 |
„Sex nesmí být jen nástrojem rozkoše, ale musí být i prostředkem duchovního pozdvihnutí. Čím hlubší je spojení, tím lepší je i plod. Úroveň dnešních lidí klesá víc a víc.“
Oshova kniha Od sexu k nadvědomí by klidně mohla být povinnou četbou, když vezmeme v úvahu, co všechno je dneska na školách do okruhu povinné četby zařazováno…
Osho byl zejména náboženskými fanatiky velmi odsuzován za to, že nabádá k otevřené sexualitě atd.; svým přístupem je proti náboženství. Byl však nesprávně pochopen. Nepochopen. Nakonec tak jako mnoho lidí, kteří přišli s revoluční myšlenkou a nebáli se nahlas mluvit o tom, jak se věci mají. Sex není nic hříšného, pokud my sami ze sexu neuděláme něco, za co bychom se měli stydět.
V knize je zmínka o starých chrámech v indickém městě Khadžuráho (vizZDE). Jedná se o světoznámé výjevy z kámasútry, kde jsou krásné sochy zobrazeny v erotických pozicích. Osho doporučuje nad těmito sochami meditovat: „Když se díváte na člověka ovládaného sexem, když se díváte na jeho oči a na jeho tvář, bude vypadat ošklivě, děsivě, zvířecky…, ale klid a jasnost tváří těchto soch je klidem a jasností samádhi. Vyzařuje z nich klidná posvátnost. Stavitelé Khadžuráha měli cíl. Lidé měli sedět před sochami a meditovat o nich, a to je mělo osvobodit od smyslnosti.“Dnes lidé nesedí před chrámy, ale před pornografickými obrázky a pak o sexu mluví jako o něčem nechutném nebo naprosto běžném – jakoby mluvili o tom, co si dali k obědu.
Od raného dětství nás učí, že sex je vlastně hřích. Když se malé dítě zeptá svých rodičů, jak se dělají děti, dostane vyhýbavou odpověď. Lidé se bojí o sexu mluvit, přitom jsou sexem posedlí. Jak může rodič dítěti tvrdit, že sex je něco špatného, když se stal rodičem? Copak své dítě nezplodil při sexu? Naše kultura, naše morálka a náboženství – to všechno je zvrácené. Učíme se věci, které bychom se v dospělosti měli odnaučit. Většina lidí vůbec neví, co sex je. Dokonale se vyznáme v technice, ale podstata nám uniká.
Přemýšleli jste někdy nad tím, co se vlastně při sexu děje, že je pro lidi tak přitažlivý? Při sexu vzniká nový život. Je to proces tvoření – v aktu souložení je přítomen bůh. To co jsme ze sexu udělali – mechanickou záležitost, kdy se energie zaměřuje jen na dosažení orgasmu, což je vlastně jen jakási „úleva“ –, je naše nepochopení sexuality. Sex je a měl by být vždy něčím posvátným. Měli bychom k sexu přistupovat jako k posvátnému rituálu spojení mužské a ženské energie.
Stavíme se k sexu jako k něčemu nízkému, zvířecímu, přitom je většina lidí sexem na rozdíl od zvířat natolik ovládaná, že problémy promiskuity, pornografie a různých sexuálních deviací už nikoho vůbec nepřekvapují…
Ti největší pokrytci v oblasti sexuality se ovšem prezentují jako moralisté, kteří nahotu a sexualitu považují za hřích, přitom právě tito „kazatelé“ mají co skrývat a způsobili, že se ze sexu stal hlavní pud konání mnoha lidí. Kolik komplexů vzniká jen kvůli potlačené sexualitě. Kolik neurózy vzniká z nepochopení sexu!
Primitivní národy chodí nazí a není v tom nic erotického. Je to jejich přirozený stav. Nahota není důvodem ke studu. Stud vzniká tam, kde je co skrývat. Naše západní civilizace je tak pokřivená, že dokonce oblečení, které má sloužit k zahalení, je vlastně předmětem smyslnosti a vyjadřuje postavení jedince ve společnosti. Pokrytectví. Kdo nemá co skrývat, může chodit nahý!
Tím, že sex byl po velmi dlouhou dobu tabu, lidé mu stále nerozumí, a proto po něm tak touží. Jakmile člověk pochopí podstatu sexu, je od něj osvobozený. O co nám vlastně při sexu jde? Zbavit se na chvíli myšlenek, ega! Zastavit mysl, zapomenout na sebe. Nevnímat čas. Proto tak milujeme sex. A vůbec si přitom neuvědomujeme, že toužíme po samádhi!
Samádhi je nadvědomý stav. Je to jednota s Nejvyšším Brahmou neboli Bohem.
Stav samádhi se nedá popsat. Žádným prostředkem ani jazykem to nelze vyjádřit.
Musíte to zažít intuitivním poznáním. Můžete vysvětlit chuť kandyzového cukru?
Stav samádhi je plný slasti, radosti a míru. Jen tolik je možno říci. Musíte to prožít sami.
V samádhi ztrácí meditující svou individualitu a splývá s Nejvyšší Bytostí jako kafr splývá s ohněm. Tak meditující žák splývá s předmětem, o kterém medituje.
Jako se řeka vlévá do moře, tak individuální duše se spojuje s Nejvyšším oceánem absolutního vědomí.
Tato blažená, božská zkušenost vzniká, když ego a mysl se rozpustí.
Samádhi není stav podobný nehybnému stavu kamene, jak si mnozí pošetilci představují.
Je to překrásná zkušenost jednoty a jedinnosti.
Je to zkušenost zcela za dosahem smyslů.
Vidoucí a viděné se sjednotí.
Stydíme se za svou přirozenost a čím více se stydíme a čím více se sexu bojíme, tím více se nám sex ukládá do podvědomí a stáváme se neurotickými, protože s touto silnou energií, která je v nás přítomna, si nevíme rady. A z toho pak vznikají všechny ty posedlosti – nymfomanky, „děvkaři“, pornografický průmysl, sexuální úchylky apod. Kdybychom sex vnímali jako posvátný, nemohl by nás takto ovládat.
Takže proč lidé tolik touží po sexu? Protože při souloži dochází ke stavu bez ega, k bezčasovosti. Když se muž se ženou spojuje a je zde přítomná láska, spojují se dvě duše. A to je duchovní spojení. V takový okamžik se sexuální energie transformuje na vyšší úroveň vědomí. Mizí ego a dvě identity se stávají jednou. Proč by tedy sex měl být hřích? Sex je krásný, když se setkávají dvě duše. Sex je ošklivý, když se setkávají jen dvě těla. Meditujte o tom.
Simonne
