HOMO alebo človek,…..

Člověk by rád věděl, jaká je budoucnost lidstva. Budoucnost všech těch dětí, jež vidíte, jak si hrají a pokřikují, takové šťastné, mírné, pěkné tváře, jaká je asi jejich budoucnost? Budoucnost je to, co jsme nyní. Žití i umírání, veškerý úděl našich životů. Je to tak po tisíciletí naší historie. Nezdá se, že bychom věnovali budoucnosti větší pozornost. V televizi běží od rána do noci nekonečný proud zábavy, mimo jednoho nebo dvou kanálů, které jsou dost stručné a nepříliš seriózní. Děti jsou baveny. Ti, co platí televizní reklamy, trvají na tom, že máte být baveni. A všude na světě je to stejné. Jaká bude budoucnost těchto dětí? Zábavou je i sport: třicet nebo čtyřicet tisíc lidí sleduje několik lidí na hřišti a chraplavě na ně křičí. Podobně sledujete i nějaký obřad nebo rituál, předváděný ve velké katedrále. To je také jenom zábava. I když můžete říkat, že je to duchovní nebo svatá věc, je to stále jenom zábava, romantický, sentimentální zážitek, vjem duchovnosti. Vidí-li všechno tohle člověk v různých světadílech, vidí-li, jak zábava, veselí a sport pohlcují lidskou mysl, musí se, pokud mu vůbec na tom trochu záleží, ptát: Jaká je budoucnost? Bude to stejné, jako je to dnes, jenom v trochu jiné a větší formě? Bude to záplava jiné zábavy? Pokud jste si tedy alespoň trochu vědomi toho, co se s vámi děje, musíte uvážit, jak současný svět zábavy spoutává vaši mysl a utváří váš život. Kam to všechno vede? Možná vás to vůbec nezajímá. Možná vám nezáleží na tom, co bude zítra. Pravděpodobně na to nemyslíte a pokud ano, říkáte si, že přemýšlení o dalších letech příliš zatěžuje, vytváří obavy a je nebezpečné. Přemýšlení o dalších letech — ne však přemýšlení o svém vlastním stáří, ale spíše o osudu, můžeme-li použít tohoto slova. O tom, k čemu náš současný způsob života povede. Jak celý ten svět zábavy, který vyvolává sentimentální a romantické zážitky, dopadá na naši mysl. Pokud si tyto věci trochu uvědomujete, jaká je budoucnost lidstva?

Budoucnost je to, co jste nyní. Nenastává-li dnes žádná podstatná změna, pak je budoucnost taková, jaký je náš každodenní život dnes. Změna však nemůže být jenom povrchní — pouhá úprava, přizpůsobení se nějakému jinému politickému, náboženskému nebo společenskému modelu. Musí být daleko hlubší, s veškerým vaším zájmem, pozorností a sympatií. Slovo „změna“ je zde ovšem dost sporné. Změna k čemu? Změna k jinému modelu? K jinému konceptu? K jinému politickému nebo náboženskému systému? Změna k něčemu? Změna k něčemu je plánovaná, vytvořená myšlením, určená materialisticky.

Avšak změna, jaká je zde zapotřebí, musí být v oblasti toho, co je.

Slovo „změna“ musíme tedy používat opatrně. Má-li jednání nějaký motiv, může z toho vzejít změna tohoto druhu? Může tato změna nastat, vede-li se jednání v určitém směru, za určitým cílem, k řešení, jež se jeví rozumné a racionální? Možná je lepší použít místo slova „změna“ výraz „skončení se současným stavem“. Skončení, nikoli pohyb od stavu, jaký je, k takovému, jaký by měl být. To není změna. Avšak: skončení nebo přestání… jaké je to správné slovo? Myslím, že skončení je dobré slovo, přidržme se ho tedy. Skončení. Má-li však skončení nějaký motiv nebo účel, když je věcí rozhodnutí, tak je to jenom změna od něčeho k něčemu. Slovo „rozhodnutí“ vyžaduje činnost vůle: „Budu dělat toto, nebudu dělat tamto.“ Vstoupí-li do aktu skončení touha, tato touha se stane příčinou procesu skončení. A tam, kde je nějaká příčina, tam, kde je motiv, tam ve skutečnosti není vůbec žádné skončení. Dvacáté století přineslo ohromující množství změn, způsobených dvěma devastujícími válkami, dialektickým materialismem, skepticismem k náboženským vírám, činnostem a rituálům. Stejně tak technologický svět přinesl mnoho velkých změn a s vývojem počítačů budou následovat další změny. Zatím jste ještě na začátku. Co se stane s lidskou myslí, až všechno ovládnou počítače? To je však jiná otázka a měli bychom ji řešit jindy.

Postupně nás stále více ovládá průmysl zábavy. Mladí lidé, studenti i děti, jsou podněcováni k vyhledávání potěšení, k romantickému vnímání světa a k nevázaným vztahům. Za tohoto stavu nikoho nezajímají takové věci, jako je prostota a zdrženlivost. Prostota není odmítání světa po způsobu mnichů nebo sanjásinů, kteří oblékají svá těla do nějaké uniformy nebo jenom do kusu plátna. Asi vás nikdy nebude zajímat, k čemu čistá prostota vede, jste-li od dětství vedeni k tomu, abyste se bavili a pomocí zábavy — náboženské nebo jiné — unikali sami před sebou. Říká-li většina psychologů, že musíte vyjádřit vše, co cítíte, že jakákoli zdrženlivost je škodlivá a vede k různým neurózám, přirozeně vstupujete více a více do světa zábavy, veselí a sportu, což vše vám pomáhá unikat od toho, co jste. Prostota přichází s porozuměním své vlastní přirozenosti, bez jakéhokoli zkreslení, bez jakéhokoli předpojetí, bez jakýchkoli reakcí na to, co o sobě objevíte. Prostě sledovat a uvědomovat si každou myšlenku, každý pocit, neomezovat je ani neovládat, jen je sledovat, stejně jako sledujeme let ptáka, bez svých vlastních předsudků a zkreslování. Toto sledování přináší ohromný pocit prostoty, který je za vší zdrženlivostí, za vším blázněním sama se sebou, za všemi myšlenkami na vlastní zdokonalení a naplnění. To všechno je dětinské. V celém tomto sledování je velká svoboda a v této svobodě je pocit důstojenství z prostoty. Kdybyste ale všechno tohle řekli skupině dnešních dětí nebo studentů, dívali by se pravděpodobně znuděně z okna, protože jejich svět je omezen na sledování jejich vlastních potěšení…

Zdá se, že člověk stále jenom sám sobě uniká, od toho, co je, od toho, kam jde. Utíká od všeho — od vesmíru, od denního života, od umírání a rození. Je to zvláštní, že si nikdy neuvědomíme, že jakkoli daleko můžeme od sebe utéci, jakkoli daleko se můžeme vzdálit, dobrovolně, vědomě nebo nevědomě, tak konflikt, potěšení, bolest, strach a podobné stavy jsou zde stále. Nakonec převládnou. Můžete se snažit je potlačit, můžete se snažit je vůlí odstranit, vždy se však znovu vynoří. Jedním z převládajících faktorů je potěšení. I ono má své konflikty, svoji bolest a nudu. Z potěšení plyne únava a roztrpčení, které zmatek v našich životech dále zvyšují. Nemůžete tomu uniknout, můj příteli. Nemůžete uniknout tomuto hlubokému, neuchopitelnému zmatku, dokud tomu opravdu nevěnujete své myšlení. Nejenom myšlení, ale i svoji plnou pozornost, neúnavné sledování, veškerá hnutí sebe sama. Můžete říci, že to vše je únavné a možná ne tak nutné. Nevěnujete-li tomu však své úsilí, budoucnost bude nejenom ničivá a nesnesitelná, ale i nesmyslná. Není to nějaký skličující, depresivní pohled, je to opravdu tak. To, co jste nyní, je i to, čím budete v následujících dnech. Nemůžete se tomu vyhnout. Je to dané jako východ a západ slunce. Svůj podíl na tom mají všichni lidé, celé lidstvo. A bude to tak, dokud se všichni nezměníme, každý z nás. Dokud se nezměníme k něčemu, co není stvořeno myšlením.

http://global21.cz/tisk.php?str=krishamurti_jakajebudoucnost&obor=spol

About Eseilius Paulus

doktor z hôr
This entry was posted in Matrix. Bookmark the permalink.

Comments are closed.