USA a EU chystajú novú Svetovú vojnu?

USA chystají převrat v Česku, chtějí se zbavit prezidenta Miloše Zemana.

Americký Ron Paul Institute for Peace and Prosperity zveřejnil komentář o politice Spojených států vůči České republice. Na zprávu upozornily např.  Literární noviny [zde] a text ve  vložené akustické verzi vyšel [zde]. Kdo je Carl Gershman a jakou organizací je NED si můžete přečíst zde [1]. A teď si to dejte dohromady s červenými kartami Zemanovi, s dnešní kritikou prezidenta od Bohuslava Sobotky přímo z USA (já už dokonce začínám litovat, že ten „puč“, kterého se proti Sobotkovi měli dopustit Miloš Zeman a Michal Hašek [2] nevyšel) a k tomu sledujte, jak se ze všech médií line kritika Zemana (obzvláště včerejší interview čt 24 s hostem Putnou a s jeho výzvou „Odvolejte prezidenta“ bylo velmi košaté [3]) a pak si zkuste odpovědět, jestli tohle Miloš Zeman může ustát. Měniči režimů rozhodli, že současný český prezident se velmi odklonil od odkazu Václava Havla a proto musí skončit. A my tomu pořád říkáme demokracie…

Aktuálně právě čtu: „Zemanovy výroky by mohly vést k ústavní stížnosti“Praha – „Pakliže by prezident Miloš Zeman ohrozil vztahy se spojenci, mohlo by dojít i na ústavní stížnost, zhodnotil napjatou situaci kolem prezidentských výroků ústavní právník Jan Kysela“ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/293140-zemanovy-vyroky-by-mohly-vest-k-ustavni-stiznosti-rika-pravnik-kysela/

A ještě jedna aktualizace: „Náměstek Drulák musí respektovat politiku vlády, vzkázal Sobotka“. První náměstek ministra zahraničí Petr Drulák v minulosti označil havlovské pojetí zahraniční politiky za chybné a škodlivé a už se pod ním také houpe křeslo… Ale že se nám ten Sobotka v USA rozjel! http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/292962-namestek-drulak-musi-respektovat-politiku-vlady-vzkazal-sobotka/ 

– Pozorovatelka -

 

Američtí „měniči režimů“ míří na Česko

Čtvrtek, 20 Listopad 2014 10:05 Daniel McAdams Svět
Email Tisk PDF

Americký Ron Paul Institute for Peace and Prosperity zveřejnil komentář o politice Spojených států vůči České republice. Text přinášíme v plném znění:

 

 

 

Národní nadace pro demokracii (National Endowment for Democracy, NED) je hodně nepříjemná entita.
Takřka plně ji financuje americká vláda, ale coby nevládní organizace není zodpovědná rukám, které ji krmí (natož kapsám, z nichž žije).
Vztah je to vzájemně výhodný: vláda USA ji může pověřovat úkoly souvisejícími se změnami režimů v zámoří, zatímco sama vypadá, že má čisté ruce; NED má při prosazování své mise (změny režimu) naprostou volnost při nulovém vládním dohledu.
Jak poznamenal jeden ze zakladatelů NED Allan Einstein, „spoustu toho, co dnes děláme, ještě před pětadvaceti lety tajně dělala CIA“.
Prezident NEDu Carl Gershman dokonale zosobňuje důvod, proč je pro USA špatné, když si v zahraničněpolitické stáji udržuje nikomu se nezodpovídající entitu určenou k podvratné činnosti a destabilizaci.
Ačkoli bylo na změny režimů ve světě během dekád vynaloženo mnoho milionů od amerických daňových poplatníků, uvnitř NED nikdy k žádné změně režimu nedošlo. Gershman, bývalý trockista, je doživotním prezidentem této organizace. Svrhával zvolené vlády ve světě, ale sám nebyl do úřadu zvolen nikdy.
Má neustálý přísun peněz a vytrvale vyhlíží režim, který by změnil, a tak, jakmile na nějaký Gershmanovo oko padne, problémy jsou na dohled.
Právě proto by si Česká republika měla začít dávat pozor.
Gershman ve Washington Post totiž kvůli českému prezidentovi Miloši Zemanovi spustil alarm. V článku nazvaném „Vzdávají se Češi morální zodpovědnosti?“ varuje, že český prezident „drasticky ustupuje“ od odkazu zesnulého Václava Havla. Havel, pro americký establishment světec, byl ve své trvalé oddanosti kolektivismu a kultu „lidských práv“ v příkrém kontrastu k tehdejší nemesis, bývalému českému prezidentovi a premiérovi Václavu Klausovi, který razil osobní svobodu a postkomunistickou národní svrchovanost.
A co tak hrozného spáchal prezident Zeman, že se na něj snesl hněv Carla Gershmana? Na zářijovém summitu NATO měl tu drzost nesouhlasit s nekonzervativním švédským ministrem zahraničí Carlem Bildtem, který (bez důkazů) tvrdil, že Rusko podniklo invazi na Ukrajinu. A je natolik opovážlivý, že přiřkl vinu v USA oblíbenému protiputinovskému oligarchovi Michailu Chodorkovskému, přičemž zalitoval, že v Rusku nebylo uvězněno více zločinných oligarchů. Člověka by napadlo, že by tím měl získat body u americké vlády, která právě trestá dalšího bývalého člena sovětského bloku, Maďarsko, kvůli údajné korupci, ale když je oligarcha „prozápadní“, USA mají sklon před vládou práva zavírat oči.
To všechno bylo špatné samo o sobě, ale nejvíc Gershmana rozdráždilo, že český prezident nedávno Číně potvrdil, že Česká republika je otevřena rozšíření obchodních vztahů s Pekingem a že „lidská práva“ v Číně nebudou pro zlepšení obchodních vztahů nezbytnou podmínkou. Gershman soptí nad českou „politikou ústupků Vladimiru Putinovi a nadřazování obchodních vztahů s Čínou lidským právům“.
Ale ani to by ještě nebylo tím nejhorším. Car Gershman se rozzuřil kvůli rozhodnutí českého ministerstva zahraničí ukončit financování operací ke změnám režimů na Kubě, v Bělorusku a v Číně, a to prostřednictvím programu TRANS. Ještě do minulého měsíce byl tento program součástí sítě štědře vládou financovaných projektů typu Sorosova Transitions Online, které jdou ve stopách amerických zahraničněpolitických cílů.
Gershman napadl náměstka ministra zahraničí Petra Druláka za to, co označuje za „falešný universalismus“, jehož cílem je „vnutit je jiným společnostem naši představu ideální společnosti“. A pak se rozčílil, že Drulák odepsal Havlův kult coby partu „amerických neokonzervativců“ (typu neokonzervativce Gershamana, který se k Havlovi modlí).
Pravda bolí a Gershman je z České republiky otevřeně podrážděný. A když se Gershman naštve, začíná destabilizace a zakrátko i široce pojaté operace ke změně režimu.
Praha by si měla dávat pozor. Pokud má český prezident Miloš Zeman cit pro sebezáchovu, měl by vypovědět všechny operativce NED nebo jakýchkoli americkou vládou financovaných suborganizací, jako jsou International Republican Institute a National Democratic Institute.
Tyto organizace totiž už bez pochyb plánují podkopání české demokracie.

Copyright © 2014 by RonPaul Institute

Aktualizováno ( Čtvrtek, 20 Listopad 2014 10:13 )

Senátor McCain je znepokojen postoji Zemana. Nejtvrdší kritika Česka ze strany USA. Není ten vrchní nějakej divnej?

Senátor McCain je znepokojen postoji Zemana. Nejtvrdší kritika Česka ze strany USA. Není ten vrchní nějakej divnej?

Vlivný americký senátor John McCain je velmi znepokojen postojem českého prezidenta Miloše Zemana vůči Rusku a jeho prezidentovi Vladimiru Putinovi. Výroky a akce českého prezidenta označil dnes McCain za pozoruhodné. Západ by měl podle republikánského senátora na ruskou agresi na Ukrajině reagovat mnohem razantněji, měl by Kyjevu dodávat zbraně a postavit se ruské propagandě.

„Jsem velmi znepokojen trendem v některých zemích východní Evropy, včetně České republiky. Některé věci, které zazněly o Rusku, názorové změny, které se udály,“ řekl McCain v dnešní debatě o odkazu Václava Havla, která se uskutečnila v knihovně amerického Kongresu. Konkrétně se přitom zmínil o maďarském premiérovi Viktoru Orbánovi a o Miloši Zemanovi.

„Vidíme výroky českého prezidenta, které jsou velmi pozoruhodné,“ podotkl McCain. „Zdá se, že je tu jakási názorová změna a snaha vyjít s Vladimirem Putinem,“ uvedl neúspěšný kandidát na amerického prezidenta. Zároveň připomněl pražský protest proti Zemanovi, který označil za velmi temperamentní. [1]

Tak nevím. Pokud ale vím, tak český prezident Zeman je velmi znepokojen islamizací Evropy (toto téma by ovšem vydalo na jiný článek). A pokud si to selským rozumem proberu, tak naopak Zeman by měl být znepokojen postoji amerického senátora McCaina. Je to totiž stejný McCain, který se nechal fotit na přátelských setkáních s vůdci ISIL (IS), něco o tom jsem psala v článku zde [2]

Tak nevím. Můj otec měl jedno celoživotní krédo a to znělo: „Mluvme lidem pravdu“. Ta americká pravda mi ale přijde nějak čím dále tím více podivná a nějak stále více se skutečné pravdě vzdalující. Že by o tom byla i ta „pravda a láska“našeho „The Best“ prezidenta Havla, kterému dnes v USA odhalili bustu? V tom případě tady ale nemohu nevložit rozhovor s jedním prozřelým z listopadu 89, rozhovor, který vyšel dokonce na stránkách idnesu a který bych okomentovala slovy jedné reklamy na pivo: „Ten vrchní je nějakej divnej“. Měl něco podobného na mysli i Mejstřík, když se o Havlovi a jeho názoru na USA vyjádřil:  „Havel o všech dohodách věděl, ale nedokázal říct ďáblovi ne“ ?  Nepřipadl ono nakonec už i tomu Havlovi „ten vrchní“ nějakej divnej? [3]

Tak nevím. Americký senátor pan McCain je od nás daleko, ale jak lze dohledat, tu podporuje ISIL spolek, který se nelíbí nejen Zemanovi, ale celému světu (nebo je to jinak a USA se takový spolek líbí??), tu kritizuje Zemana, že se prý paktuje s Ruskem. Tak jestli já si mám vybrat, tak pro senátora, nespokojeného s postoji českého prezidenta, mám vzkaz, že aktivity našeho Zemana v Rusku a v Číně mi rozhodně vadí méně, než aktivity amerického senátora vůči vůdcům ISIl. A pro české občanstvo si dovolím upravit krédo mého otce z  „Mluvme lidem pravdu“ na „Hledejme pravdu“.

- Pozorovatelka -

Hysterická kampaň proti Zemanovi pochází z dílny amerického velvyslanectví, na konci má být Babiš prezidentem a dostavba Temelína.

Hysterická kampaň proti Zemanovi pochází z dílny amerického velvyslanectví, na konci má být Babiš prezidentem a dostavba Temelína. Víme první!

Nikdy se s tím nesmířili. Nikdy nespolkli a nestrávili lidovou volbu, vůli lidu danou výsledkem prezidentské volby. Nikdy se nesmířili se silnou personou v roli prezidenta, který hájí výhradně průmyslové a ekonomické zájmy naší země nad zájmy jiných států. A udělají všechno proto, aby nám tuto volbu již příště nedali a udělají to tak, abychom je o to sami požádali, aby nám tuto volbu odebrali. Zeman překročil rubikon a jeho čas nyní už odměřují jiní. Je před námi odvolání prezidenta, změna ústavy a zrušení přímé volby. K čemu došlo, o tom si povíme v tomto článku.

[FOTO] Miloš Zeman jako první, přímo lidem volený, prezident

Miloš Zeman neměl být zvolen prezidentem, neboť to nebylo v plánu. Dokonalými kandidáty měli být pro-američtí koně, Karel Schwarzenberg a Jan Švejnar. Mezi nimi se měl odehrát syntaktický americký model boje, kdy bez ohledu na to, kdo by vyhrál, každý by razil stejnou a předem nalinkovanou politiku podle zadání a notiček z americké ambasády. Taková hra na volbu, jakou mají američtí mazlíčci rádi. Dodnes totiž tomu obyčejní Američané věří, že když máte na výběr ze dvou katů, že máte možnost lepší volby a nepřijít o hlavu. Málokdo prohlédne za oponu a připustí si myšlenku, že nejde o volbu lepší alternativy, ale o volbu té samé alternativy, avšak v jiném ustrojení. Zvolte si, do jakého košíku sáhnete, s kobrou nebo mambou? Máte možnost volby, tak do toho! Republikáni nebo demokrati? Socialisté nebo konzervativci? Levá nebo pravá hlava téže saně?

Iluze volby sebevraha, provaz nebo kyanid?

Ve skutečnosti možnost volby nemáme. Protože nikdy nedostaneme možnost hlasovat pro své dobro a prospěch. Kdo by se o to pokusil, dopadl by jako Angela Merkel. Ta ještě donedávna se sbližovala ekonomicky s Ruskem natolik těsně, až to vypadalo jako selanka. Poté ale přišlo varování zpoza moře a americký velvyslanec v Berlíně pohrozil nebohé Angele zveřejněním její minulosti, včetně telefonních odposlechů. Angela má ve své minulosti několik nepěkných epizod, od nerozvážné podpory Frakce Rudé Armády (RAF) až po účast ve výcvikovém kempu německé Stasi v polovině 80. let. Ve skříni Angele chrastí zdaleka více než jenom jeden kostlivec. A tak nezbývá Merkelové nic jiného, než skákat podle not americké operativní buňky CIA v Berlíně a rušit kontrakty a vztahy s Moskvou, i když to ohrožuje německé podniky a hlavně její kancléřské křeslo.

Pád vlády na objednávku Bílého domu

Jenže když přijde politik, který není manipulovatelný, který si jde tvrdě za svým, rukavičky jdou dolů a začnou se používat metody diskreditace. Není-li špína a bordel přímo na jedinci, hledá se oběť v jeho těsné blízkosti. Právě toto byl případ kauzy Nečas. Sestřelení premiéra přímo nebylo možné. Pan „Čistý“ nezískal tuto přezdívku náhodou. Byl extrémně opatrný. O Nečasovi se v kuloárech proslýchalo, že se bojí někdy i podat ruku některým podnikatelům na kongresech ODS, protože se bál, že ho někdo vyfotí a ve Photoshopu domaluje do ruky podnikatele obálku a Nečase potom nepřátelé uvnitř ODS obviní z přijetí úplatků. Jak je vidět, paranoia byla u Petra Nečase namístě. Pojďme si rychle osvěžit historii, co vedlo k pádu premiéra.

[FOTO] Petr Nečas a Vladimir Putin v Moskvě, Květen 2013

Petr Nečas byl koncem května 2013 na státní návštěvě v Moskvě, kde se kriticky nejprve vyjádřil k Pussy Riot [1]. S delegací podnikatelů pomohl uzavřít lukrativní průmyslové zakázky, ale to hlavní se odehrálo v Kremlu a posléze v Gorkách u Moskvy na setkání s Medvěděvem. Nečas utrousil poznámku, která rozhodla o tom, že americká ambasáda v Praze ve spolupráci s Janečkovo protikorupčním fondem zahájí operaci na sestřelení Nečase z pozice premiéra skrze jeho přítelkyni Nagyovou, která rozhodně „čistá“ nebyla. Nečas totiž v Moskvě pronesl, že ruský Atomstrojexport má nejlepší předpoklady pro vítězství v tendru na dostavbu Temelína, a to zejména kvůli mohutným offsetovým pobídkám na ruské investice v Česku.

Westinghouse v té době, podle našich informací, byl už mimo hru. Neměl vyhrát tendr, jeho nabídka ceny totiž byla skandálně vysoká a navíc vyžadovala, aby některé technologie v Temelíně instalovaly výhradně americké firmy, bez účasti českých firem, dokonce včetně kamer a CCTV okruhů, které by odesílaly data do USA, neboť technologie prý obsahuje jakési embargované elektronické obvody a kryptování a Američané je budou chtít mít pod svým online dohledem. Američané by tak možná měli k dispozici i dálkový „kill switch“ na dálkové odstavení (odpálení amerických čipů a obvodů reaktoru) Temelína přímo z USA. K čemu by to potřebovali? K vydírání naší země, že nám odstaví zašifrovaný kontrolní modul reaktoru, pokud budeme „zlobit“?

V České Republice se média snažila navodit dojem, že za kauzou Nagyová stojí pracovití policisté a kriminalisté, kteří Nagyovou zaměřili náhodně v souvislosti s vyšetřováním okolo lobbisty Rittiga. Absurdní na tomto tvrzení bylo, že dosazení státního dozorujícího zástupce z Ostravy bylo účelové, aby se o sledování v Praze nikdo nedozvěděl. Ve skutečnosti to bylo celé jinak. Nagyová byla mezi českými zpravodajci „asset“ a chráněná osoba, jejíž zatčení bylo možné provést kdykoliv anebo vůbec nikdy, podle povelů a zadání. Nebýt nešťastného výroku v Moskvě, Nečas by zůstal premiérem a kauza Nagyová by nevznikla. Podle informací, které máme k dispozici, byl totiž na jaře 2013 Westinghouse přesvědčený do poslední chvíle, že pravicová vláda Petra Nečase nehraje „levou“, že stále ještě hraje podle pravidel a že nedopustí ruské vítězství v tendru. Výroky Nečase v Moskvě o Atomstrojexportu ale odpálily pod premiérem bombu. Američané nemohli riskovat vítězství Rusů a mamutí ruské investice do české ekonomiky.

Prezident, který neměl být aneb velká čára přes rozpočet

A touto obklikou se dostáváme konečně k Zemanovi. Ten vyhrál prezidentské volby nečekaně, protože nikdo nepředpokládal, že lid zvolí do funkce důchodce odkudsi z Vysočiny. Vůle českého lidu je tudíž Američanům a jejich poskokům, havlistům a sluníčkářům, na obtíž. Demokracií a volbami se ohánějí jen do té doby, dokud výsledek voleb je podle jejich plánu. Pokud není, demokracii odmítnou respektovat, viz. americké odmítnutí výsledků voleb v Palestině (kde zvítězil Hamás před lety), odmítnutí demokratické volby na Krymu (v Kosovu volby naopak Američané uznali), odmítnutí voleb v Luhansku a Doněcku. Zeman byl jako prezident dosud trpěn, ale trpělivost přetekla.

Pokud se domníváte, že onou poslední kapkou byla sprostá slova, jste na omylu. Sprostá slova byla jen záminka. Zeman si znepřátelil americké lobbisty a tajné služby svými výroky na konferenci na ostrově Rhodos, kde se vyjádřil k tomu, aby sankce vůči Rusku byly zrušeny a zejména svojí návštěvou Číny. Výroky o Tibetu byly jenom folklórem, Zeman leží kulturní frontě v Česku v žaludku už hodně dlouho, ale dosud se do věcí neangažovali američtí zpravodajci. To se změnilo s příchodem nového velvyslance Andrewa Schapira do Prahy.

Pan velvyslanec se netají tím, že bude prohlubovat spolupráci s českými neziskovkami v boji proti bezbřehé „korupci“ [2] (neziskovky jako právě zmíněný Janečkův protikorupční fond) a že bude pomáhat v Praze prosazovat zájmy amerických firem. Proto nás zaujala zmínka o Westinghouse, který podle posledních zpráv stále usiluje o dostavbu Temelína. Ta byla ČEZem po volbách 2013 zrušena, prý kvůli negarantovaným výkupním cenám energií z Temelína, ale to byla výmluva. Ke zrušení došlo kvůli Američanům, kteří neměli šanci tendr v konkurenci s Atomstrojexportem vyhrát, a tak byl ČEZ dotlačen k zastavení tendru. Andrej Babiš navíc hned po volbách upozornil na možnou náhradu v podobě těžby břidlic. Jenže tahle bublina už začala splaskávat i v USA a v Evropě je proti frakování plynů z břidlic takový odpor, že se v EU ani nijak nerozšíří, takže Temelín se nakonec bude asi dostavovat [3], ale už bez Atomstrojexportu, díky ruské izolaci kvůli Ukrajině. Chápete? Teď už to Westinghouse prý vyhraje.

[FOTO] Andrej Babiš je prototypem politika NWO, tedy korporátní magnát s politickou neomezenou mocí

A kdo je nyní favoritem? Zmíněný Westinghouse, protože kvůli Ukrajině nemá Atomstrojexport moc šancí, z politického hlediska, ale Zeman toto odmítá a chce, aby ruské firmy nebyly v tendru diskriminovány. Tenhle schizofrenní stav je pro Američany nebezpečný. Efekt „Ukrajina“, který dočasně izoloval Rusko od EU, nebude trvat věčně. Evropské země brblají, že sankce na Rusko nic neřeší, naopak poškozují země EU a že je třeba je „přehodnotit“. V diplomatické mluvě to znamená: „Sankce je třeba zrušit!“. Putin to ví, proto se usmívá. Ví to i Zeman, proto hýří úsměvy, jezdí do Číny, setkává se s ruskými podnikateli a láká je, aby investovali v Česku. Vědí to ale i havlisté a mediální fronta v Česku, která z toho skřípe zubama. A proto je třeba Zemana odstranit.

Prezident na odpis, Westinghouse strikes back

V televizi se už zcela otevřeně mluví o odvolání prezidenta pro nepříčetnost [4], navrhuje se změna ústavy, omezení pravomocí přímo voleného prezidenta, což je de facto útok proti lidu a útok proti voličům, jako kdyby politici říkali, že nechtějí, aby prezident volený přímo hlasem lidu měl pravomoci, naopak, aby je měl co nejmenší. Odvolávání prezidenta je zákeřná hra. Má tendenci se dříve nebo později obrátit proti těm, kteří takové odvolání do ústavy prosadí. Kdo zaručí, že kromě Zemana třeba v budoucnu levicový parlament neodvolá pro-amerického pravicového prezidenta? To je ta zákeřnost, které jsou si někteří politici vědomi.

My se ale podíváme na zajímavou a de facto klíčovou souvislost. Jak už jsem uvedl v minulém článku [5], v redakci jsme zaznamenali, že kampaň proti Zemanovi řídí především Mafra a její periodika. To znamená Babiš. Ten se sice dušuje, že do vydávání novin a serverových zpráv nezasahuje, ale to mu snad věří jenom naivní blázni. Co stojí za útoky a kampaní proti Zemanovi? Není to nic jiného, než dokonalý kšeft. Andrej Babiš vymění křeslo prezidenta za souhlas s dostavbou Temelína pro Westinghouse! Je to natolik průhledné a průzračné, až se člověk diví, že jim to může projít. Korupce za bílého dne!

[FOTO] Dostavba Temelína byla od začátku politickou hrou, tendr byl účelově zrušen po pádu Nečase

Američané chtějí dostavět Temelín a chtějí odsunout Zemana. Pravdoláskovci a mediální fronta chce také Zemana pryč. A Babiš chce na Hrad, chce kandidovat na prezidenta, ale potřebuje pomoc havlistů. Takže Babišova média namíří americké mediální rakety (ala Nečas) na Zemana, aby ho zdiskreditovaly, oslabily a tím umetly cestu Babišovi jako spasitelovi. Babiš ale ví, že potřebuje podporu z americké strany. Bez ní nemůže být akceptován na západě jako prezident, kde na něho koukají, ehm, jak to říct slušně, no prostě jako na oligarchu. Co dostanou Američané za pomoc a za podporu Babišovi od Babiše na oplátku? Dostavbu Temelína! Ruka ruku myje!

Budeme svědky Majdanu na Václaváku?

Štvavá kampaň proti Zemanovi řízená z Babišových médií, která nakoupil před volbami 2013, tak sleduje jediný cíl, totiž oslabit Zemana a jeho důvěryhodnost a připravit půdu pro jeho odvolání. Vypadá to, že nechtějí Zemanovi dopřát ani dokončení mandátu, že ho chtějí odstranit už teď. Je to ale nebezpečná hra, protože Zeman je přímo volený prezident. Pokus o sesazení prezidenta by mohl zažehnout v naší zemi barevnou revoluci na způsob Majdanu. Voliči Zemana by se s tímto rozhodně v klidu nevyrovnali. A s barevnými revolucemi, s tím mají Američané sakra dobré zkušenosti, viz. Arabské jaro, viz. Sýrie, viz. Majdan.

[FOTO] Andrew Schapiro a Miloš Zeman. Prezident možná netuší, s kým si podává ruku

Je snad toto cílem nového amerického velvyslance v Praze? Nepřepočítal se náhodou Babiš? Destabilizace Česka uvnitř EU by oslabila celou Evropu, oslabila by Euro a tím pádem posílila dolar. Ukrajina nevyšla, je snad Česko a jeho destabilizace záložním plánem ve věci záchrany dolaru? Vypadá to tak, bohužel. Vidíme, že americká rozvědka kontaktuje české kulturní kruhy, mobilizuje na internetu mladé proti Zemanovi, zasévá mezi občany pravo-levou nenávist, sundavání obrazů prezidenta ve školách, facebookové výzvy proti Zemanovi zakládané v USA z amerických IP adres. Tohle má všechno prvky barevné revoluce a všimněte si toho načasování. Za pár dní je tady výročí, čtvrt století od 17. listopadu 1989. Symbolika, náhoda nebo plán? Nevěřte na náhody, žádné neexistují.

Až vy mladí půjdete do průvodu, který právě teď v těchto hodinách chystá a plánuje americká ambasáda v Praze ve spolupráci s Literárním klubem (havlistická líheň neskutečných pošahanců) proti Zemanovi, zamyslete se, za čí zájmy těmi svými klíči cinkáte. Abyste neudělali stejnou chybu jako my starší v roce 1989, když jsme vyhnali čerta z východu, abychom si sem následně nakvartýrovali Satana zpoza Atlantiku. Nenechte Američany rozpoutat v Praze druhý násilný Majdan. Demokracie je ohraničená volební urnou a volebním obdobím. Ten, kdo toto ohraničení nerespektuje (tak, jako se stalo v Kyjevě na Majdanu), není demokrat ale fašista! Upozorněte na to své poslance a politiky, že kdokoliv by chtěl narušit demokratický princip přímo voleného mandátu prezidenta, bude to chápáno jako útok proti lidu se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Toto je varování nám všem! Buďte ve střehu, Američané jdou naší demokracii tvrdě po krku, právě teď v těchto hodinách. Bůh ochraňuj naší zemi!

-VK-

 

Rozklad Ruska podruhé – kdysi polská Solidarita, dnes Ukrajina, ale technologie stejná. Gorbačov dnes: Vojensko-průmyslové kruhy Západu chtějí začít novou válku.Chodorkovský: Jsem připraven stát se ruským prezidentem. Proč Varšavská smlouva musela padnout, zatímco NATO se smí rozšiřovat?

5 4748

Rozklad Ruska podruhé – kdysi polská Solidarita, dnes Ukrajina, ale technologie stejná. Gorbačov dnes: Vojensko-průmyslové kruhy Západu chtějí začít novou válku. Chodorkovský: Jsem připraven stát se ruským prezidentem. Proč Varšavská smlouva musela padnout, zatímco NATO se smí rozšiřovat?

O víkendu proběhly v Rusku demonstrace proti Putinovi. Okamžitě se staly nástrojem západní propagandy, jak ruský národ nesouhlasí s politikou Putina vůči Ukrajině (Putine, dělej mír, ne válku!). V celosvětově sledovaném projevu na téma války proti Islámskému státu včera Obama neopomněl připomenout ruskou „agresi“ na Ukrajině a Porošenko ve svém dnešním emotivně pronášel, jak se i na Ukrajinu konečně donesou ideály Velké francouzské a Americké revoluce, samozřejmě, pokud se svět ubrání „ruskému agresorovi“. Vrchol těch „ideálů“ USA světu právě naplno předvádějí a ve velkém finále ovládnutí všech a všeho jim opět stojí v cestě Rusko. Kromě akce Majdan byl od srpna jmenován do funkce amerického velvyslance v Rusku mistr barevných revolucí John.F.Tefft, dříve velvyslanec Spojených států na Ukrajině, v Gruzii a v Litvě. A hned po prvních protiputinovských demonstracích se nechal slyšel oligarcha a bývalý šéf ropné firmy Jukos Michail Chodorkovský, že je připraven stát se ruským prezidentem [1]

V těchto souvislostech stojí za pozornost rozhovor s Veronikou Krašeninnikovou, vedoucí Centra žurnalistiky a výzkumu mezinárodní informatiky.„Rusko dneska“, který srovnává dvě období rozvratu Ruska a jednu technologii, která k tomu vede. Rozhovor vyšel v Rádiu Komsomolskaja pravda pod názvem „Plán rozpadu Ruska byl stvrzen a spuštěn“ a zde je jeho obsah:

- V poslední době mě Veroniko Jurievno pronásledují stíny. Zdá se mi totiž, že to, co probíhá teď, už probíhalo před čtvrt stoletím proti SSSR.

Byla bych ráda, kdybychom se mýlili … mohla jsem totiž studovat americkou účast na rozpadu Sovětského svazu. V rámci dokumentárního filmu jsem svého času vedla rozhovory s těmi činiteli Reaganovi administrativy, kteří měli podíl na formování politiky USA ve vztahu k SSSR. Jeden z nejzajímavějších rozhovorů jsem měla s člověkem, který se jmenoval Roger Robinson, který byl vrchním ředitelem v Radě národní bezpečnosti. To, co mi povídal nebylo nic nového, protože na toto téma vyšlo v Americe mnoho knih. Přesto široká veřejnost o tom nic nevěděla. Zmiňoval se o finančním a ekonomickém plánu na rozbití Sovětského svazu. Tento tým byl vytvořen specialisty na národní bezpečnost v roce 1982. A tento plán byl realizován bod po bodu.

- Takže tento plán reálně existoval? Nebyly to tedy výmysly?

Podstatná část establišmentu Spojených států byla naladěna ke spolupráci s Moskvou. Avšak Reagan,religiózní fanatik a pravicový konzervativec, zničení Sovětského svazu chápal jako své poslání. S tímto cílem pak seznámil skupinu politických hrdlořezů, kterými se obklopil. Neměli jistotu, že se tento plán podaří, protože Sovětský svaz se zdál stabilní. Ten plán zahrnoval ekonomické, vojenské aspekty, prvky informační a psychologické války.

- Čím začali?

Rozpočtem Sovětského svazu. Pořadí bylo následující: plyn, ropa, zlato a zbraně. První dvě položky tvořili 66 % devizových příjmů. V prvé řadě bylo u SSSR rozhodnuto tyto položky vyloučit. Jak to tedy udělali? Zastavili stavbu druhé větve plynovodu ze Sibiře do západní Evropy. Po dohodě se Sáudskou Arábií snížili cenu ropy šestkrát na 9 -10 dolarů za barel. Dále pak v západní Evropě byly rozmístěny rakety Pershing, což zkrátilo dobu doletu do Sovětského svazu o šest minut a stalo se vážnou hrozbou bezpečnosti pro SSSR. Realizovat tzv. „hvězdné války“ nebylo možné jak technicky, tak technologicky, ale hlavně o co šlo, bylo vyvolat závody ve zbrojení. S touto strategií Reaganova administrativa počítala tak na 5 až 10 let. Začalo to celé v roce 1982 a 23. prosince roku 1991, dva dny do rozpadu Sovětského svazu Gorbačov ohlásil default 96 miliard dolarů dluhu.

- Jak se pan Robinson tvářil, když vám to říkal?

Považoval za velkou čest účastnit se tohoto podniku… nutno říci, že vše držel v mimořádné tajnosti. Jak sám Robinson říkal, o této akci vědělo jen 12-13 lidí Reaganovy administrativy. Dokonce ani viceprezident George Bush nic neměl vědět, protože by kvůli svým ropným zájmům nemusel se snížením cen ropy souhlasit.

- Banket se ve Washingtonu u příležitosti rozpadu SSSR nekonal?

Oficiálně nebyl zmíněn. Ale hlavní o čem se psalo, bylo, že sovětští lidé sami ze sebe sňali jho totalitního hospodářství.

- Bylo možné tuto bitvu vyhrát? Je možné přesně určit roli vnějších faktorů podílejících se na rozpadu sovětského impéria od faktorů vnitřních? A ještě – mohla se na tom spolupodílet určitá zkostnatělost ve vedení, nepohyblivost státní mašinérie, neschopnost pružné reakce na mezinárodní konjunkturu. Je to možné s jistotou procentuálně vyjádřit?

Tak velká událost jako je rozpad největšího státu světa nabízí samozřejmě seskupení velmi mnoha faktorů. Jestli se dá věřit Robinsonovi, pak USA sehrály hlavní roli v rozpadu SSSR. Uvnitř ale byly skutečné problémy. Jestliže by sovětské vedení mělo dostatečnou politickou vůli a bylo dostatečně kompetentní, mohlo by bývalo vyhrát tento boj. Jenže se ukázalo, že cílem Gorbačova bylo ukončení existence sovětského systému. Toto všechno dohromady způsobilo, že došlo ke kolapsu.

– Ale jak to, že si s námi dělali, co chtěli? KGB SSSR nemělo o tom potuchy, co se děje a nebo tomu nedávali nějaký význam?

Svědectví o tom je dostatek a souhlasí s memoáry, které byly vydány za posledních 20 let. Ředitel KGB Krjučkov hlásil Gorbačovovi, jaká je vedena aktivní kampaň, ale KGB jen plnila příkazy a ty k nějaké protiakci nepřecházely. Celá problematika tkvěla v tehdejším politickém vedení. Michail Gorbačov, Eduard Ševarnadze, Alexandr Jakovlev a Gavriil Popov sehráli mimořádnou roli v tomto celém dějství. A posléze se pak začátkem roku 1989 objevil Jelcin.

- Jak říkají ve Washingtonu, byl „stvořen“ uskupením ultrapravicových konzervativců, kteří jej začali prosazovat do popředí ke Gorbačovovi. Protože Washingtonu bylo jasné, že Gorbačov dokáže zemi rozkolísat, ale bylo nutné udělat víc, bylo nutné ji rozbít. A to mohl podle mínění této skupiny jedině Jelcin. Je třeba uznat, že si přesně propočítali jeho psychologický portrét. Přičemž volební kampaň Jelcina vedli lidé, kteří byli vyškoleni americkou technologií. Počátkem roku 1989 se otevřeně prováděly politické tréninky. Tento prvek „květinové revoluce“ do této chvíle nebyl a není moc znám a přitom sehrál velkou roli v rozpadu SSSR.

To máte pravdu. Když jsem měla rozhovor s Jimem Sharpem „praotcem“ této technologie, bylo pro mne přímo jako zjevení, že v Moskvě odborně učil představitelé Baltu, jak způsobit rozpad Sovětského svazu. Přitom ze strany vlády nebyla proti tomu žádná reakce. Bylo to vnímáno jako progresivní směr. Jakákoliv reakce v tomto směru bylo vnímána jako zkostnatělost. Skutečně, je to jako když dnes posloucháte nebo čtete cokoliv od našich “milovníků parmazánu“. No, a jestliže předpokládáme, že i dnes existuje ve Washingtonu nějaká skupina, která se snaží způsobit rozpad Ruska?

- Předpokládám, že vyvíjení podobného plánu se začalo uskutečňovat roku 2012, hned na to, když byl zvolen Putin. A jestliže pro předchozího prezidenta byla vypracována koncepce „restartu“, bylo jasné, že tato koncepce „restartu“ nebude na Putina fungovat a že se bude muset použít jiných prostředků. A jestliže v 80. letech Washington působil přes Polsko, nyní byl veden úder přes Ukrajinu. Jakým způsobem Polsko mělo způsobit rozpad Sovětského svazu?

Polsko se z pohledu USA nacházelo v samém středu sovětského systému a tak udeřit na Sovětský svaz zevnitř bylo velmi významné. Pro tento účel byl stvořen odbor „Solidarnošč“, jehož financování bylo zajištěno zpravodajskou agenturou a katolickou církví. Opakuji, dnes tuto roli hraje Ukrajina.

– Jakým způsobem jsou svázány předcházející události v Sýrii s tím, co vidíme dnes?

Základní příčina zde je jasně v na Washingtonu nezávislé zahraniční politice Ruska. Na mezinárodní aréně jsme bránili Sýrii, podporovali Írán v jeho právu na mírový atomový program. Začali jsme vytvářet v rámci BRICS alternativní mezinárodní instituce. A poslední z pohledu Washingtonu naprosto za hranou povoleného je naprosto nezávislá světová politika Ruska. To způsobilo přijetí nového plánu.

- Spojenců má Rusko víc než si myslíme. Koncem 80. let, kdy bylo bráněno ve stavbě druhé větve plynovodu, ještě neměla Evropa takovou váhu jako má dnes, ale současně podléhá Spojeným státům. Přitom každému od dělníka po ministra financí Německa je jasné, že to Evropu poškozuje. V čem je příčina tohoto vazalství?

V 80. letech se Francie s Německem zoufale bránily washingtonskému tlaku. Washington však zlomil jejich odpor. Američané zavedli sankce proti pěti evropským firmám a doporučili jim ať si obchodují se Sověty nebo s nimi. Tři z těchto pěti firem zbankrotovaly. Dnes je znovu na Evropu vyvíjen silný tlak. Evropské sankce vůči Rusku oslabují Evropu. Transatlantické spojení s evropským establišmentem je natolik silné, že není schopno vzdorovat. Evropské vedení se vybíralo a doposud vybírá na základě loajálnosti k Washingtonu. Nicméně v Evropě jsou síly, které s tímto vazalstvím nesouhlasí.

– Paralel se situací 80. let minulého století se současnými událostmi je neskutečně hodně: napadání spojenců, pokus blokace plynovodů…A jak je to s cenou ropy? Koncem 80. let se jí podařilo ve spolupráci se Saudskou Arábií prudce snížit. Kdo je schopen nyní sehrát tuto roli?

No přeci ta samá Saudská Arábie! Tehdy se vztahům se SA věnoval ředitel CIA Bill Kassi. Dnešní její ředitel John Brennan tam byl poměrně dlouhou dobu jako rezident. Takže má spojení, kontakty a instrumenty. V dnešních podmínkách ale, si myslím, nelze konat stejně jako tehdy.

- Optimismu to samozřejmě nepřidá. A ještě PRO v celém perimetru ruské hranice. Pocit že hranici ohraničili rudými praporky…

To souhlasí. Dnešní systém protiraketové obrany v Evropě je ekvivalentem Strategické obranné iniciativy, těch “hvězdných válek“, které Reagan vymyslel v 80. letech. Uvědomte si jen, o kolik se přiblížila hranice NATO od roku 1991, navzdory ujištění Jamese Bakera, který přislíbil, že tato hranice zůstane tam, kde je podle dohody. Nepohne se na východ ani o centimetr. Jestliže bylo roku 1991 v NATO 16 zemí, pak dnes je jich tam 28! Co je ale důležité podotknout: ty země, které nejsou v NATO, přinejmenším spolupracují stejně jako ty ostatní.

- A jaké jsou vztahy se spojenci? Ke konci éry SSSR jich bylo hodně. Tehdy to ovšem byli spojenci, kteří však nebyli spojenci dobrovolně.

Skutečně? Navštivte je dnes, Vietnamce, Kubánce, představitele jiných zemí např. Latinské Ameriky. O bývalém spojenectví se SSSR mluví s dojetím. No a proč nebyl Sovětský svaz impériem, protože impérium se buduje na krví a mocí, a lidé na celém světě vzhlíželi k Sovětskému svazu a snažili se jej napodobovat ve svých zemích.

Jestliže mluvíme o našich spojencích dnes, pak většina ve světě jsou našimi spojenci. Kdo by se spojoval s americkými korporacemi, které těží z libovolné země její peníze a přírodní zdroje ať už v Latinské Americe, nebo Asii. Latinská Amerika za posledních 10 let nabrala jasně v levicovém kurzu směr k nezávislosti. Povšimněte si, jaké fundamentální řešení přijímají největší země světa v Brazílii v rámci BRICS! To je příčinou obav Washingtonu.

- Lze říci, že zkušenosti získané před čtvrt stoletím budou Rusku dobré k tomu, aby úspěšně vzdorovalo „mušce“ nového washingtonského plánu?

Nemáme na výběr, ať už se vrhneme ve velkém počtu na Ukrajinu nebo budeme budovat svoji zemi a život. Rusové v posledních letech hodně zmoudřeli. Těžko už uvěří jelcinovským metodám. Jsem přesvědčena, že máme dostatek politické vůle k životu, vůle k nezávislosti. Tuto existenciální volbu jsme už udělali.

[2][3]

V těchto dnech se také nechal slyšet stařičký Gorbačov a zoufale volá, že za podněcováním rozbrojů na Ukrajině stojí západní vojensko-průmyslový komplex, který chce rozpoutat novou válku. [4] Hnulo se v něm snad na staré roky svědomí? Touží snad přece jen být pochován ve své rodné zemi? A byla to od něj skutečně jen naivita, když souhlasil s rozpadem Varšavské smlouvy a na druhé straně s „čestným slovem“, že hranice NATO zůstanou beze změny? Ač jsem ráda za pád komunismu, opravdu nerozumím, proč Varšavská smlouva musela padnout, když se na její místo mezitím natlačila nová a ještě horší totalita. A nějak stále více souhlasím s obsahem tohoto videa:

Očekávám, že protiputinovské demonstrace se budou opakovat a že ze všech sil se bude pracovat na jeho odstranění. Oligarcha v čele Ruska, který umožní jeho rozklad a rozkradení po vzoru evropských zemí, to jsou „ideály“ těch západních elit  (jak řekl Obama v jednom ze svých projevů: „Elity všech zemí světa, spojte se“, něco o tom zde [5]), které mají vládnout celému světu v roli nových monarchů. Kolaborantské loutky evropských zemí (jen si všimněte, jak si bývalý kancléř našeho Havla a fanoušek Pussy Riot náš kníže rozumí s Chodorkovským) a NATO to jistí.  Jen věřím, že ruský národ skutečně zmoudřel a že co zmohla Solidarnošč, to už se přes Ukrajinu opakovat nebude.

POSÚĎTE SAMI ! SÚ NEPOUČITEĽNÍ.

Prebiehajú konkrétne prípravy na ďalšiu svetovú vojnu

Presúvanie zdrojov aliancie do Poľska

Podľa mnohých, dokonca oficiálne potvrdených informácií NATO sústreďuje v Poľsku vojsko a zbrane na bleskovú vojnu proti Rusku. Existujú správy, že sa to deje aj na poľsko-nemeckej hranici. Majú tam byť umiestnené jednotky z celej Európy a USA pod vedením USA. O tom, že v malých periférnych krajinách okolo Ruska už americkí „vojenskí poradcovia“ zostavujú a trénujú jednotky, sme už informovali.Europe Times informujú, že generál Philip Breedlove na konferencii NATO na najvyššej úrovni v septembri predloží „návrh“, aby členské krajiny NATO vo východných krajinách – najmä v Poľsku – čo najskôr vytvorili základne a vybavili ich zbraňami a strelivom, aby sa tam umožnilo okamžité sústredenie jednotiek a čo najrýchlejšia pohotovosť. Tieto jednotky je potrebné ihneď uviesť do pohotovostného stavu ako „multinárodné jednotky severovýchod“. Už sú navrhnuté viaceré stanovištia. Ako ťažisko na uskladnenie zbraní a munície má poslúžiť najmä Štetín. Stačí jediný pohľad na mapu a je zrejmé, že Štetín je vzdialený iba kúsok od nemeckej hranice. Približne o 30 kilometrov ďalej sa nachádzajú mestečká Pasewalk a Gramzow. Netreba veľa fantázie na predstavu toho čo sa stane, keď Rusko tento zbrojný a muničný sklad zničí raketou, aby narušil zostavenie útočného frontu proti sebe.

NATO už výrazne posilnilo svoju vojenskú prítomnosť v Baltickom a Čiernom mori a vyslalo ďalšie vojenské lietadlá do východnej Európy.

Generál Breedlove sa už v júli v Neapoli jasne vyjadril, že NATO musí zriadiť vopred umiestnený výstroj a zásoby a vojenský areál, aby bolo možné čo najskôr prijať jednotky nasledujúce neskôr. Musia to byť plne funkčné hlavné stany, fungujúce 7 dní v týždni, 24 hodín denne, píše Times. Ďalej vysvetľuje, že toto rozsiahle predzásobenie a skladovanie je prípravným stupňom rozsiahleho preloženia jednotiek NATO do Poľska. Obranné zoskupenie NATO je toho názoru, že toto zhromaždenie zbraní a ozbrojených síl je potrebné na obranu pred nepriateľským ruským vpádom. Je si vraj vedomé, že ruská generalita by to mohla vnímať ako prípravu na bleskovú vojnu proti Rusku.

Times ďalej uvádza, že Moskva považuje zhromaždenie jednotiek NATO v Európe za súčasť nepriateľskej politiky, ktorá má za cieľ presunúť vojenské zdroje aliancie bližšie k hraniciam Ruska. Súčasná vojenská doktrína Rusko dovoľuje použitie všetkých zbraní, ktorými disponuje, vrátane taktických jadrových zbraní, na odpoveď na útok konvenčných ozbrojených síl na Rusko, píše sa v Times.

Konkrétne prípravy na vojnu prebiehajú už istý čas. Agentúra Reuters informovala (Reuters/Kacper Pempel): 6. poľská výsadková brigáda už uskutočnila kompletnú kontrolu zbraní a už v máji sa vo výcvikovom stredisku pozemných síl v Oleszne pri meste Drawsko Pomorskie na severozápade Poľska zúčastnila cvičenia spolu s výsadkármi bojovej skupiny 173. brigády.

Minister obrany Veľkej Británie Michael Fallon verejne oznamuje na vládnej stránke www.gov.uk:

„Máme veľkú príležitosť, na stretnutí NATO na najvyššej úrovni prediskutovať, akú odpoveď chcem naďalej dávať na ilegálnu anexiu Krymu Ruskom a jeho destabilizáciu východnej časti Ukrajiny. Spojené kráľovstvo hrá pritom centrálnu rolu a nevylučujeme ďalšie vystupňovanie.“

Čo znamená „ďalšie vystupňovanie“, zrejme nie je potrebné vysvetliť. Prípravy na vojnu prebiehajú v plnom prúde. O ďalšie vyostrenie bude prirodzene postarané. Existujú napríklad správy, že regulárna armáda Ukrajiny vystrelila smerom na Rusko balistické rakety, ktoré dokážu niesť atómové hlavice. Cielilo sa zrejme na oblasti rebelov, pričom hlavice s hmotnosťou približne 450 kg dokážu narobiť v radoch civilného obyvateľstva desivú masakru.

Teraz vraj niektoré z týchto rakiet leteli až na ruskú hranicu. Ruská obrana ich zostrelila na poslednú chvíľu ešte nad ukrajinským územím. Údajne až v poslednom okamihu sa Rusom podarilo zastaviť automatický odvetný jadrový úder. Keďže nemožno vychádzať z toho, že takýto útok ukrajinskej armády na Rusko je vopred nedohodnutý, nezbedný výstrelok, možno z toho dôvodiť, že tu mal byť zapálený ďalší stupeň eskalácie konfliktu. Ten so zostreleným malajským boeingom očividne nezabral tak, ako bolo naplánované.

Ešte aj americká korešpondentka v správe stanice CNN s údivom v hlase povedala, že ukrajinská armáda, to sú predsa tí dobrí (good guys) – ale to, že strieľajú okolo seba takýmito raketami, určite nie je v poriadku. Generálmajor Spider Marks zaujal k tomu – hm, nazvime to „stanovisko“, točil dokola o tom, že ukrajinská armáda predsa má právo na obranu [nepripomína vám to genocídu Palestíncov Izraelom na Blízkom východe?] a vôbec, sú to veľmi nepresné zbrane a tajné služby USA by určite vedeli, kam tie rakety mierili, a ukrajinská vláda má vraj pocit, že sa predsa smie brániť. Čo sa týka kolaterálnych škôd, všetci si predsa robíme starosti o obyvateľstvo v tejto časti Ukrajiny. Dá sa to urobiť jemnejšie?

Podľa istej správy z miesta diania položila prvá korešpondentka veľmi dobrú otázku. Videli sme satelitné fotografie americkej rozviedky, ktoré majú doložiť, že z ruskej strany bolo strieľané na ukrajinské územie, ale tie isté satelity by predsa mali mať aj fotografie, kde a kam regulárna ukrajinská armáda vlastne strieľa svoje balistické rakety. Ibaže tie nemáme k dispozícii. „Budú nám ukazovať vždy iba fotografie jednej strany?“ pýta sa a opatrne vysloví názor, že je to skrátka veľmi zložitá (very tricky) politická záležitosť.

V súlade s tým reagoval člen úzkeho kruhu dôverníkov Putina. (Podľa Financial Times) k rozsudku proti Rusku v prípade Jukos povedal, „že rozsudok v prípade Jukosu je vo svetle oveľa väčšej geopolitickej konfrontácie o Ukrajinu nepodstatný, pretože

V Európe bude vojna. Skutočne si myslíte, že potom to bude ešte hrať nejakú rolu?

Zaútočí NATO už v októbri?

Existujú však aj niektoré nepotvrdené správy z radov obyvateľstva. Server Kosmische-Tagesschau priniesol nasledujúcu informáciu:

„Mám dobrého priateľa, ktorý pracuje v letovej prevádzke v Berlíne. Ten informoval už pred týždňami, že vidí, ako sa jednotky americkej armády prilietavajú do Európy a masívne vyzbrojujú. A iný priateľ pracuje na stavbách na pobreží Baltského mora pri poľskej hranici. Tam dostal aj z iných stavieb informáciu, že všetky práce musia byť dokončené do konca septembra. Okrem toho získal aj informáciu, že nemocnice v tej oblasti boli vybavené ďalšími liekmi a núdzovými lôžkami… s tým, že bude možné ďalšie miesto na prijímanie vyššieho počtu pacientov. Taká náhoda… Ja len tvrdím: naháňa to strach! Nikto si to nechce priznať… ale od októbra to tu bude vyzerať inak…“.

Zdroj (obsahuje ďalšie odkazy a zdroje).

Preklad z nemčiny ďurino, august 2014

Komentár:

Otázka na aktuálneho ministra obrany SR Martina Glváča: Akú rolu nariadila americká ambasáda v útoku na Rusko Slovensku?

Dobrá prednáška o tom, prečo Spojené štáty americké naliehavo potrebujú zapojiť Rusko do vojenského konfliktu. Ide len a len o udržanie ničím nekrytého dolára. Prednáška zaznela iba nedávno na poslednej konferencii švajčiarskej pozoruhodnej Koalície proti cenzúre, rodinného projektu Iva Saseka 26. júla 2014. Je v nemčine, titulky nestíham spraviť, nedá sa preložiť všetko. Kto však vie po nemecky, tomu Juergen Elsässer vysvetlí, čo robí USA, prečo to robí a ako to robí.

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/svet/stat/planeta/1161-vrazedny-utok-na-doneck-obrovske-ztraty-na-zivotech-stejny-scenar-jako-v-gaze-krome-obytnych-ctvrti-bombarduje-kyjev-i-nemocnice-druha-fronta-na-majdanu.htm

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/tags/ukrajina.htm
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/tags/doneck.htm
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/tags/kyjev.htm

http://odkrytepravdy.cz/pribeh-vsech-pribehu-skutecny-pribeh-naseho-sveta/

 

Předmět: Citát Otto von Bismarcka :”Mohutnost Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejenom oddělit, ale především postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jenom dívat, jak bude bratr vraždit bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí změnit uvažování jedné části velikého národa až do toho stadia, kdy bude nenávidět vše ruské. Vše ostatní je jenom otázka času”.
Otto von Bismarck německý kancléř v letech 1862-1890.Myslím, že není třeba nic dodávat… !

Stanovisko vedení Unie českých spisovatelů k probíhajícím válečným agresím ve světě

Odmítněme zpěv války!

12.8.2014

Čeští spisovatelé s krajním znepokojením sledují, jak jsou cynicky a brutálně potlačována elementární lidská práva, včetně práva na fyzickou existenci. Raketové, letecké, dělostřelecké a jiné útoky na hustě osídlené oblasti, jakými jsou Gaza, největší koncentrační tábor na světě, nebo Doněck či Lugansk, perly Donbasu, obrácené v ruiny s rozesetými dětskými hračkami a mrtvolami narychlo pokrytými plachtami, mezi nimiž v hrůzném zoufalství, jindy už takřka lhostejně, procházejí ti ještě živí. Zápalné, kazetové a fosforové bomby, raketomety grad, smerč či uragán, dokonce i balistické rakety se mají stát a stávají nástrojem masového zabíjení a gigantické devastace. Jako by velký satan destrukce skřehotal vítězné rekviem lidskosti.


To vše se vede s cílem zastrašit, vyhnat či vyvraždit co největší počet obyvatel. Představují se zločiny genocidy, zločiny proti lidskosti, zločiny nepromlčitelné a – hlasy všech mrtvých, umučených a zraněných krutým způsobem – do výšin nebes volající. Proč? Why? Začem? Warum? Pourquoi? Perché? Tato bestialita nové formy, ale jinak dobře známého nacismu a fašismu, na kterou se díváme takřka v přímém přenosu jako na katastrofický film, tato etnická čistka je přitom přímo či nepřímo schvalována režimními médii, nebo alespoň marginalizovaná či zamlouvaná. Tato bestialita je dokonce kýmsi pokládána za přirozené právo na obranu, za boj s jakýmsi ruským, arabským či jiným terorismem, a to s cynickým úsměvem práva silnějšího, práva nadčlověka – predátora. Ozývá se vítězný ryk moci, super power! A jako předstupeň třetí (čtvrté?) světové války k tomu duní tamtamy sankcí, hrozeb, demonstrace vojenské síly, rétorika klacku a biče.

Obracíme se na všechny spisovatele, žurnalisty, učitele, obracíme se na slušné lidi (lidi!) celého světa, aby byli rezistentní vůči zezvířečtění politiky v diktatuře junty, zrůd pod lidskými maskami. Ani pohled jim nevěnujte, ani slova s nimi nepromluvte. A pokud se nespokojíte s pasivní rezistencí, jistě víte, co máte dělat. Stačí nechat promluvit hlas vlastního svědomí.

Věra Beranová,
Michal Černík,
Michael Doubek,
Vlastislav Hnízdo,
Alexej Mikulášek,
Jan Poláček,
Michal Polický,
Radovan Rybák,
František Sarna,
Jiří Stano,
Karel Sýs,
Stanislav Zeman

Poznámka editora

Zaplať pánbůh, aspoň ti spisovatelé… Jinak čeští umělci v této chmurné době naprosto zklamali…

[Nový]  NATO na ruských hranicích

29.8.14

Ukrajina: (Dosazený) ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk chce předložit parlamentu zákon, který by umožnil požádat o členství země v NATO. Pokud (dosazený) parlament členství schválí, musí rovněž zrušit zákon, podle kterého se Ukrajina zavazuje, že nebude členem žádného spolku. Ale to není problém.

Generální tajemník NATO Rasmussen reagoval vstřícně; jistě je možné přijmout Ukrajinu, pokud o to požádá. Jak by asi reagovali Američané, kdyby existoval Varšavský pakt a přijal za člena Kanadu a Mexiko?

Takže zde je zřejmě v celé nahotě jeden z hlavních důvodů ukrajinského puče zinscenovaného Američany za nějakých 5-6 miliard dolarů. Nejen břidlicový plyn, nejen vyrabování bohatství země a nejen další kolonie Západu a odbytiště neprodejných výrobků, nejen klín mezi Evropu a Rusko, ale NATO na hranicích s Ruskem. Navíc se tím vytvoří možnost vyvolat provokaci a následnou reakci zemí NATO podle článku 5 jejich smlouvy.

Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/346304-ukrajinska-vl…

[Nový]  Vojenský analytik Koller k vývoji na Ukrajině: Američani jsou nadutí packalové

29.8.14

Ukrajina: Výsledkem budování základen NATO bude především posílení vlivu USA v Evropě, a to v době, kdy se snaží protlačit transatlantickou smlouvu TAFTA s EU, která je pro evropské země evidentně nevýhodná. Mohli bychom mluvit o zpětném pohybu historického kyvadla, tedy o kolonizaci Evropy Amerikou za podpory zkorumpovaných domorodých náčelníků a jejich mediálních poskoků.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Analytik-K…

NATO štve Rusko do války

Ukrajinští nacisté a spoluvina Západu

Tony Cartalucci( více o autorovi > )

14.8.2014

Rusko je konzistentně líčeno v západních médiích jako „agresor“ v probíhajícím ukrajinském konfliktu, nicméně prostřednictvím otevřených kroků loutkového režimu NATO v Kyjevě je jasné, že probíhají pokusy záměrně provokovat, a nikoliv se bránit proti hněvu Moskvy.


New York Times v nedávném článku připouští, že vojenská kampaň Kyjeva vedená proti vlastním občanům na východní Ukrajině je otevřeným zvěrstvem, prováděným, doslova, nacisty mávajícími vlajkami, kdy je neuváděným cílem vyprovokovat ruskou invazi.

Brutální provokace

New York Times v článku s titulkem „Ukrajinská strategie sází na zdrženlivost Ruska“ uvádí:

Povzbuzeni úspěchem proti separatistům v minulých dvou měsících – a za povšimnutí si, že Rusové hrozili invazí v regionu již dříve, aniž by ji provedli – protlačili ukrajinští velitelé útok, aby vyhnali vzbouřence z jejich bašty Doněcka na východě.

Armáda pokračovala v nočním dělostřeleckém ostřelování města a polovojenské jednotky prováděly nájezdy na odlehlé vesnice, navzdory varování prezidenta Vladimira V. Putina, že by mohl kdykoliv zasáhnout, aby ochránil Ukrajince, kteří upřednostňují těsnější vztahy s jeho zemí. A Ukrajinci se chlubili svými vítězstvími.

Ostřelování obydlených center a nájezdy na vesnice, vzdálené jakékoliv základně, nevypadá, že se Kyjev „brání“, ani to není v souladu s „mezinárodními normami“, často zmiňovanými Washingtonem, Londýnem a Bruselí, když ospravedlňují „humanitární intervence“ všude jinde po světě.

NYT také poznamenávají, že Rusko „hrozilo“ intervencí kvůli brutalitě Kyjeva, ale nikdy ji neprovedlo – což zpochybňuje názor, že Rusko je „agresor“. NYT pokračují, jazykem, jehož cílem je zřejmě vyprovokovat Rusko k překročení hranic s Ukrajinou a k intervenci:

Ale západní vůdci a analytici zůstávají nepřesvědčeni, že pan Putin bude ochoten být neustále vysmíván, nebo umožňovat velké počty mrtvých pro-ruských civilistů. OSN nedávno uvedla, že od poloviny dubna zemřelo na obou stranách nejméně 1,543 civilistů a bojovníků.

A v tomto výroku NYT připouští, že skutečně banderovští nacisté, kterým NATO pomáhá, financuje je a brzy je bude cvičit a vyzbrojovat, vedou brutální kampaň, způsobující „velké počty mrtvých pro-ruských civilistů“.

Nacisté a spoluvina Západu

NYT také výslovně připouští, že nacisté jsou v řadách „milice“ bojující za režim NATO v Kyjevě a vedou tuto provokační kampaň:

Představitelé v Kyjevě říkají, že milice a armáda své akce koordinují, ale milice, které čítají asi 7,000 bojovníků, jsou rozzuřené a občas neovladatelné. Člověk známý jako Azov, který obsadil vesnici Marinka, mává neonacistickým symbolem připomínajícím svastiku jako svoji vlajkou.

Zatímco NYT se pokouší vylíčit co nejzastřeněji vazby, které má Azov na nacismus, Azovův prapor nejen, že mává „neonacistickým symbolem připomínajícím svastiku jako svoji vlajkou“. Tento symbol je ve skutečnosti Wolfsangel, používaný různými divizemi SS Adolfa Hitlera během druhé světové války a rovná se to salutování samotnému Hitlerovi na potvrzení své oddanosti jeho toxické ideologii a oslavě četných nechvalně známých nacistických zvěrstev.

BBC se zabývala povahou milicí jako „Azov“, které jsou bezpochyby příjemci pomoci od USA, Británie a dalších států NATO, hotovosti a politické podpory, ve svém článku „Ukrajinský konflikt: Válečník Bílé moci ze Švédska“. V něm se věnuje členu Azovova praporu Mikaelu Skilltovi a uvádí:

„V Azovovu praporu mám nejméně tří úkoly: jsem velitelem malé průzkumné jednotky, jsem také odstřelovačem a někdy pracuji jako zvláštní koordinátor čištění domů a průniků do civilních oblastí.“

Co se týká jeho politických názorů, dává pan Skillt přednost tomu, aby byl nazýván nacionalistou, ale ve skutečnosti jsou jeho názory typicky neonacistické.

Západem je to popíráno jako „ruská propaganda“ a je jasné, že většina „západních“ médií nemůže informovat o ukrajinském konfliktu „bez toho, aby nenarazila doslova na to, že nacisté bojují za Kyjev a působí v civilních oblastech na východní Ukrajině. BBC připustila, že Azovův prapor není zdaleka okrajovou skupinou a že byl vytvořen samotným ukrajinským ministerstvem vnitra. Když členové NATO oznamují „pomoc“ režimu v Kyjevě, oznamují tím také implicitně pomoc neonacistickým vojenským skupinám vytvořeným kyjevským ministerstvem vnitra, jako Azovův prapor.

Používání humanitárních obav k vyvolávání války

Bylo to v r. 2011, kdy USA, Británie, NATO a jejich regionální partneři vedli koordinovanou propagandistickou kampaň, včetně vymýšlení zvěrstev, aby ospravedlnili vojenskou invazi do Libye a Sýrie. Později se ukázalo, že „civilisté“, se kterými libyjská a syrská vláda bojovaly, byli ve skutečnosti těžce vyzbrojenými teroristy pocházejícími z Al-Kajdy. Podvod v Libyi byl odhalen, ale ne dříve, než NATO začalo s vojenskými akcemi na podporu těchto teroristů.

V Sýrii byl podvod odhalen a pokusy Západu intervenovat přímo tudíž selhaly. A naopak, Západ podporuje doslovné nacisty, kteří nesporně hromadně vraždí civilisty na východní Ukrajině, v pokusu záměrně vyprovokovat Rusko do války. Na jedné straně jsou Západem vymýšleny a falšovány humanitární katastrofy, aby ospravedlnily jeho vlastní vojenské intervence, zatímco na druhé straně jsou vytvářeny skutečné humanitární katastrofy, aby vyprovokovaly vojenskou akci nepřátel Západu.

Zatímco NYT poznamenávají, že Rusko doposud na návnadu neskočilo, „experti“, se kterými vedly pro svůj článek rozhovory, tvrdí, že není pravděpodobné, že takováto trpělivost vydrží. Ve skutečnosti Moskva zvážila své silné a slabé stránky a strategickou pozici nejen na Ukrajině, ale v celém regionu a ve světě, a učinila rozhodnutí, které, z dlouhodobého hlediska na základě rozumu, přinese Rusku, Rusům a jejich krajanům za hranicemi ten nejlepší výsledek.

Zatímco Západ pokračuje ve svých pokusech zmanipulovat veřejnost a politické kruhy ke střetu v ukrajinské krizi, Moskva již dokázala, že návnadu nespolkne, dokud si nebude jistá, že s ní bude moct spolknout i rybáře.

NATO Baiting Russia into War. Ukraine Nazis and Western Complicity vyšel 12. srpna 2014 na Global Research. Překlad v ceně 390 Kč Zvědavec

Publikované na (http://noveslovo.sk)

 

 


Rusko a Západ: konflikt na věčné časy [1]

OSKAR KREJČÍ

Proč tolik předpojatosti až záště v západních médiích vůči Rusku? Proč za vše špatné může Vladimír Putin? Hloubka i emocionální rozměr těchto předsudků naznačují, že zde musí být nějaké historické kořeny, nějaká tradice v západní politické kultuře.

Skutečně porozumět znamená nalézt počátek. Protože příčiny jsou skrytější než události samy, je vhodné vybrat si symbol. V případě konfliktu Rusko versus Západ by to mohla být Vedrošská bitva (1500) s více než deseti tisíci mrtvých. Přijmout tuto dataci znamená říci, že svár Západu a Ruska je nejdéle trvající mezistátní spor. Milovníci vize konfliktu civilizací jistě ocení jeden z deklarovaných důvodů této války: litevský velkokníže, který se vzápětí stal i polským králem, nutil svoji ženu, dceru moskevského velkoknížete, přestoupit od pravoslaví ke katolicismu. Zmíněné datování počátku kon fl iktu Ruska se Západem také naznačuje, že ti, kdo rozhodli, aby šéfem zastoupení Evropské unie v Kyjevě byl Polák a že se ukrajinsko-unijní summit bude konat v Litvě, buď neznají historii, nebo se domnívají, že dějiny nejsou součástí politiky – anebo se snažili vyprovokovat konfrontaci.

Současný ideově-politický tvar sporů Západu a Ruska má však svůj počátek v jiném geopolitickém cyklu, v dobách, kdy Moskevská Rus již dozrála do Ruské říše. A zase tu sehrála zvláštní roli konfese. Stalo se, že Napoleon na cestě do Egypta obsadil Maltu. Katolický Řád maltézských rytířů požádal o ochranu pravoslavného cara Pavla I., který přijal titul velmistra (1798). To se nelíbilo anglikánskému Londýnu – a Britové obsadili Maltu (1800). Rozhněvaný car se pak spojil s Napoleonem a dohodl se s ním na novém počátku, který předznamenal i nové formování vztahů.

  • V lednu 1801 nařídil Pavel I., aby kozáci zaútočili na Brity v Indii. Tažení bylo naplánováno přes Afghánistán. Celá výprava se z vojenského hlediska jeví jako nesmysl. Ale Tamerlán vyrazil do Indie ze středoasijského Samarkandu přes Kábul – a Dillí dobyl (1398). Kozáci však nedorazili ani k hranicím, když byl car zabit při státním převratu. Jeho nástupce Alexandr I. se připojil k protinapoleonské koalici a expedici zastavil.
  • Krymská válka (1853–1856) byla projevem snahy Británie a Francie zabránit Rusku utrhnout si dědictví po umírající osmanské říši. A zase byl na počátku konfliktu náboženský spor: sultán svěřil správu křesťanských chrámů v Jeruzalémě katolickým Francouzům, přestože tradičně tuto funkci plnili pravoslavní Rusové. Oproti vžitým představám, vykreslujícím krymskou válku v plamenech ruské flotily v Sevastopolu, boje probíhaly na celém perimetru obrany Ruska: v oblasti Baltského, Bílého a Barentsova moře, ale i v podunajském teritoriu, v Azovském moři, a dokonce na Dálném východě. Obdobně jako při západní intervenci v době občanské války (1918–1920).
  • Ruská a britská říše se rozpínaly i po krymské válce, až se dostaly do nového konfliktu. Stalo se tak v oblasti Střední Asie. Rozběhla se tzv. Velká hra. Za její klasickou fázi je pokládáno období od rusko-perské smlouvy (1813) do britsko-ruské úmluvy (1907). Onu první dohodu vyhodnotili britští stratégové jako přípravu ruského tažení do Indie a odpověděli mimo jiné vpádem do Afghánistánu (1839–1842). V souvislosti s Velkou hrou se britská politická elita rozdělila na ty, kdo chtěli zatlačovat Rusko útočnou politikou (forward policy), a ty, kdo Rusko chtěli zadržovat a dožadovali se „umného nečinění“ (masterly inactivity).
  • Obdobně jako tomu bylo v Londýně během Velké hry, stály v USA po 2. světové válce proti sobě dvě strategie: Georg Kennan volal po zadržování komunismu, zatímco James Burnham po zatlačování komunismu.
  • Dnes lze na hrotech všech geopolitických os, které směřují z Moskvy k citlivým oblastem a zahraničním mocenským centrům, nalézt základny či flotily USA. Zatlačování Ruska má podobu rozšiřování NATO na východ a vytvoření speciálních dohod Aliance a Spojených států s vybranými státy kolem Ruska.

Konflikt civilizací

,,Východ je východ, západ je západ a ti dva se nikdy nesejdou.“ Módní verzí této Kiplingovy teze je teorie konfliktu civilizací Samuela Huntingtona. Tato koncepce tvrdí, že ideologický konflikt studené války byl nahrazen sporem civilizací. Tedy velkých kulturních skupin sjednocených určitým cílem a lišících se náboženstvím, jazykem, zvyky a institucemi. A takovými rozdílnými civilizacemi je prý Západ a ortodoxní civilizace, ale i islám či konfuciánská civilizace.

Výchozí, téměř zapomenuté základy představ konfliktní odlišnosti Ruska a Západu vznikaly v 16. a 17. století. Na první pohled by mělo jít o konfrontaci křesťanů s muslimy. Moskevská Rus se začala měnit v impérium. Zpočátku moskevský vladař sjednocoval země bývalé Kyjevské Rusi, v roce 1552 však dobyl Ivan IV. Kazaňský chanát. Tato země nikdy nepatřila Rurikovcům; v době, kdy Kyjevská Rus přijala pravoslaví (988), žili zde povolžští Bulhaři, kteří vyznávali islám.

Drama ale začalo už po dobytí Konstantinopole Turky (1453). Ivan III. se oženil s neteří posledního byzantského císaře (1472), na státním znaku se objevil dvojhlavý orel hledící na východ i na západ a moskevským vladařům se postupně začalo říkat „car“. Rusko se snažilo být kulturním i geopolitickým dědicem byzantské říše. Ve dvacátých letech 16. století se pak v Rusku zrodila první vize, která hledala specifiku Ruska v odlišnosti i od západní Evropy – představila Moskvu jako třetí Řím. Tehdy mnich Filofej prohlásil Moskvu za posledního strážce věčných, nadpozemských hodnot: „Dva první Římy padly v herezích, třetí stoj& amp;ia cute; a čtvrtého nebývá.“ Rusko začalo být vnímáno jako Nový Izrael, svatá Rus.

Západ odpověděl přibližně o sto let později. Podle Velkého plánu vévody de Sully, hugenotského ministra financí katolického krále Francie, měla Křesťanská republika sjednotit patnáct států – ovšem bez Ruska. Tento projekt, který je vydáván za první velký evropský geopolitický projekt, na který se odvolávali i zakladatelé Evropské unie, pokládá  sice Rusko za křesťanské, ale nekulturní, barbarské.

Huntingtonova koncepce – to je jen geopolitika převlečená do ideologické vize konfliktu civilizací. V každém velkém náboženství lze nalézt příkazy jak k míru, tak i k válce. Dějiny jsou plné konfliktů, ale i užitečných propojení různých konfesí. Třicetiletá válka (1618–1648) stála miliony lidský životů. Huntington ale katolicismus a protestantismus spojil do pojmu „Západ“ a nikdo si nedovede představit, že by se mělo válčit kvůli jejich rozdílům. Idea židovsko-křesťanské tradice coby základu západní civilizace vznikla po hrůzném nacistickém holokaustu. V globálním smyslu je konflikt „Rusko versus Západ“ sporem uvnitř západní civilizace, k n íž Rusko patří svou staroslovanskou kulturou, křesťanstvím, moderním uměním, ale i sňatkovou diplomacií či válečnictvím.

Proč by se nemohli dohodnout pravoslavní Rusové a Západ, nemluvě o jiných civilizacích? Dnes se v pravlasti povolžských Bulharů nachází Republika Tatarstán, místo s nejvyšší životní úrovní v Rusku. Nadpoloviční počet obyvatel se zde hlásí k islámu. A představitelé Tatarstánu v předvečer letošního opětovného připojení Krymu k Rusku lobbovali u krymských Tatarů ve prospěch Moskvy. Oblast bývalého Kazaňského chanátu může sloužit celé Evropě jako vzor fungujícího multikulturalismu.

Nebezpečný fénix

Rusko vykazuje nebývalou schopnost obrození. Vzpamatovalo se ze smuty, z porážky v krymské i japonské válce, z hrůz válek světových i občanských. Zdá se, že se někdo na Západě obává nového probuzení Ruska po jelcinovských katastrofách. A co pak?

Moskevská Rus měla na konci 16. století necelé čtyři tisíce kilometrů čtverečních, Ruská říše na konci 19. století šestkrát víc. I proto je Rusko vnímáno jako zvláštní, rozpínavé impérium. Je nesporné, že rozpínavé bylo. Jenže hlavní problém není v tom, že bylo zvláštní. Naopak – bylo typické. Nápadně se například podobá utváření USA. Na severu bylo Rusko statické, protože zde byla zmrzlá půda a studený oceán; USA se nerozrostly tímto směrem, protože na severu byla britská Kanada. Na jihu zaútočilo Rusko na slabé státy Střední Asie, právě tak jako USA proti Mexiku. Rusové připojili S ibiř, Američané takzvaný Divoký západ. Když ruští kolonisté dospěli k Beringově úžině, přepravili se přes vodu a usídlili se na Aljašce; USA se po dosažení pacifického pobřeží roztáhly na Havaj a obsadily Filipíny. Oba státy se podílely na obsazení Pekingu. V Pacifiku narazily na Japonsko a svedly s ním války.

Mnohde, třeba při dobývání Střední Asie, se Rusko chovalo obdobně brutálně jako ve svých koloniích Britové. Také představa „břemena bílého muže“, ideologie civilizační mise, byla shodná. Dělo se tak v dobách, kdy sociálně-darwinistické pojetí mezistátní politiky bylo veřejně uznávanou samozřejmostí. Ruské impérium nebylo ani lepší ani horší než impérium britské či francouzské. Západní morality vyrůstaly ze srážky zájmů, nikoliv z odlišné povahy kolonizace. Obtížně se ale u britských panovníků hledají iniciativy, jako je ta Alexandra I. navrhující odbourání cel a snížení počtu voj &a acute;ků v Evropě. Nebo iniciativa Mikuláše II., která vedla ke svolání haagských mírových konferencí.

Zvláštnost formování ruské státnosti je dána geografickým umístěním. Jádro ruského státu netvoří Heartland roztažený někde za Uralem. Rozkládá se podél osy Sankt-Petěrburg–Moskva–Jekatěrinburg. Tento prostor je otevřený směrem na západ, a to především Baltským mořem a polsko-německou nížinou; tady Rusové vedli boje se Švédy, Poláky, Prusy. Tudy táhl na Moskvu Napoleon i Hitler, opačným směrem pak šla Alexandrova vojska do Paříže a Rudá armáda do Berlína. Směrem na jih je jádro ruského státu otevřeno přes Černé moře směrem na Malou Asii, původně především na Byzanc.

V těchto otevřených prostranstvích nelze vymezit konstantní obrannou linii.

Situaci komplikuje fakt, že dnešní Ruská federace je státem, jehož západní hranice nemají historii a nekryjí se s etnickým rozhraním. Podle oficiálních odhadů žije v zemích SNS přibližně 20 milionů Rusů. Je tomu tak i proto, že v dobách Sovětského svazu většina úprav vnitřních administrativních hranic byla spojena se zmenšováním území RSFR. Při klasickém geopolitickém uvažování může být Ukrajina vnímána jako okraj Ruska – při sporném určení, zda se jedná o okraj vnitřní, nebo vnější. Tento odlišný pohled má i své ukrajinské ztvárnění: kozácký hejtman Bohdan Chmelnický prosazoval s po jení s Ruskem, zatímco hejtman Ivan Mazepa se postavil po bok luteránského švédského krále proti Petru I. Oba hejtmani vyznávali pravoslaví – Chmelnického boj proti katolickým Polákům byl pojat jako křížová výprava, Mazepa byl exkomunikován. Oba také hledali spojence mezi muslimskými vladaři. Aby tomu nebylo dost: proruští Chmelnického kozáci se podíleli na protižidovských pogromech právě tak jako protiruští banderovci o téměř tři století později.

Euroasijství

V 19. století se v Rusku zrodil spor slavjanofilů a rusofilů se západníky – souboj těch, kdo obdivovali ruskou přítomnost a minulost proti těm, kdo se snažili dát Rusku tvář západní Evropy. Tyto ideové spory ovšem nechávaly vladaře chladným. Poté, kdy v pravoslavném Řecku a pravoslavném slovanském Bulharsku, na jejichž osvobození z osmanského područí mělo Rusko lví podíl, přišly k moci prozápadní protiruské síly, pronesl car Alexandr III. památnou větu: „Rusko má pouze dva spojence –  armádu a válečné loďstvo.“ Po převratu na Ukrajině si jistě mnozí v Moskvě na tuto sentenci vzpomněli.

Novou geopolitickou imaginaci přineslo euroasijství, koncepce zformulovaná emigranty po revoluci roku 1917. Nevážili si příliš Západu, ale nevěřili ani v panslovanství. Milovali svoji ztracenou domovinu, Rusko. Chápali ho ale jako Eurasii – sjednocení evropského Lesa a asijské Stepi. Přinesli nové pojetí významu ruského prostoru, jedinečného civilizačního individua, specifické zeměpisné, etnografické, hospodářské a historické krajiny. Oteplování, psal Petr N. Savickij v 30. letech minulého století, zvětšuje význam tohoto prostoru.

Euroasijci nově vyložili ruské dějiny. Mongolská nadvláda přestala znamenat porobu, naopak pomohla Rusko zachránit – „kdyby se byl Ruska zmocnil Západ, připravil by je o duši“. Podle euroasijské koncepce převzalo Moskevské knížectví od Mongolů ideu pevného politického sjednocení historických oblastí lesního a stepního pásma a návyky k organizaci takového sjednocení.

Z odkazů první generace euroasijců lze vyvodit dvojí poučení. Především sama interpretace ruských dějin není uzavřenou záležitostí. Dnes Rusové usilovně hledají svoji novou identitu a intenzita jejich práce v archívech i na poli filosofie dějin zaslouží úctu. Pravda je, že moderní ruské dějepisectví vzniklo v 19. století často v dílnách západníků – a stalo se jedním ze zdrojů flagelantství, které je mezi ruskou inteligencí nesmírně rozšířené. A je zde tolik neprobádaného – i z hlediska geopolitiky.

Mylná je například vžitá představa, že až Petr I. stavbou Sankt-Petěrburgu „v Evropu okno prorubal“. Celé dějiny Kyjevské Rusy i tatarské nadvlády jsou spojeny s nedoceněnou rolí Velkého Novgorodu, nejvýchodnějšího hansovního města. Velký Novgorod až do obsazení Švédy (1617) byl přístavem spojujícím Balt a Rusko. Byl ale též rozsáhlou bojarskou republikou připomínající Benátky. Byl tedy alternativní formou správy Ruska, možná i jinou cestou sjednocení, než přinesla moskevská knížata a Romanovci. Velký Novgorod je i symbolem skutečnosti, že komunikace mezi Ruskem a Západem byla vždy velmi pestrá, a nejen formou válek.

Praktickým odkazem euroasijců je podpis prezidentů Běloruska, Kazachstánu a Ruska na smlouvě o založení Euroasijského ekonomického svazu (2014). Otázka připojení Ukrajiny k tomuto projektu byla jedním z motivů letošního převratu v Kyjevě. Pro řadu politiků na Západě je Euroasijský ekonomický svaz nevhodný či nepřátelský tah Kremlu směřující k sjednocování postsovětského prostoru v rozporu se zájmy USA a EU/NATO. Obdobně však lze v geopolitickém duchu vnímat projekt Evropské unie nazvaný Východní partnerství (2008),  který svádí k představám o oddělování části postsovětského prostoru od Moskvy či vytvoření sanitárního kor do nu kolem Ruska.

Převaha, nebo závislost?

Za zlom v současných vztazích Rusko–Západ je často pokládán projev Vladimíra Putina na Mnichovské bezpečnostní konferenci (2007). Ruský prezident se tehdy oddělil od západních politiků, kteří, jak řekl, „téměř nepřetržitě nadužívají sílu v mezinárodních vztazích“, v důsledku čehož se „nikdo nemůže cítit v bezpečí“. Dal tak najevo, že doba Borise Jelcina, kdy se Rusko naivně přizpůsobovalo rétorice západních partnerů, nenávratně minula. Že Rusko bude samo definovat své národní zájmy.

Pohoršení nad tímto projevem vyvolalo to, že Putin veřejně promluvil o věcech, o kterých není slušné hovořit. Nepředstavil žádný agresivní program. Putinův projev zazněl až po dvojím rozšíření NATO na východ, bombardování Jugoslávie, faktickém odtržení Kosova, po intervencích v Afghánistánu a Iráku, po barevných revolucích v Gruzii, na Ukrajině a Kyrgyzstánu. Při zpětném pohledu je zřejmé, že po rozpadu Sovětského svazu Západ propásl šanci dát vztahům s Moskvou novou kvalitu.

Americký politolog George Friedman v knize Příštích sto let tvrdí, že půda a přírodní bohatství Ruska představuje „neustálé pokušení pro evropské mocnosti, které v něm vidí příležitost rozšířit svou velikost a bohatství“. Zapomněl na USA. Má-li ale Západ mít nějakou budoucnost, musí se zbavit geopolitických stereotypů, které se zde formovaly více než 500 let. Ty poutají mysl vojáků i politiků a řídí jejich činy směrem ke konfrontaci. Možnost volby tu ale je. Není například nutné vnímat Euroasijský ekonomický svaz přes prizma hry s nulovým součtem, kdy zisk jednoho znamená ztrátu druhého. Třeba jde jen o vytv& aacute ;ření sourodějších ekonomicko-normativních prostorů pro lepší fungování hospodářství a pro kooperaci.

Rozbití geopolitických okovů mysli znamená přestat vnímat Západ jako centrum, které má  právo soudit a trestat ostatní podle vlastních zájmů. Vyžaduje partnerský přístup vůči ostatním mocenským centrům. Pochopení, že v globalizujícím se světě není bezpečnost dána nadřazeností, ale vzájemnou závislostí.

Literární noviny, 2014/8, s. 22-23 [2]


 

 

Článek o Rusku a Ukrajině, který obletěl svět. Nyní se s ním můžete seznámit i v češtině

12. 8. 2014 10:17

Esej vydavatele prestižního německého finančního plátku Handelsblatt Gabora Steingarta doslova obletěla celý svět. Steingart přináší zcela unikátní pohled na rusko-ukrajinský konflikt. Jeho podnětné myšlenky nutí čtenáře k zamyšlení a možná i k přehodnocení často zaujatého názoru utvořeného na základě západní mainstreamové mediální propagandy.

Ve světle konfliktu na Ukrajině je zřejmé, že většina německých politiků i médií přestala uvažovat objektivně. Veškeré jejich názory plní pouze odstřelovací funkci a jsou zaměřené vyloženě protirusky. Přispívají tak k eskalaci napětí a ohrožují německé zájmy. Historie i současnost ukazují, že válečná horečka se nevyhýbá ani jinak přemýšlivým a vzdělaným lidem. Před sto lety podepsalo téměř sto významných německých umělců výzvu s názvem „Volání do kulturního světa“, kde se přihlásili k německému militarismu. Mimo jiné prohlásili, že němečtí vojáci a německý lid jsou jedno tělo a jedna duše,” píše v úvodu své eseje Steingart.

„Mohli bychom teď historický exkurz přerušit s tím, že historie se neopakuje. Ale platí to i pro dnešní dny? Válečná horečka se zmocnila prakticky všech západních lídrů i jejich poradců. Americký kongres řeší, jestli začít otevřeně posílat zbraně na Ukrajinu. Bývalý bezpečnostní poradce Zbigniew Brzezinski dokonce doporučuje ozbrojit ukrajinské obyvatelstvo a začít bojovat v ulicích měst. Německá kancléřka, jak je jejím dobrým zvykem, nemluví tak otevřeně, ale její `Jsme připraveni přijmout závažná opatření`, mluví za vše,” vyjadřuje se Steingart kriticky na adresu západních politiků i médií.

Německá média podle Steingarta nyní neplní úlohu nezávislých pozorovatelů, ale agitátorů a tvůrců válečné propagandy. „I média, která jste považovali za přemýšlivá a nezávislá, nyní mluví stejným hlasem jako politici. Naprosto se s nimi shodnou v tématu sankcí. Každý den čteme v denících čím dál tím agresivnější ttiulky. Ty spíš než vyváženou novinařinu připomínají výkřiky fotbalových fanoušků. Pro lepší názornost přikládám vybrané titulky německých deníků z posledních dnů: Dost bylo řečí, Ukažme sílu, Teď nebo nikdy, Konec zbabělosti,” konstatuje Steingart.

„Západní politici i média jsou v otázce rusko-ukrajinského konfliktu zajedno. Řetězec vzájemného obviňování končí vždy stejně, opět dalším obviňováním z obou stran. Ve vzduchu se vznáší spoustu otázek. Začalo to všechno invazí Ruska na Krym? Chce Rusko expandovat na západ či NATO na východ? Kdo udělal přešlap jako první? Nebo je to tak, že se dvě mocnosti setkaly na území třetího státu, kde mají své zájmy a tento stát za to nyní platí daň podobě zuřící občanské války?” pokládá si řečnickou otázku Steingart.

„Pokud i v tomto bodě diskuze stále hledáte odpovědi, tak nemusíte číst dál. O nic nepřijdete. My totiž nevíme, kde je pravda. Nevíme, kdo si začal. A už vůbec nevíme, jak to všechno skončí. Pouze sedíme, stejně jako vy, uprostřed toho všeho. Stejně jako vy nevíme, na čem vlastně jsme. K popisu celé situace se docela dobře hodí slova Petera Sloterdijka, který řekl, že žít ve světě znamená žít v nejistotě. Naším cílem je pouze sfouknut pěnu, která se vytvořila na ústech fanatických diskutérů. Zbavit se zbytečných slov i škodlivých emocí a dát průchod realismu,” konstatuje Steingart.

Eskalování už tak napjatého konfliktu ze strany Evropy podle Steingarta ukazuje, že západní vůdcové nemají žádnou realistickou politickou strategii. „Nemůžeme se na vše přece dívat jako američtí politici. Vyjádření Hillary Clinton, že Putin je jako Hilter, je součástí její předvolební kampaně. Pouze se tak snaží udělat dojem na americké voliče, kteří mnohdy ani nemají cestovní pas. Hitler je pro ně jeden z mála cizinců, kterého dobře znají. `Adolf Putin` představuje pro Clinton i Obamu ideální nástroj, jak přesvědčit voliče, aby jim dali svůj hlas. Neustálé hrozby a velká politická slova jsou součástí jejich kampaně. To lze do jisté míry brát jako polehčující okolnost,” míní Steingart.

„Angela Merkel však musí vystupovat naprosto odlišně. Jako kancléřka země natolik obchodně propojené s Ruskem, od kterého odebíráme značnou část plynu, musí mít eminentní zájem na urování celého sporu mírovou cestou. Nemůžeme se dívat na Rusko očima americké Tea party. Je zásadní chybou si myslet, že uvalením sankcí bude strádat pouze jedna strana. Pokud jsme s Ruskem rozvíjeli vzájemné obchodní vztahy, ze kterých jsme profitovali, je logické, že jejich narušením budeme rovněž tratit i my. Trestání a sebepotrestání jsou tedy potom jedno a to samé,” zamýšlí se Steingart nad dvojsečností sankcí.

Už samotná myšlenka, že ekonomická a politická izolace dostane Rusko na kolena, byla podle Steingarta nesprávná. „Cožpak opravdu chceme společně v Evropě žít se sousedy, kteří budou strádat a poníženě klečet na kolenou? Skutečně chceme být součástí evropské rodiny, kdy jeden ze států je kvůli svému politickému vedení považován za vyvrhele a my tak budeme muset v nadcházející době jeho občanům stejně pomáhat přežít?” ptá se Steingart pochybovačně.

Celý esej v angličtině najdete ZDE

„Samozřejmě, že nastálá sitauce vyžaduje zaujmout pevný postoj. Ovšem především vůči sami sobě. My Němci jsme sice tuto krizi nezpůsobili, ale musíme realitu přijmout za svou a zařídit se podle toho. Bez emocí a s nadhledem. Měli bychom se inspirovat u bývalého kancléře Willyho Brandta, který působil v době výstavby Berlínské zdi jako starosta města. Tehdy také padalo spoustu návrhů na sankce a protiakce. On je však nevyslyšel, protože neměl zapotřebí se mstít. Když byl později při přebírání Nobelovy ceny míru dotazován na tyto hektické dny, řekl, že ti křiklouni, co tak rádi žonglovali se silnými slovy, neměli ve skutečnosti co nabínout a zakrývali tak jen svoji myšlenkovou impotenci,” obrací se Steingart při hledání možného řešení do minulosti.

„Podobní lidé podle mě nyní ovládají Washington. Nikdo nás ale přece nenutí plnit jejich příkazy. V duchu této politky však Merkel nejedná v zájmu německých očanů, ale naopak proti nim. Lhostejno, jestli to nebyli Američané, ale Rusové, kdo způsobili současnou krizi. Willy Brandt se zachoval ve složité situace jinak než nyní Merkel. Později vzpomínal, že ono osudné ráno 13. srpna 1961 byl na cestě do Hannoveru, v jejímž průběhu obdržel zprávy o tom, že Sověti začali pracovat na výstavbě zdi. Jako pro starostu města to bylo mimořádně ponižující. Sověti ho postavili před hotovou věc. Brandt se nechal slyšet, že v něm lomcoval bezmocný vztek. Zachoval však klid a rozvahu a naplno ukázal své politické schopnosti. Oprávněně nejenom za tuto vlastnost dostal Nobelovu cenu míru,” míní Steingart.

Brandt podle Steingarta dobře věděl, že zbytečné rozčilování k ničemu pozitivnímu nepovede. Zeď bude stát i nadále na svém místě. „Dokonce nařídil, aby policie použila obušky a vodní děla proti protestujícím Berlíňanům. Zabránil tak do jisté míry ještě větší katastrofě, která mohla vyústit v otevřenou válku. Zasadil se tak o jeden velký paradox, jenž později trefně popsal jeho tiskový mluvčí a poradce Egon Bahr: Uznal status quo, aby jej bylo později možné změnit. Trvalo to dlouho, ale nakonec se to i za významného přispění obou těchto mužů podařilo. Krátce po dokončení zdi například vyjednali obyvatelům rozděleného města možnost navštívit své příbuzné žijící na druhé straně barikády. Vyjednání tohoto dojemného gesta mu Berlíňané nikdy nezapomněli a ocenili jej při jeho vstupu do vysoké politiky svými hlasy,” pokračuje Steingart v popisu Brandtova přístupu k politice.

„V téměř beznadějné situaci bojoval Brandt za právo na svobodu pohybu. Vyjednával smířlivě a bez silných slov. V jeho politické výbavě nefigurovaly žádné sankce ani hrozby násilím. Jednoduše a prostě vsadil na soucit a empatii. To jsou slova, která dnešní politická elita z Washingtonu vůbec nezná. Prosazoval dialog a způsob sblížení, jenž přinesl obyčejným Němcům pocit bezpečí a radosti. A to uprostřed studené války, kdy nebylo daleko k použití zničují síly. Německá zahraniční politika té doby se stala synonymem pro smíření. Za svou ji přijali i američtí prezidenti Kennedy, Johnson a Nixon. Na začátku procesu, který nemá v historii znepřátelených národů obdoby, stál ovšem Němec Willy Brandt,” píše s notnou dávkou hrdosti Steingart.

„Vše vyústilo ve společné setkání v Helsinkách, kde si oba dva znepřátelené tábory stanovily jasná pravidla o vzájemné koexistenci. Helsinky se staly pro tehdejší generaci politiků i evropských občanů přelomovým bodem v celé studené válce. Ani dnes ještě není pro duo Merkel/Stenmaier pozdě, aby místo ultimát a výhrůžek začali prezentovat své názory prostřednictvím konstruktvní a realistické politiky. Následovat Obamovu politiku nedává žádný smysl. Každý přece musí vidět, jaké následky může tato politika mít pro celý svět. Další nositel Nobelovy ceny míru Henry Kissinger říká, že nejtěžší zkouškou pro politika je nikoli, jak něco začalo, ale jak vše skončí. Také Kissinger po okupaci Krymu krtizoval démonizování Putina a snahu Západu o absolutní dominanci. Taková politika pouze ukazuje nedostatek skutečných idejí. Konflikty by se měly urovnávat a nikoli ještě více eskalovat,” vyjádřil se Kissinger zcela jasně.

„V současné chvíli bohužel činí Amerika pravý opak. Boj proti teroristické skupině jménem Al-Káida se změnil v celosvětový boj proti islámu. Irák byl bombardován na základě falešného zdůvodnění. Americká letadla operují nad suvernénním územím Afghánistánu i Pákistánu. Vztahy mezi Západem a islámským světem jsou nenávratně porušené. Pokud by chtěl být Západ spravedlivý a měřil každému stejným metrem, tak by po americké invazi bez posvěcení OSN měl mít tehdejší prezident George W. Bush zakázán vstup do Evropské unie. Stejně tak by byly zmrazeny zahraniční investice Warrena Buffetta a na dovoz automobilů značek GM, Ford i Chrysler by bylo uvaleno embargo,” je přesvědčen Steingart.

Americká politika eskalace napětí a démonizace protivníků se podle Steingartova názoru ukázala jako neúspěšná. „Posledním úspěchem amerických vojáků na cizím území bylo vylodění v Normandii. Následné operace v Koreji, Vietnamu, Iráku i Afghánistánu skončily fiaskem. Úmysl umístit jednotky NATO do Polska je pokračováním nedostatku diplomacie a smyslu pro reálnou politiku. Jít hlavou proti zdi v místech, kde je zeď nejsilnější, vede pouze k další bolesti. Západní politici by se měli naučit používat empatii a zkusit se podívat na svět očima druhých. Nemůžeme neustále démonizovat Putina a 143 milionů Rusů jenom proto, že se na svět dívají jinak než válečný jestřáb John McCain,” srovnává Steingart.

„Místo sankcí, které pouze na dlouhou dobu poškodí vzájemné vztahy a v neposlední řadě sníží ekonomický standard většiny Rusů, bychom měli Rusům pomoci modernizovat jejich zemi. Měli bychom uplatňovat politiku smíření a integrace Ruska do západního světa. Můžeme nabídnout rozvojovou pomoc a na oplátku požadovat územní záruky. To by byl dobrý začátek narovnání pošramocených vztahů. Brandt a Bahr by nikdy nesáhli po sankcícíh. Dobře věděli, že sankce ještě nikdy žádnou zemi nepřinutily k tomu, aby se omluvila za své domnělé či skutečné skutky. Rusko se po uvalení sankcí naopak ještě více sjednotilo a stojí jednoznačně za Putinem. Až by se chtělo v nadsázce říci, že Západ je na výplatní pásce ruské tajné služby,” píše Steingart.

„Ale aby nevznikla nějaká mýlka. Samozřejmě, že anexe Krymu Ruskem byla v rozporu s mezinárodním právem. Stejně tak podpora separatistů na východní Ukrajině je porušením státní suverenity. Všechny tyto kroky je však zapotřebí zasadit do širšího kontextu. Pro Němce takový kontext představuje konstatování, že my i 70 let po skončení druhé světové války, kterou jsme rozpoutali, stále žijeme v jakési zkušební době. Je tedy nepředstavitelné, že bychom mohli provést invazi do země našeho souseda. Udělali jsem to v minulém století hned dvakrát a ukázali odvrácenou tvář německé povahy,” poukazuje na nešťastnou německou zahraniční politiku v první polovině 20. století Steingart.

„Německo bezpochyby může vyjadřovat hlasité rozhořčení a nadále nemilosrdně odsuzovat Putina i celé Rusko. Zároveň by však naše počínání mělo být doprovázeno lehkým ruměncem rozpaků. Měli bychom si v této souvislosti vzpomenout na naši zahraniční politiku, která rozpoutala dvě nejničivější války v historii lidstva. Váleční štváči, kteři podlehli v průběhu první světové války válečné horečce, si svůj omyl po jejím skončení sami uvědomili. Němečtí umělci poté přišli s druhým a kajícným prohlášením, ve kterém vyzývali, aby byla zničující vlna nenávisti nahrazena láskou a porozuměním. I v současné době bychom měli hledat podobné cesty, jak dosáhnout smíru. Historie nemusí vždy opakovat sebe sama. Někdy je možné k ní dojít i zkratkou,” uzavírá svoji esej Steingart.

Trhyhttp://www.investicniweb.cz

Očekávejte celosvětovou finanční katastrofu

13. 8. 2014 08:00 | redakce

David Stockman, ředitel rozpočtového úřadu Bílého domu za prezidenta Reagana, očekává, že brzy přijde finanční katastrofa, s kterou jsme se ještě nesetkali. Mějte se na pozoru, tento muž nemluví do větru!

Podle Stockmana selhává americká politika ve všech směrech. A nejde jen o politiku Fedu, díky níž se nafoukla masivní bublina. Vidíme také, že USA ztratily světovou dominanci. “Naše zahraniční politika selhává všude, ale Washington i tak dělá stále ty samé chyby. Konfrontace s Putinem, která je zbytečná, se vládě vymkla z rukou. Teď tu máme obchodní válku, která rezonuje celým světem a oslabí už tak slabou evropskou ekonomiku,” říká Stockman.

“Slyšeli jsme, že Obama chce zpátky do Iráku. Co si vlastně myslí? Pokud tohle všechno naložíte na už tak křehkou finanční bublinu, která je těsně před prasknutím, znamená to, že se pohybujeme v extrémně nebezpečné zóně. Je těžké odhadnout, zda začíná dlouhý medvědí trh, nebo využijí pokles roboti a vytáhnou akcie zase vzhůru. Ale blíží se čas, kdy zažijeme hluboký propad,” dodává Stockman.

Podle něj je z grafu indexu S&P 500 vidět, že poklesy jsou mělčí a méně pravidelné. A to není zdravé. Je to znamení, že trh nereaguje na světovou realitu, ale obchoduje se na základě slov a likvidity, kterou na trh pumpují světové centrální banky.

“Nevěřím, že by tato podpora ze strany centrálních bank mohla pokračovat. Dokonce ani sami centrální bankéři nevědí, jak z toho ven,” říká ekonom.

Podle něj je tak jen otázka času, kdy přiletí černá labuť, nebo kdy se důvěra v centrální banky rozplyne. Celý finanční sektor je totiž skrytě zapákovaný. Toto skryté investování na dluh žene ceny aktiv vzhůru. Jakmile trh otočí “na jih”, může to mít katastrofální následky.

Stockman přirovnává současnou situaci k vlaku, který nikdo neřídí, takže je jen otázkou času, kdy narazí do zdi. Odpověď na tuto otázku se prý dozvíme již brzy. “A garantuji vám, že to bude den, kdy se doslova otevře peklo,” uzavírá.

Zdroj: Kingworldnews.com

 

UKRAJINA: PROLOG K MULTILATERÁLNÍMU SVĚTU NEBO K NOVÉMU SVĚTOVÉMU ŘÁDU?

20.08.14   Eduard Nehasil

O obilnici Evropy snil už Adolf Hitler. Potřebné investiční celky samozřejmě také postaví evropské firmy (to, že ve východní části Ukrajiny je systematicky ničena veškerá infrastruktura, není náhoda a důvodů je více). EU resp. firmy vlastněné evropskými elitami by pak nejlépe ukrajinskýma rukama a na ukrajinské půdě vyrobily průmyslové a zemědělské komodity. Zisk putuje do Evropy, ekologická zátěž i obyvatelstvo zůstává na Ukrajině. Ta se samozřejmě součástí EU v současné podobě nikdy nestane, je ji jen třeba pořádně „podojit“ prostřednictvím asociační dohody. A protože jak praví ekonomická teorie cílem je maximalizovat zisk, znásobí to ještě Evropská centrální banka s pomocí dalších pilířů „západního“ finančního systému tím, že Ukrajincům na to vše půjčí. Samozřejmě tak výhodně, aby to spláceli několik dalších staletí. V podstatě tím zaplatí vlastní podniky a celý s tím související národohospodářský cyklus a jako bonus má ještě úrok. Unie získá nejen ekonomicky, ale získá zase pár let času pro svoje „finanční letadlo“.


Každému otevřeně myslícímu lidskému jedinci, dokonce už i části českých „ovčanů“ pasených na virtuálních loukách za Potěmkinovými vesnicemi úspěchů tamní „dem-okrást-i-je“, začíná pastýři České televize docházet, že ten každodenní propagandou oslavovaný boj za vývoz jediného světonázoru se začal nebezpečně přibližovat jejich na dluh koupeným gaučům.

Kouzlem nechtěného je to i díky placené České televizi, jejíž důvěryhodnost, objektivita a kontakt jejích zpravodajských a komentátorských „ES“ se skutečnou realitou je asi na úrovni federální Československé televize přibližně v roce 1988. Jediný rozdíl je v tom, že dnes sledují lidé na barevných televizorech stejný černobílý obraz jako tenkrát a pochybná kvalita HD „made in“ České radiokomunikace tomu dává korunu.

Kdo nevidí v přeneseném slova smyslu pouze černobíle a vnímá aspoň odstíny šedi, nebo dokonce barvy, uvědomuje si, že primitivní schéma černá – východ – zlo versus bílá – západ – dobro má značné trhliny a současná dynamika vývoje ukazuje jejich skutečné množství a velikost. Přestože korporátní média a giganti weltpolitik jako partaigenosse, resp. přítel Lubomír Zaorálek neustále tvrdí vyděšeným a zcepenělým divákům po předchozích ekonomických reformách pravý opak. Vedeni odvěkým principem Cuis regio, eius religio – Koho panství toho náboženství. Myšleno skutečných pánů, kterými jste ve vlastní zemi nikdy nebyli.

Pojďme se tedy společně podívat na jeviště pokrytecké komedie, kterou nám hrají, a zkusme si aspoň trošku přiblížit jednotlivé postavy, jejich role a hlavně motivy jednání. Kulisy už jsou namalované.

Ukrajina před startem „euromajdanu“ stála na pokraji státního bankrotu a skutečnou moc v zemi drželi oligarchové, kteří zbohatli díky korupci a krádeži vlastnických titulů k nerostnému bohatství. Většina lidí žila dle definic průměrného Evropana na hranici bídy. Janukovyčův režim (řádně zvolený a uznaný všemi státy) se nepoučil z historie a nechal dojít občany (kteří si jako všude na světě z pohodlnosti a zvyku nechají líbit téměř vše) až do bodu zlomu, kdy už neměli co ztratit. To, co původně přivedlo masy do ulic a na náměstí, byl boj proti korupci, bídě a žádné budoucnosti. Paralelně s tím Evropská unie (nositelka Nobelovy ceny míru za rok 2012), která panicky hledá způsob jak oddálit svůj dlouhodobý ekonomický, morální úpadek a upadající světovou dominanci, vyhodnotila Ukrajinu jako vhodný cíl pro zachování svého statusu quo.

Profit a zdroje z bývalých zemí východního bloku už byly spotřebovány a model použitý k jejich exploataci se ukázal jako životaschopný, ne však úplně dokonalý. Takže hádejme, jakou osvědčenou kartu vytáhli finanční kouzelníci EU z klobouku? Jednoduchá odpověď – tzv. Asociační dohodu a sliby o prosperitě v EU do několika let. Nemůže vám to nepřipomenout vaše devadesátá léta. Její důsledky jste měli možnost si vyzkoušet na vlastní kůži, takže pozitiva a negativa z asociační dohody přeskočím a laskavý čtenář nechť si je vyhodnotí sám. Poznámka – nezaměňujte asociační dohodu a členství v EU. Zpátky k Ukrajině. V jejím případě však EU v Dohodě vzhledem k pokročilému stádiu vlastní krize a nedostatku času do vlastního Armageddonu značně přitvrdila.

A to takovým způsobem, že ani zkorumpovaný ukrajinský režim a Janukovyč (možná díky mentalitě a nacionalismu, který zde má hluboké kořeny) nemohli na vykradení a zotročení země na dlouhá desetiletí přistoupit. Možná se jen nechtěli dělit, anebo jim EU ve své aroganci (pokud o jejich velikášství pochybujete, shlédněte některá z vystoupení eurovládců Martina Schulze či Hermana van Rompuye) nabídla málo, kdo ví? To byla druhá Janukovyčova chyba. Teď už totiž dostal nejen vlastní občany, ale i EU do situace bez východiska. Tím podepsal sobě a své vládě ortel a musel zmizet ze scény. K tomu jak, se dostaneme později.

Přichází totiž další hráč, a tím jsou Spojené státy americké pod vedením mouřenína Wall Streetu a Federálního rezervního systému (ne)amerického občana Baracka Husseina Obamy, nositele Nobelovy ceny míru za rok 2009. Pozorný čtenář si jistě všiml, že je to už druhý oficiálně oceněný mírotvůrce na scéně. Američtí „jestřábi“ a jejich elity ucítili příležitost zrychlit uskutečňování svého dlouhodobého plánu na udržení celosvětové vojenské, ekonomické a finanční dominance. Stěžejním předpokladem pro dosažení tohoto cíle je oslabit a nejlépe eliminovat své konkurenty, kterými jsou pro nejbližší období vojensky Rusko a ekonomicky Čína. Ukrajina byla i pro elity řídící Státy ideální cihlou do konečné pyramidy Velkého díla. Profit a zisk jsou v americkém případě pouze příjemnými benefity či přidanou hodnotou. V tom se liší od EU. Elity stávajícího Řádu představované zejména USA, Velkou Británií a holandskou královskou rodinou hrají mnohem vyšší hru o vyšší cíle a na jiné šachovnici. Ví, že pokud vyhrají, berou vše.

Pak tu máme představitele „záporné role“ v podobě Černé dvojhlavé orlice Ruska ztělesňované rozvědčíkem, judistou, potápěčem, žokejem, lovcem, střelcem, rybářem etc. Vladimírem Vladimirovičem Putinem (tomu anglosaské organizace a média žádné mírotvorné ceny nepřidělily, musí se od nich spokojit s označováním diktátor či supreme leader). Říká se, že Rusové dlouho zapřahají, ale rychle jedou. Promítá se to i do celosvětové (imperiální) politiky, kterou Rusko ani Sovětský svaz nikdy moc neuměly. Tradice jsou tradice, řekli by Angličané (nebo Britové?). Díky jelcinovskému Rusku, v podstatě 51. státu tehdejších USA, Rusové zaspali. Když se probudili, zjistili, že se kromě ekonomického rozvratu, korupce a ztráty vlastního nerostného bohatství scvrkli z bilaterální velmoci na velmoc třetí, sotva regionální úrovně. A s tou se nepočítá. Navíc s desítkami z celkového počtu 650 celosvětových amerických vojenských instalací téměř na svých hranicích.

Už za Studené války navíc Sověti opustili většinu svých spojenců na všech světadílech (rád a vášnivě o tom hovoří a píše např. Fidel Castro) a Rusko v tom úspěšně pokračovalo až do situace v Sýrii a Íránu. Kromě oslabení sousedního státu nemá z ukrajinské krize co získat, resp. negativní dopady jsou řádově vyšší než možné výhody. O žádné strategii „win – win“ se nedá hovořit. Rusku a jeho představitelům teď nezbývá než sklízet hořké plody dlouholetého předchozího diletantismu a ignorantství na globální strategické úrovni. Momentálně můžou jen zmírňovat dopady a důsledky na svou ekonomickou a politickou situaci a připravovat si co nejlepší podmínky na další dějství. Negativní dopady jsou dány tím, že hru zatím řídí a režírují ostatní zúčastnění hráči.

A kdo v pozadí cinká rolničkami Blázna (nevnímejte pejorativně, Blázen se může v některých hrách stát Nejvyšší kartou) a mrká potměšile svýma očkama za stálých úklon. Čínský prezident korporátní soudruh Si Ťin-pching se svým koženým úsměvem. Na vodítku však nemá roztomilého pejska, ale obrovského ohnivého Rudého draka. Titul mírotvůrce mu zatím vyfoukl jeho svátost Dalajláma, ale toho nermoutí, protože ví, že i Oslo si brzo koupí. Vypadá spokojeně a má proč. Čína je totiž tím hráčem, kterému současná situace musí vyhovovat nejvíce. Stojí jakoby stranou a v tichosti upevňuje svoji moc a sbírá všechny ekonomické benefity bez politických a dalších nákladů. Jeho konkurenti se navzájem oslabují. Ruské i africké suroviny už má nakontraktované (vzhledem k situaci jistě za dobrou cenu), dolaru se úspěšně zbavuje a zlato do Říše středu teče proudem. A jako jediný z hráčů má na své straně důležitou výhodu, kterou je čas. Drak ví, že pokud bude zachován současný vývoj, čas hraje pro něj. Krize východní země je ještě daleko za obzorem. Zároveň si však určitě uvědomuje, že v jedné z variant vývoje bude po Rusku další na řadě, kdo bude smeten ze světové scény.

Mezi hlavními postavami pak pobíhají komparsisté jako Velká Británie (má na rozdíl od EU vlastní zahraniční politiku), pobaltští vazalové, některé arabské země a další. V komparsu halasem vyniká ve své tragikomické roli zejména „donquijotské“ Polsko. V kontextu informací o zmodernizování základny ve Štětíně do podoby centra rychlé reakce pro síly NATO a předešlé existenci ilegálních věznic amerických tajných služeb na polském území, to ovšem není nic překvapujícího. Polsko se nepoučilo v Afghánistánu a zejména v Iráku. Tam jim z vidiny úžasného kšeftu, o který se s nimi podělí Spojené státy, zůstaly akorát oči pro pláč a mrtví vojáci. Wall Street se nedělí s nikým. Pouze půjčuje, a to za úrok. S tím by měla počítat také EU.

Samozřejmě nám za oponou zůstal ještě důležitý představitel jedné z hlavních rolí, který pravděpodobně v určitém čase bude muset zamíchat karty. Je to očividně nedoceněná kráska fräulein Angela Merkelová a Německo. Ale jeho schizofrenní postavení jako historicky dlouholetého ruského souputníka a zároveň vůdčí stát a tmel EU si zaslouží samostatný text. Pravděpodobně ho totiž čeká křižovatka, a to zejména ve vztazích se Spojenými státy, zeměmi BRICS nebo Čínou a vlastním dítkem v podobě EU.

A teď se dostáváme k meritu věci, a to jsou skutečné cíle hráčů a možné varianty vývoje. Evropská unie si je vědoma toho, že její vyhlídky jako globálního hráče jsou nevalné. Nemá potencionálním partnerům co nabídnout. Demografický vývoj, resp. věková křivka je první negativum, dalším je nedostatek nerostných surovin. EU má zatím dostatek pracovní síly a velkou a relativně vyspělou produkci, ale z importovaných surovin a nedokáže ji sama spotřebovat. Navíc počet ekonomicky závislého a neproduktivního obyvatelstva prudce narůstá. Nedisponuje ve větším množství žádnou komoditou ať přírodní či vyrobenou, kterou by si nedokázali ostatní hráči opatřit jinak. Ukrajina je pro ni přímo spásou. Se svými 45,6 miliony obyvatel nabízí na evropské poměry velký trh a zejména nejlevnější pracovní sílu. Ta by měla primární využití pro těžbu nerostných surovin, které tak zoufale potřebuje EU, jejíž země ztratily vliv ve svých bývalých koloniích zásluhou USA a Číny nebo jejich sebeurčením. Sekundárním využitím by bylo zemědělství a produkce masa.

Potřebné investiční celky samozřejmě také postaví evropské firmy (to, že ve východní části Ukrajiny je systematicky ničena veškerá infrastruktura, není náhoda a důvodů je více). EU resp. firmy vlastněné evropskými elitami by pak nejlépe ukrajinskýma rukama a na ukrajinské půdě vyrobily průmyslové a zemědělské komodity. Zisk putuje do Evropy, ekologická zátěž i obyvatelstvo zůstává na Ukrajině. Ta se samozřejmě součástí EU v současné podobě nikdy nestane, je ji jen třeba pořádně „podojit“ prostřednictvím asociační dohody. A protože jak praví ekonomická teorie cílem je maximalizovat zisk, znásobí to ještě Evropská centrální banka s pomocí dalších pilířů „západního“ finančního systému tím, že Ukrajincům na to vše půjčí. Samozřejmě tak výhodně, aby to spláceli několik dalších staletí. V podstatě tím zaplatí vlastní podniky a celý s tím související národohospodářský cyklus a jako bonus má ještě úrok. Unie získá nejen ekonomicky, ale získá zase pár let času pro svoje „finanční letadlo“.

Proto navenek ta hysterie a téměř svaté pouti evropských politiků na náměstí Majdan, evropská mediální masáž a podpora ze všech stran. V zákulisí pak materiální a finanční podpora nevládních a neziskových organizací (NGO), vybraných stran a loutek jako Vitalij Kličko. Platby, logistická podpora a informační či zpravodajský servis demonstrantům. Čtenáři správně tuší, že ani „gloriolou“ ověnčená a vámi všemi placená organizace „Člověk v plísni“ při ČT nemohla zůstat pozadu. Jako v žádné zemi, kde je třeba prosadit ten jediný správný světonázor a bojovat proti diktatuře a tmářství. Nechybí vám třeba v Saudské Arábii?

Tento ideální scénář se však EU s největší pravděpodobností nepodaří naplnit. Spojené státy vstoupily otevřeně na scénu až po Evropanech (v zákulisí však byla destabilizace Ukrajiny součástí dlouhodobých plánů a dávno na nich v tichosti pracovaly), ale vhledem ke svým zkušenostem a odhodlání přebraly iniciativu v řádech dní a vykázaly EU na druhou kolej. O tom, kdo převzal otěže, není pochyb, ať už ze známých „uniklých“ telefonických rozhovorů odpovědných zástupců a zástupkyň Evropy a Ameriky (pravděpodobně zachycených původní ukrajinskou nebo ruskou zpravodajskou službou) a zejména následným vývojem a jeho eskalací. Američané a jejich model destabilizace průběžně vylepšovaný a přizpůsobovaný při jednotlivých operacích (např. různé „barevné revoluce“, „arabská jara“, Lybie, Írán, Sýrie, Venezuela etc.) se rozjel na plné obrátky. Jeho nedílnou a osvědčenou součástí jsou importy vojenských specialistů, operativců, kontraktorů, „zahraničních bojovníků“, zbraní a komunikační techniky.

Zapojení a řízení místních kriminálních struktur plus radikálních skupin a jejich využití při stupňování krize a operací pod falešnou vlajkou. Od „false flag operation“ v podobě odstřelovačů střílejících do obou zúčastněných stran, fotbalových fanoušků zapalujících policisty, poslednímu sestřelení letadla malajských aerolinií atd., k diverzní činnosti jako zabíjení exponentů stávajícího režimu (např. soudců, policistů a členů bezpečnostních složek), útoky na policejní stanice a zastrašování obyvatelstva. Dali svým evropským kolegům lekci o tom, jak se dělá skutečná „revoluce“. Začal rozklad Janukovyčova režimu v přímém přenosu. To vše s masivním mediálním krytím i s pomocí bilderbergských a trilaterálníchexekutivců“ v podání např. „vašeho“ Karla Schwarzenberga. Další vývoj v podobě vyhlášení Novoruska, dosazení oligarchy Petra Porošenka a start „kárné operace“ na východě země už s plnou podporou amerických „poradců“ momentálně sledujeme on-line, a proto ho přeskočme.

Jsou to jen prostředky a nástroje k dosažení několika cílů. V první rovině jde o splnění „amerického snu“ některých vojenských a bezpečnostních struktur o konečném obklíčení Ruska a přímé fyzické vojenské přítomnosti na jeho hranicích jako východisko pro budoucí operace. S tím související vybudování vojenských instalací a základen (např. výběrové řízení na americkou základnu na Krymu bylo připraveno již v loňském roce). Rovněž zatažení Rusů do konfliktu téměř na jejich území a poutání jejich sil a prostředků včetně destabilizace celého regionu je strategicky přínosné (pokud pochybujete, podívejte se třeba na Google maps a vývoj americké vojenské přítomnosti od r. 1989 ve světě a tomto kontinentě).

Další rovina je podobná a částečně konkurující té evropské. Elitám pod pláštíkem Ameriky však nejde o nějaké dlouhodobé ekonomické vytěžování, ale jde primárně o ovládnutí těžby surovin, zejména břidlicového plynu. Ten je momentální americkou strategickou surovinou „number one“. Ne však z důvodu pokrytí a nahrazení vlastní spotřeby, ale hlavně jako nástroj rozbití monopolu surovinovo-energetických států jako jsou arabské země, Rusko, Irán aj., a tím zničení jejich ekonomických zdrojů. Cílem je nahradit klasickou ropu surovinami z „frakování“ a vnutit je odběratelům svých konkurentů. Jsou si dobře vědomi, že např. vzepětí Ruska v posledním desetiletí bylo umožněno zejména finančními zdroji z prodeje surovin resp. ropy a plynu. Je třeba zdůraznit, že tento nástroj je pouze krátkodobý. Celé boom odvětví těžby břidlicového plynu a skutečné využití jeho nalezišť je značně diskutabilní. Vlastní distribuce, potřebná infrastruktura a ekologické dopady jsou kapitolou samy o sobě. To vše ukáže nejbližší budoucnost. Slouží pouze k překlenutí období před finálním ovládnutím skutečných trvalejších zdrojů, které se nachází v Rusku a zejména Arktidě, kterou však Rusko považuje za svou sféru vlivu. Rovněž ukrajinské zemědělství pod taktovkou amerického MONSANTA dává (ne)tušené možnosti.

V řádu vyšších cílů nesmíme přehlédnout jeden důležitý, kterým je pro Ameriku a nadcházející světové změny připoutání si Evropy. Odtud pramení v tichosti v posledních měsících projednávaná a ze země vydupaná Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP). V souladu s ní je třeba izolovat Evropu jak od Ruska, tak jihoamerických a asijských zemí. O „výhodnosti“ Transatlantické dohody pro Evropu již něco málo zveřejněno bylo a určitě jste zaznamenali, že např. Německo a jeho představitelé, byť zatím opatrně a v tichosti, chtějí z této dohody v její stávající podobě vycouvat. Dobře si totiž uvědomují, že je to ze strany Ameriky „polibek smrti“ sloužící k její vlastní záchraně. Skuteční vůdci Ameriky jsou si totiž velmi dobře vědomi probíhajícího zápasu o hegemonii dolaru jako světové rezervní měny. Oni nejlépe vědí, že dolar v nedávné podobě je klíčovým zdrojem jejich bohatství a světové nadvlády. Vědí, že dřívější „petrodolar“ transformovaný do stávajícího „printdolaru“ je v současné době krytý pouze americkou vojenskou silou, kdy tuto sílu zároveň vytváří a udržuje. Paradoxem je, že prostřednictvím dolaru jim nejsilnější světovou armádu vydržuje celý svět.

Ostatní světoví hráči však už nechtějí tento stávající a pro ně nevýhodný systém udržet. Pro Rusko je v současné době tento systém nepřijatelný, protože bude znamenat jeho konec jako velmoci. Čína jej z mnoha důvodů již také nechce podporovat, využívá jen čas pro minimalizaci svých ztrát a dělá vše pro fyzické a reálné zhodnocení svých amerických aktiv. Jako největšímu vlastníkovi těchto aktiv jí ani nic jiného nezbývá. V blízké budoucnosti však sama aspiruje na roli emitenta ať už jakéhokoliv prostředku směny. Jihoamerické státy a jejich obyvatelstvo po svých zkušenostech již otevřeně nechtějí se Spojenými státy spolupracovat v žádné oblasti (americké finanční elity však ve své politice vůči nim nadále pokračují a ukazují čím dále otevřeněji, kdo určuje pravidla a tresty, viz současná Argentina). Asie už jde delší dobu nezadržitelně vlastní cestou a jako celek by bylo těžké to zvrátit.

Americe tedy pro udržení stávajícího ekonomického uspořádání a odvrácení vlastních ekonomických těžkostí a státní krize (70 miliónů lidí na poukázkách na jídlo snad vypovídá za vše) zbývá pouze Evropa. Evropa izolovaná od nově vznikajících ekonomicko – politicko – (vojenských) celků. O těch si povíme níže. K Evropě počítají Severoameričané pravděpodobně ještě s Austrálií a se soukmenovci z Velké Británie. První půlka bloku už je připravena, nesmíme totiž zapomenout na státy Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) Kanadu a Mexiko. Až se tyto dvě poloviny spojí, půjde o silného hráče, který se pokusí eliminovat nepříznivý vývoj. I prosťáčkovi musí být jasné, že systém je určen primárně k udržení prosperity a síly Spojených států, nikoliv zbývajících členů. V tomto vzniklém prostoru bude pokračovat systém stávajících finančních elit a americká rezervní měna (nemusí to být dolar). Evropa a ostatní členové ztratí de facto jakoukoliv ekonomickou samostatnost a budou odběrateli bezcenných papírků, jejichž prostřednictvím budou živit americký sen a zejména americkou vojenskou sílu. V určitém slova smyslu jim Američané připravují osud, který Evropa plánovala Ukrajině. Vítejte v „Transatlantické unii“.

Rusko a Čína, ať už prostřednictvím BRICS či jiných nově vzniklých ekonomických a politických společenství, ruku v ruce se zeměmi zde zapojenými se budou snažit vytvořit vlastní „globální“ finanční systém jako náhradu popř. protiváhu stávajícího. Pochopili totiž, že jim nic jiného nezbývá. Stávající systém je čím dále tím více používán jako účinná zbraň proti nim a způsobuje jim nemalé ekonomické škody (posledním názorným příkladem může být pokuta 50 mld. dolarů za Chodorkovského JUKOS). Je třeba brát v úvahu, že válka se vede i jinak než zbraněmi. Poslední desetiletí ekonomických sankcí, řízených krachů a finanční destabilizace je toho názorným příkladem. Tento, pracovně ho nazvěme „Nový blok“, bude těžit ze své bohaté surovinové základny, o kterou pravděpodobně opře i svou měnu (v podobě nějaké formy na zlatém či jiném vzácném kovu založeném standardu), početné a relativně mladé pracovní síle, technologiích a bude aspoň zpočátku zaštitován hlavně ruskou vojenskou silou.

Role arabských a afrických zemí na světové scéně bude mít také svou váhu, otázkou je však její konkrétní podoba. Možné je postupné odpoutávání jak současných amerických spojenců směrem k zemím „Nového bloku“ (např. v případě Saudské Arábie), tak Afrika v podstatě ekonomicky ovládaná Čínou. Případně vznik ucelenějšího zprvu obchodního bloku založeného na jednotícím základě společné víry (o síle afrických muslimů snad již dnes není pochyb). Zároveň na ně možná budou úspěšně působit transatlantické síly v podobě podpory při vytvoření Islámského státu apod. V určité přechodné fázi mohou být Afrika a Arabský poloostrov sólovými hráči.

Pak je tady ještě „divoká karta“ v podobě Izraele. Ač by se prvoplánově nabízela jeho jednoznačná účast v „Transatlantické unii“, v případě nastolení této varianty vývoje to ve skutečnosti nebude tak jednoznačné (na rozdíl od varianty NWO). Pokud se podíváme na vazby mezi tímto národem, Amerikou a Evropou, musíme vzít v potaz, že posledních cca 150 let jsou sice na politické, ekonomické a vojenské úrovni nerozlučně spjati, ovšem pokud vezmeme v úvahu celou historii dvou tisíc let jeho složité existence, může se to jevit jinak. Dějiny tohoto národa jsou prodchnuty nutností a schopností se přizpůsobovat mnohdy nepřátelským podmínkám a dokázat dočasně koexistovat s budoucími protivníky. Dá se tedy předpokládat, že rozhodnutí o spolupráci s některou ze stran by bylo čistě pragmatické a zohledňovalo by momentální situaci a rozložení sil.

Ve svém konečném důsledku by tato varianta vedla ke vzniku multipolárního uspořádání světa s nerovnoměrnou ekonomickou a vojenskou silou jednotlivých bloků. Zároveň by však převaha žádného ze subjektů neumožňovala bez předchozí dohody s jiným hráčem dominovat ve všech oblastech nad ostatními. Spíše než o rovnováze by se dalo hovořit o jakémsi dočasném patu.

Pokud to čtenáře vystrašilo, vězte, že tohle je pro současné světové vládce pouze paralelní, resp. emergency plan, pokud by se jim nepodařilo prosadit svou skutečnou Agendu.

Agenda je samozřejmě nástrojem k často zmiňovanému a bijci konspirátorů z řad korporátních médií zpochybňovanému Novému světovému řádu. Ukrajina bezesporu součástí této agendy je a otázkou spíš zůstává načasování. Opravdu už Dílo postoupilo tak daleko, že by ukrajinské události mohly být viditelným prologem k procesu ustavení NWO? Pojďme se podívat na některé aspekty ukrajinské otázky, které by mohly k této úvaze vést.

Jednou z variant vývoje na Ukrajině, která nad celým světem visí jako „Damoklův meč“, je eskalace z konfliktu asymetrického do konfliktu regionálního až celosvětového rozsahu. Bez nadsázky k tomu není zapotřebí mnoho, stačilo už mnohem méně, o tom nás historie lidstva už nejednou přesvědčila (vzpomeňme jen letošní 100 leté výročí Světové války).

V tomto případě se však potencionální „Transatlantické unie“ neuskuteční. Síly reprezentované Spojenými státy totiž rozehrají konflikt v evropském a přilehlém prostoru, tentokrát verzi 3.0. Konflikt, který jim již v předešlých dvou provedeních přinesl ve verzi 1.0 (vstup) potvrzení statutu mezi světovými velmocemi v roce 1918 a v případě 2.0 status bilaterální světové velmoci v roce 1945. Společným znakem je Evropa opět závislá na transatlantickém partnerství ekonomicky, politicky i vojensky. Odbytiště průmyslové a technologické produkce placené samozřejmě vzácnými kovy a americkou rezervní měnou. První vlaštovkou může být „Akt o zabránění ruské agresi“, tj. návrh zákona N2277 (Russian Aggression Prevention Act of 2014). Po vypuknutí ozbrojené akce to bude dohoda jiná, např. O vojenské spolupráci nebo Půjčce a pronájmu apod.

Znovuzrození amerického průmyslu vyvezeného v předchozích desetiletích do Asie z důvodu minimalizace nákladů na pracovní sílu (resp. chamtivosti amerických vlastníků, zejména fondů) je třeba z něčeho financovat. Americké střední třídě, která přestala existovat, resp. sestoupila o level níže mezi „workclass“ dělníky, se dostane opodstatnění, a v rámci výjimečného stavu přijme celá populace další drastická omezení posledního zbytku svobody a práv. Samozřejmě na území Spojených států a v řadách amerického obyvatelstva je počítáno s „collateral damage“. Ty splní svůj účel pro zdůvodnění přijatých opatření a změny systému. Stávající americké instituce jako Agentura pro krizové řízení FEMA (Federal Emergency Management Agency) jsou na tyto vedlejší ztráty již připraveny a pokračují v budování detenčních středisek a objednávkách specifických zásob (např. jódu či navážení plastových kontejnerů po celém území Severní Ameriky). V Evropě nebude třeba nic zdůvodňovat s ohledem na válečný stav a válečnou ekonomiku.

Ostatní hráči, kteří budou vyhodnoceni jako neschopní odvetného úderu, budou eliminováni preventivním útokem za použití všech sil a prostředků, a to buď doslova s celou zemí, nebo fyzickým obsazením a připojením. Možná zbraněmi, o kterých se zatím jen šeptá.

Takže situace může směřovat už jen do závěrečného finále mezi transatlantickou finanční elitou a penězoměnci z „Nového bloku“. Tím může být nezbytný prolog, jehož rozbuškou je ukrajinská krize, naplněn.

Správně jste totiž pochopili, že vítěz takto připraveného konfliktu není podstatný. Dualita je pouhým klamem. Vítězství jedné či druhé strany (pokud by se vůbec o něčem takovém dalo hovořit) pak už jen odstartuje a rozvíjí známé a mnohokrát popsané scénáře o nastolení Nového světového řádu v postapokalyptickém soumraku válečného konfliktu.

Ordo ab Chao.

Poznámka: Zvěřejněno se souhlasem autora.

Nemeckí odborníci: Európa nemá nijaké alternatívy ruského plynu

2014-08-23  (19:40)

22.8.20014

Žiaden z dodávateľov energických zdrojov  nemôže v Európe vystriedať Rusko. Všetky rozhovory o americkom alebo azerbajdžanskom plyne netreba brať seriózne. Dňa 21. augusta počas telemostu to vyhlásili nemeckí experti. Informácie o tom priniesla IA Regnum.

Podľa šéfa nemeckej energetickej agentúry Stephana Köhlera, západná Európa dnes nemôže prežiť zimu bez ruského plynu. „V Európe máme približne 14% ruského plynu a hovoríme, že musíme dosiahnuť nezávislosť od ruského plynu, zatiaľ však kupujeme čoraz viac“.

Köhler povedal, že pokladá za neseriózne úvahy o tom, že Rusko môžu vystriedať USA, pretože cena najlacnejšieho amerického plynu podstatne vzrastie po skvapalnení a preprave. Európu nemôže zabezpečiť ani Azerbajdžan, pretože v porovnaní s Ruskom ťaží oveľa menej paliva tohto druhu.

Nemecký odborník dúfa, že politická situácia nepovedie k prerušeniu tranzitu ruského plynu cez Ukrajinu. „Pre Európu by to malo strašné dôsledky,“ povedal Köhler. Súčasne si myslí, že stretnutie ruského  a ukrajinského prezidenta 26. augusta v Moskve  napomôže normalizácii situácie na Ukrajine, vrátane otázok zabezpečenia nepretržitých dodávok energetických nosičov.

Skôr než v  roku 2035  USA nezačnú s vývozom plynu do Európy, pretože zatiaľ nemajú potrebnú infraštruktúru. Navyše, vytvorenie infraštruktúry pre dodávky skvapalneného plynu do EÚ a zníženie objemu na domácom trhu v dôsledku exportu plynu, môže viesť k zvýšeniu cien v USA, čo bude mať negatívne dôsledky pre národnú ekonomiku.

Rusko je zatiaľ pripravené zabezpečiť dodávky nielen pre v súčasnosti v EÚ používaných 165 miliárd kubických metrov plynu, ale zvýšiť toto číslo na 200 miliárd vďaka novým aj starším náleziskám. Tvrdí to  šéf výboru Štátnej dumy pre energetiku Ivan Gračov. Súčasne je toho názoru, že možné problémy s tranzitom si Brusel musí samostatne regulovať s kyjevským vedením.

Odborníci sa vyslovili za pokračovanie spolupráce medzi Európou a Ruskom v oblasti energetiky, ktorá sa musí viesť so zreteľom  na energetickú účelnosť a nie na politickú konjunktúru.

Zdroj: Ria RegnuM

 

Obamovi se nedaří vtáhnout Putina do války: Masakr civilistů prchajících z Luhanska jako další „kauza boeing“. Vystoupí Evropa z bludného kruhu, který může skončit válkou?

Obamovi se nedaří vtáhnout Putina do války: Masakr civilistů prchajících z Luhanska jako další „kauza boeing“. Vystoupí Evropa z bludného kruhu, který může skončit válkou?

19. 8. 2014

Petr Hájek se s přispěním Václava Dandy zamýšlí nad zatím posledním pokusem o eskalaci napětí mezi Západem a Ruskem, problémy kyjevských pučistů a zbabělostí většiny evropských elit

Starý scénář se zjevně opakuje. Tak jako sestřelení malajského boeingu mělo eskalovat – a eskalovalo – napětí mezi Západem a Ruskem, které „nebezpečně uhasínalo“, masakr civilistů prchajících z obklíčeného Luhanska zase byl prostředkem, jak zastavit konvoj s ruskou humanitární pomocí. Hrozilo totiž, že by se mohl stát uklidňujícím obratem ve válce Kyjeva proti vlastním občanům na východě země. A to je v zásadním rozporu se strategickými plány především Spojených států, pro něž se konfrontace s Ruskem pozvolna stává jediným řešením hlubokých domácích i mezinárodních problémů, do nichž se stále více noří.

Opět: V čí prospěch?

Konstatujme: Kolona autobusů s prchajícími civilisty byla rozstřílena salvami z raketometů GRAD. Podle mluvčího kyjevské armády Andrije Lysenka na luhanské uprchlíky zaútočili „proruští povstalci“. Ti to však důrazně popřeli a naopak tvrdí, že to byla kyjevská armáda, kdo ostřeloval silnici raketomety.

„Lidé uhořeli přímo v autech. Neměli ani čas opustit dopravní prostředky, kterými je odváželi,” sdělil Kyjev první – a stejně rychle jako v případě sestřeleného boeingu ihned označil původce této další masové vraždy nevinných lidí.

Realistické hlasy premiérů Maďarska či Slovenska jsou jen vrcholkem ledovce nespokojenosti mnoha dalších významných politiků a průmyslníků ze zemí EU. Jsou stále více zděšeni z toho, kam se zpočátku napohled bezmála „romantické“ ukrajinské dobrodružství dostalo

Stejně jako při měsíc staré letecké tragédii lze s úspěchem předpokládat, že pravdu o útočníkovi se stěží někdy dozvíme. Stejně jako tehdy se však musíme ptát: V čí prospěch se toto nejnovější „teatrální“ vraždění civilistů odehrálo? Chtěli snad „povstalci“ zabránit ruskému konvoji s humanitární pomocí pro občany, za něž bojují, aby se nedostal ke strádajícím? Museli by být šílení, když právě o to tak dlouho žádají a usilují. To kyjevští jestřábi jako je Dmytro Tymčuk a spol. se už předtím vyjádřili jasně: „Ruský humanitární konvoj nesmí nikdy překročit ukrajinské hranice.“

Jenže nakonec jim to nevyšlo. Především na nátlak Německa, jehož vláda je pod silným tlakem veřejného mínění, musela Ukrajina vydat konvoji všechna potřebná povolení. Jediným způsobem jak na poslední chvíli zabránit doručení humanitární pomoci byla drastická demonstrativní akce, při které musel zemřít co největší počet civilistů. Útok na kolonu autobusů a osobních vozů s civilními uprchlíky z Luhanska je přesně to „pravé ořechové“, co se mohlo stát. Otázka v čí prospěch má tedy pouze jedinou možnou odpověď.

Její pravděpodobnost dokládá i okamžitá akce propagandistické mašinérie. Česká televize i ostatní hlavní média u nás i na západě – stejně jako před měsícem v případě boeingu – nejenže okamžitě jako „prověřenou pravdu“ oznámila, že za útokem stojí „proruští separatisté“, ale stejně rychle také doplnila že povstalci získali z Ruska, kromě raket GRAD, také lepší zbraňové systémy, například rakety Uragán. Jako přes kopírák obdobně nám média sdělila před sestřelením malajského boeingu, že povstalci získali protiletecké systémy BUK.

pp

Lesk a bída propagandy

O výsledku vyšetřování sestřeleného letadla stále prakticky nic nevíme a hned tak vědět nebudeme. Že se však patrně nedaří „vyšetřovatelům“ zahladit všechny stopy po skutečném „vrahovi“, je také pravděpodobné. Svědčí o tom kromě jiného i další absurdní vyjádření Kyjeva. Jeho „rozvědka“ se náhle probudila a dospěla k závěru, že sestřelit letadlo sice opravdu mohla ukrajinská armáda – leč skrze své dezertéry, s nimiž samozřejmě Kyjev nemá nic společného. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tak tragické.

A stejně směšné a tragické je, jak naše primitivní mediální protiruská propaganda s vážnou tváří tyto kabaretní piruety kyjevských pučistů věrně opakuje. Je třeba mít stále na paměti: Západ Ukrajiny si sice zvolil nového prezidenta, ale vláda je stále stejně nelegitimní. O parlamentních volbách, které by to mohly změnit, se po demisi-nedemisi pučistického premiéra už opět nemluví. Naopak slyšíme stále znovu ujišťování, že po prezidentských volbách již „separatisté“ bojují s demokraticky zvolenou ukrajinskou vládou. Česká propagandistická „jednosměrka“ je v těchto „výkonech“ svým způsobem unikátní i v celém evropském prostoru. Opakovaně připomínáme, že západní média se alespoň opticky pokoušejí vypadat občas objektivněji.

Některá se už třeba zamýšlejí i nad tím, zda hlavním cílem sestřelení malajského letadla nebyl pouze „obrat na frontě“ a radikalizace veřejného mínění na Západě, jež by umožnila dále izolovat Rusko a zavést proti němu sankce. Podle mnoha indicií se totiž zdá, že skrytým cílem celé operace mělo být přímé zatažení Ruska do bojů na východě Ukrajiny – jako záminka pro „odvetnou“ operaci NATO, po níž Kyjev už tak zoufale, nezakrytě volá. Ukazují na to podle řady zdrojů plány jestřábů ze zámoří. Právě o vlivu těchto „temných sil“ v genezi a „přetavení“ ukrajinské krize do „žádoucího“ světového konfliktu, vypovídá vynikající německý dokument „Jistota v předsíni pekla“, který všem doporučujeme ke shlédnutí. Česká televize ho totiž určitě neodvysílá.

Kyjev na další frontě s „vnitřním nepřítelem“?

Rychlého „mediálního storna“  se dočkala mezitím jiná kyjevská „operace“: O údajné koloně ruských tanků a obrněných vozidel, která prý překročila Ukrajinské hranice a údajně – tak pravil prezident Porošenko – byla z velké části dělostřelectvem a raketami kyjevské armády zničena, se slehla mediální zem. Co jsme se totiž z oficiálních zdrojů již nedozvěděli, že Rusko tento nesmysl samozřejmě nejen ihned popřelo, ale a zároveň vyslovilo odůvodněné podezření, že Kyjev ve skutečnosti rozstřílel své vlastní vojáky, aby situaci dále vyhrotil. Některé nezávislé komentáře dokonce naznačovaly podobnost s nacistickou provokací v Gliwicích, kterou Hitler provedl také jako „akci pod cizí vlajkou“, a jež se stala záminkou k napadení Polska a rozpoutání druhé světové války.

Kyjev však mohl mít ke střelbě „do vlastních“ i jiný podstatný důvod. Není vyloučeno, že skutečným cílem útoku se totiž staly jednotky stále více vzpurného Pravého sektoru. Po ultimátu, které dal Porošenkovi jeho vůdce Dmitro Jaroš, se tito nezastření fašisté stávají pro Kyjev čím dál tím nepohodlnějšími. Nejen propagandisticky. Po zásazích jejich nedávných kyjevských spolubojovníků ve Lvově a dalších městech proti centrálám Pravého sektoru a zabavení velkého množství zbraní dal v sobotu Jaroš Porošenkovi ultimátum: Do osmačtyřiceti hodin se měl zbavil ministra vnitra Arsena Avakova, kterého Jaroš označil za jednoho z vůdců kontrarevoluce. Pokud mu Porošenko nevyhoví, což je pravděpodobné, je Jaroš podle svých slov odhodlán odvolat jednotky Pravého sektoru z „východní fronty“ a zahájit „pochod na Kyjev“.

Likvidace jednotek Pravého sektoru ukrajinskou armádou v Donbasu, by tedy ve světle těchto sporů vypadala logicky. Dobře informovaný zdroj z Kyjeva dokonce tvrdí, že již bylo rozhodnuto i o likvidaci Dmitro Jaroše, obdobně jako se to stalo s jeho nejbližším druhem Oleksandrem Muzyčkem, kterého Avakovovy policejní oddíly popravily při zatýkání. O plánu na Jarošovu likvidaci mělo být údajně rozhodnuto tento týden právě na schůzce mezi Porošenkem a Avakovem.

pp

Bludný kruh

O dramatických vnitřních sporech kyjevských pučistů západní organizátoři a sponzoři ukrajinské krize samozřejmě vědí a radost jim rozhodně nedělají. Narozdíl od veřejnosti, která skrze rachot bubnů válečnické propagandy má mít před sebou pouze jediného nepřítele – Putinovo Rusko. A tak se donekonečna diskutuje o sankcích a protisankcích, které samozřejmě budou (a již jsou) mlčky obcházeny, mlčí se nadále o výsledcích vyšetřování sestřeleného letadla – a místo toho „stratégové“ vymýšlejí další brutální akce, které by situaci ještě více zostřily. Kauza „konvoj“ totiž také zjevně – alespoň prozatím – selhala.

Rusko se prostě do války jen tak zatáhnout nedá a zvláště ve Washingtonu jsou z toho již hodně nervózní. Organizace různých vojenských cvičení NATO v blízkosti hranic „nepřítele“ a stále rozsáhlejší shromažďování vojenských jednotek a materiálu v Pobaltí, Polsku, ale také v Německu, jsou mediálně téměř neviditelnou, ale o to nebezpečnější rovinou bezradnosti západních strategických jestřábů. Pokud se jim totiž nepodaří další dostatečně teatrální operací – typu „letadlo“ či „rozstřílený konvoj s civilisty“ – vyprovokovat Rusko k nějaké rázné odvetě, může narůstající nervozita vyústit do pokusu o přímou konfrontaci NATO s Ruskou federací.

Je to bludný kruh. Washington, který se právě ve Fergusonu, na předměstí jižanského „konfederačního centra“ Saint Louis, pokouší pomocí Národní gardy potlačit jeden z prvních místních „Majdanů“, z něho nevykročí. Bude to muset udělat Evropa, především Německo a Francie. Realistické hlasy premiérů Maďarska či Slovenska jsou totiž jen vrcholkem ledovce nespokojenosti i mnoha dalších významných politiků a průmyslníků ze zemí EU. Jsou stále více zděšeni z toho, kam se zpočátku napohled bezmála „romantické“ ukrajinské dobrodružství dostalo. Zatím, spolu s většinou zmanipulované veřejnosti, zaraženě a bezradně mlčí. Čas k tomu, aby konečně začali jednat ve skutečném zájmu svých zemí a lokajské vazalství k zámořské velmoci hodili za hlavu, se však neúprosně krátí. Jim i nám.

PP

 

 

Ruská invaze na Ukrajinu – „Operace boeing č. 2“: Má zakrýt blížící se porážku kyjevských pučistů? Američané: O Ukrajinu nejde, pomozte nám zachránit dolar!

Ruská invaze na Ukrajinu – „Operace boeing č. 2“: Má zakrýt blížící se porážku kyjevských pučistů? Američané: O Ukrajinu nejde, pomozte nám zachránit dolar!

29. 8. 2014

Petr Hájek komentuje další díl neúspěšného seriálu propagandistické války Západu proti Rusku a vysvětluje, že to, co sledujeme, je pouhý cynismus, protože „život je jinde“

Tak jak je to, soudruzi propagandisté z České televize a spol.? Měsíce nás krmíte zprávami o ruské agresi proti Ukrajině, o účasti ruských vojáků na straně povstalců, kteří se brání vyhlazovací válce Kyjeva na východě země. A teď vidíme na obrazovce titulky se speciální znělkou Ruská agrese proti Ukrajině, jako by šlo o něco zbrusu nového. Nechcete si v tom udělat trochu pořádek?

Jsou tři možnosti: Buď tam předtím Rusové nebyli a teď jsou – potom jste nám dříve lhali. Nebo tam ruská armáda byla již od počátku a je tam stále – potom se nic nezměnilo a lžete nám o domnělé ruské invazi nyní. Je ale tu ještě třetí možnost: Ruská armáda na Ukrajině nebyla ani dříve, ani teď – a vy nám lžete kontinuálně. Každý, komu jste ještě svou amatérskou goebelsovštinou nevymlátili mozek z hlavy, má dávno jasno: C je správně.

Motivace: Boj o život a domov

Kyjevská nelegitimní vláda je ve stále prekérnější situaci: Přestože má regulérní armádu, těžkou techniku, rakety a bombardéry, které již napůl srovnaly velká města se zemí, na bojišti prohrává. Je to téměř neuvěřitelné a běžný občan, který chtě nechtě sleduje především české zpravodajství z ukrajinské občanské války, musí maně přemýšlet o biblickém souboji Davida s Goliášem. Ale ono je vše srozumitelné dokonce i bez biblického kontextu: Po zvěrstvech fašistických kyjevských band (Národní garda, Pravý sektor atd.), která začala vražděním a upalováním civilistů v Oděse, a pak se stala běžnou součástí života v celé oblasti týrané pro to, že se zdejší lidé odmítli podřídit zájmům pučistů z „Majdanu“, už není cesty zpět.

Kdyby to nebylo tak vážné, jeden by se už za břicho popadal: Vladimír Putin vyzval představitele domobrany, aby vytvořili koridor, který by umožnil odchod tisíců obklíčených kyjevských vojáků. Aby je prostě nepovraždili, jako to činí druhá strana. „Povstalci“ na humanitární gesto kývli. Odpověď Kyjeva (a tedy okamžitě také ČT)? Hle, důkaz, že to všechno Putin řídí!

Muži a ženy na východě země bojují o své domovy, o své životy, o možnost spravovat svobodně své „věci veřejné“. To je úplně jiná motivace, než mají opakovanými „mobilizacemi“ kyjevských vládců násilím odvedení nešťastníci, kteří mají za úkol vraždit své nedávné spoluobčany – a nevědí proč. K nim neproudí miliardy dolarů, eur či liber. Ty si „rozeberou“ vůdci „protiteroristické operace“. Země je ekonomicky na kolenou či možná ještě níž – a prezident Porošenko při vojenské přehlídce bájí o dalších miliardách, které jeho zkorumpovaná armáda s neschopným velením ze Západu brzy dostane. Výsměch na druhou.

Tisíce kyjevských vojáků jsou v obklíčení bojovníky domobrany, kterou podporují dobrovolníci přicházející na východní frontu z mnoha zemí – a také pochopitelně z Ruska. Jednak proto, že mezi bombardovanými a vražděnými mají své příbuzné, jednak z idealistických důvodů, jako mají mnozí Srbové, Turci, Italové, ale i někteří Slováci a Češi – a mnozí další, kteří přišli povstalcům na pomoc. Také na straně Kyjeva samozřejmě bojují zahraniční vojáci. Profesionálové, jejichž úkolem je alespoň částečně vnést do pučistické „armády“ řád. Příliš se jim to nedaří – a není divu.

PP koláž

Boeing číslo dvě

Katastrofální situace na frontě donutila Kyjev k dalšímu zoufalému kroku. Je velmi podobný tomu, který jsme viděli při „Operaci Boeing, let MH 17“. Prohrávanou válku je třeba okamžitě „zmezinárodnit“. Proč? Ze stejných důvodů, kvůli nimž bylo sestřeleno civilní letadlo, jehož „pachatele“ stále neznáme.  Znovu a znovu – narozdíl od našich bolševických propagandistů z Kavčích hor i „svazáků“ z řady soukromých médií hlavního proudu – opakujeme stejné otázky:

Kde jsou výsledky „nezávislého vyšetřování“ sestřeleného stroje malajských aerolinií? Kde jsou záznamy komunikace mezi piloty a řídící věží, které kyjevská vláda zabavila? Co je na záznamech z „černých skříněk“? K jakým závěrům dospěli vyšetřovatelé na místě? Proč šéf mise OBSE hovoří o zjevně rozstříleném kokpitu boeingu leteckým kulometem? A proč se o poznatcích mise OBSE a dalších vyšetřovatelů z našich médií nic nedozvídáme? Čí bylo letadlo, na jehož palubě tento kulomet byl? Z jakého důvodu zavládlo kolem vyšetřování hrobové ticho?

Jistě, Evropě to vytvoří hromadu ekonomických a sociálních problémů, ale kdo řekl, že Evropa nemá platit za roky své prosperity, kdy se nacházela pod ochranou amerického jaderného deštníku? Nechť se tedy nyní Evropané také podílejí na záchraně prosperity svobodného světa.

Připomeňme, že to byla právě tato událost, co rozpoutalo novou studenou válku mezi Západem a Východem: Americké a evropské „sankce“ a protisankce Ruska na nějaký čas odvedly pozornost od jádra problému – ukrajinské krize. Tu Západ – Spojené státy na místě prvním – státním převratem počínaje, dlouhodobě připravovaly, investovaly do ní (jak samy přiznaly) miliardy dolarů a stále ji platí. Nyní i z peněženky svých evropských rukojmí. Tak jak to bylo s „akcí boeing“, která eskalovala napětí na hranu zničujícího vojenského konfliktu

Pokud

Právě to ticho je nejpřesnější odpovědí na příčinu aktuální kampaně, která se tentokrát nejmenuje „MH 17“, ale „otevřená ruská agrese proti Ukrajině“. Její podstata je absolutně stejná. Česká televize zpočátku dokonce po Kyjevu opakovala termín „invaze“, ale brzy jej – na pokyn – s lítostí opustila. V partituře je totiž momentálně jiný termín – jako přes kopírák z „úspěšné“ protiruské  kampaně kolem sestřeleného letadla: POKUD.

V „operaci boeing“ jsme nejprve slyšeli: „Separatisté podporovaní Ruskem sestřelili…“ atd. O něco později, když už tato „pravda“ byla pevně mediálně zafixovaná, se objevilo POKUD. A dnes je ticho i o tom podmiňovacím způsobu. Úplně stejné je to s nejnovější domnělou „ruskou invazí“ několika tisíc vojáků. POKUD, říká předseda vlády Sobotka i prezident Zeman. POKUD zní z Bílého domu, který je mimochodem nezvykle mírný. Pobledlý Obama má totiž momentálně hlavní problém v Iráku – a bez pomoci Ruska si s ním neporadí.

Pokud řízený chaos na Ukrajině umožní nakonec ukončit dodávky ropy a plynu z Ruska, pak (…) se  my s břidličným plynem opět ocitneme v roli zachránců Evropy.

Kdyby se Evropa zřekla ruských dodávek, zachovala by si tvář ochránkyně evropských hodnot práv člověka a zároveň by pomohla Spojeným státům řešit jinak neřešitelný problém finančního zadlužení – a pádu dolaru. (…)

Litva (!), nestálý člen Rady bezpečnosti, vyvolala její zasedání (nikoli tedy Američané – i to je pozoruhodné), které je kulisami primitivní propagandistické kampaně. Ruský zástupce na něm konstatoval totéž, co dnes ministr zahraničí Lavrov: Ruští dobrovolníci – stejně jako dobrovolníci z ostatních zemí přicházející na pomoc vražděným obyvatelům Donbasu – nejsou ruská armáda. A přidávají, co je rovněž každému myslícímu zjevné: Jediným důvodem současné kampaně jsou dramatické vojenské úspěchy povstalců.

Kdyby to nebylo tak vážné, jeden by se už za břicho popadal: Vladimír Putin vyzval představitele domobrany, aby vytvořili koridor, který by umožnil odchod tisíců obklíčených kyjevských vojáků. Aby je prostě nepovraždili, jako to činí druhá strana. „Povstalci“ na humanitární gesto kývli. Odpověď Kyjeva (a tedy okamžitě také ČT)? Hle, důkaz, že to všechno Putin řídí!

Život je jinde

V Moskvě mezitím jedná EU o „zimních“ dodávkách ruského plynu. Existuje totiž vážné nebezpečí, že Kyjev začne odebírat tranzitní plyn pro svou potřebu – aniž by zaplatil „uznaných“ pět a půl miliardy dolarů za již odebraný plyn – a ruské firmy zavřou kohoutky. Je to mimochodem zhruba právě ta částka, kterou Američané rovněž „přiznali“ jako investici do státního převratu v Kyjevě. Jeden by si řekl – proč to za Kyjev nyní nezaplatí? Jenže ono to prostě už není tak jednoduché. Amerika (a s ní EU) je v problémech a skoro není kde brát – i když tiskárny ničím nepodložených dolarů a eur jedou naplno.

Profesor Paul Christie, šéf Institutu globálních studií Columbijské univerzity, poskytl nedávno rozhovor, který se samozřejmě u nás neobjevil. Kromě jiných pozoruhodností v něm zcela otevřeně říká, o co ve skutečnosti jde: Amerika stojí před krachem dolaru – a z této pasti ji může vyvést jediné: POKUD země EU zcela přeruší hospodářské kontakty s Ruskem a „věnují“ Spojeným státům stovky miliard dolarů  – přestože to pro ně bude absolutně nevýhodné a hospodářsky možná zničující. Evropa je prý ale „morálně“ povinná splatit Spojeným státům svůj historický dluh:

„Jestli zůstane na mapě světa jednotná Ukrajina, nebo se rozpadne, to nemá pro řešení základního problému absolutně žádný význam. Hlavní smyslem nyní je rozdělit Evropu a Rusko natolik, aby se Evropané pokud možno zcela zřekli spolupráce s Ruskem a přeorientovali svou ekonomiku kompletně na Spojené státy. (…)

Je nutno pevně připoutat ekonomiku Evropy k ekonomice USA, a co se přitom bude dít na Ukrajině, ve skutečnosti nikoho nezajímá. Ukrajina je jen prostředek, s jehož pomocí je možné řešit fatální americké hospodářské problémy, aniž by se vtáhl svět do další světové války. Ukrajině je určena role záminky, která přetrhne ekonomickou spolupráci Evropy a Ruska. A jaký tam bude systém, forma vlády – to jsou naprosto vedlejší otázky. (…)

Pokud řízený chaos na Ukrajině umožní nakonec ukončit dodávky ropy a plynu z Ruska, pak (…) se  my s břidličným plynem opět ocitneme v roli zachránců Evropy.

Kdyby se Evropa zřekla ruských dodávek, zachovala by si tvář ochránkyně evropských hodnot práv člověka a zároveň by pomohla Spojeným státům řešit jinak neřešitelný problém finančního zadlužení – a pádu dolaru. (…)

Jistě, Evropě to vytvoří hromadu ekonomických a sociálních problémů, ale kdo řekl, že Evropa nemá platit za roky své prosperity, kdy se nacházela pod ochranou amerického jaderného deštníku? Nechť se tedy nyní Evropané také podílejí na záchraně prosperity svobodného světa. Ve skutečnosti je bezpodmínečně potřeba, aby se oněch 500 miliard dolarů, což je obchodní obrat Evropy s Ruskem, stalo obratem obchodní výměny mezi Evropou a Amerikou. Jenom tehdy budeme mít reálnou šanci zachovat dolar jako světovou rezervní měnu. Všechno ostatní bude směřovat k další světové válce. A tu snad nikdo nechceme.“

Děkujeme, pane profesore. Ano: Jen a pouze z tohoto pohledu je nyní třeba číst novou protiruskou kampaň, kterou bude následovat další jednání o „sankcích“. Snad jen jediná otázka je však stále ještě otevřená: Opravdu strčí evropské elity hlavu do tohoto zničujícího chomoutu a za zády občanů zmanipulovaných protiruskou propagandou z ní učiní peněženku Ameriky? Potlačí pud sebezáchovy? Na to odpoví blízká budoucnost.

PP

 

 

Jestřábi ve Spojených státech: Chceme uzákonit novou studenou válku. Senátor Bob Corker spolu s dalšími neokonzervativci předkládají normu, která je v podstatě vypovězením války Rusku

Jestřábi ve Spojených státech: Chceme uzákonit novou studenou válku. Senátor Bob Corker spolu s dalšími neokonzervativci předkládají normu, která je v podstatě vypovězením války Rusku

28.06.2014

 Luis R. Miranda přináší plné znění „protiruského zákona“ a redakce Protiproudu se při jeho čtení zamýšlí nad pokusem amerických „neokonů“ vyprovokovat válku s Ruskem – na účet Evropy

Republikánský senátor a člen senátní komise pro zahraniční vztahy Bob Corker je hlavním sponzorem zákona, který je v podstatě vypovězením války Rusku: Přináší drakonické sankce vůči ruským obchodním partnerům a jednotlivcům. Zvyšuje americkou vojenskou přítomnost v evropských zemích a v zemích podporujících akce NATO vůči Rusku včetně bývalých sovětských republik. Počítá s přijetím Ukrajiny do NATO, aby Spojené státy mohly na ukrajinském území umístit své vojáky a rakety namířené na Rusko. Ruší všechny odzbrojovací smlouvy mezi Amerikou a Ruskem.

pp

Republikánští senátoři John McCain a jeho kolega Bob Corker

Nová „karibská krize“?

Návrh senátora Corkera podporují další známí neokonzervativci, například arizonský senátor John McCain či senátor Marco Rubio, původem z Kuby. Je zajímavé přečíst si plné znění zákona S.2277  o takzvané „prevenci proti ruské agresi“. Ve své podstatě je norma pokusem o uzákonění nové studené války. S tím podstatným rozdílem, že před pětadvaceti lety vedla linie raket a vojenských uskupení připravených na válku „horkou“ na západ od berlínské zdi, nyní ji přesunuje přímo na ruské hranice.

Američtí neokonzervativci – v Obamově administrativě i mimo ni – chtějí úplně zničit vše, čeho dosáhl Ronald Reagan a Margareth Thatcherová. A definitivně pošlapat všechny sliby, které Západ dal Gorbačovovi, když od něj „za babku“ nakoupil zásadní revizi výsledků Druhé světové války. To proto, že jsou vážně odhodláni rozpoutat válku třetí.

Připomeňme, že při pádu sovětského bloku a rozpuštění Varšavské smlouvy, respektive při Gorbačovově souhlasu se sjednocením Německa, dal Západ Rusku slib, že nerozšíří NATO o bývalé země sovětského bloku. Tento slib byl již mnohokrát porušen. Současný pokus sevřít Rusko do „kleští“ NATO – čili Spojených států – také z jižní strany, může vytvořit situaci zrcadlově podobnou té, která v šedesátých letech přivodila „karibskou krizi“, při níž byl svět jen pár minut od rozpoutání jaderné světové války.

Reagan se musí obracet v hrobě

Je samozřejmě otázka, zda takový zákon ve Spojených státech projde. A pokud ano, zda s jeho aplikací na evropském kontinentě budou souhlasit spojenci USA v NATO, především Německo, které se nyní všemi silami snaží dosáhnout smírného řešení ukrajinské krize. Je totiž jasné, že navrhovaný zákon si bere evropské země za rukojmí: Budou to především ony – včetně České republiky – kdo v případě konfliktu ponesou jako první následky odvetného či preventivního úderu Ruska. Tato snaha přenést všechna rizika studené či horké války na „předsunuté“ pozice USA v Evropě, ční ze zákona přímo výsměšně: „My jsme daleko, první si to vypijete vy,“ říkají američtí jestřábi svým evropským „přátelům“.

V každém případě je však zákon, zvláště jeho ustanovení a podpoře „Pátých kolon“ v zemích bývalého Sovětského svazu, nezakrytým pokusem zvýšit na maximum mezinárodní napětí a vrátit vše zpět do dob, kdy balancování na hraně světového jaderného konfliktu bylo každodenní součástí evropské reality. Jinými slovy: Američtí neokonzervativci – v Obamově administrativě i mimo ni – chtějí úplně zničit vše, čeho dosáhl Ronald Reagan a Margareth Thatcherová. A definitivně pošlapat všechny sliby, které Západ dal Gorbačovovi, když od něj „za babku“ nakoupil zásadní revizi výsledků Druhé světové války. To proto, že jsou vážně odhodláni rozpoutat válku třetí. Definitivní.

Návrh zákona o takzvané prevenci proti ruské agresi:

Nařizuje ministru obrany – předložit Kongresu strategický rámec pro podporu bezpečnosti USA a spolupráce v Evropě a Euroasii.

Nařizuje prezidentovi: Zastavit na 180 dní všechny současné a plánované přesuny bojových sil z Evropy a předložit plán k nápravě nedostatků ozbrojených sil, aby mohly reagovat na nepředvídatelné události v Evropě a Euroasii.

Připomíná Kongresu, že Severoatlantická aliance (NATO) představuje nejúspěšnější kolektivní bezpečnostní smlouvu moderní doby; Silné NATO je rozhodující k udržení míru v Evropě a Euroasii a k zajištění toho, že Ruská federace hraje vhodnou úlohu v tomto regionu.

Nařizuje prezidentovi zavést plán pro zvýšení podpory USA a NATO ozbrojeným silám Polska, Estonska, Litvy a Lotyšska a dalším členům NATO; nařídit zástupci USA v NATO, aby uvážlivě hledal možnosti umístění stálých základen NATO v takových zemích.

Nařizuje prezidentovi předložit plán Kongresu ke snaze o urychlení výstavby NATO a evropské protiraketové obrany.

Nařizuje prezidentovi zřídit globální a evropskou bezpečnostní pracovní skupinu mezi USA a Německem, která by se zaměřovala na oblasti společných zájmů, včetně situace na Ukrajině a vzrůstající politické, ekonomické a vojenské spolupráce mezi těmito dvěma zeměmi.

Nařizuje prezidentovi zavést blokace majetku a sankce odepření vstupu na území USA, jestliže ruské ozbrojené síly neuzavřou východní hranici Ukrajiny do sedmi dnů po uzákonění tohoto zákona nebo pokud agenti RF nezastaví akce, které vedou k destabilizaci kontroly vlády nad východní Ukrajinou, a to proti  Sberbank, VTB Bank, Vnesheconombank, Gazprombank, Gazprom, Novatek, Rosneft, Rosoboronexport, společnostem vlastněným nebo kontrolovaným právnickou osobou nebo osobou Ruské federace, a  vedoucím pracovníkům takových subjektů, kteří jsou obyvateli Ruské federace.

Ukládá blokace majetku, odepření vstupu do USA a zahraniční peněžní sankce společnostem, jestliže ruské ozbrojené síly se rozšíří dále, nebo pokud vláda Ruské federace připojí jakékoliv nezávislé území Ukrajiny nebo jiné suverénní země Evropy a Euroasie, a to proti vyšším úředníkům RF, společnostem vlastněným nebo kontrolovaným vyššími ruskými úředníky a blízkým spolupracovníkům vyšších ruských úředníků, kteří jim poskytují významnou podporu nebo prostředky.

Ukládá blokace majetku a odepření vstupu do USA také v takových souvislostech, proti společnostem organizovaným pod zákonem RF, které jsou vlastněny nebo kontrolovány vládou RF nebo vlastněny nebo kontrolovány osobou trestanou za násilí na na území Ukrajiny společnostem fungujícím v ozbrojených, obranných, energetických, finančních službách nebo těžařském průmyslu RF a vedoucím pracovníkům takových společností, kteří jsou obyvateli RF

Požadavky na další zostření sankcí

Uvádí, že sankce odepření vstupu do USA by nebyly použity, pokud by bylo nutné žádat o povolení Spojeným státům, aby byly splněny smlouvy OSN nebo jiných platných mezinárodních závazků.

Zmocňuje prezidenta vzdát se sankcí, pokud je to v národním bezpečnostním zájmu USA, po předchozím oznámení Kongresu.

Nařizuje ministru obchodu omezit převoz nebo export ropných nebo plynových technologií z USA do Ruské federace, pokud Ruská federace podstatně nestáhne své ozbrojené síly z východní hranice Ukrajiny do 30 dnů nebo agenti RF neukončí destabilizaci východní Ukrajiny.

Nařizuje ministru zahraničí pracovat s americkými spojenci na omezení prodeje obranných zařízení a služeb Ruské federaci a spolupráce s vládou Ruské federace v záležitostech spojených s výrobou obranných zařízení a služeb ruských společností.

Zakazuje prezidentovi vstoupit do jakékoliv dohody s vládou Ruské federace týkající se omezení jaderných vojenských složek, bez porady a souhlasu Senátu, snižovat počet rozmístěných a nerozmístěných raket v rámci Smlouvy mezi USA a Ruskou federací o snížení a omezení strategických útočných zbraní, zatímco ruské ozbrojené síly ohrožují územní celistvost nebo suverenitu Ukrajiny nebo jiného státu Evropy nebo Euroasie, sdílení citlivých informací s vládou Ruské federace o americké protiraketové obraně, schvalovat jakékoliv smlouvy o otevřeném nebi nad územím USA, pro ruská letadla využívající jakékoliv prostředky dozoru, kromě těch činných před 1. lednem 2014.

Zakazuje, aby velké množství zařízení povinných nebo rozšířených ve společném systému protiraketové obrany USA nebo NATO, jakýkoliv volně stojící radar nebo systém protiraketové obrany byl vyroben, prodáván nebo exportován ruskou společností, jakoukoli osobou nebo právnickou osobou, která je v současné době trestána nebo vyšetřována pod zákonem USA o raketových zbraních.

Nařizuje ministru zahraničí poskytnout přístup k příslušným konzulárním zdrojům, včetně prioritního přístupu o stavu přistěhovalectví, uprchlících a cestování do Spojených států, o novinářích, o politických a občanských společnostech aktivistů a disidentech v Ruské federaci.

Příprava na Třetí světovou válku

Nařizuje ministru obrany zhodnotit schopnosti a potřeby ukrajinských ozbrojených sil. Pověřuje prezidenta, po dokončení tohoto posouzení, poskytnout specifickou vojenskou pomoc Ukrajině.

Vyjadřuje význam kongresu, že prezident by měl: poskytnout Ukrajině informace o ruských vojenských a zpravodajských schopnostech na východních hranicích Ukrajiny a v rámci územních hranic Ukrajiny, včetně Krymu a zajistí, aby tyto zpravodajské informace byly chráněny před dalším zveřejněním.

Poskytuje významný status “ne-NATO” spojencům Ukrajině, Moldávii a Gruzii (během tohoto období každá z těchto zemí plní specifická kritéria) pro účely převozu nebo případného převozu obranných zařízení nebo obranných služeb.

Nařizuje prezidentu zvýšit: spolupráci amerických ozbrojených sil s ozbrojenými silami Ukrajiny, Gruzie, Moldávie, Azerbajdžánu, Bosny a Hercegoviny, Kosova, Makedonie, Černé Hory a Srbska, a americkou a NATO podporu bezpečnosti těmto státům.

Mění zákon o zemním plynu, aby byla použita zrychlená aplikace a schvalovací proces, pro vývoz zemního plynu pro členy Světové obchodní organizace (WTO).

Naléhá na Agenturu USA pro mezinárodní rozvoj (USAID), Agenturu pro obchod a rozvoj, OPIC, Světovou banku a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, na podporu pomoci Ukrajině, Gruzii a Moldávii a v zájmu využití zemního plynu a ropy a na rozvoj alternativních zdrojů energie.

Zakazuje federálnímu ministerstvu nebo agentuře jakékoliv akce, kterými by uznali svrchovanost Ruské federace nad Krymem nebo jinak podpořili ilegální anexi Krymu Ruskou federací.

Nařizuje ministru zahraničí: posilovat demokratické instituce, nezávislá média a politické a občanské společenské organizace v zemích bývalého Sovětského svazu a zvýšit vzdělávací a kulturní výměny se zeměmi bývalého Sovětského svazu.

Nařizuje Broadcasting Board of Governors a Hlasu Amerika, dodat Kongresu plán na zvýšení a udržení, přes FY 2017, dostatečné množství ruskojazyčného vysílání do zemí bývalého Sovětského svazu, s prioritou pro rozhlasové a televizní vysílání na Ukrajině, Gruzii a Moldávii.

 

 

Kola války se pomalu roztáčejí: Fascinující účinnost stále stejné primitivní propagandy. Démonizace a skuteční démoni. Uvědomují si vlády zemí EU a novináři, co podporují?

Kola války se pomalu roztáčejí: Fascinující účinnost stále stejné primitivní propagandy. Démonizace a skuteční démoni. Uvědomují si vlády zemí EU a novináři, co podporují?

29. 7. 2014

 Paul Craig Roberts člen administrativy prezidenta Reagana, s drsnou naléhavostí říká, co jiní tutlají: Obamova vláda neví, kam dál, a tak se chystá na zničující válku s Ruskem

Evropské vlády a západní média umožnily Washingtonu rozpoutat propagandistickou agresi vůči Rusku, a tím opět po letech vystavily svět riziku zničení. Washington uspěl s produkcí primitivních lží při démonizaci Ruska coby nebezpečné země vedené novým Hitlerem či Stalinem, stejně jako měl úspěch s démonizaci Saddama Hussaina v Iráku, Talibanu v Afghánistánu, Kaddáfího v Libyi, Assada v Sýrii, Chaveze ve Venezuele, a samozřejmě Iránu.pp

                                                       Paul Craig Roberts

Skuteční démoni – Clinton, Bush, Obama – jsou „výjimečnými a nepostradatelnými lidmi“ a démonizace jim kupodivu nehrozí. Jejich skutečné zločiny projdou bez povšimnutí, zatímco fiktivní zločiny jsou přisuzovány nevýjimečným a postradatelným lidem a zemím. Důvodem, proč Washington démonizuje různé vůdce a jejich země, je umožnit vytvořit podmínky, aby mohl proti nim použít vojenskou sílu. Ten starý recept stále funguje.

“Ruská agrese” a váleční štváči

Neustálé lži o „ruské agresi“ vytvořily ruskou agresi z čistého luftu. John Kerry a Marie Harf z ministerstva zahraničí přicházejí s novými mystifikacemi každý den, ale nikdy je nedoloží důkazy. Na připravené scéně mají americký Senát, velitel NATO a náčelník generálního štábu Spojených států napilno, aby roztočili soukolí budoucí války.

Pokud nebudou Rusko a Čína před Spojenými státy kapitulovat, bude svět zničen. Právě toto, ať vědomě či nevědomky zabedněné vlády zemí EU a prodejní novináři západních médií podporují, když tleskají lžím současného agresivního Washingtonu

Senátní zákon 2277 poskytuje základy pro posílení jednotek na ruských hranicích a povýšení statutu Ukrajiny na „spojence USA“, takže americké jednotky mohou pomáhat ve válce proti „teroristům“ na Ukrajině. Čtěte ZDE:

Velitel NATO Breedlove si připravuje své plány na vytvoření zásob vojenského materiálu na ruských hranicích, aby jednotky NATO mohly rychleji zaútočit na Rusko. Náčelník amerického generálního štábu, generál Martin Dempsey, pracuje na přípravě amerického veřejného mínění pro nadcházející válku.

Příprava veřejnosti na válku

24. července Dempsey řekl Aspen Security Forum, kde se vytváří americké veřejné mínění, že Putinova agrese na Ukrajině je srovnatelná se Stalinovou invazí do Polska v roce 1939 a že ruská hrozba se neomezuje pouze na Ukrajinu nebo východní Evropu, ale že je globální.

Vzdělanci v Aspenském fóru nepropukli smíchy, když jim Dempsey sdělil, že (údajná) vojenská angažovanost Ruska na Ukrajině je prvním případem od roku 1939, kdy nějaká země učinila vědomé rozhodnutí použít svoji armádu v jiné suverénní zemi, aby dosáhla svých cílů. Nikdo se Dempseyho nezeptal, co dělal Washington třeba jen během posledních tří prezidentů: Clinton v Srbsku, Bush a Obama v Afghánistánu, Iráku, Somálsku, Pákistánu a Jemenu, Obama v Libyi a v Sýrii.

Dempseyho autentická slova: „Máte zde ruskou vládu, která učinila vědomé rozhodnutí použít svoji vojenskou sílu na území jiné suverénní země pro dosažení svých cílů. Je to poprvé od roku 1939, či tak zhruba, kdy se tak stalo. Zcela jasně jsou na cestě prosadit se jinými způsoby nejen ve východní, ale i v západní Evropě a vůči Spojeným státům.“

Americká populace s vymytými mozky

Názor Washingtonu, že svět je jeho ústřicí, je tak zakořeněn, že ani Dempsey, ani jeho vysoce postavené publikum na Aspenském fóru nepostřehli absurdnost toho výroku. Washington a současná americká populace s vymytými mozky bere jako daný fakt, že naše „výjimečná a nepostradatelná země“ není omezována ve svých činech suverenitou ostatních států.

Washington bere za dané, že americké právo je v ostatních zemích nadřazené nad jejich vlastním právem – jen se zeptejte ve Francii nebo Švýcarsku, kde Amerika může diktovat finančním institucím a korporacím, s kým mohou dělat byznys a s kým ne – jen se zeptejte v každé zemi či firmě, které bylo zabráněno dělat byznys třeba s Íránem. Bere se za dané, že Spojené státy mohou napadnout jakoukoliv zemi, jejíhož vůdce Washington nejprve démonizuje a poté svrhne – v Iráku, jako v Hondurasu, Libyi, Srbsku atd. Že může vést vojenské operace proti zemím, jako je Pákistán či Jemen, se kterými není Amerika ve válce.

Soukolí války

Bílý dům nyní opět roztáčí soukolí války. Jakmile se začne točit, táhne ho setrvačnost dopředu. Idiotské, a vskutku neskutečně stupidní vlády a média v Evropě si, zdá se, nejsou vědomi celého toho ničivého divadla ani ohledů na jejich vlastní budoucnost. Neexistence budoucnosti je jim patrně lhostejná. Svojí bezstarostností se sami odsuzují k zániku – a s ním ale bohužel i většinu lidstva. Spadla by snad nebesa, kdyby britský premiér, francouzský prezident či německá kancléřka nebyli pozváni do Bílého domu, nebo kdyby polští nýmandi nedostali od Washingtonu svých třicet stříbrných?

Jsou čtenáři, kteří nemohou tolerovat problémy bez řešení. Zde jedno takové nabízím: Jednou z mála možností, jak se vyhnout válce, je, že Putin předloží tuto záležitost v OSN. Jestliže Washington mohl poslat Colina Powella do OSN, aby tam pomocí sprostých lží obhajoval válku proti Iráku, měl by být Putin schopen předložit OSN pravdivý případ války Ameriky proti Rusku.

Narozdíl od Obamy je totiž připraven podělit se o důkazy, které Rusko má, ohledně toho, co kdo skutečně dělá na Ukrajině. Je poměrně jednoduché doložit, že Washington zorganizoval puč, který svrhl demokraticky zvolenou vládu, že podporuje násilí proti těm, kteří se puči postavili, že je hluchý vůči opakovaným žádostem Ruska vůči Kyjevu a vzbouřencům, aby své spory vyřešili jednáním.

Putin by měl dát světu jasně najevo, že Washington pokračuje s provokativními vojenskými kroky proti Rusku, s posilováním jednotek na hranicích Ruské federace a s výzvami k dalšímu navyšování jejich počtu, s provokativními akcemi a obviněními ze strany špičkových amerických generálů a vládních představitelů, se snahou izolovat těmito kroky Rusko a způsobit mu ekonomické a politické škody.

Americké síly preventivního jaderného útoku

Putin by měl dát světu jasně najevo, že u provokací existuje hranice, kterou už nemůže jeho země akceptovat, protože si uvědomuje, že je ohrožena preventivním jaderným útokem USA. Putin může doložit odstoupení Washingtonu od smlouvy o balistických raketách, budování raketových základen na ruských hranicích a změnu strategické doktríny Washingtonu, která povyšuje americké jaderné síly z odvetných na síly preventivního jaderného útoku.

Putin by měl jasně formulovat, na co všichni nějak zapomínají: Že pravděpodobným důsledkem akceptace amerických lži a agrese, nebude jen „nějaká“ další válka, ale faktický konec života na této planetě. Obzvláště vazalům Spojených států v Evropě, Kanadě, Austrálii a Japonsku, musí být konečně už jasné, že je jejich zodpovědností zastavit Washington, nebo přijmout spoluzodpovědnost za další světovou válku.

Rozsudek smrti nad planetou

Není naprosto žádných pochyb, že Washington není schopen na tato obvinění odpovědět. Vládne mu Wolfowitzova doktrína, která ovládá americkou zahraniční politiku, jež se může stát rozsudkem smrti nad naší planetou:

„Našim prvním cílem je zabránit opětovnému zrození nového konkurenta, buď na území bývalého Sovětského svazu, nebo jinde, který představuje hrozbu řádu, kterou dříve představovali Sověti. Toto je dominantní důvod tvořící základ nové regionální obranné strategie a vyžaduje si, abychom zabránili jakékoliv nepřátelské mocnosti v ovládnutí regionu, jehož zdroje by postačovaly k vytvoření globální mocnosti.“

Za „nepřátelskou mocnost“ je přitom označena jakákoliv země, která není vazalem Washingtonu. Wolfowitzova doktrína zavazuje Spojené státy, jejich lid, důvěřivé spojence Washingtonu v EU a jejich lid k válce s Ruskem a s Čínou. Pokud nebudou Rusko a Čína před Spojenými státy kapitulovat, bude svět zničen. Právě toto, ať vědomě či nevědomky zabedněné vlády zemí EU a prodejní novináři západních médií podporují, když tleskají lžím současného agresivního Washingtonu.

Zdroj.

 

 

Mocenské hry Rothschildů a Rockefellerů: rozhodující faktor ukrajinské krize a tlaku na Rusko. Sledujeme rozpad starých struktur NWO a vytváření nových?

Mocenské hry Rothschildů a Rockefellerů: rozhodující faktor ukrajinské krize a tlaku na Rusko. Sledujeme rozpad starých struktur NWO a vytváření nových?

11. 7. 2014

Benjamin Fulford informuje o hře velkých finančních korporací na Ukrajině, Středním východě, ale i v Británii – a ptá se: Začala válka velkých hráčů Nového světového pořádku (NWO)?

Geopolitická šachová partie, která se rozvíjí mezi západními oligarchy a jejich loutkovými vládami ve světě, ukázala velké pohyby na šachovnici, a to především na políčkách Ukrajiny, Středního Východu a Britského království. Všechny tyto akce se snaží zatlačit ruského prezidenta Vladimíra Putina do defenzívy a zachránit dolar jako světovou rezervní měnu.

Proč zemřel Richard Rockefeller?

Hra, která se rozvíjí na Ukrajině, a ve které jsou zapojeny jednotky žoldáků a agentů, kteří pracují pro Rockefellery a syndikát Federálních Rezerv, má jasně viditelný cíl: postupně přerušit dodávky ruského plynu do Evropy. Nová loutková vláda FEDu na Ukrajině nejprve odmítla platit Rusku za plyn, a jakmile hrozilo, že se přeruší dodávky do Evropy, vyletěl do povětří plynovod jako jasné varování.

Soukromé vojenské jednotky vládců Federálních Rezerv přerušily dva velké transportní kanály pro vývoz ruské energie – jeden na Ukrajině, druhý v Iráku. To vedlo ruské vedení k tomu, aby začalo jednat o vytvoření silné aliance proti FEDu.

To byla odpověď FEDu na akci Gazpromu, která měla změnit 90% plateb exportu ruského plynu do Evropy na eura, rubly ale také jiné měny, které nejsou vytvářeny tiskárnami Federálních Rezerv. A nešlo jenom o tohle. Podle francouzské rozvědky bylo loutkové vládě v Kyjevě dodáno určité množství nukleárních zbraní s tím, aby je použila jako výhrůžku, jestliže se Rusko rozhodne proti ní vojensky zakročit. To v podstatě znamená, že rodiny Federálních Rezerv prostřednictvím hrozeb i násilnými akcemi drží německý plyn a platby v ruských devízách jako rukojmí dolaru.

 

 

Také z tohoto důvodu se minulý měsíc konaly v Německu demonstrace právě proti FEDu. Stejný důvod byl příčinou požadavku ekonomického poradce Vladimíra Putina, který poprvé veřejně promluvil o založeni antidolarové aliance. Rovněž to ukazuje na pravděpodobný motiv vraždy Richarda Rockefellera v pátek 13. června.

Německé demonstrace pro FEDu

Aliance proti dolaru

Rothschildové vzápětí na vlastní pěst podnikli akci proti dalšímu ropovodu, kterým proudí plyn skrze Sýrii a Irák. Soukromá žoldácká armáda ISIS (ISIL), která je řízena jedním ze saúdských princů a používá zbraně dodávané z USA, má v současnosti reálné kapacity na přerušení dodávek plynu, které jdou právě přes území, které kontroluje. A výsledkem je, že Nathaniel Rothschild začal exportovat ropu z území nového státu Kurdistánu, na severní hranici území ovládaného ISIS (ISIL), přes území Izrael

Dalším viditelným a mohutným geopolitickým finančním posunem byla návštěva čínského premiéra Li Kche-čchianga ve Velké Británii. Li přislíbil, že Čína by importovala 2 biliony dolarů ročně v různých produktech, a naopak by v průběhu příštích pěti let investovala ročně 100 miliard dolarů do zahraničí. Taktéž slíbil, že čínská vláda bude směřovat hlavně k rozvoji a podpoře dvou hlavních témat: ochraně životního prostředí a rozšiřování a aplikaci nových energetických technologií.

Šéf Britsko-čínské obchodní komory James Sasoon uspořádal pro pana Li a jeho doprovod slavnostní večeři pro 650 osob. Hlavní téma rozhovorů? Britové nabízeli dodat Číně moderní technologie a obchodní “know-how” výměnou za transfery peněz z Číny na britské ostrovy. Podle zdrojů z MI5, ale i jiných, by výsledkem mělo být obchodování libry přímo v čínských jüanech. Londýn by se tak stal největším obchodním a finančním centrem čínské měny na Západě.

Odpovědí „majitelů“ FEDu na hrozbu této ohromující finanční a obchodní anti-petrodolarové operace byly – za použití jejich armády žoldáckých agentů – opětovné výhrůžky Londýnu jaderným teroristickým útokem.

Takže abychom to sečetli: soukromé vojenské jednotky vládců Federálních Rezerv přerušily dva velké transportní kanály pro vývoz ruské energie – jeden na Ukrajině, druhý v Iráku. To vedlo ruské vedení k tomu, aby začalo jednat o vytvoření silné aliance proti FEDu. Němci, Francouzi, Rakušané a jiní vyjádřili už této myšlence podporu. Ve stejném čase Britové udělali opravdu velký krok vpřed směrem k tomu, aby čínský jüan nahradil americký dolar, což by byla pro finanční londýnské trhy absolutně klíčová záležitost.

Neklid i ve Spojených státech

Připomeňme, že Richard Rockefeller, který zemřel 13. června, byl šéfem “Lékařů bez hranic”, tedy globalistické skupiny, která se zkompromitovala tím, že chtěla vakcinovat všechny děti na světě mladší 5 let. Pokud rozumíme malthusiánské dezinformační propagandě, kterou po léta provádějí Rockefellerovy think-tanky, o údajné nutnosti redukce světové populace, je zjevné, že Richard nechtěl vakcinovat děti na celé planetě proto, aby počet jejích obyvatel zvýšil.

Ostatně právě rodiny majitelů americké centrální banky (FED) prosadily nejenom zavádění chemikálií zabíjejících sperma do běžných domácích přípravků denní potřeby jako jsou třeba šampony, mýdla, zubní pasty atd., ale i přidávání rakovinotvorných látek do základních potravin. Zdravotní systém Spojených států proměnili ve vraždící stroj, který ozařováním a chemickými „léky“ pak dobíjí pacienty s rakovinou. Totálně tím ovlivnili celý vzdělávací a politický systém.

Mnoho Američanů si to konečně začíná uvědomovat a je skutečně rozzlobených. Někteří otevřeně mluví o povstání. Guvernér Louisiany prohlásil, že se pomalu rodí skutečná občanská revolta proti Washingtonu, zatímco Republikánská strana z Jižní Dakoty již přímo požaduje odvolání prezidenta Obamy.

Jsme svědky začátku nové globální politické partie?

(redakčně kráceno)

Zdroj.

 

Akta Rockefeller – struktura novodobé politické moci: Významné odhalení jednoho z center Nového světového řádu je nyní k dispozici v češtině

Akta Rockefeller – struktura novodobé politické moci: Významné odhalení jednoho z center Nového světového řádu je nyní k dispozici v češtině

4. 12. 2013

Redakce Protiproud se dlouhodobě zabývá problematikou tajných společností, které již několik staletí ovlivňují naše životy a výrazně určují běh světových událostí.

Důležitým kompasem, který nám může pomoci zorientovat se v této problematice je i nová kniha, která u nás v těchto dnech vychází. Akta Rockefeller pojednávají o jedné z nejmocnějších bankéřských rodin v USA. Vícekrát jsme již poukazovali na provázanost Rockefellerů s Rothschildy a jejich rozhodujícím podílu na světovém dění. Rockefellerové měli vždy rozhodující slovo v nejdůležitějších organizacích současného světa jako jsou Trilaterální komise, Rada pro zahraniční vtahy (CFR) nebo skupina Bilderberg.

Touha Rockefellerů po světovládě

Akta Rockefeller jsou celistvým, působivým výkladem snad nejvýznamnějších událostí naší doby. Popisují touhu Rockefellerů a jejich spojenců po vytvoření centrální světové vlády.

Za sto let od doby, kdy John D. Rockefeller vytvořil gigantický ropný monopol, vyšlo o Rockefellerech dost knih na zaplnění celé knihovny. Žádná z nich se ale neodvážila odhalit ten nejpodstatnější aspekt příběhu Rockefellerů. Totiž ten, že Rockefellerové se svými spojenci se již nejméně padesát let drží plánu na využití ekonomické síly k zisku politické nadvlády nejdříve nad Amerikou a pak zbytkem světa.

Kniha navazuje na předtím vydané práce o skupině Bilderberg, Iluminátech či Rudou symfonii od dr. Ivana Landovského. Jejímž hlavním protagonistou, byť poněkud nedobrovolným, byla jedna ze slavných postav sovětské zahraniční politiky – Christian Rakovský.

Gary Allenovi se v knize o klanu Rockefellerů podařilo skvěle pospojovat stovky izolovaných skutečností a skrytých vodítek, ze kterých vyvstal jeden celistvý obraz děsivého klanu  Rockefellerů.

Nejmocnější banka světa

V Knize se kromě jiného dozvídáme, že Rockefellerové mají rozhodující podíl v Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement – BIS) což je nadnárodní organizace pro podporu měnové a finanční spolupráce a slouží jako „banka pro centrální banky“. Byla založena v roce 1930 jako mezinárodní zúčtovací centrum pro vypořádání válečných náhrad placených poválečným Německem po 1. Světové válce.

BIS je nejmocnější bankou světa, fakticky „globální centrální bankou“ pro Osm Rodin, které kontrolují soukromé centrální banky téměř všech Západních a rozvojových zemí. Prvním presidentem BIS byl Rockefellerův bankéř Gates McGarrah – činitel v Chase Manhattan a Federálních rezervách. McGarrah byl dědečkem bývalého ředitele CIA Richarda Helmse. Podobně jako Morganové měli Rockefellerové úzké vazby na Londýn.

BIS je vlastněná Federal Reserve, Bank of England, Bank of Italy, Bank of Canada, Weiss National Bank, Nederladsche Bank, Budnesbank a Bank of France.

Kanál k financování Hitlera

BIS byla součástí plánu na „vytvoření systému finanční kontroly světa“ schopného dominovat politickému systému kterékoliv země i světové ekonomice jako celku. Posloužila také jako kanál k financování Adolfa Hitlera vedeného Warburgskými bankami J. Henry Schroeder a Mendelsohn Bank of Amsterodam.

John D. Rockefeller využil svého ropného bohatství k získání Equitable Trust, které do 20. let pohltilo několik velkých bank. Velká deprese pomohla konsolidovat moc Rockefellerů. Jeho Chase Bank fúzovala s Manhattan Bank Kuhn Loebů, aby vytvořily Chase Manhattan, čímž zpečetili dlouhodobé rodinné vazby.

V pojišťovacím businessu Rockefellerové kontrolují Metropolitan Life, Equitable Life, Prudential a New York Life. Banky Rockefellerů kontrolují 25% všech aktiv 50 největších US komerčních bank a 30% všech aktiv 50 největších pojišťoven.

Společnosti pod kontrolou Rockefellerů zahrnují Exxon Mobil, Chevron, Texaco, BP Amoco, Marathon Oil, Freeport McMoran, Quakes Oats, ASARCO, United, Delta, Northwest, ITT, International Harvester, Xerox, Boeing, Westinghouse, Hewlett-Packard, Honeywell, International Paper, Pfizer, Motorola, Monsanto, Union Carbide a General Foods.

WTC a Římský klub

David Rockefeller byl mimochodem také zprostředkovatelem stavby věží Word Trade Center. Hlavní sídlo rodiny Rockefellerů je monstrózní komplex na severu státu New York známý jako Pocantico Hills.

Rockefellerové rovněž zprostředkovali vytvoření Římského klubu a jejich rodinné sídlo je v Ballagio v Itálii. Jejich jiné sídlo v Pocantico Hills poskytlo „rodiště“ Trilaterální komisi. Rodina je hlavním zakladatelem eugenického hnutí, které zrodilo Hitlera, klonování lidí i současnou posedlost vědeckých kruhů DNA.

Obraz, který uvidíte, až otevřete Akta Rockefeller, vás možná překvapí. Z této knihy se dozvíte, proč se Rockefellerové drží svých osvědčených postupů. Jaké jsou jejich cíle, kam chtějí Ameriku dovést a proč je tak důležité, pokusit se je zastavit.

Knihu, která vychází v těchto dnech si můžete objednat na webové stránce nakladatelství Bodyartbook.

 

 

Schází se konference Bilderberg: Přípravu světové vlády ohrožuje Rusko. „Světové společenství“ podle modelu “stvoření“ EU? A jak to bylo s eurem?

Schází se konference Bilderberg: Přípravu světové vlády ohrožuje Rusko. „Světové společenství“ podle modelu “stvoření“ EU? A jak to bylo s eurem?

27. 5. 2014

Paul Joseph Watson vysvětluje, proč „polotajná“ skupina Bilderberg má takové obavy z Putinova „kroku zpět“ a kdo, kdy a proč rozhodl o vytvoření eura

Zasedání skupiny Bilderberg, která se letos – již tento čtvrtek – schází v dánské Kodani, proběhne podle řady pozorovatelů v atmosféře již dlouho neznámé paniky. Pro většinu ze sto dvaceti delegátů na pravidelné utajované konferenci je noční můrou jak ruská nepoddajnost v otázce Ukrajiny, tak rodící se „anti – EU revoluce“. Volby do europarlamentu totiž naznačily, že „občanské probouzení“ v důležitých členských státech se stává vážnou hrozbou unipolárnímu světu, který se Bilderberg již šedesát let snaží budovat.

Ohrožení plánu jednoho světa

Zdroje zevnitř Bilderbergu potvrzují, že program „konference elit“, jež se letos bude odehrávat v pětihvězdičkovém kodaňském hotelu Mariott, se bude točit především kolem otázky, jak vykolejit právě ono probíhající globální politické probouzení. To totiž hrozí zpomalit klíčový dlouhodobý záměr, jímž je vytvoření jediné celosvětové politické federace. Důležitým krokem k tomuto cíli je přijetí takzvaného Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), které se nepochybně stane hlavním tématem letošního setkání této „polotajné“ organizace.

TTIP představuje jednu z hlavních součástí aktuálního plánu, kterým hodlá Bilderberg udržet unipolární uspořádání vytvořením „Světového společenství“. Zpočátku by mělo být „pouze“ společenstvím volného obchodu, spojujícím Spojené státy a Evropu do jednoho celku. Něco vám to připomíná? Nikoli náhodou.

 

Obdoba Evropské unie

Postup má být stejný jako v případě „stvoření“ Evropské unie. Ta se také ze začátku tvářila jako pouhá zóna volného obchodu. Postupně však byla přeměněna na politickou federaci, která má pod kontrolou více než polovinu zákonů členských států a naprosto pohrdá jakoukoli národní suverenitou či vnitřní demokracií. TTIP má být tímtéž projektem, jen ve větším měřítku.

Hlavní tváří projektu TTIP je Obamův muž, obchodní zmocněnec USA Michael Froman. Muž z Wall Streetu a současně člen CFR – Rady pro zahraniční vztahy, sesterské americké organizace Bilderbergu. Froman současně usiluje o ustavení další „cihly“ základů světové vlády, Transpacifického partnerství (TPP), které je podobné TTIP, ale týká se asijských zemí.

Euro – dítě Bilderbergu

Když vezmeme v potaz, že z uniklých dokumentů je zřejmé, že Bilderberg stál u zrodu intriky zvané jednotná měna euro již v roce 1955 (předseda konference Étienne D’Avignon se kromě toho pochlubil, že „euro je dítětem Bilderbergu“, v rozhovoru z roku 2009), je jasné, že výsledky „eurovoleb“ vyvolaly v kruzích Bilderbergu upřímné zděšení. Globalisté neradi vidí, že jejich myšlenku evropského superstátu v mnoha členských státech podemílá sílící „lidové hnutí odporu“, jemuž kromě jiného leží na srdci obava lidí z nekontrolovatelného přílivu imigrantů.

Zemětřesení hrozí smést EU

V samotném Dánsku se nejvíce mluví o Mortenovi Messerschmidtovi a jeho Dánské lidové straně, která s 27% hlasů zvítězila v eurovolbách a zdvojnásobila své zastoupení v Evropském parlamentu. Někteří komentátoři sice varují před Messerschmidtovými ultra-pravicovými názory, nicméně jeho úspěch odráží náladu směrem k myšlenkám sociálního státu a imigrace nejen v Dánsku, ale v celé EU.

Ve Francii se Marine Le Penová stává zvolna tváří konzervativního hnutí, které hrozí „rozbít jednotnou Evropu“. Její vítězství ve volbách je popisováno jako ‚politické zemětřesení‘. Podobně jako rozhodnutí voličů ve Velké Británii, kteří v triumfálním pochodu proti EU – a tedy i Bilderbergu – poslali do europarlamentu vítězného Nigela Farage a jeho UKIP. Toto hlasování, někteří zírající britští komentátoři prohlašují za „nejnepravděpodobnější volby století“.

Vznikne „alternativní“ světový řád?

Kromě Transatlantického partnerství TTIP a dopadů „tragédie“ při evropských volbách bude „spolek nevolených elit“ Bilderberg probírat řadu dalších klíčových otázek. Většina se bude točit kolem pokračujícího úsilí Západu centralizovat ekonomickou moc ve světě pod různými zástěrkami. Jednou z nich je například speciální „daň z oxidu uhličitého“, která by se mohla platit přímo Spojeným národům – z níž by ovšem velké korporace dostaly speciální „výjimky“, jež by jim umožnily fungovat jako dosud.

Pokračující krize na Ukrajině, stejně jako vztah Ruska a NATO, budou samozřejmě dalšími ohnisky debaty na letošním Bilderbergu. Globalisté jsou zděšeni z toho, že prezident Putin „vydělil Rusko z nového světového řádu“ a  „opovážil se vyzvat mezinárodní systém na souboj“, jak se vyjádřil americký ministr zahraniční John Kerry.

„Bilderberští“ budou tedy letos kromě jiného „konzultovat“ své vzrůstající obavy z toho, že Putin vytváří „alternativní světový řád“, soustředěný kolem zemí v hospodářském uskupení BRICS, tedy Ruska, Číny, Brazílie, Indie a Jižní Afriky. Děsí je to právem. Vyvolalo by to nejen vznik „multipolárního“ uspořádání, které by nejen zničilo dolar coby světovou rezervní měnu, ale současně by značně vykolejilo fungování současné osy Washington – Brusel – NATO, hlavní linie Nového světového řádu.O vývoji na kodaňské „konferenci“ budeme pomocí našich zdrojů dále informovat.

 

 

Řídí současnou krizi na blízkém východě a politiku Bruselu Ilumináti? Jakou v tom hraje roli Rada pro zahraniční vztahy? Ilumináti 5. díl

Popisek: Zbigniev Brzezinski | Autor: Ondřej Höppner

Řídí současnou krizi na blízkém východě a politiku Bruselu Ilumináti? Jakou v tom hraje roli Rada pro zahraniční vztahy? Ilumináti 5. díl

1. 10. 2013

Redakce Protiproud K získání kontroly nad lidmi na různých úrovních státního aparátu a dalších významných postech používají Ilumináti především „obyčejného“ uplácení. Jakmile vlivné osoby upadnou do lží, podvodů a svodů, jsou drženy v poslušnosti vydíráním, hrozbou zruinování, veřejného odhalení, v krajním případě i strachem z fyzické likvidace jich či jejich rodin. Nic nového pod sluncem. Dnes jsou však tyto metody dováděny k dokonalosti.

Zatím jsme se zabývali vznikem tajné organizace spojené s Adamem Weishauptem a jeho chlebodárci z bankovního domu Rothschildů. Pak jsme se věnovali založení komunistického hnutí a vývozu bolševické revoluce z USA do Ruska. Ve třetí části jsme popisovali vliv Iluminátů na Velkou francouzskou revoluci a založení Spojených států amerických. Ve čtvrtém díle jsme  sledovali upevňování iluminátské moci v USA a v Evropě. Dnes chceme čtenáře seznámit s jednou z rozhodujících  převodových pák Iluminátů ve světové politice – instituci s nicneříkajícím názvem Rada pro zahraniční vztahy (CFR).

CFR a její dceřinné organizace ve světě

Hned po 1. světové válce založili Ilumináti v USA Radu pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations), běžně nazývanou CFR. Ta je dodnes hlavní převodovou pákou pro domácí i zahraniční politiku a plánované operace k udržení jejich moci ve světě. CFR vždy byla a je řízena a kontrolována mezinárodními bankéři, kteří zase byli a jsou kontrolováni Rothschildy.

Šedá eminence Iluminátů: Woodrow Wilson

CFR byla založená v letech 1919-1922 z podnětu Edwarda Mendella House, šedé eminence presidenta Woodrowa Wilsona. Východiska byla inspirována anglo-americkým fabiánským socialismem, zaměřeným na globalismus, který by „tichou“ revolucí, nikoli revolucí ulice, uskutečnil velkou syntézu mezi kapitalismem a socialismem.

CFR jako neviditelná vláda

CFR jako neviditelná vláda Spojených států čítá kolem 2700 členů, jejichž pracovní skupiny trvale zkoumají všechny aktuální problémy. Účinkuje tak již od třicátých let dvacátého století. Od té doby žádný ministr zahraničí, obrany, financí, žádný úředník na klíčových místech těchto ministerstev, na hlavních velvyslanectvích, ve vedení CIA, nebyl vybrán z lidí mimo okruh CFR.

Zbigniev Brzezinski

Zbigniew Brzezinsky

Od roku 1933 každé presidentské volby probíhaly pod kontrolou CFR, jejíž základní principy lze dnes shrnout takto:

a) Zaměřit se na obchod a hospodářskou pomoc zemím nejméně rozvinutým, a tedy potenciálně  revolucionářským.

b) Nadnárodní instituce budoucí „světové vlády“ musejí pečovat o vyhledávání, těžbu a rozdělování energetických zdrojů a surovin. Racionalizovat velký obchod, hledat řešení konfliktů zavázáním stran k dialogu, aby nikdy nebyli vítězové a poražení.

c) Komunismus není nepřítelem, pouze jeho přehmaty a vybočení.

d) Národní suverenity musí pomalu zmizet ve velkých ekonomických a geopolitických celcích.

Henry A. Kissinger

Henry Kissinger

Britský ústav mezinárodních záležitostí

Podobnou organizaci zřídili Ilumináti i v Anglii. RIIA, Royal Institute of International Affaires, Královský ústav mezinárodních vztahů, dvojče CFR v Londýně, vznikl v roce 1919. Má své odbočky asi v šedesáti zemích.

IREX – most přes studenou válku

Zvláštní skupina, která koordinovala zájmy Iluminátů v době studené války se jmenovala IREX (International Research  Exchanges). Tato Mezinárodní organizace pro výzkum a výměnu informací se podílela na plánech na „likvidaci“ komunismu ve východní Evropě a začlenění východoevropských zemí do plánů NWO. Celou operaci řídili  významní Ilumináti zasedající v nejvyšších orgánech CFR David Rockefeller, Zbigniew Brzezinsky a Henry Kissinger.

David Rockefeller

David Rockefeller

Zasedali zde rovněž zástupci sovětského bloku, především Michail Gorbačov a někteří další „reformní“ představitelé východního bloku, kteří se podíleli na konvergenci Západu s Východem a na vytvoření dnešní podoby Evropské unie. Tato skupina úzce spolupracovala v rámci významné Iluminátské formace zvané jako Bilderberg. Právě v Irexu byla přijímána rozhodnutí a strategické plány, které byly potom zařazovány, po schválení v CFR, na pravidelná jednání Bilderberg group.

Bilderberg   

Bilderberg je stálá iluminátská konference, založená v roce 1954 ke zlepšení kooperace  mezi politickými, ekonomickými vojenskými a bankovními  kruhy v USA a v Evropě. Její členové jsou kooptováni a setkávají se každoročně na neveřejných zasedáních.

Trilaterála  pomocný orgán CFR

Trilaterála, jinak též Nadnárodní světová komise, byla založena v roce 1973 Davidem Rockefellerem (předsedou CFR), Zbigniewem Brzezinským, Henry Kissingerem a dalšími významnými představiteli Iluminátů. Euro-americkou skupinu doplňuje japonské průmyslové seskupení. Řídící výbor má deset členů, výkonná komise dvacet osm osob.

Trilaterála získala a nastolila Jimmyho Cartera jako presidenta USA, rozmístila kolem něho sedmnáct svých zakládajících členů, desítku kolem presidentů Reagana a Bushe. Bill Clinton a jeho dvanáct státních tajemníků (ministrů) a ředitelů vládních agentur (včetně CIA) byli členy CFR. Polovina z nich, i Clinton sám, navíc členy Trilaterály, stejně jako současní lidé kolem prezidenta Obamy. Všichni ředitelé na ministerstvu zahraničí a jejich zástupci jsou členy CFR, stejně tak na ministerstvu financí.

Jejich cíle, upřesňované CFR, směřují k syntéze kapitalismu a socialismu (všech odstínů), seskupují velké ekonomické celky téhož řádu kolem pólů panamerického, panevropského a panasijského, čímž současně likvidují národní státy – vše podle scénáře Nového světového řádu.

 

 

 

 

 

4 342 zobrazení

About doctor

doktor z hôr
This entry was posted in Geopolitika, Matrix. Bookmark the permalink.

One Response to USA a EU chystajú novú Svetovú vojnu?