Jak se stalo, že Island, který byl zadlužený tak, že svým občanům ani neměl co dát jíst, že „ten“ Island ani ne pět let po bankrotu skoro zapomněl na nezaměstnanost a jeho ekonomika jen kvete? Islandský prezident Ólafur Ragnar Grímsson na nedávném Světovém ekonomickém fóru v Davosu odpovídá na otázky reportéra televize AlJazeera:

Reportér: Až dosud jediným kousíčkem naděje pocházejícím z této Davoské konference je prezident Islandu, který stojí vedle mě, Ólafur Ragnar Grímsson.

Pane prezidente, proč jste takovým majákem naděje? Proč Island přežil to, v čem Evropa selhala? Co děláte jinak?

Prezident: Myslím, že to překvapuje hodně lidí. Před čtyřmi lety jsme byli příkladem selhavšího finančního systému číslo jedna, ale teď jsme zase v zotavení, s ekonomickým růstem a s velice nepatrnou nezaměstnaností. A já si myslím, že tím hlavním důvodem je to, že jsme byli dostatečně moudří, že jsem si uvědomili, že tohle je také fundamentální sociální a politická krize. A po tom všem jsme nepostupovali podle tradiční, převažující ortodoxie Západního světa posledních 30 let. Zavedli jsme kontrolu měny, nechali jsme banky zbankrotovat, poskytli jsme pomoc chudým a nezavedli jsme zbídačující opatření v tom rozsahu, jaký vidíme v Evropě. A výsledkem je po čtyřech letech to, že Island se těší z pokroku a zotavení, což je velice odlišné od ostatních evropských zemí, které utrpěly finanční krizí.

Reportér: Co ale vaše politika nechat banky padnout? Fungovala by i ve zbytku Evropy?

Prezident: Myslím, že ano. Protože se často lidí ptám, proč považujeme banky za něco jako posvátné chrámy moderní ekonomiky, proč nejsou banky něco jako aerolinie, telekomunikační společnosti aj., kterým se dovoluje, aby zbankrotovaly, když se chovaly nezodpovědným způsobem? Ta teorie, že musíte vykoupit banky z dluhů, je teorií o tom, že bankéři si užívají svého vlastního zisku z úspěchu a pak nechají obyčejné lidičky, aby nesli břemeno jejich selhání přes daně a zbídačujících opatření. A lidé v souladu s demokratickou linií tohle dlouhodobě neakceptují.

Reportér: Ale tady v Británii do velkém míry závisíme na finančním sektoru, ne?

Prezident: Tohle je zajímavá otázka, protože jednou z věcí, o které jsme se z kolapsu bank na Islandu poučili, je to, že islandské banky stejně jako britské, americké a další banky jsou high-tech společnosti, které najímají inženýry a matematiky, počítačové vědce. A pak když padly, tak inovativní části naší ekonomiky, high-tech sektor, IT sektor ve skutečnosti začaly rozkvétat. Ty si v posledních třech letech vedly daleko lépe, než kdykoliv před tím. Poučení z toho tedy ve skutečnosti je, když chcete, aby se vaše ekonomika stala konkurenceschopnou v inovativním sektoru 21. století, tak je silný finanční sektor, který z těchto sektorů odebírá talenty, a to i když je to úspěšný finanční sektor, ve skutečnosti špatnou zprávou, když chcete aby vaše ekonomika byla konkurenceschopnou v oblastech, které jsou doopravdy obory 21. století, v informacích, inovacích, technologiích a v IT.

Reportér: Pane Grimsone, opravdu vám velice děkuji.

Prezident: Děkuji mnohokrát.

Zdroj: ac24.cz, AlJazeera, ČT. Video v původním znění bez titulků zde.

Mimochodem, Islanďané vyhráli další kolo: za chyby politiků a bankéřů platit nebudou. Soudní dvůr Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) totiž nedávno ve sporu mezi Islandem a Evropskou komisí rozhodl ve prospěch Reykjavíku. Island tak vyhrál důležitý spor o náhrady vkladů Britů a Nizozemců ve zkrachovalé bance Icesave. Soud Evropského sdružení volného obchodu rozhodl, že jim Island nemusí nastřádané peníze vracet.

Británie a Nizozemsko se po krachu islandských bank rozhodly nahradit svým občanům ztracené vklady u Icesave a poté žádaly po Reykjavíku, aby jim celkem 5,4 miliardy dolarů proplatil. Islanďané však ve dvou referendech platit odmítli s tím, že to není problém občanů, ale bývalých politiků. Obě země pak podaly na Island žalobu u soudu Evropského sdružení volného obchodu. Icesave byla pobočkou banky Landsbanki, jedné z trojice velkých zkrachovalých bank v roce 2008.

V článku Islandská revoluce – model, kterým se zvolna inspiruje celá Evropa jsme odkazovali na snímek islandského dokumentaristy Helgi Felixsona, omylem jsme však vložili kód jiného, také velmi zajímavého snímku. Omlouváme se a napravujeme svou chybu.

Bůh žehnej Islandu (2009) – Islanďané až donedávna nevěděli, co je bída. Žili ve státě, který byl pokládán za jeden nejstabilnějších a nejblahobytnějších v Evropě. Téměř ze dne na den však přišel čas, kdy se zatajeným dechem počítají výdaje za jídlo, mnozí z nich musejí prodávat své domy, odejít pracovat do zahraničí či dokonce vybírat popelnice.

A zatímco Island je z nejhoršího venku, Česká republika jde pomalu ke dnu. Teď pro změnu vybírají popelnice Češi.

Čtěte také Češi se opět složili a vyplatili půl miliardy partajím, za co?

A veřejný dluh České republiky vytrvale roste.

O společném postupu i o tom, co může každý jeden z občanů pro změnu k lepšímu udělat, lze už nyní diskutovat na podpůrném webu prozatímní vlády http://exiloveforum.cz.

Islandská revoluce – model, kterým se zvolna inspiruje celá Evropa

olna inspiruje celá Evropa

4

Napsal uživatel red dne Ne, 01/27/2013 – 22:37.

Odstoupení celé vlády, znárodnění bank, obecné referendum, odsouzení a uvěznění lidí odpovědných za krizi a nová ústava, to je ve stručnosti revoluce na Islandu. Ta revoluce, o které oficiální média mlčela a mlčí. Nebýt internetu, nevěděl by o ní mimo ostrov dodnes nikdo. Toto mlčení je nejlepším důkazem toho, jak se zachází s informacemi, které jsou nebezpečné pro politické a ekonomické elity.

Finanční krize na Islandu v roce 2008 a následný státní bankrot vedly k zásadním změnám v politickém uspořádání této ostrovní země. Demonstranti si tehdy vynutili rezignaci pravicové vlády, kterou vinili z toho, že zemi přivedla do propasti. Islanďané odmítli platit dluhy, které způsobili politici a bankéři, pohnali před soud premiéra a v předčasných volbách kompletně změnili politickou reprezentaci země. S nastolením přímé demokracie pak sami občané zpracovali návrh nové ústavy.

Sporadické protesty začaly na Islandu již v říjnu 2008, ale teprve během ledna 2009 přerostly v pouliční bouře a výtržnosti. Až dva tisíce lidí se střetlo v Reykjavíku před budovou Althingu s policií, která proti nim použila obušky a slzný plyn, což se stalo vůbec poprvé od roku 1949, kdy se demonstrovalo proti vstupu do NATO.

I přes ohlášení předčasných voleb na konec dubna 2009 a oznámení premiéra, že ze zdravotních důvodů odejde z politiky, občané dál organizovali tisícihlavé demonstrace a požadovali jeho okamžitou demisi. Haarde pod tlakem rezignoval a předal moc opozici, která dovedla zemi k volbám. Premiérkou se stala někdejší ministryně sociálních věcí Jóhanna Sigurðardóttir, vůbec první lesbická předsedkyně vlády na světě.

Volby se konaly 25. dubna 2009 a potvrdily legitimitu přechodné vlády.

Islanďané si vybojovali zákon o obecném referendu a ve dvou plebiscitech odmítli záchranu bank a splacení zahraničního dluhu. Přiměli vládu, aby vyšetřila, kdo byl zodpovědný za zavlečení ostrova do krize, jež vyústila bankrotem. Velké banky byly znárodněny a několik vrcholných manažerů a bankéřů bylo zatčeno. Expremiér Haarde stanul před zvláštním tribunálem Landsdómur, svolaným poprvé od svého založení v roce 1905. Na podzim roku 2009 se začala z lidového podnětu prostřednictvím občanských shromáždění připravovat nová ústava. Kabinet navrhl vytvoření národní ústavodárné rady, jejíž členové byli náhodně losováni. Novou lidovou ústavu následně schválil parlament.

Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti moci, která vede jejich zemi i celý svět do bídy tím, že hromadí majetky v rukách jednoho procenta nejbohatších. Islandský model ukazuje, že politici musejí mít strach z reakce lidí, pakliže nebudou jednat v jejich prospěch.

Na snímku Arnaldura Halldorssona expremiér Haarde čeká, až ho povolají do soudní síně…

Umlčená fakta o Islandu:

2008 Byla znárodněna největší banka. Měna se zhroutila, trh se zastavil a země zkrachovala.

2009 Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutili vládu k rezignaci.

Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 3.500 milionů eur, což je částka, kterou má zem zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.

2010 Lidé jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident odmítl ratifikovat a oznámil, že ho bude konzultovat s EU. Lidé jdou znovu do ulic. V březnu se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku.

Vláda byla donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vyřešit právní odpovědnost státních představitelů za krizi. Dojde k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vydal rozkaz a všichni zúčastnění bankéři opouštějí zemi.

2011 Ústavodárné shromáždění složené z lidí přímo volených občany zahájilo svoji činnost a předložilo návrh nové ústavy parlamentu, který byl vytvořen po nových volbách.

Co se stalo na Islandu bylo pozorováno politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zkorumpovaný systém. Zkuste si zadat do vyhledávače Google heslo Revoluce na Islandu. Co najde? Bojkot informací o Islandu byl z nepochopitelných důvodů dodržován všemi novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Masmédiím vládní vyjednávači údajně nabídli v některých zemích i daňové úlevy výměnou za mlčení. Přesto se informace o islandské revoluci šířila a dál šíří po celém světě. Postavila se totiž zkorumpovanému a neudržitelnému systému a dala světu lekci z opravdové demokracie. Šíří se, navzdory vládám politických a ekonomických elit, které zapříčinily celosvětovou krizi a uvrhly miliony lidí do bídy.