Peter Sutherland: Od spekulací Goldmanů s obilím ke zmocněnci OSN pro migraci
Květa Pohlhammer Lauterbachová
31.10.2015 E-republika
Je příznačné, že vlna migrantů valících se na Německo a otevření hranic bylo spuštěno krátce po posledním zasedání Bilderbergu v rakouském Telfs-Buchenu, které probíhalo za ostnatými dráty za neuvěřitelných bezpečnostních opatření a nákladů, které musí zaplatit z velké části rakouští daňoví poplatníci.
Seznamte se! Závratná kariéra muže, který nehraje poslední housle, když jde o migraci, naši svobodu a jednu světovou vládu, tedy globalizaci za každou cenu. To by mohlo být vývěsním štítem devětašedesátiletého Ira, jehož životní dráha ukazuje na propojení ideologie hráčů o nadvládu nad zeměkoulí, vysokých finančních trhů a politických kruhů zapojených do této hry. V oněch koridorech, ve kterých se po celém světě rozpíná finanční chobotnice, koncerny a ti, kteří chtějí rozhodovat o osudu lidstva, je tento muž dobře znám a cítí se zde být jako doma.
Exodus utečenců a migrantů nabývá biblických rozměrů. Co říká tento muž, který je vysokým činitelem OSN – zmocněncem pro uprchlíky, a proč bychom mu právě v těchto dnech měli věnovat maximální pozornost?
Státní suverenita je iluzí, „schibboleth“, něco, co musí být odstraněno.
Co znamená schibboleth, si prohledejte důkladně na internetu. Je to slovo z hebrejštiny a používalo se často během válek jako heslo. Zajatec, který nebyl prověřen, musel absolvovat zkoušku výslovnosti. Když toto slovo neřekl správně, tak ho zamordovali. Na české wikipedii toho moc nenajdeme, vysvětlení pojmu, ze kterého vycházím, je z německé Wikipedie. Zajímavá je souvislost slova schibboleth s německým Getreideähre, což znamená obilný klas. Se špinavými kšefty a manipulacemi cen pšenice měl Peter Sutherland jako ředitel u Goldman Sachs co do činění, viz dále v textu.
Etymologie: Schibboleth (hebr. שיבולת, s tečkami שִׁבֹּלֶת, plurál schibbolim1) je hebrejský výraz, které mj. doslovně znamená klas obilí, používá se také ve významu kódu nebo hesla. V židovském Tanach (Starém zákonu v křesťanské bibli) se objevuje v knize Soudců, 12, 5-6.
Francouzský filosof Jacques Derrida napadl tento kód ve své přednášce u příležitosti Mezinárodního symposia Paula Celana v roce 1984. K identifikaci Efratejců zde Derrida píše: „Jistá nedostatečnost, kterou bylo vybaveno jejich hlasového ústrojí… bylo příčinou, že Efratejci nebyli schopni vyslovit správně schibboleth, takže to znělo jako sibbolet. To Gileádští dobře věděli a účelem této zkoušky bylo, aby Efratejci svoji neschopnost slovo správně vyslovit pocítili na vlastním těle a na životě. Slovo schibboleth samo o sobě je homologem. Používají ho tradičně svobodní zednáři jako heslo“.
Až donedávna mělo slovo schibboleth („šibolet“) význam spadající výhradně do oblasti lingvistiky i sociologie jazyka – tedy slovo, sousloví, používané k rozlišení původu a důvěryhodnosti osoby.
Na questpedii.org najdeme překlad z knihy z Bible z knihy Soudců.
V knize Soudců 12:5-6 je napsáno:
Gileád dobyl na Efrajimovi jordánské brody. Když nyní řekl někdo z efrajimských uprchlíků: „Rád bych se přebrodil,“ zeptali se ho gileádští muži: „Jsi Efratejec?“ Jestliže odvětil: „Nejsem,“ vyzvali ho: „Tak řekni šibbolet! (שבלת)“ On však řekl: „Sibbolet (סבלת)“, a nedokázal to přesně vyslovit. Tu ho popadli a zabili při jordánských brodech. Toho času padlo z Efrajima čtyřicet dva tisíce mužů.
V počítačové vědě šibolet označuje podobnou proceduru, jako výše uvedenou – tedy otestování uživatele s cílem prokázat svoji identitu požadovanému systému, píše Petr Novák, IT specialista pro časopis Člověk v roce 2010.
Přemýšlejme však společně, co nám chce vysoce postavený funkcionář OSN pro migraci říci: Že nejsme jako národy a státy hodné existence? Že dojde k výběru dle kódování, na hodné a nehodné? A jak se vyznat v tom, kteří uprchlíci přicházejí s dobrým úmyslem a kteří škodit, když jich má polovina buď falešné pasy, nebo vůbec žádné dokumenty?
Když si kat připravuje sám svoje oběti
Co se týká schibboleth – obilných klasů, tedy obilí a jak na kšeftech s ním vydělat, na to je pan Peter Sutherland odborník. Byl u Goldman Sachs po dobu dvaceti let, byl ředitelem odpovědným za nákup a držení takzvaných futures na pšenici. Přitom se používala metoda zvaná „replication“, kdy se držely deriváty tak dlouho, až se díky uměle vytvořené nedostatečné nabídce vyšplhaly ceny pšenice na pětinásobek. Enormní ceny základních potravin nejenže způsobily nárůst hladomoru ve světě, nýbrž svým způsobem ovlivnily také následné migrační vlny po celém světě. Ty, o kterých nás Sutherland tak rád informuje.
Peter Sutherland napsal:
Evropa a USA nemají pouze morální, nýbrž zákonnou povinnost chránit utečence. Chci požádat vlády, aby spolupracovaly, aby pochopily, že suverenita je pouhou iluzí. Že pojem hranice je zastaralý. K tomu patří pochopit, že stará slova a vzpomínky na vlastní zemi je nutné pohřbít a že my všichni jsme jedno lidstvo.
Ale ano, samozřejmě. Je morální povinností pomáhat. Pokud někdo nezneužívá našich citů a smyslu pro odpovědnost za druhé k tomu, aby nás zničil. Co nám Sutherland vzkazuje? Že se máme vzdát naší suverenity, vzpomínek, našeho kulturního dědictví? Žádá po nás přijetí nedefinovaného kontingentu v násobcích miliónů, v těchto dnech hlavně z muslimských zemí. Do Evropy a do USA.
Katolické Irsko, Dánsko, Velká Británie – ty asi do Evropy nepatří
Zajímavé je, že katolické Irsko, které je Sutherlandovou vlastí a kde působí jako poradce premiéra, přijalo v roce 2014 pouze 1500 žadatelů o azyl. Přitom víme, jaký exodus mladých a kvalifikovaných lidí zemi v důsledku škrtů a úspor ve prospěch bank jako Goldman Sachs, zemi postihl.
Zde je graf, ukazující vývoj žlutě imigrace do země, zeleně emigranti, opouštějící zemi.
Dánsko a Velká Británie si vymohly také, stejně jako Irsko, výjimku z kvót. A mohli bychom pokračovat.
Peter Sutherland je jedním z otců globalizace, bývalý špičkový manager u Goldman Sachs, pak byl posledním ředitelem mezinárodní organizace pro obchod a cla GATT a prvním ředitelem Světové obchodní organizace WTO, do roku 1989 také evropským komisařem, byl v představenstvu British Petroleum BP, koncernu nechvalně proslulého katastrofou v Mexickém zálivu. Tady měly prostitutky také black out a případ sám by si zasloužil napsání jedné knihy. Je poradcem Apoštolského stolce a úřadu pro správu finančních záležitostí a majetku ve Vatikánu. Je ale také důležitým členem Trilaterální komise CFR, založené Davidem Rockefellerem za účelem propojení politiky a velkého byznysu a členem Evropského kulatého stolu (European Round Table) – významné lobbistické organizace, zastupující zájmy velkých koncernů.
Právě on je zastáncem jedné světové vlády a na současném stavu světa má velkou zásluhu. Plundrování zdrojů po celé zeměkouli, umělé vyvolávání hladomoru za účelem zvýšení zisků, exporty zbraní, cílená destabilizace celých regionů, neprůhledná politika finančních trhů, zničení regionů, které byly na dobré cestě rozvoje.
Místo, aby se tito loutkovodiči ocitli před mezinárodním tribunálem, odsuzuje nyní tento člověk evropské politiky, kteří chtějí prosadit právo a zabránit nekontrolovanému a nezvládnutelnému imigračnímu proudu, který se valí do Evropy. Koneckonců má Sutherland oporu v dalších členech Bildebergu, jako v bývalém předsedovi Evropské komise José Manueli Barrosovi a dnes i dalších členech EK, jako například Cecílii Malmströmové, která che prosadit TTIP za každou cenu a prohlásila, že „ona nemá mandát evropských občanů“.
Je příznačné, že vlna migrantů, valících se na Německo a otevření hranic bylo spuštěno krátce po posledním zasedání Bilderbergu v rakouském Telfs-Buchenu, které probíhalo za ostnatými dráty za neuvěřitelných bezpečnostních opatření a nákladů, jež musí zaplatit z velké části rakouští daňoví poplatníci. To je ovšem, citovala bych Petera Sutherlanda, také „schibboleth“. Vzkaz německému národu a Evropě, kdyby se státy nechtěly podřídit.
Zdroje:
Klid v Sýrii a na Ukrajině: Vzdal to Putin, nebo Obama? Konec války? Ale jděte! USA se pokusí využít citlivých bodů v Evropě a na Kavkaze. Říjnové vítězství není koncem ohrožení světa
18. 10. 2015
Rostislav Iščenko , slavný ruský komentátor, je v brilantní politologické analýze problému jako obvykle o krok napřed a ptá se, která válka bude další šachovnicí, na níž se střetnou oba geopolitičtí hráči
Ostrý střet mezi supervelmocemi
Že si ani Rusko, ani Spojené státy nemohou dovolit prohrát konflikt na Ukrajině, v Sýrii, nebo kdekoli jinde, je již několik let nad slunce jasnější i tomu, kdo je napůl v bezvědomí. Právě toto soupeření leží v základech ostrého střetu mezi oběma supervelmocemi. Poražený totiž přijde o vše.
Nesčetní experti všech možných i nemožných politických přesvědčení pravidelně spekulují o tom, co Putin “pustí” Obamovi, či co Obama takzvaně přenechá Putinovi. Zda vymění Sýrii za Ukrajinu, či Ukrajinu za Sýrii, či zda se tak už nestalo a kdo – zda Spojené státy, nebo Rusko – vlastně na obchodu vydělal.Tyto debaty pokračují s neztenčenou silou i přes poslední pozoruhodný vývoj situace.
Během posledních týdnů jsme totiž zažili průlom hned na několika frontách.
Za prvé, Putin promluvil k 70. schůzi Valného shromáždění OSN a pečlivě se ve svém projevu probral všemi tématy od Sýrie k Ukrajině a několika dalším zemím. Rusko jeho ústy prohlásilo, aniž se potřebovalo uchylovat k vágním diplomatickým formulacím, že má v úmyslu vybudovat nový svět, za jeho vlastních podmínek a podmínek jeho spojenců, striktně podle mezinárodního práva. Rusko nechává všem státům dveře otevřené, pokud se k tomuto podniku chtějí připojit.
Putin se postavil za Asada
Za druhé, ruské letectvo zahájilo operace na podporu legitimní syrské vlády proti různorodým povstaleckým bojůvkám, operujícím na syrském území. Dokonce je tak uvědomělé, že zachovává jisté rozdělení – hodné teroristy ničí “hodnými” bombami a zlé těmi horšími. Touhu Západu sesadit Asada smetl ze stolu.
Za třetí se prezident Putin zúčastnil schůzky „Normandského formátu“ v Paříži, na níž zajistil ruské pozici ohledně Minských dohod podporu Francie a Německa, a ukončil tak nekonečné hašteření o interpretaci ustanovení těchto dohod.
Ukrajinská diplomatická hra je stále rozehraná a Porošenkova pozice zapadá hlouběji a hlouběji do bažiny. Poněkud to připomíná vynucený tah v šachové teorii – Porošenko musí jednat, ačkoli by zdaleka nejraději nedělal nic, neboť jakýkoli možný tah oslabuje jeho pozici.
Porošenko totiž nemůže plně realizovat Minské dohody, protože by ho v takovém případě svrhli jeho vlastní lidé.
Paříž a Berlín chtějí pokračování dohod do roku 2016. Moskva, Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika jsou v dokonalé shodě a dokonce jsou ochotny ustoupit v pár bezvýznamných otázkách, sloužících spíše jako public relations – zatímco Washington vyžaduje Kyjevem podporované narušení Minských ujednání.
Jenže narušení dohod – v okamžiku, kdy Paříž a Berlín nemají zájem na tom okamžitě učinit z Ruska obětního beránka ohledně čehokoli, co se na Ukrajině stane – hrozí okamžitou vojenskou prohrou na jihovýchodní Ukrajině. Protože pokud skončí příměří (jak minskému procesu přezdívá Porošenko), válka bude pokračovat – a na její pokračování Kyjev nemá sílu.
V podmínkách státního bankrotu totiž nejen dále hrozí další masové zchudnutí obyvatelstva – ale o své zdroje skrze nutné škrty ve výdajích přijde také stát.
Jakmile by Kyjev skončil své tragické vojenské dobrodružství na Donbase, celý stát se zhroutí vlastní vahou, země se rozpadne a centrální vláda přestane ovládat všechno území za hranicí vlastní vládní čtvrti v Kyjevě. A není jisté, zda ve vládní čtvrti v takovém případě vůbec zůstane někdo, kdo by mohl vládnout.
Takže – pokud to shrneme, během jediného říjnového týdne ruský prezident vyhrál na všech šachovnicích a Rusko se udrželo v geopolitické hře se Spojenými státy.
Odveta je nevyhnutelná
V důsledku se ruští zastánci teorie, že “to Putin vzdal” okamžitě dostali do konfliktu se svými kolegy v Americe a na Ukrajině, kteří zase tvrdí, že to vzdal Obama. Přitom správně není ani jedna možnost.
Během podzimu 2015 se Rusku podařilo vyhrát důležité, možná fatálně důležité, geopolitické bitvy, ale válka v žádném případě neskončila.
Jak nás učí historie a zkušenost, Spojené státy umějí dobře vzdorovat porážce a nebudou kteroukoli z nich považovat za fait accompli, tedy hotovou věc.
Stačí, aby si jeden vzpomenul, jak rychle v roce 2013 Američané přesunuli své hlavní sázky ze Sýrie (kde Rusko zablokovalo plánovanou intervenci a svržení Asadova režimu) k Ukrajině (kde americkými penězi financovaný převrat uspěl, převážně díky zbabělosti a zradě prezidenta Janukovyče).
A sotva se ukrajinská situace dostala do vojenského i diplomatického patu během podzimu letošního roku, Spojené státy se zase vrátily k intervenci v Sýrii – jen aby byly opět odraženy Ruskem. Můžeme prohlásit s jistotou, že to, oč Američané usilují, není nalezení kompromisu v rámci geopolitické rovnováhy mezi nimi a Ruskem. Snaží se pouze Rusko poškodit.
Pokud se díváme, kudy by to mohly učinit, lze identifikovat čtyři klíčové body:
1) Moldávie
Místní Majdan v Kišiněvu by mohl kdykoli dramaticky změnit politickou krajinu Moldávie a zjitřit situaci v Podněstří. Ukrajinská extrémistická organizace Pravý sektor (mimochodem je v Rusku zakázaná) otevřeně prohlásila už na začátku blokády Krymu, že je ochotna své operace ve spolupráci s moldavskými radikály rozšířit na Podněstří.
Pokud by Spojené státy chtěly vytvořit další konflikt, který nebude “zablokován” Minskými dohodami, stačí jim podporovat a podněcovat tyto skupiny, čímž nevyhnutelně vyvolají ruskou odpověď.
Blokáda Podněstří by pro Kyjev představovala malé riziko vojenské porážky, navíc by “jejich” radikály udržovala zaměstnané, čímž by podpořila stabilitu ukrajinského režimu. Pokud situace neeskaluje do vojenské invaze, bude pro Rusko vojenská operace směřující k ukončení blokády obtížně ospravedlnitelná. Moskva by v takovém případě pravděpodobně volila ustavení vzdušného koridoru skrz blokádu, který by ovšem Kyjevu umožnil vést propagandistickou kampaň, ospravedlňující existenci blokády jako takové a poskytující mu další páku k eskalaci konfliktu v okamžiku pro něj výhodném. Úplně by stačilo, aby Ukrajina uzavřela vlastní vzdušný prostor ruským zásobovacím letadlům a dala povolení k jejich sestřelu.
2) Kavkaz
Kavkaz je další z tradičních neuralgických bodů postsovětské éry. Léta doutnající konflikt v Karabachu může být kdykoli “rozmražen”. Množství mládeže ze severního Kavkazu, bojující v řadách ISIS, se odhaduje ve stovkách, ne-li tisících. Nedávné pokusy destabilizovat Arménii sice selhaly, ale podobný pokus může nastat kdykoli znovu v kterémkoli z kavkazských států.
Opět jde o bod, který zaručuje ruskou angažovanost v problému, ale v němž by současně i krátká vojenská operace byla velmi obtížně proveditelná, protože Moskva na Kavkaze hraje roli poctivého rozhodčího, usilujícího o kompromisní mír, nikoli policisty, který podporuje jednu ze znepřátelených stran.
3) Střední Asie
Afghánský Taliban se na hranicích Tádžikistánu může kdykoli dostat do kontaktu s ruským kontingentem, který je v oblasti umístěn.
Kromě toho by mohlo pronikání islámských radikálů do srdce Střední Asie ohrozit stabilitu hlavního ruského spojence v regionu, kterým je Kazachstán.
V případě konfliktu s Talibanem na tomto území je zapojení Ruska do konfliktu téměř nevyhnutelné a rychlá vojenská operace nepřichází v úvahu – vyústila by v nové afghánské tažení.
4) Bělorusko
V Bělorusku proběhly 11. října prezidentské volby. Období voleb či těsně po volbách jsou obzvláště oblíbenou sezónou organizátorů “barevných revolucí”, a ačkoli se momentálně zdá pozice Alexandra Lukašenka celkem stabilní, nelze nevidět, že v poslední době se trochu příliš podobal Viktoru Janukovyčovi a jeho vládě mezi lety 2010-2014:
Například se na státní úrovni podporuje koncept “litvinstva”, neboli starodávné litvínské tradice a probíhá aktivní hledání jedinečných kořenů běloruského národa.
Běloruská vláda se snaží balancovat rostoucí ruský vliv “proevropskou” rétorikou – ačkoli její úsilí zatím nedosáhlo rozměrů tak homérských, jako se to stalo na Ukrajině. Zvenčí se situace jeví tak, že je Bělorusko pod kontrolou monolitické vládnoucí struktury – ale to neznamená, že by se Washington nemohl pokusit Minskem otřást. Koho přesně již v zemi Američané naverbovali či koupili se totiž ukáže až v situaci, kdy bude puč alespoň teoreticky proveditelný.
Takže – ač můžeme v říjnu ohlásit Putinovo vítězství v simultánce na všech šachovnicích, lze očekávat Obamův nástup do protiútoku. Čekám vzestup násilí páchaného ISIS v Sýrii, větší agresivitu kyjevského režimu a zvýšení aktivity Spojených států ve všech senzitivních postsovětských oblastech kolem Ruska.
