V souvislosti se smrtí Jana Pavla II. a volbou nového papeže se v internetových diskusích poměrně často objevovaly připomínky proroctví svatého Malachiáše (1095-1148). Malachiáš vlastním jménem Maelmhaedhoc O’Morgair byl mnichem a biskupem diecéze v irském Armaghu. V roce 1143 se stal v Derry opatem prvního cisterciáckého kláštera na irském území. Podle legendy měl v roce 1139 nebo 1140 během své pouti do Říma několik prorockých vizí, na jejichž základě sepsal seznam 112 budoucích papežů, kteří na Petrův stolec usednou před tím, než bude Řím „zničen a Soudce přijde soudit svůj lid“. Seznam je psaný v latině a neobsahuje konkrétní jména, nýbrž stručné přídomky charakterizující jednotlivé postavy. Současný papež Benedikt XVI. by podle soupisu měl být papežem předposledním.
Energický reformátor mnišského života Malachiáš zemřel v roce 1148 v Clairvaux v náručí sv. Bernarda, zakladatele cisterciáckého řádu. Bernard měl údajně prohlásit, že Malachiáš den i hodinu své smrti přesně předpověděl. Nedlouho po svém odchodu z tohoto světa byl Malachiáš papežem Klementem III. (1187-1191) svatořečen. V současné době známý text proroctví pochází z roku 1595, kdy jej jistý Arnold de Wion zařadil do svého díla „Lignum vitae“. De Wion se na Malachiáše odvolává jako na autora „proroctví o nejvyšších velekněžích“. Dílo mělo už ve své době velký úspěch, neboť proroctví byla často pozoruhodně přiléhavá.
První papežové na seznamu
Prvním na seznamu je papež Celestin II. (1143-1144). Jeho pontifikát Malachiáš shrnul slovy: „Ex Castro Tiberis“ (Z jednoho zámku na Tibeře), což je narážka na jeho původ z města Citta di Castello situovaném na břehu řeky Tibery v Toskánsku.
Druhým v pořadí je Evžen III. (1145-1153), respektive výrok „Ex magnitudine montis“ (Z velikosti hory). Popis se zdá být výstižný vzhledem k faktu, že se tento muž s příjmením Montemagno narodil na hradě Grammont.
Jako další příklady stojí za zmínku například Řehoř IV. (1227-1241) neboli „Avis Ostiensis“ (Pták z Ostie). Na toho se uvedené přízvisko hodí dokonale, neboť před svým zvolením byl kardinálem Ostie, přístavu nacházejícím se nedaleko Říma.
Urbanu IV. (1261-1264) odpovídá označení „Hyerusalem Campaniae“. A opravdu je známo, že se narodil v Troyes v Champagni a byl jeruzalémským patriarchou.
Kalix III. (1455-1458), v jehož rodovém znaku byl pasoucí se pozlacený býk, má přídomek „Bos pascens“ (Pasoucí se býk). Atd.
Je proroctví sv. Malachiáše podvrhem ze 16. století?
Na druhou stranu je třeba přiznat, že od 16. století byly heslovité popisy dosti neurčité a jejich výklad působil často příliš všeobecným dojmem. Také proto se objevili mnozí kritici, kteří text Malachiášova proroctví označili za podvrh z konce 16. století. V pozadí falzifikátu byla prý snaha ovlivnit průběh tehdejších papežských voleb. Toto vysvětlení by se mohlo zdát logické, kdyby slovní formulace určené papežům 19. a 20. století nebyly tak pozoruhodně přesné a odpovídající skutečnosti.
Papežové 20. a 21. století
Pius X. (1903-1914) neboli „Ignis ardens“ (Planoucí oheň) se zapsal do historie jako reformní papež. Zemřel na prahu první světové války (planoucího ohně) 20. srpna 1914.
Benedikt XV. (1914-1922) má přídomek „Religio depopulata“ (Zpustošené náboženství). Je to zajímavé vyjádření, když uvážíme, že v té době proběhla první světová válka a v Rusku se k moci dostali komunisté.
Pius XI. (1922-1939) byl charakterizován formulací „Fides intrepida“ (Víra bez bázně). Sama podstata křesťanské věrouky se tehdy ocitla v ohrožení ze strany nastupujícího fašismu a komunismu. V Itálii se dostal k moci charismatický Mussolini a Vatikán na novou situaci reagoval mnohými ústupky. Když v roce 1935 vpadla italská vojska do Habeše, Pius XI. nejen že neprotestoval, ale dokonce ani nebránil italským biskupům vyhlásit ji za svatou. Až později dospěl papež a další církevní hodnostáři k hořkému poznání pravé tváře fašistické ideologie. Pius XI. zemřel v únoru 1939 jen několik měsíců před začátkem druhé světové války.
Pius XII. (1939-1958) s přídomkem „Pastor angelicus“ (Andělský pastýř) nastoupil do úřadu v předvečer největšího krveprolití v dějinách lidstva. Někteří historikové kritizují Pia XII. za proněmecký postoj a tiché přecházení kruté válečné reality, vyvražďování židů, apod. Sami židé však uvádějí, že Vatikán v součinnosti s biskupy zachránil přes 850 tisíc lidí židovské národnosti a nedávno byla pravděpodobně definitivně potvrzena informace, dle níž v roce 1944 pověřil Hitler generála elitních jednotek SS Karla Wolffa únosem papeže, protože ho považoval za příliš přátelského k židům. Wolff však rozkaz Vůdce odmítl vykonat a Pia XII. naopak osobně varoval.
Jan XXIII. (1958-1963) „Pastor et nauta“ (Pastýř a námořník) byl před svým zvolením patriarchou v Benátkách, tedy ve městě námořníků. Na jeho popud byl svolán pro katolickou církev velice významný 2. vatikánský koncil.
Pavel VI. (1963-1978) označený jako „Flos florum“ (Květ květů) měl ve svém erbu tři lilie. Předsedal druhé části 2. vatikánského koncilu.
Jan Pavel I. (1978) neboli „De medietate Lunae“ (Z poloviny měsíce) byl konkláve vybrán za papeže 26. srpna 1978, když na obloze zářil přesný půlměsíc. Zemřel pouhých 33 dnů (měsíc) po svém jmenování. V letech 1937-1958 působil v diecézi Belluno (Bel Luno – Krásný Měsíc).
K Janu Pavlu II. (1978-2005) se váže přídomek „De labore solis“ (Z námahy slunce), což se někdy vykládá jeho neúnavnou činností doprovázenou častými cestami do celého světa. Ještě výstižněji však působí fakt, že Karol Wojtyla se narodil během zatmění Slunce 18. května 1920. A rovněž v den jeho pohřbu 8. dubna 2005 nastalo (v jižní, střední a částečně i severní Americe) zatmění Slunce.
Benedikt XVI. – Sláva olivy
Na 111. místě ze 112. zapsaných prorockých popisků je uvedeno vyjádření „Gloria olivae“ (Sláva olivy), což by mělo být označení nové zvoleného papeže Benedikta XVI. Joseph Ratzinger, který je širokou veřejností přijíman s kontroverzními pocity, si své nové jméno nemohl vybrat lépe. Je totiž známo, že olivová ratolest je jedním ze symbolů sv. Benedikta z Nursie (480-543). A kromě toho jsou jednou z kongregací benediktínského řádu tzv. Olivetáni, založení roku 1313 blahoslaveným Bernardem Ptolomei. Otázkou samozřejmě zůstává, zda si Ratzinger toto jméno nevybral záměrně, aby tak naplnil proroctví, které i jemu musí být dobře známo. Důvodů, proč se německý kardinál rozhodl tak, jak se rozhodl, může být samozřejmě vícero. Například 16. dubna, v den jeho narozenin, si katolická církev připomíná smrt sv. Benedikta Josefa Labre, francouzského potulného mnicha, který v 18. století během posledních 13 let svého života navštívil všechna důležitá poutní místa Evropy.
Sám Benedikt XVI. krátce po svém zvolení uvedl, že svým jménem hodlá symbolicky navázat na pontifikát papeže Benedikta XV., který vedl církev v neklidných dobách 1. světové války. Připomenul i postavu svatého Benedikta z Nursie a vyznal se z toho, že jej jako svého přímluvce prosí o pomoc. Je zajímavé, že se zde objevuje právě souvislost s válečným obdobím. Holubice s olivovou ratolestí je totiž nejznámějším symbolem míru. A pokud budeme brát obsah Malachiášova proroctví vážně, tak právě mír bude po skonu současného papeže za velmi dramatických okolností přerušen. Nedělejme si iluze, Josephu Ratzingerovi je už 78 let a od příchodu posledního papeže nás tak mohou dělit pouhé roky nebo dokonce měsíce.
Poslední papež
Poslední 112. zápis v seznamu papežů se od ostatních odlišuje tím, že nenese žádné označení. Autor své proroctví zakončil tímto konstatováním: „Během extrémního pronásledování svaté římské církve bude sedět na stolci „Petrus Romanus“ (Petr Římský), který bude pást své stádce uprostřed mnoha soužení; po jejich skončení bude město na sedmi pahorcích zničeno a obávaný Soudce bude soudit svůj lid. Konec.“ Městem na sedmi pahorcích nemůže být myšleno nic jiného než Řím. Většina interpretací tak celkem logicky dochází k závěru, že je tím oznámen příchod apokalypsy a soudného dne. Ovšem zda-li je tento výklad správný, na to si musíme ještě nějaký čas počkat.
Zpracováno podle:
– Catholic-pages.com (Prophecy of St Malachy)
– Wikipedia (Prophecy of the Popes)
– Radio Vaticana (17.04.2005, Naděje a strach)
– iHNed.cz (29.04.2005, Prorok Malachiáš měl vizi: Benedikt XVI. je předposlední papež)
– Bleskově.cz (29.04.2005, Irský prorok: Soudný den se blíží!)
Autor: Libor Kukliš
Svätý
Sviatok: 2. november
okolo 1094-1148
Význam mena: môj posol (hebr.-latin.)
Emblém: palma, koruna
Sv. Malachiáš sa narodil okolo roku 1094 v meste Armagh v Írsku. Bol synom profesora kláštornej školy v Armagh. Stal sa kňazom, študoval u Malchusa, biskupa mesta Waterford a Lismore, ktorého zásluhou vzniklo mnoho írskych kostolov 12. stor. Ako kňaz sa Malachiáš intenzívne zúčastňoval na živote Cirkvi. Po synodách v rokoch 1101 a 1111 sa stal blízkym spolupracovníkom priekopníka cirkevnej reformy Cellacha, ktorý bol biskupom v meste Armagh. V tých časoch Írsko sužovali útoky povstalcov, Normanov a vojna s Dánskom. Cirkevná organizácia stála ešte na vratkých nohách, klérus bol nedostatočne vzdelaný. V r. 1122 vstúpil Malachiáš do kláštora v Lismore. Okolo r. 1124 sa stal biskupom v meste Connor. Ako biskup sa veľmi snažil, aby duchovný život napredoval. V meste Bangor v jeho diecéze sa nachádzal kláštor, ktorý sa pod jeho múdrym vedením zdokonalil a preslávil tak, že slúžil ako vzor mníšskeho života.
Keď v r. 1129 biskup Cellach zomrel, určil za svojho nástupcu Malachiáša. No príbuzní biskupa Cellacha považovali biskupské miesto za rodinný majetok, a tak Malachiášovi nedovolili zaujať biskupstvo. Na uprázdnený biskupský stolec mohol Malachiáš nastúpiť až po roku 1134, keď to jeho prívrženci presadili ozbrojenou mocou. Vyhnaný držiteľ biskupského stolca, Niall, ušiel a vzal so sebou vzácne insígnie z Armagh – palicu Pána Ježiša, zvonček sv. Patrika a knihu mesta Armagh. Malachiášovi sa podarilo získať späť najskôr palicu Pána Ježiša a zakrátko na to aj ostatné insígnie. Po rokoch ďalších právnych sporov a úspešných reforiem sa zriekol v roku 1137 biskupskú hodnosť a vrátil sa späť do kláštora.
V roku 1139 cestoval z poverenia írskych biskupov do Ríma, kde od pápeža Inocenta II. dostal pálium pre Armagh. Tým bol vymenovaný za pápežského vyslanca pre Írsko. Počas tejto cesty sa v Clairvaux zoznámil so sv. Bernardom, ktorý mu poslal írskych novicov. Títo v Írsku znova rozhýbali reformu Cirkvi a založili množstvo kláštorov rehole cisterciánov. Prvý bol v Melliforte. Postupne vzniklo aj veľa kláštorov rádu augustiniánov. V tom čase Malachiáš začal v Írsku zavádzať rímsku liturgiu.
To, čím sa Malachiáš azda najviac preslávil, je spis Prophetia de summis pontificibus (Predpovede o rímskych pápežoch). V 111 predpovediach (proroctvách) obrazne opísal budúcich pápežov. Predpovede so zašifrovaným posolstvom začínajú pri pápežovi Celestínovi II., ktorý bol v úrade od roku 1143 do roku 1144. Proroctvá zapísal pravdepodobne benediktínsky kňaz Wion. Toto dielo vyšlo prvý krát v r. 1595 ako pod názvom Fassung (Duševný pokoj). Objavili sa však pochybnosti, či toto dielo pochádza od Malachiáša alebo od Filipa Neriho. Pápež Pius XII. sa v spise nazýva „Pastor angelicus“, (anjelský pastier) – obyvatelia Ríma mu dávali nežné pomenovania ako „biely anjel“, alebo „anjel mieru“, keď sa po bombardovaní Ríma v druhej svetovej vojne objavoval v troskách mesta. „Pastier a moreplavec“ – tak znelo proroctvo pre Jána XXIII. Tí, čo verili týmto predpovediam, uvádzali toto vysvetlenie: Jánovi rodičia si zarábali na živobytie ako maloroľníci, pápež Ján bol teda v mladosti úzko spätý s poľnohospodárstvom, neskôr však – ako pápežský legát – veľa toho precestoval a nakoniec sa stal patriarchom Benátok. Pre Pavla VI. bola predpoveď „Kvet kvetov“. Jeho erb zdobili tri ľalie. Rozpolený mesiac patril pápežovi Jánovi Pavlovi I. – jeho pontifikát trval len 33 dní, presne poldruha mesiaca. Jánovi Pavlovi II. bolo pririeknuté „De Labore Solis“, „zatmenie slnka“, znel preklad predpovede – Karol Wojtyla sa narodil v deň, keď bolo zatmenie slnka. Iný preklad hovorí: „Robotník slnka“ – toto môžeme vysvetliť ako znamenie pre mnoho ciest a neúnavnú prácu tohto pápeža. Posledný pápež bude podľa Malachiášovej predpovede „Petrus Romanus“, „Peter, Riman“. Počas jeho pontifikátu má byť sedmobrežné mesto veľmi poškodené, až zničené. Nedá sa však povedať, či a nakoľko vyjadrujú tieto proroctvá úplnú skutočnosť. Nevieme ani to, či predpovedal všetkých pápežov alebo len časť.
Na svojej druhej ceste do Ríma v roku 1148 Malachiáš v Clairvaux ochorel. Z choroby sa už nevyliečil a podľa tradície zomrel v náručí sv. Bernarda, ktorý neskôr napísal jeho životopis. Svätorečený bol v roku 1190.
