Síla tlaku, který může CIA uplatnit na EU, je neskutečná
Martin Berger
30.5.2016 Zvědavec
Jak čas běží, jsme svědky změn vůdců, vlád a aliancí, ale americká politika zůstává stejná. Američtí vůdci uvykli na uplatňování nátlaku na jiné státy, hledání způsobů, jak zaujmout pozici loutkářů řídících kapitulující loutkové státy po celém světě. Jistí politici, kteří by upřednostnili podlehnutí tlaku, brzy zjistí, že USA jen brání vlastní geopolitické zájmy, často na úkor ostatních států.
Není divu, že americký prezident Barack Obama nedávno prohlásil, že Amerika musí psát pravidla, zatímco ostatní země nemají jinou volbu, než se jimi řídit, a nikdy tomu nebude jinak.
Na počátku jejich cesty za nadvládou, v r. 1913, činil podíl Spojených států na světové průmyslové výrobě 35,8%. Těsně před druhou světovou válkou vzrostl na úroveň 40%, a pak asi v polovině 50. let dosáhl vrcholu 54,5%. V 60. letech začal americký podíl postupně klesat, na 46%. Aby kompenzovaly svůj upadající výstup, začaly USA hledat způsoby, jak využít svých obchodních partnerů v Evropské unii. Nakonec to byl Washington, kdo řídil evropskou integraci na konci 40. let a tajně ji financoval za Trumana, Eisenhowera, Kennedyho, Johnsona a Nixona.
Fakt, že Evropská unie je americkým projektem od prvního dne, byl nedávno odhalen Daily Telegraph. Navíc byl navržen a realizován CIA. DT poznamenal:
Schumanova deklarace, která udala tón francouzsko-německému usmíření – a postupně vedla k Evropskému společenství – byla spíchnuta americkým ministrem zahraničí Deanem Achesonem na setkání ve Foggy Bottom. „Vše začalo ve Washingtonu,“ řekl šéf personálu Roberta Schumana.
Byla to Trumanova vláda, která zastrašovala Francouze, aby dosáhli v poválečných letech s Německem modu vivendi, a dokonce vyhrožovala, na divokém setkání se vzpurnými francouzskými vůdci v září 1950, že zastaví americký Marshallův plán.
Telegraph zašel ještě o krok dál a tvrdil, že odtajněné dokumenty amerického ministerstva zahraničí ukazují, že americké tajné služby financovaly evropské hnutí tajně po desítky let a za oponou agresivně pracovaly na vtlačení Británie do tohoto projektu. Například dokument podepsaný americkým generálem Williamem Donovanem 26. července 1950 uvádí, že měla proběhnout masivní kampaň s cílem prosadit Evropský parlament. Podobné dokumenty ukazují, že předchůdce CIA – Úřad informačního koordinátora (OCI) – a samotná CIA důsledně bránily zakladatelům Evropské unie v hledání alternativních zdrojů financování, což by jim umožnilo snížit svoji závislost na USA. Telegraph poznamenává, že vztahy mezi USA a EU mohou být občas roztrpčené, ale USA se vždy spoléhaly na EU již od vytvoření Evropského parlamentu coby kotvy amerických regionálních zájmů, vedle NATO.
Když se podíváme na množství času, zdrojů a peněz, které Washington věnoval a utratil za zajištění, že EU zůstane poslušnou, není překvapivé, že tak tvrdě protlačuje Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). A to přesto, že je zjevným faktem, že USA touto dohodou získají vše, zatímco Evropa jejím podpisem jen nadále ohrozí své finanční a ekonomické zájmy.
Tento fakt byl nedávno zdůrazněn vlivnými německými novinami Süddeutsche Zeitung, spolu se dvěma německými televizními stanicemi: WDR a NDR. Tato média našla odvahu uveřejnit uniklé tajné dokumenty o povaze dohody TTIP, které jim byly předány Greenpeace. Uveřejnění poskytlo občanům obou kontinentů příležitost nezaujatě vyhodnotit povahu jednání mezi USA a EU, protože veřejnost byla v posledních třech letech v této záležitosti držena v temnotách. Původně, když EU své návrhy otevřeně uveřejnila, USA rozhodly předložit své požadavky tajně, což vedlo k masivním demonstracím v celé Evropě. Na konci uveřejnily Süddeutsche Zeitung závěr, že USA uplatňovaly na Evropu mnohem větší tlak, než se předpokládalo.
Tyto úniky by mohly postačovat k destabilizaci této dohody zcela, podle agitátorů, kteří tvrdili, že dohoda nemůže úniky přežít.
Naznačují, že USA se usilovně snaží změnit regulaci v Evropě, aby zmírnily ochranu prostředí, práv spotřebitelů a dalšího, co EU svým občanům umožňuje. Zdá se, že představitelé obou stran zjistili, že uvízli v „nesmiřitelných“ sporech, které by mohly podkopat podpis průlomové a vysoce kontroverzní dohody, říkají agitátoři.
Zvláštní je, že ke stejné situaci došlo u Transpacifického partnerství (TPP), které se Washington snaží vnutit státům regionu Asie a Pacifiku, aby si zajistil naprostou a úplnou nadvládu nad ním. Nicméně je nepravděpodobné, že vůdci EU nebo politici Asie a Pacifiku budou schopni pokračovat v jednáních, protože výše PR škod, které by si způsobili podpisem TTIP či TPP, je nepředstavitelná. A zdá se, že pokud se lidé dozvědí o míře zapojení CIA do těchto záležitostí, rozhovory uvíznou zcela.
The Amount of Influence CIA Can Exercise Over the EU is Bothersome vyšel 22. května 2016 na journal-neo.org. Překlad v ceně 338 Kč Zvědavec.
Týden, který dovedl EU zase o kus blíž k propasti
11.4. 2016 Literární noviny
Nizozemské referendum o asociační dohodě s Ukrajinou zdůrazňuje přetrvávající trend – jakmile Evropané, občané kolébky demokracie, dostanou vzácnou příležitost promluvit do chodu Evropské unie, vysloví se proti prohlubování integrace.Pro Evropskou unii byly uplynulé dny „dokonalou bouří“, v níž se všechny fronty mnohočetné evropské krize začaly sbíhat a propojovat, upozorňuje Euractiv.
K tomu je ochromené i samotné srdce Unie: belgická vláda stále ještě v turbulentním týdnu, ve středu, připustila, že po teroristických útocích došlo k „určitým chybám“, ale má za to, že čtyřměsíční chaotický hon na Salaha Abdeslama je skoro nic ve srovnání s americkým desetiletým lovem na Usámu bin Ládina… Belgické úřady dál honí teroristy a prý mají v plánu i spoustu nových důmyslných opatření, jak zabránit, aby se jejich země stala skutečnou operační základnou teroristů v Evropě, ale dva měsíce před tím, než desítky tisíc lidí zaplaví fotbalové mistrovství Evropy v sousední Francii, se mnohé jeví už jen jako rétorické cvičení… A francouzská policie mezitímslzným plynem znovu rozháněla tisíce demonstrantů, jimž se nezdála vládní „reforma“, která zaměstnavatelům umožňuje vyplácet za přesčasy pouhých 10 procent mzdy.
Vzhůru do Evropy?
A pak, rovněž ve středu, přišlo nizozemské referendum o asociační dohodě s Ukrajinou. A bylo to hlasování dost absurdní. Jeho organizátoři – podivná směsice euroskeptiků, pravicových populistů typu Geerta Wilderse, levého křídla socialistů nebo dokonce i ochránců zvířat – předkládali stejně podivnou směsici varování počínajenepravdivou představou EU zaplavené levnou ukrajinskou pracovní silou, přes možnou válku s Ruskem, v níž by mladí Holanďané museli umírat za šílené sny jakýchsi unijních technokratů, až po hrozivou možnost vstupu Ukrajiny do Unie, což ale Brusel pro nejbližší dekády rezolutně vylučuje (a po oněch dekádách už ani EU nemusí existovat). Stoupenci asociační dohody si nevedli o nic logičtěji a naopak se hlasování snažili absurdně zvrátit v referendum o Vladimiru Putinovi. Podle nich bylo odmítnutí smlouvy zradou na Ukrajincích, posílením Kremlu a odměnou Putinovi za agresi proti Ukrajině, přičemž digitální billboardy v Amsterdamu ukazovaly, jak se Wilders líbá s Putinem.
Referendum se přitom nemělo týkat ani ukrajinského členství v EU, ani Putina, ale čistě asociační dohody, kvůli níž – resp. kvůli jejímuž odmítnutí – před dvěma lety propukl Majdan, po němž na Ukrajině následoval puč. Asociační dohoda měla být – podle tvrzení Západu – záchranou Ukrajiny: vliv a diktát Ruska měl být vystřídán Evropskou unií a jejím půlmiliardovým trhem pro ukrajinské zboží. Ve skutečnosti ale vše tak kouzelně nevypadá. „Asociační dohoda odhalila slabiny ukrajinské ekonomiky,“ popisuje situaci unijní velvyslanec v Kyjevě Jan Tombinský. „Záplava ukrajinských produktů, které by bylo možné v Evropě okamžitě prodávat a které by odpovídaly evropským standardům kvality a certifikátům, nepřišla.“ Ukrajina si podle něj musí poradit sama, protože „partneři z Evropské unie nepřijedou na Ukrajinu a nebudou sami vybírat zboží, které by se prodávalo na evropském trhu, protože zodpovědnost leží na každém jednotlivém výrobci“.
Například The Guardian ale tuto „zodpovědnost výrobců“ ukazuje v trochu jiném světle. Unijní pravidla omezující dovoz snížila loni ukrajinský vývoz do Unie o 23 procent, a to bez ohledu na vyhlášení tzv. preferenčních tarifů. Potravinářskou produkci tak do EU smí vyvážet jen 72 ukrajinských firem, přičemž hned 39 z těchto vývozních licencí se týká medu. Na první pohled se zdá, že by tak už Evropa musela být ukrajinským medem celá zalepená, ale nestane se tak, neboť povolená kvóta na med byla vyčerpána během prvních šesti týdnů letošního roku. A podobně EU „pomohla“ Ukrajině i s dalšími komoditami…
Za situace, kdy je asociační smlouva s EU pro Ukrajinu silně nevýhodná – a reformování a restrukturalizace ukrajinské ekonomiky v nedohlednu – znějí výroky nejvyšších ukrajinských činitelů, kteří dál razí „evropské směřování“, poněkud bizarně. Stejně jako velkohubá prohlášení prezidenta Porošenka, kterého Panama Paperspotopily až na samé morální dno, že euroskeptici, kteří v referendu zvítězili, ve skutečnosti jen „rozbíjejí jednotu Evropy“ a „brání šíření evropských hodnot“. Čili, Evropané v demokratickém procesu jsou podle Porošenka vlastně protievropští. Mimochodem, v proukrajinském duchu už z celé EU znějí jen někteří politici z Pobaltí…
Bouře na obzoru
Je zřejmé, že zamítnutí asociační dohody v nizozemském referendu už zbídačené Ukrajině ekonomicky víc nijak zásadně neublíží, referendum navíc není závazné ani pro vládu nizozemského premiéra Marka Rutteho a ani pro Brusel. Nizozemská koaliční vláda je ale vratká, volby se mají konat za necelý rok a popularita Rutteho konzervativních liberálů z „lidové strany“ je srovnatelná s popularitou euroskeptiků a xenofobů Geerda Wilderse. I proto Rutte do kampaně před referendem ve prospěch Kyjeva nijak ostře nezasahoval, ujišťoval jen voliče, že se Ukrajina „nikdy nestane členem EU“, což pro Kyjev coby jeho obhajoba muselo znít dost strašně.
Po oznámení výsledků hlasování premiér jen konstatoval, že jeho země, která aktuálně předsedá EU, v ratifikačním procesu nebude moci pokračovat jako doposud, další kroky bude ve spolupráci s EU zvažovat týdny až měsíce, načež Petra Porošenka alespoň ujistil, že se mu výsledky referenda také opravdu nelíbí. Kleptokratický Kyjev následně oznámil, že „bez ohledu na cokoli bude pokračovat v plnění dohody“ s EU a navíc Bruselu poradil, co si má počít s rostoucími počty euroskeptiků: Unii prý citelně chybí společná tajná služba, která by pomáhala s řešením valících se problémů… Ukrajinští nacionalisté už stihli rozjet petici, která chce, aby prezident Porošenko všechny Holanďany ztrestal zavedením víz, ale premiér Arsenij Jaceňuk zhodnotil situaci racionálněji a raději oznámil dlouho očekávanou a požadovanou demisi. Prý proto, že potřebuje „širší záběr“, než jaký mu umožňoval post v čele vlády…
Není jasné, co z nizozemských „konzultací“ o referendu vzejde, nicméně dosavadní praxe Bruselu ukazuje, že pokud hlasování dopadne podle plánů, je okamžitě oslavováno jako triumf demokracie, zatímco opačný výsledek akceptován nebývá. Když nizozemští a irští voliči odmítli ústavu EU, hlasování se musela opakovat až ke kýženému ANO. Loni v létě Řekové v referendu odmítli tvrdé podmínky finanční pomoci, a přesto jejich názor nikdo nevzal na vědomí. A v prosinci pak podobně Dánové hlasovali proti hlubší legislativní integraci. Jinými slovy, nizozemské referendum jen zdůrazňuje přetrvávající trend – jakmile Evropané, občané kolébky demokracie, dostanou vzácnou příležitost promluvit do chodu Evropské unie, vysloví se proti prohlubování integrace. Nizozemské referendum tak jen znovu naznačilo, že Evropská unie je už jen jakousi „chromou kachnou“, „evropská myšlenka“ za tónů Ódy na radost už přivádí do extáze jen málokoho a propast mezi institucemi Unie a voliči se neustále prohlubuje.
Pokud Brusel vůli Nizozemců „přehlédne“, nahraje tím jen britským euroskeptikům před červnovým referendem o setrvání či vystoupení z Unie, a navíc za situace, kdy hlavní obhájce setrvání, premiér David Cameron, figuruje v Panama Papers a jeho (potažmo bruselská) důvěryhodnost je v troskách… Členské státy nelze v Unii držet násilím a hodnotnou ideu nebo odpovídající smysl členství Brusel po ruce očividně nemá. Lze současně předpokládat, že některé, převážně nevýznamné členské státy sice budou chtít dál „pomáhat“ Ukrajině, ale většina unijních „elit“ dá pro dohlednou dobu jednoznačně přednost záchraně své.
„Nedělám si žádné iluze,“ prohlásil na sklonku roku loňského o roce letošním Jean-Claude Juncker. Dokonalý eufemismus.
Vystavil redaktor editor v 22:26:00
Zdroj: http://www.paulcraigroberts.org/2016/01/30/the-west-is-reduced-to-looting-itself-paul-craig-roberts/
The West Is Reduced To Looting Itself
January 30, 2016
Paul Craig Roberts
Překlad: OrgonetJá, Michael Hudson, John Perkins a několik dalších jsme již informovali o mnohazdrojovém drancování lidí západními ekonomickými institucemi, zejména velkými newyorskými bankami, za pomoci Mezinárodního měnového fondu (MMF).
Země třetího světa byly a jsou rabovány tak, že jsou vlákány do plánů rozvoje, jako elektrifikace nebo nějaký podobný účel. Naivním a důvěřivým vládám je řečeno, že mohou dokázat, aby jejich země zbohatly, tím, že si vezmou zahraniční půjčky na provedení Západem předložených rozvojových plánů, a že výsledkem budou dostatečné daňové příjmy z ekonomického rozvoje, které zajistí splácení zahraniční půjčky.
K tomu však dojde velmi zřídka, pokud vůbec někdy. Stane se to, že plán způsobí, že země se zadluží se svými výdělky v zahraniční měně až na/za hranici svých možností . Když země není schopna splácet rozvojovou půjčku, věřitelé pošlou MMF, aby řekl zadlužené vládě, že MMF ochrání důvěryhodnost vlády tím, že jí půjčí peníze, aby mohla splácet peníze svým bankovním věřitelům. Avšak za podmínek, že vláda přijme nezbytná omezující opatření, aby mohla splácet Měnovému fondu. Tato opatření znamenají omezení služeb pro veřejnost a vládní sektor, snížení penzí a prodej státních zdrojů cizincům. Peníze ušetřené na sociálních dávkách a peníze získané prodejem státního majetku cizincům slouží ke splácení Mezinárodnímu měnovému fondu.
Tímto způsobem Západ historicky rabuje a raboval země Třetího světa. Pokud president země odmítá vstoupit do takové dohody, je prostě podplacen, jako například řecká vláda, aby spolupracoval na rabování země, kterou tento president údajně reprezentuje.
Když se tato metoda rabování vyčerpá, Západ skoupí zemědělskou půdu a prosadí v zemích Třetího světa politiku opuštění potravinové soběstačnosti a výroby jedné či dvou plodin kvůli výdělku za vývoz. Tato politika činí země Třetího světa závislými na dovozu potravin ze Západu. Výnosy z vývozu typicky plynou ke zkorumpovaným vládám nebo zahraničním kupcům, kteří platí málo, přičemž prodávají státu potraviny draze. Takto se potravinová soběstačnost změní v zadluženost.
Celý třetí svět je nyní vykořistěn až na hranice svých možností, a tak se Západ obrátil k rabování sama sebe. Již je vykradeno Irsko, a rabování Řecka a Portugalska je tak kruté, že donutilo řady mladých žen k prostituci. Ale to západní svědomí netrápí.
Dříve to bylo tak, že když suverénní země se dostala do větší zadluženosti, než mohla zvládnout, věřitelé museli snížit dluh na sumu, kterou země mohla splatit. V 21. století, jak píši ve své knize The Failure of Laissez Faire Capitalism, („Pád laissez-faire (volného) kapitalismu“), bylo toto tradiční pravidlo opuštěno.
Nové pravidlo je, že lidé té země, i té země, jejíž vrcholní představitelé přijali úplatky, aby zemi zadlužili v cizině, si musejí nechat radikálně snížit penze, zaměstnanecké a sociální služby, a nechat cenné domácí zdroje, jako městské vodovodní systémy, přístavy, státní loterie a chráněné státní pozemky, jako například chráněné řecké ostrovy, aby byly prodány cizincům, kteří mají plnou svobodu ke zvyšování ceny vody, upírání příjmů ze státních loterií jako v Řecku a prodeji chráněného státní dědictví Řecka developerům stavebních společností.
To, co se stalo Řecku a Portugalsku, právě probíhá ve Španělsku a Itálii. Lidé jsou bezmocní, protože jejich vlády je nezastupují. Nejenže jejich vlády přijímají úplatky, ale členové vlády mají vymyté mozky tím, že jejich země musí být v Evropské unii. Jinak že jsou pro historii odepsaní. Utlačovaní a trpící lidé sami mají též vymývány mozky stejným způsobem. Například řecká vláda zvolená proto, aby zabránila rabování Řecka, byla bezmocná, protože řečtí lidé mají vymyté mozky tím, že musejí být v Evropské unii, ať to stojí co to stojí.
Kombinace propagandy, finanční moci, hlouposti a úplatků znamená, že pro evropský lid už není naděje.
Totéž platí ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii a Spojeném království. V USA desítky milionů amerických občanů s klidem přijaly fakt, že ze svých úspor nebudou dostávat po sedm let žádné úroky. Namísto aby vznášeli dotazy a protestovali, Američané přijali bez přemýšlení propagandu, že jejich existence závisí na úspěchu pár uměle vytvořených megabank, které jsou „příliš velké, aby zkrachovaly“. Milióny Američanů jsou přesvědčeny, že je pro ně lepší si vyčerpat své vlastní úspory, než aby padlo pár zkorumpovaných bank.
Aby byli lidé na západě udržování ve zmatku, jaké že to hrozbě vlastně skutečně čelí, říká se jím, že teroristé číhají za každým stromem, za každým pasem, pod každou postelí, a že budou zabiti, pokud by se nesvěřili předimenzovaným vládním mocenským a vymáhacím prostředkům. Dosud to funguje perfektně, jeden falešný teroristický útok za druhým slouží k tomu, aby zabránil lidem pochopit, že je to jen podvod umožňující kumulovat veškeré příjmy a bohatství v několika málo rukou.
Nejvyšší Jedno Procento není stále spokojeno se svou nadvládou nad „demokratickými lidmi“, a tak přišlo s Transatlantickým a Transpacifickým partnerstvím. Údajně jsou to „smlouvy o volném obchodě“, které prospějí všem. Ve skutečnosti jsou to pečlivé ukrývané tajné dohody, které dávají soukromému byznysu kontrolu nad zákony suverénních vlád.
Například vyšlo na světlo, že podle Transatlantického partnerství Státní zdravotní služba v UK bude moci být ovládána soukromými výbory, nastolenými pod záminkou partnerství jako překážka pro soukromé lékařské pojištění, a bude moci být žalována pro škody soukromými firmami, a dokonce donucena k zániku.
Zkorumpovaná britská vláda s washingtonským vazalem Davidem Cameronem blokuje přístup k právním dokumentům, které ukazují vliv Transatlantického partnerství na státní zdravotnictví ve Velké Británii. (http://www.globalresearch.ca/cameron-desperate-to-stop-scandal-as-secret-plans-to-sell-the-national-health-service-are-discovered/5504306 ) Pro kteréhokoli občana kterékoli západní země, který je tak hloupý a vymytý, že to nechápe: celá podstata politiky „jejich“ vlády je obrátit veškerý aspekt jejich života tak, aby sloužil soukromým zájmům.
V UK byla poštovní služba prodána za nominální cenu politicky spojeným soukromým zájmům. V USA republikáni, a možná i demokrati, zamýšlejí privatizovat Medicare a sociální pojištění, stejně tak jako již privatizovali mnohé aspekty armády a vězeňského systému. Politické funkce slouží k získávání soukromých zisků.
Jedním z důvodů eskalace nákladů na vojenské výdaje v USA je jeho privatizace. Privatizace amerického vězeňského systému má za výsledek, že do vězení je posíláno obrovské množství nevinných lidí, kde jsou nuceni pracovat pro Apple Computer, IT služby, oděvní společnosti pracující pro americkou armádu, a další velký počet soukromých podniků. Pracující vězni jsou placeni jen 69 centů na hodinu, méně než je mzda v Číně.
Taková je dnešní Amerika. Zkorumpovaná policie. Zkorumpovaní prokurátoři. Zkorumpovaní soudci. Ale americký kapitalismus má maximální zisky z vězeňské práce. Ekonomové volného trhu velebili soukromá vězení a tvrdili, že budou účinnější. A vskutku, jsou účinná profitování na otrocké práci pro kapitalisty.
Zde je nová zpráva britského premiéra Camerona, který popírá informace o účincích Transatlantického partnerství na systém britského státního zdravotnictví.
http://www.theguardian.com/business/2016/jan/26/anger-government-blocks-ttip-legal-documents-nhs-health-service
Britský Guardian, který se často musí prostituovat, aby si udržel kousek nezávislosti, popisuje, hněv, který cítí britští lidé k tomu, že vláda udržuje v tajnosti tak zásadní otázku pro život lidí v Británii. Ale přesto Britové nadále volí politické strany, které zrazují britský lid.
Po celé Evropě zkorumpované Washingtonem řízené vlády hledají se snaží lidi zabavit, aby odvedly pozornost od svých zpronevěr, tím, že soustřeďují pozornost lidí na imigranty, jejichž přítomnost je důsledkem toho, že evropské vlády zastupují zájmy Washingtonu, a nikoliv zájmy svého vlastního lidu.
S inteligencí a vnímavostí západních lidí se stalo cosi hrozného. Už nejsou schopni chápat machinace „svých“ vlád.
Zodpovědná vláda na Západě je historií. Západní civilizaci nečeká nic jiného než krach a kolaps.
Dr. Paul Craig Roberts was Assistant Secretary of the Treasury for Economic Policy and associate editor of the Wall Street Journal. He was columnist for Business Week, Scripps Howard News Service, and Creators Syndicate. He has had many university appointments. His internet columns have attracted a worldwide following. Roberts‘ latest books are The Failure of Laissez Faire Capitalism and Economic Dissolution of the West, How America Was Lost, and The Neoconservative Threat to World Order.
V roku 2015 začala západná elita strácať pôdu pod nohami a čo bude asi nasledovať tento rok
Pár týždňov som si dal s písaním článkov pauzu. Vo veľa veciach sa moje poznámky opakovali a navyše nebolo veľa nových vecí o ktorých by sa dalo písať. Skúsim malú rekapituláciu roku 2015 a pokus o pár hypotéz o tom čo nás čaká v roku novom.
Zatiaľ čo médiá minulý rok krákali o ozdravení svetovej ekonomiky, klepal som si na tomto blogu na čelo. Ako je teraz zjavné, žiadne ozdravenie svetovej ekonomiky po pokuse Fedu s nulovými úrokovými mierami, neprišlo. Nenastalo žiadne ozdravenie vplyvom nulových mier a kvantitatívneho uvoľňovania. Celý tento odrb nastražili iba na to, aby západná elita o niečo dlhšie udržala svoju mocenskú pozíciu a možno mohla vyjednať pre seba trochu lepšie podmienky. Ak v skutočnosti máme to zázračné ozdravenie, prečo je Baltic dry index na historických minimách, kde nebol niekoľko desiatok rokov? Prečo sú komoditné indexy na 40 ročnom minime? Minulý rok komoditný sektor doslova skolaboval. V sračkometoch sa samozrejme prepierala len ropa ale skolabovalo prakticky všetko. Od železa, cez uhlie, po meď. V skutočnosti teraz reálna ekonomika leží prekotená v priekope, zatiaľ čo akciové indexy vďaka kvantitatívnemu uvoľňovaniu trhajú rekordy a zúfalému úniku kapitálu do bezpečia trhajú rekordy. Ale akcií sa človek nenaje a realita života manažéra hedge fondu je niekde úplne inde ako ľudí ktorí musia na živobytie aj nejako pracovať.
Rovnica je jednoduchá. Ak nie je kredit, nie je dopyt. Svetová ekonomika a to či už kapitál alebo spotreba je tak zaťažená dlhom a závislá na kredite, že bez neustáleho tlačenia začne implodovať. Fed rok rozprával o tom že dvihne miery. Rok uhovárali trhy na to aby zakalkulovali výtlak do svojich portfólií. Iba rok rozprávania, nie reálny výtlak, a ekonomika sa začala trhať na kusy. Samozrejme spoločne s týmto šamanizmom Fedu začali kolabovať rozvíjajúce sa trhy. A to sú predovšetkým ekonomiky Juhovýchodnej Ázie a Južnej Ameriky. Očakávaný výtlak mier začal hnať globálny kapitál do dolárových aktív a to predovšetkým z rozvíjajúcich sa trhov, ktoré rozvíjal posledné roky hlavne Fed. Od začiatku krízy boli šialene lacné dolárové úvery poskytované na projekty no a práve tu sa teraz s očakávaním vyšších výnosov a pred rizikom vracajú domov.
Rozvíjajúce ekonomiky v minulom roku kolabovali práve z dôvodu kolapsu komodít a do toho sa pridali fondy predávajúce aktíva v domácich menách naháňajúc dolárové investície. Manažéri fondov sú stádovité tvory. Avšak stádo ide nakoniec vždy na porážku. Keď už je pekné tučné a vypasené a iný úžitok z neho nie je. Ale naspäť k situácii v ekonomike. Keď západ nespotrebuje, Čína nevyrába. A keď Čína nevyrába, nepotrebuje komodity z celej zemegule. Euro a dolár sú teraz silné relatívne ale nie fundamentálne. Sú proste v súčasnosti z najlepším barom v špinavom meste. Významným faktorom počas začínajúceho kolapsu je tiež fakt, že investori vždy v časoch neistoty tiahnu k najlikvidnejšiemu aktívu. Čo dolár stále v súčasnosti nepochybne je. Minulý rok znížilo úrokové miery, rozumej devalvovalo vlastnú menu, 27 centrálnych bánk pokrývajúcich 57% populácie planéty. V roku 2015 len 20 centrálnych bánk miery zvýšilo avšak ale tie spravujú len 8% globálneho obyvateľstva. Zažívame globálnu devalváciu úspor v gigantickom meradle. A ak Fed bude dlhodobo pokračovať v dvíhaní mier, o čom pochybujem, tieto ekonomiky to dorazí. Ich dlhové dolárové záväzky im explodujú do tváre.
Minulý rok svetom financií poriadne zatriasla Čína, keď sa jedného pekného dňa súdruhovia rozhodli devalvovať juan o 6% a Fedu vytrhlo hrdlo. Vtedy bolo jasné, že v septembri miery nedvihnú a robil som si preto z Fedu dosť srandu. Len spomeniem, že Číňania potom strúhali dobrotu, aby ich pustili do SDR. Krok Medzinárodného menového fondu, ktorý som taktiež dopredu avizoval. Avšak Čína určite týmto neskončila. Z Číny teraz nastáva masívny odliv kapitálu. Domáceho aj zahraničného. Čína však má plán B a žiadne dlhy voči susedom, nie ako surrealisticky zadĺžený západ. Spomalenie globálnej ekonomiky sa teraz snažia hodiť na Východ ale povedzme si úprimne, nikto sa nezbiera dvihnúť štafetu globálnej spotreby. Dokonca ani USA, ktoré sú domovom 26% svetového investičného majetku a podieľajú sa na globálnej spotrebe 25%. Je proste jasné, že svetová ekonomika melie z posledného. O zotavovaní mohli hovoriť len retardovaní ľudia, alebo analytici v médiách. Ak je medzi tým vôbec rozdiel. Kvantitatívne uvoľňovanie nemalo žiadny pozitívny efekt na ekonomiku Jožka a Marienky. Iba nafúklo ako mrciny súvahy veľkých bánk vlastnených elitou, za pokriku a povzbudzovania imbecilov v médiach na takto absurdnom plaveckom podujatí. Nulové miery zabili kapitalizmus. Nulové miery sú hrobárom kapitálu. Nulové miery sú genocídou sporiteľov a dôchodcov. Dôchodkové fondy potrebujú aspoň 8%, aby sme sa mohli baviť o tom, či sa udržia na hladine.
Ako dolár začal rásť, zároveň tento rast je predzvesťou jeho smrti. Relatívne silný ale fundamentálne slabý má z dlhodobého hľadiska drasticky podmínovanú pozíciu. Ak by sme sa z čisto účtovného hľadiska pozreli na financie Federálnej vlády, USA by na tom boli horšie ako Grécko. Celá sila dolára spočíva v dôvere jeho silu zo strany ovčaov a majiteľov kapitálu. Pozícia tejto sily bola zospodu podkopaná paralelnými inštitúciami ako Ázijská Infraštruktúrna Investičná Banka, BRIC banka a podobne. Taktiež Putin začal minulý rok drviť petrodolár. Stalo sa to čo opakujem už nejaký čas. Globálna elita musela po zákroku Rusov zmeniť svoje plány a zmeniť ich rýchlejšie než sa novej situácií celý západný mocenský komplex stihne prispôsobiť. Kerry sa mu ešte v ruštine na tlačovke poďakoval, odporsil o odpustenie a povedal, že nechajú Assada Assadom. Samozjreme, to večer na v správach na Narkóze neukážu. Nasadenie presných ruských rakiet, ktoré by ničili pýchu US Army, ich lietadlové lode, na 2 000 kilometrov skôr ako by z stíhačky stačili vôbec vyštartovať. A preto sa Amíci preventívne zdúchli zo Zálivu aj s ich bezbrannými lodičkami. Po prvý krát od vypuknutia krízy nemajú v Perzskom zálive lietadlovú loď. Západ je zaskočený úrovňou ruských raketových technológií. Petrodolárovy de facto štandard je vlastne štandard lietadlových lodí, ktoré strážili dom Saudov, aby sa im nič nestalo. Tento štandard započal svoj koniec. Ovčania USA, ich nochsledi a Sorošovi jehovisti si o pár rokov budú musieť nájsť nejakú skutočnú prácu. Tí poslední samozrejme v prípade ak prežijú to, keď ich aj s rodinkami budú vláčiť ulicami priviazaných za autami miestni domorodci.
Striebro a zlato bolo za minulý rok dole okolo 10%. O manipulácii kovov som toho za ten rok popísal dosť. Zatiaľ čo prvý polrok bol charakteristický nárastom Open Interestu, teda počtov kontraktov, čím sa páka hnala veľmi vysoko, druhý polrok nastal drastický odliv z inventárov. O jesennom nedostatku na striebre, kedy šlo za mesiac hore 14% som toho s predstihom popísal taktiež veľa a ak sa niekto z vás hral s opciami, mohol si pekne namastiť kapsu. Žiaľ situácia sa stáva neprehľadná a ťažko povedať, či bude do budúcnosti niečo také možné kvôli stále sa zvyšujúcej sa volatilite. Tak ako každý z posledných rokov, aj v roku 2015 dopyt a predaj drahých kovov dosiahol rekord oproti trhu minulému ale cena klesla. Tu bol práve rozdiel oproti zvyšku komoditného komplexu. Investori pod vplyvom propagandy vnímajú zlato a striebro ako komodity a nie ako peniaze. Ak komoditný sektor skolaboval kvôli tomu, že sa vytratil dopyt, o drahých kovoch to ani zďaleka tvrdiť nemôžme. Dopyt hlavne po striebre trhol rekordy kde sa dalo. Mincovne boli vypredané na celý mesiac. Prémium vystrelilo na 25% nad spot. A čo by sa robilo keby cena začala ísť hore a naskakovali by naň blbečkovia trendom hnaní investori?
Ale hlavný aspekt takto vysokého dopytu bol ťah na západné inventáre. Inventár COMEXU, ktorý budovali 4 roky bol fuč za 6 mesiacov. Striebro momentálne ani netuším odkiaľ sa berie. Cena striebra je manipulovaná tak nízko, že už v roku 2015 začala produkcia vysychať. Hlavný faktor ktorý udržal ťažiarov nad vodou boli nízke ceny energií. Ťažba je energeticky veľmi vyčerpávajúci proces a až štvrtinu ceny unce zlata tvoria náklady na energie. Silný dolár taktiež pomohol ťažiarom mimo USA. Ich operačné náklady kvôli poklesu domácich mien a posilneniu dolára klesli na polovicu. Každopádne, ľudia ktorí v týchto krajinách držali hodnoty vo forme zlata a striebra na poklese domácich mien zažili zhodnotenie. Niečo podobné chystá banková elita v globálnom meradle.
Tak ako začínajú byť veci vo svete čoraz zaujímavejšie, tým horšie sa dá predpovedať situácia na ďalší rok. Rok 2016 z rokov po kríze roku 2008 je asi najtajomnejší. Jedno je však isté. Ozdravenie svetovej ekonomiky je blud preblud. Žiadne ozdravenie sa nekoná. Sú to len uspávanky na dobrú noc, ktoré blondíny v médiách s hypnotickým vyplesknutým pohľadom večer čítajú ovčanom. Okrem erodujúcej ekonomiky sa asi dostaneme do finálnej fáze menových vojen. A taktiež možno očakávať nárast sociálneho konfliktu na globálnej úrovni. Všetko toto ruka v ruke.
Ak bude Fed donútený veriteľmi predsa len pokračovať vo výtlaku mier, pocítia to všetky ekonomiky na svete, ktoré budú musieť držať krok. Ak by pokračovali vo voľnej menovej politike, riskovali by že sa im inflácia vymkne z pod kontroly. Budú musieť dvihnúť miery, aby ich domáce meny držali krok so zhodnocovaním dolára. Nabrali si počas posledných rokov obrovské množstvo dolárových pôžičiek a splátky by rástli zakaždým, keby sa dolár zhodnotil voči domácej mene. Podniky, mestá, regióny, banky by začali pod touto ťarchou dlhu skapínať. Nemajú na výber, tak ako nemali pri minulých krízach. Toto všetko sa skončí keď voči tomuto podvodu Východ príde so spravodlivejšou alternatívou ale nepredbiehajme. Je to skutočne tragédia, nechutná schéma globálnej finančnej mafie. Už teraz zažívajú komoditné ekonomiky ťažké časy. Ich centrálne banky budú musieť dvíhať miery drahšie počas ekonomickej kontrakcie. To znamená depresiu ekonomík rozvíjajúcich sa trhov.
Svetová ekonomika sa ako celok bude potápať vplyvom výtlaku mier. Západ chráni zatiaľ príliv kapitálu z periférie. Ale aj ten časom vyschne a Fed bude musieť vypáliť ďalšiu salvu v menových vojnách. Na oslabenú ekonomickú aktivitu bude musieť odpovedať tlačením. Ekonomika USA je veľmi krehká. Myslím, že práve to v akom reálnom stave je americká ekonomika voči tomu čo chystajú, uvedomenie si tohto faktu, bolo dôvodom prečo Žanete prišlo na tlačovke nevoľno. Index priemyselnej produkcie sa začal ponárať ešte pred Vianocami. Ešte pred tým, než Fed povedal že dvihne miery.
Globálny kruz v roku 2016 je podobný tomu pred druhou svetovou vojnou. Ľudia sú proste nepoučiteľní. Menové vojny, obchodné vojny a potom vojny horúce. Dostávame sa do záverečnej fázy menových vojen, ktoré už pár rokov zúria a o ktorých hastrmani v telke mlčia. Začali aj obchodné vojny – sankcie, clá a tarify. A musíte byť slepí ak nevidíte, že banková elita chce opäť ožobráčené a nasrané davy postaviť proti sebe, aby náhodou v procese prečistenia vzduchu nebola obesená. Keď sa ľudia mlátia medzi sebou, neriešia bankovú elitu, ktorá toto všetko spôsobila. A takto to beží celú históriu. Sulík sa môže koľko chce rozčuľovať ale takto to proste robia.
Taktiež asi bude počuť o Grécku. Áno zase. Ale tento krát už určite nájdu eurosociopati riešenie. Ale nie, žartujem. Tak ako oni s vami. Naopak, ako som minulý rok písal, tak sa stalo. Od prvého dňa tohto roku je pripravená pôda pre konfiškáciu účtov v prípade bankovej krízy. Takže ak máte na účte viac ako 100 000 eur, musíte byť retardovaní. Vaše peniaze teraz majú v rukách ľudia typu Beňová. Viac k tomu asi nie je čo dodať. V Grécku musia ovčania nanovo reportovať všetky cennosti a šperky ktoré vlastnia a samozrejme starožitnosti a keš, aby bol pripravený na konfiškáciu. Naopak, kvôli Ukrajine Medzinárodný menový fond musel meniť pravidlá. Úplne iný prístup. Medzinárodný menový fond na Ukrajine oficiálne zbankrotoval. Ukrajina bude môcť naďalej robiť dlhy ale gréckym dôchodcom budú aj zlaté zuby trhať, len aby eurofašisti mali kapitál na splatenie dlhov. Na to aby sa táto partička zločincov o trošku dlhšie udržala pri moci.
Západná elita sa bude snažiť prasknúť gigantickú čínsku bublinu, možno aj v koordinácii so samotnou čínskou elitou. Neviem či to bude na budúci rok, ale ak by došlo v Číne explózii bankového sektoru, krajina bude banky rekapitalizovať zlatom. Čo nakoniec západ aj tak zabije. Ale rozhodne sa teraz západ kapitálovým odlivom o prasknutie červenej bubliny pokúsi. Keď nebude možné tlačiť postupne, nastúpia na rad bazuky. Devalvácia minulý rok bola len začiatok, ďalšie budú nasledovať. Opakujem, čitateľ si môže pozrieť čo sa robilo vo svete tesne pred druhou vojnou. Ako cez kopírak. Čína už nechce vytvárať kredit a peniaze z ničoho kvôli vlastnej bubline ale bude musieť zvýhodniť svoj export oproti Japonsku a Euru, kde teraz bežia paraolympíjske hry v kvantitatívnom uvoľňovaní, teda emisii bez sterilizácie, teda k tlačeniu aké svet nevidel. Čína asi nebude mať inú možnosť ako podporiť svoj export len devalváciou.
Meny celkovo budú v roku 2016 ešte vo väčších sračkách ako sú teraz. Komodity narazia konečne na dno v tomto roku, ale ak nezačne poriadne veľká vlna tlačenia bude to aj tak katastrofa a zotavenie cien bude v nedohľadne. Nulové miery spôsobili obrovskú deformáciu alokácie kapitálu vo svete. Produkcia všetkého od komodít, cez výrobu, spotrebiteľov a distribúciu až po štátnu správu, všetko je tak zadĺžené, že to už ani nie je smiešne.
Samostatnou kapitolou bude v tomto roku kolaps cien ropy. Po býčom trhu medzi rokmi 2002 – 2012 je produkcia extrémne prekapitalizovaná. Spoločnosti budú musieť kanibalizovať svoje súvahy. Už teraz je väčšina venezuelskej, mexickej a severoamerickej produkcie stratová. Malé a stredné spoločnosti, ktoré si požičiavali proti NPV svojich rezerv, teraz zažijú krvavý kúpeľ. Tak ako aj dom Saudov a iných parazitov na Blízkom východe. Prvý a druhý kvartál bude osudový pre trh junk dlhopisov a taktiež pre veľké banky ktoré hedžovali ropné kontrakty. Keď producenti kontaktujú produkciu na 6 mesiacov, istia sa proti poklesu ceny ropy. Svoje riziko prenesú na niekoho iného, aby mali zaistenú predajnú cenu a kredit na rozvoj projektov. Cena ropy však behom krátkeho času skolabovala a tieto kontrakty museli spraviť masívne, skutočne obrovské diery v súvahách veľkých západných bánk. Expirácia týchto kontraktov môže ešte veľmi seriózne zamiešať kartami v roku a môžu byť príčinou k ďalšej fáze tlačenia Fedom, čím by sa dofúkli diery v súvahách fondov a bánk.
Rok 2015 bol začiatkom konca západného finančného systému. Rok, kedy si ovčania začali uvedomovať, že niečo nie je v poriadku. Rok 2016 bude rokom, keď už veci nebudú môcť prašivé štetky v médiách skrývať. Udalosti budú až moc zrejmé a ovčanom začne svitať. Najzaujímavejšou kapitolou budú prezidentské voľby v USA, kedy Rusi pravdepodobne vytiahnu z rukáva esá v podobe svojich špičkových hackerov. Zverejnia citlivé informácie, ktoré majú dokážu veľa zmeniť. Západní imbecili sú si tak istí sami sebou, že nedbajú ani na základné bezpečnostné opatrenia internetovej komunikácie. Ak chcú Amíci vedieť čo za dôležité informácie Hillary zmazala zo svojho serveru, môžu sa opýtať Putina. Určite má spravené zálohy. Keď sa dokáže sfajčený americký hacker dostať do emailovej korešpondencie riaditeľa CIA, tak ako sa stalo pred pár mesiacmi, pre ruskú hackerskú špičku to je skutočne maličkosť. A vedzte, že títo ľudia toho majú za ušami.
Želám všetko dobré do Nového roku.
Copyright © 2016 Nemesis.sk.
Magazine WordPress Theme by themehall.com
Polsko na cestě z pasti: První zahřmění před zemětřesením. Kavárny ztichly. Otřes pro německý Brusel. Dobrá zpráva i pro nenarozené. Démoni ze Star Wars mají problém
27. 10. 2015
Petr Hájek komentuje výsledky parlamentních voleb u našeho severního souseda, které mají dalekosáhlý význam pro všechny, kteří věří, že se EU šílenství ještě můžeme ubránit
Je vlastně úplně jedno, že konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského po drtivém vítězství a přepočtení hlasů na mandáty může vládnout sama. Je úplně jedno, jestli přesto vytvoří koalici. Na podstatě věci to nic nemění: Poláci řekli dramatické NE dosavadnímu politickému kurzu tamních „euroelit“, které své trafiky postavily na kolaborantském výprodeji polských národních zájmů Berlínu (jenž se pro lepší „umělecký dojem“ stále nazývá Brusel).
První zahřmění
Pro eurounijní kancléřku Čtvrté říše Angelu Merkelovou a její lokaje z unijních institucí je to pochopitelně otřes. Vítězství polských konzervativců překvapením není, šokující je však jeho rozsah. V podstatě se ovšem stalo něco podobného jako nedávno v Maďarsku a na Slovensku, kde veřejnost rovněž promluvila nezvykle hlasitě – a dala stranám odhodlaným nerezignovat na národní zájmy svých zemí „jednobarevný“ mandát. Co s ním dovedli Viktor Orbán a Robert Fico již udělat, způsobuje evropským federalistům bolení v nenasytném břichu totalitních „vžežravců“. My na něco podobného teprve čekáme.
PiS se staví jako konzervativní hráz proti bezbřehému ničivému „liberalismu“, jímž se stavitelé nové evropské totality ohánějí jako démoni světelným mečem ve Star Wars
Polsko je však něco ještě úplně jiného. Je to první velká unijní země, která obrací kormidlo proti moru „pokrokové dekadence“, na níž dosud vládnoucí elity postavily svůj plán „totální revoluce“. Tento šílený sociální experiment má zničit nejen národní státy, ale vytvořit také „nového člověka“, který bude snadno ovladatelný a manipulovatelný, protože bez paměti, bez hodnot, na nichž po dvě tisíciletí evropská civilizace rostla a prosperovala. Takzvaná migrační krize – dlouhodobě plánovaná invaze islámu jako základního stavebního prvku, jenž má zadusit zbytky křesťanských hodnotových kořenů a tradic – je jenom zatím poslední v řadě této smrtící smršti.
Výsledky polských parlamentních voleb je proto nutno vnímat především jako první větší zahřmění, které dosud suverénní německo-bruselské spiklence proti naší civilizaci mají reálný důvod zneklidnit. Kromě bezprostředních praktických důsledků jsou totiž signálem hrozícího velkého zemětřesení:
Británie referendum o vystoupení z EU za půl druhého roku provede (tomu už ani „bruselský“ premiér Cameron nezabrání), Marine Le Penová ve Francii má před prezidentskými volbami v tomtéž roce našlápnuto rovněž velmi slibně, ale především: Hrozny hněvu začínají zvolna dozrávat také v samotném Německu. Pro všechna tato a mnohá další „ohniska odporu“ je drtivé vítězství PiS obrovským povzbuzením. Českou republiku nevyjímaje.
Kavárny v rozpacích
Jaký div, že český mediální mainstream, hlavní nástroj kolaborantské euro propagandy, reaguje zaraženě, nebo se pokouší „polský šok“ bagatelizovat či alespoň „umírněně interpretovat“ (dle vzoru „umírněných hrdlořezů“ válčících proti syrskému prezidentu Asadovi). Dokonalou ukázkou byl „speciál“ České televize k výsledkům polských voleb. Přišli je tam hloupému lidu vyložit (jako vždy) významní štamgasti „pražské kavárny“ Petruška Šustrová a Luboš Palata. Jejich „výkon“ nemá smysl komentovat. Postě Česká televize a spol. Poměrně nečekaně dobře tak za mnohé učinil europoslanec ODS Jan Zahradil:
„To Polsko, to je masakr eurohujerů. Drtivě prohrála strana stávajícího ‚europrezidenta‘ (!) – tj. předsedy Evropské rady – Tuska. Jestli někdo dosud nechápal, že ve střední Evropě se vztah k EU definitivně otočil, teď to snad pochopí. Samozřejmě Palata, Ehl a Respekt napíšou, že v Polsku zvítězil fašismus, ale to už je úplně jedno.“
Zatímco česká hlavní tištěná média se k dezinterpretaci nové situace teprve rozhoupávají, slovenská jsou v prvních reakcích zatím poměrně střízlivá:
„Vláda konzervativců bude nepochybně euroskeptičtější a nacionalističtější, což může zhoršit vztahy s Bruselem i s Německem. Naopak, PiS usiluje o posílení pozice visegrádské čtyřky (V4). Zejména pokud jde o uprchlickou krizi, Polsko se posune blíže k názorům (slovenského premiéra) Roberta Fica, (maďarského premiéra) Viktora Orbána či (českého prezidenta) Miloše Zemana,“ napsal list Sme.
Podle hlavního mluvčí „bratislavské kavárny“, Deníku N, nástup PiS k moci spojí region V4, zejména v otázce imigrační krize. Neopomněli však zdůraznit, že Jaroslaw Kaczyński se postavil proti přijímání běženců a že „před volbami varoval v souvislosti s uprchlickou krizí před rozšířením nebezpečných chorob v Polsku“. Mysleli to kupodivu jako povolební útok na polského lídra, nikoli jako věcné připomenutí jedné z mnoha hrůz, které nám reálně hrozí. Kavárny jsou prostě všude stejné: Nafoukané, hloupé, odtržené od reality a od veřejnosti.
Vítězství konzervativců, nikoli pravice
Poněkud komické jsou naproti tomu ultralevičácké Britské listy (Bl). Tvrdí, že Polsko se nedělními všeobecnými volbami posunulo radikálně k extrémní pravici: „Poláci dali absolutní parlamentní většinu extremistické euroskeptické straně Právo a spravedlnost, která bojuje proti imigraci, chce zavádět sociální dávky zaměřené na podporu rodin, chce zakázat potraty a umělé těhotenství,“ píše tento server (placený Bruselem), který si každý den odplivuje nad devadesátiprocentní „českou xenofobií“.
„Szydłová (pravděpodobná nová polská premiérka, pozn. PH) nabízela nové sociální dávky pro rodiny, zároveň snížení daní, státní podporu prodělečných uhelných dolů, boj proti kosmopolitanismu a Bruselu. Z internetových stránek strany Právo a spravedlnost byly však dočasně odstraněny plány na ústavní reformu směrem k omezení demokratických práv tak jako v Maďarsku,“ dodává tajemně a udavačsky server českého „migranta“ v Británii Jana Čulíka – a my jen doufejme, že má pravdu.
Je to ovšem dokonale absurdní výkřik: Jak by mohla „extrémní pravice“ slibovat sociální dávky, chtít vracet banky do polských rukou, podporovat státní podniky – a tak dále? Pan Čulík a jeho druzi v tom mají roztomilý zmatek. A není divu: PiS opravdu všechny tyto „sliby“ (odjakživa) v programu má. Jde o reakci na výprodej Polska nadnárodním bankám a firmám (zdanění řetězců zahraničních supermarketů bude jedním z nich), které z Polska stále silněji činí kolonii globalistů Nového světového řádu.
Nic pravicového v tom opravdu není – a PiS se jako pravice ani netváří. Ví zcela jasně, že pravice je v současné Evropě momentálně mrtvá – ostatně stejně jako to, čemu se donedávna říkalo levice. Staví se jako konzervativní hráz proti bezbřehému ničivému „liberalismu“, jímž se stavitelé nové evropské totality ohánějí jako démoni světelným mečem ve Star Wars.
Kudy cesta?
Nikoli klasická pravice, ale konzervativismus. Ten stojí (nejen v Polsku) proti kdysi klasické levici, dnes proměněné v liberalistický pogrom na národ, stát a civilizaci. Proto podpora PiS rodinám, versus odmítání ideologie homosexualismu. Proto jeho podpora rodičovství versus „vraždění neviňátek“ umělými potraty stejně jako nebezpečnému umělému oplodňování či vůbec genetickým hrátkám s biologickou a duchovní podstatou člověka. To je program, kterému Poláci dali tak silný mandát.
Naše situace je samozřejmě jiná. Společenský hodnotový rozklad, který má hluboké kořeny – a jemuž dal „forsáž“ T. G. Masaryk a později komunisté, je něčím jiným než stále ještě hluboce katolicky ukotvené Polsko. O to podstatnější je zpráva, kterou polští občané vyslali zbytku Evropy. Pro nás je ale nejdůležitější ta jeho část, která se aktuálně týká EU a migrační tsunami. Teprve nyní se ukáže, jak vážně to naše vláda myslí s odporem proti bruselskému merkelismu (nejen, pokud jde o odmítání povinného přerozdělování migrantů). Premiér Sobotka musí mít teď docela orosené své „vysoké čelo“.
Není proto tolik podstatné, zda Polsko bude mít jednobarevnou vládu a zůstane nadále ostře protiruské. Není důležité, jestli tento – z hlediska polských národních zájmů ve skutečnosti kontraproduktivní – „komplex“ zmírní případný koaliční partner (nejspíše Kukiz’15, rockera a neúspěšného kandidáta v jarních prezidentských volbách, Pawla Kukize). To jsou nuance, které celkový dojem z velkého vítězství polských konzervativců neovlivní.
Polsko tradičně žije panickou hrůzou jak z Němců, tak z Rusů – a volilo návrat k tradici. Bude tedy ještě dlouho trvat (pokud vůbec), než také polští konzervativci pochopí, že Rusko je dnes jejich ideovým spojencem v zachování hodnotových „stop civilizace“, jejímuž drtivému (německo – bruselskému) rozkladu společně čelíme. Tak jako to vědí v podstatě všechna ostatní konzervativní uskupení v Evropě.
Ale to teď opravdu není podstatné. To hlavní poměrně přesně vyjádřil ve své gratulaci Jaroslawu Kaczyńskému exprezident Václav Klaus:
„Úspěch politického programu Právo a Spravedlnost je důležitou zprávou pro nás i pro celou Evropu. Polští občané dali jasně najevo, že si přejí změnu dosavadního kurzu polské vlády. V souvislostech se současnou migrační krizí, kterou všichni vnímáme jako hlavní téma současné evropské politiky, je pro nás důležité, že Právo a Spravedlnost zastává realistické postoje. I to mne naplňuje jistým optimismem k rozvoji česko-polských vztahů.“
Proces sebedestrukce Západu je nevyhnutelný…..
….ano, je nevyhnutelný. Byl naplánován v 80 letech minulého století do posledního puntíku. Dnes se rychlík jedoucí 450 km/h nedá na místě zastavit. Dojde k sebedestrukci. Jak jste si mohli všimnout, je v plném proudu…..
06:54
Sibylinino proroctví se začíná naplňovat – rok 2015 má dojít ke střetům víry…..
Žádná mešita ani minaret v Evropě..!!!!!, pokud nebude stejné množství katolických kostelů v arabském světě a také stejné množství katolíků..!!!!Pedofily civilizovaný svět trestá… a co muslimové, kteří souloží 8 leté dívky a mají s nimi děti, co Mohamed, jejich bůh, také měl 8 letou, také byl pedofil.!!!! Přeje si někdo z Vás, aby za dvě desítky..!!!! let souložil nějaký muslimský stařec Vaše vnučky a pravnučky, aby je kamenovali, zabíjeli, polévali kyselinou, prováděli ženskou obřízku .?!!!!
A konečně: každý, kdo pochybuje, že se jedná o závažnou záležitost, a kdo vymaže tento mail, aniž by ho poslal dál, ten se podílí na pasivitě, která dovoluje, aby problémy narůstaly. Proto se trochu rozmáchněte a pošlete to dál a dál, a ještě dalším. Doufejme, že tento mail čtou tisíce lidí na světě, přemýšlejí o něm.
Pošlete jej dále – než bude příliš pozdě! Evropská unie nás nezachrání…..to musíme udělat sami…!!!!!“
ZDROJ: http://ludijoly.blog.cz/1501/prislo-mi-emailom
Vanga předpověděla uprchlíky! Konec Evropy má přijít v roce 2016…..
….další prorok, který měl naprostou pravdu. Sud se střelným prachem je naplněn a doutnák rychle dohořívá k sudu. Je vůbec ještě nějaké řešení stávající situace????? Ano je! Napíši Vám článek zítra nebo pozítří dle času…..
13:54
Slepá bulharská věštkyně Vanga patří mezi nejznámější jasnovidky a mnohá její proroctví se už vyplnila. Pokud je pravdivá i její předpověď o osudu Evropy, čeká nás zkáza už za pár měsíců.
Baba Vanga se narodila 31. ledna 1911 v obci Strumice a zemřela v srpnu 1996. Její současníci věřili, že dokáže komunikovat s mrtvými a předpovídat budoucnost, uvedl portál topky.sk.
Jedno z jejích nejděsivějších proroctví se týká Evropy. Vanga předpověděla, že v roce 2016 starý kontinent tak, jak ho známe, zanikne, a z rozvojových zemí přijdou vykořisťovatelé. Muslimové začnou vést válku s opuštěnou Evropou. Do roku 2043 potom podle ní Evropu muslimové zcela ovládnou.
Mezi nejznámější vyplněná proroctví bulharské jasnovidky patří Stalinův konec, smrt princezny Diany, nástup prezidenta Baracka Obamy, potopení Kursku nebo útok na newyorská dvojčata.
Švýcaři už nacvičují: Evropská unie se rozpadla, panuje anarchie. Rakušané si kupují zbraně. Politici suverénní země jsou odpovědni svým občanům. Česká vláda přípravy jen předstírá
14. 10. 2015
Švýcarská armáda minulý měsíc cvičila. V průběhu deseti dnů mezi 16. a 25. zářím se na severozápadě Švýcarska odehrávalo (na švýcarské poměry) veliké cvičení pod názvem Conex 15. Akce se zúčastnilo na 5000 vojáků a s nimi i nespecifikované množství příslušníků policie a celní správy.
Evropa se rozpadla
Na tom by nemělo být nic zvláštního. Každá armáda občas cvičí. Zajímavý a pro dobu příznačný byl ale námět cvičení – zhroucení Evropské unie, občanské nepokoje, příliv agresivních migrantů a z toho vyplývající obrana teritoria a zdrojů. Na naše poměry dost nekonvenční, že? A to je patrně i důvodem zarytého mlčení našich sdělovacích prostředků o celé této akci. Přitom námět, rozehrání, postupy a zejména pak vyhodnocení takovýchto manévrů by mohly být velice poučné i pro naše ozbrojené složky. Možná, že by zaujaly i nejednoho většinového posluchače, diváka a čtenáře. Posuďte sami:
Evropa se rozpadla, panuje anarchie. U řady okolních států se změnily hranice a uvnitř těchto zemí panuje rozvrat a krize. Eskaluje v nich etnické napětí, projevují se nedostatky v zásobování tamějšího obyvatelstva základními věcmi denní potřeby a potravinami, vládne černý trh a bují zločinecké organizace. Objevují se případy rabování obchodů i státních rezerv. V důsledku toho všeho dotírají na Švýcarské hranice masivní vlny uprchlíků. Ve vlastním Švýcarsku se pak probouzejí spící buňky džihádistů a organizují sabotáže. Jejich terčem se stávají státní zásoby potravin, ropy a zemního plynu… Ethnique tensions bring an increased stream of refugees into Switzerland.“
Scénáře příliš podobné realitě
Úkolem cvičících jednotek, vojáků i ostatních státních složek, bylo ochránit švýcarské hranice, státní rezervy a strategické zdroje a zabránit přelévání etnického napětí do Švýcarska ze zahraničí prostřednictvím „velkého přílivu uprchlíků.“
Nacvičováno bylo zajištění strategického přístavu na řece Rýn ve městě Basileji, ozbrojená ochrana zdrojů a rezerv a posílení ostrahy hranice. Stávající celní orgány byly posíleny armádou a vojenská policie podpořila svými příslušníky policii státní a železniční.
Husté, že? A nešlo tu o nějaký ojedinělý exces. Podobná cvičení, ze kterých přímo čiší nedůvěra v Evropskou unii a obava z vývoje v Evropě se ve Švýcarsku odehrála již v letech 2012 a 2013. V tom prvním (Stabilo Due 2012) byly námětem „nepokoje ve Švýcarsku a okolí vlivem konfliktu smyšlených zemí Elbonie a Danubie a přílivu utečenců“. V tom druhém (Duplex Barbara 2013) byl nacvičován scénář, kdy „v zadlužené Francii (během cvičení nazývána Saônie) dochází ke konfliktům mezi jejími regiony a smyšlená polovojenská organizace obsadila kvůli získání financí a jiných zdrojů 3 švýcarská pohraniční města – Neufchâtel, Lausanne a Ženevu.“
Hrozba je reálná
Co dodat? Snad jen to, že Švýcarský stát se vždy vyznačoval velmi dobrou informovaností. Ženeva bývala, kromě ráje finančníků i Mekkou všech tajných služeb, směňujících zde strategické informace. K tomu je pak nezbytné dodat i další charakteristickou vlastnost Švýcarska a konec konců i Švýcarů samotných. A tou je šetrnost.
Šetrnost houževnatého a cílevědomého horského národa, osidlujícího po tisíciletí krajinu s minimem zdrojů, šetrnost tradiční, která se promítá i do správy státu. Ve Švýcarsku je totiž, jako v málokteré zemi na světě, rozvinuta a dlouhodobě kultivována přímá demokracie. Občané se v lidových hlasováních a referendech mohou vyjadřovat ke všem aspektům správy země. Včetně otázek daňových. A rozhazovačnému státu, který by zacházel nehospodárně s jejich penězi by záhy zatli tipec.
No není to inspirující? Že si srovnatelný stát může dovolit suverénní, samostatnou politiku
Proto je nemyslitelné, aby si páni na generálním štábu švýcarské armády vymysleli cvičení na námět nějaké fantasmagorie z říše pohádek, která nikoho neohrožuje a jen tak z plezíru vyrazili do terénu „blbnout s flintama“, za peníze daňového poplatníka. Ne, ta hrozba musí být reálná a páni generálové ji musí být schopni kdykoli obhájit.
Brokovnice a šibenice
Ostatně Výroční zpráva švýcarské Federální Informační Služby za rok 2014 ze 4.5.2015 (zde) se na prvních 42 z celkových 76 stran zabývá pouze hrozbami, souvisejícími s Islámem: Islámským státem, islámským terorismem, džihádem, navrátilci z bojů v Sýrii, migrací, náboženskými a etnickými konflikty. Až pak přicházejí na pořad hrozby další.
Bohužel, od doby zpracování této Výroční zprávy se situace v Evropě rozhodně nezlepšila. Pro dokreslení snad jen „perličku“ z minulého týdne. Je z Rakouska, od východních sousedů Švýcarské konfederace. Nu a právě v tomhle malebném, poklidném, lenivém a pohodovém Rakousku jsou v obchodech se zbraněmi vyprodány všechny brokovnice (zde). Vykoupili je v posledních týdnech právě ti pohodoví Rakušané. A co je zvlášť zajímavé, že „nejvíce se o koupi zbraně zajímají ženy“. Proč asi, to je v současné době zbytečné dodávat.
Další pomyslnou třešničkou na Evropském dortu pak může být nejnovější tisícová demonstrace Pegidy v Drážďanech, tedy v Německu, u dalšího Švýcarského souseda, kde se objevila šibenice s nápisem „Rezervováno pro Angelu ‚mamku‘ Merkelovou“.
Češi a Moravané to vidí podobně
A takovýchto drobných událostí, střípků, ze kterých se (bohužel) skládá dnešní evropská realita, by každý z nás dokázal z místa vyjmenovat na tucty. Zkrátka zdá se, že ti zatrolení Švýcaři jsou se svým cvičením mnohem blíže realitě, než by si Evropa přála.
Nabízí se ovšem logická otázka a co u nás? Ano, taky se cvičilo. Ochranu česko-rakouské hranice nacvičovalo v září 500 policistů a 300 vojáků. Jednotka ženistů pak postavila na Libavé humanitární stanový tábor s kapacitou 450 lůžek, vlastním zdrojem elektřiny, sociálním zařízením, s ošetřovnou, kuchyní a jídelnou. Tak to vidíte! Ty počty a zaměření výcviku… Místo tisíců, stovky, místo obrany území, kontrola pasů u závory a stavba tábora pro „nechtěnce“.
Je tu zjevně patrný jakýsi rozpor, mezi vnímáním situace ve Švýcarsku a v České republice. Alespoň co se týče elit a vedení státu. Občané, alespoň pokud mohu soudit, to vidí v obou zemích velice podobně.
Ptejme se, dokud není pozdě
Když už se tedy ten pán v roli ministra obrany ostýchá ptát přímo lidí na ulici, co že by jako česká armáda měla dělat a nacvičovat, mohl alespoň hodit řeč na Generálním štábu. Tam přece mají přehled a jsou tam od toho… A jejich názory, jak ukázal nedávný průzkum, se od těch lidových v zásadě neliší.
Jestlipak ono to nebude tím, že Švýcarsko je suverénní zemí? Je sice součástí Schengenu, ale není v EU. Jednání o vstupu do EU totiž občané v referendu rezolutně odmítli. Díky tomu a díky své přímé demokracii může tahle nevelká, osmimilionová země provádět vlastní, švýcarskou a prošvýcarskou politiku. Často k nelibosti EU, která se ale na víc, než na skřípání zubů nezmůže. Vzpomeňme například nedávná referenda o imigraci či o mešitách, ve kterých Švýcaři (ke vzteku Bruselu) řekli, že čeho je moc, toho je příliš. A žádné remcání evropských orgánů s tím nehlo ani o píď.
No není to inspirující? Že si srovnatelný stát může dovolit suverénní, samostatnou politiku a přitom nijak ekonomicky nestrádá? Stát, který je co do počtu obyvatel ještě menší než my a co do přírodních zdrojů a surovin daleko za námi?
Co, páni ministři? Nebylo by načase dát pá našim současným „přátelům a spojencům“ kterým jsme dobří akorát jako odbytiště šizeného šmejdu, levná montovna a kanónenfutr do expedičních válek, a když jde o něco opravdu důležitého, o nějaký náš zájem, tak nás s výsměchem „demokraticky“ přehlasují?
Zkuste se zeptat občanů! Dokud jsou ještě, alespoň někteří, ochotni s vámi komunikovat.
