Migranti-plánovaná invázia?

Křížený lid – základ sjednocené Evropy

Michal Klusáček

27.11.2015 Komentáře Témata: Evropská unie, Evropa, Invaze kobylek do Evropy 658 slov

Zhruba tak to formuloval jeden z duchovních otců Evropské unie, rakouský Němec Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi. Pro někoho je dnes překvapivá vlna migrace, která zaplavuje Evropu. Pro někoho je překvapivější neochota evropských elit jí zastavit. Může v tom být souvislost? „Státy se udržují týmiž ideály, na kterých vznikly“, říkával Masaryk. Jak se Evropa spojovala kdysi, jak nyní a na jakých „ideálech“ EU stojí? 

Existují 2 hlavní koncepty sjednocování mnohonárodnostní Evropy v jeden superstát. První předpokládá silové ovládnutí a podrobení ostatních národů jedním větším etnikem nebo národem. Takový pokus se povedl pouze Římanům. Bezúspěšně se o něj snažili Francouzi v 19. století pod vedením Napoleona a v extrémní formě také Němci ve 20. století za Hitlera. Druhý koncept předpokládá sjednocení na základě nějaké myšlenky, která spojuje různorodé národy a jednotlivce. Tak se pokoušeli spojovat Evropu jednak papežové a katolická církev, ale také komunisté ve 20. století. Ani jedněm se to nepodařilo. První zdiskreditovali sami sebe tím, že „pili víno a kázali vodu“ a druzí tím, že se tak usilovně snažili pozvednout proletariát, až se jim to podařilo do té míry, že ten ve své podstatě vymizel a tím přišli o svou mocenskou oporu. Hitlerův silový pokus sjednotit Evropu byl extrémní variací na Napoleona v tom, že elitu vymezil rasově. Nacisté usilovali o rozmnožování pouze a jedině této, tzv. árijské rasy a likvidaci nebo zotročení všech ostatních ras, které byly podle nich méněcenné.

Čím je však pokus o sjednocení Evropy nyní? Ničím jiným, než také variací a také extrémní. Rozdíl spočívá v tom, že dnes elita nemá v plánu nějakou třídu nebo rasu pozvedávat nebo nadřazovat na úkor jiné, ale naopak chce všechny zdeptat a vyšlechtit „retardovanou, ovladatelnou euroasijsko-negroidní rasu kříženců“, kterým bude vládnout. Tak to formuloval Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi ve své knize Praktický idealismus v roce 1925, duchovní otec Evropské unie, jehož cenu v roce 2010 získala Angela Merkelová.

Jestliže politické směry měly v minulosti své názvy jako např. komunismus, liberalismus, národní socialismus, marxismus, anarchismus atd. bylo to dáno především tím, že všechny byly vytvářeny pro širší vrstvy obyvatelstva, které nějakým způsobem chtěly osvobodit, nadřadit nebo pozvednout. Současný establišment žádný politický směr jakoby nemá. Politika, která je vnucována národním státům v Evropě Evropskou unií není ani socialismus ani liberalismus ani kapitalismus. Politické strany a staré ideologie, které mají v názvu, jsou pouze zástěrkou, která zakrývá politiku principiálně novou a velmi komplexní. Říkejme této politice „kalergismus“, protože v učení tohoto pána je všechno, co nyní v Evropě probíhá.

Pokud bychom chtěli zařadit tuto novou politiku – kalergismus – na nedokonalou pravolevou politickou osu, pak kalergismus je extrémem levé části a stojí ještě více nalevo než anarchisti a komunisti. Kalergismus je stejně zločinný jako pravý extrém – nacismus, protože ve svém důsledku jsou oba rasistické. Jeden chce šlechtit jednu nadrasu a všechny ostatní hubit, druhý chce šlechtit jednu podrasu a té vládnout. Jak nacismus, tak kalergismus používají rasovou terminologii, oba se snaží zbavit různorodosti života a různorodosti národů.

Tedy jak je to s ideály Evropské unie a proč se nebrání přílivu migrantů? Protože vlna migrace je pro EU žádoucí a chtěná, protože EU je postavená na zvrácených hodnotách lidí jako byl Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi. Merkelová, která migranty pozvala, obdržela cenu nesoucí jeho jméno a cílem EU není blahobyt pro většinu, ale pouze a jedině pro elitu. Prostředkem pro to má být vytvoření „superstátu“, kterému však v cestě stojí národní státy. A ty mají být právě ničeny přílivem migrantů.

Vývoj se nyní zrychluje a to je dobře. Máme jedinečnou příležitost uvědomit si a zformulovat, co chceme a hlavně co nechceme. Pokud se rozhodneme bránit, musíme vědět proti čemu bojujeme a musíme být schopni nepřítele pojmenovat. Tím totiž není opilec Junckers nebo bývalá svazačka Merkelová. To jsou jen prospěcháři, kteří to, co říkají, dělají za peníze. Proti čemu je potřeba bojovat, je kalergismus, tedy teorie R. M. Coudenhove-Kalergiho, který popsal jak zlikvidovat národní státy a různorodost v Evropě, jehož ceny se v EU rozdávají zasloužilým aparátčíkům.

Invaze začala!

…..Invaze začala: Plán na likvidaci „nadbytečných“. 500 miliónů otroků k obsluze dvou stovek nejbohatších rodin….

08:54

Ke břehům Evropy plují stovky a stovky člunů, přeplněných mladými bojeschopnými muži. Invaze je v plném proudu. Po stovkách a tisících se tu vyloďují bojovníci nepřátelského kmene… A naši „přední mužové“, naše „evropské elity“? Bezradně přešlapují a motají se jak postižené ovce v bludném kruhu politické korektnosti a multikulturalismu. Ano, samozřejmě, vydávají přece vyhlášení… Zoufalé bláboly o „solidaritě a odpovědnosti“, kterým nemohou věřit ani oni sami.

Genocida v přímém přenosu

Souběžně s tím pokračuje a sílí tlak jisté mocnosti na válku evropských zemí s Ruskem. Co, že se vám podařilo odvrátit první kolo? Netěšte se holoubkové, přijdou další pokusy! My to prostě zkusíme podpálit z jiného konce…

Není pak divu, že se v Evropě, ztýrané politickou korektností, podlomené feminismem a homosexualismem, rozleptané genderismem a juvenilní justicí a zbídačelé zeleným šílenstvím bojovníků s klimatem, šíří přesvědčení, že sledujeme řízenou genocidu bílé, pracující, evropské, židovsko-křesťanské civilizace v přímém přenosu.

Ale proč? Proč proboha zrovna moji civilizaci? Proč si nevybrali nějakou jinou? Tyto a podobné otázky si kladou mnozí z nás. Také mne mnohokrát napadaly, když jsem po více než dvacet let bezmocně sledoval sílící tlak na podporu všeho, co mé, evropské civilizaci škodí, co ji rozkládá a ničí. Proč?

Neformální vládci a porodnost

Odpověď může dát statistika a historie. Nejprve k té statistice: podle studie Credit Suisse Global Wealth Report z roku 2013, vlastní 200 nejbohatších jednotlivců větší majetek než 3,5 miliardy nejchudších lidí. A teď historie: v roce 1970 vznikl tak zvaný Římský klub. Záhy se stal fórem světové ekonomické a politické nobility, zkrátka neformálních majitelů a vládců planety. Pozornost upoutal několika publikacemi, jako například „Meze růstu“ (Limits to Growth, 1972). V této studii zazněla poprvé myšlenka, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů. Později na veřejnost unikly i jiné, „zajímavé“ formulace.

Třeba: „Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie už nestačí na řešení úkolů, které jsou před námi.“ A nebo: „ (Navrhovaný) planetární režim, by dostal zodpovědnost za rozhodování týkající se optimální velikosti jak světové, tak regionální populace. Každá země by dostala přiděleno jisté číslo v rámci svých regionálních limitů. Světová vláda by ale měla pravomoc tyto limity vynucovat.“ Stačí?

Ujídáme z cizího koláče?

A nyní si představte, že jste jedním z té šťastné dvoustovky nejbohatších jednotlivců světa. Máte majetek na třech kontinentech (to je podmínkou členství v jistém prestižním klubu), jste na věky zajištěni, vlády vám zobou z ruky, dokážete vyvolávat finanční krize, krachy menších států a lokální války, kdykoli je to pro váš byznys přínosem, vaše jméno a vaše identita jsou nevyslovitelné a nepublikovatelné, tedy jste nekritizovatelní… Co vás může trápit?

Inu, to, co každého trochu movitějšího člověka: jak předat svým potomkům svět a statky v co nejlepším stavu. Tedy dlouhodobá udržitelnost majetku, postavení a konec konců i planety a jejího bohatství. A při takovémto přemýšlení, došla ta Římská (Bilderbegská, Trilaterální…) parta k závěru, že zdrojů je na planetě Zemi dostatek na věky věků. Tedy pro ně a pro jejich rodiny. Ale poddaní, otroci a vůbec lůza se jaksi přemnožují a drze jim ujídají z jejich koláče.

Půl miliardy otroků

Řešení je nasnadě. Depopulace. Někde jsem viděl výpočet, že postačí pouhých 500 milionů lidí k bezproblémové obsluze, údržbě a zvelebování veškerého majetku těch několika šťastných rodin.

Takže cílový stav je v zásadě znám. Ale jak k němu dospět? Veliká, světová válka, která by počet lidí na Zemi snížila asi nejrychleji, je velice riskantní podnik. Počet členů „jaderného klubu“ stále roste a hrozbu, že to v zoufalé situaci někdo „zmáčkne“, nelze brát na lehkou váhu. Smrtící epidemie? Nu, nebyla by k zahození, ale moderní, industrializované státy s dobrou, fungující infrastrukturou ji dříve či později úspěšně zvládnou. Snad tedy později, až tu nebudou ty moderní státy…

Ta naše bílá, pracující, anticko-židovsko-křesťanská civilizace je sice bezprecedentně nejúspěšnější, nejtvořivější a nejproduktivnější v dějinách lidstva, ale současně je také vzpurná, odbojná a produkuje nadměrné množství samostatně uvažujících, obtížně ovladatelných lidí.

Takže nezbývá, než drobná mravenčí práce. Postupné kroky. Rozvrat kultur, oslabení soudržnosti obyvatelstva, likvidace obranyschopnosti států, snižování jejich ekonomického potenciálu, lokální konflikty, a pak občanské války. Na co největší ploše. Po nich, časem, může dojít i na ty epidemie. Ostatně v Africe se, tuším vloni, cosi zkoušelo.

Jsme nebezpeční

Ale kardinální otázka zní: kde začít? Ve které části světa? Logickou odpovědí by bylo, že v té, kde se obyvatelstvo rozmnožuje nejrychleji. Takže, co třeba v Africe? Ne, špatně, nesprávná odpověď. Je totiž potřeba vzít v úvahu i jiné hrozby než jen demografii. Hrozby, které ale majitele planety trápí neméně. Položme si teď zkusmo otázku: která část světové populace představuje (pro ně) největší nebezpečí? A jsme zpět u Evropy. Proč?

Celé lidstvo si můžeme, jak již před lety napsal pan Huntigton, rozdělit do několika kulturních okruhů. Zkuste zapřemýšlet, který z nich by mohl představovat pro vládu hypoteticky uvažované skryté elity největší hrozbu? Že by třeba islám? Zdivočelé hordy náboženských fanatiků, rigidní ranně středověký řád, svazující veškerý život, krvavá řevnivost šíitů a sunnitů… Ne, špatně. Rigidní strnulost věčného řádu, produkující úpadek a stagnaci, u otroka rozhodně nevadí. A vzájemné šíitsko-sunnitské škorpení? Kdo si hraje, ten (vládce) nezlobí. Navíc, pokud je mi známo, islám nikdy nic převratného nevytvořil a nevymyslel. Počet nositelů Nobelových cen u lidí z tohoto okruhu konverguje limitně k nule. Ano, asi dvě jsou za literaturu. Tedy manipulovatelnost a ovladatelnost za jedna…

Tak co třeba Čína? Podnikaví, skromní, chytří. Tisíciletá, sebevědomá říše středu. Tvořiví, houževnatí a expandující. Ale, z jiného úhlu pohledu – není to vlastně ideální kvalifikovaná obsluha složitějších systémů? A pak, ta jejich úžasná tradice: k vládci vždy v předklonu. Je tu z nezměnitelné boží vůle… Tak bychom mohli probrat jeden kulturní okruh za druhým. Až k Evropě.

Vzpurná civilizace

Čím se tedy tenhle „náš“ kulturní okruh od ostatních tolik liší, že by mohl představovat hrozbu pro potenciální světovou vládu? Dvěma věcmi: existencí pojmu „svoboda jednotlivce“ a dlouhodobým trendem neúcty k světským autoritám.

Nemá cenu zde rozebírat okolnosti vzniku těchto fenoménů a filosofické důsledky jejich existence. Stačí připomenout, že žádná ze světových civilizací nemá tak dlouhou, pestrou a bohatou tradici převratů, revolt, vzpour, lidových povstání… tedy násilných a velice často úspěšných ataků „buranů“ vůči „vrchnosti“, jako má ta naše. Od Spartakova povstání, před dvěma tisíciletími, přes Wata Tylera v Anglii 13. století, husitství v Čechách, nespočet selských vzpour, přes povstání a diktaturu Oliviera Cromwella , až po Velkou francouzskou revoluci, nemluvě o posledních dvou staletích, dochází v Evropě periodicky k násilným aktům, které svrhávají stávající pořádek a nastolují nové politické uspořádání, spojené zpravidla s výraznou výměnou elit. Anglický Karel I. i francouzský Ludvík XVI. by mohli vyprávět.

Ano, ta naše bílá, pracující, anticko-židovsko-křesťanská civilizace je sice bezprecedentně nejúspěšnější, nejtvořivější a nejproduktivnější v dějinách lidstva, ale současně je také vzpurná, odbojná a produkuje nadměrné množství samostatně uvažujících, obtížně ovladatelných lidí. Tedy lidí, jako otroků nepoužitelných, kazových a snad i nebezpečných. Pohlédneme-li proto na svět z perspektivy jeho hypoteticky uvažovaných vládců, nebudeme se moc divit, když se rozhodnou, za takovouhle cenu tu naši tvořivost a vynalézavost raději oželí.

Nejsme bezmocní!

Proto teď přijíždějí ty lodě, plné bojovníků. A naše elity, zblblé třemi desetiletími neomarxistické indoktrinace je vítají květinami a zachraňují. Likvidace vzpurné a nebezpečné Evropy postoupila (podle plánu) do další fáze.

Ale co s tím? Co máme dělat my, kteří tohle nechceme? Vždyť na rozhodnutí evropské, natož pak světové úrovně nemáme nejmenší vliv! Jsme fakt odsouzeni do role bezmocných diváků zkázy svého světa? Ne tak úplně.

Začněme u sebe s obnovou toho, co učinilo Evropu velkou. Zdola. Od svého okolí. S obnovou ctností, považovaných po dva tisíce let za samozřejmost. Mám na mysli ony dnes vysmívané pojmy, jako poctivost, samostatnost, soběstačnost a nezávislost. Mezi sebou. Ne ke státu, který už dávno není „náš“, ke společnosti nebo vyšším entitám. Ale mezi svými, mezi slušnými lidmi. Tak, jako za „bolševika“. Začněme budovat sítě neformálních vazeb spolehlivých, vzájemně si pomáhajících lidí. Beze státu a třeba i proti němu. Své děti vychovávejme k nezávislému myšlení a aktivnímu vyhledávání nezávislých informací.

Podporujme vše co slouží tisíciletími ověřené stavbě – rodina, národ, národní stát. A požadujme to i po svých „představitelích“. Dejme jim jasně najevo, že strany a uskupení, jejichž členové se jen otřou o gender, multikulturalismus a všechny ty novodobé hrůzy, jsou pro nás nevolitelné. Požadujme vystoupení z EU, která je úmyslně nastavená tak, aby zdola, parlamentní cestou, změnit nešla. Šiřme zamlčované informace a podporujme nezávislé zdroje. Podporujme vše, v čem se nám evropští politici (tak zvané. „služebné elity“, podle profesora Kellera) snaží bránit. Ozbrojujme se. Uvažujme, jak přežít případnou násilnou krizi a jak v ní zabezpečit svou rodinu.

Hlavně ale dejme našim politikům jasně najevo, že jakýkoli pokus o dovoz cizích, neintegrovatelných islámských bojovníků do NAŠÍ ZEMĚ povede k takové bouři, kterou neustojí. Máme maily, poštu…

Oni se ti naši politikové taky něčeho bojí. A to něco jsou volby. I když je sami mezi sebou považují za otravný a zbytečný folklór, vyhnout se jim zatím úplně nelze. A proti rozzuřené většině společnost nepomůže ani tucet spindoktorů a miliardy do propagandy. Oni to vědí…

Kaddáfí se nemýlil: Znásilňování, teror a chaos je v Evropě už realitou: Muslimské invazní  jednotky si otestovaly politiky, policii i obyvatelstvo. Merkelová může couvnout jen do propasti. Strhne s sebou i Sobotku? Na řadě jsou činy

Kaddáfí se nemýlil: Znásilňování, teror a chaos je v Evropě už realitou: Muslimské invazní jednotky si otestovaly politiky, policii i obyvatelstvo. Merkelová může couvnout jen do propasti. Strhne s sebou i Sobotku? Na řadě jsou činy

10. 1. 2016

Petr Hájek komentuje arogantní reakci politiků, kteří migrantskou apokalypsu spustili a udržují v chodu, na masový útok islámských teroristů (právo šaría v evropské praxi) a doufá, že tohle jim už jen tak snadno neprojde

Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí před pěti lety varoval lídry evropských zemí, že pokud nezabrání teroristické vlně zvané Arabské jaro (nebo ji alespoň nepřestanou podporovat), čeká Evropu invaze radikálních islamistů, kteří starý kontinent násilně ovládnou.

Vyplývá to z jeho telefonického rozhovoru s britským expremiérem Tony Blairem, který zveřejnil Zahraniční výbor britského parlamentu. Kaddáfí si tak zřejmě nevědomky podepsal rozsudek smrti, protože současně odmítl vydat svou zemi Západu a spolupracovat na imigračním experimentu. Naivně si myslel, že západní lídry, kteří mu (ve skutečnosti jeho ropným ložiskům) prokazovali formální obdiv a úctu, přesvědčí o nutnosti zachovat status quo. Celý svět pak v přímém přenosu viděl, jak byl libyjský vůdce islamistickými hordami umučen k smrti. A Západ k tomu – naoko štítivě – zatleskal.

Test

Jen za loňský rok přibylo do Evropy na půldruhého miliónu imigrantů – čerstvé, mladé a odhodlané (převážně muslimské) krve: stali se transfúzí již existujícím miliónům těch, kteří do „starých zemí EU“ dorazili v minulých desetiletích, z velké části ještě před pádem železné opony. Tedy takzvaně integrovaných. Je to jasně patrné i z toho, že na teroristických pogromech vůči domácímu obyvatelstvu se pravidelně podílejí obě skupiny. Fakticky ovšem šlo zatím jen o první demonstrativní testy neschopnosti (a neochoty) domácí populace účinně se bránit smrtící invazi.

V tomto směru dopadly testy pro vetřelce skvěle. Ověřili si, že jak političtí lídři hlavních velmocí, tak „generalita“ v Bruselu proti muslimským „armádám bez uniforem“ nebudou dělat nic. Jen předstírat, že nejde o invazi, ale žádoucí „doplnění genofondu“ údajně stárnoucí Evropy. A zvát další a další, aby první „sled armád“ následovali. Cvičné vystřílení pár desítek či stovek „nevěřících psů“ ve Francii posloužilo pouze ke smutečním projevům, špatně hrané odhodlanosti – ale především k dalšímu okleštění občanských svobod domácího obyvatelstva.

Vyhlášení výjimečného stavu uprostřed předvolební kampaně se totiž skvěle hodilo Hollandově vládě v její hrůze před Marinou Le Penovou. V Bruselu, sídle centrály EU, policie nadále dělá manévry a názorně tak ilustruje (předstíranou či skutečnou?) neschopnost tajných služeb najít údajného muslimského teroristu, který několikrát volně projel celým „schengenským“ kontinentem. Počet evropských měst, kde se domácí již musejí chovat jako za války, se zdál být relativně ustálený. Až do silvestrovské noci.

Čtěte ZDE: Sexuální agrese ve jménu Alláha: Organizované řádění imigrantů bylo koordinováno z jednoho centra. Více než 100 napadených žen a dívek. Ohavná tvář německých médií. Vidí peklo a křičí ráj!

Hodina H

Tisícihlavé muslimské guerilly zaútočily koordinovaně v mnoha městech evropských států – především těch, kde již existují mocné „naturalizované“ kolonie dříve příchozích, jež jim vytvořily zázemí. A protože šlo už nejen o test, ale také o „poselství“, jejich obětmi se staly především ženy a dívky. Právo šaría (které brzy bude patřit k „evropským hodnotám“) to přece říká jasně: Po setmění nemají ženy v ulicích co dělat – a bez mužského doprovodu už vůbec ne. Jelikož šlo ale teprve o první „jemné“ varování, zavražděná nebyla žádná provinilá, znásilněných málo – ale osahávaných, ponižovaných a okradených tisíce. Příště to bude horší.

Policie prakticky nezasahovala, násilníky nezatýkala, když se občas pokusila je „legitimovat“, smáli se jí „nadlidé“ do očí: Pozvala je přece „Mutti“ Merkelová, jsou jejími hosty, mají právo na cokoli. Pozdější výmluvy, že policistů bylo málo, že s ničím takovým nepočítali a tak dále, se brzy ukázaly jako směšné. Přímo z policejních řad jsme se dozvěděli, že pořádkové síly nezasahovaly, protože takové bylo „politické zadání“: Vetřelci jsou prostě nedotknutelní. Ilustrovala to také snaha politických lídrů tento koordinovaný celoevropský „útok na ženy“ utajit před veřejností. Kdyby neexistovala svobodná internetová média, asi by se to podařilo.

Základní otázka proto nezní – jak se nyní snaží „šokovaní“ politici předstírat a svést tak na slepou kolej „diskusi“ rozhořčené veřejnosti – do jaké míry byla celá „operace“ organizována, koordinována a řízena z jediného místa: O tom samozřejmě není pochyb. A „pátrání a vyšetřování“ v tomto směru je pouze stínování. Snaha získat čas a předstírat činnost. Jediné, co stojí za otázku, je PROČ PRÁVĚ TAKHLE A NYNÍ? Po několika dnech je odpověď poměrně jasná.

Test číslo dvě

Příznačné je, že napadené ženy se bály jít na policii. Po zkušenostech z ulic, kde jim „strážci zákona“ nejen nepomohli, ale kamsi se vypařili (a po následujícím mediálním mlčení), oběti usoudily, že byly právě konfrontovány s „novou bruselskou normou“, které se prostě jako každé jiné budou muset přizpůsobit. Potvrdila jim to ostatně později i kolínská starostka, když ženám doporučila, aby dodržovaly vzdálenost na délku paže, nebo aby raději vůbec nevycházely a muslimy neprovokovaly. Teprve, když se celý útok provalil a hlavní média (především ta „posvátná“, takzvaná veřejnoprávní) již nemohla dále mlžit, postupně se desítky a pak stovky žen „odvážily“ promluvit.

Vzdálenost na délku paže?

To je pro invazní armády důležitá zpráva: Politici za nimi stojí. Muslimové koordinovaně „nastavili laťku“ toho, co napříště bude normální – a vyšlo jim to. Kdyby to totiž neudělali naráz v jedinou chvíli na tolika místech současně – a tak masivně, nic by se nedozvěděli. Případy napadení žen, jejich znásilňování (včetně malých děvčátek – z hlediska islámu nic „nenormálního“) bití a okrádání na veřejných místech jsou hlášeny každou chvíli. A většinou se je politikům a jejich policii dosud dařilo utajit či bagatelizovat jako „ojedinělé excesy“. A blahobytem zlenivělá větší část veřejnosti „starých zemí“ jim ráda „věřila“ a mávla nad tím rukou: Hlavně ať náš klid nic nenarušuje. Mutti přece jasně říká – Zvládneme to!

V tom byl hlavní smysl této silvestrovské „demonstrace síly“. A proč právě na Silvestra? To je zjevné: Pouze tento večer vycházejí do ulic statisícové davy aby (kdo ví proč) „oslavily“ konec odcházejícího a začátek nového roku. Jindy by generálové invazních armád tolik „materiálu“ v ulicích neměli. Výsledek pokusu byl dvojí: Místní obyvatelstvo je pasivní, útokům se nebrání, raději se dívá jinam. Muži se nechovají jako muži, nejdou bránit napadené ženy. Politici, média a policie slouží „novým pánům“, nikoli svým občanům.

Test číslo tři

Angela Merkelová přes víkend jednala se svými partajními nohsledy, kteří už dali najevo opravdovou nervozitu. Březnové volby jsou přece jen blízko a německá veřejnost mručí. Soudružka si tak dovolila říci dosud neuvěřitelné: Pokud některému zločinci dokážeme, že je zločinec, tak navzdory že jde o muslima, „azyl“ mu neposkytneme! To je, panečku, odvaha! A kancléřka projevila rozhodnost také vzápětí, když na rozhořčené demonstranty, protestující proti její „vítací politice“ poslala policejní jednotky s vodními děly. Byli dostatečně odpočinutí (muži i technika), aby si s pár tisíci „neofašisty“ poradili. Muslimové se musejí chechtat ještě teď.

Včerejší zásah proti demonstrujícím v Kolíně nad Rýnem

A tak se raději vedou „vážné řeči“ o tom, zda „neselhala média“. Nastojte, to snad ne! Jednala přece přesně (nejen ta veřejnoprávní) podle politických instrukcí: Cokoli „negativního“ o báječných „přistěhovalcích“ je tabu! Jak je možné, že jim to chce někdo nyní vyčítat? Vždyť tak postupují v posledních letech pořád, vytrénováni lhaním a mystifikacemi o Rusku a Ukrajině, respektive zatajováním náckovské podstaty „demokratického“ státního převratu v Kyjevě. A teď za to mají slyšet „výtky“?

Tento test bude však mít asi z hlediska invazních armád nejhorší výsledky: Němci se konečně probouzejí. Začínají formovat domobrany. Ale především – Merkelová přece jen začíná (formálně) trochu couvat. Jenže to nejde. Ještě dva kroky a ocitne se na kraji propasti. Vyšponovala totiž „rasový experiment“ (jak bývá v německé tradici) do poloh, z nichž se dá jít pouze ještě dál. Zpátečka znamená její konec. Příště to už vodní děla nezvládnou. Na řadu přijdou skutečné projektily.

Čtěte ZDE: Rachot velkého zhroucení se rozléhá Evropou: Migrantský teror a lidový hněv. Stojíme na osudové křižovatce. Americká inspirace k odsunu vetřelců. Pevný plot – aneb po dobrém to nepůjde. „Slávek“ musí jít od válu

Šaškovo příliš pozdní odpoledne

„Poslední události v německých městech ukazují, jak důležitý je bezpečnostní a integrační aspekt řešení migrační krize,“ pravil se svým neopakovatelným charismatem český premiér Sobotka. „Je nutno nadále trvat na rychlém posílení ochrany vnější hranice EU a také na tom, aby uprchlíci dodržovali zákony a pravidla v zemích, kde žádají o azyl. Ti, kdo si neváží nabídnuté pomoci, pravidla porušují či dokonce páchají trestné činy, by měli být z EU automaticky vyhoštění,“ zabušil se do prsou Merkelové středoevropský šašek. Myslel si, že touto echolálií (nutkavé opakování slov po svém vzoru) nemůže nic zkazit. Dal však najevo – jako obvykle – víc než tuší.

Slovenský premiér Fico navrhl svolat mimořádný summit lídrů EU. Samozřejmě mu to Brusel odmítne, summity se konají přece jen kvůli vážným záležitostem – třeba naléhavé nutnosti určit povinné kvóty pro umístění muslimských invazních armád z Německa do jeho středoevropských gubernií. I tak ale dal Fico jasně najevo, že stojí po boku svým ostře protibruselským severním i jižním sousedům, když jasně prohlásil, že muslimská noha „migrantova“ slovenskou hranici už nepřekročí. Pokud jeho slova srovnáme s vyjádřením „mailového krále“ Slávka z pražské kavárny (odvelená jednotka Strakovka), pochopíme rozsah nebezpečí, kterému jsme v naší zemi vystaveni.

O jaké „nabídnuté pomoci“ to český premiér mluví? Nebo opravdu už Merkelové „pomoc nabídl“ – za našimi zády? Uvidíme, až hackeři zveřejní další části skandálních textů. A co je to bezpečnostní a integrační aspekt řešení migrační krize“? O jaké integraci mluví? Je to snad podobné (jak jsme se dozvěděli z mailů dosud zveřejněných) jako když jel do Bruselu „nechat se přehlasovat“ – a tvářil se překvapeně, přestože o tom již týden věděl? Chce tím říci, že se připravuje na přijetí větší části invazních jednotek – opět za našimi zády?

Je to velmi pravděpodobné. Co s tím? Totéž, co již konečně začínají chápat němečtí občané. Dost bylo řečí. Na řadě jsou činy.

Ostatně soudím, že premiér Sobotka je stále větší bezpečnostní riziko pro naši republiku a musí jít od válu.

Dvě procenta proti všem: Demokracie ve vyspělé EU praxi. Prorok vítačů. Mnichov číslo 2 již za pár týdnů? Dva prezidenti v čele odporu. To hlavní teprve přijde

Dvě procenta proti všem: Demokracie ve vyspělé EU praxi. Prorok vítačů. Mnichov číslo 2 již za pár týdnů? Dva prezidenti v čele odporu. To hlavní teprve přijde

24. 1. 2016

Tisk článku

Petr Hájek komentuje nevídanou jednotu národa tváří v tvář krizi, která teprve bude kulminovat a varuje před uzounkou skupinkou, která má v rukou moc a podporu zvenčí

2 procenta. Právě tolik občanů České republiky si myslí, že bychom na našem území měli přijímat a „integrovat“ migranty. 93 procent si myslí opak. Zjistil to poslední průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), jež je sociologickým pracovištěm Akademie věd. Co na to asi „petenti-akademici“?

Je to totiž přelomový jev: Byl vůbec náš národ v nějaké zásadní otázce (po státním převratu 89) někdy takto jednotný? Kde je jeho údajná „věčná rozpolcenost“, k níž prý svými postoji, názory a činy (podle mainstreamových novinářů) přispívají současný prezident Miloš Zeman a jeho předchůdce Václav Klaus?

A co způsobilo, že hlavním reprezentantem oněch dvou procent „vítačů“ se stal současný předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD)? Právě se nechal slyšet, že „za rozumných pravidel“ je prý u nás možné migranty „přijímat a integrovat“. Co ho vede ke stále radikálnější podpoře „dvouprocentní kavárny“? Mylná kalkulace jeho (nejen emailových) poradců, že tak zaloví mezi sirotky schwarzenbergovských pražských voličů? Lze se obávat, že je to ještě mnohem horší.

Cinknuté karty

„Karty jsou rozdány v podstatě stejně jako u všech dalších sporů naší současnosti. Na obou stranách vystupují stále stejní lidé. Na jedné straně jsou to lidé politicky korektní, pokrokoví, velkorysí, nesobečtí, v kontextu celé Evropy uvažující a do dálky se dívající a na druhé straně jsou to egoističtí, krátkozrací, empatii postrádající, reakcionářští, ne-li nacionalističtí a málo soucitu a milosrdenství předvádějící jedinci. Takto naprosto matoucím způsobem je to interpretováno v médiích, v politice a v akademickém světě, kde dominují myšlenky nové „Svaté Trojice“ – multikulturalismus, politická korektnost a evropeismus.“

Těmito slovy charakterizoval současné „rozpolcení“ společnosti (2 % ku zbytku) Václav Klaus, aniž ještě zmíněný průzkum znal (Právo, 23. 1.). Budiž připomenuto, že totéž říká už drahnou řádku let a býval také kvůli tomu vysmíván a skandalizován – právě oněmi dvěma procenty hlasitých „majitelů pravdy“ především v médiích, v dobách, kdy ještě suverénně vytvářeli dojem, že poměr je bezmála opačný.

Tentýž den měl v tomtéž listu rozhovor Miloš Zeman. Soudruzi redaktoři mu opět vnucovali, že „rozděluje národ“. Prezident se jim naopak snažil objasnit, proč ho dnes většina veřejnosti navzdory mediálnímu „opovržení“ podporuje:

„..Pomalu a trpělivě přesvědčovat o správnosti svého názoru, a uvádět pro to argumenty, ne jen hesla a fráze. Proti islamizaci české společnosti jsem mluvil už v době, kdy tento názor byl krajně menšinový. Mluvil jsem o tom ostatně, když jsem byl premiérem, a to je patnáct let. Nikdo mě tedy nemusí vyčítat populismus. Nyní se daří sjednocovat většinu společnosti právě nad tímto názorem, právě díky faktům, které se odehrávají v celé Evropě.“

Čtěte ZDE: Co odhalila kauza White Media: Je zveřejnění Sobotkových emailů ve veřejném zájmu? Krást odposlechy a hrabat se v soukromí celebrit je v pořádku. Odhalit, co s námi hraje premiér a jeho soudruzi, je zločin

Propast se rozevírá

Oba prezidenti zosobňují dva hlavní opoziční politické proudy v naší zemi v uplynulém čtvrt století. Svým prakticky shodným postojem k největšímu nebezpečí, jemuž republika čelí, dávají vcelku přesvědčivý „výklad“ málokdy vídané jednotě absolutní většiny veřejnosti. Když teče do lodi, jež je po staletí naším společným domovem, platí pro každého normálního občana, že nejvyšším společným jmenovatelem je: Všichni k pumpám! Chceme-li se ubránit – a toto je svého druhu válka, jen vedená jinými prostředky – musí jít všechny ostatní sporné názory či zájmy stranou.

Trochu to připomíná sjednocení národa v době, kdy naší zemi hrozil nastupující vizionář „evropského sjednocení“, německý kancléř rakouského původu. S tím rozdílem, že nebezpečí bylo tehdy čitelnější, protože otevřenější, nikoli jako dnes maskované „humanismem“ německé kancléřky saského (NDR) původu. Dodnes obdivujeme odhodlání českých a moravských mužů, kteří při mobilizaci s nadšením pochodovali bránit naše hranice – a bohužel stále lépe začínáme rozumět jejich stresu a zoufalství, když vše skončilo Mnichovem, protektorátem a kolaboranty.

Vedlejší efekty

Proto je zajímavé, že právě ve chvíli, kdy CVVM zveřejňuje výsledky průzkumu, pronese šéf vládnoucích socialistů a premiér naší vlády „prorocká“ slova, která napohled vypadají, že je nemůže myslet vážně:

„Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům. Tihle lidé budou v budoucnu představovat levici. Nehledal bych ji na náměstích, kde se šíří xenofobie, nenávist a rasismus,“ řekl v rozhovoru pro Právo (rovněž 23. 1.).

Jenže on to vážně myslí. Necháme-li stranou, že si jako každý loajální „Bruselan“ ve skutečnosti nemyslí nic. Stejně tak nechme stranou obsah jeho „předpovědi“. Pokud totiž v té době bude EU ještě existovat, „migrační dobrovolníci“ určitě nebudou „levicovými lídry“, ale vládnoucími bruselskými úředníky. Ti současní jim totiž ochotně uvolní místa. Již nyní mohou odejít do předčasného důchodu po dovršení padesátky a do konce života pobírat (v přepočtu minimálně!) 200 až 300 tisíc korun měsíčně. Srovnání bruselských nadlidí třeba s ostravskými horníky… Ale to je jen vedlejší efekt socialistova zdánlivě pološíleného sdělení.

Premiér Sobotka totiž hraje především o sebe. Do čela současné Páté kolony jej dovedla vcelku jednoduchá mocenská spekulace, která mnoha lidem uniká. Dějiny se aktuálně mají zopakovat opět jako tragédie: Mnichov číslo 2 je již na dohled. Jak k tomu tentokrát dojde?

Čtěte ZDE: Sobotkův „plán B“: Přeskočilo mu? Špidla dál jedná o kvótách pro migranty. Nejsme tu pro cizí byznys. Okamžitě postavme plot a obnovme státní hranici! Schengen je mrtvý tak jako tak

Zlomit odpor

Německo oznámilo, že kontroly na hranicích, které měly platit do poloviny února, prodlužuje na neurčito. Něco velmi podobného se děje v Rakousku. Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že migranti zkusí jinou trasu. Už jich moc nezbývá (těch tras). Slovensko? Polsko? V každém případě bychom se tak rázem stali další možnou „tranzitní zemí“. Německo pevně uzavře hranice – a migranti se začnou hromadit u nás, protože nebude kam (a komu) je vrátit.

Podle jednoho z plánů (jak zlomit „odpor“ středoevropských zemí) se tak vytvoří natolik kritická situace, že prý ještě rádi a s vděčností přistoupíme na „kvóty“. Vláda tento plán zná, ale dál se navzdory prezidentovu nabádání tváří, jako bychom měli své hranice plně pod kontrolou. Přitom vědí, že již brzy (v podstatě kdykoli) můžeme být vystaveni tlaku, který nebude možné vyřešit. Vědí, že Německo a jeho severští spojenci v migrantské válce proti evropské civilizaci (kdo by čekal takový „vikingský revanšismus“?) nás do tohoto bodu nutně potřebují dostat. Proč? Jako vždycky: Jde o moc – a o peníze.

Nahrávka dvouprocentním

„Je třeba investovat miliardy eur do řešení migrantské krize,“ prohlásil na Davoském fóru německý ministr financí W. Schäuble, aby tak dal najevo, že si míní sáhnout na další peníze z našich daní stůj co stůj, protože ty německé (navzdory rozpočtovému přebytku) na ten nákladný pohřební karneval už přestávají stačit. Ale pak dodal větu, kterou nepřehlédněme, protože teprve ta je klíčová: „Byla by hrozná ostuda, kdyby se Evropa změnila v pevnost.“

Neboli doznání, že všechny řeči o tom, jak zastavit migranty, jsou jen divadlo. Mocní tohoto kontinentu sem milióny (či spíše desítky miliónů) vetřelců nové rasy a nového náboženství („vítězného islámu“) potřebují dostat za každou cenu. Jinak jejich totalitní experiment může selhat. A moralistní kýče o „ostudě“ nejsou jen nahrávkou „dvouprocentním elitám“, připravujícím se „zmáknout“ veřejnost „zlobivých zemí“. Nechtějí být zklidněním situace, ale naopak její eskalací.

Obdobně je nutno číst „varování“ švédského premiéra S. Löfvena – kde jinde než také na „globalistickém“ Davoském fóru: „Pokud členské země EU nenajdou do dvou měsíců společnou řeč v řešení migrační krize, hrozí Unii rozpad. (…) S příchodem jara počet migrantů opět naroste,“ zahovořil rovněž prognosticky o provaze v domě oběšencově.

Čtěte ZDE: O Sněhurce, která měla vadu: Byla bílá jako sníh! Černá Uděnka je za vodou. Převlečená eugenika inspirovaná nacisty. Všechno OK, dí mediální rada. Dva bratři a konec civilizace

Ostatně soudím

Že je to vlastně báječné? Že už to brzy „praskne“? Velmi varuji všechny, kteří v něco takového doufají. Opak bude pravdou. Všechna ta „varování“ jen připravují atmosféru pro ostrý dramatický zvrat v plánu, který se v trojúhelníku Berlín – Brusel – Stockholm právě rodí. Krize má být vyšponována do takové výše, že nakonec všichni s radostí přijmou bruselské „razantní řešení“: Má mít takové parametry, že povinné přerozdělovací kvóty budou prý v té chvíli vypadat jako kosmetická maličkost. Ze dvou procent se pak během několika dní může stát opět čtyřicet – a teprve pak bude společnost konečně rozdělena. A naši evropští vládci k tomu prý nepřikročili v nějaké nouzi a zmatku – ale zcela plánovitě. Tato dosud největší krize EU má vyřešit fatální problémy celého projektu.

„Máme co do činění s bankrotem Evropské unie. EU je nefunkční a její regulace v troskách. Navíc už před lety Evropský soud pro lidská práva judikoval, že smluvně dohodnuté přesuny uprchlíků jsou v rozporu s Úmluvou o lidských právech a základních svobodách,“ konstatoval ústavní právník J. Isensee pro německý Focus. Ještě před pár měsíci by ho za taková slova v Bundestagu upálili. Dnes už je to i v Německu skoro mainstream. Co s tím?

Velmi brzy to vezmou pevně do rukou „ti, kteří se nezakecají“. Musíme s tím počítat a být připraveni na boj. Uchvacovat se se falešnými nadějemi na brzký rozpad „vězení národů“ je stejně nebezpečné, jako propadat beznaději. Nejsme na tom zase tak špatně. Například z nějakých nepochopitelných důvodů máme narozdíl od mnoha jiných zemí v čele státu politika, který s absolutní většinou národa v této věci rezonuje. Nic není ztraceno. Ale do tuhého teprve půjde.

Jenže také Sobotkové všech evropských zemí tohle velmi dobře vědí. Nejsou to legrační blázni, ale zločinci s dětskou (přímo „angelskou“) tváří. Nejsou jich sice možná ani dvě procenta (úvodem zmíněný průzkum pracuje s tolerancí právě oněch dvou procent plus i mínus). Ale i kdyby jich byly jen dvě promile – mají v rukou média a páky moci. Intenzivní příprava Mnichova 2 – tentokrát ne jen pro nás, ale celou střední Evropu – je v plném proudu. Musí se stihnout do tří měsíců.

Že ten náš ťulpas, který se bez tlumočníka nedomluví ani s bruselským číšníkem, na něco takového nemá? Abychom se ještě nedivili…

Ostatně soudím, že premiér Sobotka, jako stále větší bezpečnostní riziko pro naši republiku, musí jít od válu.

státní propagandy

Německá mašina se hroutí do sebe a pára stoupá. Neuplyne den, kdy by v souvislosti s migrační vlnou nevzplál dům, auto či nebyl někdo zraněn. Je jen otázkou času, kdy dojde na území Německa k sebevražedným útokům, podobným těm, které se staly před pár týdny v Paříži.

Svět balancuje na prahu poslední války a „vůdci“ na úsvitu této strašné hrozby pořádají konferenci o počasí. Zhroucení naší civilizace je blízko. Nezbývá než věřit, že se mu dá ještě zabránit – a Německo, jako nejvýkonnější evropská ekonomika, je k tomu klíčem.

My a oni: kdo s koho?

Dělení na „My“ a „Oni“ nabývá v Německu stále jasnější obrysů. Nejmírnějším důsledkem této polarizace je politické zemětřesení (parlamentní volby však mají být až v roce 2017), nejdramatičtějším pak nějaká forma občanské války. Ke které z těchto možností náš mocný západní soused směřuje, ukáží nejbližší týdny a měsíce.

Do skupiny „My“ patří většina znepokojeného obyvatelstva, ať už se veřejně projevuje, nebo mlčí. Je reprezentovaná mladými ambiciózními jedinci a politickými stranami (Linke, hnutí Pegida, Alternative für Deutschland, Piraten…).

„Oni“ jsou přistěhovalci, na jejichž straně stojí tradiční strany, které se více méně ztotožňují s politikou kancléřky Angely Merkelové (CDU, CSU, SPD, FDP…). Když to nevyjde, Angela je stáhne s sebou – což se však zatím zdá málo pravděpodobné.

Do Německa za rok 2015 nepřišlo půl milionu přistěhovalců, jak nás média ještě začátkem roku balamutila, ale takřka trojnásobek. Až si každý z cizinců, který dostane azyl, přizve rodinu, může jejich počet vzrůst až na deset milionů. Pro začátek.

Podle posledních průzkumů (Ipsos Institut) je 56 % Němců přesvědčeno, že Německo není na takový nápor uprchlíků připraveno a již pouze 18 % obyvatelstva hledí do budoucna s optimismem.

Rozvírají se nůžky mezi názorem veřejnosti a politickými elitami. Dochází k jevu, který je na západní scéně čím dál častější. Takzvaná demokracie ztrácí pod tlakem krizí smysl. Zůstává jen iluze.

Čtěte ZDE: Přituhuje v Evropě i u nás: Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život. Kdo je tady nácek? Švábní kultura pod Putnou. Přejme si štěstí, budeme ho potřebovat

Bičování velmoci

Kancléřka však odmítá veřejně připustit, že se Německo ocitlo v nejhlubší krizi ve svých poválečných dějinách. Že vedle (vykonstruovaného) útoku na pilíř německé ekonomiky, automobilku Volkswagen (tato mediální vlna přišla z USA), načasované na začátek pohybu uprchlické masy (jaro 2015), dochází k proměně společnosti. Vedle racionální nové opozice už z jejích hlubin opět vylézají hadi a štíři s hákovými kříži na hrudích.

Kancléřka Merkelová to vidí zcela opačně a prohlašuje, že to, co se děje, je vlastně naopak – že jde o boj proti démonům minulosti a migrantská vlna znamená pro Německo velkou příležitost.

Paní Merkelová podrobněji nerozvíjí, co míní onou „příležitostí“. Pokud má však na mysli uznání (mezi ostatními státy), tak se s ní podle posledního průzkumu ztotožňuje jen něco málo přes 20 procent respondentů. A to je zatraceně málo na to, že je v sázce budoucnost nejen Německa, ale potažmo i celé Evropy.

Onou „příležitostí“ se tak stává spíše možnost sebevražedných útoků či vznik organizovaného zločinu ve městech a čtvrtích pod vládou muslimských gangů, jejichž schopnost zorganizovat se je mimořádná a mnohokrát vyzkoušená. Mutti Merkelová se – v lepším případě – jen těžce mýlí.

Media ex machina

Čím hlubším marasmem se Německo prodírá, tím zásadnější je role médií. Čím větší dosah mají, tím je jejich interpretace reality bližší té vládní a vzdálenější realitě skutečné. Netýká se to jen uprchlíků, ale také událostí na Ukrajině či v Sýrii.

Vliv sociálních médií přispěl k tomu, že stále víc lidí hodnotí jako příčinu krize hrabivost Západu (USA), agresivní snahu získat kontrolu nad klíčovou surovinou dneška – tedy ropou a potřebou vytvářet nová odbytiště zbraní – pod záminkou vývozu tzv. demokracie. Dochází ke schizmatu, které je v Německu nové: Významná část veřejnosti už připouští, že co se píše v médiích, nemusí být všechno pravda. Ještě poměrně nedávno nepředstavitelné.

Aktuální průzkum německého Demoskopického institutu zjistil, že se zpravodajstvím médií o uprchlické krizi je zcela nebo částečně nespokojena více než polovina Němců: 51 procent. Podle některých komentátorů se zpravodajství mainstreamových médií o uprchlické vlně změnilo na propagandistickou kampaň hájící politiku Angely Merkelové.

Především dvě klíčové německé veřejnoprávní stanice ARD a ZDF drží s matičkou Angelou basu. Dostat se na obrazovky těchto dvou hlavních vysílacích kanálů je pro menší politické strany takřka nemožné, a pokud se tak stane, vždy je jim podsouvána nálepka extrémismu. Asi i pro to roste vliv regionálních televizí, jejichž zpravodajství často bývá v přímém rozporu s veřejnoprávními.

Tištěná média nejsou v Německu tak zjevně v pazourech politických stran, jako je tomu u nás (Babiš, Bakala). Formálně zůstávají v rukou soukromých mediálních skupin, motivovaných primárně ziskem. Klíčovou roli sice stále ještě hraje celostátní deník Der Bild a týdeník Der Spiegel, těžiště se však i zde přesouvá do regionálních tiskovin (v Německu s 80 miliony obyvatel vychází 350 deníků).

Čtěte ZDE: Angela rozpoutala oheň a dál si s ním hraje: Situace v Německu se před Vánocemi dramatizuje. Hořící domy, zápalné láhve. Veřejnost se radikalizuje. Útoků proti migrantům přibývá

Zrající hrozny hněvu

Zde jsou fakta, která před pár dny zveřejnil deník der Bild. Díky za ně, byť je tyto noviny s tištěným nákladem dva miliony výtisků denně (nejvíc v Evropě) orámovaly hodnotícím titulkem „Ohniska hanby“ a návodným podtitulkem „Kde nejvíc řádí ti, kteří nenávidí cizince“:

  • Počet útoků proti cizincům se ve srovnání s rokem 2014 zvojnásobil.
  • Každý den je v souvislosti s útoky proti přistěhovalcům zraněn jeden člověk. Za rok 2015 to je to už 300 lidí (do září).
  • Výpady proti ubytovacím zařízením pro přistěhovalce vzrostly ve srovnání s rokem 2014 čtyřikrát. Jde o 850 případů.
  • V souvislosti s uprchlíky došlo k 740 kauzám žhářství, zatímco v roce 2014 jich bylo jen šest.
  • Ohniskem „revolty proti uprchlíkům“ je Sasko a především Drážďany.

Deník texty o uprchlících prokládá „výchovnými“ prvky jako „ostuda“, „extrémismus“, „nenávist“ a podobně. Za původce drtivé většiny útoků (a protimigrantských nálad) označuje politicky korektně „pravicové extrémisty“.

Mainstreamová média prostě zcela ignorují možnost, že ti, kdo nesouhlasí, jsou běžní občané, dříve voliči Velké Matky, kteří dnes mají zcela přirozený strach – o sebe, o svou budoucnost, o své rodiny.

Došlo tak k tomu, co u nás známe již dávno: Hlavní soukromá i veřejnoprávní média vědomě rezignovala na roli kronikáře a plně přijala roli státního vychovatele – propagandisty. Smysl jejich existence spočívá ve vytváření virtuálního obrazu „toho správného nepřítele“.

A tím jsou podle nich ti, kteří oponují migrantské politice Velké Angely. Vědomě při tom hrají na tenkou strunu: Vyvolávají pocity viny u potomků těch, kteří vyvraždili třetinu Evropy. Současně tím však tohoto strašáka oživují.

Jak tento nebezpečný experiment nakonec dopadne, těžko předvídat. V každém případě jsou však opět největšími nepřáteli Německa sami Němci.

Napětí houstne: V Berlíně se k boji šikuje skupina islamistů, hlásí německá tajná služba. Merkelová na odstřel. Odvolá ji ústavní žaloba? Premiér Sobotka diriguje patolízalský koncert marnosti

Napětí houstne: V Berlíně se k boji šikuje skupina islamistů, hlásí německá tajná služba. Merkelová na odstřel. Odvolá ji ústavní žaloba? Premiér Sobotka diriguje patolízalský koncert marnosti

26. 1. 2016

Tisk článku

Ondřej Höppner sleduje rostoucí napětí u našeho západního souseda a upozorňuje, že dojde-li k uzavření německých hranic, může to mít pro Českou republiku katastrofální následky, před nimiž vláda strká hlavu do písku

Německo připomíná hrnec, který každou chvíli vybuchne. Po celé zemi se denně konají masivní demonstrace proti imigrantům, zcela otevřeně se již hovoří o pádu kancléřky Merkelové. Vážná je situace zvláště v Berlíně, kde podle zprávy německé kontrarozvědky rychle roste počet vyznavačů radikálního islámu – tzv. salafistů.

„Berlín je jedním z hlavních působišť salafistů v Německu,“ řekl deníku Berliner Morgenpost Bernd Palenda z civilní kontrarozvědky BfV. Salafisté jsou islámští fundamentalisté, kteří požadují návrat ke kořenům islámu, k jeho podobě z doby proroka Mohameda. Chtějí zavést právo šaría – a to i za cenu prolití krve „bezvěrců“ i té vlastní.

Merkelová mimo zákon?

V Berlíně je podle odhadů asi tisícovka těchto radikálů, v celém Německu kolem 10 tisíc. Jak přibývá běženců (již 1,1 miliónu od loňského roku) počet fundamentalistů roste. První fáze jejich boje za islám je přesvědčování ostatních muslimů, aby se k nim přidali. Ta probíhá právě teď.

Jejich jádro tvoří němečtí občané, kteří odešli bojovat do Sýrie a Iráku za Islámský stát a po návratu do Německa verbují ostatní z titulu „bojovníků ze svaté války“. Podle odborníků je jen otázkou času, kdy v Berlíně proběhne masakr podobný tomu, která se odehrál před několika měsíci v Paříži.

Veřejnost je stále netrpělivější a nechce jen čekat, až si kancléřka Merkelová konečně přizná, do jaké hrůzy svou zemi dohnala. Skupina šesti právníků podala v Karlsruhe (sídlo ústavního soudu) proti kancléřce Angele Merkelové ústavní stížnost. Nyní by měl soud rozhodnout, jestli rozhodnutí Merkelové ze začátku září pozvat do země syrské uprchlíky bylo protiústavní. Merklové tak hrozí trestní stíhání a sesazení z postu kancléřky.

Jen mírný posun se děje v kauze, která otřásla Německem na přelomu roku, když ve 12 městech napadaly skupiny imigrantů německé ženy při oslavách nového roku. Ačkoli se dosud přihlásilo již přes tisíc napadených žen, policie zatkla jen několik útočníků. Německá veřejnost má za to, že policie jedná záměrně pomalu a neochotně.

Čtěte ZDE: Sexuální agrese ve jménu Alláha: Organizované řádění imigrantů bylo koordinováno z jednoho centra. Více než 100 napadených žen a dívek. Ohavná tvář německých médií. Vidí peklo a křičí ráj!

Co se stane v březnu

Neochota kancléřky Merkelové „chytit se za nos“ a zavřít hranice je zřejmě motivována tlakem velkých firem, které mají obavu, že by jim tento krok pokazil obchody. O to je to horší – německá kancléřa nehazarduje nejen se svou kariérou (vládní koalice CDU / CSU klesla v preferencích o 20 %) a s osudem Německa, ale i s budoucností celé Evropy. Zjevně spoléhá na to, že jako obvykle „problém vysedí“ – jenže čas, tentokrát pracuje proti ní.

Vše nasvědčuje tomu, že klíčové rozhodnutí padne v březnu (volby do zemského sněmu). Jenže pokud kancléřka udělá to, k čemu všechno směřuje a konečně uzavře hranice s Rakouskem (přes které vede imigrantská „zlatá stezka“), může to mít katastrofální následky především pro Českou republiku.

Imigranti, pokud nebudou moci proudit do Německa přes Rakousko, půjdou zkrátka jinudy – a to přes naše území. Situace má jediné řešení – postavit na českých hranicích plot – a to čím dřív, tím lépe.

Čtěte ZDE: Drang nach Deutschland: Hitlerova „Kniha zla“ jde v Německu na dračku. Má snad vůdce návod pro Němce, jak z migrantské šlamastyky ven? Mein Kampf v ulicích (nejen) německých měst. Unijní občanská válka?

Čtěte ZDE: Otázka, která stojí nejen před Německem: Jak se zbavit Merkelové? Veřejnost je dál, než tvrdí cinknuté průzkumy. Německo úpí, NATO posiluje u hranic s Ruskem. Kdo chce rozvrat a chaos v Evropě?

Sobotkův koncert marnosti

Česká vláda a především premiér Sobotka se však tváří jako by se nechumelilo. Tvrdí, že má všechno pod kontrolou, ve skutečnosti však drží basu s německou kancléřkou. Také druhý muž českého rozměru imigrantské krize, ministr vnitra Chovanec, je proto zatvrzelým odpůrcem ochrany hranic a stavbu plotu – k níž tak jako tak nakonec musí dojít, jenže pro nás v daleko horší situaci – označuje za návrat do minulosti.

Pro veřejnost hraje ČSSD dvojí hru: absenci snahy skutečně řešit vážnou hrozbu maskuje pokryteckým vzdorem proti imigratským kvótám Evropské unie, které nakonec v nějaké podobě stejně přijme, a alibistickým odkazem na „nutnost celoevropského řešení“. Dobře přitom ví, že žádné takové řešení není možné.

Vůdci EU pouze čekají, až se migrantská invaze stane natolik katastrofální, že veřejnost evropských zemí bude souhlasit s jakýmkoli bruselským diktátem – jen aby se odvrátil hrozící chaos. Jenže v tom se mohou snadno přepočítat. Důsledkem může být naopak nekontrolovaná radikalizace všech vrstev veřejnosti, která je smete.

Takřka groteskně působí v této souvislosti zdánlivý detail, který však plně odhaluje tápání (nejen) německých úřadů: V Berlíně začne od března fungovat středisko pro imigranty z řad gayů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů. Prý je jich v Německé metropoli již přes tři tisíce a čelí islamistické šikaně.

Žijeme ještě vůbec v reálném světě?

 

Vítači v depresi: Už i Rakousko zavírá hranice. Převratné odhalení analytika Šíra. Už je jasné, kdo sem žene ty milé migranty! Generál Pavel je v pohodě: O ničem nic neví. A proč NATO obkličuje Rusko?

Vítači v depresi: Už i Rakousko zavírá hranice. Převratné odhalení analytika Šíra. Už je jasné, kdo sem žene ty milé migranty! Generál Pavel je v pohodě: O ničem nic neví. A proč NATO obkličuje Rusko?

21. 1. 2016

Tisk článku

Václav Danda se zamýšlí nad posledním vývojem na imigrační i propagandistické frontě a klade si otázku, zda generál NATO a pražský analytik někdy slyšeli slovo Twitter

Pochod migrantů na Evropu nepolevuje ani přes třeskuté mrazy. Už i ti nejzbabělejší ze zbabělých, k „Velkoněmecké Říši“ tradičně nejloajálnější – rakouští vládní politici – opatrně signalizují konec „vítání“. A v nejbližší době chystají uzavření hranic.

Donutila je k tomu stále větší nespokojenost občanů s „prouprchlickým“ kurzem socialistů a lidovců, kteří, kopírujíce německého Vůdce (tentokráte v sukních), otevřeli zemi multikulturně dokořán. Po silvestrovských událostech, které otřásly i Rakouskem, je však vláda donucena měnit kurz. Dramaticky padající preference vládních stran a raketový nárůst pro Svobodné, přiměl tento týden kancléře Faymanna zatáhnout za záchranou brzdu.

pp

Ideolog pražské kavárny na to přišel

Tím ovšem vyvolal dominový efekt a zmatky v Berlíně. V Bavorsku naopak posílil hlasy volající po uzavření německých hranic. Ke stejnému kroku se připravuje i Slovinsko a Maďarsko se chystá oplotit i zbývající část hranice s Rumunskem.

Imigrantská operace je primárně podporovaná ze Spojených států a Velké Británie. Ostatně největší počet tweetů se sloganem „Vítejte uprchlíci“ (do Německa) přišlo právě z USA a Velké Británie

Pod tlak se tak dostává i česká vláda, která (po vítězství pronárodních sil ve Varšavě) převzala roli bruselského a berlínského trojského koně. Projevilo se to názorně při schůzce ministrů vnitra V4: S návrhem na prolomení státní suverenity rozmístěním pohraničních jednotek i proti vůli evropských států zůstal ministr Chovanec sám – a kvůli tomu nebylo přijato ani společné komuniké.

O co více je premiér Sobotka ve střední Evropě osamocen, o to více se činí naši propagandisté, aby národu vysvětlili, kdo za celou tuhle migrační zkázu nese odpovědnost. Úlohy „osvětáře“, který má vysvětlit nevysvětlitelné, se ujal velmi kreativně „analytik“ Jan Šír z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy – hlavní továrny na výrobu „ideově pevných“ novinářů.

Česká televize tohoto odborníka na slovo vzatého dosud zvala vždy, když bylo třeba národu vysvětlit ruské nebezpečí kontrastující s báječným působením Spojených států a EU v ukrajinské občanské válce. V Lidových novinách se tento prověřený expert nyní vyjádřil stejně originálně i k migrační krizi. Prý za ní nestojí Spojené státy, které rozvrátily celý Blízký východ organizací státních převratů (tzv. barevné revoluce) a občanských válek. Ani americké neziskovky, které milióny běženců uvedly do pohybu. Ani sociální inženýři z Bruselu, plánující proměnu obyvatelstva evropských států podle Kalergiho plánu na novou euro-negroidní rasu, z níž se konečně zrodí neexistující „evropský lid“.

pp

Čtěte ZDE: Nácvik na Spartakiádu vzor 55: České feministky se veřejně svlékají donaha. Sexuální útoky a znásilňování bezbranných žen jako nácvik na hromadné vystoupení muslimů? Vědí rozverné dámy, co je to Taharrush?

Čtěte ZDE: Sobotkův „plán B“: Přeskočilo mu? Špidla dál jedná o kvótách pro migranty. Nejsme tu pro cizí byznys. Okamžitě postavme plot a obnovme státní hranici! Schengen je mrtvý tak jako tak

Za vším hledej Putina

Hlavním viníkem – tu máš, čerte, kropáč – je prý Putinovo Rusko. A nemyslí to jako vtip. Protože je to však akademik, rozvedl o tom úchvatnou teorii, která se nyní jistě stane předmětem diplomových prací budoucích žurnalistů:

„Zatímco Evropa se zoufale snaží vymyslet, jak efektivně přijmout statisíce uprchlíků ze Sýrie a dalších válečných zón, Rusko migrační toky zcela záměrně podporuje svými vojenskými akcemi v Sýrii,“ odhaluje  v LN analytik Šír. Může tím podle něho údajně získat dvojí výhodu: Jednak zlikviduje své nepřátele, jednak zoufalí migranti pak politicky destabilizují Evropskou unii. Rusko podle něho právě realizuje velký plán na rozložení EU, kterého by následně mohlo využít pro vlastní expanzi do Evropy. No nekupte to!

A následuje další dramatické Šírovo odhalení: Rusko prý nebombarduje pozice Islámského státu, neboť jej s ním pojí „delikátní vazby“. (což je vidět zejména při útocích islamistů proti ruské vládě na Kavkaze poz. aut.). Útočí pouze na politickou opozici (to jsou ti známí „umírnění zabijáci“, pozn. aut) proti Asadovi, a také na území etnických menšin, a tím prý přiživuje uprchlickou vlnu, která pak míří do Evropy. A jaký má důvod k této ďábelské strategii? „Vzniká tak podhoubí pro rozmach nejrůznějších antisystémových, antievropských, populistických, zpravidla krajně pravicových stran a hnutí financovaných a inspirovaných Kremlem.“

pp

Čtěte ZDE: Milióntý imigrant v Německu: Angela osobností roku, jako před ní Adolf. Globální elity dobyvatele Evropy milují. Klausův manuál o migrantech: Stěhování národů, s.r.o. Zemanova výzva „Všichni k pumpám!“

Čtěte ZDE: Před bruselským diktátem: S „Klausovou výjimkou“ by se nás netýkal. Migrační tsunami podle zednářských plánů. Státy musejí zmizet. EUROMED: Přerozdělit do zemí EU až 80 miliónů muslimů

Kavárna je v depresi a blouzní

Je to vynikající teorie, k níž nezbývá než učiteli novinářů pogratulovat. Jeho svěřenci teď alespoň už vědí, až přijdou do praxe, jak v takových případech na to. Je to vcelku jednoduché:

Nemusejí se především vůbec zabývat prokazatelnými fakty: V tomto případě tím, že jsou to Spojené státy, které fakticky vytvořily (a materiálně a finančně dosud udržují při životě) islamistická seskupení, která za ně měla svrhnout Asada. Nemusejí vědět, že to byly Spojené státy, které rozvrátily Irák – a tím umožnily vznik ISIL. Nemusejí se ptát, proč údajné „spojenecké“ bombardování pozic ISIL nepřineslo ani po roce žádné výsledky – až do okamžiku, než se do bombardování zapojilo Rusko. A už vůbec se nemusejí zaobírat nezvratným faktem,  že po dva roky trvající migrační vlna jako mávnutím kouzelného proutku zesílila letos na jaře a kulminovala v létě – tedy dříve než v říjnu vzlétlo v Sýrii první ruské letadlo. Musejí jediné: Za každým rohem vidět Putina, nebo jeho špióna.

Ale budiž. Dalo by se to nakonec pochopit. Multi-kulti koncepce je migrantskou apokalypsou v troskách, stejně jako americká politika na Blízkém východě či v Afghánistánu, Rusko (nejen) na diplomatické frontě nové studené války pokračuje ve vítězné ofenzívě – a pražská kavárna v depresi blouzní.

Jenže do debaty se zapojil také potenciální kandidát havlistické Národní fronty na prezidenta, toho času druhý nejvyšší muž v hierarchii NATO, český generál Petr Pavel. Příliv migrantů podle něho není organizovaná invaze, jak nedávno prohlásil prezident republiky Miloš Zeman. „Obávám se, že tvrzení, že uprchlická krize je někým jednotně koordinovaná, nemá žádnou oporu ve zpravodajských analýzách dostupných všem členským státům NATO. Já bych těžko mohl takovou spekulaci podpořit,“ řekl Pavel v rozhovoru pro slovenský Denník N.

pp

Čtěte ZDE: Imigrantská vlna se valí dál: Uprchlíci, nebo invazní jednotky? Soros už nezastírá, že jde o plán na zničení Evropy. Pád Merkelové – rozpad EU? Čechova předpověď. Začalo odpočítávání?

Čtěte ZDE: Kaddáfí se nemýlil: Znásilňování, teror a chaos je v Evropě už realitou: Muslimské invazní jednotky si otestovaly politiky, policii i obyvatelstvo. Merkelová může couvnout jen do propasti. Strhne s sebou i Sobotku? Na řadě jsou činy

Zrádný Twitter vypovídá

Náš vysoce postavený zelený NATOmozek se zřejmě domnívá, že milióny lidí valící se do Evropy, měly ve stejnou chvíli stejný kongeniální nápad, zatímco takzvané neziskové organizace a západní tajné služby jednají jen ze svého příslovečného humanitního „světového názoru“. Je na tom v takovém případě úplně stejně jako zmíněný pan Šír. Rozhodl se ignorovat fakta – a šířit tupou propagandu.

Podle IT odborníků, kteří se celou záležitostí podrobně zabývali, došlo od března minulého roku k dramatickému nárůstu zpráv pro Twitter, které kulminovaly v době největší vlny v srpnu. Ve zprávách se psalo o otevřených bránách Evropy pod heslem „Vítejte, uprchlíci“. Nejvíce tweetů tohoto typu se týkalo Německa, více než 10% Maďarska. Všechny ostatní země jsou zastoupeny podstatně méně.

Zajímavé je, že ze samotného Německa bylo jen o něco více než 5% z celkového počtu těchto tweetů. Jinými slovy, migranti byli navigováni do Německa zvenku. Analýza ukazuje, že vetřelci jsou velmi dobře informováni o tom, jak se dostat do Merkelové země zaslíbené. Navíc dokonce vědí, jak se chovat k policii a co říkat novinářům. Ani to podle pana generála není známka jisté organizovanosti celého projektu?

„Zpravodajské analýzy“ NATO panu generálovi prostě zrádně zatajily, že sociální sítě jsou široce používány při „barevných revolucích“. Revoluce v Tunisu, která zahájila „arabské jaro“, je dokonce nazývána „twitterová“. Měli by si v tom generálové udělat „doma“ pořádek, jedno jestli Petr, nebo Pavel.

Nikdo nic neví?

Většina „nezelených“ analýz totiž zcela jasně dokazuje, že imigrantská operace je primárně podporovaná ze Spojených států a Velké Británie. Ostatně největší počet tweetů se sloganem „Vítejte uprchlíci“ (do Německa) přišlo právě z USA a Velké Británie – stejně jako na začátku ukrajinského státního převratu.

Ruská analytička Jelena Larina konstatuje: „Pokud se budete dívat na profily těch, kteří umístili nejpopulárnější tweety, jsou to velmi dobře známé osoby, přímo a nepřímo navázané na různé druhy západních nevládních organizací. Všechny tyto organizace jsou ve světě dobře známé. Tyto organizace jsou sponzorovány přes důvěrníky, západní tajné služby, významné finančníky, a tak dále. Málo se ví o tom, že mnoho z těchto „humanitárních“ organizací bylo zapojeno do skandálů souvisejících s obchodováním s drogami, či praním špinavých peněz. V posledních desetiletích se ve světě vyvinula silná aliance mezi zločineckými skupinami a legálními zpravodajskými službami a organizacemi spojenými se zpravodajskou komunitou, finančníky – a také hlavními médii…“ 

O tom však pan generál z bruselského NATO ani pan Šír z pražské kavárny už vůbec nesmějí nic vědět. Vždyť to říká ruská analytička, kam by to měli okna! Oni dobře vědí, jak to je: Migranty sem přece žene ďábel Putin! Tím je současně přesvědčivě zdůvodněno i pokračující obkličování Ruska a rozmisťování stále silnějších vojenských kontingentů NATO blízko jeho hranic.

O tom ale pan generál také určitě nic neví. NA TO má své Šíry.

 

 

Invaze začala!

 

…..Invaze začala: Plán na likvidaci „nadbytečných“. 500 miliónů otroků k obsluze dvou stovek nejbohatších rodin….

08:54

Ke břehům Evropy plují stovky a stovky člunů, přeplněných mladými bojeschopnými muži. Invaze je v plném proudu. Po stovkách a tisících se tu vyloďují bojovníci nepřátelského kmene… A naši „přední mužové“, naše „evropské elity“? Bezradně přešlapují a motají se jak postižené ovce v bludném kruhu politické korektnosti a multikulturalismu. Ano, samozřejmě, vydávají přece vyhlášení… Zoufalé bláboly o „solidaritě a odpovědnosti“, kterým nemohou věřit ani oni sami.

Genocida v přímém přenosu

Souběžně s tím pokračuje a sílí tlak jisté mocnosti na válku evropských zemí s Ruskem. Co, že se vám podařilo odvrátit první kolo? Netěšte se holoubkové, přijdou další pokusy! My to prostě zkusíme podpálit z jiného konce…

Není pak divu, že se v Evropě, ztýrané politickou korektností, podlomené feminismem a homosexualismem, rozleptané genderismem a juvenilní justicí a zbídačelé zeleným šílenstvím bojovníků s klimatem, šíří přesvědčení, že sledujeme řízenou genocidu bílé, pracující, evropské, židovsko-křesťanské civilizace v přímém přenosu.

Ale proč? Proč proboha zrovna moji civilizaci? Proč si nevybrali nějakou jinou? Tyto a podobné otázky si kladou mnozí z nás. Také mne mnohokrát napadaly, když jsem po více než dvacet let bezmocně sledoval sílící tlak na podporu všeho, co mé, evropské civilizaci škodí, co ji rozkládá a ničí. Proč?

Neformální vládci a porodnost

Odpověď může dát statistika a historie. Nejprve k té statistice: podle studie Credit Suisse Global Wealth Report z roku 2013, vlastní 200 nejbohatších jednotlivců větší majetek než 3,5 miliardy nejchudších lidí. A teď historie: v roce 1970 vznikl tak zvaný Římský klub. Záhy se stal fórem světové ekonomické a politické nobility, zkrátka neformálních majitelů a vládců planety. Pozornost upoutal několika publikacemi, jako například „Meze růstu“ (Limits to Growth, 1972). V této studii zazněla poprvé myšlenka, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů. Později na veřejnost unikly i jiné, „zajímavé“ formulace.

Třeba: „Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie už nestačí na řešení úkolů, které jsou před námi.“ A nebo: „ (Navrhovaný) planetární režim, by dostal zodpovědnost za rozhodování týkající se optimální velikosti jak světové, tak regionální populace. Každá země by dostala přiděleno jisté číslo v rámci svých regionálních limitů. Světová vláda by ale měla pravomoc tyto limity vynucovat.“ Stačí?

Ujídáme z cizího koláče?

A nyní si představte, že jste jedním z té šťastné dvoustovky nejbohatších jednotlivců světa. Máte majetek na třech kontinentech (to je podmínkou členství v jistém prestižním klubu), jste na věky zajištěni, vlády vám zobou z ruky, dokážete vyvolávat finanční krize, krachy menších států a lokální války, kdykoli je to pro váš byznys přínosem, vaše jméno a vaše identita jsou nevyslovitelné a nepublikovatelné, tedy jste nekritizovatelní… Co vás může trápit?

Inu, to, co každého trochu movitějšího člověka: jak předat svým potomkům svět a statky v co nejlepším stavu. Tedy dlouhodobá udržitelnost majetku, postavení a konec konců i planety a jejího bohatství. A při takovémto přemýšlení, došla ta Římská (Bilderbegská, Trilaterální…) parta k závěru, že zdrojů je na planetě Zemi dostatek na věky věků. Tedy pro ně a pro jejich rodiny. Ale poddaní, otroci a vůbec lůza se jaksi přemnožují a drze jim ujídají z jejich koláče.

Půl miliardy otroků

Řešení je nasnadě. Depopulace. Někde jsem viděl výpočet, že postačí pouhých 500 milionů lidí k bezproblémové obsluze, údržbě a zvelebování veškerého majetku těch několika šťastných rodin.

Takže cílový stav je v zásadě znám. Ale jak k němu dospět? Veliká, světová válka, která by počet lidí na Zemi snížila asi nejrychleji, je velice riskantní podnik. Počet členů „jaderného klubu“ stále roste a hrozbu, že to v zoufalé situaci někdo „zmáčkne“, nelze brát na lehkou váhu. Smrtící epidemie? Nu, nebyla by k zahození, ale moderní, industrializované státy s dobrou, fungující infrastrukturou ji dříve či později úspěšně zvládnou. Snad tedy později, až tu nebudou ty moderní státy…

Ta naše bílá, pracující, anticko-židovsko-křesťanská civilizace je sice bezprecedentně nejúspěšnější, nejtvořivější a nejproduktivnější v dějinách lidstva, ale současně je také vzpurná, odbojná a produkuje nadměrné množství samostatně uvažujících, obtížně ovladatelných lidí.

Takže nezbývá, než drobná mravenčí práce. Postupné kroky. Rozvrat kultur, oslabení soudržnosti obyvatelstva, likvidace obranyschopnosti států, snižování jejich ekonomického potenciálu, lokální konflikty, a pak občanské války. Na co největší ploše. Po nich, časem, může dojít i na ty epidemie. Ostatně v Africe se, tuším vloni, cosi zkoušelo.

Jsme nebezpeční

Ale kardinální otázka zní: kde začít? Ve které části světa? Logickou odpovědí by bylo, že v té, kde se obyvatelstvo rozmnožuje nejrychleji. Takže, co třeba v Africe? Ne, špatně, nesprávná odpověď. Je totiž potřeba vzít v úvahu i jiné hrozby než jen demografii. Hrozby, které ale majitele planety trápí neméně. Položme si teď zkusmo otázku: která část světové populace představuje (pro ně) největší nebezpečí? A jsme zpět u Evropy. Proč?

Celé lidstvo si můžeme, jak již před lety napsal pan Huntigton, rozdělit do několika kulturních okruhů. Zkuste zapřemýšlet, který z nich by mohl představovat pro vládu hypoteticky uvažované skryté elity největší hrozbu? Že by třeba islám? Zdivočelé hordy náboženských fanatiků, rigidní ranně středověký řád, svazující veškerý život, krvavá řevnivost šíitů a sunnitů… Ne, špatně. Rigidní strnulost věčného řádu, produkující úpadek a stagnaci, u otroka rozhodně nevadí. A vzájemné šíitsko-sunnitské škorpení? Kdo si hraje, ten (vládce) nezlobí. Navíc, pokud je mi známo, islám nikdy nic převratného nevytvořil a nevymyslel. Počet nositelů Nobelových cen u lidí z tohoto okruhu konverguje limitně k nule. Ano, asi dvě jsou za literaturu. Tedy manipulovatelnost a ovladatelnost za jedna…

Tak co třeba Čína? Podnikaví, skromní, chytří. Tisíciletá, sebevědomá říše středu. Tvořiví, houževnatí a expandující. Ale, z jiného úhlu pohledu – není to vlastně ideální kvalifikovaná obsluha složitějších systémů? A pak, ta jejich úžasná tradice: k vládci vždy v předklonu. Je tu z nezměnitelné boží vůle… Tak bychom mohli probrat jeden kulturní okruh za druhým. Až k Evropě.

Vzpurná civilizace

Čím se tedy tenhle „náš“ kulturní okruh od ostatních tolik liší, že by mohl představovat hrozbu pro potenciální světovou vládu? Dvěma věcmi: existencí pojmu „svoboda jednotlivce“ a dlouhodobým trendem neúcty k světským autoritám.

Nemá cenu zde rozebírat okolnosti vzniku těchto fenoménů a filosofické důsledky jejich existence. Stačí připomenout, že žádná ze světových civilizací nemá tak dlouhou, pestrou a bohatou tradici převratů, revolt, vzpour, lidových povstání… tedy násilných a velice často úspěšných ataků „buranů“ vůči „vrchnosti“, jako má ta naše. Od Spartakova povstání, před dvěma tisíciletími, přes Wata Tylera v Anglii 13. století, husitství v Čechách, nespočet selských vzpour, přes povstání a diktaturu Oliviera Cromwella , až po Velkou francouzskou revoluci, nemluvě o posledních dvou staletích, dochází v Evropě periodicky k násilným aktům, které svrhávají stávající pořádek a nastolují nové politické uspořádání, spojené zpravidla s výraznou výměnou elit. Anglický Karel I. i francouzský Ludvík XVI. by mohli vyprávět.

Ano, ta naše bílá, pracující, anticko-židovsko-křesťanská civilizace je sice bezprecedentně nejúspěšnější, nejtvořivější a nejproduktivnější v dějinách lidstva, ale současně je také vzpurná, odbojná a produkuje nadměrné množství samostatně uvažujících, obtížně ovladatelných lidí. Tedy lidí, jako otroků nepoužitelných, kazových a snad i nebezpečných. Pohlédneme-li proto na svět z perspektivy jeho hypoteticky uvažovaných vládců, nebudeme se moc divit, když se rozhodnou, za takovouhle cenu tu naši tvořivost a vynalézavost raději oželí.

Nejsme bezmocní!

Proto teď přijíždějí ty lodě, plné bojovníků. A naše elity, zblblé třemi desetiletími neomarxistické indoktrinace je vítají květinami a zachraňují. Likvidace vzpurné a nebezpečné Evropy postoupila (podle plánu) do další fáze.

Ale co s tím? Co máme dělat my, kteří tohle nechceme? Vždyť na rozhodnutí evropské, natož pak světové úrovně nemáme nejmenší vliv! Jsme fakt odsouzeni do role bezmocných diváků zkázy svého světa? Ne tak úplně.

Začněme u sebe s obnovou toho, co učinilo Evropu velkou. Zdola. Od svého okolí. S obnovou ctností, považovaných po dva tisíce let za samozřejmost. Mám na mysli ony dnes vysmívané pojmy, jako poctivost, samostatnost, soběstačnost a nezávislost. Mezi sebou. Ne ke státu, který už dávno není „náš“, ke společnosti nebo vyšším entitám. Ale mezi svými, mezi slušnými lidmi. Tak, jako za „bolševika“. Začněme budovat sítě neformálních vazeb spolehlivých, vzájemně si pomáhajících lidí. Beze státu a třeba i proti němu. Své děti vychovávejme k nezávislému myšlení a aktivnímu vyhledávání nezávislých informací.

Podporujme vše co slouží tisíciletími ověřené stavbě – rodina, národ, národní stát. A požadujme to i po svých „představitelích“. Dejme jim jasně najevo, že strany a uskupení, jejichž členové se jen otřou o gender, multikulturalismus a všechny ty novodobé hrůzy, jsou pro nás nevolitelné. Požadujme vystoupení z EU, která je úmyslně nastavená tak, aby zdola, parlamentní cestou, změnit nešla. Šiřme zamlčované informace a podporujme nezávislé zdroje. Podporujme vše, v čem se nám evropští politici (tak zvané. „služebné elity“, podle profesora Kellera) snaží bránit. Ozbrojujme se. Uvažujme, jak přežít případnou násilnou krizi a jak v ní zabezpečit svou rodinu.

Hlavně ale dejme našim politikům jasně najevo, že jakýkoli pokus o dovoz cizích, neintegrovatelných islámských bojovníků do NAŠÍ ZEMĚ povede k takové bouři, kterou neustojí. Máme maily, poštu…

Oni se ti naši politikové taky něčeho bojí. A to něco jsou volby. I když je sami mezi sebou považují za otravný a zbytečný folklór, vyhnout se jim zatím úplně nelze. A proti rozzuřené většině společnost nepomůže ani tucet spindoktorů a miliardy do propagandy. Oni to vědí…

 

 

About Eseilius Paulus

doktor z hôr
This entry was posted in Aktuálne, Geopolitika. Bookmark the permalink.

Comments are closed.