celoukrajinského“ vypovídá asi nejlépe. Ukrajina samozřejmě již fakticky neexistuje. Jen prostor, který si Západ, skrze miliardy investované do státního převratu, chtěl „vybojovat“ jako hlavní americké (takzvané NATOvské) nástupiště na Rusko. Nyní ovšem stojí před neřešitelným problémem, jak jej také, přinejmenším přes zimu, udržet při životě.
Tyto problémy se paradoxně vůbec Ruska netýkají. Naopak jeho „plynová“ karta bude v následujících měsících daleko účinnější než všechny dodávky západních zbraní kyjevské armádě.
Hra o čas
O tom, že se východní část někdejší Ukrajiny definitivně oddělila, svědčí i čas. Nejen ten historický, ale i aktuální: Zatímco v Kyjevě, a jím ovládané části země, se dnes ráno – jako v celé Evropě – opět čarovalo s letním a zimním časem, v Doněcku a Luhansku nikoli. Proto zatímco je ode dneška „kyjevský zimní čas“ opět jen o hodinu napřed před pražským, luhanský a doněcký, stejně jako moskevský, má symbolicky „náskok“ dvou hodin.
Ani na jaře se nic měnit nebude. V Rusku totiž tuto neskutečnou zvůli sociálních inženýrů (započatou Hitlerem) už zrušili, a čas opět uvedli do shody s přirozeným „slunečním“ řádem. Bude ode dneška platit i na „vzbouřeném“ východě někdejší Ukrajiny. Nejde o maličkost. Ukazuje názorně, proti čemu ve skutečnosti Západ ve svém „ruském tažení“ fakticky vede válku:
Hru Západu na demokratické volby totiž současně doprovází manipulace vším: Fakty, realitou, veřejným míněním – i časem. Rusko vykročilo v opačném směru, a proto má být zničeno. Doněcko a Luhansko rovněž.
Mnozí jsme nemuseli čekat na Putinův „valdajský projev“, abychom věděli, že to nebude tak snadné, jak se washingtonské a bruselské elity Nového světového řádu ještě nedávno domnívaly. Pro mnohé je však důležité, že ta jasná slova ze Soči zazněla. Přestože se k většinové veřejnosti skrze mainstreamová média neměla dostat.
Ale na druhé straně – Protiproud již čtou docela početné zástupy.
Demokratické volby pod hlavněmi samopalů: Východ hlasoval nohama. Balistické střely mají vymazat Donbas z mapy. Spustí Jaceňuk útok na předvolební Doněck?
29. 10. 2014
Václav Danda komentuje situaci na Ukrajině po volbách, které ještě více rozdělily tuto těžce zkoušenou zemi a zamýšlí se nad možným „příspěvkem“ Kyjeva k volbám v Doněcku
„Demokratické“ volby pod hlavněmi samopalů na Ukrajině skončily. Sčítání hlasů probíhalo neuvěřitelně pomalu. Ani po třech dnech stále nebyly zveřejněny definitivní výsledky. Zjevně podle hesla: „Není důležité kdo volí, ale kdo hlasy počítá.“ I z prozatímních výsledků je ovšem jasné že prezident Petro Porošenko, kterému průzkumy přisuzovaly jasné vítězství, ač těsně, nevyhrál.
Souboj o eura a dolary
Ve volbách patrně zvítězila Lidová fronta premiéra Jaceňuka s téměř 22 procenty, Blok Petra Porošenka skončil až druhý, když získal zhruba o procento méně. Třetí byla strana Svépomoc s 11 procenty, za ní proruský Opoziční blok (10 procent), Radikální strana (7,4 procenta) a Vlast Julije Tymošenkové (5,7 procenta).
Drtivá většina občanů na východě Ukrajiny k volbám nešla – a tím jasně vyjádřila, co si o kyjevském protektorátu myslí
Volby ilustrovaly totální rozdělení země. Ve východní části i přes masový bojkot voleb zvítězil opoziční proruský blok, který vznikl na troskách Janukovyčovy strany regionů. Nejdůležitějším poselstvím „o stavu unie“ byl ovšem okázalý nezájem východních regionů, které jsou pod správou Kyjeva. Například v Oděse se volební účast pohybovala kolem třinácti procent a o a mnoho lepší to nebylo ani v jiných městech na východě.
Vládní koalici by podle prezidenta Porošenka měly sestavit první tři nejsilnější „proevropské“ (čti proamerické) strany. Naopak současný premiér Jaceňuk, který je faktickým vítězem voleb, si přeje spíše širší koalici včetně nejradikálnějších sil, které představuje šovinistický blok Vlast Julie Tymošenkové nebo Radikální strana Olega Ljaška. Od počátku je jasné, že soupeření Jaceňuk – Porošenko bude neméně dramatické než někdejší „válka“ Tymošenková – Juščenko. A půjde v ní primárně opět o totéž: o evropské a americké peníze pro „vítěze“ – až na prvním místě.
Česká televize při komentování výsledků voleb neustále zdůrazňuje, že občané rozhodli ve svobodných volbách o prozápadním směřování země a že dříve rozhodující politická síla proruská Strana regionů, která se před volbami rozdělila na dvě formace příliš neuspěla.
Prázdné volební místnosti v Kramatorsku
Nějak soudruhům komentátorům při tom uniká, že právě o to se kyjevská vláda po několik posledních měsíců usilovně snažila: Jak by mohl Opoziční blok uspět, když miliony jeho voličů zachraňovali holé životy útěkem do Ruska a žijí v uprchlických táborech? Ti, kteří navzdory všemu zůstali v okupovaných zónách východní Ukrajiny, také neměli na volební frašku náladu.
Ve voličských seznamech figurovala jména těch, kteří byli buď povražděni nebo skončili v koncentračních táborech. Ti co přežili, se snaží příliš na sebe neupozorňovat, aby si jich nevšiml Pravý sektor nebo jiné paravojenské oddíly kontrolující život v Kyjevem okupovaných zónách na jihovýchodě země. Kandidatura za proruské uskupení je ostatně velmi nebezpečná kratochvíle, o jakékoliv veřejné předvolební kampani ani nemluvě.
Kyjevská demokracie: Vymazat soupeře z povrchu zemského
Drtivá většina tak prostě k volbám nešla – a tím jasně vyjádřila, co si o kyjevském protektorátu myslí. Volby v takovéto atmosféře nemohou být v žádném případě legitimní a bude zajímavé, jak vyhodnotí průběh v Charkově, Oděse, Kramatorsku, Slavjansku a dalších městech západní pozorovatelé, kteří se voleb zúčastnili. Lze předpokládat, že budou toto hlasování pod hlavněmi kalašnikovů vydávat za vrchol demokracie.
Dopad balistické střely na Doněck 20. října
Během „volebního týdne“ ukázali „kyjevští demokraté“ další pozoruhodnou inovaci demokratického zřízení, když v rámci „předvolební kampaně“ zaútočili v pondělí balistickými střelami na Doněck. V těchto útocích, které si vyžádaly mnoho obětí z řad civilního obyvatelstva, pokračovali pak celý týden. Zasažen byl i chemický závod v důsledku čehož explodovalo asi 12 tun hexogenu.
Podle slov místních obyvatel byl výbuch tak silný, že tlaková vlna dorazila až do Dzeržinska (60 km severně od Doněcka). Vraždění civilistů včetně žen a dětí a destrukce veškeré infrastruktury, je skvělým příkladem dodržování „minských dohod“: Donbas je den za dnem doslova vymazáván z povrchu zemského, zatímco Západ oslavuje vítězství demokracie v Kyjevě.
V širokém okolí výbuchu střely nezůstal kámen na kameni
Důvod je však i ryze „praktický“. Tento víkend se má volit v Doněcké a Luhanské republice, což se Kyjev jistě pokusí všemi prostředky narušit. Zapadá do toho i dnešní krok nové „legitimní proevropské“ moci, která bez jakéhokoliv vysvětlení odvolala svůj podpis pod dokumentem o rozdělení Donbasu. Tento příspěvek ke „zmírňování napětí“, o kterém Petro Porošenko neustále hovoří, nepotřebuje další komentář.
Velikost textu:
Bašta: Ve volbách vítězí Porošenko a vyhlašuje vlasteneckou válku!
Volby do ukrajinského parlamentu představují jeden z nejzáhadnějších systémů hlasování v Evropě. Není v nich vůbec nic jisté a definitivní. Ani konečný počet zvolených poslanců, kterých má být (ale nikdy ještě nebylo) 450, ani vítěz voleb.
Jaroslav Bašta
30.říjen 2014 – 03:10
Ústava Ukrajiny sice stanovila, že Nejvyšší rada má 450 členů, nicméně nezakotvila závazný způsob hlasování. V prvních demokratických volbách v roce 1994 se volilo většinovým způsobem dvoukolově v jednomandátových okruzích, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Způsob a výsledek hlasování však ukrajinskou politickou elitu neuspokojil, takže před novými volbami vydala speciální zákon, který stanovil, že 225 poslanců se volí poměrným způsobem z kandidátek politických stran, které musejí překonat v celé zemi 5% hranici a zbylých 225 nadále v jednomandátových okruzích, avšak jednokolově poměrnou většinou. Od té doby Rada nikdy neměla plný počet členů, takže ústava byla doplněna dodatkem o tom, že parlament je usnášeníschopný dosáhne-li počet zvolených poslanců tří stovek.
Prof. Oskar Krejčí: Ukrajina? Předčasná radost…
„Zvítězily prozápadní strany!“ Tak zní nejčastější nadšené komentáře k předběžným výsledkům nedělních parlamentních voleb na Ukrajině. Tato pravda však skrývá tři „ale“, píše pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí.
Vyhrála „strana války“ Arsenie Jaceňuka
30.říjen 2014 – 18:01
Především neznáme konečné výsledky. Ne proto, že nejsou sečteny všechny odevzdané platné hlasy.Není jasné, jak dopadly volby poslanců v jednomandátových volebních obvodech. Tam přibližně jedna třetina potenciálních vítězů patří do skupiny „vlastní nominace“.To znamená, že vítěz nekandidoval jako představitel některé z politických stran. Zastupovat nějakou však možná bude či se k vybranému poslaneckému klubu přidá.Zatím to vypadá, že celkově, tedy po sečtení mandátů získaných v rámci obou volebních systémů, nejvíce mandátů bude mít prezidentská strana Blok Petra Porošenka. Strana Národní fronta (22,5 % odevzdaných hlasů), která nad zmíněným prezidentským Blokem (22,3 % hlasů) těsně zvítězila v celostátním obvodě, kde se hlasovalo v systému poměrného zastoupení, asi nepostaví největší klub. Tento výsledek výzkumy volebních preferencí nepředpokládaly. Činí však velmi pravděpodobnou vládní koalici v čele s dosavadním premiérem Arsenijem Jaceňukem jako předsedou Národní fronty. Tím odpadá velká starost Washingtonu: militantní protiruští politici zůstanou na důležitých postech. Prof. Oskar Krejčí: Ukrajinské volby afghánského střihu Druhé „ale“ je spojeno s jiným číslem: 52,4 %. Taková byla volební účast. Nejnižší v novodobých dějinách Ukrajiny. Nejslabší byla na celém jihovýchodě, a to nejen v povstaleckých oblastech. Například v Oděské oblasti byla pod 40 %. Největší byla na západě země – ve Lvovské a Ternopilské oblasti dosáhla nad 65 %. Řečeno jinak, zastrašovací kampaň před volbami vyhnala značnou část opozice mimo parlament. Ovšem tradiční politicko-regionální dělení Ukrajiny zůstalo.Třetí „ale“, které kalí radost prozápadních a protiruských aktivistů, vyrůstá z faktu, že právě Ukrajina názorně ukazuje limity významu voleb. Nedělní volby jen odstartovaly novou etapu hluboké krize na Ukrajině, nepřinesly její řešení. Důležitá část té politické elity, která se zmocnila moci po svržení prezidenta Viktora Janukovyče, si legalizovala své funkce. To ale vůbec neznamená, že vyřešila prohlubující se sociálně-ekonomické problémy. Militantní „strana války“, k níž je počítán i Arsenij Jaceňuk, se při řešení těchto problémů dostane během několika měsíců do konfliktu se „stranou míru“, k níž je počítán i Petro Porošenko. Snaha získat co nejvíce přízně Západu může ve zhoršené sociální situaci vést k vyvolání nových krvavých bojů na jihovýchodě. Byly to volby afghánského střihu. Nejen válkou, nejen předvolebním násilím. I tím, že zvýšily odpovědnost Západu, především Evropské unie, za stav Ukrajiny.
A přichází zima…
(Oskar Krejčí, prvnizpravy.cz, foto: arch.)
Invaze Ruska na Ukrajinu: Vrtění Kyjeva psem, aby odvedl pozornost od kapitulace UA v Donbasu. Porošenko hodlá požádat NATO o vojenskou intervenci, generální štáb AČR v pohotovsti!
Do švestek nevydrží! To se říkalo o ukrajinské armádě na východě Ukrajiny v květnu a jak to vypadá, předpověď se naplnila. Ukrajinská armáda dnes zahájila v Donbasu mohutné stahování z pozic pod obrovským nátlakem protiofenzívy povstalců. Kyjev ztrácí jedno město za druhým, Mariupol je obklíčen povstalci, Ukrajina se zřejmě ani nepokusí tento strategický přístav bránit. Jenže to, co se děje právě v těchto chvílích v Kyjevě, nad tím se tají dech ještě více.
[FOTO] Nouzový útěk Porošenkovy junty z Kyjeva má zajistit podobný stroj Gulfstream… kdyby přišli Rusové…
Na kyjevském mezinárodním letišti, podle ruské televize, stojí 24 hodin denně natankovaný Gulfstream, který čeká na případnou evakuaci kyjevské Porošenkovy junty ze země. V Kyjevě už několik dnů kolují zvěsti, že prezident Putin vydal tajný dekret, zatykač, na představitele kyjevské junty, kteří provedli krvavý převrat na jaře a svrhli prezidenta Janukovyče. Putin prý s nimi chce udělat velký soudní monstr-proces v Moskvě, žalobci by byli z řad pozůstalích po zabitých civilistech ve Slavjansku, Luhansku a Doněcku. Podle těchto zpráv, které můžou být pochopitelně jen poplašnou zprávou a nemusí se zakládat na pravdě, hrozí během noci zcela reálně obsazení Kyjeva ruskými elitními výsadkáři, jejichž úkolem by bylo pozatýkat a pochytat současnou nelegitimní kyjevskou vládu, která se neopírá o žádný mandát.
Panamský precedens pro invazi?
Existuje totiž precedens v mezinárodním právu, o kterém Vladimír Putin hovořil s novináři při své návštěvě Krymu. Putin připomněl, že USA provedly zatčení Manuela Noriegy během invaze do Panamy v prosinci 1989. Pretextem k invazi byla ochrana bezpečnosti občanů USA v Panamě. Mandát k invazi nebyl od OSN, ale od americké vlády, která se opírala o zprávy tajných služeb, že Noriegova junta mučí a zabíjí americké vojáky a občany v Panamě.
[FOTO] Invaze USA do Panamy z 15. Prosince 1989 měla za úkol ochranu Američanů v zemi…
„Kdybychom se chtěli chovat jako Američané, už dávno bychom Ukrajinu obsadili…„, nadhodil v žertu Putin s poukazem na licoměrnost americké politiky, která provádí vměšování a invaze do cizích suverenních států zcela běžné, zatímco činnost domobrany na východě Ukrajiny je čistě domácí záležitostí, i když Putin připustil, že hranice mezi Ruskem a Ukrajinou není oddělena ostnatým drátem a je možné, že povstalci přes hranici pašují zbraně, tomu ve válečném konfliktu nelze zabránit. Ovšem tuto válku vede Kyjev. A nevede ji proti Rusku, ale proti vlastním občanům, za použití amerických zbraní, amerických fosforových pouzder, americké výstroje a amerických instantních polévek z dodávek americké vládní neziskovky USAID, přičemž tyto potraviny měly jít v rámci humanitární pomoci civilistům na Ukrajině a nikoliv jako menáž pro vojáky UA, dodal Putin.
V koutě a bez pomoci
Kyjev je zatlačený do kouta. Dnes požádal Porošenko o mimořádné zasedání RB OSN spolu s prohlášením, že Rusko provedlo invazi do země. To je hodně divoké prohlášení, když ještě před 2 dny na TV Nova tvrdil pan redaktor, že Doněck je před dobytím UA a povstalci před porážkou a vítězná UA je prakticky neporazitelná a nezastavitelná. Dva dny uběhly a více než 10,000 vojáků UA je na útěku z fronty, velení se rozpadlo (pozor, nejdená se o koordinovaný odsun ale o zbrklý útěk) a povstalci, aby podpořili svoji ofenzívu, prohlásili, že zajatce UA už brát nebudou, protože je nemají kam dát.
Z pohledu ukrajinských vojáků se tak změnila situace, protože pochopili, že už jim nehrozí zajetí a gáblík dobrého jídla od povstalců, ale rovnou zastřelení. Tím si lze vysvětlit rozpad celé ukrajinské fronty a tak rychlý postup povstalců za pouhých 18 hodin od včerejší půlnoci. Pokud se podíváme, proti čemu stojí Ukrajina, není to nic jiného, než několik tisíc odhodlaných tátů od rodin, kteří brání své baráky a nemovitosti od každodenního bombardování a ostřelování ukrajinskou armádou. Taktika spálené země se Kyjevu vymstila. Jestli před začátkem „operace proti teroristům“ měl Kyjev alespoň nějaké sympatizanty na východě země, dnes můžeme s jistotou prohlásit, že podpora Kyjevu se v Donbasu mezi obyvateli blíží limitně nule. A to zcela bez přehánění a nějakých superlativů.
[FOTO] Dezertéři UA z elitního útvaru, kteří odmítli velení od předáků Pravého sektoru
Urban warfare je špinavá válka. Nelze ji vyhrát bez použití prvků genocidy. A genocidou nelze získat sympatie obyvatelstva. Nelze mluvit o míru, když vám padají na hlavu a na váš dům bomby. Není bez zajímavosti, že na nemovitosti Ukrajinců na východě země se nevztahují pojistky nemovitostí. Válečný stav a nepokoje patří mezi výluky v pojišťovacích smlouvách, takže rozbombardované baráky nikdo obyvatelům nezaplatí. Z čeho potom ti chudáci budou své domy a paneláky opravovat?
Škody na východě Ukrajiny pojišťovny neuhradí!
Škody napáchané na infrastruktuře a nemovitostech na východní Ukrajině jdou do miliard EUR, německá kancléřka Angela Merkel byla odvážnější, když nedávno prohlásila, že škody způsobené na východě Ukrajiny půjdou až do výšky 400 miliard EUR. To je taková pálka, že to si ani člověk nedokáže představit. A chudá Ukrajina nebude schopna východ země opravit. To bude muset zafinancovat samozřejmě Rusko, protože Rusko je jediná země, která bude i v budoucnu ochotna Ukrajině pomáhat, ekonomický, finančně a obecně po hospodářské stránce. Žádná EU, na to Ukrajinci můžou zapomenout, EU má dost starostí se sebou, se Španělskem, s Itálií, Řeckem, Portugalskem, strukturální deficity členských států Eurozóny jsou děsivé. Kde by EU vzala prachy na záchranu Ukrajiny i bez války na východě země?
[FOTO] Tady by likvidátor z pojišťovny byl hotový hodně rychle, ale žádný sem do Luhansku nepřijde…
Je jenom otázkou času, než EU řekne, že nemá na to prostředky, aby Ukrajině pomohla s přežitím, s válkou nebo bez války, na tom nezáleží. Bez ohledu na to, jestli se Ukrajina rozpadne, jako že je k tomu opravdu nakročeno, nebo zůstane vcelku, Ukrajina zůstane odkázána na pomoc Ruska. A zkouška odvahy přijde brzy, blíží se zima. Tuhá zima, říkají meteorologové. A tuhá zima na Ukrajině, to je sakra zlá zima. Za války se štípal nábytek na topení. Čím budou Ukrajinci topit letos? Plynem určeným pro Česko nebo Slovensko? A čím budeme topit my?
Zaplatíš si i ty svého nezaměstnaného Ukrajince ze svých daní?
Armáda nezaměstnaných Ukrajinců po podpisu Asociační dohody s EU zaplaví úřady práce na Ukrajině. Práce pro ně nebude, takže zůstanou na dávkách. Ale kde vezme Kyjev peníze na dávky? Řekne si o ně IMF nebo ECB? Nebo Německu? A co za to bude EU chtít? Privatizaci ukrajinských podniků do rukou západních rodinných klanů? Madlenka Albright anebo synáček pana amerického viceprezidenta Bidena, ti už mají své karty rozdané na Ukrajině, ale pořád je tam toho dost k privatizaci. Zbrojovky, doly, vodárny, státní byty, lukrativní pozemky, železnice…
[VIDEO] Porošenko pod drtivými zprávami z fronty o kapitulaci jeho armády vytahuje kartu o invazi Rusů…
Svržení kyjevské junty by vyřešilo ze dne na den celý konflikt na Ukrajině. Jasné NE revoluci a Majdanu by vneslo do země zpátky rád a pořádek. Ale nemyslím si, že toto je cílem Moskvy. Putinovi současný stav na Ukrajině vyhovuje. Dává mu to roli mírotvorce a naděje, která Ukrajincům přichází z východu. Není na Ukrajině nejnenáviděnějšího politika, než je Porošenko a spolu s ním Jaceňuk. O těchto dvou údajných Židech se v Kyjevě proslýchá, že z Ukrajiny neutečou s prázdnou. Že si odkloní majetky Ukrajiny v nadcházející privatizaci a při reformách. Tomu se dá docela věřit. U nás tomu nebylo jinak, všichni pamatujeme ty nejrůznější Dyby a Kočárníky, že? Anebo už jsme zapomněli?
Český voják může jít válčit i na Ukrajinu, to je realita!
Samozřejmě, že mlácení prázdné slámy v Kyjevě má i přesto efekt na západní politiky. Vojáci a generálové v NATO mají poplach, na Generálním štábu AČR je teď pěkně rušno, asi má pár generálů naší hrdinné expediční armády opravdu obavy, že by mohlo dojít na „mírovou misi“ NATO na Ukrajině, rozuměj na východě země, a to by byla jatka. Bohuslav Sobotka i Lubomír Zaorálek už dopředu před summitem NATO v Cardiffu prohlásili před 3 dny, že Česko jede na summit s předsevzetím, že neschválí válku s Ruskem, ale bůhví jak tomu bude po dnešním dni, pokud se Porošenkovi podaří zahrát kvalitní divadelní figuru a na západě mu báchorku o ruské invazi spolknou, že pár dobrovolníků na straně povstalců navíc je ve skutečnosti mohutná ruská agrese.
Každopádně ale pozor, tahle hra nemusí být inscenovaná z Kyjeva, ale odjinud a Porošenko tak nemusel říkat svoji pohádku, ale cizí text na něčí objednávku. A to by znamenalo, že Barack Bombama chce opravdu americké vojáky (pod deštníkem NATO) poslat na Ukrajinu, a to by bylo hodně drsné probuzení, nejen pro Angelu Merkel, ale i pro Bohouše s Lubošem. A jít do války na východ Ukrajiny, to už by nebyla žádná žoldácká selanka ala Afghán. Tam by šlo o držku každou hodinu, každou minutu. Zbývá se jenom zeptat: „Chceme dovolit naším politikům, aby naše hochy posílali na smrt?“
Ukrajinská ambasáda ve Francii požádala francouzskou TV stanici Canal+ , aby nevysílala filmový dokument o Majdanu a o oděských událostech z 2. května 2014.
Krize na Ukrajině urychlila pohyb, který byl patrný již od války v Jugoslávii – Západ právě tak nesmyslně, jako vytrvale tlačí Rusko směrem na Východ a na Jih, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí.
Američtí experti vypracovali novou zprávu o situaci na Ukrajině, podle níž jsou přesvědčeni, že Washington musí poskytovat přímou vojenskou pomoc Ukrajině, smrtící obranné zbraně. Mezitím se v médiích objevila zpráva, že z ČR putovaly tanky na pomoc Ukrajině.
V Kyjevě houstně atmosféra. Všechno směřuje k vojenské porážce Ukrajiny, země je na pokraji kapitulace, prohlásil velitel pluku Azov Národní gardy Ukrajiny a poslanec Andrej Biletskij. 
Vyšetřování oděsské tragédie se prakticky nehýbe a Západ nadále ignoruje toto téma. Uvedl to dnes ruský náměstek ministra zahraničních věcí Gennadij Gatilov. 
Volby do ukrajinského parlamentu představují jeden z nejzáhadnějších systémů hlasování v Evropě. Není v nich vůbec nic jisté a definitivní. Ani konečný počet zvolených poslanců, kterých má být (ale nikdy ještě nebylo) 450, ani vítěz voleb. 
„Zvítězily prozápadní strany!“ Tak zní nejčastější nadšené komentáře k předběžným výsledkům nedělních parlamentních voleb na Ukrajině. Tato pravda však skrývá tři „ale“, píše pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí. 