Napsal uživatel Tomáš Frček dne Ne, 02/01/2015 – 09:56.
Je to neuvěřitelně flustrující, kam se poděl selský rozum? Mnoho aktivistů se může horlivostí zbláznit, aby vyburcovalo národ, ale již minimálně pět let je to jako hrách na zeď házet. Jak lidem vysvětlit, že máme poslední šance zvrátit dlouhodobí proces globálního zotročení ve fázi jeho dovršování? Jakýsi vysloužilý agent, specialista na toto téma vysvětluje jak zotročení nenásilnou cestou funguje ve čtyřech fázích, trvajících zhruba 25 let. První fází je demoralizace trvající klidně i patnáct let, lidé změní naprosto řebříček hodnot, zločinec je vzorem úspěchu, mamon je důležitější než rodina, lidský život s původně nevyčíslitelnou hodnotou má cenu několika tisíc korun. Prolíná se s druhou fází destabilizace, kdy národ přichází o národní identitu, vlastní průmysl, zemědělství i služby nahrazuje cizí kapitál kolonizátora, média, nejmocnější zbraň novověku ovládá cizák a vládnoucí kolaborant, který privatizuje to co by mělo být ve státních rukou. Třetí fází je krize, v této krizi občané hromadně přijdou o majetky, stanou se postupně zotročenou levnou pracovní silou oligarchů, uchvacujících moc. Post komunistické národy chudnou drasticky, ostatní pozvolna. Uměle jsou vytvářeny hrozby ( např. terorizmus ), které je možné potlačit pouze drastickým omezením svobod… Poslední fází číslo čtyři je normalizace, národy téměř dobrovolně přijímají otrokářství a dokonce si ho obhajují…po čtvrt století převýchovy.
Je to v podstatě Metrix, v našem případě euroatlantský, tento moloch USA a EU se ekonomicky dotváří smlouvou TTIT, vojensky v NATO. Človíček žijící v tomto molochu je masírován a přesvědčován o nebezpečí z venku, o nutnosti vedení válek a ekonomických sankcí. Jakmile se objeví vážná trhlina Metrixu, jeho média rozpoutají vlnobití dezinformací a překrucování faktů, takže národní obrození Řecka je u nás vnímáno jako strašidelná komunistická revoluce.
Otázka je položena, kdy se vzpamatujeme, nepřátele Metrixu jsou rozmělněny do stovek frakcí, obhajující si egoisticky již pokročilé scénáře post matrixového vývoje událostí, namísto snahy o nalezení několika důležitých bodů spolupráce, které by přinesly pád Metrixu a tyto informace šířili mezi zaslepenou většinu. Ano probíhají různé konference, ale většinou jde o pokusy podmanit si jeden druhého a právě v tomto jsme filozoficky deset let za Řeckem. Volebnímu vítěztví Syrizy ze dne 25.1.2015 předcházelo deset let formování.
Poměrně méně ega vidím ve snaze o sjednocování u PhD.Tomana, na facebooku má skupinu Kulatý stůl 2015, rozjíždí projekt svobodné televize, jistá videa naleznete na mém profilu sociální sítě vk.com Moje Videa: http://vk.com/id283359920 a mé určité postoje naleznete na www.reformyzdola.cz. Jsem na zalozaci@post.cz. Selský rozum mi říká, pokud se podařil průlom Metrixu Řekům asi to dělali dobře, je třeba odložit předsudky podsouvané médii Metrixu, pro které je každý narušitel nacionalistou, komunistou, fašistou, extrémistou, radikálem a nakonec teroristou. Neumím najít kompletní volební program uskupení Syriza, předkládám k posouzení alespoň něco:
• 1) Zajištění odpuštění velké časti řeckého dluhu ze strany Evropské unie nebo Evropské centrální banky. Syriza k tomuto bodu dodává, že dluhy byly odpuštěny v roce 1953 Německu a něco podobného by mělo následovat nyní v Aténách.
• 2) Splacení zbývající části státního dluhu by bylo podmíněné ekonomickým růstem. Bez růstu by se splácení pozastavilo.
• 3) Uvolnění podmínek Paktu stability a růstu a zahájení projektu „European New Deal“, kterým by EIB financovala především infrastrukturní projekty v Řecku.
• 4) Okamžité navýšení veřejných výdajů minimálně o čtyři miliardy eur.
• 5) Zavedení moratoria na dluhy převyšující 20 procent příjmů. Kdo by tedy dlužil více než pětinu svého příjmu, nemusel by své závazky splácet.
• 6) Zvýšit daň z příjmu na 75 % pro příjmy nad 500 tisíc eur ročně.
• 7) Zvýšit korporátní daně pro velké společnosti a zavést daň z luxusu.
• 8) Zavést daň z finančních transakcí.
• 9) Zákaz spekulování s finančními deriváty.
• 10) Radikální snížení výdajů na armádu.
• 11) Zvýšit minimální mzdu na 751 eur měsíčně (průměrná mzda činí 1004 eur).
• 12) Využít vládní budovy a banky pro ubytování lidí bez domova.
• 13) Zdarma distribuovat jídlo, energie a zdravotní péči všem, kdo to potřebují.
• 14) Státní dotace 30 procent na splátky hypoték pro rodiny ve finančních potížích.
• 15) Znárodnění řeckých bank.
• 16) Znárodnění velkých podniků z oblasti infrastruktury, služeb a energií.
• 17) Znárodnění soukromých lékařských zařízení.
• 18) Okamžité stažení řeckých vojáků z Afgánistánu a Balkánu – „Žádný řecký voják nesmí sloužit mimo hranice Řecka“.
• 19) Ukončení spolupráce s Izraelem a podpora vytvoření palestinského státu na půdorysu hranic z roku 1967.
• 20) Vystoupení z NATO a zavření všech zahraničních vojenských základen na řeckém území.
SYRIZA dle manifestu, zveřejněném v roce 2012, zastává tyto cíle:[8]
• Ekonomika – Odložení splátek řeckého dluhu do období ekonomického růstu. Zavedení progresivního zdanění (až 75% daň z příjmu pro příjmy nad 500 000 Euro). Zvýšení zdanění korporací na průměr EU. Zákaz finančních spekulací. Zrušení finančního zvýhodnění církví. Zrušení bankovního tajemství. Drastické snížení výdajů na armádu. Daňové zvýhodnění základních produktů. Nacionalizace (zestátnění) bank, strategických podniků a transportních cest (pošta, letiště, železnice).
• Odstranění chudoby – Zvýšení minimální mzdy na výši před hospodářskou krizí (750 Euro). Využití státem vlastněných budov pro zřízení ubytování pro bezdomovce. Zavedení svačin a obědů zdarma pro žáky veřejných škol. Zavedení bezplatné zdravotní péče pro nezaměstnané a bezdomovce. Podpora kolektivním smlouvám. Zvýšení péče o imigranty. Zdvojnásobení výdajů na zdravotnictví (na průměr EU (tj. 6 % HDP)). Odstranění poplatků na zdravotnictví. Zestátnění soukromých nemocnic.
• Státní zřízení – Zavedení proporčního volebního systému. Zavedení ústavní reformy oddělující církev od státu. Zavedení referend pro mezinárodní smlouvy. Odstranění politické imunity před zákonem. Stažení řeckých vojáků ze zahraničních misí. Vystoupení Řecka z NATO. Zrušení vojenské spolupráce s Izraelem. Podpora uznání Palestiny.
• Životní prostředí – Podpora obnovitelným zdrojům energie.
Kompletní seznam aktuálních cílů lze dohledat ve volebním programu z prosince 2014.[9] Tento program uvádí například následující cíle i s jejich odhadovanou cenou:
• 1. pilíř: Boj s humanitární krizí – Zavedení bezplatného odběru elektřiny pro 300 000 nejchudších domácností. Zavedení dodávek bezplatného stravování pro nejchudší občany. Zajištění ubytování (předplatit nájem v 30 000 bytech). Znovuzavedení Vánočního bonusu (jako 13. platu). Zajištění bezplatné zdravotní péče pro lidi bez pojištění. Snížení spotřební daně na topná paliva pro domácnosti. Celková odhadovaná cena = 1,9 miliard Euro.
• 2. pilíř: Restart ekonomiky a zavedení daňové spravedlnosti – Odstranění zavedených škrtů (po krizi r. 2008). Snížení daňového zatížení nižších platových tříd. Zastavení zabavování majetku a peněz bankami. Odklad splatnosti dluhů. Zvýšená daňová zátěž pro velké vlastníky. Celková odhadovaná cena = 6,5 miliard Euro.
• 3. pilíř: Národní plán pro posílení zaměstnanosti – Vytvoření 300 000 nových pracovních pozic během dvou let. Zákaz masivního propuštění. Celková odhadovaná cena = 3 miliardy Euro.
• 4. pilíř: Přeměna politického systému na opravdovější demokracii – Decentralizace moci rozvojem regionů a obcí. Zavedení a podpora lidových iniciativ (pro vytvoření zákona, vypsání referenda atd.). Regulace médií v rámci zákona. Celková odhadovaná cena = 0 Euro.
1.2.2015 Tomáš Frček
ONI“ nám lžou ! SYRIZA je úsvitem…
Ztracenou generací nejsou jen mladí Evropané s padesáti až šedesáti procentní nezaměstnaností. V naší zemi je to především naše generace čtyřiceti až padesátiletých. Budovali jsme kariéry a firmy, obětovali jsme tomu mládí, abychom nyní zjistili, že to bylo k ničemu, že budeme v tom lepším případě už jen přežívat a v tom horším nás dorazí exekuční mafie tak jako nyní již dorazila přes dva milióny Čechů. Nakonec ztracenou generací nejsou naši rodiče, narození po 2.světové válce, kteří museli žít v nelidském socialismu a nyní dožívají s jistotami mrzkých důchodů. Jsme to my a naše děti. K tomuto faktu se od roku 2009 pomalu, ale jistě prokousáváme skrze těžkou cenzuru a dezinformační kampaň.
25.1.2015 je zlomové datum, v jedné z kolébek demokracie došlo k velké a nadějné změně. „ONI“ nám budou nyní tvrdit, že v Řecku nyní zvítězila radikální levice, pro „NĚ“ je totiž každý kdo se chce vymanit z dluhového destrukčního otroctví pouze komouš, levičák, extremista, radikál, nacionalista až terorista. „ONI“ přisluhovači nadnárodních bank a korporací, dluhový otrokáři tvořící bídu a vyvolávající války, kteří zadusili Evropskou ekonomiku a zadupali do země základní lidská práva.
Šest let nás oblbují rádoby z leva pak zprava, nakonec ANO bude nám líp, dokonce oligarchií Babiše, vlastnícího pro tyto účely média, ale přitom je stále hůř a hůř!!! „ONI“ vědí, že než to stádo ovcí procitne, bude to již a pouze zotročené stádo exekuční genocidou, pachtící se po základních potřebách přežití, nemající čas ani prostředky prozřít. Já jsem připraven na změny a čekám na Vás na zalozaci@post.cz.
Nyní máme jedinečnou šanci, „ONI“ ovládají veřejnoprávní média, vlastní plošná média, mají tedy nejmocnější zbraň současnosti. A právě v takovém prostředí dokázala SYRIZA vyhrát volby s 36%. Neuvěřitelný to úkaz pro 60% Čechů, kteří již nehodlají volit kolaborantní strany současného parlamentu a zmítající se v pokusech vytvořit konstruktivní politickou sílu, která přinese pozitivní změny. „ONI“ nyní plivou jed ve snaze vybarvit SYRIZU rudě či populisticky, dokonce se dozvídáme, že jsou Řekové darmožrouti… proto předkládám dvacet základních programových bodů SYRIZy, protože toto není rudý program:
• 1) Zajištění odpuštění velké časti řeckého dluhu ze strany Evropské unie nebo Evropské centrální banky. Syriza k tomuto bodu dodává, že dluhy byly odpuštěny v roce 1953 Německu a něco podobného by mělo následovat nyní v Aténách.
• 2) Splacení zbývající části státního dluhu by bylo podmíněné ekonomickým růstem. Bez růstu by se splácení pozastavilo.
• 3) Uvolnění podmínek Paktu stability a růstu a zahájení projektu „European New Deal“, kterým by EIB financovala především infrastrukturní projekty v Řecku.
• 4) Okamžité navýšení veřejných výdajů minimálně o čtyři miliardy eur.
• 5) Zavedení moratoria na dluhy převyšující 20 procent příjmů. Kdo by tedy dlužil více než pětinu svého příjmu, nemusel by své závazky splácet.
• 6) Zvýšit daň z příjmu na 75 % pro příjmy nad 500 tisíc eur ročně.
• 7) Zvýšit korporátní daně pro velké společnosti a zavést daň z luxusu.
• 8) Zavést daň z finančních transakcí.
• 9) Zákaz spekulování s finančními deriváty.
• 10) Radikální snížení výdajů na armádu.
• 11) Zvýšit minimální mzdu na 751 eur měsíčně (průměrná mzda činí 1004 eur).
• 12) Využít vládní budovy a banky pro ubytování lidí bez domova.
• 13) Zdarma distribuovat jídlo, energie a zdravotní péči všem, kdo to potřebují.
• 14) Státní dotace 30 procent na splátky hypoték pro rodiny ve finančních potížích.
• 15) Znárodnění řeckých bank.
• 16) Znárodnění velkých podniků z oblasti infrastruktury, služeb a energií.
• 17) Znárodnění soukromých lékařských zařízení.
• 18) Okamžité stažení řeckých vojáků z Afgánistánu a Balkánu – „Žádný řecký voják nesmí sloužit mimo hranice Řecka“.
• 19) Ukončení spolupráce s Izraelem a podpora vytvoření palestinského státu na půdorysu hranic z roku 1967.
• 20) Vystoupení z NATO a zavření všech zahraničních vojenských základen na řeckém území.
Prof. Krejčí: Řecko snižuje prestiž a moc kancléřky Merkelové!
<< EXKLUZIVNĚ >> Politici začínají aktivně zneužívat rozpad historického vědomí, a to vede k snadnejší manipulaci, varuje v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí.
PZ: Asi nelze začít náš každotýdenní rozhovor jinak než otázkou směřující k parlamentním volbám v Řecku. Domníváte se, že možný úspěch radikálního levicového hnutí Syriza zásadně změní situaci v Evropské unii?
Kdybych měl odpovědět obrazně, zdá se, že se blíží konec období slávy Angely Merkelové. V posledních dnech jsme zaznamenali hned několik příznaků toho, že letošní desáté výročí jejího nástupu do úřadu německé kancléřky bude ve znamení sestupu její prestiže i moci. Situace v Řecku je pouze jedním z více příznaků této skutečnosti.
PZ: V jakém smyslu? Tedy především pokud jde o Řecko.
Vyjdeme-li z údajů Mezinárodního měnového fondu, pak se vloni Řecku poprvé od roku 2008, tedy od počátku krize, začalo dařit: zaznamenalo růst hrubého domácího produktu o 0,6 %. A na letošek mu byl slibován růst dokonce o téměř tři procenta. Ukazuje se však, že tyto makroekonomické údaje nemají uklidňující sociální a politický efekt. V zemích, jako je Řecko, se projevuje globální roztahování nůžek mezi bohatými a chudými v radikální podobě. Na růstu nevydělávají všichni, stejně jako všichni netratili na propadu. A údajů o procentním růstu se nikdo nenají. Navíc úspory nevedou k zásadní likvidaci zadluženosti: v současné době je řecká zadluženost na úrovni 175 % tamního hrubého domácího produktu.
V takové atmosféře se nižší a střední vrstvy nutně vracejí k otázce, která stála na počátku krize a kterou opatření Evropské unie zatlačila do pozadí: kdo za to všechno může? Byl někdo potrestán za pauperizaci a deindustrializaci Řecka? Nejsou náhodou viníci mezi těmi, kdo i dnes bohatnou? A v neposlední řadě: nebyly to náhodou německé a francouzské banky, kdo úvěrovaly například nesmyslné nákupy německých a francouzských zbraní řeckou vládou, a dnes tvrdě vymáhají dluhy?
PZ: Obecně se soudí, že odchod Řeka z eurozóny povede k obrovské krizi celé Unie. Sdílíte tento názor?
Logicky by mělo platit, že odchod nejslabšího článku, který vyžaduje dotace, by měl vést k posílení Eura. Problém je v tom, že Řecko se může stát příkladem třeba pro Španělsko a Itálii. Ve Španělsku by strana Podemos mohla sehrát obdobnou roli jako Syriza v Řecku. A potom je tu psychóza, kterou může spustit lavina katastrofických komentářů, jež zaplaví masmédia. A v neposlední řadě, čímž se vracíme na počátek rozhovoru, poklesne prestiž kancléřky Merkelové, která personifikovala eurounijní moc a optimismus.
PZ: Mluvil jste ale o více rizikových faktorech spojených se jménem železné kancléřky.
Řecko je pouze příkladem řešení finanční krize podle modelu spojeného s kancléřkou Merkelovou. Zjednodušeně řešeno, jsou zde dva modely: eurounijní, který prosazovalo především Německo a lze ho označit nálepkou ÚSPORY. A pak je tu model použitý v USA, kde Barack Obama prosazoval opatření, která lze označit jako INVESTICE. K oběma by se dal připojit ještě velmi sympatický islandský doplněk, jenž by mohl nést nálepku TREST pro viníky krachu v důsledku nekvalifikovanosti a nenasytné sobeckosti řady finančníků. Tento doplněk si ale Obama a Merkelová netroufli ani naznačit – a mainstreamová média jej embargují dodnes.
Prof. Krejčí: V roce 2015 se mohou spustit konflikty nové kvality
Problém kancléřky nastane, když se porovnají výsledky obou přístupů. Podle Mezinárodního měnového fondu zaznamenala loni Eurozóna růst 0,96 % hrubého domácího produktu, zatímco USA 2,59 %.
PZ: Rovněž se tím prezident Barack Obama chlubil ve Zprávě o stavu Unie, kterou přednesl před několika dny v Kongresu USA!
Do značné míry právem. Úspory, které spoléhají na oživení pouze prostřednictvím trhu, jsou mírně řečeno ekonomicky riskantní a sociálně-politicky sebevražedné. A tak nastala v Evropské unii další nesmírně významná vzpoura proti politice kancléřky Merkelové: Evropská centrální banka (ECB) rozhodla vkládat do ekonomiky dluhopisy ve výši 60 miliard euro měsíčně, a to až do září příštího roku. Tedy celkem více než bilion Eur.
Rozhodla se praktikovat to, co dlouhá desetiletí činí americký FED.
PZ: Jaký bude výsledek? Myšleno z hlediska ekonomiky a sociální oblasti Evropské unie.
V tom se ekonomové neshodnou. Pro politologa se otevírá otázka, zda je na světovém trhu místo pro dva globální spekulanty. Zda je možné, aby vedle FED tutéž hru na peníze hrála i ECB. A je zde pro politologa i jasná informace, že státy jako Čína, Rusko, Brazílie, ale i Japonsko a mnoho dalších budou ještě rychleji utíkat k národním penězům jako rezervní a obchodní měně. A ke zlatu. Nemohou nechat své země napospas nepředvídatelné libovůli evropských a amerických spekulantů. Zdá se, že toho se Merkelová obávala.
PZ: Mluvil jste o více příznacích krize evropského vládnutí kancléřky Markelové. Co jste měl ještě na mysli?
Pro veřejnost bývají zásadní rozhodnutí utajena či skryta pod blátem neužitečných zpráv. Tak dodnes neznáme skutečné důvody odchodů kancléře Helmuta Kohla či vicekancléře a ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera do ústraní. Tak se také můžeme pouze dohadovat, co se děje za zdmi kancléřství dnes. A co je příčinou překvapivé jednostrannosti kancléřky při posuzování situace na Ukrajině.
Například ve čtvrtek ve svém vystoupení na Světovém ekonomickém fóru v Davosu označila připojení Krymu k Rusku za „fundamentální narušení principů evropského mírového uspořádání“. A dávala jasně najevo, že takovéto chování je v poválečné Evropě nepřijatelné. Jako by nikdy neslyšela o německém podílu na rozbití Jugoslávie, německém souhlasu s bombardováním Bělehradu, o německém uznání odtržení Kosova, o německém podílu na svržení zvoleného ukrajinského prezidenta. To, co kancléřka předvedla, je jasné přihlášení se k politice hájící zájmy Washingtonu, nikoliv Německa či Evropy. Je to jednání, které připomíná chování Gorbačova před rozpadem Sovětského svazu: snaha zalíbit se strýčkovi Samovi, který by mohl pomoci z problémů.
Jenže proč by měl strýček Sam pomáhat již okoukanému politikovi? Když se mu líbí nové tváře s větší disciplínou či podlízavostí?
PZ: Nezdá se mi, že by bylo možné z jednoho projevu dovozovat tak dalekosáhlé závěry.
Taky tyto úvahy předkládám pouze jako varování vyzývající k větší ostražitosti. Stále ale také čekáme na to, že se Berlín ohradí vůči slovům ukrajinského prezidenta o sovětské intervenci do Německa v roce 1945. Nebo na chvíli, kdy Berlín zaujme zásadní postoj k přípravám oslav osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, kam není zván ruský prezident. Nemluvě o takových nesmyslech, jako je prohlášení polského ministra zahraničí Grzegorze Schetyna, který je vzděláním historik, že není třeba zvát ruského prezidenta, protože Osvětim přece osvobodil Ukrajinský front. Zopakoval tak tezi amerického velvyslance v Srbsku Michaela Kirbyho, vzděláním také historika, že netřeba zvát Putina na výročí osvobození, když přece Bělehrad osvobodil Ukrajinský front. Ukrajinský front ovšem bylo uskupení armád pojmenované podle území, na kterém tyto armády operovaly v Sovětském svazu. 1. ukrajinský front, který osvobozoval koncentrační tábor v Osvětimi, se původně jmenoval Voroněžský front, předtím Brjanský front. A vojáci, kteří v těchto armádních uskupeních bojovali a umírali, byli Rusové, Ukrajinci, Čečenci, Kazachové…
Říkám to i proto, že politici začínají aktivně zneužívat rozpad historického vědomí. Ten je patrný zvláště u mládeže. Asi nebudu jediný vysokoškolský učitel, který zaznamenal neuvěřitelný propad znalostí z dějin u studentů. Zdá se, že amerikanizace evropského školství přináší mimo jiné to, že nové generace by mohly být manipulovatelnější přihlouplou propagandou.
PZ: Je to cílený záměr?
Nejsem příznivcem konspiračních teorií. Nevidím v tom záměr, ale něco horšího: projev stále hlubší krize západní civilizace.
