Matthew o klonování lidí 1 a 2….

Hugo: Členové rodiny klonovaného jedince samozřejmě vědí o existenci klonu či klonů, a účastní se jak na procesu jeho výchovy, tak na “utajování”. Pokud se vzpírají, jsou oni sami naklonováni, obyčejně proti jejich vůli, a ve veřejném fungování pokračují jejich klony. V některých případech původní osoby přirozeně zemřou, nebo jsou zabity, pokud to poslouží účelům mocných lidí. Některé stále žijí, I když nejsou nikdy vidět na veřejnosti. Veřejně vidět jsou pouze klony.

Předejdu vaší otázce, paní Suzy: existuje pět zemí, které vyvinuly proces klonování se stejnými úspěchy při reprodukci, a jedna další země stále experimentuje s počátečními stádii. Laboratoře jsou zkonstruovány na stejném funkčním základě, s malými variantami v celkovém procesu. Před několika lety bylo při procesech ještě dost rozdílů, takže byl snadno poznat rozdíl ve kvalitě klonů. Hlavním rozdílem byl přístup k procesu stárnutí, a důsledkem byly rozdíly v maximálním dosažitelném stupni fyzické stability a úspěšném ukládání do mozku. Poté došlo k jisté výměně technologií, takže všechny oblasti nedokonalostí mohly být zlepšeny, a tak ve všech zemích, které produkují klony, mají všechny současné klony přibližně stejné funkční schopnosti, vzhled a charakteristické rysy stárnutí.

Ale pojďme dále. Nyní řeknu něco o velmi důležité otázce, a tou je duše v klonovaném těle. Pokud jde o to, zda v těchto uměle vytvořených tělech je či není duše, v klonovaném jedinci se “nezrodi” duše, ale nějaká duše si může zvolit, že vstoupí do klonu. Pro vstup duše do klonu jsou dobré důvody, ale jsou I dobré důvody to nedělat.

Pro duši, která čeká na zkušenosti ve fyzické formě, je to příležitost tak učinit v této době, kdy se dle božího plánu blíží velké změny – pozvednutí vědomí planety a vás všech, kteří tomu budete přístupni. Avšak každá duše vstupující do klonovaného těla zná riziko, že může být polapena temnými silami, které ovládaly psyche původní osoby a předchozích klonů. To je velice důležitá úvaha, protože funkce mozku se s každým dalším procesem naprogramování zhoršuje, jak jsem již zmínil, a tím se snižuje I odolnost duše proti ovládnutí. Posledním verzím klonů chybí dlouhověkost, takže život v takovém těle není žádný ráj, jak bychom si mohli představovat o životě jednotlivců ve vysoce vlivných pozicích.

Proč by tedy duše na sebe brala takový problém? Proto, že moc v takové vlivné pozici je přesně to, kvůli čemu jsou některé duše ochotny, ba dokonce touží vstoupit do klonů. Činí tak s odhodláním, že překonají genetickou strukturu, vliv paměti a nedomyslitelnou tendenci vydat se negativní cestou, na níž byla původní duše. Když je duše velmi silná, je zde vůle pozvednout genetický a morální charakter natolik, že se zdá, že došlo k obratu ve zdraví, postojích a činnosti “osoby”. V těchto případech je to proto, že silnější vyšší záměr duše přitáhne vyšší energii světla, která umožní vlít do klonu fyzickou životní sílu nedostupnou těm, jejichž duše jsou méně odhodlané, a tak silnější duše může udržet životní sílu těla mnohem déle než slabší duše.

Nyní si myslíte: Jak může nějaké tělo žít bez duše? Chemické složení fyzického těla je takové, že tělo funguje jako nezávislá entita. Jeho životní síla je udržována jeho vlastní pohybovou energií odvozenou od prvků a vzájemných procesů normálního organického fungování. Proto klon bez duše má stejnou mobilitu a schopnost myslet jako každé normální tělo.

Řekněme si, co klon bez duše nemá. Zaprvé, emoce nejsou něčím, co by bylo přirozeně vzniklému člověku přirozeně dáno Klon bez duše se musí naučit, jak vypadají emoce, v souladu s jeho prostředím, s tím, co je očekáváno od “průměrného člověka” anebo od člena vysoké společnosti.

Ale nejdůležitější nedostatek je, že klon postrádá duchovní aspekt, který je vrozen každému dítěti zrozenému z vajíčka a spermie svých rodičů. Životní síla duše zahrnuje ty aspekty bytosti, které jsou spojeny s Bohem – vědomí, intuici, pocit sebe sama na vyšší úrovni než je normální vědomé fungování. Takže, v klonovaném jedinci bez duše nejsou tyto svazky s Bohem ani přirozené emoce. Místo toho je zde mechanický a mentální aspekt toho, co je vhodné učinit nebo říci. Jakmile je tato schopnost zvládnuta, je tak dovedná jako by “osoba” strávila celý život hromaděním moudrosti a správným chování.

Vaše mysl je tak plná otázek, Suzy! Ne, vytváření toho, čemu říkáte “děti ze zkumavky”, neni ani v nejmenším stejné povahy jako klonování jedinců, a nanejvýš jistě se s tím neshoduje v úmyslu.

Hugo: Suzy, řekl bych, že I když je klonování zvířat známo, o této skutečnosti se nikterak důkladně informovat nebude. Umění klonování ještě není u vás dokonalé a jeho produkty nebudou stárnout normálním způsobem jako přirozeně zrozená zvířata. Když si to vědci uvědomí, nevydají o tom mnoho zpráv. Také bych řekl, že soustavné informování by mohlo logicky způsobit, že všichni myslící jedinci by si spojili tuto skutečnost s klonováním lidí. Tento druh spekulací zde vskutku existuje, a tak aby se zabránilo lidem přijmout tento čin jako možnost, či dokonce jako skutečnost, technologie klonování lidí se prezentuje pouze pro zábavu, jako science-fiction v knihách a filmech, a vždy se tomu dává nádech absurdity.

Hugo: Suzy, víme o nich všechno, co se dá vědět. Pokud jde o Zemi, víme, že ve svých podzemních laboratořích, zejména na jihozápadě Spojených států, používají svůj genetický materiál k vlastní reprodukci. Když před několika desítkami let přišli na Zemi, naučili technologii klonování vaše vládou vybrané vědce, a to znamenalo zavedení klonování do vaší civilizace.