Ľudia, staňte sa každý z Vás ČLOVEKOM!

Nový světový pořádek, který zavádí Putin

Nový světový pořádek, který zavádí Putin

23.10.2016

Pavel Kotelnikov

Paměť davu je omezena současností a dvěma týdny nazpět“

-VP SSSR

Drtivá většina lidí žije celý život prožíváním (nebo přežíváním?) aktuálních událostí. Část se alespoň někdy zajímá o události dřívější doby, ale jen málokdo cíleně studuje celostný obraz v historických obdobích jakkoliv významné délky.

Dnes už většina lidí zapomněla co se dělo před dvěma týdny. Přitom jsou dnešní události přímo spojeny s událostmi měsíčního stáří a pro jejich správné chápání je nutné osvěžit si v paměti to, co se tehdy stalo.

Tehdy proběhly dvě hlavní události. První na konci srpna, druhá na začátku září. Tyto dvě události jsou těsně spjaty a ve své podstatě je to jedna událost.

Na konci srpna navštívila skupina 11 studentů z britské Eton College s neformální návštěvou V. Putina a o několik dní později dal V. Putin interview agentuře Bloomberg. Tyto události byly popsány v analýze „Země v souhvězdí “vah”. Co sdělil světu Putin v interview Bloombergu“.

 Ta však zůstala téměř bez povšimnutí ze strany mnoha čtenářů, i když je asi jedinou, kde jsou rozkryty skutečné významy daných událostí (v každém případě, autor na jiný článek kde by byly popsány skutečné významy nenarazil).

Velmi doporučuji si výše uvedený článek přečíst, bez něj nebude pochopitelný další text.

Globální řízení dalo Putinovi pravomoce na řešení světových problémů, a také poskytlo svou prestižní tribunu pro ohlášení principů nového světového pořádku.

Vše co dnes probíhá jsou přímé důsledky těch událostí.

Pravděpodobně i letmý čtenář zaregistroval jak výrazně se změnila rétorika Putina, Lavrova, Zacharovové a dalších oficiálních představitelů za poslední dobu.

Krátce je to možné charakteritovat tak, že ze strategické obrany přešel Putin ke strategickému útoku. Projevilo se to v celé řadě událostí, které proběhly za několik posledních týdnů.

Pokud byl dříve Putin poměrně zdrženlivý, nyní on a ve spojení s ním pracující ministerstva zahraničí a obrany přešly k přímému nazývání věcí svými jmény. Bylo ohlášeno mnoho důležitých věcí, konkrétně:

- USA byly otevřeně označeny za zemi, která nejen vytvořila, ale i podporuje teroristy na Blízkém Východě, konkrétně v Sýrii;

- USA byly označeny odpovědnými za státní převrat na Ukrajině, za organizaci záplavy Evropy migranty, za celou řadu mezinárodních zločinů, takových jako bombardování civilních objektů a fyzická likvidace vůdců jiných států;

- Byly ohlášeny podrobnosti jednání poslední doby (a nejen poslední doby) mezi Ruskem a USA, Ruskem a Francií, Ruskem a dalšími zeměmi, včetně velmi pikantních podrobností, odkrývajících dvojakost pozice USA a jejich satelitů v G7 ohledně celé řady otázek. Vše se to nyní stává majetkem světového informačního prostoru skrz média různých zemí.

Strategický útok se připravoval pečlivě, skrupulózně a dlouho. Budování reálně fungujícího modelu fungování světa je záležitost dlouhá a obtížná, nezodpovědně parazitovat na světových zdrojích je lehké. Přímá příprava probíhala nejméně rok (informace o tom, že návštěva 11 studentů Etonu se připravovala déle než rok) a okamžik byl vybrán, jak se nyní ukazuje, velmi vhodně. Není tajemstvím, že „hegemonem“ starého světového pořádku byly USA, které hrubou silou dominovaly nade všemi, počínaje EU a konče malými zeměmi typu Libye. A to znamená, že kardinální změna pořádků je možná až tehdy, když je odstraněn starý základ – dominantní silová role USA.

V současné době v USA vrcholí prezidentské volby, což znamená že odcházející prezident Obama už nemá reálnou politickou váhu – jeho slovo nic neznamená. A nový prezident ještě není, „pádné slovo“ nyní nemá v USA kdo říct. A právě v tento okamžik Putin spouští realizaci aktivní části své strategie ohledně formování nového světového pořádku.

Ta aktivní část podrozumívá jak informační, tak silovou komponentu. Informační komponenta v sobě zahrnuje odhalení reálného stavu věcí a strhávání licoměrných (dvojakých) masek z politických sil světa. Čas je drahý, prakticky není (ne proto, že volby v USA budou brzo, ale proto, že globální problémy jsou příliš vážné na to, aby se dalo odkládat jejich řešení), proto předtím než něco rychle měnit, je nutné vytvořit odpovídající informační pole, a za tím účelem je z druhé strany nutné jasně identifikovat světovou situaci a roli každého účastníka v ní. Nejasnosti v reálných pozicích by se v budoucnu staly překážkou na cestě nutných změn, proto je nyní nejdůležitější je vyloučit. Silová komponenta má za úkol operativně likvidovat reálné „horké“ problémy, stojící dnes na pořadu dne. Samozřejmě se jedná o Blízký Východ a Sýrii. Proto Rusko poslalo do Sýrie plnocenný vojenský kontingent, mající všechny potřebné protředky pro kompletní blokádu libovolných silových způsobů řešení otázek ze strany „koalice“ (NATO). Nejsou to jen bombardéry, ale i multifunkční letouny a také stíhačky určené pro vzdušný souboj. Je to nedvousmyslný signál toho, k čemu je Rusko připraveno v případě nutnosti. Ze strany moře Sýrii kryje komplex křižníku „Moskva“, pro blokování vzdušného prostoru jsou dislokovány systémy S-300 a S-400 „Triumf“, a jako třešnička na dortu v Kaspickém moři stojí lodě s raketami Kalibr s plochou dráhou letu. Přitom Rusko dalo na vědomí, že zdržovat likvidaci teroristů už dále nedovolí a odmítlo libovolné nové varianty „příměří“ (které už bylo tisíckrát porušeno), a zanechalo teroristům jen variantu vzdát se syrským úřadům. Zde bylo uděláno významné prohlášení na téma, že jelikož USA vystupují na straně teroristů, pak libovolné příměří je jim potřeba jen pro zvýšení bojeschopnosti teroristů. Brzká čistka teroristů v Sýrii je odsouhlasena s globálním řízením. Nelze aktivně přeformátovávat světový systém, když v něm doutná zárodek požáru, který může položit popelem celou budovu, včetně důležitých elementů, například Evropy.

Z pozic obecného chodu věcí je možné s jistotou říct, že čistka strategicky významného města Aleppo od teroristů bude završena během měsíce, nehledě na jakékoliv křiky a hysterii za oceánem. Globální řízení dnes zajímá přežití planety Země a za tím účelem byly Putinovi dány mimořádné pravomoce. Ti, kdo se tomu brání, budou nemilosrdně drceni. Čas běží. Regionálním „elitám“ USA, které se stále ještě nechtějí vzdát své ideje světového parazitismu a panování bylo křišťálově jasně naznačeno, že pokud budou tvrdohlaví i nadále, pak je umyjí krví občanské války v USA ještě před prezidentskými volbami. Proto jim zbývá jen hysterie, počínaje tribunou RB OSN a konče svými médii uvnitř USA.

Rusko se reálně stalo novým centrem koncentrace světového řízení a ostatní země by to měly vzít na vědomí. Právě proto si může dnes Putin dovolit jednoduše odvolat návštěvu Francie kvůli konkrétnímu chování Hollanda a francouzské delegace v RB OSN. To nejsou „rozmary Putina“. Je to nutnost ukázat Hollandovi a podobným kde je jejich místo v novém světovém pořádku. Jejich údělem je hledat společný jazyk s Ruskem a integrovat se do jeho řečiště ve světové politice. A pokud někdo nechce a chce dál sedět na dvou židlích a podobně, pak může posedět v osamocení a zamyslet se nad svým chováním.

Rovnováha sil se zásadním způsobem změnila. Této strategické linii pomáhá i globální elita v USA, v první řadě Obama a Kerry, kteří bijí rekordy ohledně diskreditaci imidže USA na mezinárodní aréně.

V upomenutém článku „Země v souhvězdí Vah…“ jsou vyjmenovány některé základní principy nového světového pořádku, jehož vybudování svěřilo globální řízení Putinovi. Také některé principy Putin oznámil prakticky hned (o několik dní později) na tiskové konferenci na závěr summitu G20 v Číně. Doporučuji si také poslechnout.

S ohledem na výše popsané události a konjunkturu je možné bez rizika omylu předpovědět, že až do voleb v USA a do okamžitu vstupu do úřadu nového prezidenta bude probíhat aktivní transformace sil na mezinárodní aréně. Všechny zatvrzelé, kteří odmítají novou logiku okolností, budou drtit a vpisovat do objemnějších scénářů, pokud bude třeba i silou (zde jsou pravděpodobné „teroristické útoky“ v zemích, které se budou šprajcovat; rozsah útoků bude přímo odpovídat stupni tvrdohlavosti a zatvrzelosti).

Takticky operativně je budou vpisovat v rámec politiky neprotivení se Rusku. Z pozic delšího časového intervalu se budou globální elity pokoušet vepsat také jiné země do rámců politiky Číny a Íránu (na Blízkém východě). Ale dnes je defakto jen Rusko tou silou, která může zajistit byť elementární „plynulost“ přechodného období, a proto dnes jde o rámec neprotivení se v prvé řadě Rusku. Čína a Írán se budou profilovat jako globální hráči postupně, aby nekrachla globální situace dnes. Ačkoliv Čína přijala (oficiálně) od Británie brázdy „globálního řízení“, všimněme si, že sedí tiše zatímco Rusko řeší situaci. Čína bude čekat, aby pak podle možností „podpořila“ a získala/přisvojila si část dividend. To je nevyhnutelné. Ale dnes nemají schopnost reálně zajistit operativní řízení, proto budou ve stínu Ruska, které vystupuje jako předvoj formování nového světového pořádku.

A jen na Rusku závisí, jaké místo v tom novém světovém pořádku zaujme. Čím menší bude zoufalý odpor uvnitř Ruska proamerických klanově-korporativních skupin, tím lépe. V případě jejich aktivního odporu je budou „globální elity“ drtit neméně tvrdě, než v USA. V období „turbulence“ to bude těžké pro všechny, proto ty, kdo se snaží rozhoupat loď ještě více, čeká tvrdá odpověď. Někdo se „pověsí na kravatě“, někdo skočí z okna, a někdo tiše usne a už se neprobudí. Touto prací se budou zabývat právě „globální elity“. Putinovi je odvedena role aktivního strukturního vedení, protože v silné bouři jsou nutná rychlá rozhodnutí a bezstrukturní řízení je časově opožděné a nemá potřebnou operativnost. Právě proto potřebují kormidelníka; a právě proto, že Putin je dnes jediný světový politik, který má potřebnou míru chápání světových událostí a potřebnou sílu, byl jimi vybrán a podpořen pro tuto roli.

Koráb lidstva pluje bouří mezi Skyllou a Charibdou (mezi objektivními ekonomickými a ekologickými problémy světového měřítka a vojenskopolitickými ambicemi úzkého kruhu neadekvátních „starých regionálních elit“, které si nepřejí loučit se se svou odcházející mocí, protože v novém světě jim nabídnou maximálně roli vrátného v hotelu). Putin je u kormidla tohoto korábu a blížíme se k nejodpovědnější fázi konkrétně průchodu mezi těmi dvěma monstry. Kolik bude třeba času na to je minout a zda to skončí úspěšně uvidíme v nejbližší době. Nynější rok 2016 se, ačkoliv je výrazně nasycen událostmi, celkově blíží k závěru, ačkoliv ho nelze podceňovat. Následující rok 2017 bude v tomto ohledu klíčový. Objektivní problémy jsou skutečně vážné a transformace světového pořádku bude pro všechny země a národy náročná. Rusko na tom je lépe v tom ohledu, že ruští lidé jsou zvyklí na těžkosti.

Držme se všichni.

Западная стрекоза и русский муравей или новый мировой порядок, который наводит Путин vyšlo 14.10.2016

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/novy-svetovy-poradek-ktery-zavadi-putin/

 

Dokument: Interview Putina agentuře Bloomberg

Dokument: Interview Putina agentuře Bloomberg

5.10.2016

Interview mezinárodnímu holdingu Bloomberg
Pozn. Hox: toto interview je defakto rozhovor Putina s globálními “elitami” a jeho nástin řešení. Globální elity měly zájem projasnit si jaké řešení Putin v různých otázkách nabízí, takto to bylo realizováno. Den před interview unikla do tisku zpráva o setkání 11 studentů Eton Colledge (kovárna kádrů globálních elit) s Putinem, tyto dvě události jsou články jednoho řetězu.

ROZHOVOR_PUTIN_BLOOMBERG_20160901.pdf

Plná zveřejněná verze interview Vladimíra Putina mezinárodnímu informačnímu holdingu Bloomberg, k němuž došlo 1. září ve Vladivostoku.

Bloomberg: Pane prezidente, velké díky za váš souhlas s rozhovorem pro Bloomberg. Zde ve Vladivostoku se nacházíme na hranici Ruska – pobřeží Tichého oceánu je prakticky hranicí – a je to už druhé VEF (Východní ekonomické fórum), které tu proběhne. Čeho plánujete v rámci tohoto fóra dosáhnout?

V. Putin: Je to způsob, jak přivést pozornost našich partnerů a potenciálních investorů na Dálný východ Ruska. V tomto smyslu se tato akce, tato událost, máločím liší od jiných regionálních fór podobného druhu. My v Rusku takových pořádáme hodně: je to Ekonomické fórum v Sankt-Peterburgu (obvykle bývá v létě, začátkem léta), dále je to Ekonomické fórum v Soči.

Dálný východ pro nás má zvláštní význam, protože máme na zřeteli prioritu rozvoje tohoto regionu. V posledních letech, dokonce bych řekl v posledních desetiletích jsme se zde setkali s velkým množstvím problémů. Tomuto území jsme věnovali málo pozornosti, ale ono si zaslouží daleko víc, protože tu je soustředěno obrovské bohatství a možnosti budoucího rozvoje Ruska. Nejen Ruska jako takového, ale rozvoj celého regionu ATR (Asijsko-Tichooceánský region), protože tato země je velmi bohatá přírodními i minerálními zásobami.

Obvykle když hovoříme o Dálném východě, máme konkrétně na mysli Přímořský kraj, Chabarovský kraj, je to Kamčatka, je to Čukotka, ale je to i takzvaná Východní Sibiř. Pokud to pojmeme takto společně, tak celá tato země má kolosální zásoby: je to ropa, plyn, je to 90 % zásob ruského olova, 30 % zásob ruského zlata, 30 % zásob lesů, zde, v těchto vodách se loví 70 % ryb.

A je to oblast, kde je dostatečně rozvinutá transportní infrastruktura, železnice. V posledních letech aktivně rozvíjíme automobilové spojení. A ohromný je potenciál možností rozvoje leteckého průmyslu a kosmického průmyslu. Pokud jste si všiml, postavili jsme v jednom z regionů Dálného východu nový ruský kosmodrom. Již tradičně se tu rozvíjí, jak jsem již řekl, letecká výroba, a to včetně výroby vojenské. V celém světě známá letadla Su se vyrábějí na Dálném východě Ruska.

Obnovujeme tu i výstavbu námořních lodí, především civilního určení. Zrovna dnes jsem se zúčastnil zahájení prací v jednom z velmi perspektivních odvětví tohoto plánu.

A jsou tu i dobré možnosti pro výměnu v humanitní sféře s našimi sousedy. Předpokládáme zde rozvíjet hudbu, divadelní činnost, výstavnictví. Právě nedávno zde proběhly koncerty našeho předního hudebníka, dirigenta pana Gjorgijeva. Otevíráme zde filiálku petrohradského Marinského divadla. Plánujeme zde otevřít také pobočku petrohradské Ermitáže a Vaganovské baletní školy.

Jak vidíte, nyní spolu sedíme v budově Dálněvýchodní federální univerzity. Myslím, že i vy můžete ocenit velikost této vzdělávací instituce: studují zde už tisíce mladých lidí ze zahraničí, je tu velké množství zahraničních vysokoškolských učitelů. Velmi bychom chtěli, aby se zde rozvíjela věda a vysokoškolské vzdělávání a aby se toto místo stalo jedním z významných center vědecké činnosti v celém systému ATR. Samozřejmě je zde ještě mnoho práce, ale s ohledem na potřeby trhu práce je poptávka po takové vzdělávací instituci evidentní.

Krom toho, co jsem již jmenoval, však existuje však ještě jeden směr, který je pro nás velmi zajímavý a perspektivní – je to biologie moře. Tradičně se tu už po řadu let nachází jeden z hlavních institutů Akademie věd Ruska věnující se biologii moře. Jak jistě víte, spouštíme tu nové centrum, při němž jsme postavili oceanárium, jež by se mělo stát nejen prostorem pro veřejnost, která bude myslím mít ze styku s živou přírodou velký užitek, ale je to i součást samotného Institutu biologie moře. Zde se rýsuje zajímavý, perspektivní cluster, a my bychom velmi chtěli, aby naši potenciální investoři, naši kolegové ze zahraničí, především ze zemí ATR, o něm věděli více.

Bloomberg: Jedním z hostů (fóra), který přijíždí do Vladivostoku, je premiér Japonska Abe a zdá se, že se tu rýsuje, dalo by se říci, politická dohoda. Možná předáte jeden z Kurilských ostrovů výměnou za vážnou ekonomickou spolupráci a její narůstání. Jste na takovou výměnu připraveni?

V. Putin: My neobchodujeme s územími, i když tento problém uzavření mírové dohody s Japonskem je, samozřejmě zásadní a my bychom opravdu velmi rádi s našimi japonskými přáteli našli řešení tohoto problému. Ještě v roce 1956 jsme podepsali smlouvu a ta byla překvapivě ratifikována Nejvyšší radou SSSR i japonským parlamentem. Ale pak ji japonská strana odmítla plnit a Sovětský svaz také snížil plnění všech opatření v rámci této smlouvy.

Před několika lety nás japonští kolegové požádali, abychom se k diskusi na toto téma vrátili, a my jsme to udělali, vyšli jsme jim vstříc. Za posledních pár let však nikoli z naší iniciativy, ale z iniciativy japonské strany byly ve tyto kontakty zmrazeny. Teď však naši partneři projevují přání vrátit se k diskusi na toto téma. Nejedná se o nějaké výměně, o žádném prodeji. Jedná se o hledání řešení, při němž ani jedna ze stran se nebude cítit v nevýhodě, ani jedna strana se nebude cítit ani vítěznou, ani poraženou.

Bloomberg: Ale vy jste nyní k této výměně došli blíž? Blíž než v roce 1956?

V. Putin: Nemyslím si, že blíž, než v roce 1956, ale v každém případě jsme obnovili dialog na toto téma a dohodli se na tom, že naši ministři zahraničních věcí a příslušní odborníci na úrovni náměstků ministrů tuto práci aktivují. Samozřejmě vždy je to předmětem diskuse i na úrovni ruského prezidenta a premiéra.

Jsem přesvědčen, že až se s panem Abe setkáme zde, ve Vladivostoku, budeme také diskutovat na toto téma, ale aby bylo vyřešeno, musí být velmi dobře promyšleno a připraveno, a znova opakuji – ne na principech způsobení škody, ale na principech vytváření podmínek pro rozvoj mezistátních vztahů na dlouhou historickou perspektivu.

Bloomberg: Zdá se mi, že území na východním křídle vás tak moc nezajímá. Ostrov Tarabarov jste například v roce 2004 vydali Číně, a co Kaliningrad například, můžete taky vydat?

V. Putin: Nic jsme nevydali, byla to území, která byla kontroverzní a ve vztahu k nim jsme vedli rozhovory s Čínskou lidovou republikou 40 let – a to chci zdůraznit, 40 let – ale nakonec jsme našli kompromis. Část území byla s konečnou platností připojena k Rusku, část území byla definitivně připojena k Čínské lidové republice.

Chtěl bych zdůraznit, že se tak stalo výlučně – a to je velmi důležité – na pozadí velmi vysoké úrovně důvěry, jaká v tu chvíli nastala mezi Ruskem a Čínou. A jestli dosáhneme stejně vysokého stupně důvěry s Japonskem, pak i zde můžeme nějaké kompromisy najít.

Je tu však podstatný rozdíl mezi otázkou týkající se japonské historie, a řekněme naším jednáním s Čínou. V čem to spočívá? Spočívá to v tom, že japonská otázka vznikla jako výsledek Druhé světové války a zakotvena je v mezinárodních dokumentech souvisejících s výsledky Druhé světové války. Ale naše diskuse s čínskými přáteli o pohraničních otázkách nic společného s Druhou světovou válkou a s žádnými vojenskými konflikty nemá. To zaprvé. Přesněji to je už zadruhé.

A zatřetí – co se týká západní části. Řekl jste Kaliningrad.

Bloomberg: To byl vtip samozřejmě.

V. Putin: Ale já vám odpovím bez jakékoli legrace. Pokud by se někomu zachtělo začít revidovat výsledky Druhé světové války, dobře, zkusíme na toto téma podiskutovat. Ale pak bude třeba diskutovat nikoli o Kaliningradu, ale celkově o východních zemích Německa, o Lvovu, který byl součástí Polska a tak dále a tak dále. Diskutovat by se muselo i o Maďarsku, o Rumunsku. Pokud by snad někdo chtěl tuto Pandořinu skříňku otevřít a začít s ní pracovat – prosím, prapor do ruky a začněte.

Bloomberg: A na Čína se můžu ještě zeptat? V roce 2013 jste řekl, že byste chtěl, aby obchodní obrat s Čínou dosáhl 100 miliard dolarů do roku 2015 a 200 miliard dolarů do roku 2020. V loňském roce však obrat klesl někde až na 70 miliard dolarů. Co se stalo? Vím, že tam je problém s cenou ropy, s kurzem rublu. Myslíte si, že tento cílový orientační bod – 200 miliard dolarů v roce 2020 – je stále dosažitelný?

V. Putin: Ano, myslím, že to je docela dosažitelné, a vy sám jste pojmenoval příčiny poklesu úrovně obratu. V první fázi jsme si stanovili cíl dosáhnout obratu někde na 100 miliardách dolarů, a skoro jsme se k tomuto číslu dostali, protože to bylo bezmála 90 miliard. Takže této cifry bylo již téměř dosaženo. Ale my známe příčiny, opravdu spočívají v pádu cen našeho tradičního exportního zboží, spočívají v kurzovém rozdílu. A to je prostě objektivní údaj. Dobře to víte.

Bloomberg: Sankce na to měly nějaký vliv?

V. Putin: Sankce a naše vztahy s Čínou vzájemně nejsou propojeny, protože s Čínskou lidovou republikou jsme navázali vztah na nebývale vysoké úrovni a kvalitě, my říkáme “komplexního partnerství a strategické kvality”. Sankce jsou zde naprosto na nic. V základu poklesu obratu leží věci objektivní povahy související s cenami energií a s kurzovým rozdílem. Ale fyzické objemy u nás neklesly, dokonce rostou.

Co se týče našich obchodně-ekonomických vztahů s Čínou, pak k dnešnímu dni stále více a více získávají různorodý charakter, o což jsme se také společně s našimi čínskými partnery neustále snažili. Všimněte si: kromě čistého obchodu s tradičním zbožím (na jedné straně, řekněme, energie – uhlovodíky, ropa a nyní již i plyn a ropné produkty, na druhé straně řekněme textil a obuv) jsme přešli na zcela jinou úroveň kooperace. Pracujeme už na kosmických kooperativních programech. Nyní vyvíjíme, a v blízké době tento projekt bude realizován, výrobu těžkého vrtulníku a pracujeme na plánech vytvoření širokotrupého dálkového letadla.

Kooperujeme v oblasti strojírenství, v oblasti vysokorychlostní železniční dopravy, ve zpracovatelské oblasti, zpracování lesa a tak dále, v oblasti jaderné energetiky.

Už jsme postavili Ťaňvaňskou jadernou elektrárnu, dva bloky už pracují a pracují velmi dobře, stavíme další dva bloky. Takže ten cíl, který jsme si stanovili – diverzifikovat naše vztahy – ten se realizuje.

Bloomberg: Dovolte, abychom se podívali zpět. V roce 2000 jste se stal prezidentem, podívejme se, co se za tu dobu událo. Rusko se za tu dobu stalo více asijskou zemí a trochu méně evropskou. Jak to vidíte?

V. Putin: Víte, Rusko se stalo daleko rozvinutějším. Já bych dnes nedělal čáru mezi Asiaty a Evropany, předěl leží v jiné rovině – v rovině rozvoje. Objem ruské ekonomiky se zvýšil 1,7krát, ruská ekonomika vzrostla téměř dvojnásobně. Podle parity kupní síly obsadila ruská ekonomika k dnešnímu dni páté až šesté místo.

Před patnácti lety bychom nemohli odpovědět na sankce, které byly vůči Rusku zavedeny, odvetnými opatřeními, řekněme v oblasti zemědělství. Nemohli bychom uzavřít svůj trh zemědělskými produkty těm zemím, které nepřátelsky vystoupily ve vztahu k naší zemi, protože jsme nemohli vlastní trh zabezpečit svým vlastním zbožím, ale nyní už můžeme. To zaprvé.

Zadruhé osvobození vlastního trhu dává možnost našim zemědělským podnikům zvyšovat výrobu uvnitř země. U nás při celkovém poklesu HDP v souvislosti s celou řadou událostí (nejen sankčního charakteru, ale čistě objektivního – s procesy ve světové ekonomice) mírný pokles HDP existuje, a v průmyslu také. Ale zemědělství roste tempem tří procent ročně, přičemž roste stabilně, i v tomto roce to budou tři procenta, ale možná víc, a to i v příštím.

Takže pokud budeme mluvit o tom, co se stalo řekněme za posledních 15 let – stalo se toho velmi mnoho, ale nejen v této oblasti, protože došlo k významnému oživení veškeré ruské ekonomiky. V roce 2000 u nás bylo 12 miliard devizových rezerv, a podle mého názoru více než 20 miliard zahraničního dluhu.

Dnes Rusko patří do první desítky zemí s nejpříznivějším poměrem zahraničního dluhu a devizových rezerv. K prvnímu minulého měsíce jsme měli téměř 400 miliard dolarů devizových rezerv – 395 miliard, a jen asi 13 procent HDP zahraničního dluhu. Tento poměr je pokládán za jeden z nejlepších na světě.

Pod hranicí chudoby u nás žila třetina obyvatel – více než 40 milionů lidí, nyní se toto číslo snížilo téměř třikrát, ale za poslední rok a půl bohužel trochu vzrostlo vzhledem k ekonomické složitosti a celkového poklesu příjmů obyvatel, ale i tak je to stále nesrovnatelné plus proti tomu, co bylo před 15 lety. Penze vzrostly v násobcích, i reálná mzda výrazně vzrostla oproti tomu, co bylo. A tyto složky přivedly k tomu, za co jsme bojovali a co leží v základu rozvoje každého státu – demografie.

Po roce 2000 se zdálo, že se nám nepodaří negativní demografické tendence zvrátit, s každým rokem obyvatel Ruska ubývalo. Teď vám řeknu hrozné číslo: téměř milion lidí (mínus 900 tisíc každý rok). Nyní, poslední tři roky však pozorujeme přirozený přírůstek obyvatel, u nás je nejnižší…

Bloomberg: Romány zdá se podporujete.

V. Putin: Můžeme si zapsat aktiva, že máme nejnižší kojeneckou úmrtnost a nejnižší úmrtnost rodiček za celou naši novou historii. Dle mého názoru tomu v sovětské době tak nebylo.

Postavili jsme si před sebe úkol prodlužování délky života. A ta za posledních pět let rostla tempem mnohem vyšším, než jsme plánovali. Takže to všechno dohromady nám dává důvod domnívat se, že jsme na správné cestě.

Samozřejmě, ještě mnohé je možné a nutné udělat, a pravděpodobně by bylo možné dosáhnout i větších výsledků, ale obecně se pohybujeme správným směrem.

Bloomberg: Hovořil jste o ruské ekonomice a zásobách (ještě o tom pohovoříme), ale zatím, co jste hovořil, jsem si uvědomil, že jste uvedl detaily, nakolik Rusko zesílilo. Pojedete na “dvacítku” (G20), viděl jste, jak se daří na Západě, dávno to sledujete a na summitu “dvacítky” jste byl vícekrát než kterýkoli druhý líder. Už jste někdy viděl, aby byl Západ tak rozdělen, tak sám sebou nespokojen, v takových pochybnostech? Všichni máme na paměti vystoupení Velké Británie, migrantskou krizi, volby a všechny ostatní problémy. Zdá se vám, že je nyní Západ rozdělený jako nikdy? Jak si to vysvětlujete?

V. Putin: Ve světové ekonomice obecně je mnoho problémů, v západní ekonomice je také mnoho problémů: stárnutí populace, pokles růstu produktivity práce. Jsou to zjevné věci. A vůbec, celkově je demografie velmi složitá.

Dále pravděpodobně, vždyť i samotní odborníci, a vy jste jeden z nejlepších specialistů v této sféře, se domnívají, že v politice rozšíření Evropské unie nebyly vzaty v úvahu jisté elementy spojené s připraveností některých ekonomik ke vstoupení do zóny euro, řekněme.

Vstoupit s dost slabými ekonomickými ukazateli do jednotné měny a udržet nejen tempo růstu, ale udržet celou ekonomiku v těžkých zkouškách, je velmi obtížné. Zažili jsme to nejen v Evropě, známe to (kolik to je – asi před deseti nebo více lety) z Argentiny, když pevně svázali národní měnu s americkým dolarem, a pak už nevěděli, co s tím dělat. Stejně to bylo se vstupem do eurozóny.

Bloomberg: Co myslíte, přežije euro vůbec, valuta euro?

V. Putin: Doufám, že ano, protože za prvé věříme ve fundamentální základy evropské ekonomiky. Vidíme, že západoevropští lídři v podstatě (probíhají sice spory, samozřejmě, je to pochopitelné, to také dobře vidíme, sledujeme a analyzujeme), ale stále se drží, věřím, že (nemůžu říct, zda správných nebo nesprávných, vždy záleží, z které strany se na to dívá), velmi pragmatických přístupů k řešení ekonomických problémů.

Nejsou zneužívány finanční nástroje, finanční pumpy, a snaží se především o strukturální změny, což relativně vzato, není o nic méně akutní i v naší ekonomice, a možná ještě naléhavější s ohledem na problém, který jsme dosud nedokázali překonat, a to je dominance ropného a plynového sektoru v Ruské federaci, a jako výsledek – závislost na těchto ropných příjmech.

Ale v Evropě je to také, nikoli závislost na ropě a plynu, ale strukturální reformy už tam dávno nazrály, a myslím, že vedoucí ekonomiky velmi pragmaticky a gramotně přistupují k řešení problémů, před nimiž evropské ekonomiky stojí. Proto také držíme přibližně 40 % našich devizových rezerv v eurech.

Bloomberg: Myslíte si, že Evropa přežije a bude mít tolik členů? Z Evropské unie už po Británii nikdo nevystoupí?

V. Putin: Víte, nechci reagovat na vaši provokativní otázku, i když chápu, že může být pro vás zajímavá.

Bloomberg: Ale vy jste Evropu mnohokrát kritizoval, proč by teď…

V. Putin: Ano, kritizoval jsem, ale opakuji ještě jednou: držíme 40 % našich devizových rezerv v eurech, a nemáme na rozpadu eurozóny zájem. I když nevylučuji, že mohou být přijata nějaká rozhodnutí, která konsolidují skupinu zemí se srovnatelnou úrovní rozvoje ekonomiky, a tím podle mého názoru přivedou jen k posílení eura.

Ale mohou být nějaká další průběžná řešení s cílem udržet v eurozóně stávající počet členů. To není náš úkol, ale my to vždy velmi pozorně sledujeme a našim evropským partnerům přejeme mnoho úspěchů.

To, co jste řekl o kritice, ano kritizoval jsem zahraniční politiku, ale to vůbec neznamená, že musíme se vším souhlasit. My opravdu mnoho věcí kritizujeme, domníváme se, že naši partneři dělají nemálo chyb (my asi také, nikdo není před chybami chráněn), ale co se týče ekonomiky, opakuji ještě jednou, podle mého názoru, Evropská komise i přední evropské ekonomiky se chovají velmi pragmaticky a jsou na správné cestě.

Bloomberg: Můžeme se vrátit k ruské ekonomice? Můžeme začít směnným kurzem rublu? Já vím, že řeknete, že to je výsada Centrální banky a kurz je nastaven trhem, ale 19. července, kdy za dolar dávali 62,8 rublu, jste řekl, že rubl je příliš silný. Tento trend jste kritizoval. Teď dávají 65 rublů. Oslabil už dostatečně, abyste byl spokojen, nebo je třeba pokračovat?

V. Putin: Nekritizoval jsem postoj Centrální banky. Opravdu jsem vždy věřil a věřím, že Centrální banka musí jednat na vlastní pěst. Ve skutečnosti to tak funguje, můžete mi věřit. Nevměšuji se do rozhodování Centrální banky a nedávám direktivní pokyny vedení Centrální banky ani předsedovi Centrální banky.

Centrální banka se dívá na to, co se děje v ekonomice, a já jsem samozřejmě v kontaktu se členy správní rady i s předsedou Centrální banky, ale nikdy nedávám direktivní příkazy. Pokud jsem hovořil o tom, že rubl příliš zpevnil, neřekl jsem tím, že pozice Centrální banky je nesprávná. Hovořil jsem o tom, že to je další zátěž na exportně orientované odvětví ekonomiky. A to, že to tak je, s vámi velmi dobře chápeme: když je rubl slabší, je jednodušší prodávat – zde vyrobit za levnější rubl, pak to prodat za drahý dolar a získat velký zisk v dolarech, pak to směnit na rubl a mít tak větší příjmy. To jsou elementární věci.

Ale pokud budeme mluvit o fundamentálních věcech, potom otázka regulace kurzu se opravdu vztahuje k funkci hlavního regulátora, a sice k funkci Centrální banky. A ta musí samozřejmě přemýšlet nejen o tom, jak ekonomika, jak odvětví reagují, ale musí přemýšlet i o svých fundamentálních úkolech, aby zajistila stabilitu kurzu.

Hlavní problém je ve stabilitě kurzu, a to se tak či onak Centrální bance při všech nuancích daří. To se konec konců podařilo udělat poté, co Centrální banka přešla k pohyblivému kurzu národní měny.

Centrální banka musí vzít v úvahu i jiné věci: stabilitu bankovního systému země, musí se dívat na to, jak se zvyšuje nebo snižuje peněžní zásoba v ekonomice, jaký to má vliv na inflaci. Tam je velmi mnoho prvků, o kterých by měla Centrální banka přemýšlet, a je lépe se jejích kompetencí nedotýkat.

Bloomberg: A chtěl byste, aby rubl ještě trochu oslabil? Pomohlo by to ruské ekonomice? Vy osobně? Já vím, že to není vaše oblast odpovědnosti, ale vy jste to komentoval. A nyní je vaše pozice jaká?

V. Putin: Víte, moje pozice spočívá v tom, že kurz by měl odpovídat úrovni rozvoje ekonomiky. Protože to je vždy rovnováha, rovnováha zájmů a tuto rovnováhu by měl odrážet. Rovnováha mezi těmi, kdo něco prodávají v zahraničí a je jim ku prospěchu slabý kurz, a rovnováha mezi zájmy těch, kdo kupují a potřebují, aby kurz byl vyšší.

Rovnováha mezi výrobci uvnitř země, řekněme v zemědělské výrobě – je to jejich zájem. A u nás je různým způsobem se zemědělstvím spojeno 40 milionů ruských občanů. To je velmi vážná věc! Ale také je potřeba nezapomínat na zájmy kupujících, kteří potřebují, aby ceny v obchodech byly trošku nižší.

Proto opakuji, kurz není povinen orientovat se na zájmy určité skupiny nebo jedné či dvou skupin, musí vyhovovat základním zájmům rozvoje samotné ekonomiky.

Bloomberg: Více už si tedy nestěžujete, více už nevyjadřujete nespokojenost, mohu tak soudit?

V. Putin: Nevyjádřil jsem nespokojenost a nestěžoval jsem si. Jen jsem uvedl, že pro jednu ze skupin, a sice vývozců, by bylo výhodnější mít rubl slabší.

Bloomberg: Co se týče rezerv. Říkal jste, že tam bylo 500 miliard dolarů, nyní – 400. Samozřejmě, že je to lepší, než na začátku krize. Chcete, aby rezervy opět narostly na 500 miliard dolarů. Myslíte si, že je realistické na takové ukazatele se orientovat, když Centrální banka musí začít kupovat dolary, aby zásoby narostly, a je to vůbec nutné?

V. Putin: Centrální banka i tak neustále nakupuje, nakupuje – prodává – je to její práce. Za posledních šest měsíců se podle mého názoru devizové rezervy Centrální banky zvýšily o 14 %.

Bloomberg: Trošku jste se vrátili k minulé úrovni, ale oni nepokračují v systematickém nákupu dolarů jako dříve.

V. Putin: Víte, my známe – stejně jako vy – nutnou úroveň zásob Centrální banky, a cíl je nám také – stejně jako vám – dobře známý, ale pro širokou veřejnost to můžeme s vámi říct. Cílem devizových rezerv Centrální banky není financovat ekonomiku, ale zajišťovat zahraniční obchodní obrat. K tomu je potřeba, aby tato úroveň byla schopná zabezpečit zahraniční obchodní obrat pro takové ekonomiky, jako je Rusko, minimálně na tři měsíce. Ale my máme takovou úroveň, že i když všechno přestane fungovat, můžeme z devizových rezerv zabezpečit náš zahraniční obchodní obrat minimálně půl roku, nebo i déle, takže to je více než dost.

Proto z hlediska zajištění stability ekonomiky a obratu zahraničního obchodu máme dnes úroveň devizových rezerv naprosto dostatečnou. A všechno ostatní – nákup i prodej valut – je svázáno s regulováním vnitřního valutového trhu. A jak na to bude reagovat Centrální banka a povede-li to k růstu zlatých rezerv – zatím těžko říct. Nezapomínejme však, že máme ještě dva záložní fondy vlády: vlastní Rezervní fond a Fond národního blahobytu, a to obojí dohromady činí 100 miliard dolarů.

Bloomberg: Rád bych se vás ještě zeptal na cenu ropy, to je vaše oblíbené téma. Před dvěma lety, když cena ropy klesala k 80 dolarům, jste řekl, že pokud se to stane, pak těžba ropy padne. Cena je stále nižší než 50 dolarů, a těžba se nezastavila. Změnil se váš přístup k této otázce?

V. Putin: Pokud jsem říkal, že těžba ropy se zastaví, pak jsem se mýlil. Pravda, nepamatuji si, kde jsem to řekl, zdá se, že neuváženě, i když podle mého jsem nic takového neřekl, ale může být, nepamatuji se. Mluvil jsem o tom, že při určité úrovni ceny ropy se stěží budou otevírat nová ložiska. Relativně vzato se tak i děje. Ale možná překvapivé je, že naši naftaři a plynaři (naftaři hlavně) i nadále investují.

Za poslední rok naftaři proinvestovali půl bilionu rublů, a pokud zaúčtujeme ještě investice státu do rozvoje potrubní dopravy a do elektroenergetiky, pak společné investice do energetického sektoru činily za loňský rok 3,5 bilionu rublů. To je velmi výrazné.

U nás těžba ropy a výroba elektrické energie roste. Trošku se podle mého názoru snížila, o jedno procento… Mimochodem ve vývozu plynu zaujímáme první místo na světě – 20 procent světového trhu. Ve vývozu tekutých uhlovodíků jsme také obsadili vedoucí pozici, i zde jsme obsadili první místo.

Navzdory tomu, že si držíme první místo ve vývozu zemního plynu, trošku se snížila domácí těžba, ale souvisí to s tím, že se zvýšil objem energie vyrobené hydroelektrárnami, a tak potřeba plynu v tepelných elektrárnách poněkud klesla. To je výsledek restrukturalizace situace na domácím energetickém trhu. Ale celkově je Gazprom ve skvělé kondici a export do zemí svých tradičních partnerů zvyšuje.

Bloomberg: Na summitu “dvacítky” budete mluvit s princem Saúdské Arábie Salmanem. Budete dál podporovat zmrazení těžby ropy, pokud to Saúdové budou chtít udělat?

V. Putin: Pan Salman, pokud je mi známo, je zástupcem korunního prince, ale to už je detail. Je to velmi energický státník, my jsme s ním navázali opravdu velmi dobré vztahy. Je to člověk, který ví, co chce, a ví, jak svých cílů dosáhnout. Ale zároveň věřím, že bude velmi spolehlivým partnerem, s nímž lze vyjednávat, a můžete si být jist tím, že dohody s ním budou splněny.

Ale nebyli jsme to my, kdo odmítl zmrazení objemu těžby, to naši saúdští partneři na poslední chvíli změnili svůj názor a rozhodli se udělat pauzu v tomto rozhodování. Chci však zopakovat – naše pozice se nezměnila. Pokud s princem Salmanem budeme mluvit na toto téma, samozřejmě náš postoj zopakuji znovu: jsme přesvědčeni, že to je pro světovou energetiku správné řešení – to zaprvé.

Zadruhé. Všichni dobře vědí, o čem byl spor: šlo o to, že pokud zmrazit těžbu, pak to musí udělat všichni, včetně Íránu. Ale pochopili jsme, že Írán začíná z velmi nízké pozice spojené s vyhlášenými sankcemi vůči této zemi, a bylo by nespravedlivé ponechat ho na této sankcionované úrovni. Myslím, že ve skutečnosti z hlediska ekonomické účelnosti a logiky by bylo správné najít nějaký kompromis, jsem si jist, že to všichni chápou…

Otázka nespočívá v ekonomické a politické rovině. Rád bych doufal, že všichni účastníci tohoto trhu, mající zájem na zachování stabilní a spravedlivé světové ceně energií, přesto nakonec potřebné řešení přijmou.

Bloomberg: To znamená, že vy byste podpořil zmražení těžby ropy a umožnění Íránu poněkud kompenzovat své pozice?

V. Putin: Ano.

Bloomberg: Vraťme se trošku zpět. Cena ropy a mnoho různých faktorů – váš rozpočet se nyní nachází v období deficitu, je nutné zvýšit výplaty důchodcům, v určitém okamžiku si budete muset půjčit peníze. Budete se obracet na domácí trh, nebo se obrátíte na zahraničí, abyste si vypůjčili prostředky?

V. Putin: Zatím to nutné není. Nemáme potřebu půjček na světovém trhu, i když takový tradiční nástroj – nástroj ve světových finančních vztazích – jsme používali vždy a i nyní jej používáme, i u nás byly umístěny cenné papíry a žadatelů o nákup našich finančních nástrojů je dost, ale my prostě nyní takovou potřebu nemáme. Při existenci rezervních fondů vlády – 100 miliard dolarů – to je prostě pro nás zbytečné i s ohledem na náklady na takové půjčky. Zde je vždy potřeba to pečlivě zvážit. Nicméně půjčky jsou také možné, je třeba jen pochopit, co je v daném okamžiku výhodnější. To je první věc.

Za druhé – co se týče deficitu. V loňském roce byl deficit federálního rozpočtu 2,6 %. To je, jak jistě souhlasíte, docela přijatelná částka. V letošním roce očekáváme, že to bude o něco vyšší, někde kolem tří procent, možná tří a něco málo. To je taky naprosto přijatelná hodnota. Ale po jaké cestě jdeme? Po cestě optimalizace rozpočtových výdajů. My v těchto pro nás ne zrovna jednoduchých podmínkách podle mého názoru velmi pragmaticky přistupujeme k řešení ekonomických i sociálních otázek, řešíme základní úkoly sociálního charakteru a plníme sliby vůči veřejnosti.

Vláda nyní oznámila, že jsme proindexovali důchody o čtyři procenta, v druhé polovině roku indexovat nebudeme, ale na začátku příštího roku provedeme jednorázovou platbu ve výši pět tisíc rublů pro každého důchodce, což je v podstatě srovnatelné s kompenzací. Budeme jednat velmi pragmaticky a velmi opatrně. Snižujeme náklady na ty pozice, které nepokládáme za prvořadé, a nebudeme bezmyšlenkovitě rozhazovat naše rezervy a ukvapeně je pálit jen kvůli nějakým politickým ambicím. Budeme jednat velmi opatrně.

Myslím, že nám to není nijak zvlášť potřeba, nemáme nouzi se v jakémkoli případě dožadovat vnějšího financování. Vždyť u nás, všimněte si, spadla [tržní rovnováha], ale stále přetrvává pozitivní saldo. Nyní máme podle mého názoru za první pololetí 45 miliard dolarů pozitivního salda v obchodní bilanci.

Inflace se násobně zmenšuje z roku na rok. Násobně se zmenšuje! Byla někde pod 10 nebo tak procenty, když se podíváme od srpna do srpna, ale nyní – 3 a něco procenta. Nezaměstnanost se drží na poměrně přijatelné úrovni – 5,7 %. Makroekonomické ukazatele jsou stabilní. A to mi dává důvod domnívat se, doufat v to, že klidně a sebevědomě překonáme toto zásadní období v naší ekonomice, která se již bezesporu přizpůsobila současným podmínkám.

Bloomberg: Chtěl bych se opět zeptat na privatizaci a ropu. Privatizace Bašněfti – odložili jste privatizaci? Jak jsme informovali, Igor Sečin z Rosněfti navrhl koupit za 5 miliard dolarů polovinu Bašněfti, ale vy jste vždy říkal, že nechcete, aby velké státní podniky získávaly nové privatizované společnosti. Vy nedovolíte, aby se tak stalo?

V. Putin: Hovořil jste o státních společnostech. Rosněfť, přísně vzato, není státní firmou. Nebudeme se zabývat tím, že část patří společnosti BP, což je mimochodem britská společnost, a vy jste – poddaný Británie, pravda? To znamená, že ve skutečnosti jste do určité míry taky…

Bloomberg: Ale je pravděpodobné, že máte větší kontrolu nad Rosněftí než Teresa May nad BP.

V. Putin: Ano, to může být, máme větší kontrolu, přísně vzato to však není státní podnik. Ale co jsem chtěl říct a myslím, že je to očividný fakt: 19,7 % patří zahraničnímu investorovi. Nicméně maje na paměti, že kontrolní balík patří státu, možná to není nejlepší volba, když jedna společnost kontrolovaná státem, získá jinou, čistě státní firmu. To je jedna pozice.

A druhá spočívá v tom, že v konečném výsledku je pro rozpočet důležité, kdo dá více peněz při dražbách, které mají být organizovány v průběhu privatizačního procesu. A v tomto smyslu nemůžeme diskriminovat účastníky trhu, ani jednoho z nich. Ale zatím to není aktuální, protože vláda přijala rozhodnutí privatizaci Bašněfti odložit.

Bloomberg: A nyní otázka privatizace. V roce 2012 jste řekl, že chcete zvýšit obrátky privatizace, jenže čas nebyl nejlepší. Něco nefungovalo? Proč je pro ruský stát nezbytné, aby mu patřilo 50 % takových společností, je třeba víc prodávat?

V. Putin: Ruský stát nepotřebuje nezbytně tak velké balíky, i my máme v úmyslu nutně realizovat své plány. Problém není v tom, zda chceme nebo nechceme, problém je v tom, zda je to účelné nebo ne a v jakém okamžiku. Celkově je to účelné alespoň z jednoho hlediska – z hlediska strukturálních změn v samotné ekonomice. Státu je dnes v ekonomice Ruska opravdu příliš mnoho, ale dělat to při klesajícím trhu i z hlediska fiskálních zájmů není vždy účelné. Proto postupujeme opatrně. Ale náš trend z hlediska privatizačních procesů a postupného odchodu státu z určitých aktiv zůstává beze změny.

Mimochodem, zmínil jste se o společnosti Rosněfť. Nyní se aktivně zabýváme přípravou privatizace části balíku samotné Rosněfti. To je nejlepší potvrzení toho, že jsme své kardinální plány nezměnili. Nebo například jedna z největších ruských společností na světě v oblasti těžby diamantů. Privatizujeme část tohoto balíčku.

Bloomberg: ALROSA?

V. Putin: ALROSA. Působíme také i v dalších směrech, takže své pozice zásadně neměníme. Prostě to není ten případ, když se musí, jak se u nás říká, honit, tj. projevovat nějakou nervní reakci: my nemusíme okamžitě a za každou cenu. Ne, za každou cenu to dělat nebudeme. Budeme to dělat s maximálním efektem pro ruský stát, ruskou ekonomiku.

Bloomberg: To znamená, že plánujete prodat akcie Rosněfti v letošním roce?

V. Putin: Připravujeme se k této transakci v tomto roce. Nevím, zda vláda bude schopná se připravit a realizovat tuto dohodu společně s managmentem samotné Rosněfti, najdou-li správné strategické investory. Zdá se, že by mělo jít právě o takové investory. Ale připravujeme se a plánujeme to udělat právě v letošním roce.

Bloomberg: A co se týče toho podílu, 50 %… Ruskému státu by náleželo méně než 50 % v těch společnostech?

V. Putin: Nevidíme v tom nic strašného. Víte, vzpomínám si, že jsme měli jednu firmu, teď ji nebudu jmenovat, ale když do ní vstoupili na 50 % zahraniční akcionáři, zahraniční investoři, jejich poplatek do federálního rozpočtu a daňové platby se najednou několikanásobně zvýšily, a efektivnost firmy se vůbec nezhoršila. Proto z hlediska zájmů státu, konečných zájmů státu, z hlediska fiskálních zájmů máme pozitivní zkušenosti spíše než negativní.

Bloomberg: Mohu na vás trochu zatlačit? Díval jsem se na vás po všechny ty roky. Velmi rozhodně i agresivně jste se choval v provádění zahraniční politiky. Všichni s tím budou souhlasit. Z hlediska ekonomiky…

V. Putin: Já s tím nesouhlasím. Jednal jsem rozhodně, ale ne agresivně.

Bloomberg: Ano, spíš rozhodně.

V. Putin: Jednal jsem v souladu se vzniklou situací.

Bloomberg: Ale z hlediska ekonomiky jste se naopak choval méně důrazně, pokud jde o prosazování reforem. Jsou země, jako je Čína, Vietnam. Víte, ty významným způsobem změnily svou ekonomiku. Ale Rusko je stále závislé na ropě, na nevelkém počtu společností, vše je stále řízeno těmi samými lidmi. Nemyslíte si, že jste neprovedl dostatečné množství reforem v této souvislosti?

V. Putin: Ne, to si nemyslím. Navíc, podívejte se, provedli jsme pozemkovou reformu, u nás v Rusku bylo těžké si vůbec představit, že to někdy bude možné. Všimněte si, že na rozdíl od mnoha států světa s dostatečně rozvinutou tržní ekonomikou je u nás ropný sektor téměř zcela privatizován. Jmenoval jste společnost Rosněfť a Bašněfť, všechny ostatní jsou soukromé společnosti. A podívejte se, co se v Saúdské Arábii děje v tomto sektoru, v Mexiku, v mnoha jiných producentských zemích.

Proč si myslíte, že Rusko málo pokročilo ve směru těchto reforem?

Další věc je, že při vysokých cenách ropy je velmi těžké přeorientovat účastníky ekonomické činnosti od těch oblastí, kde mohou získat velké zisky, a povzbudit je, aby investovali své peníze do jiných odvětví.

K tomu je potřeba provést celou řadu opatření, a my je postupně děláme. Bohužel je možné, že efekt není tak velký, jak bychom si přáli,… nyní to dokončím, vteřinku, buďte trpělivý,… ale přesto nějaké výsledek tady jsou.

Podívejte se, v předminulém roce z příjmů z ropy a zemního plynu se do rozpočtu dostalo 53 %, v předminulém roce, v roce 2014; v roce 2015 – 43, a v tomto roce to bude asi 36. Takže i strukturální změny probíhají. Věc není jen v ceně, ale také v růstu ekonomiky, v růstu jednotlivých průmyslových odvětví. Nyní pozorujeme růst průmyslové výroby v celé zemi – 0,3 %, není to mnoho, ale je to. A na Dálném východě, kde se spolu právě nacházíme, představuje růst průmyslové výroby, jmenovitě průmyslové – 5,4 %.

Bloomberg: Chtěl bych vám uvést příklad. Nedávno proběhla přeskupení v politické sféře, v administrativě, ale podívejme se nyní na takové společnosti, jako je například Gazprom. Ověřil jsem si, že v dolarovém vyjádření nyní Gazprom stojí jen 15 % z toho, co stál před deseti lety, a z největších deseti společností nyní zaujímá 188. místo ve světě. Alexej Miller řídí společnost již 15 let a vy jste prodloužil jeho období o dalších pět let, to znamená, že vy nepřistupujete tak tvrdě k řídícím pracovníkům, kteří pracují v ropném sektoru, v porovnání s jinými lidmi v jiných sektorech. Myslíte si, že to tak je, a proč se s tím smiřujete? Jste znám jako efektivní manažer.

V. Putin: Víte, Gazprom je zjevně podhodnocen, to je zcela zřejmý fakt. Zatím se ho prodat nechystáme, souvisí to se specifiky ruské ekonomiky, sociální sféry a ruské energetiky. Jedna z funkcí Gazpromu je zajistit hladký průchod země na podzimní a zimní maxima, poskytnout Rusku velkou energetiku a on se s touto funkcí vyrovnává. Myslím, že hodnocení Gazpromu mají dnes hodně spekulativní charakter, ale nás to absolutně neznepokojuje a netrápí.

My víme, co je to Gazprom, co stojí a co bude stát v příštích letech, nehledě na rozvoj plynu ve Spojených státech nebo někde v jiných regionech světa. Potrubní plyn bude vždy levnější. A Gazprom nyní export do zemí svých tradičních partnerů zvyšuje. Do Evropy, podívejte se na výkazy Gazpromu, zejména v posledních měsících prodej roste.

Jsem si jistý, že tak tomu bude i v budoucnu. Proč? Protože v dohledné době, i přes rozvoj alternativní energetiky, i tak pokud se podíváme na ekonomickou složku a na požadavky na ekologické normy, žádný jiný primární zdroj energie kromě plynu ve světě neexistuje. Kromě jaderné energetiky. Ale i zde je velmi mnoho problémů i odpůrci atomové energie. U plynu ne. Ale existuje země, která je bezesporu jedničkou v zásobách plynu. Je to naše země, Ruská federace. A Gazprom plní všechny funkce, které jsou na ně, na managment vloženy.

Existují samozřejmě nejasnosti, jsou tam i problémy. Vidíme je. Vím ale, že vedení Gazpromu podniká potřebné kroky k tomu, aby tyto problémy řešil, a bojuje za zájmy své země na světových trzích. Zda to dělá dobře nebo špatně – to je jiná otázka. Mnozí ho kritizují, říkají, že by bylo třeba se chovat flexibilněji, bylo by třeba přejít na plovoucí ceny v závislosti na aktuální situaci v ekonomice.

Ale plynové podnikání je velmi specifické. To není jako obchodování s ropou. Jedná se o samostatný podnik, který je spojen s velkými investicemi do těžby a dopravy, těžařské struktury si musí být jisté, když realizují za určitou cenu.

Můžete samozřejmě jednat s partnery o nějakém plovoucím rámci v závislosti na některých podmínkách. Myslím, že to taky může být předmětem jednání, ale pokud, řekněme, naši evropští partneři chtějí zabezpečit svou konkurenceschopnost na světových trzích, i oni sami by v konečném důsledku měli mít zájem na dlouhodobých kontraktech s Gazpromem.

Podívejte se, když byly ceny vysoké, kolik bylo na Gazprom stížností, že je třeba něco udělat pro to, aby horní hranice ceny byla o něco nižší. Nyní ceny ropy klesly, ale cena plynu je vázána na ropu, a nikdo kupodivu nenanesl otázku, že je třeba zvednout ceny plynu, všem to vyhovuje. To znamená, že existují přirozené rozpory mezi prodávajícím a kupujícím. Ale existují jakési rámce, v nichž se mohou domlouvat proto, aby svá rizika minimalizovali. A o tom si mohou pohovořit.

Bloomberg: Vím, že jste velkorysý člověk, ale představte si, že máte generála, který by ztratil 50 % armády. Těžko byste ho držel na této pozici. Totéž lze říci o Gazpromu, protože Gazprom se chová hůř než ten generál.

V. Putin: To je jiný případ. Pokud budeme mluvit o generálovi, pak v tomto případě generál nic neztratil, ale převelel do rezerv, které v libovolném okamžiku mohou být vyžádány

Bloomberg: Takže na nadcházející “dvacítce” se pravděpodobně naposledy uvidíte s Barackem Obamou. Jak víte, v Americe se očekávají volby – a je třeba si vybrat mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou. S kým byste se raději kontaktoval na druhé straně oceánu z hlediska geopolitické situace – s Donaldem Trumpem nebo s Hillary Clintonovou? Máte na to nějaký názor?

V. Putin: Rád bych měl co do činění s člověkem, který může přijímat zodpovědná rozhodnutí a dodržuje dosažené dohody. Jméno není důležité. A samozřejmě je nutné, aby tento člověk měl důvěru amerického lidu, pak nebude mít jen snahu, ale i odůvodněnou politickou vůli k tomu, aby dodržoval všechny dohody.

Proto jsme se nikdy nevměšovali, nevměšujeme se a nechystáme se vměšovat do vnitřních procesů, budeme pozorně sledovat, co se děje, a čekat na výsledky voleb a pak budeme připraveni spolupracovat s jakoukoli administrací, pokud ona sama to bude chtít.

Bloomberg: Trošku přitlačím. V roce 2011 jste obvinil Hillary Clinton, že se snažila povzbudit protesty, které se v té době v Rusku rozhořely. Donald Trump o vás hodně hovořil v roce 2007, říkal, že “Putin to skvěle zvládá”; pochválil vás v roce 2011; v následujícím roce pak řekl, že vy jste jeho nový přítel, nejlepší přítel; potom řekl, že předběhnete Ameriku – a ještě mnoho takových příkladů. Bude-li volba mezi ženou, která se vás pravděpodobně snaží zbavit, a mužem, který o vás tak dobře smýšlí, s mimořádnými sympatiemi, – mohl byste přijmout rozhodnutí, protože jedna z těchto voleb, kterou uděláte, bude příznivější.

V. Putin: Víte, já už jsem v podstatě na vaši otázku odpověděl, ale mohu to zopakovat ještě jednou, jinými slovy: jsme připraveni spolupracovat s kterýmkoli prezidentem, ale samozřejmě – to jsem už také řekl – natolik, nakolik bude na to připravena budoucí administrativa. Pokud někdo říká, že chce spolupracovat s Ruskem, vítáme to. A pokud existuje někdo, jak jste to nazval (možná to je ale nepřesný překlad), kdo se mě chce zbavit, to je úplně jiný přístup. Ale my i toto přežijeme: ono se ukáže, kdo více při takovém přístupu ztratí.

Abyste pochopil, oč jde: už nejednou jsem viděl, že s antiruskou kartou se hraje v průběhu vnitropolitických kampaní ve Spojených státech. Věřím však, že je to velmi krátkozraký přístup.

Přitom nám zároveň zasílají nejrůznější signály ze všech stran, že ve skutečnosti je vše dobré. I v předchozích administrativách tomu tak v průběhu předvolební kampaně bylo, a později se všechno zase vrátilo ke starému. Ale zdá se mi, že to neodpovídá úrovni odpovědnosti, která leží na bedrech Spojených států. Myslím si, že všechno by mělo být solidnější, klidnější, vyrovnanější.

A k tomu, že nás někdo kritizuje. Víte, i ze strany týmu pana Trumpa vycházejí kritické výroky na naši adresu. Například jeden z účastníků nebo členů jeho týmu řekl, že Rusko údajně platilo rodinu Clintonů přes nějaké fondy a že vlastně rodinu Clintonů řídíme. Naprostý nesmysl. Já ani nevím, jak se tam Bill objevil, přes jaké fondy. Je to prostě z jedné i druhé strany používáno jako nástroj vnitropolitického boje, což je podle mého názoru špatně. Ale samozřejmě, pokud někdo říká, že chce s Ruskem spolupracovat, vítáme to – bez ohledu na to, jak se jmenuje.

Bloomberg: Je tu ještě jedno obvinění, které je často používáno, že se totiž lidé podporovaní Ruskem nabourali do databáze Demokratické strany. Ale asi to tak úplně nebude pravda?

V. Putin: Já o tom nic nevím. Víte, kolik je dnes hackerů, přitom jednají tak filigránsky, tak jemně, mohou zanechat na správném místě a ve správný čas své stopy – nebo dokonce ani ne stopy svoje, ale zakamuflovat svou činnost do rámce činnosti dalších hackerů z jiných oblastí a z jiných zemí. Je to absolutně nekontrolovatelná věc, a dá se těžko prověřit. Každopádně na státní úrovni se tím nezabýváme.

A pak, je vůbec důležité, kdo pronikl do některých údajů z volebního štábu paní Clintonové? Copak je to důležité? Důležité je to, co je obsahem toho, co bylo ukázáno veřejnosti. O tom by se ve skutečnosti měla vést debata. Není třeba odvádět pozornost veřejnosti od podstaty problému, a zaměňovat jej za nějakou druhořadou záležitost spojenou s hledáním toho, kdo to udělal.

Ale chci Vám ještě jednou říct, že mně o tom není naprosto nic známo a ani na státní úrovni se tím Rusko nikdy nezabývalo. Já, upřímně řečeno, si vůbec nedovedu představit, že informace tohoto druhu – že předvolební štáb jednoho z kandidátů, v daném případě paní Clintonové, pracoval jen pro ni a ne rovnoměrně pro všechny kandidáty Demokratické strany – že vůbec může být pro americkou veřejnost zajímavá. Mně to prostě nešlo do hlavy, že by to někoho zajímalo. Takže i z tohoto pohledu jsme tam nijak oficiálně nemohli vniknout. Protože, chápejte, musíte cítit nerv a zvláštnosti politického života Spojených států. A nejsem si jistý, jestli by to dokonce i naši odborníci na ministerstvu zahraničí cítili tímto správným způsobem.

Bloomberg: Teď je taková doba, kdy je třeba upřímně přiznat, že Amerika se chce vlámat do Ruska a naopak, Čína se snaží vlámat do Ameriky i Ruska – jeden druhého se snaží zlomit.

A “dvacítka” například se pokouší vypracovat soubor pravidel, aby nějak uspořádala zahraniční politiku. Nebo si možná musíme uvědomit, že to má své místo a bude to prostě nová realita?

V. Putin: Mně se zdá, že by pro “dvacítku” bylo lepší se do toho nemíchat, na to jsou jiná hřiště. “Dvacítka” byla vytvořena jako prostor pro diskuzi především o otázkách světové ekonomiky.

Samozřejmě, politika ovlivňuje ekonomické procesy, to je očividný fakt, ale pokud tam přesuneme nějaké handrkování, nebo dokonce ani ne handrkování, ale otázky velmi důležité vztahující se k čistě světové politice, pak odsuneme agendu dne “dvacítky” a místo toho, abychom se zabývali otázkami financí, problematikou strukturálních změn ekonomiky, problematikou úniku daní a tak dále – místo toho se budeme donekonečna dohadovat o problémech Sýrie nebo o nějakém jiném globálním problému, je jich mnoho, začneme diskutovat o blízkovýchodním problému… Na to jsou lepší hřiště, jiná fóra a je jich dost: OSN například, Rada Bezpečnosti.

Bloomberg: Ještě poslední otázka k Trampovi. Někdo říká, že je příliš nestálý na to, aby byl prezidentem USA. A vy, byl byste rád, aby se stal prezidentem? Nebo je Clinton, například, vhodnější?

V. Putin: Nemůžeme odpovídat za americký národ. Protože při všem skandálním chování jednoho i druhého kandidáta (oba se tak chovají, jen každý svým vlastním způsobem) jsou to chytří, velmi chytří lidé a chápou, na které body je třeba trochu zatlačit, aby je pochopili, procítili a uslyšeli voliči v samotných Spojených státech.

Trump se zaměřuje na tradiční republikánské voliče, na průměrného člověka s průměrnou životní úrovní, na dělnickou třída, na určitou skupinu podnikatelů, na lidi, kteří se drží tradičních hodnot.

Paní Clintonová míří na druhou část voličstva, taky se je snaží ovlivnit svými způsoby, takže se v některých případech navzájem napadají, ale já bych nechtěl, abychom si z nich vzali vzor. Myslím, že to není nejlepší příklad, který předvádějí. Ale taková je politická kultura ve Spojených státech, musíte to prostě vzít, jak to je. Amerika je velká země a zaslouží si, aby se jí nikdo z vnějšku nevměšoval a nekomentoval ji.

Odpovídaje na vaši otázku potřetí, mohu říci, že my budeme pracovat s jakoukoli administrativou, s kterýmkoli prezidentem, kterému americký lid prokáže důvěru – pokud ovšem on sám bude chtít spolupracovat s Ruskem.

Bloomberg: Na jiné země se zeptám. Na “dvacítce” se setkáte s Terezou May, je to nový člověk. Británie bude možná brzy ve stejné situaci jako Rusko. Je částí Evropy, ale brzy nejspíš nebude součástí Evropské unie. Budete s nimi vyjednávat o zóně volného obchodu?

V. Putin: Ještě bych dokončil předchozí otázku. Vy přece už hodně let děláte žurnalistiku. Jste velmi informovaný člověk a chápete všechny hrozby spojené s zhoršení mezinárodní situace, pravda? Zejména mezi hlavními světovými jadernými mocnostmi. My všichni to chápeme.

Vy se mě tu ptáte – je to rozhovor se mnou a ne naopak. Ale přesto se nyní zeptám já vás: chcete zhoršení na úrovni Karibské krize?

Bloomberg: Nikdo to nechce.

V. Putin: Samozřejmě že ne, nikdo to nechce.

Bloomberg: Právě proto jsem se ptal na Trua, protože ten je nepředvídatelnější než Hilary Clintonová.

V. Putin: A určitě byste také chtěl, aby Rusko zformovalo dobré vztahy i s Velkou Británií i se Spojenými státy, pravda? I já to chci. Pokud někdo v Americe, ve Spojených státech říká: Chci budovat dobré vztahy s Ruskem”, – znamená to, že bychom to s vámi měli přivítat: i vy i já, takoví jako já a takoví jako vy. Ale co se tam vlastně bude dít po volbách, zatím nevíme. To je důvod, proč říkám, že budeme pracovat s kterýmkoli prezidentem, kterého do hodnosti jmenuje lid Ameriky.

Co se týče Velké Británie. Máme naplánováno setkání s premiérem v Číně, na ploše “dvacítky”. Hovořili jsme po telefonu. Bohužel, ne tím nejlepším způsobem se v poslední době zformovaly vztahy mezi Ruskem a Velkou Británií, ale nebylo to naší vinou. Nebyli jsme to my, kdo vzájemné vztahy zminimalizoval – to Velká Británie se rozhodla zmrazit v mnoha oblastech naše vzájemné kontakty. Pokud se britská strana domnívá, že v některých směrech je třeba dialog, pak jsme připraveni, nebudeme ohrnovat rty a urážet se. Ke spolupráci s našimi partnery přistupujeme velmi pragmaticky, domníváme se, že je to tak prospěšné oběma zemím.

Mluvili jsme o naší největší ropné společnosti Rosněfť, a já už jsem hned na začátku připomněl, že téměř 20 % (19,7) patří BP. A to je čí společnost? “British petroleum”, pravda? Musím vám říct, že kapitalizace “British petroleum” je do značné míry svázána také s tím, že ovládá 19 % z přebytku Rosněfti, která má obrovské zásoby v Rusku i v zahraničí. To se odráží na stabilitě společnosti.

BP se dostala do komplikované situace po známých smutných událostí v Mexickém zálivu. Dělali jsme všechno pro to, abychom ji podpořili. Není Británie v tom zainteresovaná? Myslím, že je – také i v jiných směrech.

Nyní si připomínáme výročí Severských konvojů, víte o tom, ano? Pro mě skutečně, a to neříkám kvůli hezkým řečem, pro mě jsou účastníci Severního konvoje hrdinové. A oni takovými ve skutečnosti byli. Víme, v jakých podmínkách bojovali – v nejnáročnějších. Pokaždé šli na smrt v zájmu společného vítězství, a my si to pamatujeme.

Bloomberg: Možná, že Británie, když teď vystupuje z Evropské unie, bude více naladěna na dosažení dohody s Ruskem?

V. Putin: Británie vystupuje a fakticky už vystoupila z Evropské unie, ale nevystoupila ze zvláštního vztahu se Spojenými státy – a myslím si, že co se týká vztahů s Ruskem, nezávisí to na její přítomnosti nebo nepřítomnosti v Evropské unii, ale na jejích zvláštních vztazích se Spojenými státy. Pokud bude provádět nezávislejší zahraniční politiku, pak to asi bude možné udělat. Ale pokud se Británie bude řídit spojeneckými závazky a bude si myslet, že to představuje větší národní zájem, než spolupráce s Ruskem, pak ať je tak.

To není konečně naše volba, je to volba našich britských partnerů, výběr priorit. Ale ať je to tak nebo onak, my samozřejmě chápeme, že v rámci spojeneckých vztahů a zvláštního partnerství se Spojenými státy by Velká Británie měla udělat korekce ve vztazích s Ruskem podle názoru svého koaličního partnera – Spojených států. Chováme se k těmto skutečnostem jako k danosti, ale opakuji, jak daleko je Velká Británie připravena jít v navázání spolupráce s námi, tak daleko budeme připraveni jít i my. To nezávisí jen na nás.

Bloomberg: Poslední otázka na “dvacítku” – Erdogan. Když nedávno turecké tanky vstoupily na území Sýrie, nijak zvlášť jste neprotestovali. Proč? Myslíte si, že Turecko se nyní přesunulo blíže k vaší pozici, že přece jen do určité míry prezident Asad zůstane i v budoucnosti, nebo jak? Změnil jste nějak svůj postoj k prezidentu Erdoganovi? Říkal jste, že to byl úder do zad, když byl sestřelen ruský bombardér. Něco se v Turecku změnilo? Jak se vám to zdá, co si myslíte?

V. Putin: Především vycházíme z toho, že Turecko se za incident, který se odehrál, za smrt našich lidí, omluvilo a udělalo to přímo, bez výhrad, a my to oceňujeme. Prezident Erdogan na to přistoupil a vidíme zřetelnou zainteresovanost prezidenta Turecka na plnohodnotné obnově vztahů s Ruskem. My máme mnoho odpovídající zájmů i v oblasti Černého moře, i v globálním měřítku i v regionu Blízkého východu.

Velmi nás těší, že se nám podařilo navázat konstruktivní dialog, máme mnoho velkých projektů v oblasti energetiky – například “Turecký proud”. Myslím, že ho nakonec zrealizujeme, každopádně první část týkající se rozšíření dopravních možností a zvýšení dodávek na domácí turecký trh, ale s možností přepravy i pro evropské partnery, pokud se jim toho znova zachce, pokud to evropská Komise bude podporovat.

Máme velmi velký projekt na výstavbu jaderné elektrárny – za unikátních podmínek. Spočívají v několika prvcích: my kreditujeme, vlastníme a provozujeme. Tato jedinečnost nám dává důvod se domnívat, že tento realizovaný projekt s ohledem na dohody o ekonomických parametrech, v jejichž základě leží cena kilowatthodiny elektřiny, že to bude ekonomicky výhodný projekt pro obě strany.

Ale kromě všeho ostatního, jak už jsem řekl, tu existuje vzájemná snaha dospět k dohodě o otázkách regionu, včetně syrského problému. Jak jsem věřil a jak věřím i nadále, zvenčí nelze nic v politických režimech, ve změně moci řešit.

Když slyším, že nějaký prezident by měl odejít, a není to slyšet z nitra země, ale zvenčí, vyvolává to u mě velké otázky. Jsem si tím jistý a mou jistotu potvrzují události posledních deseti let, jako pokusy o demokratizaci Iráku, pokusy o demokratizaci v Libyi – vidíme, k čemu to tam vedlo: v podstatě k rozpadu státnosti a k růstu terorismu.

Kde v Libyi vidíte prvky demokracie? Možná, že někdy vzniknou, velmi na to spoléhám. Nebo pokračující občanská válka v Iráku – a co vůbec bude s Irákem v budoucnosti? Zatím to jsou všechno velké otázky.

To samé je i v Sýrii. Když jsme slyšeli, že Asad musí odejít (proč si to někdo zvenčí myslí?), mám velkou otázkou: a k čemu to povede? Obecně – odpovídá to normám mezinárodního práva? Nebylo by lepší obrnit se trpělivostí a podporovat změnu struktury samotné společnosti – a zatímco bychom trpělivě podporovali změny struktury společnosti, vyčkat, až uvnitř dojde k přirozeným změnám.

Ano, to neproběhne ze dne na den, ale možná právě v tom spočívá politická moudrost – nespěchat, nehnat se dopředu, ale postupně vést věci ke strukturálním změnám, v tomto případě v politickém systému společnosti.

Co se týče akce Turecka. Jsme v kontaktu s našimi tureckými partnery. Vše, co je v rozporu s mezinárodním právem, je pro nás nepřijatelné. Ale jsme v kontaktu i na politické úrovni, i na úrovni ministerstva obrany a ministerstva zahraničních věcí. Jsem si jistý, že na setkání s prezidentem Turecka panem Erdoganem v Číně budeme hovořit i o tom.

Bloomberg: O Sýrii. Přiblížili jsme se k dohodě mezi Ruskem a USA o plánu, co bude se Sýrií nakonec. Myslím, že tam rozhovory proběhly a konečně jsme přece jen malý krůček v tomto směru učinili, nevelký pokrok dosažen byl.

V. Putin: Víte, jednání jdou velmi těžce. Jedna z kardinálních složitostí spočívá v našem trvání na tom – a proti tomu nic naši američtí partneři nenamítají – že tzv. zdravá část opozice by měla být oddělena od radikálních skupin a teroristických organizací, jako Džabchat en-Nusra.

Máme dojem, že Džabchat en-Nusra a jim podobné mimikrují: dávají si jiné názvy, ale ve skutečnosti se nic nemění. Začínají pohlcovat takzvanou zdravou část opozice, a v tom není nic dobrého. Kromě jiného už to není prvek vnitřního boje – jsou to cizí vojáci, kteří dostali zbraně a munici z ciziny. A naši američtí partneři s tím ve skutečnosti souhlasí, ale nevědí, jak to udělat.

Nicméně přes všechny tyto složitosti jsme na správné cestě. Musím konstatovat, že ministr zahraničí Kerry vykonal neskutečnou práci. Obdivuji neustále jeho trpělivost a vytrvalost. Podle mého názoru se postupně pohybujeme správným směrem a nevylučuji, že v blízké době se můžeme už na něčem domluvit a naše ujednání předložit světové veřejnosti. Zatím je o tom brzy mluvit, ale myslím si, že jednáme, jak už jsem řekl, a pohybujeme se správným směrem.

Bloomberg: Pokud se podíváme na celé vaše prezidentství, můžete říci, že situace se Západem byla vždy charakterizována nedostatkem důvěry, byly tam různé konflikty. Ale pokud přehlédneme celé toto období, co byste dnes udělal jinak, kdybyste věděl, jak to všechno dopadne?

V. Putin: Ne, nic bych neudělal jinak. Ale myslím, že naši partneři měli mnoho věcí udělat jinak. Koneckonců, když Sovětský svaz přestal existovat, vzniklo nové Rusko, a my jsme prostě otevřeli svou náruč našim partnerům ze Západu. Vzpomeňte si, co stálo i takové gesto, jako zveřejnění našich systémů odposlechů na americkém velvyslanectví v Moskvě. Nikdo v reakci na to nic podobného neudělal. Co myslíte, CIA nemá takové odposlouchávací zařízení někde u nás? Samozřejmě, že má. Ba co víc, oni svou práci v tomto směru ještě zintenzívnili.

Dále. My jsme například zastavili lety našeho strategického letectva podél hranic Spojených států, a Spojené státy – ne. Deset let jsme tam nelétali, ale Spojené státy ani tak nepřestali, dál si tu létali. Proč? Mluvili jsme o tom, že jsme byli připraveni vytvořit nějaký nový systém evropské bezpečnosti s účastí Spojených států. Místo toho začal proces rozšiřování NATO, jeho pohyb k našim hranicím: jedna iterace (opakování), pak druhá.

Mluvili jsme o tom, že je třeba společně řešit otázky spojené se systémy protiraketové obrany a zachovat nebo aktualizovat Smlouvu o protiraketové činnosti. Spojené státy však od Smlouvy PRO jednostranně odstoupily a aktivně začaly budovat systém strategické protiraketové obrany, to je strategický systém jako součást svých strategických jaderných sil vynesených na periférii; přešly k budování pozičních oblastí v Rumunsku a pak v Polsku.

Tehdy, v první fázi, jak si jistě vzpomínáte, to dělali s odkazem na íránskou jadernou hrozbu, pak byla s Íránem podepsána smlouva, včetně Spojených států, nyní je již ratifikována, a žádné hrozby tedy nejsou, ale poziční oblasti se staví dál. Otázka: proti komu? Nám tehdy říkali: “My nejsme proti vám,” a my jsme odpověděli: “Ale my pak budeme zlepšovat naše úderné systémy”. A oni odpověděli: “Dělejte si, co chcete, budeme předpokládat, že to není proti nám”. A tak to děláme. Teď je vidět, že když se u nás něco začalo objevovat, naši partneři se znepokojili a říkají: “Jak to, co se to tam děje?”

Proč byla ve své době taková odpověď? Proto, že si nikdo asi nepomyslel, že jsme schopni to udělat.

Po roce 2000 na pozadí plného rozvalu vojensko-průmyslového komplexu Ruska, na pozadí, rovnou řeknu nízké bojeschopnosti ozbrojených sil, nikomu nepřišlo na mysl, že jsme schopni vojensko-průmyslový komplex znovu vytvořit. Pozorovatelé ze Spojených států – víte o tom, že – seděli na našich závodech na výrobu jaderných zbraní. Oni na závodě přímo seděli, taková tu byla úroveň důvěry. A pak ty kroky – jeden, druhý, třetí, čtvrtý. Museli jsme na to nějak reagovat. A nám po celou dobu říkali: “To není vaše věc, to se vás netýká, to není proti vám.”

Nemluvím už o velmi podivném období naší historie – o závažných událostech na Kavkaze a v Čečenské republice. Jste novinář a víte, jak reagoval politický establishment Západu a tisk. To že byla podpora legální ruské vlády v obnově a posílení státnosti? Nikoli, právě naopak, byla to podpora separatismu a ve skutečnosti terorismu. Protože nikdo nechtěl slyšet, že na straně militantů a separatistů bojuje Al-Káida. Říkali nám: “Vy se neznepokojujete, my si tu jenom přemýšlíme o rozvoji demokracie ve vaší zemi.” Velké díky za takovou péči. Nicméně jsme naladěni vlídně, chápeme logiku politického a geopolitického boje, jsme připraveni ke spolupráci – pokud ovšem jsou k takové spolupráci připraveni naši partneři.

Bloomberg: Když se podíváte na Západ a shrnete, co si myslí, je zřejmé, že podle jejich názoru kořeny nedůvěry jsou v tom, že chcete rozšířit zónu vlivu Ruska, třeba ne geograficky, ale alespoň kontrolovat hraniční země. Teď samozřejmě panuje nervozita především kvůli Pobaltí (Lotyšsko, Estonsko, Litva). Mluvil jste o důvěře. Můžete říct něco, co by je uklidnilo v toto směru?

V. Putin: Poslyšte, myslím, že všichni zdravě uvažující lidé, kteří se skutečně politikou zabývají, chápou, že odkazy na hrozby ze strany Ruska týkající se řekněme Pobaltí – to je naprostý nesmysl. Že se chystáme bojovat s NATO? Kolik lidí žije v zemích NATO – nějakých 600 milionů, ano? A v Rusku – 146 milionů. Ano, jsme – největší jaderná mocnost. Ale copak je reálné předpokládat, že se chystáme dobývat Pobaltí za použití jaderných zbraní? Co je to za nesmysl? Ten je první, ale zdaleka ne ten nejdůležitější.

To nejdůležitější je někde úplně jinde. Máme velmi bohaté politické zkušenosti, které spočívají v hlubokém přesvědčení, že proti vůli lidu se nedá nic dělat. Proti vůli lidu se nedá nic dělat, ale někteří naši partneři jako by to stále nechápali. Když mluví o Krymu, snaží se nevšímat si toho, že vůlí lidí žijících na Krymu, kde je 70 % etnických Rusů a i všichni ostatní používají ruský jazyk jako svou mateřštinu, že jejich vůlí bylo připojit se k Rusku. To se snaží prostě nevidět. V jiném místě, v Kosovu, bylo možné vůli lidu vyplnit, a zde nelze. To všechno jsou politické hry.

Tak abych vás uklidnil, mohu vám říci, že Rusko provádělo a bude provádět naprosto mírumilovnou zahraniční politiku, zaměřenou na spolupráci.

Co se týče nějakého rozšíření oblasti našeho vlivu. Já jsem z Moskvy sem, do Vladivostoku letěl 9 hodin. Je to jen o trošku méně, než z Moskvy do New Yorku přes celou západní Evropu a Atlantický oceán. Co myslíte, máme potřebu se nějak rozšiřovat? Otázka přece nespočívá v území.

A co se týče vlivu, pak ano, chceme, aby vliv Ruska byl více než patrný, zásadní, ale my do něj vkládáme absolutně mírový a pozitivní obsah: vliv hospodářský, humanitární, vliv související s rozvojem rovné spolupráce s našimi sousedy – to je to, na co jsme nasměrovali naši zahraniční politiku a mimochodem řečeno i zahraničně-ekonomickou činnost, o tom nemůže nikdo pochybovat.

Bloomberg: Uvedu příklad. Mluvil jste o Krymu, zmínil jste se, co se tam stalo, že jste dal nějaké záruky, ty uklidnily, mluvil jste o roce 2014. Naše korespondentka se vás v té době několikrát ptala (myslím, že třikrát), co se děje na Krymu a víte-li něco o ruských vojskách na Krymu, která tam zabírají vládní budovy. Řekl jste, že o tom nic nevíte, a pak o rok později jste řekl, že jste řídil operaci na převedení Krymu pod kontrolou. Můžete to nějak okomentovat?

V. Putin: Samozřejmě. Už jsem tyto věci komentoval mnohokrát. Zde není nic jednoduššího, už jsem o tom mluvil. Ano, naši vojáci zajistili bezpečné provedení hlasování a referenda. Pokud bychom to neudělali, setkali bychom se s tragédií horší než upálení lidí zaživa v Domě odborů v Oděse, když nacionalisté obklíčili bezbranné a neozbrojené a zaživa je spálili. Na Krymu by to ale mělo masivní charakter. My jsme to nedovolili. A to, že lidé sami přišli k volbám a hlasovali, to je fakt, pod hlavněmi automatů by přece nikdo k volbám nešel.

Je to všechno natolik očividné, že dohadovat se o tom je nemožné. Jeďte sám na Krym nyní, poprocházejte se tam a vše vám bude jasné. A to je vše. Takže ano, naše armáda byla na Krymu, a dokonce jsme ani nepřekročili počet sestavy naší skupiny, která se tam nacházela v rámci příslušné smlouvy s Ukrajinou.

Ale to nejdůležitější spočívá v něčem jiném: nejdůležitější je, že o tomto referendu, a pak o nezávislosti hlasoval parlament Krymu, zvolený dva roky před hlasováním podle ukrajinského zákona, to znamená, že to je absolutně legitimní reprezentativní orgán vlády lidí, kteří žijí na Krymu. To je první pozice, a druhá – mezinárodně-právní složka. V průběhu řešení problému Kosova rozhodl Mezinárodní soud OSN a všichni západní partneři tomuto řešení tehdy tleskali. Ale to řešení spočívá v tom, že při určování nezávislosti není rozhodnutí centrální vlády dané země nutné. A to je vše. Takže jsme jednali v plném souladu s mezinárodním právem a Chartou Organizace spojených národů a na základě demokratických principů. A to především není nic jiného, než vyjádření vůle lidu.

Bloomberg: Posledních pár otázek na odkazy a úspěchy. Rozhodl jste se účastnit se v roce 2018 prezidentských voleb, nebo ne?

V. Putin: Teď stojíme před parlamentní volbami. Je třeba projít těmito volbami a podívat se na výsledek. A dokonce i poté před námi budou ještě téměř dva roky. Takže mluvit o tom je naprosto předčasné. Víte, v dnešním rychle se měnícím světě je škodlivé o tom mluvit. Je třeba pracovat, je třeba usilovat o zajištění toho, aby byly realizovány plány a úkoly, které jsme si před sebou postavili, je třeba usilovat o zlepšení životní úrovně lidí, rozvoj ekonomiky i sociální sféry, zvýšit obranné schopnosti země. Teprve v závislosti na řešení těchto úkolů pak budeme vidět, jak organizovat kampaň prezidentských voleb v roce 2018 a kdo by se jí měl zúčastnit. Já jsem zatím nic pro sebe rozhodl.

Bloomberg: Myslíte, že je dnes snazší řídit Rusko, nebo naopak složitější?

V. Putin: Jednodušší než kdy: za Ivana Hrozného nebo za Nikolaje II. nebo za Brežněva, Chruščova, Stalina?

Bloomberg: Ve vaší době.

V. Putin: Myslím si, že je to těžší, protože přece jen – při vší kritice ze strany především našich západních partnerů – u nás se rozvíjejí procesy vnitřní demokracie. Voleb se zúčastní více stran, než v předchozích letech. A to určitě zanechá své stopy na průběhu a výsledku volebních kampaní.

To, o čem mluvím, má praktický rozměr. Nyní sledujeme rating naší vedoucí politické síly, strany Jednotné Rusko, – trošku klesl a mnozí se zabývají otázkami: “Co je to, co proběhlo, co se stalo?” Ano, co? Začala aktivní volební kampaň, je tu velký počet stran, které se nyní podílejí na volebním procesu, – všichni se dostanou na obrazovky televizorů, do médií, do novin. A s čím přicházejí? Všichni kritizují vládu. Oni, pravda, neříkají, jak to udělat lépe, nebo říkají věci, které jsou i člověku s povrchními názory zdají málo realistické nebo vůbec nerealizovatelné, ale zato se velmi krásně vyjímají na televizní obrazovce: budou nadávat, budou ostře kritizovat představitele vládnoucí strany. Ale neříkají, zda by byli ochotni vzít na sebe odpovědnost za přijetí nějakých nepříliš populárních, ale v konečném výsledku nutných [řešení].

Bloomberg: Číňané nemusí projít všemi těmito předvolebními postupy.

V. Putin: V Číně je jiný politický systém, je to i jiná země. Myslím, že byste nechtěl, aby půl druhé miliardy lidí pocítilo nějakou dezorganizaci své společnosti a státu. Poskytněme Číňanům právo a možnost rozhodnout, jak potřebují organizovat svou zemi, svou společnost. Rusko je jiná země, máme jiné postupy, jinou úroveň rozvoje politického systému, a to je úplně jiná kvalita. Nejde o úroveň, ale o jinou kvalitu politického systému, a ten se rozvíjí, stává se složitější.

Vlastně mě to jen těší, i já bych chtěl, aby i v budoucnu se tento systém upevnil, aby vznikly takové rovnováhy uvnitř politického systému země, které by jí umožnily se vždy nacházet ve svéprávném stavu a být zaměřeni na rozvoj.

Bloomberg: V roce 2018 budete prezidentem, který se nejdéle udržel u moci. Máte nějaké představy ohledně toho, jak předáte své pravomoci?

V. Putin: Mohu se voleb buď zúčastnit, anebo nezúčastnit. Pokud se nezúčastním, pak bude zvolena jiná hlava státu, jiný ruský prezident, pak už sami občané rozhodnou, pro koho je třeba hlasovat.

Ale na co chci obrátit pozornost: v každém případě bychom měli už teď přemýšlet o tom, jak my vidíme (když říkám “my”, mám na mysli sebe i členy mého týmu: vládu a administrativu prezidenta) budoucí rozvoj země: i politické a vnitropolitické, i ekonomické procesy. Proto již nyní pracujeme na strategii rozvoje ekonomiky, především ekonomiky, samozřejmě – po roce 2018.

Pokud by se vnitropolitické procesy nerozvíjely, my i já jsme přesvědčeni, že bychom zemi měli předložit naše vize tohoto vývoje. A věcí budoucího prezidenta, budoucí vlády bude s tím buď souhlasit, nesouhlasit, nějak to upravit, anebo předložit něco úplně nového.

Bloomberg: Právě jste reorganizoval svou vládu: některé jste povýšil, povýšil jste některé bývalé ze Služby ochrany. Myslíte si, že budoucí vůdce Ruska bude představitelem mladšího generace?

V. Putin: Ano, samozřejmě. Vycházím z toho, že budoucí lídr by měl být poměrně mladý člověk, ale zralý.

Co se týče příslušníků různých tajných služeb ozbrojených sil, žádné novinky tu nejsou. Není to u nás poprvé, že na úrovni vedení regionů jsou jmenováni příslušníci ministerstva obrany, Federální bezpečnostní služby, výjimkou není Federální služba ochrany. Jsou snad v čem horší? Hlavní je, aby člověk chtěl růst, byl takového růstu schopen a chtěl sloužit své zemi na úseku práce s širšími pravomocemi a odpovědností. A pokud chce a vidím, že ten člověka má potenciál – proč ne, může pracovat velmi dobře.

Koneckonců co se týče řekněme regionální úrovně řízení, pak tam taky bude muset projít volbami a přinést své návrhy k posouzení obyvatel té či oné oblasti. Je třeba, aby je lidé viděli, seznámili se s těmito programy i s člověkem se seznámili. Musí se tu vytvořit určitá chemie vztahů mezi lídrem regionu a lidmi, kteří tam bydlí. Lidé by měli svého možného budoucího lídra procítit, a pokud pro něj pak budou hlasovat, vycházím z toho, že mu budou i důvěřovat, jinak by pro něj nehlasovali.

Bloomberg: Právě jste mluvil o systému, který vznikl za vás. Dá se říci, že v Rusku je velmi osobní systém, systém založený na osobnosti: volí vás a ne stranu. Na druhou stranu máte v Rusku stále problémy z hlediska dodržování zákona – třeba případ vraždy Němcova. Vím, že jste tento incident odsoudil. Je těžké řídit Rusko v této chvíli?

V. Putin: Víte, kteroukoli zemi je obtížné řídit, ujišťuji vás. Co, Spojené státy, ty je snad lehké řídit? Copak je snadné vyřešit i zdánlivě takové jednoduché úkoly – Guantánamo, řekněme? Prezident Obama v prvním svém období řekl, že zlikviduje Guantánamo. Ale to je dosud živé. Proč? On snad nechce? Samozřejmě, že chce. Buďte si jistý, že chce. Ale vzniká tu tisíc okolností, které nedovolují tento problém definitivně vyřešit. Mimochodem, to je ve skutečnosti velmi špatné, ale to je jiné téma.

Rusko je těžké řídit. Ale Rusko je ve fázi vývoje jak politického systému, tak i stanovení tržních principů ekonomiky. Je to proces složitý, nicméně velmi zajímavý. Rusko opravdu není jen velká, ale také významná země – maje na paměti její tradice a kulturní identitu. Ano, má svá specifika a své tradice v politické sféře. Ale není třeba tajit hříchy, my o nich dobře víme, byla tu absolutní monarchie, pak téměř okamžitě přišly komunistické časy – základna se sice trochu rozšířila, ale do jisté míry systém vedení země se stal ještě tvrdším. Až v roce 1990 jsme přešli na výstavbu zcela jiného politickém systému založeného na více stranách. Jenže to je taky takový složitý a nejasný proces, nemůže přes určité fáze přeskakovat. Je třeba, aby si občané zvykli, aby cítili vlastní odpovědnost, když jdou k volebním urnám, aby nedůvěřovali jen nějakým populistickým řešením, úvahám nebo jen chvástání některých uchazečů na adresu ostatních kandidátů.

Každou zemi je obtížné řídit, dokonce i velmi malou. Problém není v tom, zda je země velká nebo malá, otázkou je, jak se stavět ke své práci, nakolik zodpovědně sek ní stavět.

Je třeba, aby občané také pozorně sledovali a analyzovali, co kandidáti navrhují: to se týká jak volby do parlamentu, tak i prezidentských voleb. Tam, kde je jasná prezidentská forma vlády, tam do značné míry volí nikoli stranu, ale hlasují pro kandidáta na prezidentský úřad; je to všude prakticky stejné, proto zde v tomto smyslu nic neobvyklého v situaci v naší zemi není.

Bloomberg: Podívejme se na Čečensko a vliv Kadyrova. Ten řídí zcela svobodně, je tam jiná situace, v Čečně vznikl jiný systém, je tam více nezákonnosti a více osobních přístupů.

V. Putin: Víte, záleží na úhlu pohledu. Neměli bychom zapomínat, že se tam ještě zcela nedávno na trzích otevřeně obchodovalo s lidmi, že tam vládli zástupci mezinárodních teroristických organizací včetně Al-Kájdy, že tam lidem řezali hlavy. Zapomněli jsme snad na to? Ne. A stejně tak dnešní představitel Čečenska Ramzan Kadyrov – v tzv. první čečenské válce přece bojoval se zbraní v ruce proti federálním silám. Prošel velmi složitou a velkou transformací, stejně jako zpočátku jeho otec, první prezident Čečny. A pak sami došli k závěru, že budoucnost Čečenska je spojena s Ruskem, udělali to nikoli pod tlakem nějaké síly – udělali to na základě vnitřního přesvědčení.

Dobře si vzpomínám na své první rozhovory s otcem Ranzana Kadyrova, s prvním prezidentem Čečny. Přímo mi řekl – byl jsem tehdy v roce 1999 premiérem: “Vidíme, že budoucnost Čečny nemůže být oddělena od Ruska, jinak se dostaneme do závislosti na jiných mocných tohoto světa, a to pro nás bude ještě horší. Ale hlavně – a to jsem si velmi dobře zapamatoval – vy jste nás nezradili”.

Tehdy to byla velmi složitá situace, federální centrum se chovalo rozporuplně: tu nastupovalo, pak ustupovalo, pak s něčím souhlasilo, vzápětí domluvu zpřetrhalo. Čečenský lid potřebovat konzistentní, jasnou pozici centrální moci v zemi. A nesmí se zapomínat na to, jakými transformacemi tito lidé prošli. Podepsali jsme smlouvu s Čečnou, tato smlouva je zcela v rámci Ústavy Ruské federace. My však máme federativní uspořádání a členové federace jsou obdařeni určitými právy, a to, jak vidíme na příkladu Čečenska, neničí, nerozbíjí zemi, ale naopak ji spojuje.

Ano, samozřejmě, mnohé je ještě třeba zlepšit, mnohé je potřeba, aby tyto těžké události z poloviny devadesátých let byly zapomenuty a definitivně zajizveny, to všechno potřebuje čas.

Jsem si jistý, že budeme posilovat svou vnitřní politickou strukturu a ekonomiku, o tom nemám žádné pochybnosti. Myslím, že ty nejtěžší stránky své historie Rusko otočilo ve svůj prospěch, nyní půjdeme jen kupředu a posilovat.

Bloomberg: Dokázal jste řídit Rusko 16 let. Podívejme se na další klíčové vůdce: málokdo z nich se drží déle než pět, šest let. Jakou radu byste těmto lidem dal, aby se u moci udrželi déle?

V. Putin: I když to bude znít divně, není třeba se za každou cenu snažit udržet na nějaké židli. Není pravda, že jsem byl, jak jste řekl, prezidentem Ruské federace 16 let: byl jsem jím osm let, a pak, aniž bych porušil Ústav a změnil ji pro své potřeby, jsem prostě na třetí funkční období (které v rámci Ústavy nebylo možné) nekandidoval. V naší Ústavě stojí, že prezident může být zvolen na dvě funkční období po sobě. A tak jsem i učinil: byl jsem zvolen na dvě funkční, pak jsem odstoupil a přešel na jinou práci – pracoval jsem čtyři roky jako předseda vlády. A v souladu s Ústavou – když takové právo u mě po čtyřech letech opět nastalo – jsem se zase ucházel o post prezidenta, byl zvolen a pracuji tak doteď.

Takže to není 16, jsou to čtyři a čtyři, tedy osm, a nyní další čtyři roky: na postu prezidenta pracuji 12 let.

Bloomberg: Chtěl bych pochopit, v čem spočívá příčina vašeho úspěchu. V čem spočívá váš úspěch?

V. Putin: Ještě počkejte. Co se týče délky, jedním z příkladů je Kanada, myslím: podle mého názoru tam byl u moci 16 let; a kancléřka SRN – kolik ta řídí zemi let, pokud mluvíme o první pozici ve výkonné moci?

Bloomberg: Ale ne 16 let. Vy jste vynikl, všechny jste předehnal.

V. Putin: Já ne 16, ale 12. A ona myslím o nic méně.

Ale to není důležité. Nevím, jaká zde mohou být tajemství. Nemám žádná tajemství, jen se vždy snažím cítit rozpoložení lidí, cítit jejich potřeby, jejich naladění na formy a způsoby řešení problémů, na jejich priority, a zaměřuji se především na to. A myslím si, že to je to nejdůležitější v práci každého člověka, který se zabývá tou prací, kterou lid Ruska svěřil mně.

Bloomberg: Podívejte se na svět nyní, je mnoho zemí, které se staly dynastiemi: jsou to Clitonové a Bushové; na jihu je mnoho lidí, jejichž děti pokračují v jejich práci. Chtěl byste, aby vaše dcery měly takový život, jako vy – pracovaly v politice?

V. Putin: Já se nepokládám za někoho, kdo by měl právo chtít něco za ně. Jsou mladé, ale jsou to dospělí lidé, a ony samy si musí určit svou budoucnost. Myslím, že si již vybraly: zabývají se vědou a ještě nějakými dalšími činnostmi, velmi dobrými a potřebnými lidem. Cítí se být užitečnými, mají ze své práce dobrý pocit, a to mě velmi těší. Jejich vztah k tomu, co si vybraly, je zodpovědný a čestný.

Bloomberg: A poslední otázka. Když jsem letěl sem s Korejskou leteckou společností, měl jsem na výběr: dívat se na film “Dr. Živago”, a druhý film – “Kmotr”. Co byste doporučil shlédnout tomu, kdo se snaží pochopit Rusko?

V. Putin: Nevím. Víte, máme takové známé rčení: “Rozumem Rusko nepochopíš, aršínem nezměříš: Rusku můžeš jen věřit”. Ale ruská kultura je mnohostranná a různorodá. Proto pokud chcete pochopit, cítit Rusko, je samozřejmě třeba i knížky přečíst: Tolstého, Čechova, Gogola i Turgeněva, – poslouchat hudbu Čajkovského, podívat se na náš klasický balet. Ale co je nejdůležitější – s lidmi je třeba mluvit. Ujišťuji vás, že jakmile se začnete setkávat s běžnými, řadovými občany, uvědomíte si, že ruský člověk, ano, ruský občan – ať už je to Tatar, Mordvín, Čečenec, Dagestánec, – to jsou velmi otevření lidé, otevření, a dokonce i trochu naivní. Ale je tu jeden charakteristický rys, který je pravděpodobně u všech národů, ale u nás je to obzvlášť jasně vyjádřeno, a to je touha po spravedlnosti. To je myslím jeden z dominantních rysů v mentalitě Rusa a ruského člověka.

A ještě jedna složka, která je typická pro mentalitu ruského člověka – je to touha po nějakém [ideálu]. Samozřejmě, to je taková společná vlastnost nás všech. Miliony lidí, i když jsme každý jiný, všichni chceme žít materiálně velmi dobře, a já se budu snažit ze všech svých sil pracovat pro to, aby lidé žili lépe, aby se životní úroveň u nás stále zlepšovala. Ale při tom všem je v mentalitě, v duši ruského člověka, vždy ona touha po nějakém vyšším morálním ideálu, po nějakých vyšších morálních hodnotách. To nás přesně odlišuje – a jsem si jistý, že v dobrém.

Bloomberg: S největší pravděpodobností, Doktore Živago.

Prezidente Putine, děkuji vám, že jste s námi mluvil a velmi štědře jste nám věnoval svůj čas.

V. Putin: I já vám děkuji.

překlad Vlabi

zdroj: http://kremlin.ru/events/president/news/52830

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/dokument-interview-putina-agenture-bloomberg/

 

Rusko v globálním historickém procesu

Začátek 20. století. Svět je politicky stejnorodý: ve všech zemích Západu běží po průmyslových revolucích konce 18. století budování kapitalismu. V zemích Východu (Čína, Indie, země Jihovýchodní Asie) s výjimkou Japonska dominuje feudalismus. Rusko – největší a nejbohatší země na světě (dokonce ne země, ale civilizace) je ve stavu neurčitosti: v ní nehledě na reformy roku 1861 dominuje feudalismus, ale jsou předpoklady k budování kapitalismu. Hlavní brzda rozvoje této civilizace, odlišné od Východu i Západu, je monarchie a církev. Družně brání aktivizaci tvůrčího potenciálu mnohonárodnostního národa Ruské civilizace skrze zákaz na vzdělání nižších vrstev společnosti. Brzda v rozvoji společnosti je objektivní předpoklad revoluce. Židé a zahraniční peníze, to samozřejmě také bylo, ale to je subjektivní předpoklad k revoluci v Ruské civilizaci.

Velcí političtí hráči se připravují k dělení trhů – ke světové válce, třetí v pořadí po napoleonských válkách a krymské válce 19. století. Světová válka 1914-1918 a za ní jdoucí revoluce v Rusku, Německu a Rakousko-Uhersku smetly monarchistické režimy těch zemí. Avšak lokomotivou těch i následujících revolucí (Čína, Indie, Vietnam, Korea) byla ne buržoazní, ale socialistická revoluce v Rusku v říjnu 1917. Cokoliv by o ní neříkali liberálové Ruska i Západu, právě ona kompletně změnila politickou mapu světa a odkryla nové možnosti rozvoje, dovolující řešit problémy, zděděné po minulosti. Buržoazní revoluce, které se dlouho předtím převalily přes rozvinuté země Západu, nezměnily politickou mapu světa. Ti, kro připravoval proletářskou revoluci v rolnickém Rusku podle marxistického projektu, předpokládal s její pomocí zažehnout světový požár permanentní revoluce po celém světě, aby jednou a provždy řešil problém obecné krize kapitalismu. Ve své podstatě to byla válka bankovního kapitálu proti průmyslovému, a úderným oddílem té války se měl stát proletariát Ruska, který v říjnu 1917 vedli bolševici a trockisté. Po krvavé občanské válce byla válka mezi nimi o moc v Rusku nevyhnutelná.

V té válce se finanční kapitál postavil na stranu trockistů a jejich vůdců, kteří ve své většině patřili k židovské diaspoře. Bolševiky finanční kapitál Západu (a jiný nebyl) nevnímal seriózně jako sílu, schopnou narušit jeho plány se zažehnutím permanentní revoluce. Takový vztah kurátorů Západu k bolševikům byl důsledkem jejich nechápání historie Ruska a zvláštního místa bolševismu v ní – čistě ruského mnohonárodnostního jevu. Budovat socialismus v rolnické zemi s nerozvinutým průmyslovým kapitálem a v kompletním obklíčení kapitalismem, to jsou, jak předpokládali představitelé finanční internacionály, – bolševické fantazie, které pramení z fantazií vůdců rolnických povstání Bolotnikova, Razina a Pugačjova. A ačkoliv fantaziím vůdců rolnických povstání bylo souzeno selhat, k počátku 20. století připravily půdu pro vítězství bolševismu v kolektivním nevědomí národů Ruské civilizace a určily další osud Ruské civilizace i světa.

V.I.Lenin, tvůrce strany bolševiků, svými názory marxista, udělal nemožné: právě on zničil plány majitelů mezinárodního finančního kapitálu ve vztahu k Rusku a přijal rozhodnutí budovat socialismus v rolnické zemi v kapitalistickém obklíčení, za což od představitelů finanční internacionály získal přezdívku „snílek z Kremlu“ a otrávenou kulku. Hrstka jeho stoupenců (podle posledních informací z řad starověrců – také unikátní religiozní jev ruské civilizace) po smrti Lenina zvolila ze svého středu nového vůdce bolševické revoluce – J.V.Stalina. Proběhlo to nehledě na to, že reálná moc v zemi po občanské válce patřila stoupencům Trockého, který k tomu okamžiku kontroloval celý státní aparát – ozbrojené síly, zvláštní služby, tisk, vzdělávací systém, mezinárodní vztahy, finance a ekonomiku země. Nejzajímavější v tom boji o moc bylo to, že stoupenci Trockého (Zinovjev, Kameněv, Bucharin) pomáhali bolševikům v posunu Stalina na vrchol byrokratické pyramidy.

Chápal Stalin problematičnost uskutečnění idejí budování socialismu v jedné zemi, navíc v kapitalistickém obklíčení? – Podle všeho nejspíš ano. Ale na rozdíl od trockistů, kteří byli ze všeho nejvíc znepokojeni otázkou světové nadvlády „věčně pronásledovaného národa“, Stalin dobře znal Bibli, globální historický proces a reálné místo ruské civilizace v něm. Byl ruským gruzínem, tj. ruským člověkem gruzínské národnosti a proto se díval na uskutečnění zdánlivé utopie jako na jedinou reálnou možnost dát společnosti stimul k rozvoji skrze všeobecnou gramotnost a odkrytí tvůrčího potenciálu národa. Jakmile se společnost ponořuje do stagnace, jakmile se zastavuje rozvoj, ihned se objevují předpoklady k revoluci. A čím silnější je ve společnosti tíha k rozvoji, tím nebezpečnější je stagnace. Všechny revoluce ve 20. století v Rusku tuto tezi potvrzují. Válka vytváří podmínky pro revoluci nebo kontrarevoluci (srpen 1991 je ve mnohém důsledek desetileté války SSSR v Afghánistánu). Veškeré rozhovory a texty liberálů o tyranii bolševiků a Stalina, o represích režimu období stalinizmu se mění v prázdné tlachání, jakmile jedinci pod vlivem podobných názorů „zapínají mozek“ a začínají srovnávat první světovou válku 20. století a druhou, která se proměnila ve Velkou vlasteneckou. Pokud byl režim Stalina skutečně krvavý a držel se na represích, pak válka 1941 vytvořila ideální podmínky pro jeho likvidaci. A jakoby speciálně pro „čistotu experimentu“ – stejná je jak země, tak protivník ve válce. Avšak „starou dobrou monarchii“ národ během první světové války smetl, a zlé a všemi nenáviděné bolševiky bránil do poslední kapky krve. Nebo nebránil bolševiky, ale to, co všem národům Ruské civilizace přinesli – rozvoj a jistotu v zítřejším dni.

Vítězství SSSR nad spojenými silami Západu, včetně USA, kardinálně změnilo politickou mapu světa. Vytvořila předpoklady pro revoluce v Číně, Indii, Koreji, Vietnamu. K polovině 20. století už svět nebyl tak stejnorodý jako na jeho začátku. V Africe, Jižní a Centrální Americe, na Blízkém Východě a v Jihovýchodní Asii se objevily země, které už měly volbu – budovat socialismus nebo kapitalismus? Jinými slovy, Rusko se stalo dominantním faktorem rozvoje lidské společnosti ve 20. století, a svým ekonomickým a vojenským potenciálem druhou supervelmocí po USA. A přesto se na Západě a ve stanu liberálů kultivoval pohled na Rusko jako na jednu z nejzaostalejších zemí. Jak to vypadá s danou dominantou ve 21. století?

Na konci 20. století byl Západ přesvědčen, že se Rusko nakonec vrátilo do koryta „normálního“ rozvoje. K takovému závěru ho ponoukla kontrarevoluce liberálů ve spojení s trockisty a církví, kteří vehnali bývalou druhou světovou supervelmoc do regrese, v důsledku čehož ztratila téměř třetinu svého území, polovinu obyvatel a začala zaujímat místo na konci tabulky podle všech ukazatelů sociokulturního a ekonomického rozvoje. Liberálové, kteří se dostali k moci, „snili“ dohnat v ekonomickém rozvoji malinké Portugalsko a mluvili o Rusku jako o africké zemi s jadernými raketami. O tom ve dne v noci hlásaly všechna média liberálního Ruska i Západu, kam se tak cpala „elita“ Ruska. Národ to všechno poslouchal, díval se a… nevěřil liberálům, že s Ruskem je konec. Nikdo nezapomněl, že pracující lid mnohonárodnostního Sovětského svazu hlasoval za obnovení SSSR, a lidé upřímně věřili, že vůdci země začnou budovat nový socialismus, kde nebude místo pro chyby a zneužití minulosti. Proto prostý lid (má se na mysli pracující většina) tajně spoléhal a čekal, že někdo velký a silný příjde, rozežene tu sebranku zlodějů a zločinců, kteří udělali státní převrat, načež se vrátí předchozí bolševické pořádky, Sovětská moc se stane znova národní, a ne byrokratickou, a život poběží tak, jak běžel v bolševicko-stalinské době, kdy ekonomika rostla, ceny se snižovaly, kulturní úroveň především těch, kdo nově vstupoval do života, rostl. Ale nová moc vhodila do davu slogan „berte suverenity, kolik unesete“. Prostý pracovník libovolné národnosti neměl ponětí, co s tou suverenitou dělat, ale národní „elity“ přijaly to prohlášení Jelcina jako výzvu k realizaci maloburžoazního nacionalismu. Jiný, kromě maloburžoazního, neexistuje. Svaz mnoha národů, existující 70 let, se rozpadl během 3 dnů v srpnu 1991. Ale tak viděli (nebo chtěli vidět) tragédii rozpadu SSSR jen liberálové a popi. A národ? Národ vzpomínal písně sovětských dob „Vstavaj strana ogromnaja, vstavaj na smertnyj boj…“ a další. Vzpomínal a nevěřil, že to vše je minulost. V těch písních byl představen staletý ideál mnoha pokolení národů Ruské civilizace, a ideál budovaný staletí nemůže být minulost, on je základem budoucnosti, jakkoliv fantasticky by to dnes neznělo.

Šly roky, všichni něco čekali od těch, kdo vytvářel nové strany, různá hnutí a „fronty“. Uběhlo 5,10,15,20,25 let, nad Kremlem je místo Znamení Vítězství stále vlasovská trikolóra, a na průčelích některých státních a veřejných budov se místo Erbu SSSR začal objevovat dvouhlavý mutant, přivezený z Byzance jako přídavek k Sofii Paleolog. Národní „elity“ odštěpků, které se oddělily od SSSR, spěchaly budovat svoji osobní prosperitu: nejlepší budovy rezervovaly pro zahraniční velvyslanectví a banky, jejichž množství začalo růst jako hřiby po dešti, stavěly paláce, vily, kupovaly letadla a slavnostní jednotky pro přijímání zahraničních hostů, – aby všechno bylo „jako u lidí“. A prostí lidé těch „odštěpků SSSR“ se vydali do zahraničí – do ekonomicky prosperujících zemí Západu a do neprosperující RF, aby si nějak vydělali na život. Ve všech zemích světa pracující většina sledovala události v Rusku, předpokládaje, že ty metamorfózy jsou jen předehra k nějakým procesům, které znovu vyzdvihnou Rusko do čela sociálního rozvoje světa. V zahraničí ti, kdo chápal, že historie zpětný chod nezná, od nového Ruska něco čekali (a stále čekají).

A ze začátku nikdo neobrátil pozornost na to, že několik měsíců před karikaturním pučem v SSSR ve městě třech revolucí v rámci společné práce Leningradské univerzity a Institutu USA a Kanady AV SSSR nějaký nikomu neznámý anonymní autorský kolektiv, který potom přijal jméno Vnitřní prediktor SSSR, vytvořil Koncepci společenské bezpečnosti (dále KSB) pod epickým názvem „Mrtvá voda“, ve které přímo ohlásil novou globální agendu nejen pro Ruskou civilizaci, ale i pro celý svět. To se rovnalo vzetí na sebe globální odpovědnosti za osud celého světa.

Čtenáři tohoto textu si mohou položit otázku: „Odkud to VP SSSR všechno má?“ Odtud: V SSSR v 70. letech minulého století proces budoucího krachu biblické civilizace uviděl a popsal v románu „Hodina býka“ náš velký krajan I.A.Jefremov:

Bohužel, hlavní náboženská kniha nejvíce technické a mocné z minulých civilizací – bílé – byla Bible, naplněná zlem, zradou, kmenovým nepřátelstvím a nekonečným vražděním…

Je tedy řeč o Západní civilizaci a o panování v ní biblické koncepce řízení.

Kromě toho byl Jefremov schopný pohlédnout do daleké budoucnosti pozemšťanů tak, že Západ ve světle jeho fantastiky vypadá dnes jako divoký barbarský atavizmus nehledě na všechny jeho technické úspěchy. Vždyť západní fantastika, která je představena Hollywoodem jako zdálo by se nevinná politicky neutrální „zábava“, to je světonázorové zrcadlo jeho agresivnosti. Západ je přesvědčen, že pokud mimozemské civilizace jsou, pak jim jde jen o zotročení pozemšťanů, tj. jsou apriori agresivní. A proto musí pozemšťané usilovat ne o to, snažit se pochopit jiné světa, ale připravovat se k odražení agrese z jejich strany, k podřízení si „zaostalých“ mimozemských civilizací a kolonizaci jejich planet. Tj. mravně psychologicky je vše stejné jako v době kapitána Cooka jen s tím rozdílem, že nositelem agrese vystupuje nikoliv dřevěná loď, ale hvězdolet.

Do srpnového státního převratu se s KSB seznámil první náměstek hlavy KGB generál Filip Denisovič Bobkov, který se k ní postavil ne jako k fantaziím následníků „kremlovských snílků“, ale jako k novému slovu v řešení problémů státního a globálního řízení. A to proběhlo navzdory názoru jeho nadřízeného, hlavy KGB J.B.Andropova, který se podle informací sovětských médií negativně postavil k poslednímu románu I.A.Jefremova „Hodina býka“. A jak se k té práci postavilo vedení nyní už Petrohradské státní univerzity? Nijak! Bojovníci s totalitarismem KGB neuviděli nic nového ve společné práci Leningradské univerzity a institutu USA a Kanady a proto dokonce nedali práci na zkoumání Vědecké radě univerzity, a jednoduše ji odložili do archivu a postarali se o ní navždy zapomenout. Autorský kolektiv spoléhal na univerzitní vydání KSB tiráží 300 nebo 500 exemplářů, ale pomoc přišla ze strany, odkud to nečekali. Generál Bobkov před odchodem na penzi pomohl s jejím vydáním desetitisícovým nákladem v říjnu 1992, to znamená jen rok po jejím napsání. O takovém dárku nemohl VP SSSR ani snít, protože vlastní finanční zdroje neměl. Zato takový krok bývalého náčelníka 5-oddílu KGB zrodil množství mýtů ve vztahu k autorství KSB. Mnozí tehdy i dnes mají za to, že nové myšlenky o globálním řízení se mohly zrodit jen ve „sklepích KGB“ (tam údajně mučili zneuznané génie) a na dačách KGB (tam údajně přepisovali záznamy z mučení géniů do textů KGB-analytiky).

Ze začátku o té práci věděl jen úzký kruh jejích stoupenců v Petrohradě a Moskvě, ale už v roce 1995 se dostala k poslancům některých stran, včetně KPRF (Komunistická strana Ruské federace G. Zjuganova). Seznámil se s ní i G. Zjuganov, ale tehdy ho neoslovila, naopak polekala, protože v ní byla kritika marxismu a navíc obvinění toho učení v chybách budování socialismu v SSSR. Přesto v listopadu 1995 podstoupila KSB díky iniciativě některých poslanců LDPR režim parlamentních slyšení ve Státní dumě. Tak se nová globální agenda stala legitimní z hlediska zákonodárné moci.

V tomtéž roce 1995 se v Rusku objevily první osobní počítače a začal se rozšiřovat okruh občanů, mající přístup k internetu. Autorský kolektiv pochopil, že internet je dar Shora a objevil se jen proto, aby se nová globální agenda dostala ke všem národům světa. A ačkoliv ze začátku bylo uživatelů internetu málo – milion a něco, byl to začátek. S chutí do toho a půl je hotovo!

Co představovala aktuální globální agenda? Jaká byla koncepce globalizace? Autoři KSB začali svou činnost z odpovědi na tuto otázku. Pochopili, že globalizace je objektivní proces, ale koncepce globalizace je subjektivní. Tak identifikovali koncepci globalizace – Bibli. Byla to nejznámější kniha na planetě Zemi. Podle některých odhadů se doba její existence počítá několika tisíciletími. To znamená bylo to tak dávno že pro ty, kdo na jejím základě uskutečňoval globalizaci, bylo lehčí nehledat autory ale určit jejím autorem boha, který není, a tím pomlouvat Boha, který je. A ti kdo to dělal chápali, že dokázat opak člověk z davu nebude moci, a proto nikdo nebude moct odmítat, že globální řízení na planetě se realizuje bohem prostřednictvím vnitrosociální hierarchie. Tak se Bible stala „bohem inspirovanou knihou“ a její stoupenci konali a dodnes konají ve jménu boha, který není. Ale oni vědí, že Bůh, který je, není lhostejný k tomu, co se děje na Zemi, a všechno bude tak, jak On usmyslel – hlavní je, aby lidé pochopili smysl Jeho úmyslu: čím dříve pochopí a začnou podle svědomí pracovat na jeho uskutečnění, tím rychleji se realizuje to, co Bůh usmyslel. Ale Bůh nebude dělat za lidi to, co můžou udělat oni sami.

Autoři „Mrtvé vody“ si uvědomovali, do čeho se pustili: z poloviny 20. století po změně vztahu etalonových frekvencí biologického a sociálního času se na planetě Zemi začala formovat nová logika sociálního chování. Bible, jako koncepce globalizace, patří k předchozí logice sociálního chování. Režim parlamentních slyšení ona ani v Rusku, ani nikde jinde neprošla a proto nikde v zemích biblické kultury nemohla být legitimní. Ale na to nikdo neobracel pozornost. Ke konci 20. století, když do života vstoupila už druhá generace po změně vztahu etalonových frekvencí biologického a sociálního času, se ukázalo, že biblický projekt, který se předkládal lidstvu jako globální agenda, se vyčerpal a proměnil se v brzdu rozvoje lidstva. Reálně se brždění realizovalo hierarchy všech církví jména Kristova. Protože KSB se objevila v Rusku, bylo možné pokusit se to vše objasnit hierarchům RPC. Autoři se upřímně pokoušeli dostat se s nimi do kontaktu, ale ve výsledku se ukázalo, že kultura, zformovaná za mnohá tisíciletí na základě Bible, takovou možnost nepředpokládala. Kromě toho Ruská pravoslavná církev, která přežila 70 let útlaku, když zjistila, že ideologická moc na základě marxismu padla, spěchala co nejdříve zaplnit uvolněnou ideologickou niku. Na nějaké rozhovory s nějakými nikomu neznámými adepty na novou globální agendu nebyl čas. Jednodušší bylo obvinit je z výzev k likvidaci RPC. Těžko byli hierarchové RPC seznámeni s výrokem francouzského spisovatele 19. století Viktora Hugo: „Žádná armáda se neudrží před myšlenkou, jejíž čas nadešel“. Na začátku 21. století, kdy do života vstoupila 3. generace, narozená v nové logice sociálního chování, se stalo očividným: čas nových idejí, manifestovaných v KSB, nadešel. To znamená že budou nevyhnutelně dominovat ve světě.

V polovině 20. století se USA, které zbohatly na krvi milionech obětí dvou světových válek a na poválečném neokolonializmu, pokoušely prodloužit fungování předchozí globální agendy, a za tím účelem předložily světu náhražku nové globální agendy: „americký sen“: falešnou demokracii, „zákonnost“, domek s anglickým trávníkem, nabitý až po střechu elektronikou a ledničku, zaplněnou náhražkami jídla, dvě-tři auta a bezmyšlenkovitý život na dluh při získávání fyziologických požitků až do konce dní.

Hollywood – nejmocnější ideologická mašina na světě – do konce 20. století úspěšně šířila „americký sen“ ve všech zemích kromě SSSR a zemí socialistického tábora. Ale poté, co politické vedení SSSR prodalo zemi kurátorům biblického projektu, „americký sen“ přestal mít soupeře. Vnitřní prediktor SSSR nastudoval všechny metody svého hlavního protivníka a našel nejzranitelnější místo „amerického snu“: jsa náhražkou nové globální agendy, nepředpokládá odpověď na otázku „Co je to člověk?“ – z hlediska norem liberalizmu je organizmus s psychologií o něco složitější než u láčkovce normální člověk se všemi právy. Ale tak to není, člověkem se člověk nerodí, člověkem je třeba se stát.

KSB „Mrtvá voda“, zrozená v Ruské kultuře, se nemohla vyhnout odpovědi na tuto otázku, protože ta byla vepsána v roli identifikačního kódu Ruské civilizace v podobě idiomy-záhady: „všichni jsou lidé, ale ne každý je člověk“ («Все люди, да не все человеки»). Odpověď na tuto otázku je v KSB dána, což ihned pozvedlo Koncepci společenské bezpečnosti na úroveň nové globální agendy nejen pro Ruskou civilizaci, ale i pro celý svět: „Lidé, staňte se každý z vás Člověkem!“

Jedna z hlavních podmínek nové globální agendy je to, že musí být přitažlivá pro všechny národy světa bez ohledu na jejich národnost nebo rasu a chyby historické minulosti. Na planetě Zemi se zavčas v souladu s Úmyslem nevyhnutelně zformuje jediná globální civilizace. Pokud se díváme na veškerou historii post-potopní civilizace z tohoto pohledu, pak představuje nekonečný řetěz velkých a malých válek o to, jaká bude pozemská civilizace budoucnosti. V poslední návnadě biblické strategie – „americkém snu“ – se stalo jasným, že místo pro člověka se v ní nepředpokládá a že ten „sen“ může být realizován jen na základě živočišného typu struktury psychiky, zombie a démonického typu struktury psychiky. Přičemž rozvoj IT je namířen na zdokonalování typu struktury psychiky zombie. Tento fakt dává odpověď na otázku: co tak pečlivě skrývali tisíciletí kurátoři biblického projektu od pozemšťanů? Skrývali svůj původ od následníků poslední předpotopní civilizace – Atlantidy, načež se stalo jasným, že v historii nynější globální civilizace se pokoušejí oživit její mrtvolu1.

Výše vyložený požadavek o přechodu k nové globální agendě není produkt subjektivizmu a z něj pramenících sporů o mravech a politickém uspořádání. Je to objektivní požadavek, protože pro zabezpečení spotřebitele podle standardů „střední třídy“ USA a uskutečnění „amerického snu“ pro všechny obyvatele Země by byly třeba zdroje několika takových planet jako Země, a to při tom, že už dnes spotřebovává lidstvo přibližně za půl roku tolik zdrojů, že je na jejich obnovu třeba rok i více. Tj. při věrnosti tradicím minulosti lidstvo nevyhnutelně směřuje ke globální biosférně-sociální (ekologické) katastrofě. Takže požadavek změny globální agendy je objektivní varování pro celé lidstvo.

Vnitřní prediktor SSSR
16 – 18. září 2016

1 Nejvýrazněji je to ukázáno ve starém sovětském filmu „Mrtvá sezóna“.

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/o-novem-globalnim-poradu-dne/

 

O autorském kolektivu VP SSSR. Jak vznikla Koncepce společné bezpečnosti

O autorském kolektivu VP SSSR. Jak vznikla Koncepce společné bezpečnosti

8.6.2016

Hox

 

„Vnitřní prediktor SSSR“ je iniciativní skupina, anonymní autorský kolektiv zabývající se rozpracováváním Koncepce společné bezpečnosti (v orig. Концепциа общественной безопасности, ruská zkratka – KOB) počínaje rokem 1987. Nehledě na zánik SSSR jako státu, činnost skupiny pokračuje pod původním názvem, který se stal určitou „firemní značkou“, nyní se však akronym „SSSR“ interpretuje jako „souborná, sociálně spravedlivá Rus“.

Vysvětlení vzniku VP SSSR bude třeba vzít trochu zeširoka, od dobového kontextu, textu bude více, ale měly by odpadnout nejasnosti a otázky, jež se periodicky vynořují.

V 80. letech začal SSSR zaostávat ve statistice produkce a spotřeby sociálně nejdůležitějších kategorií zboží, trpěl mnoha problémy, přebujelými vojenskými výdaji, stále vše podle ukazatele „ekonomický blahohobyt většiny obyvatel“ patřil mezi 10 nejúspěšnějích ekonomik světa, tj. většina lidí na Zemi žila materiálně hůře, než obyvatelstvo SSSR.

Přitom SSSR žil na svůj úkor, nepociťoval nedostatek surovin a poskytoval materiální pomoc zemím, které považoval za přátelské – objektivní předpoklady krachu tedy chyběly. Proto když za této situace vystoupil Gorbačov s novým kursem (Perestrojka = transformace) se slogany „více socialismu, více otevřenosti, více demokracie“, a ohlásil jeho cíle – zdokonalení socialismu na základě rozšíření demokracie, zrychlení vědeckotechnického pokroku a rozvoj produkční základny země, většina obyvatelstva mu zcela důvěřovala a oddechla si: „konečně se objevil někdo kdo chápe, co je třeba dělat“. Lidé vkládali do Gorbačova a jeho tým naděje, že změní SSSR na místo, kde ten, kdo bude dobře pracovat, bude i dobře žít, a země celkově bude žít lépe, než kapitalistický Západ – nevyužitost tvůrčího potenciálu národa cítili všichni.

Zde je třeba objasnit jednu ideologému brežněvské epochy – od konce 70. ideologové ÚV KSSS tvrdili, že za dobu sovětské vlády se v SSSR zformovala nová historická společnost lidí – „sovětský národ“. Sovětský národ se skutečně formoval, ale proces nebyl zakončen ani na konci 70. let, ani na začátku 90. let, jinak by k rozpadu SSSR nedošlo.

Část „elit“ a formující se sovětský národ hlasoval v referendu 17. března 1991 za státní celostnost a zachování SSSR, což je mimo diskusi i při vší záměrné zamotanosti položené otázky, ale prodejná část „elit“, hlavně nacionálních, které se osmělily po ohlášení „glasnosti“, pokračovala za tiché podpory KGB pod patronátem CIA a „nevládních organizací“ v likvidačním procesu jak před referendem, tak po něm.

Navzdory Gorbačovem ohlášené „politice otevřenosti“ (glasnosti) a „pluralitě názorů“, ti, kdo byli skutečně za socialistickou variantu dalšího rozvoje, v médiích nedostávali prostor. Gorbačovská státnost přesně podle receptů „doktora“ Goebbelse dávala veškerý prostor a vysílací čas jen likvidátorům SSSR, dogmatikům a stranickým byrokratům, kteří svou hloupostí diskreditovali jak socialismus, tak SSSR celkově.

V takových podmínkách rostla dezorganizace práce státního aparátu, což se projevilo deficitem věcí základních potřeb, nastalo zhoršování ekonomické situace většiny obyvatel. Určitá část obyvatel čekala na „vysvělení“ od vedení, část se postavila do opozice novému kurzu, a blíže neurčená skupina kolegů si za podmínek provádění vládou antinárodní politiky, nechápání toho co se děje částí obyvatel a s neakceschopnou opozicí položila klasickou otázku „Co dělat“. Ale předtím, než bylo možné na tu otázku odpovědět, bylo nutné pochopit co se reálně děje, což znamená zjistit a pochopit:

  • jaké faktory vykazují vliv na rozvoj situace v dohledné historické perspektivě a v současnosti?

  • jaké jsou mezi nimi příčinno-důsledkové vztahy?

V procesu hledání odpovědí na tyto otázky uvnitř této skupiny vznikla práce, která během procesu svého vzniku dostala název „Dehermetizace“ (Разгерметизация - Odtajnění). “Dehermetizaci” psali pro sebe, nepočítalo se s tím, že by měl text být veřejný. Psalo se ručně do sešitů A4, s mezerami pro poznámky a doplnění. Pracovní text četli všichni členové formujícího se kolektivu, vnášeli své poznámky a opravy do volných míst v sešitech, pokud došlo místo pro poznámky, aktuální varianta textu se přepisovala i se změnami do nového sešitu jako výchozí varianta stejným způsobem, jako se psal původní text. Proces se opakoval do té doby, než vznikl pro všechny přijatelný výsledek.

Protože problematiku, posuzovanou v těch pracovních textech, členové posuzovali i ústně a s dalšími lidmi, byla pokládána otázka „To je zajímavé. Kde je možné si o tom přečíst?“. Pracovní sešity použít nešly kvůli své organizaci a faktu jediného exempláře. Objevil se člověk, ochotný přepsat texty tiskopisem v 5-ti exemplářích, propisem, tak vzniklo prvních 5 exemplářů strojového textu o 650 stranách. První a druhý exemplář byl použitelný pro xerokopie a lihové kopírky, čímž se zabývali ti, kdo měl k podobným mašinkám přístup. Ve výsledku se „Dehermetizace“ začala v nezavršené podobě šířit a stala se poměrně známou v opozičních kruzích, několik exemplářů bylo zasláno i stranickému vedení a vedení KGB. Ale v Ústředním Výboru panovala tuhá stranická disciplína a KGB měla na práci důležitější věci, než ochranu státu…

Práce nad Dehermetizací pokračovala, ale završena nebyla. V lednu 1991 „Institut USA a Kanady“ Akademie věd SSSR zadal Institutu řízení na Fakultě aplikované matematiky Leningradské státní univerzity (LGU) výzkumnou práci, jejímž vedoucím se stal člen-korespondent Akademie věd Vladimir Ivanovič Zubov (1930-2000). Zadání znělo na matematické modelování interakce velmocí, globálně politických procesů a variant vývoje.

V bázi vstupů pro danou práci se nacházela i zpráva Institutu USA a Kanady pod názvem „Rozvoj koncepcí strategické stability a dynamiky rozvoje scénářů možné interakce za podmínky zachování parity perspektivních strategií světových velmocí do roku 2005“ (technické zadání na tu práci podepsal tehdejší náměstek ředitele Institutu USA a Kanady A.A.Kokošin, budoucí náměstek ministra obrany RF).

Odpovědným vedoucím za vypracování byl rektorem LGU jmenován představitel kolektivu VP SSSR. Vznikají reálně dva kolektivy – jeden formální z představitelů všech 20 fakult LGU, druhý neformální – VP SSSR. Obsah té zprávy neodpovídal tomu, co se reálně dělo v globální politice, přičemž kvalita výzkumů v Institutu USA a Kanady byla natolik nízká, že bylo jednodušší napsat vše znovu tak, jak to ve skutečnosti bylo, než rozebírat množství „konkrétních chyb“ a opravovat je při zachování celkového kontextu od Institutu USA a Kanady AV SSSR.

Výsledkem snahy „vysvětlit od nuly“ vše, co se vyjasnilo během psaní Dehermetizace, byla práce, která vešla ve známost jako „Mrtvá voda“ (Мёртвая вода) ve verzi r. 1991.

Od toho okamžiku se veřejná činnost kolektivu Vnitřní Prediktor SSSR začala projevovat ve formách a stylistice, známých z pozdějších publikací.

Krátká chronologie:

  • 1985-87 – formování kolektivu, který si později volí název Vnitřní prediktor SSSR, ve své většině z řad výzkumníků Petrohradské státní univerzity (LGU) a také důstojníků a vědeckých pracovníků mořské flotily SSSR (např. V.M.Zaznobin – inženýr akustického projektování ponorek), první práce a texty.

  • 1988-90 – „Dehermetizace“, první články, publikace v časopisu „Molodaja gvardija“ článku „Konceptuální moc – mýtus či realita?“ – jako odpověť Leningradské univerzity na otázku zadanou všem univerzitám Akademií věd: „Jaká má být věda ve 21. století?“. Teze budoucí Koncepce společné bezpečnosti (KOB – Концепциа общественной безопасности)
  • 1991 – zadání zmíněné práce Leningradské univerzitě ze strany Institutu USA a Kanady AV SSSR, odpovědným vedoucím je rektorem jmenován člen VP SSSR.

  • květen 1991 – hlavní část práce zakončena, jejím základem je Dostatečně všeobecná teorie řízení.

  • 27.5.1991 – v Akademii VMF (vojensko-mořská flotila) SSSR se koná poslední (před rozpadem SSSR) konference o problematice řízení, za Leningradskou univerzitu vystupuje představitel VP SSSR a defakto dělá první veřejnou prezentaci KOB. 28.5.1991 je KOB představena vyššímu vedení KGB, je vyrobeno několik kopií, které dostávájí špičky vedení SSSR.
  • 1992 v důsledku státního krachu SSSR je publikováno 1. veřejné vydání Mrtvé vody nákladem 10.000 exemplářů. Zde se dá poznamenat, že publikace Mrtvé vody byla přímým důsledkem rozpadu SSSR, kdy se v důsledku organizačního chaosu dostaly na veřejnost materiály, které by v případě zachování státnosti nebo nekatastrofické varianty transformace byly odsouzeny „ztratit se“ v archivech ÚV KSSS, zvláštních státních služeb apod.

  • 1992 až nyní – veřejná aktivita, autorský kolektiv pod značkou VP SSSR pokračuje v rozpracovávání Koncepce a publikaci prací, představitelé VP SSSR pravidelně vystupují v různých místech, zemích.

K dnešnímu dni autorský kolektiv VP SSSR čítá neznámý počet členů z neurčeného množství zemí (ale nejen ze zemí bývalého SSSR), pravidelně publikuje na svých oficiálních stránkách dotu.ru.

Veřejnými představiteli jsou:

Vladimír Michailovič Zaznobin, docent, kandidát technických věd, působí na Petrohradské státní zemědělské univerzitě (http://spbgau.ru/departments/tech-econom/structure/kafedry/polit-social/sostav-kafedry/node/2953), kde přednáší politologii, sociologii, světonázorové základy potírání extremizmu, narkotizace, korupce.

Michail Viktorovič Veličko, docent, kandidát ekonomických věd, působí na Petrohradské státní zemědělské univerzitě (http://spbgau.ru/departments/tech-econom/structure/kafedry/polit-social/sostav-kafedry/node/2949), kde přednáší politologii, sociologii, sociologii řízení, státní politiku a řízení, organizaci práce s mládeží, geopolitiku.

Viktor Alexejevič Jefimov, profesor, doktor ekonomických věd, do r. 2016 rektor Petrohradské státní zemědělské univerzity (http://spbgau.ru/departments/tech-econom/structure/kafedry/municipalnoe_upravlenie/sostav_kafedri/node/2854)

Zdroje:

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/jak-vznikl-autorsky-kolektiv-vp-sssr-jak-se-objevila-mrtva-voda-kob/

Ruský projekt globální transformace

V.A.Jefimov

Krátký úvod do Koncepce sociální bezpečnosti

Nyní, kdy jsme se naučili létat ve vzduchu jako ptáci, plavat pod vodou jako ryby, zbývá nám jen jedno – naučit se žít na Zemi jako lidé.

- Bernard Shaw

Že stáří je druhé dětsví – nesmysl

Do samotného stáří jsme dětmi; v tom to je!

J.W.Goethe - Faust.

Civilizace velí vpřed;

Nyní pokrok s sebou i čerta přibral.

J.W.Goethe - Faust.

Dnešní svět stojí na prahu objektivně nevyhnutelné globální transformace. Ta svým rozsahem, radikálností a významem pro historii lidstva významně převýší nejen v paměti čerstvé transformace let 1917 a 1991, ale i největší transformace hluboké minulosti, takové jako náboženská reforma faraona Achnatona, pokřtění antické Rusi; kompletní odmítnutí ze strany Evropy základního civilizačního dogmatu stabiliního rozvoje – zákazu úroku (lichvy) v 16. století. Právě poslední okolnost dala základ současné civilizační systémové krizi. Nutnost změn je natolik očividná, že je na ně deklarativně orientován dokonce vůdce USA, parazitujících na světovém pořádku, organizovaném v rozporu s Božím úmyslem. Při zahájení 64. generálního shromáždění OSN v září 2009 Barack Obama řekl: “Musíme začít novou éru spolupráce, založenou na vzájemných zájmech a vzájemném respektu.”, přičemž podotkl, že dosavadní politika vyvolávala ve světě “reflexivní antiamerikanismus”.

Zvláštností nadcházející transformace je ten fakt, že jakékoliv politické, religiózní, ekonomické reformy, pokud nebudou mít morální charakter, nebudou orientovány na organizaci života podle Božího záměru, pozbývají smysl a nezmění nynější katastrofickou situaci na kosmickém korábu jménem Země. Masové protestní hnutí v USA, Evropské unii je spojeno s kolosálním a neustále vzrůstajícím rozdílem v přístupu učastníků výrobního a finančně-lichvářského odvětví ekonomiky k hmotným statkům. Podstata nadcházející transformace spočívá v odmítnutí euro-amerického (biblického) civilizačního projektu globalizace, jehož reálnými vládci je několik desítek lidí a tlupa bezmyšlenkovitě jim sloužících, jimi odměňovaných stoupenců, kteří se ze setrvačnosti nazývají elitou.

Pro minimalizaci nevyhnutelných nákladů a otřesů nadcházející transformace je nezbytné především hluboké pochopení neprojevené podstaty dnes panující koncepce nadnárodního řízení lidstva, koncepce nyní realizované globalizace, která se pod rouškou krásných slov už více než tři tisíce let mlčky realizuje. Kromě toho, je nutné v leksikální formě vyjádřit nové myšlenky ne menšího měřítka, novou koncepci ustrojení života na Zemi, Koncepci sociální bezpečnosti. Takový projekt se nemohl objevit v rámci Západní civilizace. Libovolný placený výzkumník/analytik elitních think-tanků má pevné hranice na zvažování ideí konceptuální úrovně významu, a podobně i na použití “antivědeckého”, v chápání zadavatele, terminologického aparátu, nutného pro leksikální vyjádření těchto ideí.

Principiálně nové myšlenky, po svém významu civilizačního charakteru, a vyplývající z nich Koncepce sociální bezpečnosti (Концепция общественной безопасности) byly rozpracovány kolektivním rozumem Ruska v průběhu posledních 25 let na nepeněžním principu v rámci občanské iniciativy. Navíc se za tu dobu prakticky ve všech oblastech Ruska mezi obyčejnými lidmi zformoval zatím neprojevený kádrový základ s mírou chápaní, která je pro ze setrvačnosti dominující “demokraticko-patriotickou” pseudo elitu nedostižná. Jeden z nepřímých příznaků disponování věděním Věku Vodnáře je principiální nemožnost pro nositele tohoto vědění požít byť jeden hlt alkoholu nebo jedinou cigaretu v průběhu celého svého života. Právě taková vrstva mládeže je dnes v Rusku připravena.

Tuto publikaci je možné chápat jako krátkou exkurzi do ruského projektu globální transformace lidstva, do vypracované Koncepce sociální bezpečnosti. Je adresována především zahraničnímu publiku a proto je prvotně připravena v anglickém jazyce. Zavedení nových myšlenek není v rámci nyní přijaté terminologie možné, proto začneme z nového jazyka jejich popisu, z námi zavedených termínů a definic.

Úvodní termíny a definice

Autosynchronizace - proces ztotožnění frekvence a fáze kmitů v mnoha různých systémech, což vede k následné spontánní synchronizaci jejich fungování v supersystému. V biologických systémech se projevuje jako davo-elitarizmusnáklonnost jedinců ke stádnímu chování.

Ateismus idealistický - formální uznání existence Boha ve slovech, ve spojení se záměnou představ o skutečném Bohu, jediném pro všechny živé na Zemi Tvůrci, který je, tou či onou mystifikací, falzifikátem vymyšleným pozemskými silami, bohem, který není ve skutečnosti. Daný jev je charakteristický pro pozemské církevní hierarchie, blokující svým pseudo prostřednictvím reálné možnosti přímého spojení člověka s Bohem, který je.

Ateismus materialistický - kompletní odmítnutí představ o bytí Boha. Kvůli svému, pro mnohé očividnému, selhání, využívá na svou obranu stejně mylné představy idealistického ateismu. Každý člověk se rodí věřícím Bohu, a proto z dvou stejně falešných alternativ je nakloněn víře v církve. Ochrana církevních hierarchií představiteli materialistického ateismu probíhá z jejich strany nevědomky.

Bezstrukturní řízení - řízení (ovládání) s oporou na statistické zákonitosti a pravděpodobnostní rozdělení v chování subjektu (cíle) řízení, bez předchozího vytvoření mechanismů přímého řízení.

Bůh - nad-realita, Všemohoucí, jediný pro všechny živé na Zemi Tvůrce a Všedržitel jím vytvořeného (tvárného) vesmíru. Nejvyšší všeobjímající úroveň řízení, která se ve vědomí většiny lidí odráží jako řetěz nahodilostí. “Náhoda – pseudonym Boha, když se nechce podepisovat vlastním jménem.” (Anatole France).

bůh - symboly pseudoboha, zakořeněné v každodenním vnímání zemí i národů , využívané v různých religiózních kultech a vírách, které mají pozemskou povahu a využívají se, ve své podstatě, ke skrytí představ o Bohu, který je, hierarchiemi církevního idealistického ateismu.

Boží záměr, úmysl - scénář možného rozvoje Bytí, odpovídající Záměru Boha, způsob organizace života v souladu s Božími zákony.

Bolševizmus - politické hnutí hájící dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny. Skutečný bolševik je ten, který hájí zájmy většiny. Ne všichni členové KSSS byli bolševiky, a ne všichni bolševici byli členy strany. Bolševizmus nerovná se trockizmus ani marxizmus.

Bytí - synonym slova “život” (жизнь), jednota Boha jako univerzální reálnosti a jím vytvořeného tvárného Vesmíru, nacházejícího se v procesu seberozvoje.

Vládnutí (řízení, moc) - v praxi realizovaná schopnost subjektu k sociálnímu řízení, jehož výsledkem je dosaženo realizace subjektem vytyčených cílů.

Čas - subjektivní pojem, vznikající v psychice člověka při srovnání frekvence periodických procesů (jevů), z nichž jeden plní roli etalonu. S ohledem na to, že volba procesu-etalonu je subjektivní, je čas subjektivním faktorem bytí a není jeho atributem.

Globalizace — objektivní proces světové integrace, jehož podstata spočívá v koncetraci řízení produktivních (výrobních) sil společnosti v jedněch rukou. Koncepce, podle kterého globalizace probíhá, je po své postatě subjektivní, na základě čehož probíhá aktivní konkurence subjektů za právo realizace své varianty globalizace.

Globální politika - politika, zaměřená na dosažení určitých cílů ve vztahu ke všemu lidstvu jako k jedinému supersystému.

Globální prediktor - subjekt globální politiky, scénárista-plánovač (prediktor) dosud panujícího projektu (koncepce) globalizace a sociálních procesů ve vztahu k celému lidstvu.

Degradačně-parazitické potřeby - nepřirozené a proto neohraničené a nepředvídatelné potřeby člověka, uspokojování kterých má negativní vliv na rozvoj jedince i společnosti, a také na přírodní prostředí.

Demograficky podmíněné potřeby - potřeby, jednoznačně určitelné dle pohlaví a věku, jejichž uspokojení zabezpečuje nezbytné předpoklady a podmínky pro osvojení geneticky předurčeného (podmíněného) potenciálu rozvoje člověka i společnosti v následnictví pokolení.

Dobro — charakteristika jevů z úhlu pohledu jeho souladu s Božím záměrem.

Dotace — vnitrokorporační nebo státní platby výrobcům určitých druhů produkce, jejíž výroba je v určitých objemech nutná, ale při daném cenovém základě je nerentabilní nebo málo rentabilní. Cíl dotací – odstranit následky systémových chyb makroekonomického řízení.

Duch — celkový souhrn všech bioenergetických polí, které v sobě nese organizmus člověka, představujícího trojjedinost těla, ducha a duše.

Duše - to, co stojí za pojmem “Já”, nesmrtelná část nad-reality; s Bohem spojená podstata člověka jako představitele Boha na Zemi. Dočasně pobývá v těle člověka jako v nositeli ducha a zabezpečuje smysl jeho bytí jako jednotu procesů rozvíjení duše a samorozvíjení samotného Tvůrce skrze zdokonalování všech lidských duší.

“Žizněrečenije” (Жизнеречение) — základní role žrečestva, které prostřednictvím živého slova, slova – naplněného duchovní silou, nasměrovává průběh života společnosti do rámců Božího záměru.

Žrečestvo — sociální institut, vnitrosociální společenství nositelů konceptuální moci. Žrečestvo slouží duchovnímu rozvoji konkrétního člověka i lidstva jako celku a využívá vědění, získané jím od předchozích pokolení výlučně za tímto cílem. Pokud tuto funkci nevyplňuje (například, používá toto vědění v osobní prospěch), žrečestvo se transformuje ve znacharstvo.

Zlo — charakteristika jevů z úhlu pohledu jeho nesouladu (protikladu) s Božím úmyslem.

Informace (obraz) — nějaký smysl nebo obsah, který spočívá ve verbálním výrazu nebo je vyjádřen neverbálním způsobem na tom či onom materiálním nosiči.

Kaleidoskopický světonázor - světonázor, jehož komponenty (subjektivní obrazy objektivních jevů) jsou ve své většině nepropojeny navzájem, kvůli čemuž se nepředvídatelně mění pod vlivem proudu okolností. Ve většině případů se podobný světonázor opírá na představy o čtyř-jedinosti Bytí: matérie – energie – prostor – čas. Myšlenkový strom v základech kaleidoskopického světonázoru se rozvíjí od subjektivního “Já” (“Já”-centrický světonázor) a rozpadá se na fragmenty, jež mezi sebou nejsou propojené.

Kapitalizmus - společenský systém, ve kterém panuje individualistický způsob organizace výroby a přerozdělování na základě práva soukromého vlastnictví a formální rovnosti všech občanů před zákonem. Státní sektor je ve vztahu k soukromému sektoru obslužný.

Komunismus — ideál, o který by lidstvo mělo ve svém rozvoji usilovat, propaguje se od starověku. V překladu z latiny slovo “Komunismus” označuje společenství, pospolitost. Kromě toho, v latinském jazyce to slovo má společný kořen se slovem “komunikace”, neboli spojení, včetně informačního spojení mezi lidmi, což se rusky nazývá “so-VEST” (со-ВЕСТЬ). Jinak řečeno, komunismus je společenství lidí na základě svědomí.

Konceptuální moc - nejvyšší všeobjímající úroveň sociálního řízení (kontroly), založená na jediném chápání obecného chodu civilizačního rozvoje v rámcích zadaných mravními hodnotami. Jsou na ní orientovány zákonodárná, výkonná a soudní moc. Termín “konceptuální moc” v sobě obsahuje dva smysly: zaprve, je to osobní moc lidí, kteří jsou schopni vypracovat koncepci organizace života společnosti a realizovat ji v reálném procesu samořízení společnosti; za druhé, je to moc koncepce nad společností, nepodmíněna osobnostmi konkrétních lidí.

Koncepce - obecný design nějakého procesu nebo vybraný způsob dosažení cílů; způsob porozumění, rozlišování a interpretace libovolných událostí, rodící úvahy a závěry, charakteristické jen danému způsobu.

Kultura - dědictví procesu vývoje společnosti, informace, které se předávají potomkům na vněgenetické úrovni.

Marxizmus - pojmenování světonázorového systému, který je falešným imitátorem cesty ke komunismu. Marxizmus byl vypracován a zaveden znacharstvem Západu, jako metrologicky nesoudržná nauka, za účelem diskreditace myšlenky komunizmu. Nesprávné ztotožňování pojmů marxizmus a komunismus vzniklo v období světonázorového bloudění konce 19. – poloviny 20. století.

Matérie - objektivní komponenta vesmíru, schopná silových interakcí svých složek, které se projevují jako vákuum, plazma, hmota a energie.

Míra (ra)- základní atribut vesmíru, jeho proporcionalita v množstevních a kvalitativních předurčeních. Míra je ve vztahu k matérii matrice jejích možných stavů, a ve vztahu k informaci – způsob jejího zakódování.

Světonázor - “mapa světa”, zformovaná v osobnosti člověka a podporovaná jeho psychickou energií. Jeho komponentami jsou obrazné představy jevů světa – jak reálných, tak i představovaných (objektivně možných i objektivně nemožných).

Vesmír - trojjedinost matérie, informace a míry, která jsou, navzdory obecně přijatým představám o čtyř-jedinstvu, prvotními atributy Bytí.

Chápání světa/světonázor - světonázor člověka, vyjádřený v lexikální formě, v systému pojmů.

Nadnárodní (nadstátní) řízení - řízení, realizované na úrovni organizací, sjednocujících celou řadu států nebo hierarchicky stojících nad orgány státního řízení.

Nacizmus - představa o nepodmíněné převaze vlastní kultury, doprovázená vědomým ničením jiných kultur a národů, které je vytvořily, nebo nepřátelským postojem k nim.

Nacionalizmus - uznání unikátnosti vlastní kultury v součtu s nepřiznáním unikátnosti a významu (pro lidstvo) jiných národních kultur.

Nacionální socializmus - socializmus pro určité (jeden nebo více) národy, ale vybudovaný takovým způsobem, že na představitele jiných národů se garance a normy nacionálního socializmu nevztahují.

Morálka - systém priorit v množině životních hodnot člověka, který se odráží v jeho chování, odhadech a rozhodnutí. Je důsledkem Bohem darované schopnosti rozlišovat Dobro a Zlo, cesty Božího záměru na základě svědomí. Morálka – soubor morálních pravidel, které určují způsob práce psychiky jedince a řídí v ní zpracování všech informačních toků. Funkcionálně je morálka v psychice člověka analogií operátorů podmíněného větvení v počítačových programech.

Patriotizmus - uznání svébytnosti (unikátnosti) kultury svého národa a jeho odlišnosti od kultur druhých národů, také disponujících svébytností a významem ve společné historii lidstva.

Pojem - soulad (jednota) obrazu a jeho (lexikálního) slovního vyjádření

Zvrácenost (zvrhlost, perverze) - nesoulad systému priorit chování s Božím záměrem, ztráta schopnosti rozlišovat dobro a zlo; pokládá základy skažené kultuře, která oslabuje genealogické linie svých nositelů a vede k jejich protnutí pri smeně pokolenij, má negativní vliv na genetiku okolních lidí, poškozuje regionální biocenózy a biosféru jako celek.

Kriminalita - porušení oficiálních, formálních zákonů, přijatých v rámci dominantní koncepce řízení (vlády, moci).

Priority obecných prostředků sociální kontroly - seznam všech prostředků vlivu na sociální rozvoj v rámci šesti základních skupin (priorit), které se odlišují způsobem působení a také významem a stabilitou (s ohledem na čas) výsledků jejich vlivu na sociální systém.

Prostor (fyzické vákuum) - jedna z formech matérie, na základě které se rodí její jiné formy. Subjektivní parametr, který se tvoří ve vnímání osoby, když mezi sebou porovnává materiální objekty, přičemž velikost jednoho z nich přijímá za etalon.

Rozlišení - schopnost člověka vydělit z obecného pozadí signál, nutný pro poznání pravdy, odlišovat jeden jev od druhého, dobro od zla. Podle Koránu je ta schopnost dána člověku bezprostředně Bohem na základě morálky člověka. V jiných kulturách se téma rozlišení jako schopnosti přechází mlčením.

Svoboda - “Совестью ВОдительство БОгом ДАнное” == “Bohem dané vedení svědomí.

Signoraggio (Ražebné, Panské)- příjem získaný emisí peněz na základě rozdílu mezi nominální hodnotou vyrobené mince/bankovky a nákladů na její zhotovení.

Změna logiky sociálního chování, neboli “Zákon času” - transformace masového vědomí a chování jedinců ve své masové statistice, probíhající v důsledku změny vztahu frekvencí obnovy pokolení a obnovy technologií, převažujících na Zemi (vztah frekvencí biologického a sociálního času).

Socialismus - společenské zřízení, při kterém se základní potřeby každého člověka, a také každé rodiny, uspokojují na účet přímého i nepřímého pokrytí odpovídajících výdajů státem, vystupujícím v roli představitele společnosti jako celku.

Pobídky - vnitrokorporační nebo státní platby spotřebitelům určitých druhů produkce, pokud korporace nebo stát považuje spotřebu právě toho druhu produkce užitečným nebo žádoucí, a potenciální spotřebitel nedisponuje dostatečným příjmem na to, aby zaplatil spotřebu těch druhů produkce na základě samofinancování.

Telegonie - vliv předchozích pohlavních kontaktů rodičů na stav zdraví jejich budoucích dětí. V základech telegonie leží přenos genetické informace pomocí biopolí nebiologickou cestou, mimo aparát chromozómů.

Stádo, dav — skupina lidí, kteří žijí podle tradic a soudí podle autorit.

Davo-”elitarizmus” - hierarchická pyramidální struktura ovládání společnosti, kdy na vrcholu pyramidy stojí úzká vrstva “elity”, pod kterou se nachází širší vrstva “střední třídy” a vespod, v základech pyramidy – nejpočetnější vrstva, prostý národ, “spodina” společnosti. Pokud tento pojem vztáhneme k výše uvedené definici tlupy, pak v podmínkách tlupo-”elitarizmu” se celá společnost s málo početnými výjimkami degraduje do stavu tlupy.

Trockizmus — zvláštní typ mentality, starobylý fenomén, dříve se nazývající posedlostí, který získal své současné terminologické upřesnění po jménu svého nejvýraznějšího představitele – Bronsteina-Trockého. Charakteristickým rysem trockizmu v komunistickém hnutí 20. století byla kompletní hluchota k obsahu kritiky, vyrčené jeho směrem.

Řízení po plné funkci - celostní proces řízení, začínající z určení faktoru prostředí, vyvolávající potřebu řízení, a stanovení cílů ve vztahu k tomu faktoru. Daný proces se završuje dosažením stanovených cílů.

Periferie výkonné (řídící) moci místní výkonné struktury, “prováděcí články” konceptuální moci.

Fašizmus - slovo, mající kořen v latinském “fasces” – fascia. Fascia – svazek prutů s centrální tyčí, ovázaný řemenem. V antickém Římě byly zpočátku fascii odznakem královské moci, později – odznakem moci vyšších státních činovníků. Otázka o nebezpečí “fašizmu” nesprávně vede k myšlenkám o nacionální a rasové výjimečnosti a netolerantnosti, a také ke zděděné od Itálie a Německa “fašistické” symbolice a frazeologii, motaje jeho s nacizmem. Podstata fašizmu je v aktivní podpoře tlupou “malých/prostých lidí” systému zneužívání moci “elitární” oligarchií, namířenou proti těmže “malým lidem”. Úkol fašizmu jako jevu – nedat možnost představitelům druhu Homo sapiens stát se Člověkem.

Chrematistika (od řeckého “chrema” – bohatství) – věda o tom, jak udělat bohatými konkrétní vybranou firmu nebo jedince, vně vztahu s prosperitou zbytku společnosti. V současném stavu se ekonomie jako věda ve své podstatě transformovala v chrematistiku, protože nemá za cíl řešení úkolu obecného blaha.

Celostní světonázor světonázor, opírající se na představy o trojjedinosti Bytí: matérie, informace, míra.. Jeho komponenty jsou ve své většině navzájem spojeny určitými vazbami a uchovávají si stabilitu v proudu okolností. Myšlenkový strom stojící v základu takového světonározu vyrůstá z obrazu Boha (Bohocentrické vidění světa). V rámci tohoto vidění světa je Bytí celostná mozaika, a náhoda je vnímána jako nepoznaná zákonitost, mající Božskou podstatu.

Člověk — trojjedinost Duše, těla a ducha.

Smysl míry schopnost subjektu vnímat tu část reálně možné matice Bytí, ve které se rozvíjejí jeho aktuální myšlenky a životní okolnosti.

Egregor — energoinformační struktura polí (“duch skupiny”), zrozená psychickou činností množství jedinců na základě společných typů psychiky, zájmů a dalších možných společných osobnostních parametrů v procesu jejich životních aktivit.

Ekonomika — věda o vedení národního hospodářství s cíli vytvoření nutných podmínek pro realizaci schémy společenského (sociálního) rozvoje v rámci Božího záměru v následnosti pokolení.

Rozbor nejvážnějších problémů nadcházející transformace začneme od otázky vlády, jako v praxi realizovatelné schopnosti ovlivňovat společenské procesy. Vědomí současné epochy, formované současnou, konceptuálně insolventní pedagogikou a masmédii, vnímá státní moc jako nejvyšší formu řízení, rozlišujíc přitom moc ideologickou, výkonnou, zákonodárnou a soudní. Analogické představy o systému moci (vlády) obsahují i základní právní dokumenty, ačkoliv ty nezmiňují institut ideologické moci. Pochopit a uvěřit v to, že tyto úrovně jsou naprosto bezmocné v dosažení konečného společenského výsledku, je pro obyčejný rozum téměř nemožné. Ale je to tak, protože ani jedna z těch složek nemá vztah k vytyčování cílů.

Přesvědčit ostatní o platnosti nových poznatků, nesplňujících věky zakořeněné tradiční pohledy, je velmi obtížné. Obtížnost je spojena ne s ohraničeností a ne s rozdílem v rozumových schopnostech, ale výlučně s dominujícími stereotypy, psychologií a osobitostmi samotného procesu myšlení. Na nadcházející transformaci, změnu stereotypů, je možné pohlížet jako na proces Prozření lidstva, spojený s přechodem k novému terminologickému aparátu či k novému chápání starých slov. V minulost bylo krajně obtížné přivést do vědomí lidí představy o tom, že Země je kulatá, že Slunce se neotáčí kolem Země. Panující mylné stereotypy v mechanice byly překonávány skrze nový pojmový aparát: “zeměkoule”, “sluneční soustava”. V systému pohledů na Vesmír, společnost i člověka nás ve 21. století čekají Prozření neméně významné než ty, kterými lidstvo prošlo v oblasti mechaniky. Ale i nyní si musíme osvojit nové termíny a takové pojmy, jako “konceptuální moc”, “nadstátní řízení”, “Plná řídící funkce” atd. Přitom pojem vzniká jen ve výsledku jednoty slova i obrazu toho jevu, který se za daným slovem skrývá. Tak za slovem “los” následuje pojem jen poté, když ho spojíte s obrazem zvířete na jedné straně, nebo loterijním lístkem na straně druhé.

Bohužel, dodnes mnozí představitelé systému státní moci vztahují konceptuální moc, která nyní formuje cíle nezjevným způsobem při obcházení vědomí jedinců, i koncepci globalizace, ke kategorii mýtů a ne reality. Právě za to jsou připouštěni ke zdánlivému mocenskému řízení. “Ty vládneš, ale i tebou vládnou”, – mnohoznačně poznamenal i Plutarch. V našem národě naštěstí byli vždy přítomni nositelé systému vědění svatoruského žrečestva, volchvů; toho vědění, které se nachází za hranicemi chápaného oficiální státní mocí a oficiální vědou.

Koncepce – latinské slovo, označující způsob chápání, rozlišení a výkladu libovolných jevů, který rodí úvahy a závěry, vlastní právě jen pro onen upůsob. T.j. jedna a tatáž událost, jev, fakt v různých koncepcích (vzhledem k životu lidské společnosti) bude mít různé hodnocení, až do protikladného. Z toho vyplývá, že dětská otázka: “Co je to dobro a co je to zlo?” je základní otázkou lidské civilizace, protože předpokládá objektivnost Dobra a Zla jako jevů v životě společnosti, ohraničených a předurčených Božím úmyslem, a ne právníky a zákonodárci. Od Boha je každému z nás darováno Rozlišení – ten šestý smysl, o kterém mlčí sociologie, schopnost odhalení objektivního Dobra a Zla. Rozlišení, kterému je věnována jedna z súr Koránu, to je svého druhu kompas v krajině morálky. S pomocí programů, paralyzujících vědomí (biorobotizace), může být tato schopnost orientace ztracena. Z lidí, zbavených schopnosti rozlišovat Dobro a Zlo, v zištných cílích představitelů sociální magie, se formuje tlupa žijících podle úmyslně vymyšlených podání a hodnotících tak, jak jim “velí” falešné autority, podplacené nebo využité nevědomky. Je ještě další zamlčovaný smysl, náležící člověku – smysl míry jako schopnosti vnímat tu část reálně možné matrice Bytí, ve které se rozvíjejí jeho aktuální myšlenky a životní okolnosti.

To, co k čemu se nabádá a co se podporuje v jedné koncepci, se může hodnotit jako závažný přestupek v jiné koncepci. Cíle rozvoje člověka i společnosti, a také pojem pokroku se formuje ne na úrovni vědy nebo intelektu, ale na úrovni morálky s oporou na Rozlišení. Přitom varianta rozvoje v souladu s Božím úmyslem je jednožnačná a může mít i stejně jednoznačné vědecké podklady a studie, včetně ekonomických. Odklony od Božího úmyslu jsou mnohovariantní a po dosažení libovolného z těch zvrácených cílů se formuje vlastní intelektuálně plytká “věda”. Například, ekonomika ochrany původního osídlení bude prakticky v každé otázce dávat protikladné doporučení ve vztahu k také vědecky podložené ekonomice, zacílené na očištění oblastí od původního osídlení cestou jeho transportu do měst-metropolí. Představte si například zákony, včetně ekonomických, obyčeje a mravy ve státě, žijícím podle principu: “Po nás potopa.” A potom je srovnejte s konceptuálně jinou státností: “Vše ochráníme a rozmnožíme pro naše potomky.” A pochopíte, že libovolný zákon je jen následkem těch či oněch mravních zásad společnosti, a, v důsledku, zákonodárnou moc nelze vidět jako dostatečnou samu o sobě, jako prvotní zdroj mocenských funkcí státu. Absolutizace norem zákona je jistá cesta ke katastrofě státnosti i kultury, pokud jsou zákony amorální. Právě v tomto, v instinktu sebezáchovy jsou založeny objektivní příčiny nedodržování zákonů obyvatel naší země. Samotný smysl života a cíle Bytí se při různém světonázoru, při odlišných koncepcích vládnoucích ve společnosti, kvůli jejich odlišnému morálnímu podkladu, chápou různě.

Takzvaná “Západní civilizace” je orientována čistě na technokratickou variantu rozvoje a pojem pokroku vnímá jen přes toto prizma. V ní je společnost, i každý člověk, nevolník a rukojmí touto civilizací vytvořené technosféry a umělého prostředí k životu, které vstoupily do nepřiměřeného antagonizmu s přírodním prostředím. Je to důsledek toho, že za tempem rozvoje a objemem zisků se zapomíná na jeden detail – samotné lidi. Fungování technologických monster se stalo hodnotou samo o sobě, a všichni lidé se stali jen jejich přívlastky a existují na jejich obsluhování. Namísto rozvoje možností samotného člověka je tím hlavním výroba “protéz” různého druhu, zaměňujících a blokujících možnosti přirozeného rozvoje druhu “Člověk rozumný”. Jedním z příkladů tohoto jsou výzkumy na téma “umělý intelekt” při ignorování rozvoje vlastního psychického a intelektuálního potenciálu. Libovolný počítač, například, je ubohá napodobenina systému mozku člověka. Byli jsme svědky, například, jak trénováné dítě se zavázanýma očima před sebou myšlenkově otvírá barevnou holografickou obrazovku a v režimu “online” z ní čte informace, přicházející po jeho otázce z globální vesmírné informační matrice, obsahující všechny informaci o všem.

Transformace 21. století budou pohybem směrem k biologické civilizaci, v které se člověk začne osvobozovat od technosféry a bude schopen žít v souladu s přírodním prostředím. Ale zřeknutí se současné a budoucí techniky nebude návratem do doby kamenné, protože zmizí potřeba chránit se před Přírodou technosférou. Lidstvo si uvědomí, že mnohé procesy, přijímané dříve jako pokrok, byly ve skutečnosti pohybem ve slepé uličce a zhoubné z pozice rozvoje Člověka v rámcích Božího úmyslu, a proto nepřípustné pro budoucnost. Přišel čas přejít od pokoření Přírody k jejímu uvědomnění jako vyšší hodnoty Vesmíru. Člověk nikdy nevytvoří nic dokonalejšího, než kosmický koráb, který je pro nás už vytvořen Bohem.

Technologie se budou rozvíjet, ale jsou druhotné, nejsou cílem samy o sobě, ony – jsou jen významnou pomocí a cvičištěm pro formování nového člověka, nové společnosti, přičemž cvičištěm, které musí být vytvořeno na principech přípustného rozvoje (ve vztahu k biosféře). Tak tomu i bude, protože alternativa je jen jediná – vymizení druhu “Člověk rozumný” z biosféry Země. Probíhá proces zrání a dospívání lidstva s formováním globálního Zemského rozumu, dosud chybějícího v naší realitě.

Globální transformace bude spojena s přechodem ke Koncepci Bohoděržaví (Богодержавия), lidstvo se přitom dobere chápání skutečného Boha, s ním spojeného smyslu Bytí, Božího předurčení a všech z toho plynoucích přímých a zpětných vazeb v systému “Člověk-Společnost-Vesmír”. Otevřeně deklarovaná Konceptuální moc se ukáže dostupnou ne na úrovni zasvěcení, ale bezvýhradně podle míry chápání a morálky.

Konceptuální moc je nejvyšší všeobjímající úrovní sociálního řízení, které stojí na přesném chápání obecného chodu civilizačního rozvoje. Reálnou mocí vládne jen ten, kdo disponuje realizovatelnou schopností řídit a má jasně formulované cíle. Z toho vycházeje, konceptuální moc realizuje následující funkce:

  • rozpoznává všechny vnitřní a vnější faktory, mající vliv na život a osud společenského systému, objevuje mezi nimi vztahy a seskupuje je v rámcích určených priorit, obecných prostředků vlivu na společnost;

  • formuje cíle státního řízení ve vztahu s každým faktorem, majícím vliv na život společnosti;

  • pro dosažení vytyčených cílů určuje celou množinu nutných funkcí řízení jak v oblasti strukturních, tak i bezstrukturních metod řízení, tzn. formuje koncepci řízení.

Na úroveň konceptuální moci jsou uzamknuty a slouží jí všechny ostatní druhy moci. (tj., všechny druhy moci – ideologická, zákonodárná, výkonná a soudní realizují výstupy konceptuální moci.) Přitom pro konceptuální moc je bez významu, zda na ní pracují ty nebo ony struktury, -ismy, společenští činitelé vědomě nebo nevědomě, kvůli nízké úrovni chápání (“chtěli jen to nejlepší..”), zdali se vytvoří pro realizaci základních ideí nové struktury nebo zda se přizpůsobí už existující. Mnoho se přitom řeší i na základě bezstrukturních způsobů řízení. Pokud si fungující mocenské struktury nejsou vědomy všemocnosti konceptuálního centra, neznamená to, že ono obecně neexistuje. Ono formuje tendence rozvoje a realizuje mocenské plnomoce z nadstátní úrovně skrze na něj “zamknutou” (buďto přímo, nebo nevědomě) periférii řízení (“lidé na místech”). Takže, ve společnosti realizovaná moc je v praxi velmi daleko od oficiálně deklarované, označené štítky na kancelářích a stolech.

Fenomén konceptuální moci spočívá v tom, že je ze své povahy autokratická, nikdo ji nevybírá. Pozorovatel, nemající znalosti o bezstrukturním způsobu řízení, vidí jen fragmenty plné funkce řízení v té části, kde je ten systém reprezentován konkrétními strukturami. Na konceptuální moc je možné dívat se dvěma způsoby: jako vládu konkrétní množiny myšlenek, přijatých pro realizaci, a jako moc lidí, kteří ty myšlenky formulují a realizují. Koncepce, jejíž obsah se záměrně tají před skupinovým vědomím (společností), jako tomu bylo posledních 3 tisíce let, se nazývá hermetickou. Přitom lidé, realizující konceptuální moc, mohou být strukturně nespojeni, ale sjednoceni jedinou mírou chápání a morálkou (nebo amoralitou – tj. neurčeností morálních standartů).

Vyšší žrečestvo antického Egypta, realizující konceptuální moc v obou smyslech toho termínu, sestávalo z desítky vyšších zasvěcených Severu a desítky vyšších zasvěcených Jihu. Každá desítka měla v čele jedenáctého žrece – prvohierarchu a vedoucího. Všichni byli vybírání po principu dědičnosti z otce na syna. Při přerušení genetické linie se do jejich řad přidal jimi vybraný žrec, který nemusel být potomkem. Oni měli představu o převaze tandemního principu řízení ve vztahu k vůdcovství jediného. Pokud ve svých týmech a jejich hlavní žreci hlasovali nerozhodně, hlavní žreci museli společně přijít se třetím řešením, které musel být lepším, než libovolné z těch, které vyvolávalo nesouhlas.

Tato konceptuální moc, staletí stojící nad faraóny a státní mocí, přišla v době Mojžíše spolu se zasvěcenci hiearchie Amona s novou misí, zastavila patronství nad Egyptem, přešla do podzemí a na globální nadstátní úroveň řízení. Egypt byl následně degradován z úrovně “supervelmoci” do stavu nevýznamného království, a dokonce do úrovně provincie v sestavě jiného státu – za účelem skrytí začátku historie ve vodách Lety.

Právě k tomuto období se váží kořeny nyní vládnoucí euro-americké (biblické) koncepce řízení, a také principiálně jiné světonázorové představy svatoruského žrečestva, které bylo v kontaktu se egyptskou hierarchií Ra v předcházejících dobách. Posledním faraonem, nesoucím pravdu jedinoboží (истину единобожия) byl Achnaton (1375-1325 př.n.l.). Samo žrečestvo se při tom proměnilo ve znacharstvo, přizpůsobivše své konceptuální vědění a návyky realizace konceptuálně-mocenského řízení s cílem dosažení vlastních klanových zájmů, namísto starání se o blaho společnosti a vytváření souladu s okolním prostředím.

Od té doby se změnilo máloco. Na vrcholu globální mocenské pyramidy se nachází stejných 22 dědičných klanů, jediná skupina, která je uměle, pro vytvoření iluze volby rozdělena na dvě skupiny (levou a pravou). Prostřednictvím kontrolovaných médií se tyto dva týmy masám prezentují v opozici s doprovodnou otázkou: “Jsi za ty, nebo za ty?”. Politický život je pro odvedení pozornosti od významných problémů naplňován “hroznými” bitvami. Symbolem takové opozice, kultivujícím přitažení obecné pozornosti a fanatizmus, je fotbal: 11 levých a 11 pravých honí po trávníku míč, představující Zeměkouli. Je to hra symbolů pro ty, kdo něco ve schématech globálního řízení lidstva chápou, jedna z nejmocnějších metod posilování matrice tlupo-”elitarizmu”.

Těchto 22 klanů, v souladu s funkcí nositelů konceptuální moci globální úrovně významu, je možné nazvat globálním prediktorem (scénáristou-plánovačem). Oni neinzerují svou činnost, viditelná je jen jejich výkonná periferie. Ta realizuje skutečné řízení ovládanými zeměmi ve světovém měřítku skrze dědičnou korporaci klanových finančních rodin, kontrolující mezinárodní organizace, strany, fondy, nadnárodní korporace a banky. Tato mise je štědře ohodnocována. Podle údajů agentury Reuters (15.06.1996) má 358 rodin-klanů miliardářů příjem, převyšující 45% celkových příjmů obyvatel Země, a jejich pomahači, 1% celkového množství lidí na Zemi, ovládá 96% světového bohatství. Ale za tím nestojí ani konspirace, ani světové vlády. Je to tradiční, tisíciletími používané schéma bezstrukturního egregoriálně-matričního řízení lidí mimo jejich vědomí.

Pokud se nestavět k bylinám jako k nepodloženým pohádkám, pak vyšší konceptuální moc ve staroruské společnosti náležela té málo známé sociální skupině, kterou byliny nazývají “volchvy”. Jejich jména jsou známá jen jejich klanům a v bylinách nejsou uváděny, na rozdíl od jmen bohatýrů. Avšak právě oni volali bohatýry a směřovali jejich činnost, školili knížata, omámené vidinou moci jim podčiněné vojenské síly. Učili žít v souladu s okolním prostředím a Božím dílem (úmyslem) [Божьим промыслом]. Podstata této skupiny lidí a jejich činnost jsou odraženy v “Písni o věštci Olegovi” :

Volchvové se nebojí mocných vladyků,

A knížecí dar jim netřeba.

Pravdiv a svoboden je jejich jazyk

A s vůlí nebeskou družen.

Tato nejvyšší řídící činnost sice nebyla vždy pochopena obyvateli, ale vždy byla ceněna jako společensky významná (“Řekni mi, čaroději, oblíbenci bohů, co mě v životě čeká”). Oni varovali vladyky od zneužití moci (“Přijmeš ty smrt od koně svého”). Kůň byl odedávna symbolem podčiněného národa, jehož záležitosti měl vladyka svěřeno řídit. Kromě toho, v jednom súfijském podobenství představuje kůň přání člověka. Kdysi se na Rusi vyšší vladykové nelišili od společnosti bohatsvím, a přesun do systému vyšší moci fungoval ne na základě volebních procedur, ale bezvýhradně na základě osvojení skutečného vědění o způsobech sociálního řízení, namísto studia oficiálně přijatých legend o něm. Jeden z klanových systému zasvěcení, mající kořeny v období pohanství Slovanů, tvrdí, že A. S. Puškin byl jejich představitel a jeho “skazky” o životu se vztahují k jejich systému vědění. Ve své tvorbě A.S.Puškin dává v zakódované formě informace o principech řízení lidskou společností, o konceptuální moci. Na rozdíl od Krylova nebo Ezopa, Puškin nekódoval jednotlivé lidské charaktery, ale globální sociální jevy nebo větší skupiny lidí. Skrze druhou smyslovou úroveň své nesmrtelné tvorby Puškin nejen odkrývá působící principy globálního řízení, ale rovněž předjímá budoucnost.

Uvedu ještě jedno obrazné znázornění té funkce, která se ve společnosti realizuje skrze v něm vládnoucí koncepci. Všichni známe, jak se v tiskařině vyrábí ta či ona produkce v závislosti na použité matrici, právě ta formuje obraz, strukturní organizaci budoucího díla. Koncepce je ona matrice, jen využívaná ve vztahu k lidskému materiálu. Rodicí se pokolení, převážně bez vlastního vědomí, se ocitá ponořeno do informační matrice – koncepce – a k 15-20 rokům nevědomoky získává ty vlastnosti a kvality, které majitelé dané koncepce potřebují. Ani jedno dítě nemá vrozenou potřebu alkoholu, nicméně, se zakončením střední školy, v našem prostředí jen se jednotlivci zdržují spotřeby alkoholu ve formě různých přípitků, pracují aktivně založené stereotypy. To se děje v libovolných jiných otázkách, ve formování světonázoru jako celku.

Pokud ohraničíme naše zkoumání vnitrosociálními zemskými silami, pak na vrcholu řídících hierarchií stojí konceptuální moc, jako nejvyšší všeobjímající úroveň sociálního řízení. Je důležité si uvědomit, že podřízenost života společnosti konceptuální moci nemá přímý charakter. V tomto schématu se jednoduše vytváří podmínky, kdy každý v míře svého pochopení pracuje na sebe, a v míře nepochopení – na toho, kdo chápe více. Proto je klíčem k osvobození společnosti od jha konceptuální moci, cizí ideálům spravedlivosti, zvyšování míry pochopení účastníků společenského života.

Na budoucnost a osud společnosti má vliv nekonečné množství faktorů, nicméně jejich hlubší analýza dovoluje systematizovat je do skupin podle priorit. Podle našich závěrů, vlastníci nyní vládnoucí euro-americké koncepce realizují řízení ve všech jim podřízeným zemím (mnohé z nich jsou označeny bílo-modro-červenou barvou státní vlajky) s pomocí šesti priorit všeobjímajících prostředků sociální kontroly. Při namíření konceptuální moci proti cizím zemím máme co do činění s prioritami všeobjímající zbraně. Koncepce zabezpečuje subjektivní, specifické schéma globalizace lidstva v epoše Ryb. Priority všeobecné kontroly se používají konceptuální mocí (z globální nadstátní úrovně) ve vztahu ke konceptuálně bezmocným systémům státního řízení, které je nerozpoznají v roli řídících vlivů. Všechny konceptuálně významné změny, probíhající ve společnosti, jsou takovou společností přijímany buď jako neřízeně živelné, nebo jako chyby systému vlastního státního aparátu, nebo jako aktivity nějakých nepřátel, světových vlád apod.

Těch šest priorit všeobjímajících prostředků kontroly (řízení) v pořadí zmenšující se moci, ale zvětšující se rychlosti účinku, vypadá následujícím způsobem:

První prioria – metodologická (světonázorová)

Charakterizuje vidění světa, metodologii osvojování nových vědomostí. Na osnově metodologie poznání a tvoření se formují cíle rozvoje, osnovy řízení, zpravidla, v měřítcích staletí. Takové vidění světa může být založeno v leksikálních formách (Bible, Korán), ale může být přítomno v podvědomí a vědomí žijících a být odraženo jen v národním eposu, v pohádkách, příslovích, průpovídkách, národních písních, obyčejích, tradicích, ve společenské morálce, jak tomu bylo do nedávné doby v Rusku. Dnešní Rusko oznamuje světu existenci vlastní koncepce pro 3. tisíciletí, Koncepce sociální bezpečnosti, vyjádřené v jasných leksikálních formách. Národ, jak poznamenal V.I.Dal, se neodlišuje tím jaký je, ale ideály, o nichž sní.

Druhá priorita – historická

Informace o chronologickém sledu faktů a jevů. Jednoduše řečeno, ten, kdo realizuje konceptuální řízení, řídí formování informací letopisného charakteru, historii vývoje. Nejlépe charakterizuje význam této priority George Orwell (“1984″): “Kdo kontroluje minulost, kontroluje i budoucnost. Kdo kontroluje současnost, kontroluje minulost.” Zde je algoritmus a kořeny perestrojkového přepisování historie a historie pseudokomunistické minulosti, počínaje výhradně rokem 1917, nebo historie Rusi, údajně začínající její christianizací.

Třetí priorita – ideologická (faktologická)

Ve vztahu ke společnosti je to priorita, na které se z pozice dané koncepce formují názory všech stran, ideologií, náboženství, masmédií, včetně plánovaných navzájem “opozičních” v rámci jedné a téže koncepce, kterou nevidí a nezpochybňují její legitimitu. Pro konceptuální moc je to jediná fronta, obsahující v sobě levé, pravé i centrum. Mnozí účastníci této fronty pracují s dobrými úmysly, jak předpokládají, na svých vlastních cílech, ačkoliv ve skutečnosti jsou řízeni bez účasti svého vědomí. Vzniká situace jako v anekdotě: “Štirlitz věděl, že dvě a dvě jsou čtyři, ale nevěděl, jestli to ví i Muller.”

Priorita čtvrtá – ekonomická

Informace o platebních prostředcích, státní a světové peníze, ceny a jejich vztahy, instituty kótování hodnoty všeho a všech. Budování finančních schémat, umožňujících zabírat skrze kreditně-finanční systém s nenulovým úrokem materiální blaha, vytvářené ve výrobní sféře, ve prospěch zlaté miliardy. Část nakradeného připadá i těm, kdo neprostředně tuto zákony Věku Ryb posvěcenou krádež provádí metodou “kulturní spolupráce”. Hlavní roli v tom zaujímá světový monopol na lichvu, uměle spojenou s bankovním odvětvím (účetnictví makroúrovně, kterým se zabývají banky, je nutné, ale nesmí srůstat s lichvou).

Pátá priorita – zbraně genocidy

Podkopávání genofondu, oslabení a ničení budoucích pokolení. Motivace k nasazení toho všeho je prostá – biologicky zdegenerovaní otroci nedisponují potenciálem osobního a společenské rozvoje, dovolujícího jim svobodně žít bez “péče”. Mezi takové prostředky patří alkohol, tabák, narkotika, genové inženýrství. Narkotizace obyvatelstva se provádí zpravidla při obcházení vědomí, skrz měkké ponoukání na tuto cestu tradicemi, obyčeji, průpovídkami a anekdotami, zavedenými do vědomí společnosti. Na to jsou v měkkém režimu zacíleny téměř všechny informační kanály, všechny druhy umění a dokonce sama medicína, církev (mešní víno).

Šestá priorita – zbraně (války)

Samotný fakt použití této priority hovoří o určité konceptuální bezmocnosti Západu i o problémech s delikátnějším vedením agrese metodami “kulturní spolupráce”. Rusko nebude muset v 21. století využít vojska, pokud bude disponovat koncepcí a světonázorovou zbraní, a ochranou na úrovni světonázoru, a úrovni vyšších priorit. Úspěšná realizace nadcházející globální transformace je spojena s otevřeným dovedením do společnosti jak stanovení cílů, tak i koncepce dosažení deklarovaných cílů v každé ze šesti priorit uvedených výše. Jen touto cestou bude dosaženo skutečné demokracie a možnosti reálné opory na mechanizmy občanské společnosti.

Pro vyloučení chyb při realizaci scénáře globální transformace je nutné chápat, že úroveň státního řízení (zákonodárná, výkonná a soudní moc) je vždy nevyhnutelně orientována na cizí konceptuální moc, pokud se neopírá o svou vlastní. Poznamenám, že nejvýrazněší ilustrací moci současného použití více priorit je operace po krachu státnosti Sovětského svazu. Silou válečné moci se SSSR zničit nepodařilo, bylo to však provedeno bez jediného výstřelu prostředky vyšších priorit kontroly.

Byla proti nám spuštěna cynická tabáko-alkoholická, narkotizační genocida na páté prioritě. Dolarová agrese proměnila zemi ve finanční kolonii na čtvrté prioritě. Rubl je dodnes proměněn v ne více než kvitanci na právo disponováním penězi metropole. Byl vyvinut neslýchaný ekonomický tlak v období premiérování V.S.Černomyrdina (úrok 220%). Podstatou státní politiky v reálné ekonomice zůstávají dodnes dvouciferné úrokové míry, zhoubné pro ekonomiku reálné výroby, sféry služeb a vysokých technologií.

Na třetí prioritě se ocitly bez státní podpory a dokonce pod právním zákazem staletími tvořící se při strádání národa jediné etické normy a ideály (státní ideologie). Na druhé prioritě byly, namísto předchozích historických mýtů, hbitě zavedeny nové, záměrně zfabrikované a efektivně podané mýty. Na první prioritě se z našeho vědomí vykořeňuje světonázorová samostatnost a svébytnost, ruské pohádky (skazky) a jejich hodnotové životní ukazatele. Tvůrčí různorodost ve vzdělání se zaměňuje schématy primitivizace vědomí, unifikací osobnosti podle jedné šablony.

Reálné řízení země v zájmech jejích obyvatel a národů je možné jen plnou funkcí řízení. Nyní používané principy řízení (“chtěli jen to nejlepší, a dopadlo to jako vždy”) svědčí o absenci elementárních představ o schématech společensky užitečného řízení po plné funkci. Pro stanovení cíle řízení je nutné, jako minimum, začít stanovením konkrétního obsahu následujících parametrů:

  • vektor cílů jako seřazený seznam dílčích cílů, kde na prvním místě stojí nejdůležitější cíl, a na posledním – nejméně důležitý;

  • vektor současného stavu kontrolních parametrů řízeného systému, charakterizující aktuální stav parametrů týkajících se každého dílčího cíle;

  • vektor chyby řízení, představující množinu rozdílů mezi vektorem cílů a vektorem aktuálního stavu a charakterizující stupeň naplnění toho či onoho dílčího cíle.

Pokud cíl rozvoje stanovuje a hlídá prediktor, a úkol minimalizace vektoru chyby řeší korektor, máme systém řízení typu prediktor-korektor. Její zvláštnost spočívá v tom, že pracuje ne se současným stavem, ale s prognózovanou budoucností, díky čemuž je schopen podchytávat v zárodku negativní tendence, nečekaje na moment, kdy problémy “chytí společnost za hrdlo”. Kvalita řízení, dějeschopnost výkonné skupiny se charakterizuje orientací na minimalizaci vektoru chyby řízení a rychlostí, s jakou se přijímají a vykonávají rozhodnutí, minimalizující budoucí chyby. V oblasti ekonomiky je objektivním ukazatelem, charakterizujícím kvalitu řízení, tendence nebo její absence ke snižování cen zboží, pokrývajícího biologicky a demograficky podmíněné potřeby.

Podstata nadcházející globální transformace je spojena s přehodnocením stanovení cílů rozvoje jak lidstva, tak i samotného člověka. Cíl vývoje “Člověka rozumného” jako biologického druhu bude svádět ke stále kompletnějšímu osvojení geneticky podmíněného potenciálu vývoje. V naší době se mnozí představitelé lidstva během svého života v tomto směru nerozvíjejí, ale degradují. Hlavním motivem všech činností a rozhodnutí vystupují instinkty sexuálně-zažívacího charakteru a hledání požitků (hedónizmus), včetně různých druhů nepřirozených. Podobné stanovení cílů proměňuje lidskou společnost v nádor na těle Země, cizí přirozenosti Vesmíru.

Rozvoj člověka není nahromadění určitého množství znalostí, ale zdokonalování organizace jeho psychiky. Vzdělaný a schopný mrzavec s nelidskou psychikou je společensky mnohem nebezpečnější, než intelektuálně omezený mrzavec. Při přijímání rozhodnutí mohou u člověka dominovat:

  1. zvířecí INSTINKTY;

  2. návyky, tradice, STEREOTYPY chování;

  3. chladný osobní kalkul, neorientovaný ani na obecně přijaté standardy, ani na Boží záměr;

  4. Boží vedení, intuitivní prozření a hlas Duše, jdoucí na nevědomých úrovních psychiky, svědomí.

Podle toho se klasifikují typy lidské psychiky:

  1. zvířecí typ psychiky;

  2. typ psychiky “zombie-biorobota”;

  3. démonický typ psychiky;

  4. typ psychiky “Člověk rozumný”.

V nynější civilizaci jsou po změně logiky sociálního chování a na osnově v Rusku rozpracované Koncepce sociální bezpečnosti vytvořeny bázové předpoklady pro stanovení “Člověka rozumného” základní hybnou silou skutečného společenského pokroku.

Spektrum potřeb člověka i společnosti se dělí na dvě třídy potřeb:

  • přesně určitelné, demograficky podmíněné;

  • neprognózovatelné, degradačně-parazitické.

Při orientaci sféry výroby a služeb na první z nich se v budoucnu objeví možnost přesného matematického výpočtu smyslem míry ohraničeného vektoru potřeb s plynoucím z těch hraničních podmínek pevným řešením rovnic rovnováhy mezi odvětvími. Jak je známo, laureát Nobelovy ceny Vasilij Leontěv dokázal, že rovnice rovnováhy mezi odvětvími nemají jednoznačné řešení. Jeho chyba spočívala v tom, že nevzal v potaz možnost orientace cílů státního řízení ne na “stále větší uspokojování poptávky obyvatel”, ale na jednoznačně vypočítané demograficky podmíněné potřeby. V dnešních podmínkách je země orientována na zvýšení hrubého domácího produktu, ale za tím se může skrývat výroba cigaret, vodky, zbraní, stejně jako vývoz dřeva, plynu, ropy. Čím větší HDP v těchto směrech, tím intenzivněji je hubeno obyvatelstvo země. Příjde doba, kdy cíli rozvoje státu budou prohlášeny udržení a osídlenost vlastního území, reprodukce a zachování na něm žijících původních obyvatel.

Základem nadcházející globální transformace je změna samotného člověka, který je nyní rukojmím zvrácených, záměrně vnucených stereotypů chování. Změny budou zaváděny do společnosti v režimu autosynchronizace skrze ty lidi, kdo, nehledě na kolosální opozici záměrně vytvořené informační matrice, stále neztratili touhu setrvávat ve stavu Člověka; kdo má v úmyslu ve svých dětech, vnucích, v okolních lidech založit prvky Božského, udělat je Tvůrci, osvojujícími svůj geneticky založený potenciál rozvoje, skutečně šťastnými a vzkvétajícími v životě.

Hned řeknu, že úsilí změnit sám sebe směrem k lidskosti, vychovat v tomto principu dítě, je dostatečně složitý úkol, protože procesy defektního formování současného člověka jsou štědře financovány a podřízeny, především, zájmům globální korporace Tmy, majících zisk na jeho neřestech. Právě proto se v roli cíle současného systému vzdělávání deklaruje ne příprava člověka-tvůrce, ale člověka-spotřebitele, zbaveného smyslu míry a rozlišení. Právě takový člověk je nutný ve své podstatě jediné korporaci, do které patří víno-alkoholní-pivní králové, průmysl hazardních her, tabákoví a jiní narkobaroni, nevyhnutelně vyplývající z prvního bloku neméně ziskový farmaceutický průmysl, jehož světový obrat se počítá biliony dolarů. V páru s farmacií pracují i kulinárně-restaurační požitky, pro které náš unikátně vyprojektovaný organizmus, nicméně, není schopen v principu zajistit nutnou směs žaludečních šťáv, čímž se zanáší a selhává ve svých funkcích. Jak se pravdivě říká: “Bůh vymyslel jídlo, čert kuchaře.” Pro přesvědčení o tomto stačí byť na měsíc přejít na syrovou stravu, používat v naturální formě vše to, co bylo vytvořeno Bohem pro člověka, svého představitele na zemi.

Zvláštní úlohu mají i lékaři, mnozí z nichž, ve své ne vždy uvědomované podstatě, jsou především obchodními agenty farmaceutických korporací. Kolem 40% všech nynějších onemocnění je prvotně způsobeno předcházejícícm užitím těch či oněch medicínských preparátů, ne náhodou mají v ruském jazyce slova “léčit” (lečit’) a “ochromit” (kalečit’) stejný kořen. Tato naprogramovaná role lékařu je nevyhnutelným následkem systému organizace “zdravotní péče”, kdy prosperita samotného systému závisí, nehledě na název, na úspěších ve ozdravění obyvatel, ale výlučně na zvětšení počtu nemocných. Právě proto je k libovolnému, i tomu nejjednoduššímu nástroji, přiložen návod k použití, ale není obecně dostupný návod k bezpečnému fungování lidského organizmu, aby nestrádal tento byznys. Ne námi byla vymyšlená starodávná pravda: “Jakmile se mezi lékařem a pacientem objeví peníze, je třeba zapomenout na zdraví.”

Člověk – to je trojjedinnost těla, ducha a duše. Korporace Tmy má i své “duchovní” oddělení. Pokud na poškozování těla vydělávají, pak na poškozování ducha vydělávají mnohem více. Zde arzenál používaných prostředků jednoduše ohromuje svou rozmanitostí. Jsou mezi nimi i stoupenci nového blyštivého Ruska, vysoké módy a šoubyznysu, “sportu vysokých úspěchů” a handlování fotbalisty. Zvláštní role v poškozování ducha patří prostředkům reklamy a masové dezinformace obyvatel. Každý, kdo šel na oranžové, a stejně tak i anti-oranžové mítingy se vnímá aktivním účastníkem procesu rozvoje lidstva, své vlastní země. Ve skutečnosti je rukojmím korporace Tmy, opět tím planktonem, baterií pohánějící pseudovůdce národa. V konečném důsledku je vše, co se dělá v nyní vládnoucí koncepci řízení v duchovní sféře orientováno na smývání morálních hodnot, a to je už první světonázorová priorita vlivu na osud společností, i celých civilizací. Ne náhodou ve své době vynikající paleontolog, spisovatel I.A. Jefremov poznamenal: “Všechna destrukce říší, států a dalších politických organizací probíhá skrze ztrátu morálky. To je jediná příčina katastrof v celé historii.”

Co je pokrokem Lidstva, a následovně, i samotného člověka? Tato otázka nemizí ze stránek nejpokročilejších intelektuálních debat. V rámci ateistického světonázoru nemá odpověď. Hodnocení pokroku v jeho rámcích ve formě technicko-technologického přírustku disponuje svou očividnou nesoudržností, selháním. “Je pokrokem to, že kanibal používá nože a vidličky?” – ptal se už Stanisław Jerzy Lec.

Díky úspěchům přírodních věd se lidstvo blíží ke kritickému okamžiku své existence na miniaturním kosmickém korábu jménem Země. Bez změny stanovování cílů v rozvoji lidstva, bez změn samotného člověka, je jedním z nejžalostnějších scénářů budoucnosti všeobecná mobilizace obyvatel ke společnému zničení nahromaděných odpadů, zhoubných životu, a dalších “úspěchů” civilizace s cílem zachránění biologické niky pro biologický druh “člověk nerozumný”. Podobný pokrok při absenci jasného dlouhodobého stanovování cílů a analýzy etických zákonitostí vede ke známé situaci z anekdoty: “Doktore, budu žít? – A smysl?”.

Cíl rozvoje Člověka Rozumného jako biologického druhu míří ke stále plnějšímu osvojení geneticky založeného potenciálu rozvoje. Namísto toho mnozí z představitelů tohoto druhu se v tomto smyslu během života nerozvíjejí, ale degradují do takového stavu, kdy hlavním motivem všech jejich činů vystupují instinkty sexuálně-zažívacího charakteru a hledání požitků (hedónizmus), včetně různých druhů nepřirozených. Podobné určení cílů proměňuje lidskou společnost v rakovinový nádor na těle Země.

V tomto textu vycházíme z toho, že člověk je stvořen s možností realizace mise představitele Boha na Zemi. Nicméně od narození je každému z nás darován jen obraz, a naplňování Božského se realizuje jen úsilím vlastní vůle člověka a vnějším prostředím. Dostal se do stáda opic – stal se opicí; dostal se mezi kuřáky – stal se kuřákem. Vše, co my a naše děti vidíme na obrazovkách televizorů je nevyhnutelně prosáknuto jediným kritériem pokroku lidstva. Rozvoj samotného člověka je úroveň Bohu-podobnosti, koordináty umístění psychiky člověka na objektivně ve Vesmíru existující ose “Dobro-Zlo” (Bůh-Ďábel), soulad globální strategie rozvoje produktivních sil lidstva s Božím dílem (úmyslem). Někdo namítne, že to jsou subjektivní parametry. Není tomu tak. Mimo obecně známých pěti smyslů je člověku od narození darováno ještě Rozlišení (v Koránu – Furkan), a, pokud se zmínit o Svědomí, to každý může s jistotou rozlišit to, co se dělá “ne po Bohu” (не по-Божески), počínaje vlastním chováním v rodině a konče událostmi v Jugoslávii či Libyi.

Z pozice kultury v éře Vodnáře je současné lidstvo nedokonalé ve všech svých projevech a ve větším stupni připomíná klientelu globální psychiatrické léčebny, než množinu zdravě myslících jedniců. Jen pacient takového zařízení je schopen z vlastní iniciativy vdechnout s kouřem cigarety až 100 jedovatých substancí a sám za tento “požitek” zaplatit. A tento zjevně klinický fakt není samotný. V libovolné oblasti životních aktivit současné společnosti (od organizace systému peněžního oběhu a vojensko-politických “humanitárních” operací do televizního repertoáru a praxe tvoření vztahů s jediným pro všechny na Zemi žijící Bohem – Tvůrcem) se setkáte s neméně výraznými klinickými jevy v nejostřejší a nevratné fázi. Jediné, co je třeba pro jejich rozlišení – schopnost čtenáře dostat se ze zajetí vnucených zvrácených stereotypů a hodnocení událostí podle autority historicky vzniklé tradice.

Při vší složitosti vzniklé situaci, my víme, že Dobro porazí zlo a civilizace se vydá cestou Světla. Ti, kdo nevěří v takovou perspektivu, se vystavují riziku psychosomatických onemocnění. Jsou uvnitř lidstva síly, schopné organizovat jeho přechod na jinou koncepci rozvoje? Dnes je možné s určitostí říct, že takové síly jsou, a neviditelné město Kitěž, ponořené dočasně do Mrtvé vody, se připravuje k vynoření. Otázkou dne je otázka o přechodu k praktické fázi globální tranformace na osnově Koncepce sociální bezpečnosti, která je dědictvím ruské kultury.

Více o Koncepci sociální bezpečnosti viz zdejší sekce KSB, materiály v ruštině / angličtině: dotu.ru / sutr.info.

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/globalni-transformace-rusky-projekt/

723 zobrazení

About doctor

doktor z hôr
This entry was posted in Filozofia, Geopolitika. Bookmark the permalink.

Comments are closed.