Poté, co byla většina vojenských letadel Ruské federace stažena ze Sýrie, začala se tamní situace rychle měnit.
Na hranicích s Jordánskem se zformovala Nová syrská armáda složená z Kurdů a Arabů, kterým velí američtí instruktoři. Jde o poměrně silné, dobře vyzbrojené a vybavené uskupení, jehož úkolem je provést z východu útok na „hlavní město Islámského státu“ Rakku.
Druhá kurdsko-arabská armáda „Lvi Rojavy“ (Rojava – oblast na severu a severovýchodě Sýrie, obývaná převážně Kurdy) pochoduje na Rakku ze severu. Také tomuto uskupení velí Američané oblečení do kurdské vojenské uniformy.
Prakticky současně překročily kolony tureckých tanků syrské hranice a opevnily se v prostorech, kterými putují k banditům usazeným v Aleppu munice, proviant i posily. Podle informací generálního štábu ruské armády jsou teroristické skupině Džabhat an Nusra nákladními vozy nepřetržitě dopravovány z Turecka zbraně a munice.
Za takové situace ztrácí syrská armáda, unavená dlouhou válkou, svůj útočný elán, který ji zdobil v průběhu společných akcí s ruským vojenským letectvem. Oblast kolem Palmýry kontrolovaná vládními silami se nerozšiřuje a o dobytí města Deir ez Zor, které mělo být osvobozeno po Palmýře, nemůže dnes být ani řeč. Dříve převažující křehká rovnováha sil se vlivem přílivu čerstvých sil z Turecka začíná hroutit – a to ne ve prospěch vlády v Damašku.
Vzniká dojem, že americká diplomacie se znovu ujala role hazardního hráče a pokouší se vtáhnout Rusko do dalšího kola rozhovorů o příměří. Přeskupování protivládních sil pokračuje – a skupiny na oko se hlásící k tzv. umírněné opozici nepřetržitě útočí na pozice vládních sil.
Sergej Lavrov hovořil 29. května s ministrem zahraničí USA Johnem Kerrym a kategoricky požadoval uzavření turecko-syrské hranice. Současně Sergej Lavrov požadoval, aby USA splnily svůj slib a distancovaly se od dosud podporované opoziční skupiny teroristů z Džabhat an Nusra. Dá se ovšem očekávat, že tento rozhovor jen těžko něco změní. To, co požaduje ruská strana, Američané neudělají. Jak by také mohli zastavit Turecko i kdyby chtěli – to by museli změnit celou svoji válečnou politiku.
Neexistují ani ty nejmenší náznaky, že by Washington opravdu chtěl v boji s Islámským státem (IS) spojit svoje síly s Ruskem. Oslabení syrské armády Američany více než uspokojuje a znovu kladou na stůl otázku „nepřijatelnosti Bašára Asada“.
USA pokračují ve své hazardní hře a chystají se vybudovat si s pomocí Kurdů předmostí, ze kterého by následně začaly území Sýrie parcelovat. Vznik samostatné Kurdské republiky pod patronací USA na severu Sýrie by vytvořil ideální podmínky pro realizaci hesla „rozděl a panuj“ a na mírové politické urovnání konfliktu by za takové situace šlo jedině zapomenout. Zato na lid Sýrie by čekala nekonečná válka. Erdogan se za žádných okolností nesmíří s tím, aby Kurdové získali nezávislost – to by přineslo nová krvavá střetnutí.
Washington počítá s tím, že poté, co velká část kontingentu ruského letectva byla stažena ze Sýrie, Damašek nevydrží dlouhodobou vojenskou kampaň. Američtí politici si představují, že v souvislosti s oslabením Asadovy armády bude „umírněná syrská opozice“ podporovaná Washingtonem schopná změnit v Sýrii režim.
To by ovšem bylo uskutečnitelné pouze v případě, že by se ruské letectvo do Sýrie nevrátilo. Pokud se vrátí, americký plán se zhroutí.
Momentálně Američané dělají všechno pro to, aby se Rusové nevrátili. Diplomatickou cestou zasílají do Moskvy hromady slibů a ubezpečování – dělají zkrátka vše, aby odradili Moskvu od rozhodné akce a nedopustili tak opakování situace z minulého roku, kdy rozdrcení teroristů z IS už zdaleka nebylo za horami.
Co se týká Moskvy, protože možnosti mírových rozhovorů nejsou dosud vyčerpány, řídí se Moskva formálními diplomatickými postupy, ale požadavek na ukončení imitování mírového urovnání zazní brzy naposled. A pokud po tomto požadavku nebude následovat pozitivní reakce, vrátí se ruské Vzdušné a kosmické síly do Sýrie. O takové možnosti hovořil prezident Putin při svém setkání s ruskými vojenskými letci po ukončení první etapy letecké opeDmitrij Sedovrace v Sýrii.
Zdá se, že druhá fáze operace je nevyhnutelná.
Nám pak zbývají jen dohady, co se asi stane s tureckými vojáky, kteří se zakopali na syrském území. Vždyť by tam podle všech pravidel být neměli. A z výšky, ve které operují bombardovací letouny, nejsou rozlišovací znaky na uniformách vidět…
Příměří v Sýrii (které ve skutečnosti žádným příměřím není, ale „přesměrováním bojových operací“) probíhá překvapivě dobře. Je tomu primárně díky vynikající taktice donutit každou z bojujících skupin v Sýrii definovat se buď jako „dobří umírnění“, a mít zaručenu bezpečnost, nebo jako „zlí teroristé“ a stát se nezpochybnitelným legitimním cílem, na který mohou pálit všichni. De jure jsou těmi jedinými, kdo může legálně útočit na kohokoliv v Sýrii, pouze Rusové a Syřané, všichni ostatní, včetně USA vedené koalice, jsou tam přítomni naprosto ilegálně, avšak de facto poslední dohoda také uznává právo všech stran na napadání „zlých teroristů“. Donucením všech skupin se definovat připravili Rusové o jakoukoliv důvěryhodnost všechna absurdní obvinění, že bombardují „hodné teroristy“, kdy tato kategorie z konfliktu v podstatě zmizela. A abych byl opravdu upřímný a otevřený, USA byly nuceny akceptovat ruskou definici teroristů jako „všech, kdo bojují proti syrské vládě“. Ach, vím, nikdy se na takovémto znění nedohodli, ale protože ti, kteří doposud bojovali, byli zařazováni do skupin „hodné“ a „zlé“ opozice vůči syrské vládě, a protože nyní „hodná opozice“ akceptuje příměří, znamená to, že ti, kteří bojují proti vládě, jsou ipso facto „zlí“. Tudíž všichni chápající se zbraní proti syrské vládě jsou „zlí“ a jsou legitimním cílem pro totální vyhlazení. QED.Tou nejhorší částí pro Američany muselo být, že vpochodovali do této pojmové pasti s naprosto otevřenýma očima, ale nemohli s tím vůbec nic udělat. Věděli, že jejich jedinou možností, jak se vyhnout ponižující vojenské porážce na zemi, bylo ji mávnutím kouzelného proutku přeměnit na „příměří“, následované jakýmsi vágním „přechodným obdobím“. Takže jo, nenávidí tento výsledek, ale ten druhý byl ještě horší. Mimo to někteří představitelé bez pochyby pochopili, že americká politika v Sýrii byla naprosto šílená, hraničící s jakousi disociační poruchou identity, kdy si různé agentury nebyly vědomi toho, co dělají jiné, a v některých případech spolu dokonce doslova na zemi válčily. Trvání na tomto naprosto šíleném kurzu hrozilo velkou válkou s Ruskem, něčím, co ani Evropané, ani většina (ne neokonzervativních) částí amerického hlubokého státu skutečně nechtěla. Takže zatímco můžeme legitimně pohrdat imbecilitou politiky Obamovy vlády v Sýrii, mějme také vždy na paměti, že to mohlo být horší (jen si představte v Bílém domě Hillary!). Úkrokem zpět od okraje propasti učinily USA správnou věc.Ani bychom se neměli zalykat vděčností. Zaprvé, USA vytvořily tento bordel, to v první řadě, a zadruhé, není zatím ani oprávněné se domnívat, že by se plně vzpamatovaly a byly opět při smyslech. Nejen, že USA bublají vzteky kvůli tomuto ponížení Ruskem, ale nyní jistí fanatičtí neokonzervativci chtějí soudit Assada, Rusko a Írán za „válečné zločiny“ v Sýrii! Tento nesmyl je přímým výsledkem tohoto jedinečně amerického koktejlu přeludů a bezmocného vzteku na Rusko, a, skutečně, na celý svět. Něco, jako když dítě rozbije hračku, u které mu bylo řečeno, že ji nemůže mít. Zatímco bych nikdy nezavrhoval možnost, že USA udělají něco opravdu nezodpovědného, hlavní nebezpečí dnes, stejně jako dříve, nepředstavují USA, ale toxický a explozivní mix Turecko+Saudové.
Ankara a Riyadh vydávají všechny známky toho, že nic dobrého od nich čekat nelze. Nejen, že jejich rétorika zůstává válkychtivá, ale také provozují všemožné velmi nebezpečné vojenské hrátky: jako projev naprosté nezodpovědnosti a bezohlednosti. Saúdská Arábie údajně shromáždila 150,000 vojáků v rámci toho, co Saudové popisují jako „druhé největší vojenské uskupení od Pouštní bouře“. Jiné zdroje (zde a zde) mluví o 350,000 vojácích (těchto cvičení se nyní oficiálně účastní 20 zemí). Saudové také přesunuli 4 F-15S na leteckou základnu Incirlik v Turecku. To není mnoho, ale mohlo by jít jen o „obranné síly na bojovém perimetru“, které by, po napadení, mohly ospravedlnit nasazení mnohem většího a rozumně moderního saúdského vojenského letectva (zhruba 300 bojových letadel, 5 AWACSů a 5 vzdušných tankerů). Přidejte si k tomu turecké letectvo (zhruba 250 bojových letadel, 4 AWACSy a 7 vzdušných tankerů) a uvidíte, že hrozba pro malinké ruské vzdušné a kosmické síly (50 bojových letadel) je velmi reálná, dokonce přesto, že ruští piloti a jejich letadla jsou mnohem lepší, než cokoliv, co mají Turci a Saudové. Íránci se také cítí ohroženi a varují před invazí do Sýrie.
Takže jak velkou tato saudsko-turecká hrozba skutečně je?
To opravdu záleží na vašich předpokladech.
Pokud předpokládáte, že Turci a Saudové jsou racionálními hráči, pak hrozba není tak velkou. Mimo dalšího, pokud tato „wahhabistická koalice“ nasadí spoustu letectva, jejich pozemní síly, i když velké, jsou daleko od zóny konfliktu a nemají potřebné pro střet se silami Sýrie, Íránu a Hizballahu na zemi. A protože samotné letectvo válku vyhrát nemůže, jsou jedinými pozemními silami, na které se Turci a Saudové mohou spolehnout, síly Daesh. Což není vůbec dobrou možností, ani vojensky, ani politicky. Nicméně:
Pokud předpokládáte, že Turci a Saudové to „prohráli“ a mlátí kolem sebe z frustrace ze svého selhání při svržení Assada a ovládnutí Sýrie, pak zcela určitě mohou spustit přímý konflikt s Ruskem: neboť malé ruské síly v Sýrii se sami proti tak velkému protivníkovi ochránit nemohou, a proto nebude mít Rusko jinou možnost, než nasadit do bojů svá úderná aktiva dlouhého dosahu (vzdušné a kosmické síly, střely s plochou dráhou letu a rakety). Ještě relevantnější je, že Rusko by muselo zaútočit na Turky a Saudy, kteří by operovali ze svých leteckých základen sdílených v Turecku a Saúdské Arábii s USA (CENTCOM) a NATO. V případě takového nestoudného saudsko-tureckého útoku na ruské síly bych plně očekával, že na nepřátelská letadla budou nasazeny ruské MiG-31 (zřejmě ze základny v Íránu). Konec konců ani Írán, ani Rusko nedovolí wahhabistům převálcovat Sýrii, tudíž se Turci a Saudové musí zeptat sami sebe, jestli opravdu chtějí válku s Ruskem, Íránem, Sýrií a Hizballahem, obzvláště válku, ve které jak Rusko, tak Írán mohou zaútočit, a pravděpodobně tak učiní, na síly a jejich podpůrnou infrastrukturu rozmístěné doma.
Pravděpodobnějším scénářem je, že USA, Turecko a KSA se pokusí najít nějaký způsob, jak zachránit Daesh a zbastlit jakýsi „syrský Wahhabistán“, který by bylo možné použít k udržení Sýrie slabou a krvácející pro dohlednou budoucnost. To je evidentně možnost, kterou upřednostňují také Izraelci: rozbít Sýrii do de facto syrského Kurdistánu na severu, Wahhabistánu na východě a sekulární syrské republiky podél pobřeží Středozemního moře. Fakt, že toto vše je v naprostém rozporu s rozhodnutími Rady bezpečnosti OSN, evidentně ty, kteří uvažují o takových možnostech, netrápí.
Zdá se, že jsme v příslovečné situaci „klidu před bouří“ a že válka v Sýrii brzy opět vzplane, možná s ještě větší intenzitou, než doposud.
PS: zdá se, že turecký premiér Ahmet Davutoglu nyní odcestoval do Teheránu, aby si tam promluvil se svým íránským protějškem. Dobrá. Dá-li bůh, Íránci snad vtlučou do hlav tureckých vládců trocha rozumu.
Turecko je pár dní před volbami ve spleti složitých problémů, které EU jako by ani nevnímala, neboť jinak by jistě nezkoušela řešit uprchlickou krizi prostou redistribucí neustále znovu a znovu tištěných peněz a hokynářským dohadováním.
Dva poslanci tureckého parlamentu za levicovou Republikánskou lidovou stranu (CHP), Eren Erdem a Ali Seker, před pár dny na tiskové konferenci v Istanbulu předložili nahrávky a další důkazy, které svědčí o tom, že za použitím bojového plynu sarin v Sýrii v roce 2013 bylo právě Turecko. Potvrdili tak – na Západě intenzivně zpochybňovanou – analýzu Seymoura Hershe z loňského dubna.
Podle jejich údajů se na celé „false flag“ akci podílel i turecký průmysl, konkrétně představitelé chemické firmy MKE, která sarin nejenže vyrobila, ale přes své zástupce ho dodala i do Sýrie. „Všechny podrobnosti o tom, včetně nahrávek rozhovorů, máme k dispozici,“ prohlásil Eren Erdem s tím, že bez ohledu na existenci důkazů turecká vláda nikoho z důležitých „článků“ spiknutí nenechala zatknout. Třináct lidí bylo zadrženo a posléze propuštěno, s odkazem na vládní politiku boje proti terorismu. Při útoku sarinem v ghútě u Damašku bylo v srpnu 2013 zabito přes 1 300 lidí, přičemž Západ okamžitě za viníka označil Damašek.
Ve skutečnosti cílem bylo přimět Obamovu administrativu k vojenské agresi do Sýrie a ke svržení vlády Bašára Asada. Podle Aliho Sekera se Ankara pokoušela turecké veřejnosti namluvit, že sarin Asadovi dodalo Rusko, aby „vznikl dojem, že Asad zabíjí své vlastní spoluobčany, což si vyžádá americkou vojenskou intervenci do Sýrie“.
Oba poslanci zkonstatovali, že turecká vláda prezidenta Recepa Erdogana ještě na svém vlastním území a pak i v Sýrii spáchala válečný zločin, protože se vše odehrálo s vědomím a pomocí turecké tajné služby.
Americká armáda měla už v roce 2013 důkazy o tom, že džihádisté disponují sarinem, neboť právě tuto látku objevila u členů kajdistické Fronty al Nusrá, s níž přinejmenším část amerického establishmentu chce nyní spolupracovat coby s „umírněnou“ silou. US Army před dvěma lety přitom potvrdila, že tento zabavený sarin byl vyroben v sunnitských oblastech Iráku a do Sýrie dodán přes Turecko, které v uplynulých letech i podle Západu „nepopiratelně“ vyzbrojovalo Daeš.
Když už jsme u tématu „false flag“, stojí za připomenutí loňský březen, kdy se Erdoganova vláda rozhodla alespoň na čas zakázat sociální sítě, neboť se na nich měla objevit – a posléze také i objevila – nahrávka rozhovoru vysokých armádních představitelů i současného premiéra Ahmeta Davutoglua, kteří se domlouvali, že prostřednictvím „čtyř mužů ze Sýrie“ provedou raketový útok na Turecko a získají tak „přímý důvod k válce“ proti Sýrii. (Překlad celého záznamu do angličtiny je ZDE.) Recep Erdogan tehdy pravost záznamu fakticky potvrdil, když si postěžoval, že únik je „ničemný“: „Komu sloužíte, když nahráváte tak důležitou schůzku?“
Teroristický koktejl
Oba opoziční poslanci připomínají válečné zločiny Erdoganovy vlády bezpochyby především kvůli předčasným parlamentním volbám, které jsou plánovány na 1. listopadu. A předvolební kampaň v Turecku se vede tvrdě a očividně bez mantinelů. Prezident Erdogan tak například z nedávného masakru levicových a prokurdských aktivistů v Ankaře obvinil „Kurdy, Asada a Daeš“, kteří se měli proti Turecku spolčit. Nenabídl sice žádné důkazy, ale v době, kdy média o atentátu nesmějí informovat (aby nevyšly na světlo okolnosti masakru), prohlásil: „Byla to kolektivní teroristická akce. Byly v ní zapojeny Daeš, PKK, syrská tajná policie a kurdská teroristická organizace na severu Sýrie. Společně tu akci naplánovaly.“ Očividně tak pokračoval v logice svého premiéra Davutoglua, který v posledních dnech vymyslel pro média lákavý koncept „teroristického koktejlu“: „Teroristické organizace pijí ze stejné sklenice,“ prohlásil o Straně kurdských pracujících (PKK), Daeši a Revoluční lidové osvobozenecké straně-frontě (DHKP-C). „Všechny chtějí v Turecku chaos.“ Příznačným je, že se samotné vedení tureckého státu začíná ve svém teroristickém nálepkování ztrácet a přestává si hlídat záda, neboť na veřejnost unikají informace o tajných jednáních mezi vládou a PKK…
Je zajímavé, jak „hravě“ se k Turecku, silně znervóznělému před volbami, aktuálně stavějí USA a Rusko. Po sérii tureckých varování USA Ankaru ujistily, že padesát tun zbraní a munice na severu Sýrie shodily nikoli Kurdům z YPG, ale „arabským skupinám“, aniž by ovšem bylo zřejmé, jaké „arabské skupiny“ má kdo na mysli. Ve skutečnosti nejspíš jde o nově ustavenou tzv. Demokratickou frontu, v níž vedle několika arabských milicí dominují právě Kurdové – a co víc, YPG to nevydržela a příjem zbraní sama potvrdila. Mimochodem, USA původně tvrdily, že Kurdové s těmito zbraněmi snadno a brzy dobudou Rakká, „hlavní město Daeše“ v Sýrii, ale YPG vzápětí ztratila „chuť“ dobývat sunnitská území dosud ovládaná Daešem a místo toho se pustila do rozšiřování rozlohy kurdských provincií na severu Sýrie, tedy znovu Turecku „na just“. Erdogan slibuje, že nedopustí, aby Kurdové sever Sýrie ovládli.
Rusko Ankaru rovněž ujistilo, že žádné zbraně milicím YPG nedodává, podle některých zpráv ale právě bojovníkům YPG na severu provincie Aleppo, konkrétně u pohraničního Džarábulusu, poskytuje leteckou podporu. K tomu navíc Moskva oznámila, že nepovažuje PKK za teroristickou organizaci, což samo o sobě muselo v Ankaře vyvolat bouři nevole, ale po drobné slovní přestřelce kolem moskevské cesty Bašára Asada začalo Turecko vyvážet své zboží na „ruský“ Krym, navzdory ukrajinské blokádě poloostrova, nebo spíš možná hlavně díky ní. A navrch si Rusko v Turecku mohlo bez potíží pronajmout osm nákladních lodí k přepravě vojenského materiálu do Sýrie.
Na domácí, turecké „frontě“ je rozložení sil stejně neuchopitelné. Pár dní před volbami nemá žádná ze stran dostatečnou převahu, aby mohla utvořit vlastní vládu, a konfrontační tón předvolební kampaně, kterou především Erdoganova strana AKP vede prakticky už od „nevítězných“ voleb červnových, nedává příliš nadějí na dojednání funkční koalice. Někteří turečtí politologové dokonce varují, že se Turecko po volbách může stát „neřiditelným“. Další pozorovatelé se obávají, že by se do Turecka kromě střetů armády s Daešem mohl ze severu Sýrie „přelít“ také konflikt mezi Kurdy a Daešem, což by prý bylo počátkem turecké „syrianizace“. Bez důležitosti nejsou ani analýzy současného stavu turecké armády. Vždy to byla nejdůvěryhodnější instituce v zemi a po monstrprocesech, při nichž se Erdoganova vláda před dvěma lety na základě smyšlených důkazů „zbavila“ značného počtu „nedůvěryhodných“ generálů a vysokých důstojníků, vyvolává loajalita armády vůči současné moci v Ankaře, stejně jako schopnost jejích velitelských kádrů, pro nadcházející roky řadu závažných otázek.
Pokrytecká EU
Do takto „rozloženého“ Turecka přijela minulý týden Angela Merkelová. Krátce poté, co sama jednoznačně vyloučila možný vstup Turecka do EU, už nejspíš pochopila význam Ankary pro řešení evropské uprchlické krize, a tak jako na obrtlíku přešla k principu „ruka ruku myje“: výměnou za pomoc s uprchlíky v rámci „akčního plánu“ nabídla Ankaře tři miliardy eur, urychlení procesu zmírnění vízového režimu pro turecké občany i urychlení rozhovorů o možném vstupu země do EU, přičemž už podle všeho nevadí ani stále silnější cenzura nebo hrozba, že by se Erdogan po volbách mohl proměnit „v chalífa“ s neomezenou mocí.
Ankara nicméně cítí, že drží v rukou více trumfů než Brusel, a tak navyšuje sázky tím, že se jen pro radost Unii odmítá stát „koncentračním táborem“, a zpochybňuje i nabízenou sumu, neboť sama prý na uprchlíky vynakládá půl miliardy dolarů každý měsíc. Komentátoři souhlasí, že uprchlická krize EU s Tureckem sice „sbližuje“, ale konkrétní závěry cesty Angely Merkelové do Istanbulu k dispozici nejsou. Místo nich se jen fakticky ukazuje, že bohaté západní státy či Unie jsou dál ochotné řešit své problémy prostým uplácením chudších států, což ve výsledku z akutního problému uprchlíků a všeho, co s ním souvisí, činí jen otázku prosté redistribuce neustále znovu a znovu tištěných peněz a hokynářského dohadování.
P.S.: Jedinou skutečnou zábavu tak Angela Merkelová tureckým čtenářům a divákům nabídla, když se spolu s prezidentem Erdoganem usadila do majestátních pozlacených křesel… Osm nejvtipnějších reakcí podle deníku Hurriyet.
Irák:Na americké NBS News byla ve středu odvysílána krátká zpráva o tom, že irácký premiér sdělil, že NEPOŽÁDAL a nepotřebuje vojenskou pomoc (pozemní operaci) ve své zemi od USA. Tamní vláda pochopila, že 11 měsíců bombardování ve vedlejší Sýrii ISILu asi nějak moc neuškodilo. Takovou „pomoc“ Irák skutečně nepotřebuje.Vnímáte to slovíčkaření a pořadí (nepožádal a nepotřebuje). Irák má potřebu nejprve popřít informaci, že by vůbec o pomoc žádal a pak dodává, že ani pomoc od USA nepotřebuje.
V poslední době se vyrojilo spoustu analýz, které ne plně odpovídají skutečnosti na bojišti. Jako příklad lze uvést „bitvu o Aleppo“ kde se vlastně o Aleppo v této fázi vůbec nebojuje. Kde tedy je nyní těžiště bojů a proč právě v těchto místech?Vojenské operace s podporou ruských letadel jasně ukázal vojenské priority syrské armády (dále jen SAA) a jejich spojenců z řad Hizballáhu a Iránu.Nyní se vedou tři hlavní útočné operace a jedna obranná bitva.1) První útočná operaceprobíhá v severním Homsu, kde se SAA snaží zlikvidovat poslední kapsu obsazenou teroristy a dostat pod kontrolu hlavní silnici z Homsu do města Hama. Tím by se zlepšila logistika SAA a také by se uvolnily značné síly, které tato kapsa váže.
Obr. 1
Teroristi jsou ovšem dobře vyzbrojeni USA dodanými protitankovými řízenými střelami.
To způsobilo v první fázi operace SAA značné ztráty na obrněné technice a SAA zatím nedosáhla i přes leteckou podporu žádného významného pokroku.
Zde je jedno ze stovek videí, které ukazují tyto Amerikou dodané zbraně v rukou teroristů.
2) Druhá útočná operace probíhá na Al-Ghab pláních a zejména v horách Jabal al Akrad viz mapa.
Obr. 2
Toto je klíčová operace, kde jsou nasazeny největší síly. Má za cíl zkrátit frontu a postupně uzavřít hranici s Tureckem.
Jedná se o těžce přístupný hornatý terén, který je od roku 2012 pod kontrolou teroristů masivně podporovaných Tureckem, kde mají logistickou základnu. Hlavní pevností teroristů je město Salma, v jehož okolí nyní probíhají těžké boje.
Pokud SAA uspěje a toto město s okolím získá pod kontrolu, půjde o přelomovou událost. Bude mít velký vliv na morálku obou válčících stran. Tato oblast má strategickou polohu – díky lesům a horám se zde teroristé mohou lehce ukrývat a díky blízkosti Turecka zde nemají problémy s logistikou a zásobami.
Na mapě vidíte značné úspěchy které SAA již dosáhla. Mapa je ukazuje situaci před 14 dni, v současné době se SAA podařilo obsadit další území kolem Salmy, samotné město ještě osvobozeno není.
3) Třetí útočná operace probíhá na východ a jih od Aleppa.
Na mapě vidíte hlavní směry útoku:
Obr. 3
SAA zde také dosáhla významných pokroků.
Na jihu je hlavním cílem je rozšířit území kolem hlavní přívodní cesty do Aleppa a získat výhodné obranné postavení obsazením vyvýšeného terénu na jih od Aleppa.
Na východě se jedná o osvobození Kuweyres letecké základny, která je již přes 2 roky v obležení.
V současné době již zbývá osvobodit poslední město a obležení bude prolomeno. Zhruba 300 vojáků SAA se přes 2 roky úspěšně brání. Jedná se o kadety, které válka zastihla na této základně a o jeden z příběhů nesmírného hrdinství běžných vojáků čelících každodenní smrti. Teroristé při marné snaze tuto základnu dobýt, ztratili několik tisíc bojovníků.
Dole je detailní mapa situace v Allepu, v pravé části vidíte zmiňovanou základnu, červeně vyznačená oblast je pod kontrolou vlády, hnědá pod kontrolou ISIS, zelená pod kontrolou ostatních teroristických skupin:
Obr. 4
Samotné Aleppo je rozděleno, kdy teroristé kontrolují zhruba polovinu tohoto města. Ve městě jako takovém probíhají ze strany SAA pouze obranné boje, kde SAA reaguje jen na případné útoky teroristů. Je to logické, boj ve městě je nejobtížnější a dochází při něm k největším ztrátám. V okamžiku kdy se jedná o boj v ruinách se tento boj mění na peklo, které je pro nás nepředstavitelné.
Zde se můžete podívat na letecký snímek takových oblastí a probíhajících bojů. Jedná se sice o video z jednoho předměstí Damašku, v tomto případě je to jedno, situace v Aleppu je podobná.
Bitva o Dier ez-Zur
Tato bitva zásadního významu je stranou hlavních zpráv ze Syrie. Jedná se o obrannou operaci, kdy SAA brání město Dier ez-Zur s přilehlou leteckou základnou. Obraně velí legendární generál Ysam Zahrudin.
Na videa z bitev v z tohoto města se můžete podívat zde:
Podle údajů SAA bylo jen za minulý měsíc při této bitvě zabito 2400 teroristů a dalších 4 tisíce bylo zraněno. I když tyto údaje jsou zřejmě zveličené, faktem zůstává, že se ISIS snaží tuto základnu za každou cenu dobít a masivně na ni útočí několikrát do týdne.
Důvod, proč se toto město se základnou snaží ISIS bez ohledu na ztráty dobít je ten, že se jedná o poslední město s funkční leteckou základnou pod kontrolou SAA na trase mezi Írákem a hlavní základnou ISIS v Sýrii – Al-Raqqah. Blokuje tak teroristům volný pohyb mezi oběma státy.
V této analýze jsem se zaměřil pouze na hlavní probíhající operace.
Operace menšího rozsahu probíhají na sever od města Hama a Homs
Jakmile začalo být jasné, že Moskva a Teherán společně plánují intervenci v Sýrii s ruským slibem plné letecké podpory a íránským slibem pozemních vojsk od Hizballáhu, jeho různých šíitských milicí a IRGC, tak jsme okamžitě naznačili, že Irák bude v této agendě po obnovení Assadova režimu, další na řadě.
Těm, kdo nejsou obeznámeni se situací v poli, doporučujeme, aby si přečetli, „Kdo opravdu kontroluje Irák? Uvnitř jsou mohutné zástupné armády Íránu,“ v němž jsme nastínili rozsah, v němž Teherán v podstatě kontroluje jak Irácká vojska, tak politiky v Bagdádu.
US to dovolují, protože I) není toho moc, co by s tím Washington mohl udělat, a II) i kdyby bylo, tak by to znamenalo zaprvé vykořenit íránský vliv na politický proces a zadruhé pokusit se oddělit šiítské milice od iráckých pravidelných sil, což by mohlo posloužit jen k oslabení schopnosti této země vzdorovat sunnitským extremistům jako ISIS. Další důležitou věcí k pochopení íránských zástupných armád v Iráku je to, že jsou to ty samé milice, co bojují v Sýrii po boku Rusů (myslíme „ty samé“ v co nejdoslovnějším smyslu, jelikož je k hranici povolal sám velitel Quds Qassem Soleimani). Znamená to, že v Iráku jsou to washingtonští spojenci, ale jakmile přejdou hranici do Sýrie, stávají se cíli útoků US podporovaných a zásobovaných rebelů bojujících o Aleppo. Zjevně to nedává absolutně žádný smysl a je to emblematické pro tu schizofrenii, jaká washingtonskou středovýchodní strategii zachvátila. Rovněž stojí za povšimnutí, že jsou to ty samé šiítské milice, které s požehnáním Teheránu v Iráku útočily na US vojska poté, co George Bush zničil US-íránskou alianci z doby po 11.9 tím, že tuto zemi zařadil do své proslulé „Osy zla“ (viz zde další informace).
Zde je obrázek, který by vám měl poskytnout představu, proč se íránské zástupné armády ukázaly být zvláště účinné při tak řečeném tyranizování tyranů z ISIS:
Mezi tím se letecká mise nad Irákem stává příštím logickým krokem Kremlu v ruské snaze o vytěsnění US jako velmocenského loutkáře Středního východu. Člověk by těžko přišel na více pokořující scénář pro Washington, než když jsou US v podstatě vykopány ze země, kterou před více než desetiletím „osvobodily“, Vladimire Putinem pod záminkou, že ať se snaží, jak se snaží, tak Američané zjevně v boji s teroristy nejsou moc dobří (nebo možná se tak moc nesnaží, to už závisí na tom, jaký máte sklon ke konspiračním teoriím).
Zrovna tak jako v Sýrii, mohly by být ruské nálety podporovány Íránem podporovanými bojovníky na zemi a díky úchopu iráckých politiků ze strany IRGC, zjistí Moskva, že Bagdád na ruskou přítomnost v této zemi velice dobře slyší.
Tohle všechno samozřejmě US vědí a ve snaze vyhnout se této situaci vyslal Washington tento týden do Iráku generála Josepha Dunforda (předsedu spojených náčelníků štábů), aby tam předložil to, co lze nazvat pouze jako hysterické a dětinské ultimátum premiérovi Haiderovi al-Abadimu. „Je to buď my, nebo Rusové,“ říkal Abadimu, ač ne konkrétně těmito slovy. Toto opravdu Dunfor řekl:
„Řekl jsem, že nám to velice ztíží možnost poskytovat ten druh podpory, který potřebujete, pokud tu budou Rusové také vést operace. Nemůžeme vést operace, když zrovna teď v Iráku budou operovat Rusové.“
(Irácký premiér Haider al-Abadi)
Ač premiér údajně slíbil, že o ruskou pomoc nepožádá, tak kdokoliv, kdo ten příběh sleduje, ví, že Dunfordova cesta byla přespříliš málo a až přespříliš pozdě.
ISIS v Iráku šíleně řádí už přes rok a US jsou zjevně bezmocné, aby je zastavily. Jak už jsme uvedli, existuje několik teorií o tom, proč chce Washington udržet Moskvu ze hry. Teorie na základě zdravého rozumu, která nevyžaduje žádné konspirační hloubání, říká, že US se zoufale snaží zamezit, aby Bagdád připadl Rusům, a Pentagon ví, že s tím, jak Írán už v podstatě kontroluje armádu a vládu, tak Rusko najde velice vstřícné vojenské a politické prostředí. A ti, kdo mají sklon si myslet, že ISIS kromě toho, že se jí dostalo rozběhové podpory (tj. financování a výcviku ještě před oficiálním zformováním ISIS), dostává US podporu pořád, si myslí, že proto má Washington obavy, že jim ji Rusko prostě zničí.
Ať je to kterýkoliv případ, Irák toho má zjevně už dost, a opravdu jedním z důvodů, proč Dunford tu cestu minulý týden vykonal, bylo to, že Abadi řekl, že by „uvítal ruské nálety.“ Přihoďte si k tomu zbrusu nové zpravodajské centrum ke sdílení informací v Bagdádu společně obsazené Ruskem, Íránem a Sýrií, a je dost jasné, že ať Abadi dával Dunfordovu jaké chtěl ujištění pro Pentagon, tak „červenokabátníci“ (v americké symbolice) už opravdu přichází.
Aby v tom bylo jasno, tak podle turecké státem vedené Agentury Anadolu, Rusko teď už obdrželo od Iráku povolení útočit na konvoje ISIS přijíždějící ze Sýrie. Zde je více:
Irácká vláda dala Rusku zmocnění útočit na konvoje Daesh přijíždějící ze Sýrie, řekl vedoucí irácký činitel.
Zmocnění pro Rusko, aby útočilo na Daes uvnitř Iráku přichází uprostřed bezpečnostních koordinací mezi Irákem, Ruskem, Íránem a Sýrií.
Šéf irácké parlamentní komise bezpečnosti a obrany řekl v pátek Agentuře Anadolu, že toto opatření přispělo k oslabení Daesh odříznutím jeho zásobovacích tras.
To bude teprve začátek. Předpokládáme, že všechno to povídání o „konvojích ze Sýrie“ je snaha Bagdádu, aby to tak trochu zněno jako, že to není pro Rusko zelená, aby si zabralo nebe nad Irákem, ale člověka by mohlo opravdu zajímat, jak chce Washington reagovat vzhledem k tomu, že Abadi právě Dunfordovi řekl, že Irák nedovolí, aby k tomu došlo.
A to není všechno.
Rusko teď zřídilo zase další buňku sdíleného zpravodajství na Středním východě, tentokrát v Jordánsku, jelikož Moskva s Ammánem jsou nachystány pracovat spolu na vykořenění ISIS. Zde to je od RT:
Rusko se s Jordánskem dohodlo na vytvoření koordinačního centra v Ammánu, kterého budou obě tyto země používat pro sdílení informací o proti-teroristických operacích, řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Rusko je už ve styku s Íránem, Irákem a Sýrií přes v Bagdádu sídlící centrum používané k tomu samému účelu. Lavrov řekl, že Jordánsko sehraje pozitivní roli v hledání politického řešení Syrského konfliktu vyjednáváním mezi Damaškem a opozičními silami, což je výsledek, o který usiluje i Rusko samotné.
„Na základě dohody mezi Jeho veličenstvem Králem Abdullahem II a ruským presidentem Vladimirem Putinem se vojska obou zemí dohodla koordinovat své akce včetně misí vojenských letounů přes syrské území,“ řekl Lavrov.
Jeho jordánský protějšek Nasser Judeh řekl, že toto centrum bude sloužit jako účinný komunikační nástroj pro vojska obou zemí.
Jak si možná vzpomenete, jordánský král Abdullah nebyl právě nadšený, když ISIS vydaly video ukazující, jak byl jordánský pilot upálen zaživa. Zde je obrázkové poselství, které poslal této skupině poté, co se to video objevilo:
A opět je důležité pochopit, že tohle je všechno možné kvůli skutečnosti, že US, Saúdská Arábie, Katar a Turecko se rozhodly používat extremistických skupin jako zbraně své volby k destabilizaci Assada. To dalo Moskvě veškeré politické i propagandistické krytí, které potřebovala, nejen aby sehrála v Sýrii čistě silovou roli, nýbrž aby navázala bližší diplomatické a politické vztahy v Iráku a teď i v Jordánsku. Díky skutečnosti, že Západní média ISIS používala jako vtělení ďábla, tak měl Kreml neprůstřelnou krycí legendu pro to, co se dost jasně stalo hladce úspěšným pokusem dosáhnout nad tímto regionem vliv.
Nakonec nezapomínejte, že s každým krokem, který Rusko udělá směrem nahrazení US v roli středovýchodního loutkáře za scénou, tak se Írán dostane blíže k vytlačení Saúdské Arábie z role regionálního mocenského handlíře. Aliance Kremlu s Jordánskem hraje přímo do této dynamika Moskevsko-teheránské družby, která doslova obkličuje Rijád, Doha a Sjednocené arabské emiráty…
Boj Ruska proti IS v Sýrii, obnažuje zrádný a lživý postoj USA na mezinárodní scéně
19. říjen 2015 |
Emil Kalabus |
Americké noviny New York Times hodnotí vzrůstající možnosti ruské armády dva týdny od zahájení vojenské operace RF v Sýrii.
„Dva týdny leteckých úderů proti pozicím IS v Sýrii vyvolaly u západních tajných služeb a vojenského vedení vysoké hodnocení změn, které proběhly v ruské armádě, kdy se ukázala její schopnost provádět operace za hranicemi své země a zajistit veřejné předvedení nových zbraní, taktiky a strategie“, píše list.
Analytici Evropské rady pro mezinárodní vztahy (ECFR) dospěli k závěru, že schopnosti ruské armády po zahájení reformy Ozbrojených sil RF byly západními vojenskými analytiky podceněny, napsal časopis The Diplomat.New York Times, píše, že se Rusko dostalo mezi tři přední vojenské mocnosti.
Noviny píší, že během uplynulých dvou týdnů každý den ruské VKS ( vojenské kosmické sily), uskutečňují na pozice bojovníků tolik úderů, kolik provádí koalice pod vedením USA za měsíc. Noviny také zdůrazňují, že operace v Sýrii „umožnila úředním osobám a analytikům mnohem hlouběji nahlédnout do armády, na kterou se více než čtvrt století po rozpadu Sovětského svazu dívali jako na klesající, bezvýznamnou sílu, plnou zastaralé techniky a nasáklou korupcí natolik, že představovala malé nebezpečí za hranicemi svého státu“.
Rozvoj ozbrojených sil za vlády prezidenta Putina dosáhlo tempa, které nebylo vidět v zemi od roku 1930.
Mika Zenko, pracovník Rady pro mezinárodní vztahy, ve svém komentáři k průběhu operace RF v Sýrii prohlásil: „My všichni teď začínáme chápat, čeho je schopná ruská armáda“.Jak již uvedlo ruské ministerstvo obrany, tak stovky bojovníků ISIL prchají ze Sýrie do Turecka a šíří se zprávy, že se přitom zbavují brad. O to podivnější je připravovaná smlouva mezi EU a Tureckem. Ta zřejmě umožní prchajícím bojovníkům z IS dostat se legálně do EU, díky nové shengenské dohodě Evropy s Tureckem.Podivně působí, kroky USA, které si s armádou RF odmítají vyměňovat strategicky důležité informace v boji proti IS a navíc zásobují zbraněmi Syrskou svobodnou armádu o které je již delší dobu známo, že její členové bojují po boku IS a předávají ji své zbraně. USA odmítají slovo „spolupráce“. Navíc USA opakují tu samou chybu jako v 80. letech v Afghánistánu: ve snaze potlačit vliv Ruska dodávají zbraně extremistickým skupinám, které pak ohrožují celý svět.
Podle názoru Moskvy je IS hrozbou národní bezpečnosti Ruska, a také celého světa včetně Spojených států.„Rusko svým zásadním postojem rehabilitovalo normy mezinárodního práva, které chtěly USA svým postojem rozdeptat“, prohlásil syrský politik.Podle mínění předsedy syrského parlamentu zásadní postoj Ruska „obnažuje zrádný a lživý postoj USA, který prosazují na mezinárodní scéně“.
Cíl americké politiky v Sýrii nemůže být zjevnější: skutečná mise, kterou Spojené státy podporují, je změna režimu, ne boj proti IS/ISIS. Cílem USA je rozbít Sýrii a svrhnou prezidenta Asada. Potvrzuje to tedy opět to, co jsme zde na CFP již dávno psali.Komu vlastně Američané shazují zbraně, když je známo, že umírněná opozice v Sýrii neexistuje? Veterán-reportér Robert Fisk píše, že její umělé vzkříšení je pouhý mýtus.
Umírnění syrští povstalci byli dle Fiska původně přeběhlíky z FSA, kterou Amerika a Evropa považovaly za prozápadní síly schopné bojovat proti Asadovu režimu. „Ovšem FSA se rozpadla na kousky a ti tzv. umírnění přeběhli znovu. Tentokrát ovšem k islamistické organizaci Al-Nusrá nebo přímo k ISIS. A to i se zbraněmi dodanými Spojenými státy. Před dvěma týdny poznamenal jeden z bývalých nejvyšších amerických generálů v Iráku, že umírnění povstalci se prý rozpadli už dávno. A vidíte, nyní je tomu zase jinak,“ glosuje Fisk ironicky.Kroky USA a jejich snaha vyzbrojovat „umírněnou opozici“ v Sýrii je nepochopitelná a nebezpečná politika, která přímo ohrožuje světový mír. O to je to nepochopitelnější v době, kdy IS vyhrožuje rozšířením své aktivity na EU a Rusko, anebo je právě to americký záměr?Podle údajů Generálního štábu RF, mezi bojovníky IS v Sýrii roste nespokojenost s polními veliteli, dezertérství se z jednotlivých případů stává masovým. RF, Sýrie a Írán slaví úspěchy. To co nedokázala koalice vedená USA za rok, dokázalo Rusko za 14 dní. IS ustupuje.Možná právě proto syrští teroristé bojující proti vládním vojskům Bašára Asada dostali obří zásilku protitankových střel americké výroby. Stopa vede přes Turecko na Západ.
Bez vojenské podpory Západu by zřejmě žádní teroristé nebyli.
Rostoucí dodávky amerických protitankových vojenských systémů syrské opozici naznačují, že Spojené státy ve skutečnosti nebojují proti teroristickému Islámskému státu, ale proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi a snaží se tak vyvolat zástupnou válku s Ruskem. Pro agenturu TASS to oznámil prezident Ruské akademie pro geopolitickou problematiku Konstantin Sivkov.Prezident Ruské akademie pro geopolitickou problematiku Konstantin Sivkov tvrdí, že
Spojené státy syrskou opozici vyzbrojují s jasným cílem vtáhnout Rusko do vleklé války na Blízkém východě. „Spojené státy utrpěly porážku na Ukrajině, když neposkytly dostatečně účinnou podporu kyjevským orgánům při potlačování separatistů v samozvaných republikách v Doněcku a Luhansku. Nyní Washington obrací svoji pozornost k Sýrii a doufá, že Rusko zatáhne do vleklé doutnající války na Blízkém východě,“ řekl Sivkov.
Rusko si však velmi pozorně hlídá, aby ze Sýrie nemělo nový Afghánistán. Rusko se navzdory sankcím nebojí nadále hájit své zahraničně-politické zájmy. Nejde tak jen o Sýrii, ale o ruské poselství jeho velmocenským soupeřům. Boj Ruska proti IS v Sýrii, obnažuje zrádný a lživý postoj USA na mezinárodní scéně.
Ti, kteří chtějí vidět pravdu, vidí. Je to opravdu tak, král je nahý.
Na sociálních médiích se množí fotografie z turecko-syrských hranic, na nichž jsou na zemi ležící hromádky oholených bradek a žiletek. Podle ruského Ministerstva obrany každý den prchá ze Sýrie kolem stovky bojovníků Islámského státu vydávajících se za uprchlíky. Bojovníci al-Nusry si údajně našli cestu do Turecka přes hraniční přechod Reyhanli, zatímco bojovníci ISIS prchají na severu přes Jarabulus.
„Existuje samozřejmě mnoho (celkem uvěřitelných) teorií, které tvrdí, že některé brutality, které vidíme na videích ISIS, jsou jen hrané, a nehodláme hodnotit, do jakého stupně je brutalita této skupiny inscenovaná či skutečná, ale jedna věc je jistá: bez ohledu na to, kdo je platí, cvičí anebo podporuje, na půdě Středního východu existují bojovníci, kteří mávají vlajkami ISIS a v jeho jménu páchají krutosti.
Ono to nějakou dobu funguje: jakmile se podaří destabilizovat křehké státy, které jsou již tak sužovány sektářským hašteřením, je snadné získat od bezbranného obyvatelstva rozsáhlá území.
Ale moderní bojové letouny nemůžete jen tak zastrašit máváním mečem, a jste-li na vojenské scéně Středního východu nováčkem, neodstrašíte válečné veterány, kteří slouží 30 let v armádě, stětím hlav pár lidí, což z vás činí ISIS. Kombinace ruských leteckých sil a pozemních sil Hezbollah je absolutně děsivá.
Jak jsme psali včera, Hezbollah a íránská vojska postupují na Aleppo a Moskva je podporuje vzdušnou ofenzívou, což znamenán, že směska protirežimních sil, která ovládá největší město Sýrie, bude téměř (říkáme téměř, protože ve válce není žádná věc jistá) jistě rozdrcena v dosahu týdnů, ne-li dní, což by účinně posloužilo obnovení Assadova režimu v Sýrii.
A potom ruský medvěd a íránský generál Quasem Soleimani obrátí své zraky k východu země, a ten okamžik bude znamenat pro ISIS konec hry.
Možná, že někteří bojovníci al-Nusra a ISIS nejsou ještě úplně ztraceni, protože pokud věříte ruským médiím, tito sunnitští extrémisté si nyní holí bradky a prchají, aby si zachránili holé životy.“
Odstranění obličejového porostu je podle výkladu islámu al-Nusry a ISIL zakázáno, a extrémističtí bojovníci jsou vždy asociováni s bradkami.
Foto: Google obrázky na téma „jihad beard“.)
Operace Ruska v Sýrii: 670 letů a masové dezertérství bojovníků
2015-10-18 (23:15)
17.10.2015
Od začátku vzdušné operace vzdušných a kosmických sil RF v Sýrii bylo vykonáno téměř 670 bojových letů, z toho 115 v noci. Za účelem zásahu nejdůležitějších objektů IS byly nasazeny rakety s plochou dráhou letu Kalibr, prohlásil v pátek náčelník Hlavní operativní správy Generálního štábu Ozbrojených sil RF generálplukovník Andrej Kartapolov.
„Za poslední týden (v Sýrii) se situace dost značně změnila. Souvisí to především s výsledky úderů ruské letecké skupiny na objekty teroristické organizace ISIL“, řekl Kartapolov.
„Podle odhadu Generálního štábu Ozbrojených sil RF se v důsledku leteckých úderů podařilo podstatně narušit systém zásobování a řízení teroristických oddílů“, zdůraznil Kartapolov.
V průběhu uplynulého týdne bylo uskutečněno 394 bojových letů, v důsledku čehož bylo zničeno 46 řídících stanovišť a spojovacích uzlů, 6 závodů a dílen na výrobu výbušniny, 22 různých skladišť paliva a majetku a 272 míst soustředění bojovníků, opevněných bodů a polních táborů.
Demoralizovaní ozbrojenci IS masově dezertují pod údery Leteckých a kosmických sil RF
Podle údajů Generálního štábu RF, mezi bojovníky IS v Sýrii roste nespokojenost s polními veliteli, dezertérství se z jednotlivých případů stává masovým.
„Většina banditských útvarů je demoralizována. Mezi bojovníky roste nespokojenost s polními veliteli, dochází k případům neposlušnosti. Dezertérství mění svou povahu z jednotlivých případů na masové“, řekl Kartapolov na brífinku pro vojenské atašé a novináře.
Rusko zasazuje v Sýrii údery pouze na objekty teroristů
„Na základě výzvědných údajů a informací z bagdádského centra byla vyrobena mapa s podrobně označenými oblastmi, dobytými ISIL“, sdělil Kartapolov.
Podle jeho slov, se Rusko nejednou obrátilo přes různé kanály, vojenské a diplomatické, se žádostí o poskytnutí konkrétních údajů o místech dislokace oddílů teroristických organizací.
„Když jsme nedostali souřadnice ISIL, obrátili jsme se na naše partnery se žádostí o poskytnutí dat o oblastech s umírněnou opozicí. Bohužel, jsme dodnes nedostali jasnou odpověď na žádnou z našich otázek“, zdůraznil náčelník správy.
Bojovníci IS se zřekli vytvoření velkých skladišť zbraní
Výzvědné údaje ukazují, že bojovníci IS se zřekli praxe vytvoření v Sýrii velkých skladišť zbraní, munice a paliva, oznámil v pátek Generální štáb RF.
Bojovníci IS se pokoušejí ukrýt v horském a lesnatém terénu před údery letectva RF
„Bojovníci rozptylují své síly, pokoušejí se ukrýt v těžko přístupném horském a lesnatém terénu, a také v osadách“, řekl Kartapolov zahraničním vojenským přidělencům a novinářům.
Ruské letectvo porušilo infrastrukturu teroristického uskupení IS v provinciích Idlib, Aleppo, Homs a v severní Latákii. „V důsledku úderů ruského letectva byla porušena infrastruktura bojovníků v provinciích Idlib, Aleppo, Homs a v severních okresech Latákie“, podotkl Kartapolov.
USA o odmítnutí ruské delegace: „Rusko nebojuje s IS konstruktivně“. Ex-šéf izraelské tajné služby: „Vítězství Moskvy a Damašku bude ostudou Západu“. Exkluzivní video: Vladimír Putin o Sýrii a ruských zbraních. Turecko, IS a GYPL
USA o odmítnutí ruské delegace: „Rusko nebojuje s IS konstruktivně“. Ex-šéf izraelské tajné služby: „Vítězství Moskvy a Damašku bude ostudou Západu“. Exluzivní video: Vladimír Putin o Sýrii a ruských zbraních. Turecko, IS a GYPL
Poté, co USA odmítly přijmout ruskou delegaci a jednat s ní o společném postupu v Sýrii, podal Bílý dům vysvětlení, že důvodem odmítnutí je „nekonstruktivní postup Ruska“. Uvedl to mluvčí Bílého domu Josh Ernest . „Jak řekl prezident Putin, účelem delegace měla být koordinace vojenské spolupráce mezi Spojenými státy a Ruskem. Řekli jsme, že nemáme o tuto zájem do té doby, dokud Rusko nezačne v boji proti IS postupovat konstruktivně „- řekl Ernest. Dále dodal, že volání Moskvy ke spolupráci nebylo vyslechnuto nejen v USA, ale ani u ostatních 65 členů mezinárodní koalice, bojující proti teroristickému IS. „Podle oficiálního zástupce prezidenta Spojených států, Rusko má svůj vlastní plán jak čelit této extremistické organizaci. A v současnosti je Rusko s tímto programem osamoceno.“
Videokonference ruských akcí v Sýrii podle Ernesta „ukazují na „jednostranné akce Moskvy a potvrzují, jak izolováno Rusko je.“
„Jedinými lidmi, s nimiž Rusko své akce koordinuje, jsou vláda syrského prezidenta Bašára al-Asada a Íránci, kteří se zapojovali do destabilizujících aktivit uvnitř Sýrie a stali se za to terčem amerických a mezinárodních sankcí,“ řekl mluvčí Bílého domu. Tiskový mluvčí zopakoval, že Spojené státy „se tohoto nebudou účastnit“. „Uvítali bychom takový konstruktivní postoj Ruska, který by počítal se začleněním do mezinárodního úsilí v boji proti IS. Ale Rusko má jiné plány, „- řekl Ernest. (zdroj)
Bývalý šéf izraelské tajné služby „Nativ“ Jakov Kedmi: Vítězství Moskvy a Damašku bude ostudou Západu
Izraelský politik říká v rozhovoru pro Moskevskou pravdu jak se může změnit rovnováha sil na Blízkém východě a ve světě po operacích Ruska proti teroristům Islámského státu
MOSKVA jednou ranou zlomila plány Washingtonu
– Jakove Nifoviči,, Rusko nyní udělalo v Sýrii více, než Američané a Evropané za celý rok. Bombarduje teroristy. . Kde se na Západě bere taková nevraživost vůči Rusku?
Mýlíte se. Rusko vůbec nedělá to, co dělaly Spojené státy a Evropa. Rusko s IS skutečně bojuje, ale Západ jen předstíral, že bojuje. Co Američané pod záminkou boje proti IS předváděli, to byla schizofrenie.
Velmi ostře nyní situaci vnímají proto, že Rusko jednou ranou překazilo všechny plány Washingtonu a Rijádu. A kdyby se Rusku podařilo zcela eliminovat IS a další islámské teroristické skupiny, znamenalo by to úplnou porážku USA a jejich spojenců. Jejich pětiletý pokus svrhnout občanskou válkou syrského prezidenta Asada se nezdařil. Každému nyní bude zřejmé, že účinnost ruské armády je mnohem vyšší než akce Američanů. A co je nejdůležitější – Rusko se zavede na Blízkém východě se všemi z toho plynoucími důsledky. Získá základnu ve Středomoří, která bude hlavní základnou proti americké šesté flotile. A kromě toho, země Středního východu při pohledu na celé dění si udělají závěr: kdo ve světě je přítelem a kdo ne.
– A jak Izrael vidí ruské nálety v Sýrii?
Izrael oficiálně neprotestuje. A vůči akcím Ruska nevyjádřil žádnou nelibost. Řekli jsme, že se nepřipojíme k těm, kteří se nějakým způsobem snaží obvinit Rusko z jeho aktivit v Sýrii. Návštěva předsedy vlády naší země Netanyahua do Moskvy byla o koordinaci ruského a izraelského vojenského letectva.
– V předvečer speciální operace přijížděli do Moskvy jeden po druhém vůdcové zemí na Blízkém východě. Stalo se Ruskem centrem politiky v arabském světě?
Moskva je nyní jedním z hlavních hráčů. Kromě zemí regionu je nejaktivnějším a významnějším účastníkem současných procesů.
– Ale Rusko je stále více v rozporu s názory Turecka o urovnání konfliktu v Sýrii. Turecký prezident Erdogan pohrozil narušením přátelství s Moskvou.
Turecko má v regionu své vlastní zájmy v tomto regionu a silná Sýrie se mu nehodí. Turecko chce posílit vliv muslimských skupin k potlačení všech forem kurdských aktivit v Sýrii a Iráku. Já bych nespěchal s považováním Turecka za strategického spojence Ruska. Snad, až začne být realizován ruský „South Stream“ přes Turecko, pak to bude možné. Ale prozatím je to pouze přání.
Nepřekvapila Vás rychlost, s jakou Rusko jedná? Od Putinova rozhovoru s Obamou v Organizaci spojených národů k bombardování uběhlo jen několik hodin …
Všechno se odehrálo naprosto přesně! Bylo jasné, že k ruským leteckým útokům v Sýrii dojde ihned po Putinově projevu v OSN a po jeho rozhovoru s Obamou. Udělat to dříve by bylo nerozumné z diplomatického hlediska. Později – velmi strategické. Putin hrál jako podle not
Evropa a Spojené státy jsou neustále varují Rusko: aby nebombardovalo „umírněnou syrskou opozici.“ A kdo to vlastně je?
„Syrská opozice“ se z 50 – 60% se skládá z „Al-Káidy“ a IS. Další téměř poloviční část je tvořena „Muslimským bratrstvem“ různého druhu. A zbývající část tvoří lidé bez náboženství a městské gangy. Běžní lupiči, které Západ rovněž označuje jako opozici. Ale to všechno se nevztahuje na obyvatelstvo Sýrie, jehož 80% obývá území pod vládou Asada. Mnozí se na toto území přestěhovali v útěku před IS a „Al-Káidou“.
Bývalý šéf izraelské tajné služby „Nativ“ Jakov Kedmi.
Jedná se o precedens – poprvé za 25 let se Rusko zapojilo do bojů mimo území bývalého Sovětského svazu. O čem to svědčí?
Za prvé, že situace ve světě je velmi složitá a nebezpečné. Za druhé, že Rusko se rozhodlo neopakovat chyby z dob Sovětského svazu a od roku 1985 se aktivně neúčastní řešení světových problémů. Rusko si prostě udělalo závěry z toho, co se odehrálo v Jugoslávii, Iráku a Libye.
Ruské letouny bombardují už více než týden teroristy v Sýrii. Jak vidíte další průběh operace?
Zatím Rusko nasadilo letadla, která se zabývají průzkumem a předběžným bombardováním. Ruská letadla dosud nepracují v plné síle: bombardování nedosáhlo maximální úrovně, nebyly ještě použity bojové vrtulníky – hlavní úderná síla k podpoře pozemních sil. Pravděpodobně k tomu dojde velmi brzy (pozn.: rozhovor vyšel 10. října).
Čeho chce Rusko v Sýrii dosáhnout ?
Taktický cíl, jak to vidím já – je pomoci armádě Asad vstoupit na turecko-syrskou hranici a zbavit okolní oblasti od teroristů. Jakmile bude tento úkol dokončen, budou všechny teroristické základny odříznuty od své hlavní podpory – z území Turecka. Podél hranic jsou nyní hlavní síly teroristů: nachází se jich tam více než tucet všech a jsou všech typů.
Po tomto bude zahájeno tažení na jih Sýrie, kde budou osvobozovány navazujícího oblasti. A už to bude jednodušší: bez podpory, bez dodávek zbraní do Sýrie, IS bude zničen velmi rychle. Poté bude zahájena operaci proti IS ve směru na Irák. Není náhoda, že ruské Koordinační centrum má sídlo v Bagdádu. Taková je první fáze ruských akcí, která může trvat, nenastane-li něco neočekávaného, tři až šest měsíců.
Už nyní Rusko k tomu velmi omezilo letecké možnosti jiných zemích v regionu. Za prvé jde o US Air Force. A také Turecko už nemůže tak snadno bombardovat Kurdy a ti tak mají větší možnost bojovat proti IS.
Jaké jsou šance Ruska a jeho koalice v celkovém úspěchu?
To bude záviset na úspěchu ofenzivy syrské armády. Pokud se to podaří, pak to bude úspěch pro Rusko. A pokud k tomu nedojde, pak bude důvod k obavám, a to nejen pro Ruskou a Sýrii, ale i pro celý svět. Assad nyní musí co nejrychleji zaútočit, několik leteckých bombardování situaci nevyřeší. Situace je taková, že čekat nelze a oddalování jen komplikují již tak složitou situaci.
Exkluzivní rozhovor V.V. Putina pro novináře Solovjova
Video z 12.10.2015, zdroj a české titulky Irena Aneri
Shazování zbraní syrské opozici – „konstruktivní“ boj s teroristy á la USA. A jak se USA opět odkopaly
Před pár dny Spojené státy v rámci svého „konstruktivního“ boje proti IS shodily teroristům opozice 50 tun munice (Bin Ládin se směje se záhrobí, USA ho podporují). Pentagon prohlásil, že část munice byla určena Kurdům, hned na to ale tuto informaci ústy svého oficiálního zástupce Petera Cooka popřel: „Nemáme žádné informace, že by zbraně padly do rukou někoho jiného, než je syrská opozice.“ – píše ruský zdroj.
Takže Kurdům, jediným, kteří spolu s Asadem bojují proti IS (a které podporuje i Česko) ze shozených amerických zbraní nepatřilo nic. Ke shozené americké munici se vyjádřil i bývalý důstojník CIA Larry Johnson, který shazování označil za „velmi podezřelé“: „“Nabízí se otázka: kdo dostane tyto zbraně? V případě, že Spojené státy uznávají, že vojáků, které v Sýrii vycvičily pro boj s IS, je méně než deset, kdo obdrží tyto zbraně … „, – řekl Johnson.
Shrnutí
Americký důvod odmítnutí ruské delegace je stejně směšný, jako celý boj, který USA proti IS vedou. A protože v Sýrii pro ně bude platit pouze „Čím hůře, tím lépe“, je jasné proti komu budou na syrské území shazovat další zbraně (Evropa prostě musí být zbavena energetické závislosti na Rusku a ten Asad, který tomu brání, prostě musí padnout!).
Pokud se syrské pozemní boje za pomoci ruského letectva přesunou až k tureckým hranicím, pak může snadno dojít k nějakému incidentu, o kterém bude možné prohlásit „útok na Turecko je útokem na zemi NATO“. A obzvláště v situaci, kdy Erdogan neví, kudy kam a obzvláště stane-li se, že za dva týdny volby nedopadnou podle jeho představ a jeho diktátorské ambice dostanou na frak, může začít hrát vabank stejně, jako Spojené státy. Největším neštěstím v tom všem je, že spojenci USA (členské země NATO) jsou pořád slepí.
A ač se zdá, že to nesouvisí, tak to souvisí velmi: Polsko právě podepsalo dohodu s Litvou o plynovodu GYPL, kterou velmi zdržovalo, aby z EU získalo co nejvíce peněz. Jde o to, že Litva, Lotyšsko a Estonsko od roku 2019 zcela přestanou odebírat ruský plyn a přes Polsko budou odebírat norský a to pomocí plovoucího terminálu. Za tím stojí evropský megaprojekt 534 km dlouhého plynovodu za 558 mil. EUR, ze kterého má časem plyn odebírat i Česko. Norský plyn sice bude mnohem dražší, ale hlavně že Rusko bude odstavené – a co by Evropa pod vedením Merkelové pro Spojené státy neudělala?
Takže severem Evropy je Rusko vyřešeno, teď ještě odstavit toho Asada a pustit do Evropy íránský plyn… A ještě rozpoutat nějakou tu válku…
PS: A ještě k té „izolaci“ Ruska – například japonský premiér a prezident Putin na půdě OSN, video. Či ruská delegace v Sýrii, video
-Pozorovatelka- 16.10.2015
Zahájení ruských leteckých úderů proti islamistickým milicím v Sýrii v souběhu s tamějším vojenským angažmá Washingtonu hrozí nejen vystupňovat zabíjení v zemi, ale také vytvořit podmínky pro mnohem nebezpečnější vojenskou konfrontaci mezi dvěma největšími jadernými mocnostmi. Píše to dnes na portálu Mezinárodnho výboru IV. internacionály (International Committee of the Fourth International – ICFI) World Socialist Web Site spolupracovník redakce Bill Van Auken.
Obamova i Putinova administrativa tvrdí, že jejich armády vedou válku proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii (ISIS) v rámci boje proti terorismu. Obě lžou. Washington, který zplodil ISIS, zasahuje v Sýrii na podporu cílů amerického imperialismu a jeho klíčových regionálních spojenců – Saúdské Arábie, Turecka, ropných monarchií Perského zálivu a Izraele. Spojené státy se snaží svrhnout syrského prezidenta Bašára al-Asada a nahradit jej loutkovou vládou, zcela podřízenou jejich zájmům. Hlavním cílem Moskvy v Sýrii není odstranění terorismu, ale udržení Asadova režimu u moci, ať už s Asadem či bez něj, a tím i udržení svého unikátního strategického spojence na Blízkém východě. V Sýrii je jediný ruský námořní přístav mimo území bývalého Sovětského svazu.
Obě hlavní vojenské mocnosti, z nichž každá prohlašuje, že vede boj proti témuž nepříteli, ve skutečnosti sledují diametrálně odlišné cíle. Desítky bojových letounů rivalizujících mocností provádějí vojenské operace v zemi, která je sotva větší než americký stát Missouri. Potenciál ke střetům je nepopiratelný.
Putinovy důvody pro zásah v Sýrii jsou jasné. Obává se, že pokud Washington ve svém úsilí svrhnout Asada uspěje, posílí to snahu USA zvýšit tlak na svého globálního protivníka, obklíčit, oslabit a nakonec rozbít samotné Rusko. Tisíce islamistických bojovníků, které zaplavily Sýrii z Čečenska a dalších částí Kavkazu, budou odeslány domů, aby vedly separatistická povstání proti Moskvě, zcela nepochybně s podporou USA, Saúdské Arábie, Kataru atd. Brutální teror Moskvy proti čečenskému obyvatelstvu během dvou válek (1994-1996, 1999-2000) vytvořil pro podobné operace živnou půdu. Svržení Asadova režimu by navíc Washingtonu umožnilo posílit americkou hegemonii na celém Středním východě s jeho ropným bohatstvím a zároveň proklestit cestu novému plynovodu z Kataru, zajistit tak této komoditě přímý přístup na západoevropský trh a podkopat zájmy ruských energetických konglomerátů.
Syrské město Talbiseh ve středu, po náletu ruských a Asadových letadel.
Ruská vojenská intervence v Sýrii má sice defenzivní charakter, nicméně je také zcela reakční. Není zaměřena k obraně syrského lidu a už vůbec ne pracujících lidí v samotném Rusku. Jejím cílem je prosazovat zájmy ruské vládnoucí elity, kterou Putinův režim reprezentuje. Tato třída kriminálních oligarchů, která zbohatla z rozpadu Sovětského svazu, z krádeží státního majetku a ze zbídačování sovětských námezdníků, je organicky neschopná provádět jakékoli progresivní akce na světové scéně. Kompradorský režim si nemůže udržet žádnou skutečnou nezávislost na imperialismu. Reakční charakter zásahu Moskvy v Sýrii byl ve středu pěkně ilustrován ruskou pravoslavnou církví, která jej označila za „svatý boj“.
Jestliže však ruskou akci odsuzuje Washington, je to navýsost pokrytecké. Americký ministr obrany Ashton Carter ve středu kritizoval Rusko s tím, že jeho nálety „přilévají olej do ohně“. Oheň ale rozdmýchávají Washington, monarchie Saudů a ropní šejci, kteří v regionu představují hlavní spojence amerického imperialismu. Islamistické milice, s nimiž USA, jak tvrdí, bojují, jsou jejich vlastní výtvory, jsou jimi vyzbrojené, financované i jinak podporované jako zástupné pozemní jednotky ve válce za změnu režimu v Sýrii, stejně jako tomu bylo v případě Libye.
Carter a další američtí představitelé obvinili Rusko z toho, že nesměřuje své letecké údery na cíle ISIS, ale místo toho bombarduje milice bojující proti Asadovu režimu. „Napadli místa, kde se (ISIS) nevyskytuje,“ řekl Carter. Takové řeči zakrývají v americkém zájmu fakt, kdo se tam tedy vyskytuje: Fronta an-Nusrá (Džabhat an-Nusra), filiálka al-Káidy v Sýrii. Takzvaní „prověření“ a „umírnění“ rebelové, které americká armáda vycvičila, ozbrojila a poslala zpět do Sýrie, se již opakovaně připojili k milicím al-Nusrá krátce po svém příchodu na bojiště. Tolik k „válce proti terorismu“.
USA se angažují v permanentní globální válce, která již zpustošila řadu zemí jednu po druhé, což je fakt, který se jasně ukázal tento týden, kdy Taliban obsadil afghánské město Kunduz a kdy bylo oznámeno, že přibližně 10.000 amerických vojáků zůstane v zemi, a to 14 let poté, co ji Spojené státy napadly. Předpoklad, že tato politika globálního militarismu povede k přímé konfrontaci s Ruskem, je realistický a aktuální. Loni v dubnu Pentagon oznámil, že změnil pravidla amerického angažmá v Sýrii tak, že zasáhne proti jakékoli síle, která by napadla Spojenými státy podporované „rebely“. Spojenci Washingtonu mezitím vyslovili podobné hrozby, saúdský režim pohrozil přímou vojenskou intervencí, a Francie, která zahájila vlastní bombardovací kampaň tento týden, prohlásila, že její nálety budou zaměřeny nejen na ISIS, ale i na syrský režim, po jehož boku Rusové bojují.
Mezitím USA a NATO dramaticky zvýšily svoji vojenskou přítomnost a bojovou připravenost v celé východní Evropě v souvislosti s loňským prozápadním pučem na Ukrajině. Rusko rovněž posílilo své jednotky na západních hranicích. Čtvrt století po rozpadu Sovětského svazu je hrozba vojenské konfrontace riskující jadernou válku větší, než kdykoliv předtím v historii.
Aleppo, jedno z nejstarších měst Blízkého Východu, které bývalo obchodním a dopravním centrem. Historie města sahá až do 2. tisíciletí př. n. l.
Ruský generální štáb varuje Evropu: „Radikálové IS se v panice vzdávají, dezertují a míří do Evropy“
Ruský generální štáb varuje Evropu: „Radikálové IS se v panice vzdávají, dezertují a míří do Evropy“
„V Sýrii provedlo ruské letectvo více než 60 misí a zničilo více než 50 objektů teroristických infrastruktur Islámského státu,“- řekl zástupce generálního štábu ruských ozbrojených sil, generálníh Andrei Kartapolov.
Dle Kartapolova se za tři dny podařilo zničit materiální základny teroristů a výrazně snížit jejich akceschopnost. Poznamenal, že podle zpravodajských zpráv, radikálové opouštějí území pod ruskou kontrolou a utíkají ze Sýrie.
„V řadách IS začala po ruském bombardování panika a dezerce. Asi 600 žoldnéřů opustilo své pozice a snaží se dostat do Evropy,.“ – řekl náčelník hlavního operačního ředitelství generálního štábu ruských ozbrojených sil, generál Andrej Kartapolov, s odvoláním na zpravodajské informace. (zdroj zde, zde)
Když byly útoky zahájeny, jako první mě napadlo, že je dobře, že se tak stalo dříve, dokud Evropa není zcela zaplněna islámskými uprchlíky. Bylo by totiž naivní nepředpokládat, že mezi nimi není spousta takových, kteří mají mnohem blíže k IS, než k Evropanům a křesťanské kultuře. Včera se objevila zpráva z průzkumu mezi muslimy v Rusku a i z něj vyplynulo, že značná část jich s bojovníky soucítí.
Kdo všechno přijde do Evropy s dalšími uprchlíky, to už je pro Evropu opravdu na pováženou. Nemluvě o tom, jaké nálady asi mezi muži již na evropské půdě pobývajícími bombardování v Sýrii vyvolává.
-Pozorovatelka- 3.10.2015
Teroristé IS v Sýrii prchají po prvních leteckých útocích Ruska
2015-10-05 (00:34)
4.10.2015
Podle informace představitelů Generálního štábu RF, v řadách bojovníků Islámského státu začala panika a dezertérství. Asi 600 extremistů už opustilo jimi kontrolované oblasti v Sýrii a pokouší se dostat do Evropy. Kromě toho, podle slov arabských médií, začali teroristé spěšně evakuovat své rodiny z obav před ruským letectvem.
Rozvědka zaznamenala, že bojovníci teroristické organizace Islámský stát v Sýrii opouštějí jimi kontrolované oblasti: asi 600 žoldáků opustilo pozice a pokouší se dostat do Evropy. Oznámil to dnes náčelník Hlavní operativní správy Generálního štábu Ozbrojených sil RF generálplukovník Andrej Kartapolov.
„Bojovníci opouštějí jimi kontrolované oblasti. V jejich řadách začala panika a dezertérství. Asi 600 žoldáků opustilo své pozice a pokouší se dostat do Evropy“, řekl generál.
Kromě toho, jak oznámil dříve arabský televizní kanál Al-Mayadin, začali bojovníci odvážet své rodiny ze syrského města Rakky po zahájení vojenské operace VKS Ruska. Podle informace masmédií odvážejí teroristé své rodiny do Iráku.
Dnes bylo oznámeno, že americká strana informovala Ministerstvo obrany RF o tom, že v akčním pásmu ruského letectva „není nikdo kromě teroristů“. „V průběhu kontaktů nám Američané oznámili, že nikdo kromě teroristů v tomto regionu není“, zdůraznil náčelník hlavní operativní správy Generálního štábu OS RF.
Co více dodat? Inteligentní čtenář pochopí, blb s vymytým mozkem nechápe, ani když do zdi narazí. Vždyť stačí jen ten titulek plný ironie: „Zlé Rusko likviduje v Sýrii teroristy a hodní Američané v Afganistanu vraždí děti a lékaře.“ Ale přeci jen pár slov.
Radek Velička – šéfredaktor Vlasteneckých Novin
Dnes válka probíhá novým způsobem, ne že by to byla novina, při každé válce jako první umírá pravda a lež nastupuje svou nekonečný život. Jelikož dějiny a „pravdu“ píšou vítězové a je jedno, že to obzvláště bývá lež. Ale proč Američané zuří nad legitimním zásahem Ruské federace proti teroristům v Sýrii?
Je to jednoduchá. Spojené státy přišly globálně o patent na rozum s tím, že již nemohou diktátorsky určit: Kdo je terorista a kdo ne. Rusko má v plánu jen zopakovat Čečenský scénář: Zlikvidovat všechny teroristy, tedy i ty podporované Američany.
Patent na rozum
imbecilní prezident Francie
Evropská unie směšně ústy francouzského imbecilního prezidenta Hollada vzkázala do Moskvy: „Bombardovat můžete jen Islámský stát.“
Mentálně zdegenerovaný americký senátor John McCain zase přiznal, že ruské letectvo likviduje i teroristy vycvičené CIA, kteří bojují proti legitimní vládě Sýrie, jelikož vláda Sýrie je uznána OSN jako legitimní. Proto jakýkoliv ozbrojený bojovník, který válčí proti vládním jednotkám je podle mezinárodního práva terorista.
Degenerovaný McCain
Logicky to se Američanům líbit nemůže, jelikož ve zmatku na blízkém východě funguje jednoduchá taktika: Nepřítel mého nepřítele může být mým spojencem. Což značí, že „legální“ teroristé, které vycvičila CIA, vyzbrojily je Spojené státy a dodaly jim finance, vesele operují a koordinují své akce s Islámským státem v občanské válce proti vládním jednotkám Sýrie.
Ruská federace v rámci transparentnosti netají nic. To je další americká noční můra. Zveřejňuje videa z bombardování, podává otevřené informace a toho se Spojené státy děsí, jako čert kříže, jelikož vyjde na světlo světa pravda. „Spojené státy jsou spojencem IS,“ řekne pravda objektivity.
Kouzlo nechtěného
Barack Hussein Obama
Ihned po započetí ruských náletů na pozice teroristů na žádost legitimní vlády Sýrie se spustila hysterický propaganda Západu.
„Rusko nebombarduje IS, Rusko brání Asadův režim a likviduje opozici, vraždí civilisty a děti,“ hlásí západní agentury, média a politici. Jen to má vše malou chybu. Propaganda nemá důkazy, proto to je jen propaganda.
A v tom svět obletí zpráva: „Americké letectvo při bomardování pozic Talibanu povraždilo v Kudúze šestnáct lidí, z toho tři děti a zbytek byl personál a lékaři civilní nemocnice, kterou v Afgánském městě provozovala humanitární organizace Lékaři bez hranic.“
O tom média šířící protiruskou propagandu v rámci Sýrie informují jen jako o omylu s tím, že má vystačit omluva generála SS (Spojené státy), který za všechny podobné akce v Afganistanu odpovídá.
Generál SS John Campbell se za útok na nemocnici Lékařů bez hranic omluvil. A aby tomu dali korunu, tak Američané vydali kachnu, že nemocnici měl Talibán užívat jako živý štít. Důkazy? Zase žádné nejsou.
Ve čtvrtek jsme se pokusili v článku „Středovýchodní převrat:S tím, jak Rusko drtí vojenské cíle a Írán připravuje pozemní invazi, tak Saúdové panikaří,“ prokousat se vší tou Západní a ruskou propagandou, abychom našli cestičku, jak popsat, co zapojení Moskvy do Sýrie opravdu pro globální mocenskou rovnováhu obnáší.
Zde je z toho pár výňatků, které shrnují, co se teď na Středním východě rýsuje:
Putin vypadá, že na to pohlíží jako na konečné geopolitické vítězství ve všech ohledech. Takže Rusko získá I) bez ohledu na Washington a jeho spojence rozšíření svého vlivu na Střední východ, což bude tah, který rovněž pomůže ochránit ruské energetické zájmy a udržet si středovýchodní přístav Tartus, a II) podpoří své spojence v Teheránu a Damašku, a tak udrží protiváhu proti alianci US-Saúdové-Katar.
Írán se mezi tím bude těšit podpoře ruského vojenského mamuta na cestě k ochraně delikátní regionální družby, která je zdrojem středovýchodního vlivu Teheránu. Pro Írán je naprosto kriticky důležité udržet Assada u moci, jelikož ztráta Sýrie ve prospěch Západu by v podstatě odřízla zásobovací linie mezi Íránem a Hizballáhem.
Bylo by těžké přecenit význam toho, co se tu bude dít. Nemá to daleko ke Středovýchodnímu převratu, jelikož to vypadá, že Írán vytlačí Saúdskou Arábii z místa regionálního mocenského handlíře a Rusko vypadá, že se místo US natlačí na místo velmocenského loutkáře.
Krátce tvrzení Pentagonu, že Rusko s Íránem vytvořily Středovýchodní „sdružení“ se zas až tak moc nepodobá prázdným pokusům Bushovy administrativy démonizovat kritiky americké zahraniční politiky, které bývaly převážně založeny na malování vyfantazírovaného čerta na zdi, když se ti kritici v očích veřejnosti líčí jako „osa zla“. Toto hodnocení Pentagonu je naopak spíše pokusem nějak uchopit velice reálné snahy Moskvy a Teheránu odklonit středovýchodní rovnováhu moci od Rijádu a Washingtonu.
Zabetonování Assadova režimu v Sýrii poslouží uhnízdění Hizballáhu a Teheránu poslouží jako příležitost prosadit se ve jménu boje proti terorismu. To poslední je kriticky důležité. Západ dlouho tvrdil, že Írán je na světě hlavní státním sponzorem terorismu a Pentagon všemožně obviňoval síly Qud, že inscenují v Iráku útoky na US vojáky, když se spolupráce mezi Washingtonem a Teheránem po Bushových komentářích o „ose zla“ zhroutila.
Írán byl dokonce obviněn, že v roce 2011 zosnoval spiknutí za zabití saúdského velvyslance v restauraci ve Washingtonu DC.
Teď se karta obrátila. Je to tak, že teď jsou US, Saúdská Arábie a Katar obviňováni ze sponzorování sunnitských extremistů, a je to Írán, a konkrétně Revoluční gardy, kdo hrají hrdiny.
Samozřejmě, že by to převážně nebylo možné bez moskevského razítka schválení supervelmocí. V optice kolem jaderných jednání P5+1 bylo téměř nemožné, aby šel Teherán se svou snahou podpořit Assada příliš na veřejnost. To ale neznamená, že podpora Teheránu pro režim v Sýrii nemá už mnohaletou historii, prostě to znamená, že Írán si musel dát pozor na cokoliv, co by vzbudilo opatrnost, přinejmenším na svou roli, pokud by mu torpédovala jadernou dohodu. Teď, když je do toho už oficiálně zapojená i Moskva, tak už není pro Írán opatrnost tak nezbytná, a ten se přidává k podpoře ruských náletů otevřeným pozemním vpádem (právě tak, jak už to několik týdnů říkáme). Zde je to od WSJ:
Írán s příchodem ruských náletů rozšiřuje svou už značnou roli v Syrské mnohostranné válce i přes riziko znepřátelení s US a s jejich spojenci z Perského zálivu, kteří chtějí vyhnat presidenta Bashara al-Assada.
Politici v tomto regionu, co mají blízko k Teheránu, stejně jako analytici, kteří bedlivě sledují jeho roli v Sýrii, říkají, že bylo přijato rozhodnutí o užší koordinaci s Rusy a s Assadovým režimem ke zvýšení počtu bojovníků v poli přes íránskou síť místních a zahraničních zástupných skupin.
K této podpoře by rovněž mohlo patřit více íránských velitelů, vojenských poradců a bojových expertů obvykle přidělovaných k těmto jednotkám, řekli tito lidé.
Bývalý libanonský ministr Wiam Wahhab, spojenec Íránu a pana Assada, zdůraznil, že Írán by mohl vyslat vojska i v konvenčním smyslu. Místo toho to nejspíš byli důstojníci a poradci z útvarů Islámských revolučních gard čili IRGC, řekl.
„Vím, že před námi je významná bitva, a vše, co bude k této bitvě zapotřebí, bude k dispozici,“ řekl pan Wahhab, jehož vlastní politická strana má některé své členy v bojích v Sýrii po boku režimu.
„Existuje plán na provedení ofenzivních operací na více než jednom místě.“ Experti věří, že Írán už má v Sýrii asi tak 7 000 členů IRGC a íránských polovojenských dobrovolníků.
IRGC byla založena vedle pravidelné armády po revoluci v roce 1979 jako ideologická „lidová armáda“ podřízená přímo nejvyššímu vůdci, vrcholnému tvůrci rozhodnutí Íránu.
Tato více než 100 000 síla kontrolující v Íránu rozsáhlé vojenské, ekonomické a bezpečnostní mocenské struktury má na starost zástupné síly v celém regionu.
Její polovojenská organizace Basij byla vůdčí silou při rozdrcení pro-demokratických demonstrací v roce 2009. Od konce roku 2012 hrál Írán vůdčí roli při organizování, výcviku a financování místních pro-režimních milicí v Sýrii, jejichž mnozí členové patřili k alawitské menšině jako pan Assad, což je odnož šíitského islámu.
Experti věří, že jejich počet je mezi 150 000 až 190 000, dost možná i více, než kolik zbývá ze syrské konvenční armády. Experti navíc odhadují, že v poli je odhadem 20 000 šiítských zahraničních bojovníků podporovaných jak šiítským Íránem, tak jeho hlavním zástupcem v regionu, libanonskou šíitskou milicí Hizballáhem.
Jen za červenec a srpen nově dorazilo asi 5 000 dalších z Iráku, řekl Phillip Smyth, výzkumník na University of Maryland.
Řekl, že toto číslo bylo poskládáno přes jeho vlastní kontakty s různými těmito bojovníky, z letových dat mezi Bagdádem a Damaškem stejně jako z příspěvků na sociálních médiích.
„Vypadá to, jako by to bylo načasováno k souběhu s ruským krokem,“ řekl pan Smyth.
Ano, určitě to „tak vypadá“ a nebylo vůbec těžké vidět to přicházet. Zde je další výňatek z naší nedávné analýzy:
V červnu velitel íránských sil Qud, Qasem Soleimaini, navštívil město na severu Latakie na frontové linii vleklé Syrské války. Po této návštěvě slíbil, že Teherán a Damašek se chystají odhalit novou strategii, která „překvapí svět“.
Jen o něco více než o měsíc později Soleimani – porušující zákaz cestování OSN – navštívil Rusko a měl schůzky s Kremlem.
Nedělejte si iluze, tím se rýsuje nejgrandióznější debakl US zahraniční politiky od Vietnamu – a to si vůbec nemyslíme, že přeháníme.
US s komplici ze Saúdské Arábie a Kataru zkusily vycvičit a podpořit sunnitské extremisty ke svržení Assadova režimu. Někteří z těchto sunnitských extremistů se nakonec zbláznili tak, že vyhlásili středověký kalifát, čímž Pentagon a Langley postavili do tak směšné pozice, že je donutili charakterizovat al-Kaiídu jako „umírněné“. Tato situace se vymkla kontrole a vedla ke smrti statisíců civilistů, a když se Washington nakonec rozhodl, že zkusí najít skutečné „umírněné“, aby pomohli udržet jen v mezích to Frankensteinovské monstrum, co CIA vytvořila v podobě ISIS (přičemž samozřejmě probíhaly četné jiné CIA snahy o vyzbrojení a výcvik proti-Assadovských bojovníků, viz níže o osudu těch „nejúspěšnějších“ skupin), tak ovšem toto úsilí skončilo jako naprostý trapas, který kulminoval přiznáním, že jich zůstalo jen „čtyři nebo pět“ a pár dní po tomto přiznání těchto „čtyři nebo pět“ během jedné ze zvláště ne-reportovaných komedií US zahraniční politiky v historii obrala al-Kaiída i o auto a munici.
Mezi tím Írán vycítil příležitost epických rozměrů, aby těžil z nekompetence Washingtonu. Teherán poslal svého nejmocnějšího generála do Ruska, kde nadhodil možnost převrátit rovnováhu sil na Středním východě. Kreml se do tohoto nápadu zamiloval, protože konec konců Moskvu dráždí Západní ekonomické sankce a Vladimir Putin touží Západu ukázat, že jen kvůli nějakým kontroverzím, co přišly s anexí Krymu a konfliktem na východní Ukrajině, se Rusko nechystá zalézt do kouta. Díky skutečnosti, že US se rozhodly v Sýrii použít jako zbraň svého výběru extremisty, se Rusku dostalo možnosti zasáhnout v rámci války s terorismem, a díky zapojení Ruska, může Írán svou vojenskou podporu Assadovi jen pár týdnů po uzavření jaderné dohody vysílat. Teď, ale už ruské nálety destabilizovaly jen skupiny CIA podporovaných bojovníků, které se opravdu ukázaly jako účinné, a Írán s Hizballáhem připravují mohutnou pozemní invazi s ruským leteckým krytím. Co je ještě horší, celé to pozemní úsilí koordinuje íránský generál, který je v Západních zpravodajských kruzích veřejný nepřítel číslo jedna a ten v podstatě funguje ve jménu Putina, muže, kterého Západní média líčí jako nejnebezpečnější osobu planety.
Ale i s tím, jak se US ukázaly být v celém tom debaklu nekompetentní, je pořád těžké si představit, že by to Washington, Rijád, Londýn, Doha a Jeruzalém nechaly jen tak být, a po této poznámce to uzavřeme naším hodnocením ze čtvrtka:
Pokud Rusko nakonec posílí v Sýrii íránské pozice (rozšířením vlivu a kapacit Hizballáhu) a pokud ruské letectvo v podstatě převezme kontrolu nad Irákem, tudíž Íránu umožní posílit vliv na vládu v Bagdádu, tak bude křehká rovnováha sil, která v regionu existovala, převrácena na hlavu, a právě takový případ se rozehrává, takže nelze předpokládat, že Washington, Rijád, Jeruzalém a Londýn prostě svou záležitost nechají zesnout v pokoji.
Obama vs. Putin, Západ vs. Rusko, chytrost vs. moudrost. A slepota západních politiků
Poté, co západní svět začal pět ódy na projev Putina na půdě VS OSN, objevila se i analýza těch několika vteřin, kdy si prezidenti Obama a Putin před objektivy fotoaparátů novinářů potřásli rukama. Jde o analýzu tvz. neverbální komunikace (o řeč těla) a tedy o to, co oba prezidenti vyjádřili, aniž by cokoliv promluvili. Analýza americké expertky dopadla takto:
Všichni prezidenti dělají totéž: vstanou, přijdou, podají si ruce, odejdou. Oba prezidenti udělali totéž: přišli, potřásli si rukama, odešli. 14 sekund protokolu formalit – co mohou sdělit? Na žádost NTV jedna z předních znalkyň a tlumočníků fyziognomické tajné řeči těla, Patty Wood, analyzovala okamžik podání rukou prezidentů Obamy a Putina.
Patty Wood: „Co je nejvíce ohromující v tomto podání rukou, je jeho stručnost. To je vítáno, ale není to to nejlepší. Všimněte si, jak oba prezidenti tlačí hlavy mezi ramena, jakmile vstoupí. Není tam žádný pocit štěstí či radosti, je tam pouze povinnost.“
Expertka dále říká, že na tváři Obamy je úsměv, ale ruka mu v té chvíli slouží jakoby zbraň.
Patty Wood: „Obama má vystřené prsty, čímž říká, že chce zasáhnout ruku Putina. Je to zjevný projev takové podoby agrese, jaká je ještě přijatelná pro veřejnost – jsou fotografováni.“
Podle Patty Wood si Putin nechce všímat toho, co se děje a odmítá na projev agrese reagovat stejnou agresí. PattyWood: „Putin přivírá oči, vypíná zrak, chce být k situaci slepým. Tím říká: „Nechci tady být, ale vypnu své skutečné pocity“. A jeho úsměv je asymetrický – ukazuje rozpor mezi nutností předstírat, že vše je v pořádku a mezi pocitem, že tomu tak není. „
Ruské stránky k tomu dodávají, že Putin se nesnížil ke stejně agresivní reakci a udržel si postoj hráče, který ovládá hru.
Zde je na místě připomenout okřídlenou větu Henryho Kissingera tak, jak ji často připomíná Tereza Spencerová, cituji: „který při pohledu na to, jak americké jednotky spěšně prchají z Vietnamu a nechávají za sebou všechny své kolaborující místní lidičky i většinu představitelů proamerického režimu, prohlásil, že je sice „nebezpečné být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem je smrtící“. A o něco později konstatoval, že „Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele, jen zájmy“. Obě tyto myšlenky, které by si měly západní politické elity setsakra dobře uvědomovat (ale až na výjimky to nedělají),dnes dokonale ilustrují situaci kolem Ukrajiny.“ Putinovo podání ruky bylo přesně v tom stylu, že on je tou výjimkou, která si setsakra dobře uvědomuje, o čem je politika Spojených států.
Člověk nemusí být odborníkem na neverbální komunikaci (poskytuje 70% informací), aby z Obamovy řeči těla vyčetl povýšenost, „namachrovanost“ a především plytkou krátkozrakost, přesně odpovídající dravé individualistické americké filozofii, která dnes ovšem už žije pouze z „dojmologie“. A nezachránila to ani jeho tři čtvrtě hodiny trvající řeč, ve které forma zvítězila nad obsahem, zatímco dvacet minut Putinovy řeči přineslo zcela jasný obsah – takový, po jakém volal už i západní svět, jen nějak neměl odvahu to říct nahlas.
Ledy se začaly prolamovat nejen po Putinově projevu, ale především poté, co jeho projev dostal zcela konkrétní podobu zahájením útoků proti největšímu současnému nebezpečí – islámským radikalizovaným teroristům. Rusko během tří dnů předvedlo, že porážet je lze, což je veliký rozdíl oproti „bezmocnosti“, jakou dlouhodobě předváděly USA. Rusku je vyčítáno, že útoky nevede pouze proti IS, ale i proti tzv. „umírněné“ opozici Bašara Assada, ale na ruský dotaz, jaký je rozdíl mezi umírněnými radikály a radikály IS Rusko marně od Západu žádá vysvětlení (a bombardování svatby v Jemenu či nemocnice v Afganistánu jsou v pořádku?)
Probírá se Západ ze slepoty?
Především pod náporem uprchlické krize začal nejeden západní politik volat po řešení její příčiny a nejeden ruské akce v Sýrii vítá. Což v souhrnu znamená příklon k politice Ruska a konečně i otevírání očí pokud jde o politiku USA. Nezvládám sledovat, jak je kritika USA najednou povolena a jak jí dávají prostor i média (pokud jde o Česko, žasnu nad projevy v Poslanecké sněmovně, tvrdě se obouvající do USA a pokud jde o Českou televizi, zírám nad hosty, které zve do svých pořadů, z posledních doporučuji historie.cs). A jak je najednou i spoustě amifilů jasné, že to byly USA, kdo celý rozvrat na Blízkém východě způsobil (nemluvě o tom, jak je najednou i spoustě eurofilů jasné, o čem je EU – v tomto směru snad prozřela i soudružka Němcová a je škoda, že její návrh neprošel, možná by čtení nezávislých webů bylo k užitku).
A jak dochází na slova prezidenta Zemana (a Klause) a všech tzv. „rusofilů“ a „putinofilů“, ukazuje se, že stačil obyčejný selský rozum, aby bylo zjevné, že politika USA vede svět do záhuby a že kdyby byla zastavena dříve (Jugoslávie a Kosovo, Irák, Libye a další, ve kterých NATO pod velením USA provádělo „humanitární“ akce) nemusel by svět dnes být tam, kde je. A katastrofu, způsobenou USA a celým Západem, by opět nemuselo zachraňovat Rusko, které se na ní navíc vůbec nijak nepodílelo!
Ano, Rusko hájí svůj zájem, kterým je podpora Assada, protože ten je „hlídačem“, aby se blízkovýchodní energetické zdroje nedostaly do Evropy a nenahradily tak ruské, po jejichž odstavení USA tolik touží, že k tomu pod rouškou vnášení demokracie a tzv. Arabským jarem rozbombardovaly celý Blízký východ, aby pro udržení své hegemonie donutily Evropu kupovat ropu pouze za dolary (plán Sedm zemí do pěti let). Je tohle snad čestné a fér, zatímco ruský zájem je nečestný?
Za vším hledej „trubky“ – přes Ukrajinu ruské zavřít, přes Turecko (Kurdistán) a Sýrii otevřít blízkovýchodní
A když pomineme Rusko – je snad čestné a fér, že Sýrie je další zemí, která má doplatit na americké energetické zájmy a že se v ní jako přes kopírák opakuje stejný scénář, jako v předešlých zemích, americkými slovy „odstranění diktátora“? Kde je respekt, že národ si „diktátora“ přeje? Kde zůstal ten „demokratický“ respekt například k největší demonstraci na podporu nějakého vůdce, jakou svět zažil a která se konala na podporu Kaddáfiho v Libyi?
Je snad čestné a fér, že každý blízkovýchodní vůdce, který nechtěl obchodovat ropu za dolary a který chtěl zdroje své země použít pro blaho svého lidu, musel padnout a že z lidí, kteří se měli tak, jak se mnoha Evropanům ani nezdá, jsou dnes běženci napříč Evropou?
Jugoslávií počínaje, Gruzií, Čečenskem, Blízkým východem a Ukrajinou a dalšími zeměmi pokračujíc, tam všude jde o onu „čestnou a fér demokracii“ podle představ (=egoistických zájmů) Spojených států, a to za vydatné podpory západních politiků. Mnozí z americké zádele (náš premiér Sobotka už tam asi je včetně bot) nevylezli ani poté, co už je do očí bijící, k čemu tato politika svět dovedla a kdy Evropě hrozí doslova zánik.
Trpělivost Ruska trvala příliš dlouho
Téměř čtvrt století si Spojené státy v Evropě i na Blízkém východě dělaly, co chtěly. Jejich slovy – „vnášely demokracii“ dál a dál na Východ (ona se ta demokracie ve skutečnosti jmenuje dolar, což znamená nové trhy, nové zdroje a přes zadlužení obyvatel a zemí jejich přivlastňování). Zatímco „nečestné a nefér“ Rusko jen předvádí svou „agresivitu“ a ta už zašla tak daleko, že Rusko je ze všech stran obklíčeno základnami NATO. Už mu zbývalo jen „ovládnout“ Černé moře (proto si ochránilo Krym) a „ovládnout“ Středozemní moře (proto ochraňuje Sýrii). A nyní bez ironie – až u Krymu a Sýrie Rusku konečně došlo, že trpělivosti bylo dost. A že pokud se „čestné“ americké politice nepostaví, nejen že zakrátko bude mít základny NATO až v Moskvě (a s nimi rozkrádání zdrojů a diktát USA), ale že brzy může i ono čelit jak vlně uprchlíků, tak rozrůstání se Islámského státu (stvořeného a financovaného opět USA). Krym a Ukrajinu si nechám na samostatný článek (zatím jen taková perlička – John Kerry na setkání politiků v rámci VS OSN prohlásil, že ukrajinská krize bude vyřešena do tří měsíců, a najednou se situace uklidňuje, náhoda?) a nyní jen k Sýrii.
Sýrie a alavité, šíité a sunnité
Reálnou podporou Bašara Assada Rusko vstoupilo na tenký led. Ač přes Assada hájí své zájmy, zároveň je to právě ono, kdo velmi riskuje, že v odvětě na svá bombardování bude nejvíce čelit hrozbě teroristických útoků islámských radikálů. Jak „umírněná“ opozice tak radikální IS, obojí je tvořeno tou větví muslimů, která představuje jeho dominantní část, a to jsou sunnité. Není pochyb, že spousta běženců ze Sýrie neutíká před válkou, ale před Assadem, který zastává šíitskou větev islámu. Šíitská forma představuje skutečně umírněný islám, v čemž ještě dále jde jeho alavitská forma (m.j. ji vyznává i dcera tureckého prezidenta Erdogana, která kvůli tomu žije v utajení). Podporou Assada si Rusko proti sobě vlastně poštvalo celou sunnitskou větev. Rusko přitom je zemí, kde mimo muslimské země žije nejvíce příslušníků tohoto náboženství.
A zatímco USA nezklamaly v tom, že na jedné straně podporují sunnitskou SA, radikálně sunnitský IS i sunnitské Turecko (přičemž je postavily proti sobě), zároveň se dohodly se šíitským Íránem a současně podporují vznik Kurdistánu, který má zabrat kus tureckého území, Rusko se k dění postavilo čelem. Podporou Assada se „jakoby“ (protože to nebylo jeho účelem) postavilo na stranu šíitů (tím i Íránu), a to i přesto, že současně vede rozhovory se sunnitskou SA i sunnitským Tureckem.
Protože jestli něčemu Rusko vyhlásilo boj, tak je to islám v radikální podobě, tedy ten, který USA využily k vytvoření teroristických organizací, ovšem nikoliv k porážce šíitů, ale prostě a jednoduše k odstavení Assada, který je „náhodou“ šíitou. Protože ve skutečnosti jde o to, že je jedinou překážkou zcela zištných zájmů USA na Blízkém východě a ve Středozemním moři, tzn. překážkou k odstavení ruského plynu a ruské ropy z Evropy a k prodeji obojího Evropě za americký dolar. A protože jde o udržení vlastní moci, Spojené státy nezajímá, nakolik to Evropa odnese uprchlickou vlnou či jinak (naopak, oslabená Evropa, navíc podřízena smlouvou TTIP, je účelem) .
Rusko se postavilo čelem islámským radikálům, ale na rozdíl od USA, Rusko zároveň islámské náboženství v jeho základní podobě naprosto respektuje, o čemž svědčí fakt, že minulý měsíc za účasti Putina otevřelo v Moskvě největší mešitu v Evropě
K tomu je nutné připomenout, že Rusko neustále upozorňuje, že do bojů proti islámským radikálům musí vstoupit především islámské státy a že Rusko samo neudělá víc, než je pomoc, jak se těchto radikálů zbavit (tzn. pouze nálety a pouze bombardování základen teroristů, bez ohledu na to, jestli jde o teroristy „umírněné“).
Nedělám si iluze, že spor mezi sunnity a šíity, trvající od 7. století, Rusko vyřeší. Ale není přinejmenším snaha, aby obě tyto větve byly zbaveny radikálů a tím dostaly příležitost, jak najít cestu ke vzájemnému fungování (snad jednou i ke vzájemnému respektování), mnohem, mnohem větším projevem demokracie, než štvaní jedněch proti druhým pro vlastní zájmy radikalizací tak, jak to předvádějí USA?
V neposlední řadě – není demokratičtější ponechat těmto zemím jejich vůdce, ač jsou stokrát pohledem naší kultury vnímáni jako diktátoři a ponechat je jejich vývoji, ovšem s tím, že jím nebude upíráno právo rozhodovat o vlastních zdrojích a právo komu a jak je budou prodávat?
Evropa plna uprchlíků a Rusko bombardující islámské radikály
Dávám za pravdu mnoha západním analýzám, že ruská aktivita v Sýrii může vést k nové vlně teroristických útoků. Jak varoval ruský generální štáb, už cca 700 radikálů se vzdává a dezertuje a utíká – utíká do Evropy. Kdo se vžije do pocitů těchto lidí, musí mu být jasné, s jakou náladou asi utíkají a jak jsou plni myšlenek na pomstu. Možná by mohli utéct pouze do Turecka, ale Turecko moc dobře ví, kdo a proč stvořil Islámský stát a při vědomí, že má přijít o kus území ve prospěch Kurdistánu (jediná země, která kdy uznala samostatný Kurdistán, byl SSSR) začalo od výbuchu ve městě Suruc houfně pouštět uprchlíky do Evropy, tak proč by nyní mělo dělat výjimku?
K tomu si přidejme to klasické „košile bližší než kabát“. Čímž chci říct, jaké pocity asi musí mít spousta těch islámistů, kteří se na území Evropy již nacházejí a kteří i bez ruských útoků přišli do Evropy s nenávistí vůči Západu a s přesvědčením, že to on může za jejich neštěstí. Touto optikou souhlasím, že vlna teroristických útoků může skutečně narůstat.
Na druhou stranu – existovalo jiné řešení, jak zastavit válku na Blízkém východě a další příval běženců do Evropy, než jak to předvedlo Rusko? A především – kdo je viníkem a kdo způsobil to, co Rusko za cenu vlastního rizika a na vlastní náklady zastavuje a k čemu by vedlo tomu dál nečinně přihlížet (či tvářit se, že se „jako“ bojuje)?
Zpět k analýze podání rukou Obamy a Putina a k jejich projevům na půdě OSN
O neverbální komunikaci se zajímám pouze jako amatér. A svým laickým (a astro) pohledem jsem v podání rukou Obamy a Putina vyčetla střet chytrosti s moudrostí. Být chytrý nemusí být špatné, bohužel, mnohokrát to znamená pouze vychytralost, která sice krátkodobě uspokojí ego a jeho potřeby, z dlouhodobého hlediska však často jde o postoje až dětinské a tedy pro budoucnost nedomyšlené (tato vlastnost je zesílena u znamení Blíženců, ve kterém mají USA v horoskopu bod, zvaný ascendent). Naproti chytrosti stojí moudrost, získaná zkušenostmi a věkem, a která natolik nepotřebuje klást důraz na ego, že dětinský postoj s nadhledem přijme, aby se následně zachovala podle svého vidění. Mým oblíbeným přirovnáním pro takové situace je, že se setkávají boxer a mistr kung-fu, přičemž tam, kde boxer útočí (Obama a jeho ruka) nabídne mistr kung-fu (v tomto případě Putin jako mistr juda?) jen prázdný prostor, o který se boxer umlátí sám.
A ten boxer už se mlátí a houby platná je mu chytrost (vychytralost) včetně 45-ti minut čtené řeči, která měla pouze „dojmologickou“ podobu, zatímco Putinova řeč měla moudrost a obsah. Její první část – boj s terorismem, už Rusko naplňuje (a opakuji, že tak činí bez ohledu na riziko, že jako první se stane obětí teroristických útoků). Druhá část, která se týká globalizace, to je boj, který na Rusko teprve čeká. Rusko se nikdy netajilo tím, že je pro globalizaci a že si naplno uvědomuje nutnost přehodnotit postoje lidstva k planetárním zdrojům. Rusko spolupracuje s Čínou, která má v budoucnu nahradit dominantní roli USA na globální scéně a není žádným překvapením, že druhá část projevu Putina se týkala této tématiky. Ale největší boj, který Rusko bude muset svést, to je prosazení takové představy globalizace, ve které nebude existovat žádná centralizace, ale pouze spolupráce. A jak to popisuje video „Konglomerát versus blok“
Aktivitami v Sýrii Rusko učinilo první krok ve své představě. Putin, který se povznesl nad projev Obamy (nad jeho verbální i neverbální podobu) jen potvrdil, že je politikem moudrým. Jak někdo napsal v diskusní reakci na jeho řeč: „Zatímco svět hraje dámu, Putin hraje šachy“. Je škoda, že většina západních politiků nemá o hře „šachy“ ani ponětí, protože je i na nich, jaká podoba globalizace zvítězí – jestli ta, jakou si přeje globální vůdce (GP) či ta, jakou jako alternativu nabízí Rusko, které se díky své moudrosti stalo jeho respektovaným protihráčem (spoluhráčem?).
A úplně na závěr: nadhled Putina v několika vteřinách:
-Pozorovatelka- 4.10.2
Komentáře čtenářů
5 Comments on „Obama vs. Putin, Západ vs. Rusko, chytrost vs. moudrost. A slepota západních politiků“
Guest
Aksal
Říj 4, 2015
K tezi, že Putin a potažmo Rusko si proti sobě postaví sunity. Není to až tak pravda. Ruští představitelé sunitských muslimů (počtem srovnatelný se SA) vyjádřili Putinovi podporu, to samé udělal sunitský Kirgizstán (srovnatelný s Bahrajnem) a také Egypt (srovnatelný s Tureckem), takže není to s tou nepodporou sunitů tak strašné, jak to vypadá…
Videem o otevření největší evropské mešity v Moskvě říkám, že Rusko se staví pouze vůči radikálnímu islámu. A i v řeči v OSN Putin vyzýval, aby se proti radikálům postavili především sami islámisté – ať už sunnité nebo šíité. Pokud tak činí i sunnité přesto, že Rusko vlastně podporuje šíitského Assada, je to dobrá zpráva.
Telefonický dotaz na Ministerstvo obrany Ruska:
-Ako rozlišujete pri bombardovaní obyčajných teroristov od umiernených?
-Na radikálnych teroristov používame normálnu muníciu a na umiernených umiernenú muníciu.
-„Naozaj?“
-„Slovo ruského oficiera!“
– A ako sa odlišuje umiernená munícia od normálnej?
– Tak ako sa odlišuje radikálny terorista od umierneného teroristu – je natretá inou farbou v svetlejších a umiernených odtieňoch – odpovedal oficier a zavesil.
0
| Odpověz – Sdílej
Guest
kruton
Říj 4, 2015
V bunkroch Al-Nusra, ktore Rusi vcera zasiahli, sa nachadzali dostojnici armady Saudskej Arabie, Turecka a Kataru:
Turecký prezident kritizoval ruské letecké útoky v Sýrii
Ankara 4. októbra 2015 (TASR/HSP/Foto:TASR/AP- Ivan Sekretarev, Pool)
Turecko nesúhlasí so zásahom Ruska v Sýrii, je to podľa neho závažná chyba
Ruský prezident Vladimir Putin (vpravo) a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan (vľavo) si ešte v septembri v Moskve podávali ruky
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan označil dnes ruské vzdušné útoky v Sýrii za závažnú chybu, ktorá je pre Ankaru neprijateľná. Informovala o tom dnes agentúra Reuters.
“Rusko sa v tejto chvíli dopúšťa závažnej chyby. Môže ísť o náznak kroku, ktorý ho v tejto oblasti privedie do izolácie,” uviedol pre turecký denník Hurriet Erdogan pred odletom do Bruselu, kde bude v pondelok s lídrami Európskej únie rokovať o riešení utečeneckej krízy v Európe.
Ankara podporuje sýrsku opozíciu v jej boji proti extrémistickej organizácii Islamský štát (IS) a sýrskej vláde, pričom tvrdí, že IS nemožno poraziť bez komplexnej stratégie, ktorej súčasťou musí byť odstúpenie sýrskeho prezidenta Bašára Asada.
Turecko dlhodobo ťažilo zo situácie v Sýrii. Pod zámienkou boja proti ISIL viackrát vybombardovalo Kurdov, ktorí jediní dosahovali čiastkové úspechy v boji proti bojovníkom IS. Turci sa snažia zabrániť vzniku štátu Kurdov, lebo aj keby sa rozkladal iba na území Sýrie, veľká časť Kurdskej populácie by zostala na tureckom území a snažila by sa o autonómiu a pripojenie k svojmu štátu a bola by teda pre Turecko potencionálnym ohniskom neustálych nepokojov.
Rusko považuje boj USA proti Islamskému štátu za absolútne neúspešný, porovnalo ho s “čudnou vojnou” na Maginotovej línii v r. 1939
Moskva 21. septembra 2015 (HSP/Foto:Twitter)
Veľká koalícia na čele s USA na Blízkom východe už dlho bojuje proti Islamskému štátu, ale absolútne bez úspechu. Rusko ponúklo svoju pomoc, ktorú Spojené štáty odmietajú. V Moskve to považujú za nepriateľské gesto a odsudzujú postoj USA
Ruský rezort zahraničia považuje boj USA proti Islamskému štátu za absolútne neúspešný
V tejto súvislosti Informačný a tlačový odbor ministerstva zahraničných vecí Ruska zhodnotil činnosť medzinárodnej koalície pod vedením USA v boji proti ISIL. „Pred rokom USA, obchádzajúc Bezpečnostnú Radu OSN, vybudovali tzv. medzinárodnú koalíciu odporu ISIL. V Iraku pôsobia zúčastnené krajiny koalície na základe pozvania irackej vlády, v Sýrii – bez akejkoľvek koordinácie s legitímnou vládou tejto krajiny. Súčasne však sledujú jedno vyhlásenie amerických predstaviteľov za druhým o odmietaní súčinnosti s Damaskom v boji proti terorizmu. Navyše, viaceré krajiny z riadenej Washingtonom koalície naďalej intenzívne poskytujú financie a zbrane protivládnym zoskupeniam, ktoré bojujú proti sýrskej armáde – hlavnej sile odporujúcej ISIL na území Sýrie,“ upozorňuje ruský rezort.
„V priebehu roka došlo k významnému nárastu síl USA a ich spojencov z viac ako 20 štátov, ktorí sa priamo podieľajú na bombardovaní pozícií ISIL v Sýrii a tiež v Iraku. Letecké útoky vykonáva zoskupenie amerického letectva dislokované v regióne Blízkeho východu, palubné lietadlá vojenského námorníctva USA a zbor námornej pechoty a taktiež viac ako 80 rôznych typov lietadiel ozbrojených síl „spojeneckých” štátov. Podľa údajov Kongresu USA poskytujú výcvik príslušníkov z irackých bezpečnostných síl a asi 6 tisíc zahraničných inštruktorov, predovšetkým z USA a tiež Veľkej Británie, Nemecka, Talianska, Kanady a iných krajín. Ako uvádzajú masmédiá, na príprave sýrskych opozičných ozbrojencov sa podieľa až 700 amerických vojenských špecialistov. Pod zámienkou práva na sebaobranu, zámer prevádzať vojenské operácie na sýrskom území bez súhlasu vlády Sýrie prejavili a čiastočne realizovali Veľká Británia, Francúzsko, Turecko a dokonca aj Austrália,“ pripomína ruský rezort diplomacie.
„Pokladáme za vhodnú otázku: aké výsledky sa dosiahli po nasmerovaní vojenských síl z krajín do tohto regiónu, v ktorých s takou obľubou počítajú prelety cudzích lietadiel? Bohužiaľ, úspechy koalície v boji proti ISIL sú veľmi skromné. Letecké útoky (viac ako 5 tisíc náletov, ktoré podľa oficiálnych údajov zničili 7655 cieľov) s podporou akcií špeciálnych jednotiek (napríklad, zlikvidovanie americkými oddielmi rýchleho nasadenia správcu finančných prostriedkov ISIL Abu Sayyafa v máji tohto roku) nezastavili expandovanie terorizmu. Ozbrojenci naďalej šíria v Sýrii aj v Iraku „kalifát”. Ba čo viac, prehlbujúci sa nepokoj z náletov koalície, obeťami ktorých sú aj civilisti, zvyšuje počet miestnych obyvateľov, ktorí spolucítia s extrémistami a sú ochotní postaviť sa pod ich zástavy,“ uvádza tlačový odbor ministerstva zahraničných vecí Ruska.
„Hodnotiac celkový výsledok ročného úsilia koalície pod vedením USA, do ktorej sa zapojili najsilnejší vojenské svetové mocnosti, je ťažké vyhnúť sa porovnaniu súčasného diania s „čudnou vojnou” na Maginotovej línii v rokoch 1939-1940. Vtedy logickým dôsledkom nedostatočne uváženého postoja k najnebezpečnejšej nacistickej výzve a pokusu o jej presmerovanie na Východ bola vojenská katastrofa na Západe,“ pripomína odbor.
„V tejto súvislosti sa znovu obraciame na regionálnych a medzinárodných partnerov s výzvou ku skutočnej konsolidácii úsilia v boji proti globálnej teroristickej hrozbe v rámci príslušnej medzinárodnej právnej bázy a s kľúčovou úlohou Bezpečnostnej rady OSN,“ zdôrazňuje sa v závere komentára Informačného a tlačového odboru ministerstva zahraničných vecí Ruska.
Spojené štáty odmietli výzvu Ruska zaradiť Islamský štát na zoznam sankcií OSN
USA 28. septembra 2015 (HSP/DWN/Foto:TASR/AP Photo)
Rusko vyzýva na zaradenie Islamského štátu na zoznam sankcií OSN. Spojené štáty sú proti tomuto návrhu, hoci je Islamský štát medzinárodne kvalifikovaný ako teroristická organizácia – dokonca aj v USA
Ilustračné foto
USA odmietli návrh Ruska v Bezpečnostnej rade OSN, podľa ktorého má byť Islamský štát umiestnený na medzinárodnom zozname sankcií. Moskva namieta proti skutočnosti tým, že organizácia je skutočne klasifikovaná ako teroristická organizácia, ale sankcie nie sú realizované, hlási RIA Novosti. Starší hovorca ruského ministerstva zahraničia, Ilja Rogačev, hovorí: “Nie je žiadnym tajomstvom, že Islamský štát je nezávislá organizácia a do istej miery je konkurenciou pre Al-Kájdu. Sme presvedčení, že Američania chcú ukázať, že moc a súčasný úspech IS nie je spojený s tým, že Západ a najmä Spojené štáty vycvičili opozíciu na boj proti vláde Bašára al-Asada, ktorá nedbalosťou upadla do rúk extrémistov. ”
Tento zoznam sankcií OSN proti osobám a / alebo organizáciám je okrem iného určený na účely boja proti terorizmu. Tento ďalší nástroj by mal obmedziť činnosť teroristických skupín. Dokument amerického ministerstva zahraničia ukazuje, že Spojené štáty pokladajú Islamský štát za teroristickú organizáciu už od roku 2004 a považujú ho za nástupcu Al-Kájdy v Iraku.
Islamský štát získal v Sýrii veľké časti území na úkor iných rôznych povstaleckých skupín a sýrskej vlády. Rusko preto cíti potrebu posilniť vojenskú účasť a zasiahnuť v krajine v prospech vlády Assada a ochrániť tak svoju strategickú námornú základňu na sýrskom pobreží Stredozemného mora.
Turecko je pár dní před volbami ve spleti složitých problémů, které EU jako by ani nevnímala, neboť jinak by jistě nezkoušela řešit uprchlickou krizi prostou redistribucí neustále znovu a znovu tištěných peněz a hokynářským dohadováním.![[Nový]](http://www.zvedavec.org/images/novy.gif)
Irák odmítl vojenskou pomoc USA![[Obr. 1]](http://www.zvedavec.org/images/15/syrie-analyza-boju-1.jpg)
![[Obr. 2]](http://www.zvedavec.org/images/15/syrie-analyza-boju-2.jpg)
![[Obr. 3]](http://www.zvedavec.org/images/15/syrie-analyza-boju-3.jpg)
![[Obr. 4]](http://www.zvedavec.org/images/15/syrie-analyza-boju-4.jpg)
Jakmile začalo být jasné, že Moskva a Teherán společně plánují intervenci v Sýrii s ruským slibem plné letecké podpory a íránským slibem pozemních vojsk od Hizballáhu, jeho různých šíitských milicí a IRGC, tak jsme okamžitě naznačili, že Irák bude v této agendě po obnovení Assadova režimu, další na řadě.
Obě hlavní vojenské mocnosti, z nichž každá prohlašuje, že vede boj proti témuž nepříteli, ve skutečnosti sledují diametrálně odlišné cíle. Desítky bojových letounů rivalizujících mocností provádějí vojenské operace v zemi, která je sotva větší než americký stát Missouri. Potenciál ke střetům je nepopiratelný.
Ve čtvrtek jsme se pokusili v článku „Středovýchodní převrat:S tím, jak Rusko drtí vojenské cíle a Írán připravuje pozemní invazi, tak Saúdové panikaří,“ prokousat se vší tou Západní a ruskou propagandou, abychom našli cestičku, jak popsat, co zapojení Moskvy do Sýrie opravdu pro globální mocenskou rovnováhu obnáší.
Komentáře čtenářů
5 Comments on „Obama vs. Putin, Západ vs. Rusko, chytrost vs. moudrost. A slepota západních politiků“
K tezi, že Putin a potažmo Rusko si proti sobě postaví sunity. Není to až tak pravda. Ruští představitelé sunitských muslimů (počtem srovnatelný se SA) vyjádřili Putinovi podporu, to samé udělal sunitský Kirgizstán (srovnatelný s Bahrajnem) a také Egypt (srovnatelný s Tureckem), takže není to s tou nepodporou sunitů tak strašné, jak to vypadá…
Videem o otevření největší evropské mešity v Moskvě říkám, že Rusko se staví pouze vůči radikálnímu islámu. A i v řeči v OSN Putin vyzýval, aby se proti radikálům postavili především sami islámisté – ať už sunnité nebo šíité. Pokud tak činí i sunnité přesto, že Rusko vlastně podporuje šíitského Assada, je to dobrá zpráva.
Arménská diaspora se napříč světem spojuje v pomoci Sýrii a Assadovi http://www.rg.ru/2015/10/04/pomosh-site-anons.html Jde o Arménii, ve které se ještě před několika týdny schylovalo k dalšímu Majdanu video
Telefonický dotaz na Ministerstvo obrany Ruska:
-Ako rozlišujete pri bombardovaní obyčajných teroristov od umiernených?
-Na radikálnych teroristov používame normálnu muníciu a na umiernených umiernenú muníciu.
-„Naozaj?“
-„Slovo ruského oficiera!“
– A ako sa odlišuje umiernená munícia od normálnej?
– Tak ako sa odlišuje radikálny terorista od umierneného teroristu – je natretá inou farbou v svetlejších a umiernených odtieňoch – odpovedal oficier a zavesil.
V bunkroch Al-Nusra, ktore Rusi vcera zasiahli, sa nachadzali dostojnici armady Saudskej Arabie, Turecka a Kataru:
http://www.veteranstoday.com/2015/10/02/russias-secret-war-on-the-cia-in-syria/
Turecký prezident kritizoval ruské letecké útoky v Sýrii
Ankara 4. októbra 2015 (TASR/HSP/Foto:TASR/AP- Ivan Sekretarev, Pool)
Turecko nesúhlasí so zásahom Ruska v Sýrii, je to podľa neho závažná chyba
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan označil dnes ruské vzdušné útoky v Sýrii za závažnú chybu, ktorá je pre Ankaru neprijateľná. Informovala o tom dnes agentúra Reuters.
“Rusko sa v tejto chvíli dopúšťa závažnej chyby. Môže ísť o náznak kroku, ktorý ho v tejto oblasti privedie do izolácie,” uviedol pre turecký denník Hurriet Erdogan pred odletom do Bruselu, kde bude v pondelok s lídrami Európskej únie rokovať o riešení utečeneckej krízy v Európe.
Ankara podporuje sýrsku opozíciu v jej boji proti extrémistickej organizácii Islamský štát (IS) a sýrskej vláde, pričom tvrdí, že IS nemožno poraziť bez komplexnej stratégie, ktorej súčasťou musí byť odstúpenie sýrskeho prezidenta Bašára Asada.
Turecko dlhodobo ťažilo zo situácie v Sýrii. Pod zámienkou boja proti ISIL viackrát vybombardovalo Kurdov, ktorí jediní dosahovali čiastkové úspechy v boji proti bojovníkom IS. Turci sa snažia zabrániť vzniku štátu Kurdov, lebo aj keby sa rozkladal iba na území Sýrie, veľká časť Kurdskej populácie by zostala na tureckom území a snažila by sa o autonómiu a pripojenie k svojmu štátu a bola by teda pre Turecko potencionálnym ohniskom neustálych nepokojov.
Rusko považuje boj USA proti Islamskému štátu za absolútne neúspešný, porovnalo ho s “čudnou vojnou” na Maginotovej línii v r. 1939
Moskva 21. septembra 2015 (HSP/Foto:Twitter)
Veľká koalícia na čele s USA na Blízkom východe už dlho bojuje proti Islamskému štátu, ale absolútne bez úspechu. Rusko ponúklo svoju pomoc, ktorú Spojené štáty odmietajú. V Moskve to považujú za nepriateľské gesto a odsudzujú postoj USA
V tejto súvislosti Informačný a tlačový odbor ministerstva zahraničných vecí Ruska zhodnotil činnosť medzinárodnej koalície pod vedením USA v boji proti ISIL. „Pred rokom USA, obchádzajúc Bezpečnostnú Radu OSN, vybudovali tzv. medzinárodnú koalíciu odporu ISIL. V Iraku pôsobia zúčastnené krajiny koalície na základe pozvania irackej vlády, v Sýrii – bez akejkoľvek koordinácie s legitímnou vládou tejto krajiny. Súčasne však sledujú jedno vyhlásenie amerických predstaviteľov za druhým o odmietaní súčinnosti s Damaskom v boji proti terorizmu. Navyše, viaceré krajiny z riadenej Washingtonom koalície naďalej intenzívne poskytujú financie a zbrane protivládnym zoskupeniam, ktoré bojujú proti sýrskej armáde – hlavnej sile odporujúcej ISIL na území Sýrie,“ upozorňuje ruský rezort.
„V priebehu roka došlo k významnému nárastu síl USA a ich spojencov z viac ako 20 štátov, ktorí sa priamo podieľajú na bombardovaní pozícií ISIL v Sýrii a tiež v Iraku. Letecké útoky vykonáva zoskupenie amerického letectva dislokované v regióne Blízkeho východu, palubné lietadlá vojenského námorníctva USA a zbor námornej pechoty a taktiež viac ako 80 rôznych typov lietadiel ozbrojených síl „spojeneckých” štátov. Podľa údajov Kongresu USA poskytujú výcvik príslušníkov z irackých bezpečnostných síl a asi 6 tisíc zahraničných inštruktorov, predovšetkým z USA a tiež Veľkej Británie, Nemecka, Talianska, Kanady a iných krajín. Ako uvádzajú masmédiá, na príprave sýrskych opozičných ozbrojencov sa podieľa až 700 amerických vojenských špecialistov. Pod zámienkou práva na sebaobranu, zámer prevádzať vojenské operácie na sýrskom území bez súhlasu vlády Sýrie prejavili a čiastočne realizovali Veľká Británia, Francúzsko, Turecko a dokonca aj Austrália,“ pripomína ruský rezort diplomacie.
„Pokladáme za vhodnú otázku: aké výsledky sa dosiahli po nasmerovaní vojenských síl z krajín do tohto regiónu, v ktorých s takou obľubou počítajú prelety cudzích lietadiel? Bohužiaľ, úspechy koalície v boji proti ISIL sú veľmi skromné. Letecké útoky (viac ako 5 tisíc náletov, ktoré podľa oficiálnych údajov zničili 7655 cieľov) s podporou akcií špeciálnych jednotiek (napríklad, zlikvidovanie americkými oddielmi rýchleho nasadenia správcu finančných prostriedkov ISIL Abu Sayyafa v máji tohto roku) nezastavili expandovanie terorizmu. Ozbrojenci naďalej šíria v Sýrii aj v Iraku „kalifát”. Ba čo viac, prehlbujúci sa nepokoj z náletov koalície, obeťami ktorých sú aj civilisti, zvyšuje počet miestnych obyvateľov, ktorí spolucítia s extrémistami a sú ochotní postaviť sa pod ich zástavy,“ uvádza tlačový odbor ministerstva zahraničných vecí Ruska.
„Hodnotiac celkový výsledok ročného úsilia koalície pod vedením USA, do ktorej sa zapojili najsilnejší vojenské svetové mocnosti, je ťažké vyhnúť sa porovnaniu súčasného diania s „čudnou vojnou” na Maginotovej línii v rokoch 1939-1940. Vtedy logickým dôsledkom nedostatočne uváženého postoja k najnebezpečnejšej nacistickej výzve a pokusu o jej presmerovanie na Východ bola vojenská katastrofa na Západe,“ pripomína odbor.
„V tejto súvislosti sa znovu obraciame na regionálnych a medzinárodných partnerov s výzvou ku skutočnej konsolidácii úsilia v boji proti globálnej teroristickej hrozbe v rámci príslušnej medzinárodnej právnej bázy a s kľúčovou úlohou Bezpečnostnej rady OSN,“ zdôrazňuje sa v závere komentára Informačného a tlačového odboru ministerstva zahraničných vecí Ruska.
Spojené štáty odmietli výzvu Ruska zaradiť Islamský štát na zoznam sankcií OSN
6
USA 28. septembra 2015 (HSP/DWN/Foto:TASR/AP Photo)
Rusko vyzýva na zaradenie Islamského štátu na zoznam sankcií OSN. Spojené štáty sú proti tomuto návrhu, hoci je Islamský štát medzinárodne kvalifikovaný ako teroristická organizácia – dokonca aj v USA
USA odmietli návrh Ruska v Bezpečnostnej rade OSN, podľa ktorého má byť Islamský štát umiestnený na medzinárodnom zozname sankcií. Moskva namieta proti skutočnosti tým, že organizácia je skutočne klasifikovaná ako teroristická organizácia, ale sankcie nie sú realizované, hlási RIA Novosti. Starší hovorca ruského ministerstva zahraničia, Ilja Rogačev, hovorí: “Nie je žiadnym tajomstvom, že Islamský štát je nezávislá organizácia a do istej miery je konkurenciou pre Al-Kájdu. Sme presvedčení, že Američania chcú ukázať, že moc a súčasný úspech IS nie je spojený s tým, že Západ a najmä Spojené štáty vycvičili opozíciu na boj proti vláde Bašára al-Asada, ktorá nedbalosťou upadla do rúk extrémistov. ”
Tento zoznam sankcií OSN proti osobám a / alebo organizáciám je okrem iného určený na účely boja proti terorizmu. Tento ďalší nástroj by mal obmedziť činnosť teroristických skupín. Dokument amerického ministerstva zahraničia ukazuje, že Spojené štáty pokladajú Islamský štát za teroristickú organizáciu už od roku 2004 a považujú ho za nástupcu Al-Kájdy v Iraku.
Islamský štát získal v Sýrii veľké časti území na úkor iných rôznych povstaleckých skupín a sýrskej vlády. Rusko preto cíti potrebu posilniť vojenskú účasť a zasiahnuť v krajine v prospech vlády Assada a ochrániť tak svoju strategickú námornú základňu na sýrskom pobreží Stredozemného mora.